Federální shromáždění ČSSR 1986 – 1990

FEDERÁLNÍ MINISTERSTVO VNITRA

Č.j.: OV-67/A-90

K bodu: Písemná odpověď ministra vnitra ČSFR na interpelaci poslance pana L. Lise na 27. společné schůzi SN a SL 19. 4. 1990

Předkládá:

ministr vnitra ČSFR

JUDr. Richard SACHER

Obsah:

Úvod

1. K tvrzení pana poslance L. Lise, že ministr vnitra za 4 měsíce nic nebo téměř nic neučinil pro očistu SNB

- opatření, realizovaná FMV

A. v oblasti organizace

B. v legislativní oblasti

C. v oblasti mezinárodní spolupráce

D. v oblasti pořádku a vnitřní bezpečnosti

E. v personální oblasti

2. K tvrzení pana poslance L. Lise, že bývalá nomenklatura dosud zastává klíčové postavení v bezprostřední blízkosti ministra vnitra

3. K tvrzení pana poslance L. Lise, že prověrky vedoucích funkcionářů a příslušníků bývalé StB pokračují želvím tempem a že ministr vnitra liknavě postupuje při řešení platové otázky příslušníků bývalé StB, kteří jsou postaveni mimo výkon služby

4. K tvrzení pana poslance L. Lise, že z iniciativy ministra vnitra nebyl předán ani jeden příslušník bývalé StB k trestnímu stíhání za podíl na zločinech minulosti a za protiprávní skartaci diskreditujících materiálů

5. K tvrzení pana poslance L. Lise, že ministr vnitra říká polopravdy, např. v případě lustrace

6. K tvrzení pana poslance L. Lise, že situace na FMV komplikují koncepční spory mezi ministrem vnitra a jeho náměstky, pokud jde o vnitřní zpravodajství

Závěr

Přílohy k odpovědi ministra vnitra ČSFR na interpelaci poslance pana L. Lise na 27. společné schůzi SN a SL FS dne 19. 4. 1990

Příloha č. 1 Útvary složky StB podle rozkazu ministra vnitra ČSSR č. 12/1988

Příloha č. 2 Informace o předkládání legislativních návrhů a plán legislativní činnosti FMV v roce 1990

Příloha č. 3 Usnesení předsednictva federální vlády č. 3 ze dne 4. ledna 1990

Příloha č. 4 Služební záznamy podepsané mjr. Vl. Novotným (není totožný s mjr. Novotným, býv. ředitelem VOS FMV) a záznamy podepsané ppor. (por.) Václavem Novotným

Příloha č. 5 Úřední záznam kpt. JUDr. M. Králky

Příloha č. 6 Dopis pana L. Dobrovského I. náměstku MV ČSFR panu dr. A. Sámelovi

Příloha č. 7 Vzor evidenční karty

Příloha č. 8 Pokyn ministra vnitra ČSFR ze dne 2. 4. 1990 k zajištění ochrany údajů v evidencích SEO VOS FMV a pokyn ze dne 3. 4. 1990 k zastavení veškeré lustrace v ústřední evidenci.

Příloha č. 9 Pokyn náměstka MV ČSFR pana J. Procházky k získávání poznatků složkou VKR

Příloha č. 10 Návrh statutu odborné komise FMV

Příloha č. 11 Podklad k poradě odborné komise na BBV FS dne 21. 3. 1990

Příloha č. 12 Rozdělovník přísně tajných spisů odborné komise FMV

Úvod

Pan poslanec L. Lis na závěr svého vystoupení na 27. společné schůzi SN a SL konané dne 19. 4.1990 dospěl k závěru, že bych měl odejít z funkce ministra vnitra. Návrh v podstatě opírá o tato tvrzení:

1/ za 4 měsíce jsem nic nebo téměř nic neučinil pro očistu SNB;

2/ bývalá nomenklatura dosud zastává klíčové postavení v mé bezprostřední blízkosti;

3/ prověrky vedoucích funkcionářů a příslušníků bývalé StB pokračují želvím tempem a liknavě postupuji při řešení platové otázky příslušníků bývalé StB, kteří jsou postaveni mimo výkon služby;

4/ z mé iniciativy nebyl předán ani jeden příslušník bývalé StB k trestnímu stíhání za podíl na zločinech minulosti a za protiprávní skartaci diskreditujících materiálů;

5/ říkám polopravdy, např. v případě tzv. lustrace;

6/ situaci na FMV komplikují koncepční spory mezi ministrem vnitra a jeho náměstky, pokud jde o vnitřní zpravodajství.

Pan poslanec L. Lis ve svém vystoupení dále uvedl, že na základě žádosti členů občanské komise FMV byla svolána mimořádná zasedání branných a bezpečnostních výborů SN a SL, která dospěla k závěru, že zaostávání v reorganizaci bezpečnostního sboru a v likvidaci StB je způsobeno nedostatečným řízením ministerstva, zejména tím, že nebyla provedena dostatečná kádrová, organizační a personální opatření v centru ministerstva.

K těmto závažným obviněním podávám tato vysvětlení:

1. K tvrzení pana poslance L. Lise, že jsem za 4 měsíce nic nebo téměř nic neučinil pro očistu SNB

Opatření realizovaná k zabezpečení úkolů, vyplývajících ze zaměření resortu FMV a jeho složek v období vlády národního porozumění

Předsednictvu vlády národního porozumění byl již dne 11. ledna 1990 předložen materiál "Činnost resortu FMV a jeho složek v období vlády národního porozumění", který obsahuje koncepci bezpečnostní politiky. Předsednictvo federální vlády materiál téhož dne schválilo.

V souladu s touto koncepcí byla postupně realizována následující opatření:

A. v oblasti organizace

a) dnem 12. 1. 1990 byla s okamžitou platností zastavena činnost na úseku tzv. vnitřního zpravodajství na všech úrovních;

b) dnem 15. 1. 1990 byly s okamžitou platností zrušeny všechny útvary tzv. vnitřního zpravodajství, včetně funkčních míst; současně byla zastaveno nasazování zpravodajsko technických prostředků, včetně odposlechu a zastavena veškerá operativní činnost;

c) dnem 14. 1. 1990 byl s okamžitou platností zrušen tzv. politicko-výchovný aparát v celé organizační struktuře SNB;

d) dnem 15. 1. 1990 byl zřízen odbor pro styk s veřejností, jehož hlavním úkolem bylo zabezpečovat informovanost veřejnosti o přijímaných a realizovaných opatřeních v resortu;

e) dnem 30. 1. 1990 byl zřízen právní odbor FMV k zabezpečení legislativní činnosti a výkonu státní správy;

f) dnem 31. 1. 1990 byly zrušeny všechny ostatní složky bývalé StB, včetně funkčních míst; uvolněným pracovníkům byly bez odkladu odebrány služební průkazy, služební i soukromé zbraně a uvolnění příslušníci byli postaveni mimo výkon služby;

g) dnem 31. 1. 1990 byla ochrana ústavních činitelů podřízena zvláštnímu režimu; byla zřízena správa ochrany prezidenta republiky a podřízena náčelníku jeho vojenské kanceláře; Hradní stráž byla vyčleněna z vojsk MV, začleněna do Čs. armády a rovněž podřízena náčelníku vojenské kanceláře prezidenta republiky;

h) dnem 30. 1. 1990 byla zřízena odborná komise FMV jako iniciativní a kontrolní orgán ministra;

i) dnem 2. 2. 1990 byla přijata přechodná opatření na úseku zbraní a střeliva s cílem podstatně omezit množství legálně i nelegálně držených střelných zbraní mezi našimi občany a co nejvíce tak vyloučit možnost jejich případného zneužití proti demokratickému vývoji v naší zemi; do 7. 2. 1990 odevzdali služební i soukromé zbraně rovněž příslušníci funkčních útvarů FMV a útvarů podřízených FMV;

j) dnem 7. 2. 1990 byla zřízena prověrková komise FMV a stanoveny zásady spolupráce náčelníků útvarů s občanskými komisemi;

k) dnem 15. 2. 1990 byly zrušeny všechny zbývající složky bývalé StB v celé organizační struktuře (příloha 1);

1) dnem 16. 2. 1990 byly zřízeny nové útvary FMV

- zpravodajská služba

- úřad pro ochranu Ústavy a demokracie

- úřad pro ochranu ústavních činitelů

- úřad pro vyšetřování protiústavní činnosti

- útvar pro rychlé nasazení

- úřad pro správní službu a legislativu

- úřad pro pasovou službu a cizineckou agendu.

Přitom činnosti správního charakteru, zejména na úseku pasů a víz a ochrany utajovaných skutečností, dříve začleněné jako součást StB, byly důsledně organizačně odděleny od bezpečnostního výkonu.

m) dnem 28. 2. 1990 byl zřízen mezinárodně právní odbor, který plní úlohu gestora pro sjednávání, ústavní projednávání, provádění a vypovídání mezinárodních smluv ve smyslu směrnice federální vlády č. 31/1982;

n) dnem 20. 3. 1990 byla zřízena technická správa FMV k zabezpečení úkolů resortu na úseku vědeckotechnického rozvoje;

o) dnem 23. 3. 1990 bylo vydáno zaměření činnosti Pohraniční stráže k zabezpečení jejích úkolů pro nejbližší období;

p) dnem 7. 4. 1990 byly zřízeny odbor boje s mezinárodní zločinností a odbor pro spolupráci s Interpolem, jako útvary federální správy VB.

B. v legislativní oblasti (příloha 2)

a) dne 14. 2. 1990 byl parlamentu předložen návrh novely zákona č. 147/1983 Sb., o zbraních a střelivu; připravena je také prováděcí vyhláška;

b) v březnu 1990 byl vládě předložen návrh zákona o cestování do ciziny, federální vláda zákon schválila 23. 4. 1990;

c) v 1. čtvrtletí 1990 byl předsedovi BBV SN panu poslanci L. Lisovi předložen návrh novely zákona o služebním poměru, na jejímž základě by bylo možné do jednoho měsíce uvolnit ze služebního poměru neprověřené nebo nadbytečné příslušníky;

d) připravuje se paragrafované znění komplexu zákonů, které nahradí dosavadní zákon č. 40/1974 Sb., o SNB:

- zákon o zpravodajské službě

- zákon o policii

- zákon o úřadu FMV pro ochranu Ústavy a demokracie

- zákon o používání zpravodajsko-technických prostředků

- zákon o pohraniční policii

- zákon o služebním poměru;

e) vládě ČSFR byla předložena novela zákona č. 102/1971 Sb., o ochraně státního tajemství; podle rozhodnutí vlády je nyní projednávána v připomínkovém řízení;

f) v připomínkovém řízení je nyní projednáván návrh novely zákona č. 40/1974 Sb., o SNB a o některých opatřeních k zabezpečení vyřizování přestupků v oboru působnosti federace;

g) pro 20. jednání Rady obrany státu byl zpracován návrh materiálu "Zásadní organizační změny v útvarech SNB", který bude projednán 22. 5. 1990.

C. v oblasti mezinárodní spolupráce

a) byla zrušena původní smlouva s KGB SSSR z roku 1989 a místo ní uzavřena smlouva kvalitativně nového typu, založená na zásadách faktické suverenity a rovnoprávnosti obou států;

b) aktivně se rozvíjejí smysluplné oboustranné vztahy a spolupráce s ministerstvy vnitra Rakouska a Velké Británie a s příslušnými orgány USA a Itálie - tato spolupráce plně odpovídá nové koncepci čs. zahraniční politiky.

D. v oblasti vnitřního pořádku a bezpečnosti

a) resort FMV se účinně podílel na ochraně nápravně výchovných ústavů v období vyhlášení amnestie prezidenta republiky počátkem ledna 1990;

b) resort FMV se také účinně zapojil do humanitární pomoci amnestovaným osobám a to v rozsahu, jaký neposkytl žádný jiný resort: v objektu v Březnici bylo vyčleněno pro amnestované 80 lůžek, poskytnuta strava a doprava do Prahy a zpět;

c) od poloviny února jsou podle vývoje bezpečnostní situace, k posílení pořádkové a hlídkové služby v Praze, Bratislavě a dalších městech, vyčleňovány síly a prostředky vojsk MV a Pohraniční stráže; tato opatření jsou přijímána vstřícně, často nad rámec kompetence resortu;

d) koncem března 1990 se federální ministr vnitra osobně zúčastnil vyjednávání s vůdci vzpoury odsouzených v Leopoldově;

e) na žádost ministra spravedlnosti Slovenské republiky se příslušníci útvarů FMV podíleli na potlačení vzpoury vězňů v Leopoldově, kde jejich účinným zásahem byly prokazatelně za chráněny životy desítek odsouzených, které organizátoři vzpoury terorizovali a drželi jako rukojmí;

f) mimořádné nasazení sil. a prostředků si vyžádalo zabezpečení návštěvy hlavy římskokatolické církve papeže Jana Pavla II. v ČSFR; rozsahem šlo o největší akci v historii našeho bezpečnostního aparátu. Průběh návštěvy nebyl nijak narušen a vatikánská strana vyjádřila bezpečnostním složkám a ministru vnitra uznání za perfektně odvedenou práci;

g) v posledním období jsou přijímána potřebná opatření k eliminování otevřených projevů rasové nesnášenlivosti a teroru zejména vůči rómským spoluobčanům ze strany přívrženců hnutí punk a skinhead.

E. v personální oblasti

a) dnem 16. 3. 1990 byli odvoláni z funkcí všichni náčelníci krajských, okresních a obvodních správ SNB, kteří dříve pracovali ve složce StB a místo nich byli jmenováni pracovníci z Veřejné bezpečnosti; noví náčelníci již byli potvrzeni občanskými komisemi na všech krajských a na většině okresních správ;

b) všichni pracovníci zrušených útvarů bývalé StB jsou do konečného rozhodnutí o dalším setrvání nebo uvolnění ze služebního poměru zařazeni v souladu s platnou zákonnou úpravou, do zálohy pro přechodně nezařazené (celkem 8.591 osob);

c) prověrkové komise na FMV, krajských a okresních správách SNB dokončují prověřování příslušníků zrušených útvarů;

d) byla zřízena rehabilitační komise FMV, která posuzuje žádosti o rehabilitaci a reaktivaci těch, kteří v době normalizace byli propuštěni z politických důvodů;

e) na základě zákona č. 74/1990 Sb., který stanovil mj. i nové znění přísahy příslušníků SNB, byl vydán rozkaz o přerušení členství a činnosti v politických stranách a hnutích a současně přijata opatření k vyloučení jakékoliv politické činnosti nebo projevů politického charakteru v rámci resortu FMV a jeho bezpečnostních složek;

f) z původních 81 funkcí. v nomenklatuře bývalého ÚV KSČ jich zůstalo obsazeno ještě 15. Jde většinou o pracovníky zastoupení FMV v zahraničí a FMZV již bylo požádáno o jejich stažení tak, aby nebyl narušen chod zastupitelských úřadů.

Nebyli vyměněni pouze náčelníci pomocných útvarů:

- správy tělovýchovy a vrcholového sportu

- správy stavebně ubytovací služby

- správy vývoje a automatizace

- úřadu pro pasovou službu a cizineckou agendu (p. Konrád).

Nebylo řešeno 15 osob v různých funkcích v rámci vojenské kontrarozvědky a to proto, že podle usnesení předsednictva federální vlády č. 3 ze dne 4. 1. 1990 se vojenská kontrarozvědka začleňuje do podřízenosti FMN0 (příloha č. 3).

2. K tvrzení pana poslance L. Lise, že bývalá nomenklatura dosud zastává klíčové postavení v mé bezprostřední blízkosti

Nejprve se chci vyjádřit k osobě generála A. Lorence. Pokud jde o úvahu nabídnout jemu nebo dalším bývalým funkcionářům FMV (gen. St. Nezvalovi, plk. J. Vostárkovi.) místo v zahraničí, pak šlo v tehdejším nejistém přechodném období o záměr dostat je daleko od vlasti - např. do Etiopie, Mongolska - a tak vyloučit možnost, že by mohli organizovat staré struktury proti revoluci.

Je pravdou, že jsem gen. A. Lorence krátkodobě, avšak bez přímého kontaktu na moji osobu, umístil na funkci konsultanta. Považoval jsem totiž za nezbytné po nástupu do funkce ministra systematicky získávat informace o činnosti útvarů, které řídil. Tento záměr se pně zdařil.

Po získání potřebných informací jsem dne 19. 1. 1990 požádal dopisem ministra národní obrany o posouzení možnosti zařazení generála A. Lorence v působnosti FMNO. Po obdržení zamítavé odpovědi jsem pana A. Lorence vyzval, aby služební poměr ukončil. Moji výzvu akceptoval.

Považuji za potřebné upřesnit, že při odchodu ze služebního poměru obdržel v souladu se zákonnou úpravou nejnižší možné odchodné ve výši tří platů. V žádném případě se nejedná ani zdaleka o částku 100.000,- Kčs, jak uvádí pan poslanec L. Lis.

K mjr. JUDr. Václavu Novotnému

Služební poměr ukončil dnem 15. 4. 1990. Pan poslanec L. Lis uvádí, že v letech 1978-79 pracoval v hodnosti nadporučíka StB obvodní správy Prahy 4 na signatářích Charty-77 paní Martě Kubišové, paní Otě Bednářové a řadě dalších.

Nechal jsem proto vyhodnotit archivní svazky č. 811 735 na paní Martu Kubišovou a č. 761 642 na paní Otu Bednářovou. Jméno Novotný se v nich skutečně vyskytuje často. Jde však o mjr. Vladimíra Novotného, tehdy pracovníka 3. oddělení 2a odboru Správy StB Praha.

Chci věřit, že pan poslanec L. Lis neměl v úmyslu poškodit pana Václava Novotného, ale že byl svým okolím jen mylně informován. Stačí pouze porovnat podpisy na dokumentech v příloze č. 4.

Pro doplnění ještě uvádím, že pan Václav Novotný v té době nebyl nadporučíkem, ale pouze podporučíkem a posléze poručíkem, kromě toho do hodnosti majora byl povýšen již 1. 3. 1987, po uplynutí zákonem stanovené výsluhy let v hodnosti. Není tedy pravdou, že do této hodnosti jsem ho povýšil já.

Ke kpt. JUDr. Michalu Králkovi

Dnem 27. 11. 1989 byl z rozhodnutí tehdejšího náčelníka správy vyčleněn do pracovní skupiny na bývalém ÚV KSČ, kde se zabýval monitorováním denního tisku. Asi po 10 dnech odmítl dále se na této práci podílet a vrátil se na své pracoviště (příloha č. 5). Do funkce vedoucího oddělení analytického odboru však nebyl ustanoven po mém nástupu do funkce, jak uvádí pan poslanec L. Lis, ale již k 1. 12. 1989. V současné době je v zálohách pro přechodně nezařazené.

K mjr. JUDr. Pavlu Munzarovi

Do 15. 11. 1989 byl náčelníkem statisticko evidenčního odboru, poté vykonával funkci zástupce náčelníka Vnitřní a organizační správy FMV. Dříve byl řadovým pracovníkem na úseku ochrany ekonomiky, na správě ochrany ústavních činitelů a na VŠ SNB.

Lze tedy těžko předpokládat, že pan P. Munzar by měl úzké spojení s bývalým vedením MV a ÚV KSČ. Tvrzení, že před prověrkovou komisí prohlásil, že se o demonstrace nikdy nezajímal, je překroucené. O výsledku prověrek se dozvěděl od člena prověrkové komise FMV npor. JUDr. Bohuslava Nováka, který mu při setkání na chodbě mj. oznámil, že byl prověřen. Že opak je pravdou, zjistil pan Munzar ke svému podivu až z televizní obrazovky z projevu pana poslance L. Lise.

Pan Munzar je styčným úředníkem mezi FMV a

- kanadskou vládní komisí pro stíhání válečných zločinců, která v uplynulém měsíci získávala v našich archivech potřebné údaje,

- zástupci studentů v parlamentní komisi pro dohled nad vyšetřováním událostí 7. listopadu 1989,

- vládní komisí pro vyšetřováni událostí z let 1968-69 (prof. Mencl).

Z žádné komise mi nebylo sděleno, že pan Munzar by požadavky nebo úkoly plnil nekvalitně nebo je dokonce sabotoval. Velmi pochvalně se o jeho práci vyjádřili zástupci kanadské vládní komise.

K mjr. JUDr. Miroslavu Mošnovi

Nebyl jmenován ředitelem úřadu pro vyšetřování protiústavní činnosti jak uvádí pan poslanec L. Lis, ale pouze pověřen jeho řízením na přechodnou dobu, než bude možné tento úřad definitivně personálně řešit.

Představu o jeho služební "horlivosti", je možné udělat si z dopisu, který zaslal signatář Charty-77 pan Luboš Dobrovský mému I. náměstkovi panu dr. A. Sámelovi. Z jeho dopisu cituji.

"... dr. Mošna sice byl povinen uskutečnit v mém bytě domovní prohlídku a byl nucen se mnou uskutečnit výslech, ale během celého jednání se choval naprosto korektně, neprojevoval žádnou iniciativu, která by měla zhoršit moji situaci. Naopak dával najevo jistou míru zahanbení za to, že mu jeho nadřízení uložili povinnosti, o jejichž smyslu a oprávněnosti zřejmě vnitřně pochyboval. Měl jsem příležitost setkat se během uplynulých 20ti let s mnoha pracovníky Státní bezpečnosti a chtěl bych Vás informovat o tom, že mjr. Mošna se od většiny z nich odlišoval maximálně slušným chováním, kulturou svého vystupování a myslím, že nepřeženu, když řeknu, že i jistými sympatiemi vůči mně nebo alespoň snahou porozumět mému jednání..." (příloha č. 6)

Pan poslanec L. Lis označuje JUDr. V. Novotného, JUDr. P. Munzara a JUDr. M. Mošnu za hlavní a základní brzdu prověrek příslušníků bývalé StB. Zcela odpovědně prohlašuji, že tito pracovníci neměli a nemají na průběh prověrek naprosto žádný vliv. Komise jim nejsou podřízeny a jejich práci řídil a za ní také odpovídal můj bývalý náměstek prom. práv. pan J. Procházka.

Ještě poznámku k Vnitřní a organizační správě FMV, kterou jsem přímo řídil. Po získání nezbytných zkušeností z chodu a činnosti této správy jsem do jejího čela postavil dnem 15. 4. 1990 pana mjr. RNDr. Karla Matysku, CSc., který do prosince 1989 byl vědeckým pracovníkem ČSAV. Má moji plnou důvěru a sám jsem si ho jako spolehlivého člověka vybral.

V minulých dnech jsem provedl další zásadní organizační opaření: vyhlásil jsem reorganizaci této správy, která mi umožní uskutečnit nezbytné personální změny a současně výrazně snížit počet pracovníků.

3. K tvrzeni pana poslance L. Lise, že prověrky vedoucích funkcionářů a příslušníků bývalé StB pokračují želvím tempem a že liknavě postupuji při řešení platové otázky příslušníků bývalé StB, kteří jsou postaveni mimo výkon služby

Za řízení prověrek vedoucích funkcionářů FMV a příslušníků zrušené StB odpovídal bývalý náměstek pan J. Procházka. První informace o výsledcích činnosti ústřední prověrkové komise jsem od něj obdržel až dne 17. dubna 1990. Přitom z 45 prověřovaných příslušníků nedoporučil pro další službu pouze 6, avšak informace neobsahovala ani důvody, na základě kterých by bylo možno realizovat návrhy na opatření k neprověřeným osobám.

Příslušníci zrušených složek StB byli mým rozkazem převedeni do materiální péče úřadu pro ochranu Ústavy a demokracie. Za řešení jejich služebního poměru byl v rámci rozdělení kompetence odpovědný můj bývalý náměstek pan prom. práv. J. Procházka, který za služební poměr příslušníků tohoto úřadu přímo odpovídal. Vzhledem k tomu, že pan J. Procházka zůstal zcela nečinný, vyvinul jsem legislativní aktivitu tím, že koncem února nebo začátkem března jsem za přítomnosti předsedy federální vlády pana M. Čalfy a dalších osob předložil panu poslanci L. Lisovi návrh zákona, který by umožňoval zkrátit dobu služebního poměru nezařazených příslušníků. Učinil jsem tak proto, že cestou zákonodárné iniciativy skupiny poslanců by toto řešení vedlo nejrychleji k cíli.

Tato má iniciativa nebyla využita. Vzhledem k tomu, že v dalším období byl změněn text přísahy příslušníků SNB, což umožnilo další právní řešení, vyvinul jsem iniciativu podruhé a text právní úpravy jsem předložil ke schválení vládě. Tento návrh vláda přijala a později byl projednán v parlamentních výborech.

Z toho vyplývá, že vývody pana poslance L. Lise jsou značně nepřesné a přinejmenším zavádějící.

Institutu zproštění výkonu služby podle § 21 zák. č. 100/1970 Sb., o služebním poměru příslušníků SNB, lze dosud použít pouze v případě důvodného podezření z porušení služební povinnosti závažným způsobem, zejména tím, že příslušník se dopustil trestného činu. Jde o opatření dočasné a nedochází při něm automaticky k odvolání z funkce. Lze jej aplikovat na konkrétní osoby, nikoliv na celý soubor osob, vymezený společným znakem, např. úrovní zastávané funkce apod.

Je třeba mít na zřeteli, že rozhodnutí o zrušení útvarů StB bylo jediné možné řešení, jak v časově únosném horizontu a také zákonným způsoben postavit příslušníky bývalé StB mimo výkon funkce a služby. Pokud pan poslanec L. Lis demonstruje na přikladu pana Z. Formánka, že na základě § 21 cit. zák. bylo zproštěno funkce 23 náčelníků vnitřního zpravodajství, pak je třeba počítat s tím, že nebude-li jim prokázána konkrétní trestná činnost, bude jim muset být služební příjem zpětně doplacen.

Můj postup podporují také závěry prověrkových komisí, které zpravidla neuvádějí právně kvalifikované důvody pro propuštění ze služebního poměru. Užití institutu propuštění na základě komplexního služebního hodnocení je vázáno na odvolání proti. jeho závěrům, má odkladný účinek a řízení se může protáhnout na řadu týdnů i měsíců. Proto jako nejúčinnější se jeví navržená novelizace ustanovení § 100 odst. 1 zák. č. 100/1979 Sb., o služebním poměru příslušníků SNB.

C. K tvrzení pana poslance L. Lise, že z mé iniciativy nebyl předán ani jeden příslušník bývalé StB k trestnímu stíhání za podíl na zločinech minulosti a za protiprávní skartaci diskreditujících materiálů

Oprávněně jsem předpokládal, že prověrkové komise se chopí iniciativy v případech, kdy bude zjištěna trestná činnost prověřovaného příslušníka. Těžko si lze představit iniciativu ministra vnitra ve vztahu k trestné činnosti svých podřízených, pokud plní vládou uložené úkoly a nemá se sám stát vyšetřovatelem.

Domnívám se, že zejména ministr vnitra musí dbát - nejen v době dnešní, ale i budoucí - na to, aby nedocházelo k neoprávněnému osočování lidí, jejich pronásledování či jinému nezákonnému jednání bezpečnostních složek. Dejme průchod právu a pravdě. Jako ministr vnitra vycházím ze zákona a chráním zákon. Svým jednáním nemohu zavdat důvod k tvrzení, že v této společnosti se postupuje stejně, nebo ještě hůře, než za totalitní vlády. Žádám spravedlnost, která musí prokázat vinu nebo nevinu.

Nelze dosáhnout spravedlnosti bez důsledného respektováni právního řádu, již s ohledem na zkušenosti z minulého období, a to i při aplikaci na příslušníky bývalé StB, postavené mim o výkon služby.

Pokud se týká otázky skartace, mám plnou důvěru k hlavni vojenské prokuratuře, která celou záležitost vyšetřuje. Vyšetřování skartace resortním orgánem, tj. např. inspekcí ministra vnitra, by totiž mohl vyvolat oprávněně pochybnosti o její objektivitě či dokonce důvodné podezření z podjatosti.

5. K tvrzení pana poslance L. Lise, že říkám polopravdy, např. v případě lustrace

Lustrací v bezpečnostní praxi se rozumí dotaz do některého z evidenčních a informačních systémů. Těch je v rámci FMV celá řada - např. pasové, operativně taktické apod. Jednou z evidencí je i evidence spravovaná Vnitřní a organizační správou FMV - statisticko evidenčním odborem.

Obecně lze říci, že do evidenčních systémů se může dotázat (lustrovat) každý příslušník SNB po souhlasu příslušného náčelníka. Jedná se totiž o základní administrativní úkon v bezpečnostní praxi při plnění služebních úkolů. V běžném provozu je požadováno až 5 tisíc lustrací denně.

V průběhu měsíce března jsem postupně získával informace od pracovníků bývalé Vnitřní a organizační správy FMV o tom, že pan Z. Formánek, ředitel úřadu FMV pro ochranu Ústavy a demokracie, se zaměřoval na zjišťování údajů k celým souborům osob, např. pracovníkům generální prokuratury České republiky a všech prokurátorů v České republice, ministerstva spravedlnosti České republiky a všech soudců v České republice, úřadu vlády České republiky, kanceláře Federálního shromáždění, celé advokacie, zaměstnanců Národního divadla a dokonce i některých poslanců Federálního shromáždění.

Vzhledem k tomu, že o této činnosti mne pan Z. Formánek ani jeho nadřízený pan J. Procházka neinformovali a nebyl jsem informován ani o výstupech z resortu, za které jsem jako jeho vedoucí a ústavní činitel odpovědný, další lustrace jsem okamžitě zakázal. Za velmi nebezpečné jsem považoval nejen lustrování osob, ale i následné nahlížení do materiálů, uložených v operativním archivu.

Zjistil jsem však, že tyto pokusy přes můj výslovný zákaz pokračují. Proto výhradně v zájmu zabránit zneužití těchto poznatků, v zájmu zachování politické stability, jsem učinil následující opatření:

a) z operativní evidence jsem vyčlenil všechny karty poslanců Federálního shromáždění (vzor evidenční karty - viz příloha č. 7) a svazky s poznatky jsem uložil do trezorové místnosti, která je zapečetěna mojí pečetí a klíče od ní mám pouze já;

b) ústní pokyn z poloviny března jsem stvrdil písemně dne 2. a 3. dubna 1990 (příloha č. 8), přičemž jsem uložil okamžitě signalizovat všechny případy, kdy by lustrace směřovala do okruhu poslanců zákonodárných orgánů federace a republik, členů federální i republikových vlád, předákům politických stran a prezidentu republiky.

Rozhodně odmítám tvrzení pana poslance L. Lise, že tímto způsobem jsem chtěl získat poznatky o poslancích Federálního shromáždění. Budu zkoumat, nakolik jeho výrok hraničí s pomluvou. Důrazně odmítám jeho tvrzení, které učinil za přítomnosti několika svědků při jiné příležitosti, že jsem tímto způsobem hrubě porušil Ústavu a zákony tohoto státu.

Tvrzení, že lustraci provedli neprověření příslušníci StB Vnitřní a organizační správy FMV, je projevem neznalosti organizační struktury, neboť tato správa nikdy nebyla útvarem StB. Výraz pana poslance L. Lise, že "jsme prověřováni starými a osvědčenými odborníky StB", zní sice efektně, ale je nepravdivý. Statisticko evidenční odbor je administrativně technickým pracovištěm a organickou součástí FMV a je jedním z nezávislých kontrolních mechanismů ministra vnitra.

Pan poslanec L. Lis tvrdí, že materiály byly v rukou mjr. Novotného od 16. 3. 1990 do 2. 4. 1990. To je zřejmá lež. Tyto materiály se k mjr. Novotnému vůbec nedostaly a požaduji důkazy k tomuto tvrzení.

Moje činnost završená pokynem ze dne 2. 4. 1990 (příloha č. 8) byla důsledkem neodpovědného zacházení s přísně tajným materiálem. Bez tohoto kroku by materiály zůstaly při běžné lustraci dostupné a mohl bych být obviněn z nečinnosti v této citlivé otázce. Některé materiály, jež se ještě mohou nacházet v krajích, jsou rovněž zapečetěny.

6. K tvrzení pana poslance Lise, že situaci na FMV komplikují koncepční spory mezi ministrem vnitra a jeho náměstky, pokud jde o vnitřní zpravodajství

Specifika některých činností zabezpečovaných resortem FMV mj. vyžaduje důsledné respektování vztahů nadřízenosti a podřízenosti, důsledné prosazování zásady osobní odpovědnosti za plnění svěřených úkolů. Ani státy s bohatou demokratickou tradicí, v zájmu zachování skutečné demokracie, nikdy nepřipustily a nepřipustí, aby osoby přímo podřízené ministru vnitra prováděly vlastní bezpečnostní politiku a k tomu zneužívaly svá služební zařazení. Bohužel taková situace v resortu FMV nejen nastala, ale byla uměle vyhrocena do té míry, že jeden z mých náměstků, který prokazatelně nebyl schopen plnit zadané úkoly, mne otevřeně napadal a snažil se vyvolávat krizové situace:

Tento spor je částí tisku a nezasvěcenými lidmi vydáván za střet dvou koncepcí, které se týkají činnosti úřadu pro ochranu Ústavy a demokracie. Sporným bodem je především otázka vnitřního zpravodajství.

K celé záležitosti chci uvést tolik. Pokud se někdo domnívá, že všichni občané tohoto státu souhlasí s nastolenou demokratickou cestou vývoje a nikdo nemá a nebude mít zájem na tom tento vývoj zvrátit, pak je to představa zcela iluzorní. Je třeba si z hlediska státobezpečnostní politiky uvědomit, že naše země se nachází v období po státním převratu. Rozpuštěná StB a bývalé politické struktury jsou silným potenciálním nebezpečím, které, bude-li podceňováno, může přinést ohrožení výsledků revoluce. Zcela v protikladu proti tomuto faktickému nebezpečí stojí naivní a amatérská koncepce pana J. Procházky a Z. Formánka, že vláda může získávat státobezpečnostní poznatky prostřednictvím tisku bez využívání vnitřního zpravodajství. Vláda musí mít dostatečný přehled o činnostech, které by mohly mít protiústavní charakter a ke zjišťování takových informací musí využívat takové prostředky, které využívají i ostatní demokratické státy. Důležité přitom ale je, komu a k čemu tyto informace a prostředky slouží a jaké kontrolní mechanismy zabrání jejich zneužití. S tím samozřejmě přímo souvisí i nutnost zákonné úpravy zpravodajské činnosti.

Kromě toho je s podivem, že bývalý náměstek pan J. Procházka na veřejnosti prohlašuje, že s touto formou zpravodajské činnosti nesouhlasí. V příloze č. 9 je uveden pokyn podepsaný panem J. Procházkou, jímž vyžaduje od vojenské kontrarozvědky zjišťování nálad a poznatků z řad občanů, které by nasvědčovaly případnému zvratu politického vývoje za použití - a to chci zdůraznit - všech operativních prostředků.

V souvislostí s bývalým náměstkem panem J. Procházkou považuji za nezbytné informovat vás o činnosti odborné komise, kterou jsem zřídil krátce po svém nástupu do funkce, a která měla být iniciativním a kontrolním orgánem ministra vnitra.

Její členové mi byli doporučeni bývalým náměstkem panem J. Procházkou a vedoucím této komise panem S. Padrůňkem. Jak jsem k velkému překvapení časem zjistil, jádro komise tvořili bývalí příslušníci z StB, kteří se ve vysokých funkcích aktivně podíleli na únorovém puči a výstavbě totalitního režimu v padesátých letech.

Např. předseda odborné komise pan S. Padrůněk byl spolupracovníkem tehdejšího tajemníka bezpečnostního oddělení ÚV KSČ Josefa Pavla, který byl jedním z těch, kdo stáli u zrodu politických procesů v padesátých letech. V roce 1968, když se J. Pavel stal ministrem vnitra, vybral si pana S. Padrůňka za svého náměstka. Další člen komise RSDr. Jiří Hošek byl v roce 1968 náčelníkem sekretariátu ministra J. Pavla. Tento člověk v únoru 1948 zatýkal a prováděl výslechy vedoucích úředníků kabinetu tehdejšího ministra spravedlnosti Prokopa Drtiny. Aktivně se účastnil obsazení a prohlídky sekretariátu národně socialistické strany a obsazení Melantrichu. Bez zajímavosti není ani skutečnost, že oba dva se dobře znají s panem dr. ing. O. Hromádkou, bývalým velitelem zvláštního útvaru SNB Jeřáb, který měl v padesátých letech na starosti ostrahu systému koncentračních táborů na Jáchymovsku. Ač je to paradoxní, pan dr. ing. O. Hromádko je představitelem bezpečnostní sekce KC OF a vedoucím ústřední občanské komise.

Je zřejmé, že skupina těchto lidí velmi dobře zná mocenský význam resortu FMV. Ze zkušenosti vědí, jakým způsobem jej lze zneužit pro politické cíle a jak použít FMV k budování totalitního režimu.

Po zjištění uvedených skutečností a vyhodnocení činnosti odborné komise jsem uvedenou situaci vyhodnotil jako velmi nebezpečnou pro zachování demokratického trendu v naší společnosti. Neměl jsem záruku toho, že zjištěné tendence nebudou vést ke zneužití FMV stejným způsobem jako v padesátých letech. Proto jsem dne 18. 4. 1990 odbornou komisi ministra vnitra ČSFR zrušil. Při ukončení její činnosti byly předány materiály prokazující, že tato komise jednala v rozporu se svým posláním.

Odborná komise chtěla svůj postup legalizovat tzv. statutem, jehož návrh zpracovaný v březnu 1990 obsahově značně překračuje působnost komise vymezenou jí rozkazem č. 12/90. Např.

- předpokládá jako náplň činnosti identifikaci agentury

- předpokládá v expertní oblasti zpracování materiálů na základě tzv. společenské objednávky, např. BBV FS, KC OF apod. (příloha č. 10, část II., písm. a/ a b/).

Odborná komise si osobovala právo diktovat ministrovi jako ústavnímu činiteli, které funkcionáře má odvolat a které má jmenovat místo nich a vymezovala ministrovi a jeho náměstkům kompetence. Bez vědomí ministra vnitra byly tyto návrhy postupovány BBV FS a stávaly se předmětem jednání tohoto výboru.

V personálních otázkách argumentovala požadavkem obsazení funkcí schopnými a spolehlivými lidmi. Doporučovala však obvykle lidi, kteří stáli u zrodu totalitního režimu (příloha č. 11, bod B/, podklad k poradě na BBV FS dne 21. 3. 1990).

Písemnosti předané při zrušení odborné komise dokládají také to, že některá opatření, v resortu navrhovaná nebo již realizovaná, vydávala komise za svoji iniciativu, např.

- v závěrech z porady komise z 5. 2. 1990 komise zdůrazňuje požadavek zákonné úpravy činnosti zpravodajské služby a úřadu na ochranu Ústavy a demokracie; komise přitom zřejmě přehlédla, že takový princip je obsažen ve schváleném zaměření činnosti resortu FMV ze dne 11. 1. 1990 a ministr vnitra tento princip zvýraznil i na aktivu služebních funkcionářů.

- obdobně komise doporučuje vedení FMV trvale monitorovat informace, vztahující se k problematice ministerstva vnitra ve sdělovacích prostředcích a zajistit kvalifikovanou a po hotovou reagenci; přitom tyto informace jsou monitorovány již od prosince 1989 pro potřeby celého vedení FMV; pokyn k tomu vydal tehdejší zmocněnec vlády JUDr. I. Průša

- komise doporučila pověřit Veřejnou bezpečnost i úkoly na úseku vnitřního zpravodajství, které zatím nemá kdo plnit (příloha č. 11, písm. d/); takový pokyn však z iniciativy VOS FMV vydal ministr vnitra již 19. 2. 1990.

Písemnosti potvrzují také snahu odborné komise dostat pod její přímou kontrolu útvary řízené výlučně ministrem, konkrétně Vnitřní a organizační správu FMV a správu personální práce a vzdělávání FMV. Cituji ze závěru porady odborné komise konané dne 8. 3. 1990: "... složky jako VOS a kádrovka musí být pod naší kontrolou..."

Je důvodné podezření, že při ukončení činnosti odborné komise zmizela řada dalších písemných materiálů vztahujících se k její práci. Při přebírání písemností odborné komise byly zjištěny závažné nedostatky - např. ne všechny utajované písemnosti nebyly evidovány a neexistuje přehled, jak s nimi bylo naloženo. Byla zjištěno, že přísně tajné materiály byly zasílány osobám, které nejsou oprávněny se s nimi seznamovat. Tyto přísně tajné materiály např. dostával představitel KC OF pan dr. ing. Hromádko (příloha č. 12). Tím tato odborná komise porušila princip nestrannosti a apolitičnosti. Na tyto materiály by si pak mohly zcela oprávněně činit nárok i další demokratická hnutí a politické strany.

Z činnosti odborné komise a z uvedených poznámek lze logicky odvodit záměry této komise:

- využít nelegálního postavení jako iniciativního a kontrolního orgánu ministra k tomu, aby sama získala monopol na informace bezpečnostního charakteru; přitom se pokusit zneužít ke svým záměrům i parlamentu cestou BBV FS

- vytvořit stínové řízení ministerstva vnitra a odstavit ministra od vlastního rozhodování; to prokazuje i fakt, že porady odborné komise s BBV FS se konaly bez přítomnosti ministra vnitra.

Záměr této skupiny je nejzávažněji vyjádřen v poznámkách z porady na BBV FS, konané dne 21. 3. 1990: "... propaseme jedinečnou příležitost, která se nemusí opakovat...".

Závěr

V interpelaci pana předsedy BBV FS Ladislava Lise byly k práci FMV a ministra vzneseny velmi vážné výhrady. Na tyto výhrady jsem dílem odpověděl ústně, bezprostředně po interpelaci, a dílem podávám toto písemné vyjádření.

S politováním však konstatuji, že pan poslanec L. Lis čerpal některé informace z neseriozních kruhů, že interpelace se stala předmětem různých politických spekulací a že v části tisku došlo k útokům proti ministerstvu vnitra a mně samotnému.

Řada skutečností, které pan poslanec L. Lis tvrdí, nebyly prokázány, ale naopak mnou předloženými materiály byly vyvráceny. Některá tvrzení se nezakládají na pravdě a mají demagogický charakter. Přitom je velmi vážná skutečnost, že interpelace pana poslance L. Lise byla vznesena dva dny před návštěvou svatého Otce, kdy bezpečnostní aparát musel být pevně řízen a potřeboval důvěru a podporu veřejnosti.

Je politováníhodné, že interpelace tak, jak byla prezentována, zpochybnila demokratický vývoj v ČSFR a tím mohla ohrozit představu zahraničních partnerů o stabilitě politického vývoje u nás.

Na závěr chci znovu zdůraznit:

- vyčlenění karet poslanců z evidence bylo provedeno v zájmu politické stability v zemi ve snaze zabránit jakémukoliv politickému zneužití obsažených údajů

- ministerstvo vnitra v utvářející se demokratické společnosti nelze budovat podle představ lidí a ani s těmi lidmi, kteří se podíleli na formování totalitního systému padesátých let; tento způsob řešení veřejnost zcela oprávněně a jednoznačně odmítá

- plně se stavím za parlamentní kontrolu ministerstva vnitra, ale kontrolu vykonávanou skutečně parlamentem a nikoliv jedinci nebo jednotlivými politickými proudy

- stejně jako společnost se vyvíjí k demokracii, probíhá zcela zákonitě i vývoj ve vlastním resortu; tento vývoj musí vy-ústit ve stabilizovaných politických poměrech k tomu, aby některé funkce ministerstva vnitra přešly pod přímé řízení vlády, kontrolu Federálního shromáždění a prezidenta a pod kontrolu ústavního soudu; při všech těchto změnách v resortu nesmí být ohrožena vnitřní bezpečnost státu, jeho institucí, občanů a majetku

- jedním z nejvýznamnějších úkolů resortu je získávání důvěry u nejširší veřejnosti.

Vzhledem k tomu, že v interpelaci zazněly vážné výhrady k mé osobě a řízení resortu, žádám, aby bylo hlasováno ve smyslu procesních pravidel FS o důvěře.