Návrh zákona spolu se zákonem ČNR
č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, přejímá
jazykovou výbavu ministerstva státní kontroly
a tím navrací do kontrolní terminologie výrazy
z padesátých let, jako např. "státní
kontrola", "kontrolní akce", "protokoly",
"kontrolované osoby" a pod.
Termín "státní kontrola" vznikl
v SSSR rozdělením původně jednotné
stranickostátní kontroly na kontrolu stranickou
a kontrolu státní.
Protokoly byly u nás zavedeny v padesátých
letech analogicky podle protokolů o výslechu. Podle
§ 28 vyhlášky ministerstva státní
kontroly č. 75/1959 Úl. protokol o prověrce
vypracoval kontrolor vždy, měly-li být vyvozeny
proti odpovědným pracovníkům důsledky
kárné, majetkové nebo trestní. Citovaná
vyhláška rozeznává několik forem
výsledných materiálů - záznam,
protokol, příkaz vedoucího - jejichž
volba závisí na kontrolujících a řídí
se potřebami řídících orgánů
- § 26 a 27 citované vyhlášky. Jde tedy
o výraz věcně nevhodný a obecně
neudržitelný, který byl již opuštěn
v zákoně č. 7/1969 Sb. o Nejvyšším
kontrolním úřadě České
republiky.
Tohoto výrazu se vystříhal dokonce již
citovaný normalizační zákon 103/1971
Sb., který pro výsledný materiál o
kontrole použil název "výsledky kontroly".
Teprve zákon ČNR 552/91 Sb., zpracovaný ministerstvem
státní kontroly, tuto rekvizitu z 50tých
let uvedl znovu do zákona.
V § 20 odst. 1 navrhovaného zákona se objevuje
výraz "kontrolované osoby". Zřejmě
jde o legislativní zkratku, aniž je zde ovšem
uvedeno, co a kdo se tímto výrazem označuje.
Ze znění § 20, které je shodné
s § 10 odst. 1 zák. 552/91 Sb., je možné
usoudit, že jde o pracovníky kontrolovaných
orgánů a organizací, v nichž mohou být
kontrolující podjati, neboť jen zcela obtížně
je možně si představit podjatost kontrolujícího
vůči kontrolovanému orgánu, tedy právnické
osobě, např. k ministerstvu průmyslu nebo
ke kontrolované organizaci, např. ČSD.
Naproti tomu v § 21 písm. a), kde se hovoří
o objektech, zařízeních a provozech, pozemcích
a jiných prostorách kontrolovaných osob,
se jedná zcela jistě o kontrolované orgány
a organizace. Tato jistota již samozřejmě schází
v témž paragrafu v ustanovení písmen
b), d) a f).
Samostatnou zajímavou kapitolou je kárná
komora. Kárná komora Nejvyššího
kontrolního úřadu nemůže být
orgánem Nejvyššího kontrolního
úřadu, jestliže se skládá z prezidenta
Nejvyššího kontrolního úřadu
a dvou soudců Nejvyššího soudu, které
jmenuje předseda tohoto soudu.
Pokud jde o prezidenta Nejvyššího kontrolního
úřadu, je třeba především
konstatovat, že Ústava České republiky
nezná institut zvláštní trestní
ministerské odpovědnosti, jíž by měl
vlastně podléhat prezident Nejvyššího
kontrolního úřadu. Prezident Nejvyššího
kontrolního úřadu je tedy trestně
stíhatelný stejně jako každý
jiný, kdo není poslancem, senátorem, prezidentem
republiky nebo soudcem Ústavního soudu.
Zavedením instituce tzv. kárné komory úřadu
jde o pokus zavedení vlastního soudnictví
ve vlastních věcech. Takovéto právo
náleží tradičně pouze samostatným
nestátním korporacím, jako jsou např.
univerzity, spolky, atd. Ve státním orgánu,
jehož organizační struktura je velmi blízká
ústřednímu orgánu státní
správy - byť s některými dalšími
prvky, jako je prokurátorský dozor, nezávislost
a nestrannost, jak jsou kladeny na soudní orgány
působnosti odpovídající kontrolní
funkci zákonodárného orgánu - je značně
nevhodné zavádět symptomy porušující
představy o nezávislosti, nestrannosti a nepodjatosti
Nezávislého kontrolního úřadu.
Zde je namístě ponechat rozhodování
těchto věcí v pravomoci soudního orgánu,
jako např. zvláštního senátu
Nejvyššího soudu.
Zvláštním případem popření
legality činnosti minulého zákonodárného
sboru, tedy našich předchůdců, České
národní rady, je návrh na zrušení
úřadu, jak je to uvedeno v závěrečných
ustanoveních návrhu zákona. Platnost aktů
České národní rady, zejména
aktů, které se týkají právního
postavení demokraticky zvolených státních
funkcionářů, trvá a patří
k obecním principům právního státu,
aby adresáti legálních a legitimních
právních aktů, v dobré víře
akceptovaných, byli každou následující
právní úpravou transformováni po celou
dobu platnosti jejich funkčního období, založeného
zákonem.
K jednotlivým odstavcům nebo bodům návrhu
zákona o Nejvyšším kontrolním úřadě
mám několik drobných připomínek.
V § 2 odst. 2 by asi mělo být uvedeno, že
v jednotlivých oblastech Nejvyšší kontrolní
úřad zřizuje dle potřeby svá
detašovaná pracoviště, případně
podobný text. O detašovaných pracovištích
se nikde v návrhu zákona nemluví, pouze se
mluví o tom, že sídlo má v Praze.
V § 7 odst. 1 doporučuji vypustit "senáty
úřadu a kárná komora", a totéž
v paragrafech, které na to navazují.
§ 12 odst. 9 písm. d) doporučuji vypustit,
a to z toho důvodu, že to bylo již vypuštěno
u funkcí prezidenta a vícepezidenta.
V § 11 - 15 navrhuji doplnit vyjasnění právní
úpravy kolegiální rady, a to v tom smyslu,
aby zejména byly vyjasněny vzájemně
vztahy a vztahy k vedení Nejvyššího kontrolního
úřadu.
§ 34 - 44 (tedy paragrafy týkající se
kárné komory) doporučuji vypustit.
§ 50 odst. 2 dopracovat a sladit působnosti při
předávání ministerstva státní
kontroly na Nejvyšší kontrolní úřad.
Závěrem doporučuji:
1. Po dnešní rozpravě přerušit
jednání o návrhu zákona o Nejvyšším
kontrolním úřadě.
2. Zbavit návrh zákona veškerých totalitních
reliktů.
3. Změnit systém řízení Nejvyššího
kontrolního úřadu na monokratický.
4. Vyjmout pasáž o kárné komoře.
5. Zapracovat řadu připomínek nyní
vznesených a ty, které ještě budou vzneseny.
6. Předložit takto změněný text
návrhu zákona znovu Poslanecké sněmovně
běžným postupem.
7. Do přijetí nového zákona přijmout
takovou novelu stávajícího zákona,
aby tento byl v souladu s ústavou.
Pro jednoduchost stačí, když se bude hlasovat
o všech návrzích dohromady. Děkuji vám
za pozornost.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji.
Slovo má kolegyně Mazalová. Připraví
se pan poslanec Tomáš Fejfar.
Poslankyně Gerta Mazalová: Vážený
pane předsedající, dámy a pánové,
jako nezávislá poslankyně jsem sama poznala,
co je to pracovat skutečně nezávisle a objektivně,
bez stranických příkazů a omezení,
které nám všem mnohdy svazují ruce.
Proto chci vyslovit svůj názor. Vyslovit ho mohu
ať je jakýkoliv, protože mi to umožňuje
právě moje nezávislost, protože žádná
politická většina, ani pravicová, ani
levicová nemůže ovlivnit moje názory
nebo mě vystoupení.
Proto si dovolím říci svůj názor
také na návrh zákona (tisk 128) kolegy Mandelíka,
který považuji za naprosto účelově
likvidační nástroj jakékoliv nezávislé
kontroly vůbec. Jsou zde vytvořeny jakési
monstrózní orgány určené k
tomu, aby systémem většinově diktatury
prosadily vedoucí úlohu jedné strany.
Vůle pracovníků v kontrolním orgánu
nemusí být vůlí sil politických,
ale zásadně musí být vůlí
sil odborných. Není zamezeno ovlivnění
15ti členů rady, protože je zcela jasné,
že vzdá-li se kterýkoliv člen rady své
politické příslušnosti, nemusí
se tímto krokem rozhodně vzdát své
politické poslušnosti.
Ve společné zprávě je několik
zajímavých absurdit. Zmíním se pouze
o některých.
§ 3 odst. 1 písm. b) - kontrola plnění
státního rozpočtu České republiky
a odst. 3 téhož paragrafu Česká národní
banka úřadu kontroly nepodléhá. Ptám
se, proč zrovna Česká národní
banka nepodléhá kontrole, když všude jinde
ve světě kontrolována je a proč naopak
je kontrolován státní rozpočet, navíc
bez provedení příslušných opatření.
§ 4 odst. 3 ve společné zprávě
říká, že výsledkem kontrolní
činnosti úřadu jsou kontrolní závěry.
Ptám se, k čemu jsou kontrolní závěry
bez příslušného opatření
k nápravě.
Totéž bych mohla říci k § 5, kde
úřad zpracovává a předkládá
sněmovně stanovisko ke zprávě o průběžném
plnění státního rozpočtu a
ke státnímu závěrečnému
účtu České republiky včetně
kontrolních závěrů, ale opět
bez opatření.
Dalším monstrózním a podle mého
názoru nadbytečným orgánem je kárná
komora úřadu, zřejmě opět naše
tuzemská atrakce. Je v ní prezident a dva soudci.
Tento orgán je podle mého názoru zcela nadbytečný,
protože jeho funkci zastává automaticky Nejvyšší
soud, přestupky řeší zákoník
práce. Úřad by se tedy soudil sám
se sebou, jak dalece nezávisle, to už je na něm,
a to můžete posoudit.
Návrh zákona, který dnes projednáváme,
nemá vůbec co činit s ústavností,
má se jím vlastně zrušit Nejvyšší
kontrolní úřad, který byl ústavou
předvídán, který před vznikem
ústavy legálně existoval a ústava
ho nikdy nezrušila. Existuje kontinuita právního
řádu s výjimkou těch částí,
které byly ústavně zrušeny, takže
tento úřad je součástí ústavních
vztahů a nelze ho zrušit jinak než ústavním
zákonem, nikoli zákonem prostým, jak se snaží
učinit ten poslanecký návrh zákona,
který zde byl předložen. Při jeho přijetí
bychom byli skutečnou raritou mezi - jak rádi říkáme
- vyspělými evropskými státy. Jeho
přijetím bychom popřeli legalitu minulého
zákonodárného sboru, České
národní rady, když jsme tento nezávislý
kontrolní úřad vytvořili, abychom
se zařadili mezi lepší část Evropy.
Pamatuji si ještě dnes, jak jsem byli hrdi na to,
že vznikl poprvé v našem státě
skutečně nezávislý kontrolní
úřad, který byl tehdy zárukou nově
a bolestně se rodící demokracie u nás.
S politicky závislým a tedy nefunkčním
kontrolním úřadem je vlastně veškeré
kontrola vyloučena. Je to zelená obchodním
i politických mafiím, je to špatná vyhlídka
na to, že se ústavní zákony budou měnit
podle toho, která politická strana bude mít
v parlamentě přesilu. V tomto případě
bychom skutečně mohli dát sbohem demokracii
i právu v našem státě. A to, já
věřím, nikdo nechce.
Můj pozměňovací návrh. Pan
kolega Skočovský zde řekl, že by měl
zákon vylučovat totalitní prvky. V tom případě
navrhuji zrušit všech 52 paragrafů. V případě,
že tento návrh neprojde, dávám pozměňovací
návrh na vypuštění z části
6 názvu kárná odpovědnost - §
34, 35, 36. Z části kárná komora úřadu
§ 37, 38, kárné řízení
§ 39 a § 40, 41, 42 a 43, paragraf 44 kárná
opatření a v § 45, který následuje
s názvem Věstník úřadu, odst.
1 písm. b) vypustit slova "kárný řád".
Děkuji vám.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji
paní kolegyni Mazalové. Prosím kolegu Tomáše
Fejfara, připraví se kolega Michal Kraus.
Poslanec Tomáš Fejfar: Vážený
pane místopředsedo, vážený pane
předsedo, kolegyně a kolegové, na rozdíl
od svých předřečníků
budu za a) velmi stručný, za b) nebudu vzpomínat
na vznik zákona o nezávislém kontrolním
úřadě a na všechny peripetie, které
jsme rnezi tím zažili, i když jsem byl účastníkem
všech jednání od samého začátku.
Dovolte, abych dal návrh. Do § 3 odst. 2 na konci
věty doplnit slova: "pokud zvláštní
zákon nestanoví jinak" a v poznámce
pod čarou by mělo být uvedeno "Zákon
ČNR č. 527/92 Sb., o Bezpečnostní
informační službě ČR".
Odůvodnění: Pokud by návrh byl schválen
v předloženém znění, ustanovení
v § 3 by bylo kolizní ve vztahu k zákonu ČNR
č. 527/92 Sb. o Bezpečnostní informační
službě ČR, zejména pokud se jedná
o ustanovení § 8 - 10 citovaného zákona,
kde je zakotvena parlamentní kontrola činnosti BIS
ČR. Dvojí úprava kontroly BIS je nežádoucí
nejen z důvodu problematiky budoucího výkladu
vzájemného vztahu těchto dvou institutů
upravených různými zákony, ale zejména
se jeví nezbytným udržet charakter BIS, jak
je definován zákonem č. 527/1992 Sb. Jakýkoliv
zásah do činnosti BIS ze strany jiného než
parlamentního orgánu by nejen popřel účel
citovaného zákona, ale ve svých důsledcích
by mohl vést až k přímému ohrožení
příslušníků BIS a zájmu
státu v oblasti získávání zpravodajských
informací. Tolik tedy odůvodnění.
Ještě mi na závěr dovolte, abych složil
hold panu poslanci Wagnerovi. Nesmírně mi imponuje
to, jak on vždycky všechno ví. Já se té
jistotě velice obdivuji, protože já jsem dost
často velmi nejistý a doufám, že až
v této sněmovně budou sedět samí
takoví poslanci, jako je pan poslanec Wagner, to budou
teprve zákony a to bude opravdový ráj. Děkuji
vám.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji.
Prosím kolegu Krause, připraví se kolega
Payne.
Poslanec Michal Kraus: Vážený pane předsedající,
pane předsedo, paní poslankyně, páni
poslanci, vážení hosté, předkládaný
návrh zákona o Nejvyšším kontrolním
úřadu považuji za natolik špatný,
že neshledávám účelným
podrobovat jej kritice paragraf po paragrafu. To ostatně
udělali prakticky všichni diskutující
přede mnou. Dovoluji si však poukázat na jeho
zcela evidentní nedostatky principiálního
charakteru v obecné části svého vystoupení
a dále pak na dva konkrétní nonsensy, z nichž
vyplyne můj procedurální návrh v závěru
vystoupení.
Kontrola státního majetku a hospodaření
s ním existovala i v těch nejstarších
známých státních útvarech v
dějinách, v městských státech
ve starém Sumeru. Záznamy v podobě klínových
tabulek jsou staré až pět tisíc let,
a ne každý ví, že přes 90% z nalezených
tabulek má charakter právě účetní,
evidenční a kontrolní. Místo vrcholné
státní kontroly v hierarchii státních
institucí bylo již od počátku vázáno
na existenci nejvyšší instituce, pod kterou kontrola
prakticky vždy spadala. Teprve v antickém světě
došlo poprvé v dějinách k rozdělení
státní moci na zákonodárnou, výkonnou
a soudní. V teorii šlo zejména o Aristotelovo
dílo Politika, v praxi o Solanovy reformy. Kontrola byla
v tomto systému vyčleněna z moci výkonné
a podřízena moci zákonodárné,
částečně i soudní. Toto uspořádání
se zreprodukovalo, jakmile se státní útvary
po rozpadu feudalismu začaly opět organizovat na
demokratických principech. Jeho konkrétní
podoba se odvíjela a dodnes se odvíjí od
toho, jak je definován nejvyšší orgán
konkrétní demokracie, kterému kontrola slouží.
Jen výjimečně bývá, tak jak
je tomu dosud u nás v podobě ministerstva státní
kontroly, nejvyšší státní kontrola
podřízena vládě nebo hlavě
státu. Tento model existoval ponejvíce v bývalých
socialistických zemích, odpovědnost kontroly
císaři byla zaznamenány např. v Etiopii.
Ještě řidším jevem, ke kterému
se však v naší republice radikálními
kroky blížíme, je podřízení
kontroly stranickému vedení. Tuto úpravu
znali jen v bývalém Sovětském svazu
a v bývalé NDR.
V předloženém návrhu zákona je
definován Nejvyšší kontrolní úřad
jako nezávislý kontrolní orgán. Takto
pojaté kontrolní orgány existují zejména
ve francouzské právní oblasti. Ve své
činnosti jsou vázány jen zákonem,
protože nepředkládají výsledky
své činnosti ke schválení ani k realizaci
žádnému jinému orgánu, tedy vládě
či parlamentu, a musejí být organizovány
zcela zvláštně, a to zaprvé z hlediska
opravných a realizačních prostředků
musejí být napojeny na moc soudní nebo musejí
být samy organizovány jako soud. Za druhé
způsob jejich personálního obsazování
osciluje mezi procedurou obdobnou jmenování soudců
v oblasti kontinentálního práva a mezi volbou
obdobnou ustanovování kontrolních a revizních
komisí v politických stranách, občanských
sdruženích nebo při volbách soudců
v anglosaském právním zákoně.
Ani jednu ani druhou podmínku však předložený
vládní návrh zákona o českém
nezávislém kontrolním úřadě
nesplňuje.
Při obhajování tohoto návrhu zákona
jsme od tvůrců opakovaně slýchali,
že se musíme v kontrolní oblasti přiblížit
světovému standardu. S tím nelze než
souhlasit, avšak ve většině zemí
světa je nejvyšší státní
kontrola podřízena vrcholovým zákonodárným
sborům, tedy parlamentům. Naplňuje se zde
Aristotelova představa o, cituji, "úřadu,
jež by vyžadoval a zkoumal účty ostatních
úřadů, které spravují státní
jmění. Tento úřad však kromě
kontrolní pravomoci nesmí vládnout ničím
jiným, tedy ani jměním ani další
mocí." Konec citátu.
Popsaný model se stále rozšiřuje a obohacuje
o další prvky a je i z pragmatického hlediska
uznáván jako nejpraktičtější.
Ve srovnání s modelem předchozím,
to znamená s nezávislou institucí, je kontrole
podléhající parlamentu vyčítána
nanejvýš její potenciální závislost
na politické moci, neboť podle toho, která
politická síla dominuje parlamentu, může
se částečně měnit obsah činnosti
a personální obsazení kontrolních
úřadů. Tento jediný nedostatek se
však už odstraňuje tak, že post šéfa
kontrolního úřadu vítězné
politické uskupení tradičně přenechává
opozici.
Nejde zde o žádné laciné gesto, ale
o velmi moudrý princip objektivizace kontroly a zvýšení
důvěryhodnosti demokratických institucí
jako takových. Ve světle všech těchto
údajů se jeví předložený
poslanecký návrh zákona o Nejvyšším
kontrolním úřadu jako značně
nepropracovaný a řekl bych až naivní.
Deklarativně se zde sice hovoří o Nejvyšším
kontrolním úřadu jako o nezávislém
institutu, věcně však tento úřad
nenaplňuje požadovaná kritéria, o kterých
jsem se již zmínil v pasáži týkající
se kontrolních úřadů nezávislých
na parlamentu.
Z hlediska personálního obsazení je zde zcela
patrná snaha využít momentálního
poměru politických sil a zabetonovat zde v doživotních
funkcích zasloužilé straníky ze stran
vládní koalice či z některých
jim přidružených satelitů.
Z hlediska procedurálního - mám na mysli
zejména oblast zjišťování, prokazování
a rozhodování o opravných prostředcích
proti kontrolním závěrům - je navrhovaná
organizace vhodná nanejvýše pro období
stanného práva. Ještě jednou opakuji,
že ve státech, které používají
systém kontroly nezávislé na parlamentu,
musí být Nejvyšší kontrolní
úřad buď napojen na moc soudní, kdy
případné odvolání posuzuje
soud, a nebo musí mít sám organizace soudního
typu. Například ve Francii, která má
tento organizační model NKÚ nejpropracovanější,
se opravné prostředky uplatňují formou
soudního řízení, kde NKÚ tvoří
zvláštní soudní senát, zájmy
státu zastupuje prokurátor, zájmy kontrolovaného
subjektu hájí obhájce.
Stejně tak zde naprosto chybí rozměr realizační.
Má-li být Nejvyšší kontrolní
úřad orgánem samostatným a nezávislým,
musí mít možnost svá zjištění
následně převést do praxe. O způsobu
odstraňování zjištěných
nedostatků se předložený návrh
nezmiňuje vůbec. Tím zde zákonitě
chybí opravné prostředky proti zásahům
nařizovaným a prováděným na
základě kontrol. Tvůrci návrhu zde
patrně vůbec nepochopili, že nezávislý
kontrolní úřad znamená především
odpovědnost, a pokusili se nám zde podsunout ke
schválení něco mezi krávokoněm
a ryboptákem.
V praxi by podle navržených představ pánů
poslanců vládní koalice Nejvyšší
kontrolní úřad fungoval asi tak, že
skupina doživotně zakrechtovaných členů
úřadu by si nezávisle na parlamentu prováděla
kontrolní činnosti podle svého rozmaru v
rozsahu a se zaměřením, které by se
jevilo zajímavé jen jim. Jakékoliv opravné
prostředky proti jejich aktivitám by nepřicházely
v úvahu. Stačí se jen podívat na §
28 předlohy. Předpokládám, že
podobný odvolací systém se v současnosti
aplikuje u srbských jednotek v Bosně a Hercegovině.
Ale co je nejdůležitější - práce
úřadu by skončila podle § 32 tím,
že kontrolní závěry komusi předají,
například vládě, parlamentu atd. Každý,
kdo se v životě věnoval po určitou dobu
kontrole, ví velmi dobře, že každá
nekvalita a neobjektivnost ve zjišťovací fázi
se jako bumerang vrací ve fázi realizační,
v etapě, kdy se zjednává náprava.
To však už NKÚ podle představ předkladatelů
nemusí zajímat. Tady máš, vládo,
parlamente, naše závěry a ukaž, co umíš.
Že jsou neobjektivní, že jsou odfláknuté?
Co je nám po tom!
Nevím, opravdu nevím, zda něco takového
chceme. Navíc podle mého názoru by tato země
neměla vybírat ten nejsložitější
model NKÚ, to znamená nezávislý, který
- a to je zapotřebí stále opakovat - vyžaduje
nesmírně komplikovaný systém personálního
a procedurálního zabezpečení. Domnívám
se zcela v rozporu s předloženým návrhem,
že NKÚ má být založen
1. jako orgán odpovědný parlamentu v etapě
schvalování plánu činnosti, skládání
účtů ze své činnosti, předávání
výsledků k realizaci a složený ze členů
volených parlamentem na omezenou dobu,
2. opravné prostředky vůči jeho zjištěním
musí být přezkoumatelné soudem.
V oblasti konkrétních, resp. dílčích
ustanovení projednávaného návrhu zákona,
považuji za nutné upozornit na dvě další
zcela zřejmé nesprávnosti, které mohou
NKÚ, ale i celý demokratický systém
správy této země zpochybnit.
Prvou záležitostí je neomezené rozšiřování
kontrolní působnosti úřadu do sfér,
které mu nikdy nemohou příslušet - viz
§ 4 odst. 1 písm. d), kde se navrhuje umožnit
NKÚ kontrolu ve všech nepodnikatelských subjektech,
tedy včetně soukromých nadací, spolků,
odborů i politických stran. Mimo ignorování
čl. 97 ústavy je tato pasáž dalším
dokladem nesystémovosti předloženého
návrhu. Ruku v ruce s tím jdou i další
paragrafy návrhu, například § 5 odst.
1, který počítá s tím, že
NKÚ bude oprávněn i v odborech či
politických stranách kontrolovat, zda jejich - cituji
- "činnosti jsou účelné a hospodárné".
Stejně tak se tvůrci předlohy domáhají
toho, aby NKÚ byla umožněna kontrola všech
skutečností, bez ohledu na druh a stupeň
utajení, avšak bez toho, aby v témže návrhu
zajistili i ochranu takovýchto skutečností.
Druhou stejně hrubou chybou návrhu zákona
je úporná snaha docílit za každou cenu
právního nástupnictví mezi NKÚ
a ministerstvem státní kontroly ČR. Je to
demonstrativní ukázka účelu světícího
prostředky. Předkladatelé návrhu jsou
kvůli osobním či stranickým zájmům
ochotni svázat ruce i nohy svému tzv. nezávislému
institutu tím, že jej učiní přímým
dědicem všeho toho, co napáchal jeho závislý
předchůdce. Má-li být proto NKÚ
funkční, nemůže jeho kontrolní
působnosti NKÚ jít za rámec čl.
97 ústavy a v žádném případě
není možné připustit, aby na NKÚ
přešla jakákoliv práva nebo právní
vztahy z ministerstva státní kontroly ČR,
jehož právním nástupcem by měl
být spíše buď Úřad vlády
či kontrolní úřad vlády, rozhodně
však ne NKÚ.
Vážení kolegové, dámy a pánové,
v úvodu svého vystoupení jsem avizoval předložení
procedurálního návrhu, nyní tak tedy
činím. Vzhledem k dříve řečenému
a vzhledem k rozhodnutí sněmovny o procedurální
návrhu kolegy Wagnera doporučuji projednávání
tohoto návrhu zákona hned ukončit, návrh
stáhnout z pořadu jednání dnešní
schůze a urychleně vypracovat návrh zcela
nový, který bude prost elementárních
nedostatků a bude splňovat všechna kritéria
pro existenci a řádné fungování
tak důležité instituce, jakou bezesporu Nejvyšší
kontrolní úřad je.
Vás, páni kolegové a paní kolegyně
z poslaneckých míst vládní koalice,
chci požádat, abyste zvážili, zda je skutečně
účelem hry silou převahy několika
málo hlasů prosadit přes zásadní
odpor opozice své bez ohledu na následky. Pouvažujte,
zda by i v tomto případě nebyl mnohem prospěšnější,
účelnější a stabilitu více
slibující přístup, který tato
sněmovna zvolila při projednávání
ústavy, když plénu byl předložen
návrh, jenž byl výsledkem koncensu a kompromisu
mezi koalicí a opozicí a vyhověl většině
připomínek opravdových znalců a expertů.
Důvěryhodnost tak důležitého
orgánu, kterým NKÚ bezesporu je, může
být ohrožena schválením většinou
pár hlasů a důvěra v něj bude
nejen u nás, ale i v zahraničí podstatně
nižší, než kdyby byl schválen 160
či 170 hlasy.
Přátelé, odložte stranické klapky
a pokuste se pouvažovat jako normální lidé
- bez zaujatosti, předpojatosti a stranickosti. Za případnou
podporu svého návrhu vám srdečně
děkuji.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji.
Než budeme hlasovat o procedurálním návrhu
kolegy Krause. (Z pléna: po hlasování.) Ano,
po hlasování. Podle § 25 jednacího řádu
upozorňuji na to, že budeme hlasovat v průběhu
rozpravy. Kdo tedy souhlasí s návrhem kolegy Krause,
abychom ukončili projednávání tohoto
bodu - a nerozuměl jsem, komu se ukládá zpracovat
nový návrh.
Poslanec Michal Kraus: (Z místa.) Já jsem navrhoval,
aby se bod ukončil a stáhl z pořadu jednání.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Dobře,
čili jenom první část.
Kdo souhlasí s tímto návrhem, ať zvedne
ruku. 85.
Kdo je proti? 80.
Kdo se zdržel hlasování? 6.
Takže tento návrh nebyl přijat.
Faktická poznámka - prosím, já vám
nerozumím. (Z místa - poslanec, jehož jméno
nebylo uvedeno: Kontrola počítání.)
Prosím, aby se svých funkcí ujali ověřovatelé,
pane kolego Skočovský, upozorňuji, abyste
neodcházel nikam. Pan kolega Vik, aby nikam neodcházel.
Prosím Kancelář, aby uzavřela dveře.
S faktickou poznámkou se hlásí mnoho lidí.
Na prvním místě místopředseda
Vlach.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Pane
předsedající, dámy a pánové,
už jsem tu mnohokrát konstatoval, že náš
jednací řád nám neumožňuje
dokonale vyřešit podobně situace. Je-li zpochybněn
výsledek hlasování, zároveň
není možno uzamknout dveře a omezit osobní
svobodu kteréhokoliv poslance, takže dojde vlastně
k novému hlasování o téže záležitosti.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji.
Prosím, abyste neuzavírali dveře. prosím
pana poslance Gjuriče.
Poslanec Andrej Gjurič: (Z místa.) Já
jsem přesně tuto poznámku ze strany opozice
čekal a tak se jí zeptám, jestli by nebylo
jednodušší, aby se rovnou hlasovalo po jménech.
(Potlesk.)