Federální shromáždění ČSSR 1986 – 1990

kterým se podle článku 19 odst. 5 písm. b/ a odst. 6 písm. b/ ústavy Mezinárodní organizace práce předkládají Federálnímu shromáždění československé socialistické republiky texty úmluv a doporučeni přijatých na 74. zasedání a 75. zasedání Mezinárodní organizace práce v Ženevě v letech 1987 a 1988 se stanovisky vlády československé socialistické republiky.

Federální shromáždění československé socialistické republiky souhlasí se stanovisky vlády Československé socialistické republiky k úmluvám a doporučením přijatým na 74. a 75. zasedání Mezinárodní konference práce v Ženevě v letech 1987 a 1988:

1. ratifikovat

a/ úmluvu č. 163 o sociální péči o námořníky na moři a v přístavech, 1987

b/ úmluvu č. 164 o ochraně zdraví a léčebné péči pro námořníky, 1987, a

c/ úmluvu č. 167 o bezpečnosti a ochraně zdraví ve stavebnictví, 1988;

2. neratifikovat

a/ úmluvu č. 165 o sociálním zabezpečení námořníků /revidovanou/ 1987

b/ úmluvu č. 166 o repatriaci námořníků /revidovanou/, 1987

c/ úmluvu č. 168 o podpoře zaměstnanosti a ochraně proti nezaměstnanosti, 1988;

3. přijmout

a/ doporučeni č. 173 o sociální péči o námořníky na moři a v při stavech, 1987

b/ doporučení č. 175 o bezpečnosti a ochraně zdraví ve stavebnictví, 1988;

4. nepřijímat,

a/ doporučeni č. 174 o repatriaci námořníků, 1987

b/ doporučeni č. 176 o podpoře zaměstnanosti a ochraně proti nezaměstnanosti, 1988.

V Praze dne 30. března 1990

	předseda vlády
	ministr práce a sociálních věcí

Podle článku 19 odst. 5 písm. b/ a odst. 6 písm. b/ ústavy Mezinárodní organizace práce a usnesení vlády československé socialistické republiky ze dne 6. února 1963 č. 116 ke zprávě o stavu plněni členských povinnosti československé socialistické republiky na úseku normotvorné činnosti Mezinárodní organizace práce se předkládá Federálnímu shromáždění stanovisko vlády ČSSR

k úmluvě č. 163 a doporučeni č. 173 o sociální péči o námořníky, 1987

k úmluvě č. 164 o ochraně zdraví a léčebné péči pro námořníky, 1987,

k úmluvě č. 165 o sociálním zabezpečení námořníků zrevidované/, 1987,

k úmluvě č. 166 /revidované/ a k doporučeni č. 174 o repatriaci námořníků, 1987,

k úmluvě č. 167 a doporučeni č. 175 o bezpečnosti a ochraně zdraví ve stavebnictví, 1988,

k úmluvě č. 168 a doporučeni č. 176 o podpoře zaměstnanosti a ochraně proti nezaměstnanosti, 1988

přijatým na 74. a 75. zasedání Mezinárodní konference práce, která se konala v roce 1987 a 1988 v Ženevě.

I. Sociální péče o námořníky na moři a v přístavech

A. Stručná charakteristika

1. Úmluva č. 163

Každý stát, který ratifikuje úmluvu, se zavazuje, že vhodná zařízení a služby sociální péče budou k dispozici námořníkům bez ohledu na jejich národnost, rasu, barvu pleti, pohlaví, náboženství, politické názory nebo sociální původ a na stát, kde je zapsána loď, na které jsou zaměstnáni, a to jak v přístavech, tak na lodích, a že budou učiněna potřebná opatření pro jejich financování.

Tato zařízení a služby mají být často přezkušovány, tak aby odpovídaly potřebám námořníků se zřetelem k technickému vývoji.

Členské státy budou spolupracovat při prováděna této úmluvy a zajistí si spolupráci stran zúčastněných na prosazování sociální péče pro námořníky.

2. Doporučení č. 173

Na rozdíl od úmluvy doporučení obsahuje podrobná ustanovení o zařízeních a službách sociální péče jednak v přístavech, jednak na lodích samých, jakož i o úsporách námořníků a jejich poukazování jejich rodině.

B. Porovnání s vnitrostátními předpisy a praxi

Ustanovení úmluvy a doporučeni, pokud jednají o sociální péči o námořníky v přístavech, jsou pro československo, které jako vnitrozemský stát nemá žádné námořní přístavy, nepraktická. Naproti tomu sociální péče na lodích samých se provádí, a to v rozsahu vyhovujícím příslušným ustanovením úmluvy i doporučeni. Tato péče je zajištěna podle ustanovení zákoníku práce /zejména § 139 a násl. a generální instrukcí mezinárodní akciové společnosti Československá námořní plavba č. 69 z r. 1977 o vybavování lodi prostředky pro kulturní a sportovní činnost a odpovědnosti za hospodaření s nimi.

II. Ochrana zdraví a léčebná péče pro námořníky

A. Stručná charakteristika

Úmluva č. 164

Každý členský stát, vázaný úmluvou, musí stanovit, že rejdaři odpovídají za to, že lodi budou udržovány ve vyhovujících zdravotních a hygienických podmínkách; rovněž bude dohlížet, aby byla přijata opatření na ochranu zdraví a lékařská péče pro námořníky na lodích, srovnatelná s těmi, jež platí pro pracovníky na souši. Musí jít nejen o péči o nemocné nebo zraněné, ale i o předcházena nemocem a úrazům; za tím účelem je třeba vypracovat příslušné plány.

Na každé lodi musí být lékárnička a zdravotní příručka, schválená příslušným orgánem, a zajištěna možnost dosáhnout lékařského poradenství pomoci rádia nebo družice. Lodi alespoň se sto námořníky, které podnikají nejméně třídenní mezinárodní plavby, musí mít lékaře mezi členy posádky. Lodi, na nichž nemusí být lékař, musí mít mezi členy posádky osobu nebo osoby pověřené zdravotnickou péči a správou léčiv. Každá loch má pokud možno poskytnout lékařskou pomoc všem lodím, které ji potřebuji. Na lodích, které mají výtlak alespoň 500 brutto tun, je třeba zřídit nemocniční oddělení.

Státy vázané úmluvou mají spolupracovat s druhými takovými státy pro rozvoj ochrany zdraví námořníků a zdravotní péče na lodích.

B. Porovnání s vnitrostátními předpisy a praxí

Ustanovení úmluvy jsou promítnuta zejména v zákoně č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, vyhláškách MZ č. 42/1966 Sb., o poskytování léčebně preventivní péče a č. 45/1966 Sb., o vytváření a ochraně zdravých životních podmínek a v generální instrukci m. a. s. československá námořní plavba č. 67 z r. 1988 o zdravotní péči a kromě toho o dané problematice se zmiňuji i mezinárodní úmluvy o bezpečnosti lidského života na moři z r. 1974 ve znění protokolu z r. 1978 a o normách výcviku, kvalifikace a strážní služby námořníků z r. 1978, jimiž je ČSSR vázána.

C. Stanovisko

K úmluvám č. 163 a č. 164 a k doporučení č. 173

ČSSR je sice stát vnitrozemský, má však vzhledem ke své velikostí poměrně značný počet moderních námořních lodi /celkem 23/, které vyhovují mezinárodním standardním; kromě toho československé pracovna a sociální zákonodárství, zajišťující námořníky, je značně vyspělé. Vzhledem k tomu, že československé právo i praxe vyhovují požadavkům uvedených úmluv a doporučeni, schválila vláda ČSSR stanovisko ratifikovat tyto úmluvy a přijmout doporučeni č. 173. Je třeba při tom mat na zřeteli, že i jiné vnitrozemské státy, jako Maďarsko, Švýcarsko, Lucembursko a Běloruská SSR jsou vázány některými námořními úmluvami Mezinárodní organizace práce. Ratifikace zmíněných úmluv bude na mezinárodním fóru dobře demonstrovat péči socialistického státu o pracovníky v námořnictva.

Schválení úmluv, které neodporuji závazkům převzatým Československem v rámci jiných mezinárodních smluv, je v souladu s československými zahraničně politickými zájmy a obecně uznávanými zásadami mezinárodního práva.

III. Sociální zabezpečena námořníků

A. Stručná charakteristika

Úmluva č. 165

Členský stát vázaný úmluvou má poskytovat námořníkům alespoň tři z níže uvedených odvětví sociálního zabezpečena /přičemž jedno z nich musí být to, jež je uvedeno pod c/, d/, e/, h/ nebo i//

a/ zdravotní péči, b/ dávky v nemoci, c/ dávky při nezaměstnanosti, d/ starobní dávky, e/ dávky při pracovním úrazu a nemocech z povolání, f/ rodinné přídavky, g/ podpora v mateřství, h/ invalidní dávky, i/ pozůstalostní dávky.

Jejich úroveň musí odpovídat, podle toho, k čemu se stát zaváže, úrovni bud podle úmluvy č. 102 o sociálním zabezpečeni /minimální normy/, 1952 nebo podle úmluv č. 130 o zdravotní péči a nemocenském, 1969; č. 128 o dávkách invalidních, starobních a pozůstalostních, 1967; č. 121 o dávkách při pracovních úrazech a nemocech z povoláni, 1964; č. 103 o dávkách v mateřství /revidované/, 1952; popř. pokud jde o dávky v nezaměstnanosti a rodinné přídavky, úmluvám budoucím s vyššími standardy, nežli stanoví úmluva č. 102.

Úmluva dále vymezuje povinnosti rejdařů vůči nemocným námořníkům na lodi nebo vyloděným během plavby, jakož i ochranu cizích a migrujících námořníků. Rovněž upravuje některé otázky řízení spojeného s poskytováním výše uvedených dávek.

B. Porovnání s vnitrostátními předpisy a praxi

Československý právní řád vyhovuje ve značné míře požadavkům úmluvy, a to nejen podle článku 9 /minimální norma/, ale i podle článku 11 /vyšší normy/, není však plně zajištěna ochrana cizích nebo migrujicích námořníků /včetně uprchlíků a bezdomovců/ podle části IV úmluvy.

IV. Repatriace námořníků

A. Stručná charakteristika

1. Úmluva č. 166

Úmluva stanoví případy, kdy námořník má právo na repatriaci, kterou musí zajistit zásadně rejdař na své útraty. Pokud ji nezajisti sám rejdař, úmluva určuje, kdo tak má učinit místo něho na jeho útraty. Stát vázaný úmluvou je povinen kontrolovat, jak se plni její ustanoveni. Její text má být přístupný všem členům posádky.

2. Doporučení č. 174

Velmi stručné doporučení stanoví, že v případech, kdy ani rejdař ani stát, na jehož území je loď zapsána, neplní povinnosti, stanovené úmluvou č. 166, pokud jde o organizování repatriace a uhrazeni nákladů s ní spojených, měl by tak učinit stát, z jehož území má být námořník repatriován, nebo stát, jehož je státním příslušníkem.

B. Porovnání s vnitrostátními předpisy a praxí

Repatriaci námořníků upravuje generální instrukce m.a.s. československá námořní plavba č. 66 z roku 1985 o naloďování a vyloďování. Její ustanovení však v některých směrech neodpovídají zásadám, jimiž se řídí uvedená úmluva a doporučení. Provést úpravu odpovídající úmluvě by bylo spojeno s neúměrnými náklady ve volně směnitelné měně.

C. Stanovisko

K úmluvám č. 165 a č. 166 a k doporučení č. 174

Vzhledem k tomu, co výše uvedeno v částech B k bodům III a IV, vláda SSSR schválila stanovisko tyto úmluvy neratifikovat a doporučení č. 174 nepřijímat.

V. Bezpečnost a ochrana zdraví ve stavebnictví

A. Stručná charakteristika

1. Úmluva č. 167

Úmluva se vztahuje na všechny činnosti ve stavebnictví, od přípravy staveniště až k dokončení prací. Stanoví, že vnitrostátní právní předpisy musí vyžadovat, aby zaměstnavatelé a samostatní pracovnici zachovávali na pracovištích předepsaná opatření bezpečnostní a na ochranu zdraví.

Země, jež ratifikují úmluvu, se zavazují po projednání s organizacemi zaměstnavatelů a pracovníků přijmout a udržovat v platnosti právní předpisy, které zajišťují provádění ochranných a preventivních opatření tak, aby všechna pracoviště byla bezpečná a bezriziková z hlediska bezpečnosti a ochrany zdraví pracovníků.

Úmluva se zmiňuje zejména o užívání lešení a žebříků, zvedacích zařízeních, vozidlech a strojích na přemísťování zeminy a materiálu, jakož i o instalacích, zařízeních, strojích a ručních nástrojích. Jiná ustanovení se týkají prací ve výšce, výkopových a podzemních prací, užívání jímek, práce se stlačeným vzduchem nebo pod vodou, bouracích prací a užiti elektřiny a výbušnin. Musí být též stanoveny předpisy, aby se předešlo chemickým, fyzickým nebo biologickým rizikům, jakož i požárům. Úmluva posléze jedná o osobních ochranných pracovních prostředcích a ochranných oděvech, první pomoci a sociálních zařízeních pro pracovníky.

Stanoví, že pracovnici by měli být dostatečně a vhodným způsobem poučeni o možných rizicích úrazů a ohroženi zdraví, o preventivních a ochranných opatřeních, jichž mohou použit a v tomto směru být vyškoleni.

Úmluva vyžaduje, aby stát, který je ji vázán, učinil všechna potřebná opatřeni, zejména stanovil vhodné sankce a nápravná opatřeni a zavedl inspekci, aby tak zajistil účinné prováděni ustanovení úmluvy. Zdůrazňuje význam spolupráce mezi zaměstnavateli a pracovníky pro prosazování bezpečnosti a ochrany zdraví na staveništích.

2. Doporučení č. 175

Doporučeni, které doplňuje úmluvu, se vztahuje i na provádění ochrany při konstrukci a montáži derricků a instalaci pro těžbu nafty na moři. Rovněž stanoví přísnou úpravu bezpečnosti na ochranu stavebních pracovníků zaměstnaných v jaderném průmyslu.

B. Porovnání s vnitrostátními předpisy

Československé právní předpisy /jež doplňuje řada státních technických norem a hygienických předpisů/ zajišťují provádění ustanovení úmluvy i doporučeni, pokud je pro ČSSR praktické. Jde zejména o tyto předpisy:

- Ústava ČSSR /ústavní zákon č. 100/1960 Sb./ - článek 23;

- zákon č. 174/1968 Sb., o státním dozoru nad bezpečností práce;

- vyhláška ČÚBP č. 48/1982 Sb., kterou se stanoví základní požadavky k zajištění bezpečnosti práce a technických zařízení;

- vyhláška SÚBP č. 59/1982 Sb., kterou se stanoví základní požadavky k zajištění bezpečnosti práce a technických zařízení;

- zákoník práce č. 65/1965 Sb. /úplné znění č. 52/1989 Sb./;

- nařízení vlády ČSSR č. 223/1988 Sb., kterým se provádí zákoník práce;

- zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu;

- vyhláška MZd č. 45/1966 Sb., o vytváření a ochraně zdravých životních podmínek, ve znění pozdějších předpisů;

- směrnice MZd ČSR č. 46/1978 Sb. Hygienické předpisy, o hygienických požadavcích na pracovní prostředí - /reg./ - částka 21/1978 Sb.;

- výnos MZd SSR ze dne 14. února 1978 č. Z-1629/1978-B/3-06 o hygienických požadavcích na pracovní prostředí uveřejněný pod č. 7/1978 ve Věstníku MZd SSR a reg. v částce 20/1978 Sb. ve znění výnosu MZd SSR z 29. září 19$4 č. Z-9021/84-B/2-06 uveřejněného pod č. 7/, /1985 ve Věstníku MZd SSR a registrovaného v částce 24/1985 Sb.;

- vyhláška ČBÚ č. 72/1988 Sb., o výbušninách;

- vyhláška SBÚ č. 71/1988 Sb., o výbušninách;

- zákon ČNR č. 133/1985 Sb., o požární ochraně;

- zákon SNR č. 126/1985 Sb., o požární ochraně;

- zákon SNR č. 51/1988 Sb., o báňské činnosti, výbušninách a o státní báňské správě;

- vyhláška SBÚ č. 21/1989 Sb., o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a bezpečnosti provozu při hornické činnosti a při činností prováděné hornickým způsobem v podzemí /reg. v částce 4/1989 Sb./;

- vyhláška ČBÚ č. 22/1989 Sb., o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a bezpečnosti provozu při hornické činnosti a při činnosti provát děné hornickým způsobem v podzemí;

- vyhláška ČBÚ č. 26/1989 Sb., o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a bezpečnosti provozu při hornické činnosti a při činnosti prováděné hornickým způsobem na povrchu;

- vyhláška SBÚ č. 29/1989 Sb., o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a bezpečnosti provozu při hornické činnosti a při činnosti provát děné hornickým způsobem na povrchu /reg. v částce 7/1989 Sb./;

- výnosy ministerstva stavebnictví B1 - B6 z let 1984 až 1967 a výnos, ministerstva stavebnictví o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci na lehkých střešních pláštích č. 25/1965 Věstníku ministerstva stavebnictví, ve zněni výnosu ČÚBP č. 16/1975 Ú. v., kterým se mění a doplňuji některé výnosy ministerstva stavebnictví k zajištění bezpečnosti a ochraně zdraví při práci /reg. v částce 37/1975 Sb./.

C. Stanovisko

Úmluva č. 167 nahrazuje vývojem překonanou úmluvu č. 62 o bezpečnostních opatřeních /stavebnictví/, 1937, kterou ČSSR není vázána. Vzhledem k tomu, že československý právní řád i praxe vyhovují požadavkům úmluvy i ustanovením doporučeni, pokud je pro ČSSR praktické, navrhuje se úmluvu ratifikovat a doporučení přijmout.

Schválení úmluvy, která neodporuje závazkům převzatým Československem v rámci jiných mezinárodních smluv, je v souladu s československými zahraničně politickými zájmy a obecné uznávanými zásadami mezinárodního práva.

Vzhledem k tomu, že československá právní úprava vyhovuje ustanovením úmluvy a nejde o mezinárodní mnohostrannou úmluvu, jež by vyžadovala souhlasu Federálního shromáždění, dostačuje v daném případě schválení úmluvy vládou ČSSR /odstavec 1 písm. c/ rozhodnuti presidenta republiky č. 31/1969 Sb./. Text úmluvy se proto předkládá Federálnímu shromáždění pouze k informaci. Tento postup vyplývá z usnesení vlády ČSSR č. 116/1963 ke zprávě o stavu plněni členských povinností ČSSR na úseku normotvorné činnosti Mezinárodní organizace práce.

Doporučení č. 175 lze přijmout v mezích československých potřeb a možností.

VI. Podpora zaměstnanosti a ochrana proti nezaměstnanosti

A. Stručná charakteristika

1. Úmluva č. 168

Členský stát, který ratifikuje úmluvu, učiní opatření pro koordinování své soustavy ochrany proti nezaměstnanosti a své politiky zaměstnanosti. Za tím účelem musí usilovat, aby taková soustava a zejména způsob poskytování dávek v nezaměstnanosti přispívaly k podpoře plné, produktivní a svobodně zvolené zaměstnanosti a aby neodrazoval zaměstnavatele od poskytováni a pracovníky od hledáni produktivního zaměstnání.

Úmluvu je třeba provádět po projednání a ve spolupráci s organizacemi zaměstnavatelů a pracovníků.

Při jejím provádění musí být zajištěna rovnost zacházení pro všechny chráněné osoby bez diskriminace založené na rase, barvě pleti, pohlaví, náboženství, politickém názoru, národnostním původu, státní příslušnosti, etnickém nebo sociálním původu, invaliditě nebo věku.

V rámci politiky podpory produktivní zaměstnanosti všemi vhodnými prostředky včetně sociálního zabezpečeni musí být učiněna zvláštní opatření, aby se poskytly další možnosti zaměstnanosti určitým skupinám znevýhodněných osob, jako jsou ženy, mladí pracovnici, invalidé, starší pracovnici, dlouhodobě nezaměstnaní, migrující pracovníci, mezi něž patři i pracovníci postižení strukturálními změnami.

Pokud jde o poskytování pomoci při nezaměstnanosti, chráněné osoby musí představovat alespoň 85 % všech zaměstnanců včetně veřejných zaměstnanců a učňů.

Ochrana zahrnuje plnou nezaměstnanost - definovanou jako ztrátu výdělku v důsledku nemožnosti získat vhodné zaměstnání pro osobu způsobilou a ochotnou pracovat, která skutečně hledá práci. Může být rozšířena na částečnou nezaměstnanost a na snížení nebo zastaveni výdělku v důsledku dočasného zastaveni práce.

V případech plné nezaměstnanosti nebo dočasného zastaveni práce je třeba dávky poskytovat takovým způsobem, aby příjemci skýtaly částečnou a přechodnou náhradu ztraceného výdělku, aniž by současně odrazovaly od práce a vytváření pracovních příležitostí.

Ačkoli úmluva stanoví, že dávky se mají vyplácet po celou dob u případu, počáteční doba vyplácení dávek může být omezena na 26 týdnů pro jednotlivý případ nezaměstnanosti nebo na 39 týdnů v průběhu období 24 měsíců.

Úmluva obsahuje rovněž zvláštní ustanoveni o nových uchazečích o zaměstnání, která však ratifikující stát může vyloučit ze svých závazků. Rovněž pojednává o dočasných výjimkách, jichž může využit každý stát, zejména však státy rozvojové.

2. Doporučení č. 176

Doporučení jedná mimo jiné o podpoře poskytované mobilitě se zřetelem k povolání a místu zaměstnání v rámci politiky prosazováni produktivní zaměstnanosti, dále o dávkách při částečné nezaměstnanosti a při kratší pracovní době, o kriteriích pro stanoveni pojmu vhodného zaměstnání a o rozvoji a zdokonalení ochranných režimů, a to zejména v zájmu zemi, které si přeji zavést nebo zlepšit takové režimy.

B. Porovnání s vnitrostátními předpisy a praxi

Československý právní řád v současné době ustanovením úmluvy a doporučeni ve všech podstatných zásadách vyhovuje. Obsahuje řadu předpisů, které umožňují plnou zaměstnanost práceschopného obyvatelstva a dále upravuje otázky rekvalifikace, hmotného zabezpečení pracovníků při organizačních změnách a zejména dávek poskytovaných občanům před nástupem do zaměstnání, tzn. v případech krátkodobé nezaměstnanosti.

Z předpisů, které mají vztah k ustanovením úmluvy a doporučení, lze uvést tyto:

- Ústava ČSSR /ústavní zákon č. 100/1960 Sb./ články 21 a 24,

- zákon č. 70/1958 Sb., o pikolech podniků a národních výborů na úseku péče o pracovní sily, ve znění pozdějších předpisů, a prováděcí vládní nařízení k němu č. 92/1958 Sb.,

- nařízení vlády ČSR č. 121/1970 Sb. a nařízení vlády SSR č. 152/1970 Sb. o povinnostech organizací a občanů při zabezpečování práce občanům,

- zákoník práce č. 65/1965 Sb. /úplné znění č. 52/1989 Sb./,

- vyhláška federálního ministerstva práce a sociálních věci č. 74/1970 Sb., kterou se upravuje uvolňování, umísťování a hmotné zabezpečení pracovníků v souvislosti s prováděním racionalizačních a organizačních opatřeni, ve znění vyhlášek č. 128/1975 Sb., č. 4/1979 Sb. a č. 234/1988 Sb., pouze § 6 odst. 4, § 7 a § 17,

- vyhláška FMPSV č. 195/1989 Sb., o zabezpečeni pracovníků při organizačních změnách a občanů před nástupem do zaměstnání.

Zejména posledně uvedený právní předpis ve většině svých ustanovení vyhovuje ustanovením úmluvy. Úmluvu se však prozatím ratifikovat nedoporučuje, nebo některá její ustanovení nejsou do čs. právního řádu promítnuta vůbec a některá jsou v něm obsažena pouze částečně. To se týká např. vymezeni pojmu "vhodné zaměstnání", délky tzv. "čekací doby", možnosti odvolání se v případě zamítnutí, odnětí, pozastaveni nebo snížení dávky nebo sporu o výši dávky k nezávislému orgánu.

C. Stanovisko

Vyhláška o zabezpečení pracovníků při organizačních změnách a občanů před nástupem do zaměstnání má v současné úpravě pauze přechodný charakter a předpokládanou délku platnosti do doby přijetí zákon a o zaměstnanosti, kdy bude zhodnoceno její prováděni. Na základě toho bude žádoucím způsobem upravena. Zejména však bude třeba příslušným legislativním opatřením upravit možnost odvoláni se k nezávislému orgánu v případě zamítnutí, odnětí, pozastavení nebo sníženi dávky nebo sporu o její výši. Proto se navrhuje úmluvu prozatím neratifikovat a doporučení nepřijímat.

Jakmile budou odstraněny výše uvedené překážky, bude předložen návrh na ratifikaci úmluvy.

Úmluva č. 163

Úmluva o sociální péči o námořníky na moři a v přístavech

Generální konference Mezinárodní organisace práce,

která byla svolána správní radou Mezinárodního úřadu práce do Ženevy a tam se sešla dne 24. září 1987 na svém sedmdesátémčtvrtém zasedání;

připomínajíc ustanovení doporučení o podmínkách námořníků v přístavech, 1936, a doporučení o sociálních podmínkách námořníků, 1970;

rozhodnuvši přijmout některé návrhy týkající se sociální péče o námořníky na moři a v přístavech, jež jsou druhým bodem jednacího pořadu zasedání;

stanovivši, že tyto návrhy budou mít formu mezinárodní úmluvy, přijímá dne 8. října 1987 tuto úmluvu, která bude označována jako Úmluva o sociální péči o námořníky, 1987.

1. Pro účely této úmluvy:

a) výraz "námořník" označuje každou osobu, která je z jakéhokoli důvodu zaměstnána na námořní lodi, ať už ve veřejném či soukromém vlastnictví, s výjimkou válečných lodí;

b) výrazy "sociální zařízení a služby" označují zařízení a služby sociální, kulturní, rekreační a informační.

2. Každý členský stát, po projednání s representativními organisacemi rejdařů a námořníků, stanoví vnitrostátními právními předpisy; které lodi zapsané na jeho území se budou považovat za námořní lodi pro účely ustanovení této úmluvy o sociálních zařízeních a službách na lodích.

3. V rozsahu, v jakém příslušný orgán po projednání s representativními organisacemi rejdaři rybářských lodí a rybářů to považuje za proveditelné, bude užívat ustanovení této úmluvy i na obchodní námořní rybolov.

1. Každý členský stát, pro který platí tato úmluva, se zavazuje zajistit, že jak v přístavech, tak na lodích budou pro námořníky k disposici přiměřená sociální zařízení a služby.

2. Každý členský stát zajistí, že budou učiněna potřebná opatření pro financování sociálních zařízení a služeb poskytovaných podle ustanovení této úmluvy.

1. Každý členský stát se zavazuje zajistit, že sociální zařízení a služby budou k disposici ve vhodných přístavech země pro všechny námořníky bez ohledu na jejich státní příslušnost, rasu, barvu pleti, pohlaví, náboženství, politické názory nebo sociální původ a bez ohledu na stát, kde je zapsána loď, na níž jsou zaměstnáni.

2. Každý členský stát stanoví po projednání s representativními organisacemi rejdařů a námořníků, které přístavy jsou vhodné pro účely tohoto článku.

Každý členský stát se zavazuje zajistit, že sociální zařízení a služby na každé lodi, ať už ve veřejném či soukromém vlastnictví, která je zapsána na jeho území, budou přístupny všem námořníkům na lodích.

Sociální zařízení a služby mají být často kontrolovány, aby se zajistilo, že odpovídají potřebám námořníků s přihlédnutím k technickému, provoznímu a jinému vývoji v námořní plavbě.

Každý členský stát se zavazuje:

a) spolupracovat s ostatními členskými státy, aby se za jistilo provádění této úmluvy;

b) zajistit spolupráci mezi stranami, které jsou zapojeny a mají zájem o rozvoj sociální péče pro námořníky na moři a v přístavech.

Formální ratifikace této úmluvy budou oznámeny generálnímu řediteli Mezinárodního úřadu práce a jím zapsány.