Čtvrtek 20. května 1993

Poslanec Svatomír Recman: Pane předsedo, vážený pane místopředsedo vlády, vážená sněmovno. Doplnil bych úvodní velmi optimistická slova místopředsedy vlády a ministra financí ČR pana Kočárníka poněkud kritičtějším pohledem, abychom získali reálnější obraz loňského roku.

Dle mého soudu není rok 1992 z pohledu ekonomického vývoje zdaleka jenom rokem úspěšným, kde převažují pozitivní tendence, jak je nám zdůrazňováno v předložené zprávě. Myslím teď tisk 226. Ve svém vystoupení bych to chtěl doložit některými argumenty a na závěr doporučit rozšíření usnesení. Jsem názoru, že hospodářská politika by měla být důležitou součástí vládní ekonomické politiky. Vzhledem k tomu, že byla diskutována na mimořádné 8. schůzi Poslanecké sněmovny, nebudu se k této úvodní části státního závěrečného účtu, k problematice ekonomiky vracet, i když by si to určitě zasloužila z pohledu určité rozporuplnosti vývoje a jednotlivých ekonomických trendů. Chápu tuto ekonomickou část státního závěrečného účtu pouze jako určité pozadí, na kterém se odvíjelo rozpočtově hospodaření českého rozpočtu.

Cílem českého rozpočtu na rok 1992 bylo dodržet princip vyrovnaného rozpočtu, což se stejně jako v roce 1991, kdy rozpočtový deficit dosáhl výše 13,6 mld korun, nepodařilo dodržet. Jeden z rozhodujících důvodů vidím v dalším hlubokém poklesu výkonu ekonomiky, a tím i příjmové stránky českého rozpočtu. Dokumentoval bych to na některých příkladech z předloženého materiálu. Především to byl pokles hrubého domácího produktu v roce 1992 o 7,1%, v roce 1991 byl pokles o 14%. Průmyslová produkce v loňském roce poklesla o 10,6%, zemědělská produkce o 11,8%. Výrazným schodkem skončila i obchodní bilance, pasivum dosáhlo výše 22,6%. Přitom víme, že v roce 1991 bylo ještě aktivní saldo ve výši téměř 25 miliardy korun. Udržet při tomto poklesu vyrovnaný státní rozpočet znamenalo další škrty ve výdajích, a to nejen obecního rozpočtu. Víme, že to bylo provedeno formou zákona na páté schůzi ČNR v říjnu 1992, kdy veřejné rozpočty byly pokráceny o 17,5% v celkové výši téměř 6 miliard korun. Obdobná situace byla i v kapitole školství, zdravotnictví a dalších.

Domnívám se, že cesta postupných restrikcí rozpočtu bez povzbuzení příjmové stránky je cesta krátkozraká a neperspektivní. Tímto způsobem je možno prakticky úspěšně dosahovat vyrovnaného rozpočtu, až jeho vyrovnanost bude na úrovni nula. Problém škrtů v rozpočtu se z minulých let kumuluje. Zaostávají nejen platy v celé rozpočtové sféře - mám teď na mysli zejména zdravotnictví, školství, dopravu i odměny pracovníků finančních úřadů, což sebou nese opakovanou nespokojenost pracovníků a hrozbu porušení sociálního smíru s možnou vlnou stávek, ale především nám začínají zaostávat investice do společnosti, údržba stávajícího stavu apod.

Druhou stranou této restriktivní části je pak další recese ekonomiky s negativním dopadem do státního rozpočtu České republiky. Již při projednávání předběžných hospodářských výsledků za rok 1992 jsme konstatovali, že skutečný schodek bude vyšší než avizovaný jednomiliardový propad, že problém bude uzavření hospodaření federálního rozpočtu spojené s rozdělením státu a tedy další potřebnost zadlužení České republiky, což se tímto předloženým návrhem státního závěrečného účtu potvrdilo.

Podle mých informací zároveň vzrostla zadluženost státu bankovnímu sektoru během roku 1992 z 54 miliard na 97 miliard, což je téměř 80%. Považuji proto za nezbytné poukázat na některé momenty, které je třeba brát v úvahu při hodnocení rozpočtového hospodaření.

Za prvé. Komplikovaná se mi jeví otázka přístupů k určení rozpočtu, který je základem pro hodnocení dosažené skutečnosti. Řadu let je zavedena praxe, že komentář ke státnímu závěrečnému účtu je postaven na upraveném rozpočtu, který zahrnuje některé změny rozpočtu realizované v průběhu roku. Tato praxe znemožňuje zejména v oblasti výdajů hodnotit plnění rozpočtu schváleného parlamentem.

Za druhé. Problém představuje také reálnost příjmů zapracovaných do rozpočtu. Ministerstvo financí je při sestavování rozpočtu vedeno pochopitelnou snahou maximalizovat v návaznosti na nezbytné výdaje i příjmy státního rozpočtu. Konfrontace se skutečností pak vede jako např. v roce 1992 u odvodů z objemu mezd, které byly sníženy o 6 mld. korun, k nutným úpravám rozpočtu.

Za třetí. K rizikům rozpočtového hospodaření patří i nedostatek či mezera v právních normách. Např. v roce 1992 došlo ke značnému nadhodnocení daně nahrazující daň z obratu, kde odhad byl 4 - 5 miliard korun, plnění půl miliardy korun. To jsou teď údaje federální. Tento důsledek je způsoben mj. i neprovázaností obchodního zákoníku s devizovým zákonem v otázce podnikání fyzických a právnických osob nezapsaných do obchodního rejstříku. Těmto podnikatelům umožňoval obchodní zákoník navazovat přímé obchodní vztahy se zahraničím, ale devizový zákon jim platební styk se zahraničím neumožňoval až do provedené novelizace.

Za čtvrté. K problémům patří rovněž nepřehlednost rozpočtu, nízká rozpočtová kázeň a disciplina poplatníků daní, neúměrné množství rozpočtových změn, kde v loňském roce bylo provedeno v průběhu celého roku téměř 600 změn.

Za páté. Za varující rozpočtový signál považuji i nezbytnost přejímání závazku státu za poskytnutý úvěr, kdy příjemce jako subjekt není solventní a neumožňuje plnit funkci ručitele. Z tohoto pohledu je třeba důsledně prověřovat možnosti dlužníka a v případě oprávněného a životaschopného podnikatelského záměru raději pomoci formou přímé dotace.

Za šesté. Svůj vliv na rozpočet měla samozřejmě i příprava přechodu financování zdravotnictví ze státního rozpočtu na plné financováni Všeobecnou zdravotní pojišťovnou a řada dalších faktorů, které nebudu z pochopitelných důvodů komentovat. Je objektivní a chci podtrhnout minulou realitu, že v souvislosti s rozdělením státu a volbami do zákonodárných sborů v roce 1992 návrh státního rozpočtu ČR připravila jiná vláda, než která ho realizovala. Obdobně to platí i o zákonodárných sborech.

Na závěr doporučení - považuji za nezbytné zavést do státního rozpočtu samostatnou kapitolu "Státní dluh České republiky". Odůvodňuji to současnou reálnou finanční situací státu, kdy se stát dostal do pozice dlužníka vůči věřitelům a není vhodné to skrývat v kapitole všeobecné pokladní správy.

Pokud voláme po zprůhlednění rozpočtu, tak toto je jedna z možností, která nám to umožní.

Ještě poznámku. Postrádal jsem v předložené zprávě i v úvodním slově ministra financí k návrhu státního závěrečného účtu za rok 1992 i přístup vlády nebo ministerstva financí k usnesení České národní rady z 29. schůze dne 19. prosince 1992 k vládnímu návrhu státního rozpočtu České republiky na rok 1992, kde zejména v části B Česká národní rada požádala vládu České republiky o předložení řešení některých problémů.

Na závěr mi dovolte doplnit usnesení o bod - jedná se o tisk 356. Jsou tam body I, II, III, doporučoval bych doplnit bod IV - "žádá vládu České republiky o urychlené předložení návrhu na změnu rozpočtových pravidel tak, aby v samostatné rozpočtové kapitole státní dluh byla transparentně vyjádřena pozice republiky vůči věřitelům včetně dluhové služby". Děkuji.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Recmanovi. Prosím pana poslance Exnera, aby se ujal slova.

Poslanec Václav Exner: Pane předsedo, pane místopředsedo, pane místopředsedo vlády, dámy a pánové, je naprosto pochopitelné, že předkladatel ve svém stanovisku akcentoval spíš pozitivní a optimistické výsledky, které se podařilo z hlediska státního závěrečného účtu najít. Přesto pokládám za správné, abych požádal o vysvětlení k některým věcem, které byly předloženy ve stanovisku Nejvyššího kontrolního úřadu České republiky k státnímu závěrečnému účtu.

Na existenci tohoto materiálu a celou řadu problémů, na které tento materiál poukazuje, ve svých vystoupeních neupozornil ani pan předkladatel, ani pan zpravodaj k danému tématu. Myslím si, že věci uvedené v tomto stanovisku, není možně v této sněmovně přejít bez slůvka komentáře. Prosím, zda by mohly být jednotlivě skutečnosti podrobněji okomentovány.

Dále by mne zajímal konkrétní názor týkající se problematiky nízkých příjmů z oblasti bankovních a peněžních služeb. Jde o skutečnost, že státní rozpočet získal z této oblasti menší částku, a to podstatně menší, než byla rozpočtována, a dávám to do souladu se skutečností, že význam tohoto sektoru v našem národním hospodářství a ekonomice až nepřiměřeně roste, do souvislosti s tím, že například nárůst mezd v tomto sektoru je absolutně nejvyšší ze všech sfér národního hospodářství, což kontrastuje s celkovou chudobou jiných podniků, srovnatelných co do bohatství a velikosti.

Dále bych prosil, bylo-li by možné vysvětlit celkový pohled na náklady na státní správu v roce 1992 a jejich překročení o více než 1 miliardu korun. Přitom toto překročení nastalo v celé řadě státních úřadů. Dovolím si upozornit například na neplánované zvýšení neinvestičních výdajů pro aparát ministerstva životního prostředí o více než 22 miliard korun.

Jsem toho názoru, že by bylo správné - je-li to možné - uvést v této souvislosti údaje, které by charakterizovaly celkový stav nákladů na státní správu. Podle materiálů, které máme k dispozici z minulého volebního období, z jara roku 1992, náklady na státní správu v roce 1991 vzrostly o 146% proti roku 1989. Nyní se tedy konstatuje překročení rozpočtovaných nákladů, které byly vyšší než v roce 1991. Myslím, že by bylo správně ukázat konkrétně, jaký růst v této oblasti je. Celý tento vývoj je v kontrastu s tvrzením pana premiéra Klause při jednání s naším klubem, kde nám plně dal za pravdu, že vývoj nákladů na státní správu je naprosto nepřiměřený, a poukázal na neodpovědné jednání předchozí vlády v této oblasti.

Současná vláda však měla plné pololetí na to, aby případně provedla alespoň mírnou regulaci v této oblasti. Bohužel, ačkoliv v jiných oblastech se regulace, řekněme, podařila, tak v této oblasti došlo k převisu. Děkuji.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Exnerovi a prosím pana poslance Wagnera, aby se ujal slova. Připraví se pan poslanec Hájek. Pan poslanec Wagner není přítomen, prosím pana poslance Josefa Hájka, aby se ujal slova.

Poslanec Josef Hájek: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, opravdu stručně z toho důvodu, že dané skutečnosti jsou skutečně pouhou výpovědí o minulosti, tedy víceméně neovlivnitelné, navíc pro letošní rozpočty vlastně nezůstal kámen na kameni. Metodicky se vše změnilo, nová daňová soustava, takže nelze odvozovat některé zákonitosti dalšího rozpočtového pohybu z údajů loňského roku. Navíc máme poprvé český rozpočet bez závislosti a jeho postavení v celé rozpočtově soustavě.

Chci však konstatovat a hlavně upozornit, že v průběhu minulého roku došlo prokazatelně k některým výrazným kvalitativním změnám v rozpočtové politice republiky. Chtěl bych upozornit, že ve struktuře příjmů dochází k neúměrnému přesunu zátěže na obyvatelstvo. Příjmy z hospodářství České republiky byly splněny pouze na 90%, naopak daně od obyvatelstva a poplatky byly plněny na 125%. Na úrovni místních rozpočtů pak daně a poplatky od obyvatelstva byly plněny na 400%. Myslím, že je to trend, kterého bychom si měli jako poslanci všimnout a zaznamenat ho.

Za druhé významný posun nastal u státních aktiv a pasiv. K 31. 12. 1992 byla bilance na úrovni aktiv - pasiv vyrovnaná s úrovní 1,326 miliard Kčs. Rozpočtový rok končí téměř s 20miliardovým přesahem pasiv, tj. ve stavu výrazného předlužení. U podnikatelských subjektů bychom řekli, že v jasně bankrotové pozici.

Nedomnívám se, že všechny operace se státními aktivy prošly Českou národní radou v souladu s platnými rozpočtovými pravidly. Chtěl bych říci, že emise dluhopisů na krytí loňského schodku státního závěrečného účtu byla uplatněna až v 1. čtvrtletí tohoto roku, čili, že státní rozpočet byl na hranici právního výkladu, a financována bankovním úvěrem.

Součástí státního závěrečného účtu - o tom se tady nemluvilo - je vlastně i jakési sblížení se závěrečným účtem federace, první a poslední, ale významné.

Není zde totiž v návrhu na usnesení řešena otázka stavu rozdělení aktiv a pasiv, která podle mého názoru výraznou měrou ovlivní rozpočtovou a dluhovou pozici České republiky v roce letošním.

Z těchto důvodů navrhuji rozšířit usnesení takto: přidat bod 4 s touto dikcí - "Sněmovna upozorňuje vládu na negativní vývoj v růstu finančních pasiv ČR a na potřebu urychleně přijmout zákon o státní pokladně pro transparentnost finančních operací prováděných v průběhu roku." Dále přidat bod 5 - "Sněmovna žádá vládu, aby v rámci kontrolní zprávy za první pololetí předložila sněmovně delimitovanou úroveň federálních aktiv a pasiv včetně reálného zhodnocení jejich kvality, aktualizovala vnější a vnitřní zadlužení republiky. a dluhovou službu a převzaté státní záruky za poskytnuté úvěry." Toto je jako žádost o rozšíření pravidelné rozpočtově zprávy za druhé čtvrtletí.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Hájkovi, chci se zeptat, zda se pan poslanec Wagner hlásí do rozpravy. Prosím, předávám mu slovo.

Poslanec Jozef Wagner: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, s ohledem na pozdní hodinu nepovažuji za rozumné mluvit dlouho, a proto se pouze zmíním velice stručně o některých aspektech, o nichž se považuji za potřebné zmínit proto, aby se vědělo, že vnímáme, co je v rozpočtovém hospodaření špatné. Dávám tím samozřejmě příležitost, každá zkratka je nebezpečná, aby v závěrečném slově mohlo být reagováno nepřesně. Jsem si toho vědom.

Považuji za hlavní chybu skutečnost, že nebyly dodrženy přísliby, které na úrovni tehdy ještě federální, ale i české, od roku 1990 pravidelně dávali ministři financí, že komunistická metodika rozpočtování bude opuštěna, dojde k situaci v níž se vrátíme k průhlednosti rozpočtu, dobře známé z první republiky. Prozatím mám pocit, že spíše trend je opačný. Do řady věcí je čím dále tím méně vidět.

Považoval bych proto za potřebné rozhodnout zde, v této sněmovně, zcela jednoznačně a jasně, aby bylo ministerstvu financí, tedy vládě uloženo, aby byla vláda zavázána do nějaké rozumné doby, tedy do vypracování návrhu státního rozpočtu roku 1993, 1995 - předložit novou metodiku státního rozpočtu s novými rozpočtovými pravidly. To je první návrh.

Dále už bych jen požádal pana ministra financí, ale pojistil bych se tím, že to navrhuji jako součást usnesení, aby parlament obdržel nejpozději do 31. 7. podrobný výčet státních aktiv a pasiv podle účtů a položek tak, aby základ, z něhož Česká republika k 1. 1. 1993 vychází, byl parlamentu dostatečně znám a bylo vše jednoznačně průhledné.

Doufám, dámy a páni poslanci, že si uvědomujete, co znamená, když nejsou pod kontrolou státní aktiva a pasiva.

Dále bych doporučil sněmovně, aby přes neúctu, kterou projevila k NKÚ nyní existujícímu, vzala v úvahu, že jeho stanovisko ke státnímu závěrečnému účtu je velmi vyvážené a že by bylo rozumně toto stanovisko převzít celé do usnesení, což též navrhuji. Děkuji.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Wagnerovi. Chtěl bych upozornit na to, že jsem se pokoušel zachytit vámi formulované návrhy usnesení. V tom prvním, který jste přednášel, jste použil formulaci zavazuje vládu - což samozřejmě nejde. Můžeme žádat nebo doporučovat. Chci se zeptat, zda chcete nějakým rozumným způsobem upřesnit návrh na usnesení, a pak bych vás chtěl jménem navrhovatele resp. jménem zpravodaje požádat, abyste předal své návrhy písemně.

Kdo se prosím dále hlásí do rozpravy? Pan poslanec Výborný.

Poslanec Miloslav Výborný: Všem se vám, dámy a pánové, omlouvám. Snad je to zčásti neznalostí, zčásti únavou. Rád bych korigoval svůj původní návrh. Nenavrhuji třetí bod usnesení vypustit úplně. Navrhuji z tohoto třetího bodu vypustit slova "emisí státních dluhopisů České republiky podle navrženého zákona Parlamentu České republiky". Tak je to ještě přesnější a konzultoval jsem to s dalšími odborníky. Zdůrazňuji, že tím nevyjadřuji nepodporu nebo odpor proti navrženému zákonu.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Výbornému za toto upřesnění. Chci se zeptat, kdo se dále hlásí do rozpravy (nikdo). Jestliže nikdo, rozpravu k tomuto bodu končím, uzavírám.

Chci se zeptat pana ministra Kočárníka, zda si přeje vystoupit. (Ano.) Prosím tedy, aby se ujal slova.

Místopředseda vlády a ministr financí ČR Ivan Kočárník: Vážený pane předsedající, pane předsedo, vážené poslankyně, vážení poslanci, i když už je strašně moc pozdě, považuji za potřebné reagovat na některé připomínky, které zazněly v rozpravě.

Je mi hrozně líto, ale nemohu v žádném případě přijmout zhodnocení pana poslance Recmana. Skutečně vývoj ekonomiky v roce 1992 byl takový, jaký byl, a nemůžeme z jednotlivých skutečností hodnotit celek. Žel, musíme vycházet od celku, nesmíme na jednotlivé skutečnosti zapomínat, a to vláda činí. Přehlížet to, že skutečně celkové výsledky ekonomiky, makroekonomické výsledky jsou takové, jaké jsou, a musíme se srovnávat se zeměmi, které jsou srovnatelné. Nemůžeme se srovnávat se zeměmi, které mají za sebou 50, 70 let poklidného vývoje. Musíme se srovnávat se zeměmi, které mají za sebou "X" let totální devastace jejich ekonomik.

Prohlašuji, že v rámci tohoto srovnání Česká republika v roce 1992 měla suverénně nejlepší výsledky. Platí to o poklesech produktu, a chceme-li z nich usuzovat o chybách v hospodářské politice, platí to i o jiných ekonomikách, které jsou velmi silně zasaženy rozpadem trhu RVHP, jako je Finsko atd. Je velmi nekorektní hodnotit dobré výsledky, na které podle mého názoru každý občan v České republice může být pyšný, je tak lehce shazovat.

Pokud jde o to, že byly zkráceny výdaje v rozpočtu, bylo by poctivé říci, že i když byly tyto výdaje zkráceny v místních rozpočtech, přesto skončily místní rozpočty ve velkém přebytku. Čili nic zlého se v zásadě nestalo ani v těchto místních rozpočtech, pouze vláda a spolu s ní i Parlament ČR - za což jsem já vyjádřil svůj dík i dík vlády - schválil určité zkrácení výdajů, takže nedocházelo ke zbytečnému plýtvání penězi daňových poplatníků, jako tomu bylo v r. 1991.

Pokud jde o to, že je hodnocena v materiálu skutečnost ve vztahu k upravenému rozpočtu, to je naprosto pochopitelné, protože tento upravený rozpočet je posledně platným rozpočtem, který tento parlament schválil. Samozřejmě, že jestliže parlament schválí nový rozpočet, tento nový rozpočet je tím pravým rozpočtem, a ne ten původní rozpočet. Provádět spekulace - co by, kdyby - není rovněž korektní.

K vyjádření pana poslance Exnera - já jsem z důvodu stručnosti, za což se omlouvám, zde nehovořil o stanovisku k Nejvyššímu kontrolnímu úřadu. V rozpočtovém výboru, když jsme probírali zprávu Nejvyššího kontrolního úřadu, tak jsem se k němu vyjádřil. V zásadě - pokud bych to chápal jako kritiku - to není kritika, spíše upozornění. Je tam hovořeno zejména o operacích ve státních aktivech a pasivech, na které upozorňuje Nejvyšší kontrolní úřad, ale vzhledem k tomu, že operace probíhaly na obou stranách bilance, nedošlo k žádnému zkreslení rozpočtového hospodaření.

Dále bych chtěl říci, že jsem nehovořil o některých věcech z toho prostého důvodu, že vláda, za kterou já předkládám zprávu o rozpočtu za rok 1992, o závěrečném účtu, operace, o kterých hovořil pan poslanec Exner, neschválila. Ty schválila předchozí vláda. Je mi velmi obtížné hovořit o tom, že byly schváleny prostředky pro ministerstvo životního prostředí. Tam se zřejmě pan poslanec uřekl, že by ministerstvo životního prostředí dostalo 22 mld. Kč, to by se rozpočet zcela jistě zhroutil. Zřejmě to bylo 22 miliónů. Nicméně bylo to rozhodnutí minulé vlády.

Pokud tam byla připomínka k příjmům za bankovně technické služby, že jsou velmi nízké v podmínkách, kdy banky se rozvíjejí dynamicky, dosahují velkých zisků, je to pouze jistou metodickou - řekl bych - ne změnou, ale systémem vykazování, že příjmy z bankovně technických služeb byly vždy v minulosti v rámci rozpočtově skladby jako jedna položka. Nicméně banky přešly do podnikatelského sektoru, čili jejich příjmy z jejich činnosti jsou v rámci podnikatelského sektoru. Nejde tam o to, že bychom banky šetřili, ale příjmy jsou zahrnuty jinde.

Pokud pan poslanec Hájek hovořil o poměru příjmů z hospodářství, daně od obyvatelstva, že dochází k přesunu daňového břemene, myslím, že to také není úvaha korektní, protože si musíme uvědomit, že došlo k většímu růstu mezd v loňském roce, než bylo předvídáno. Z těchto vyšších mezd byly pochopitelně i vyšší příjmy od obyvatelstva. Samozřejmě, že z hlediska struktury rozpočtu to potom vypadá, jako že se přesunulo daňové břemeno. Daňové břemeno zůstalo stejné, sazby daně se nezměnily.

Souhlasím, že transparentnost rozpočtu chceme mít všichni. Vláda usiluje o to, aby rozpočet byl transparentnější. Kdo sledoval rozpočty v jednotlivých letech, které byly předkládány, nepochybně zaregistruje, že jsou daleko a daleko podrobnější. Tím nechci říci, že jsou dokonalé, rozhodně je v transparentnosti co zlepšovat. Nicméně vláda jde tím směrem, aby byly rozpočty daleko a daleko přehlednější, než tomu bylo v minulosti.

Pokud jde o pozměňující návrh pana poslance Výborného, souhlasím s ním. Děkuji.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu ministru Kočárníkovi. Chci se zeptat pana poslance Ježka, zda můžeme přistoupit k projednávání návrhu na usnesení, tedy pracovat s tiskem 356. (Ano.) Prosím, pane zpravodaji.

Poslanec Tomáš Ježek: Vážený pane předsedající, vážená sněmovno, dovolte mi ještě několik stručných vět, kterými bych reagoval na vystoupení kolegů Recmana, Hájka, Exnera a dalších, kteří opakovaně - i na rozpočtovém výboru se to ozvalo jako hlavní problém rozpočtu roku 1992 i vývoje rozpočtu hospodaření v roce 1993 - poukazují na pokles produkce, jakoby ukazatele produkce byly tím absolutně nejdůležitějším číslem, které nás zajímá. Není tomu tak.

Jestliže platí - a ono platí - že přecházíme na zcela nový typ společnosti, nový typ hospodaření, zakládáme soukromé vlastnictví, zcela bezpochyby dochází k tomu, k čemu mělo dojít, co jsme chtěli, aby se stalo, totiž, že se opouští to, čemu jsme říkali "výroba pro výrobu" a chcete-li v jazyce technickém - mění se dramaticky koeficienty Leontžeffovy matice. To znamená, že se mění chování v oblasti nákladů. Čili dochází k tomu, k čemu přesně mělo dojít. Těmito čísly bych se naprosto nenechal vyrušovat a nepovažoval bych to vůbec za nic, co by nás mělo znepokojovat.

Nyní k pozměňovacím návrhům. K návrhu tak, jak jsem ho já přednesl, přednesl pozměňovací návrh kolega Výborný s tím, že v bodě III. část B by se vypustila poslední věta, která popisuje způsob úhrady schodku, kde se praví, že to je emisí dluhopisů, proto, že záhy o tom budeme mít další bod našeho jednání.

Pane předsedající, měli bychom asi dát hlasovat o návrhu kolegy Výborného.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Ano. Jeho návrh zazněl jako první. Sice ho na závěr rozpravy upřesňoval, ale myslím si, že první pořadí neztratil, takže bychom měli o vypuštění části bodu III, jak to navrhl poslanec Výborný, hlasovat jako o prvním pozměňovacím návrhu k tisku 356. Přeje si sněmovna, aby tento pozměňovací návrh zazněl znovu? Není tomu tak.

Ptám se, kdo je pro přijetí pozměňovacího návrhu pana poslance Výborného, ať zvedne ruku. 122.

Kdo je proti? Nikdo.

Tento pozměňovací návrh byl přijat.

Část bodu III ve smyslu návrhu pana poslance Výborného byla vypuštěna.

Přistupujeme k pozměňovacímu návrhu pana poslance Recmana.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP