K článku I písmeno B
(k úpravám zvláštní části trestního zákona)
K č. 1:
Vzhledem k nové úpravě výjimečného trestu bylo nutno ve všech dosavadních ustanoveních zvláštní části trestního zákona, podle nichž bylo možno uložit trest smrti, nahradit tento trest v souladu s § 29 tr. zák.
K č. 2:
Úprava vyplývá z vypuštění nápravného opatření ze systému trestů.
K č. 3:
a) Ve skutkové podstatě trestného činu rozvracení republiky podle § 92 tr. zák. dochází k několika úpravám. Označení "socialistické společenské a státní zřízeni" použité v této a několika dalších skutkových podstatách trestných činů proti republice je historicky spjato s vedoucí úlohou KSČ ve státě a společnosti. Po změně společensko politické situace vyjádřené i vypuštěním čl. 4 Ústavy bude lépe vystihovat charakter republiky označení "ústavní zřízeni".
b) Ustanovením § 92 odst. 1 písm. a) tr. zák. byly jako rozvracení republiky postihovány i násilné akce nebo hromadné nepokoje proti společenským organizacím pracujících. Bylo tomu tak proto, že i prostřednictvím společenských organizaci uskutečňovala KSČ svou vedoucí úlohu ve státě a společnosti. Za nové politické situace se postavení společenských organizaci mění a ustanovení v tomto ohledu ztratilo opodstatnění.
c) Ustanovení § 92 odst. 1 písm. b) tr. zák. bylo formulováno příliš široce a umožňovalo libovolný výklad. S přihlédnutím k nové politické situaci i v zájmu zpřesnění celé skutkové podstaty budou do budoucna jako rozvracení republiky postihovány pouze násilné akce páchané v rozvratném úmyslu.
K č. 4:
Viz důvodovou zprávu k č. 3 písm. a)
K č. 5:
Rozšíření skutkové podstaty teroru je důsledkem současné mezinárodní situace, aktivizace extrémních sil ve světě a stále stoupající vlny terorismu. Je pravda, že podobné případy, resp. pokusy o ně, se v Československu vyskytly naprosto ojediněle, trestní zákon však musí poskytovat přiměřené prostředky i proti takovým formám kriminality a reagovat i na možnost výskytu takových činů.
K č. 6:
Vzhledem k novému pojetí demokratického státního zřízení republiky skutková podstata trestného činu teroru podle § 94 tr. zák. ztratila opodstatnění. Dostatečnou trestněprávní ochranu zdraví občanů před útoky pro jejich politické přesvědčení bude poskytovat novelizované ustanovení § 221 odst. 2 písm. b) tr. zák. a nové ustanovení § 222 odst. 2 tr. zák.
K č. 7:
a) Viz důvodovou zprávu k č. 2 písm. a).
b) Ministerstvo spravedlnosti ČSR v připomínkovém řízení upozornilo, že okolnost opětovného spáchání činu v krátké době, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby u § 179 odst. 2 písm. b) (rozpětí osm až patnáct let) zvýhodňuje pachatele, který by se takového jednání dopustil v úmyslu poškodit socialistické společenské a státní zřízení nebo obranyschopnost republiky, neboť trestný čin záškodnictví podle § 95 odst. 2 obdobnou okolnost nezná. Úprava proto nepoměr obou skutkových podstat odstraňuje.
K č. 8:
a) Viz důvodovou zprávu k č. 2 písm. a).
b) Viz důvodovou zprávu k č. 2 písm. b).
K č. 9:
Skutková podstata trestného činu podvracení republiky podle § 98 tr. zák. byla konstruována široce a neurčitě. Ustanovení bylo využíváno výhradně k postihu občanů za projevy jejich odlišných politických názorů a bylo tak v rozporu s mezinárodními dokumenty, k nimž ČSSR přistoupila, zejména s Mezinárodním paktem o občanských a politických právech. Nová politická situace umožňuje a vyžaduje její vypuštění.
K č. 10:
Skutková podstata trestného činu poškozování státu světové socialistické soustavy podle § 99 tr. zák. ztratila opodstatnění především v důsledku nové koncepce československé zahraniční politiky i nové mezinárodní situace směřující k široké spolupráci mezi státy a k postupnému odstranění vojenských a politických bloků.
K č. 11:
Skutková podstata trestného činu pobuřování podle § 100 tr. zák. byla v důsledku své konstrukce využívána v praxi toliko k postihu občanů za projevy odlišných politických postojů, nenaplňujících skutkovou podstatu trestného činu podvracení republiky podle § 98 tr. zák. I když formálně umožňovala postih i případných skutečných pobuřujících projevů proti státu, je její vypuštění v zájmu posílení záruk demokracie a občanských práv a svobod.
K č. 12:
Ke zdůraznění postavení prezidenta republiky v politickém životě státu bude ustanovení § 103 tr. zák. napříště chránit pouze jeho osobu. Postih se zpřesňuje na veřejně spáchané hanobící útoky pro výkon prezidentské funkce nebo vůbec pro jeho činnost v životě politickém.
K č. 13:
Zvláštní ochrana států dřívější světové socialistické soustavy a jejich představitelů ztratila opodstatnění. Změnila se koncepce československé zahraniční politiky, která neodůvodňuje zvýšenou ochranu pouze některých států a jejich představitelů a světová socialistická soustava ve svém původním pojetí zanikla. Trestněprávní ochrana všech států a jejich představitelů se nepovažuje za účelnou, stejně jako její vymezení pojmy "spřátelené" nebo "spojenecké" státy, které by byly obtížně vykladatelné.
K č. 14:
Humanizace trestního práva vyžaduje omezení možnosti ukládat výjimečný trest pouze na nejzávažnější případy. U trestného činu vyzvědačství je takovým případem jeho spáchání za branné pohotovosti státu. V souvislosti s tím je třeba upravit trestní sazby celého ustanovení § 105 tr. zák., aby byl výrazněji odlišen stupeň společenské nebezpečnosti jednotlivých forem jednání. Dolní hranice základní trestní sazby stanovená dosud na deset let odnětí svobody neodpovídá v řadě případů skutečné společenské nebezpečnosti jednotlivých forem jednání. Svědčí o tom skutečnost, že v řadě případů vyzvědačství projednávaných v posledních letech před čs. soudy, zvláště šlo-li o přípravné jednání, byly za použití § 40 tr. zák. ukládány tresty odnětí svobody snížené pod dolní hranici trestní sazby. Je třeba přihlédnout i k postupnému omezování rozsahu utajovaných skutečností a k rozvoji technických forem špionáže na dálku, které umožňují cizí moci zjistit řadu utajovaných skutečností bez účasti lidského činitele.
K č. 15:
Ustanovení § 107a tr. zák. postihovalo jednání, která nebyla přímým ohrožením státního tajemství a která vykazovala nejvýše společenskou nebezpečnost přestupku.
K č. 16:
Ustanovení § 108 tr. zák. se vypouští ze stejného důvodu jako ustanovení § 99 tr. zák. (viz důvodovou zprávu k č. 9).
K č. 17:
Vzhledem k tomu, že z vojenských trestných činů se vypouští ustanovení § 283 o zběhnutí do ciziny, bylo třeba upravit ustanovení o nedovoleném překročení státní hranice tak, aby chránila ty zájmy, které je po vypuštění § 283 za zvláštních okolností třeba dále chránit.
K č.18:
Trestný čin poškozování zájmů republiky v cizině podle § 112 tr. zák. byl třetím z trestných činů užívaných výhradně proti občanům odlišných politických názorů. Vypouští se ze stejných důvodů (viz důvodovou zprávu k č. 8 a č. 10).
K č. 19:
Ochrana zájmů, chráněných ustanovením § 116 vzhledem ke změně společenských podmínek a budování otevřeného typu ekonomiky pozbyla opodstatnění.
K č. 20:
Proti skutkové podstatě trestného činu spekulace byla uplatňována již v minulosti řada námitek. V nových hospodářských podmínkách ustanovení o spekulaci nemá v trestním zákoně místo. Neoprávněné provozování obchodní činnosti bez příslušné registrace bude možno postihnout jako neoprávněné podnikání. Jednotlivé případy prodeje věci se ziskem, aniž byla zaplacena daň z příjmu, budou postižitelné jako delikty daňové, proto se ustanovení § 117 vypouští.
K č. 21:
Proti ponechání skutkové podstaty neoprávněného podnikání byla vyslovena řada námitek s tím, že jde o ustanovení, které je v rozporu s nově vznikajícími ekonomickými vztahy.
Proti těmto námitkám je třeba uvést, že ustanovení je blanketní, bude postihovat ty osoby, které poruší platnou právní úpravu obchodování a podnikání v těch případech, kdy v úmyslu vyhnout se společenské kontrole prostřednictvím orgánů k tomu zřízených (např. živnostenského úřadu) odmítnou se registrovat nebo - a takové případy do budoucna rovněž nelze vyloučit - odmítnou se podřídit rozhodnutí o zrušení registrace a v takové činnosti budou nadále pokračovat. Do doby, než bude konstituován orgán, který by takováto porušení hospodářských pravidel mohl účinně postihnout, je nutné, aby ustanovení byla vyhražena trestnímu postihu.
Zaměstnávání jiného jako pracovní síly u neoprávněného podnikání jako zvláštní kvalifikační okolnost je zdůvodněna tím, že neoprávnění podnikatelé se takovýmto způsobem mohou vyhýbat placení dávek nemocenského pojištění, předpisům o ochraně zdraví a bezpečnosti při práci apod.
V současné době není možné přesněji vymezit oblasti, kde se takové jednání bude vyskytovat. Přesnější vymezení oblastí a upřesnění (případně vypuštění) skutkových podstat bude možno provést v rámci rekodifikace.
K č. 22-23:
Obě ustanovení ztratila v současných podmínkách opodstatnění. Některé případy dosud uvedené v § 120 bude možno postihnout podle jiných ustanovení zákona (§ 117-118).
K č. 24:
K ustanovení o poškozování spotřebitele byla přičleněna i jednání, dříve postihovaná podle § 128 tr. zák., která ovšem spadala pod porušování hospodářské kázně.
Vzhledem k tomu, že poškozování spotřebitele je zvláštním případem podvodu, je třeba postihovat nejen ty, kteří poškozují individuálního občana, ale i ty, kteří uvedením nekvalitního zboží nebo služeb na trh poškozují širší okruh spotřebitelů. Vzhledem k tomu, že dosud není volná tvorba cen, musí skutková podstat zahrnovat i poškození spotřebitele na ceně.
K č. 25:
Předseda Úřadu pro vynálezy navrhl ustanovení § 123 vypustit vzhledem k tomu, že by mohla poškodit zájem na široké zahraniční ochraně vynálezů.
K č. 26:
Z podnětu ministra zahraničního obchodu Československé socialistické republiky řešil Nejvyšší soud ČSSR otázku možnosti nového výkladu ustanovení § 124 tr. zák. o porušování předpisů o oběhu zboží ve styku s cizinou tak, aby byla výrazně posunuta hranice rozlišující hodnotové přestupky od trestných činů a aby jako přestupek byla postihována taková porušení předpisů o oběhu zboží ve styku s cizinou, u nichž cena zboží nepřekročí zpravidla 80 000 Kčs (resp. výši cla 20 000 Kčs).
Trestní kolegium Nejvyššího soudu ČSSR dospělo k závěru, že "požadavku na nový výklad nelze vyhovět, aniž by se zároveň nově vyložilo ustanovení § 148 odst. 1 tr. zák. o zkrácení daně. Toto ustanovení však nepostihuje toliko zkrácení cla, nýbrž zkrácení všech poplatků, daní a jim podobných dávek a při navrhovaném výkladu by do kompetence národních výborů byly přesunuty poměrně závažné delikty, které se svou nebezpečností příliš neliší od rozkrádání, popř. poškozování majetku v socialistickém vlastnictví."
Nejvyšší soud ČSSR proto doporučil zvážit legislativní úpravu ustanovení § 124 tak, aby novými formálními znaky byl náležitě odlišen od celního přestupku a byla vyloučena možnost jeho jednočinného souběhu s trestným činem zkrácení daně.
Proto byla nově vymezena míra ohrožení obecného zájmu slovy "podstatně", čímž je třeba rozumět taková porušení předpisů o oběhu zboží ve styku s cizinou, u nichž cena zboží překročí zpravidla 80 000 Kčs, popřípadě jsou dány jiné okolnosti, které by znamenaly podstatný zásah do ochrany obecného zájmu. Takovými okolnostmi by bylo porušení dalších zvláštních předpisů (např. věci památkově chráněné) nebo zvláštního režimu (např. zbraně, omamné látky apod.). Výše cla je vymezena slovem "výrazně".
Takové řešení umožní rychle a účinně správním orgánem (jímž bude v naprosté většině případů celní orgán) postihovat jednotlivá jednání, kdy pachatel jedná samostatně a neporušuje další zvláštní předpisy. Zahraničně politický aspekt, v souladu s doporučeními protokolu Vídeňské následné schůzky, zahrnuje skutečnost, že ani v zahraničí nejsou pro řízení v podobných případech příslušné orgány činné v trestním řízení. Řešení umožňuje skutkovou podstatu přizpůsobit potřebám celní politiky státu.
Zájem státu bude dostatečně účinně chráněn tím, že zboží, jehož se obdobné delikty budou týkat, může být ve správním řízení zabaveno a i peněžitá pokuta, kterou bude možno uložit, se podstatně zvýší.
Taková úprava, existující i v jiných státech, je zejména pro cizince pochopitelnější, znamená krok k dekriminalizaci a depenalizaci a rovněž není zanedbatelné, že v důsledku možnosti okamžité nebo přinejmenším rychlé konfiskace nedojde k morálnímu nebo fyzickému znehodnocení zboží, což se dosud někdy stává vzhledem k dlouhému (až několikaletému) odstupu mezi zjištěním činu a právní mocí rozsudku, na jehož základě je teprve možno se zajištěným zbožím dále nakládat.
K č. 27:
Ustanovení o kontrole, řízení a plánování národního hospodářství je třeba vztáhnout na všechny hospodářské subjekty, které by zkreslovaly nebo nevedly potřebné doklady, sloužící zejména k možnosti náležitého usměrnění ekonomiky pomocí daňových nebo jiných zásahů. Vzhledem k tomu, že vzniká prozatím smíšený typ ekonomiky, v němž konkrétní způsoby uskutečňování státních zásahů v zájmu boje proti inflaci, monopolizaci apod., nejsou ještě stanoveny, zůstává toto ustanovení blanketní normou. Úprava současně reaguje na zavádění výpočetní techniky do hospodářských evidencí. Vymezení speciálního subjektu "odpovědného hospodářského pracovníka" v nových podmínkách pozbylo významu, proto se od něj upouští.
K č. 28:
Postih nedbalostních jednání v nových podmínkách pozbývá význam.
K č. 29:
I v otevřeném typu ekonomiky, zejména po přechodné období, musí být vládě dána možnost postihovat ty nepoctivé hospodářské subjekty, které poruší závazná pravidla hospodařeni. Výčet forem není v současné době možný ani příkladmo, vzhledem k tomu, že konkrétní formy budou vázány na reglementaci hospodářské činnosti, která se z větší části teprve připravuje.
Vyšší trestnost je vázána na způsobení poruchy v hospodářské činnosti (např. na úpadek podniku v důsledku takového podvodného jednání), na zkrácení příjmu státu nebo vážnou poruchu v zásobování.
K č. 30:
S ohledem na zpřísnění ochrany trhu v § 121 ztrácí ustanovení o dodávkách výrobků a prací zvlášť vadné jakosti opodstatnění.
K č. 31:
Porušování povinnosti v provozu socialistické organizace a jeho trestní postih jsou produktem administrativního způsobu řízení. Způsobení obecného ohrožení takovým jednáním je postihováno jinde, postih ostatních jednání je nadbytečný. Proto se obě ustanovení vypouštějí.
K č. 32:
Vzhledem k úpravě okruhu veřejných činitelů v § 89 odst. 8 je společné ustanovení nadbytečné. Hospodářští pracovníci v rámci plnění hospodářských úkolů již nebudou veřejnými činiteli, a pokud veřejný činitel poruší své povinnosti, aby zvýhodnil nebo poškodil hospodářský subjekt, je vyšší trestnost na místě.
K č. 33:
Zvláštní ochrana poskytovaná majetku v socialistickém vlastnictví ve srovnání s ostatními druhy vlastnictví, již v nových společenských podmínkách nemá význam. Proto se celý třetí oddíl druhé hlavy vypouští. Veškerému majetku, bez ohledu na druh vlastnictví, poskytnou dostatečnou ochranu ustanovení hlavy XI.
K č. 34:
Podle schválených zásad mají být ustanovení oddílu pátého, hlavy druhé, uvedena do souladu s Pařížskou úmluvou na ochranu průmyslového vlastnictví ze dne 20. března 1883, revidovanou v Bruselu dne 14. prosince 1900, ve Washingtonu dne 2. června 1911, v Haagu dne 6. listopadu 1925, v Londýně dne 2. června 1934, v Lisabonu dne 31. října 1958 a ve Stockholmu dne 14. července 1967 (vyhl. č. 64/1975 Sb. ve znění vyhl. č. 81/1985 Sb.). Dosavadní úprava za nekalou soutěž považovala pouze jednání, které vážně ohrozí chod nebo rozvoj podniku soutěžitele, což je v rozporu s citovanou úmluvou, která zaručuje širší ochranu soutěžitele před jeho poškozováním. Provedenou úpravou se dostáváme ve zobecněné poloze na stejnou úroveň. Dosavadní úprava dále neposkytovala ochranu obchodnímu jménu, což rovněž citovaná úmluva zaručuje. Z tohoto důvodu potom dochází k doplnění § 150. Do společného ustanovení § 151 byla spojena ochrana poskytovaná vynálezu a průmyslovému vzoru, když se měla na zřeteli skutečnost, že v obou případech se jedná o dílo vytvořené tvůrčí prací. Toto pojetí § 151 současně vychází z dikce zák. č. 84/1972 Sb., o objevech, vynálezech, zlepšovacích návrzích a průmyslových vzorech.
K č. 37:
V rámci provedené revize mezinárodních smluv z oblasti průmyslových a autorských práv, kterými je ČSSR vázána, byla zjištěna potřeba doplnit ustanovení § 152 tak, aby bylo plně v souladu s Všeobecnou úmluvou o autorském právu revidovanou v Paříži dne 24. 7. 1971 (vyhl. č. 134/1980 Sb.), v níž se každý členský stát zavázal učinit všechna opatření nutná k zajištění dostatečné a účinné ochrany práv autorů a všech ostatních nositelů autorských práv.
K připomínce ministerstva kultury ČSR byla ochrana poskytována nositelům autorského práva rozšířena i na nositele práv příbuzných právu autorskému. Jde o práva výkonných umělců, práva výrobců zvukových záznamů a práva rozhlasových a televizních organizací (zák. č. 35/1965 Sb.). Tato práva jsou spolu s rozvojem zvukové a obrazové záznamové techniky stále častěji porušována tzv. pirátským nahráváním a šířením takovýchto nahrávek, což vážně poškozuje morálně i ekonomicky oprávněné nositele těchto práv. K účinnějšímu postihu takových jednání byla současně zvýšena i trestní sazba z dosavadních šesti měsíců na jeden rok odnětí svobody.
K č. 38-40:
Vzhledem k tomu, že společenské organizace ani jejich orgány již napříště nemají plnit úkoly státu, ochrana jim poskytovaná trestním zákonem již nemá význam. Proto se příslušná ustanovení vypouštějí.
K č. 41:
Na trestné jednání spáchané se zbraní stanoví dasavadní trestní zákon zvýšenou trestní sazbu u trestných činů útoku na veřejného činitele (§ 155 tr. zák.), vydíráni (§ 235 tr. zák.), porušování domovní svobody (§ 238 tr. zák.), zprotivení a donucení k porušení vojenské povinnosti (§ 275 tr. zák.), urážky mezi vojáky (§ 277, 278 tr. zák.). Praxe však ukázala, že i u dalších trestných činů se tato forma trestného jednání vyskytuje a tento projev agresivity je nutno postihnout vzhledem k základní skutkové podstatě přiměřené přísnější sankci.
K č. 42:
§ 156a je důsledkem snahy po potlačení projevů nespokojenosti s tzv. normalizační politikou KSČ. Proto je třeba jej zrušit.
K č. 43-44:
V souladu s doporučeními výborů Federálního shromáždění omezit počet skutkových podstat, za které je možno uložit trest smrti, byl vypuštěn dosavadní odstavec 3 § 158 tr. zák., neboť nejzávažnější jednání tam uvedená lze dostatečně postihnout podle ustanovení o sbíhajících se vojenských trestných činech.
Zneužití pravomoci veřejného činitele může ohrozit provoz nejen každého podniku. Proto bylo nutno znění příslušných ustanovení § 158 - 159 upravit.
K č. 45-47:
Znění obou ustanovení bylo třeba přizpůsobit úpravám obecné i zvláštní části trestního zákona.
K č. 48-49:
Úpravy nadpisu jsou provedeny ze shodných důvodů jako u č. 37-38.
Ustanovení § 169 a 170 ztratila za současných podmínek své opodstatnění. V oblasti státní správy jsou obdobou zrušených ustanovení § 129 a 130 v oblasti hospodářské. Proto byla k návrhu Ústředí české advokacie vypuštěna.
Ustanovení § 170a o tiskové nedbalosti bylo do trestního zákona zavedeno tiskovým zákonem v roce 1966. Mělo sloužit k upevnění pozice cenzury tisku tím, že stanovilo v podstatě objektivní odpovědnost šéfredaktora za zveřejněné údaje. Ustanovení je nadbytečné, neboť novou formulací o trestném činu pomluvy je rozšířena ochrana občanů proti pomluvě spáchané tiskem. Pokud by šlo o vyzrazení utajovaných skutečností, je dostatečná ochrana poskytována ustanoveními § 106 a následujícími. Proto bylo ustanovení vypuštěno.
K č. 50:
Vzhledem ke zrušení zákona o přečinech bylo nutno dosavadní ustanovení § 7 písm. a) - c) zákona o přečinech, chránící společenské vztahy, vyžadující trestněprávní ochrany i nadále, předřadit před dosavadní ustanovení § 171, kam systematicky patří. Při úpravě bylo respektováno i zrušení zákona o ochranném dohledu.
K č. 51:
Mezi orgány, jimž je poskytována ochrana v zájmu pravdivosti jimi zjišťovaných údajů byly na návrh hlavního arbitra ČSSR zařazeny i orgány arbitráže, pokud vykonávají rozhodovací činnost, neboť to odpovídá významu arbitráže v nových hospodářských podmínkách.
K č. 52:
Dosavadní vztah mezi trestným činem obecného ohrožení podle § 179 odst. 3 a vraždy podle § 219 byl nejasný. Nová úprava § 179 zřetelně odlišuje, kdy jednáním uvedeným v odstavci 1 je způsobena smrt z nedbalosti, jak tomu může být v případech, kdy pachatel vyvoláním obecného nebezpečí chtěl vydat pouze majetek v nebezpečí škody velkého rozsahu a z nedbalosti způsobil i jiný následek. Případy, kdy pachatel úmyslně vydá lidi v nebezpečí smrti a smrt skutečně způsobí, jsou vymezeny v odst. 3 jako zvláštní případ vraždy, jejíž způsob provedení (účinkem požáru, povodně, výbušnin, plynu, elektřiny nebo jiných podobně nebezpečných látek nebo sil) odůvodňuje, aby sazba za takové jednání byla stanovena shodně jako v § 219 odst. 2.
K č. 53:
Ustanovení § 180 odst. 3 je nedbalostním trestným činem, u něhož praxe pociťuje jako nedostatek dosavadní nemožnost uložení peněžitého trestu. Obecná úprava § 53 odst. 2 na toto ustanovení nedopadá, proto se výčet sankcí doplňuje o peněžitý trest.
K č. 54-56:
Ochrana poskytovaná dosavadními ustanoveními § 180a a § 180b bezpečnosti civilního letectví se rozšiřuje na civilní plavidla na základě Úmluvy o zamezení nezákonným činům proti bezpečnosti námořní plavby, k jejímuž přistoupení vyslovila vláda ČSSR souhlas svým usnesením č. 43 ze dne 9. února 1989. Ochrana je poskytována shodně s Úmluvou o potlačení protiprávního zmocnění se letadel (vyhl. č. 96/1974 Sb.) a Úmluvou o potlačování protiprávních činů ohrožujících bezpečnost civilního letectví (vyhl. č. 16/1974 Sb.).
K č. 57-58:
Nově zřízené ministerstvo životního prostředí ČSR uplatnilo zásadní připomínku k trestným činům ohrožení životního prostředí, které byly zavedeny novelou č. 159/1989 Sb. Připomínce bylo vyhověno a ohrožení životního prostředí bylo vymezeno nově tak, jak vyplývá z nové filozofie přístupu k těmto otázkám, jak mají být upraveny novým zákonem o životním prostředí. Upouští se proto od výčtu předpisů, které by mohly být jednáním pachatele porušeny a naopak se nově zařazuje ochrana racionálního využívání a hospodaření s přírodními zdroji.
K č. 59:
Na návrh předsedy Českého úřadu geodetického a kartografického se zpřesňuje dosavadní ustanovení § 183 a současně se snižuje počet geodetických bodů tak, aby trestněprávní ochrana byla poskytována pouze nejvýznamnějším geodetickým bodům. Novelizací sice dojde k rozšíření ochrany na tíhové a výškové body v souladu s potřebami praxe, ale zároveň se sníží celkový počet takto chráněných geodetických bodů řádově z tisíců na sta. Hodnota jednoho navrženého geodetického bodu se pohybuje v rozmezí od 50 tisíc Kčs do 1,5 mil. Kčs s tím, že obnovení bodu je obtížně proveditelné.
K č. 60:
Zrušení zákona o přečinech vyžaduje doplnit dosavadní ustanovení § 185 o jednání, uvedené dosud v § 6 písm. b) zák. o přečinech, které vyžaduje trestní postih v dosavadním rozsahu. Pojem "střelná zbraň" nečiní v praxi potíže, proto nebylo vyhověno připomínce, aby tento pojem byl v zákoně definován v souladu se zákonem o zbraních a střelivu.
K č. 61-62:
Komise OSN pro narkotika vyhlásila v roce 1971 Úmluvu o psychotropních látkách, jejímž cílem je zabránit zneužívání psychotropních látek a nedovolenému obchodu s nimi. Úmluva nabyla účinnosti v roce 1976. K úmluvě přistoupila v roce 1988 i ČSSR, a proto je třeba zabezpečit plnění opatření, ke kterým se stát ratifikací zavazuje vnitrostátní právní úpravou. V novelizovaném ustanovení § 89 odst. 12 se vedle omamných látek proto zavádí i pojem psychotropní látky a v ustanovení § 187 a 188 se zajišťuje společnosti ochrana proti nedovolenému nakládání s oběma těmito skupinami návykových látek.
I když v naši společnosti není nedovolená výroba těchto návykových látek a dispozice s nimi zdaleka tak rozšířeným jevem jako v některých jiných státech, v posledních letech se zvyšují počty osob, u kterých dochází k drogové závislosti; k tomuto nežádoucímu vývoji přispívá i nelegální příprava a rozšiřování omamných a psychotropních látek. Na narůstající rozsah nelegálního transitu omamných a psychotropních látek přes území republiky je třeba reagovat uvedením přepravy jako jedné z forem nedovolené dispozice s těmito návykovými látkami.
Zvýšením horní hranice trestu odnětí svobody na tři léta se sleduje dosažení účinnější ochrany společnosti. U kvalifikovaných skutkových podstat v § 187 se zvyšuje horní hranice trestu odnětí svobody až na deset let. Tento přísnější postih se bude vztahovat i na případy, kdy k nedovolené dispozici s uvedenými návykovými látkami dojde ve větším rozsahu. Protože k růstu nealkoholové toxikomanie dochází zejména mezi mládeži, jako kvalifikační znak k použití zvýšené trestní sazby se výslovně uvádí spáchání tohoto trestného činu vůči osobě, která nepřekročila osmnáctý rok svého věku.
Podstatně se zpřísňuje trestní postih, má-li tato trestná činnost za následek těžkou újmu na zdraví více osob nebo smrt, nebo je-li spáchána ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech; v takových případech je možno uložit trest odnětí svobody na osm až patnáct let.
V ustanovení § 188 se jako samostatné kvalifikační okolnosti nově upravuje spáchání tohoto trestného činu ve větším rozsahu nebo při získání značného prospěchu; zvýšená ochrana se poskytuje mladým lidem do osmnáctého roku věku. V uvedených případech se zpřísňují sazby pro uložení trestu odnětí svobody.
V této souvislosti je třeba zdůraznit, že zpřísnění trestní represe samo o sobě neřeší problematiku nealkoholové toxikomanie; pouhý trestní postih není zde dostatečně účelný a účinný. Pokud je zneužívání návykových látek potlačováno pouze trestními sankcemi, nedochází k omezování kriminálního chování toxikomanů a ve většině případů odsouzení trestním soudem vede pouze k prohloubení jejich celkové antisociální životní orientace. Souběžně s trestními sankcemi je proto třeba aplikovat i mimotrestní, převážně terapeutická opatření a k tomu je nutno vybudovat organizačně, obsahově a technicky dobře fungující systém pro léčebné a rehabilitační zacházení s osobami závislými na návykových látkách.
Ve většině států, včetně těch, kde různé druhy nealkoholové toxikomanie jsou velmi naléhavým sociálním problémem, se proto nerozšiřuje trestní postih i na případy prosté konzumace návykových látek, ale přísnými sankcemi se postihují všechny formy jednání, které usnadňují přístup k návykovým látkám. Samotné požívání omamných a psychotropních látek podle čs. právní úpravy zůstává i nadále beztrestné, což je mj. v souladu s principem, že sebepoškozování není v zásadě trestné.
K nealkoholové toxikomanii obvykle dochází opakovaným požíváním návykových látek vyvolaným nevhodným příkladem, pobízením k získání prvních zkušeností s těmito návykovými látkami, lákavým líčením zážitků a psychických stavů pod vlivem návykových látek apod. Všechny takové formy jednání vedoucí k rozšiřování zneužívání jiných návykových látek než alkoholu, je třeba považovat za svádění, podporu, nebo jiné podněcování k nealkoholové toxikomanii a za její šíření.
Vytvořením nové skutkové podstaty trestného činu podle § 188a se zdůrazňuje společenská nebezpečnost uvedených forem jednání a vzhledem k tomu, že požívání návykových látek není samo o sobě trestné, a není tedy možno trestně stíhat účastenství na něm (organizování, návod, pomoc) podle ustanovení § 10 tr. zák., bude takové jednání postižitelné podle § 188a tr. zák.
Jako trestný čin podle § 188a bude postihováno nejen podněcování ke zneužívání omamných a psychotropních látek, ale i takových návykových látek, jejichž držení a nakládání s nimi ve smyslu § 187 a 188 tr. zák. nelze zakázat. Jde zejména o některé chemické přípravky, jako jsou ředidla, barviva, čistící a desinfekční prostředky, jejichž zneužíváním, např. čicháním, lze nepříznivě působit na psychiku, schopnosti a chování člověka. Jmenovitý okruh těchto
- 40 -
Zneužívání uvedených návykových látek vede často k poškození zdraví, každoročně je zaznamenán vzrůstající počet případů úmrtí. Tyto látky jsou mnohdy i tzv. "startovací drogou" vedoucí k plnému rozvinutí závislosti na omamných a psychotropních látkách.
Zvláště jsou ohroženy nejmladší věkové skupiny populace, k šíření zneužíváni těchto návykových látek dochází často v partách, kde se mládež seznamuje s účinky návykových látek, s možnostmi jejich získání a způsoby zneužívání k toxikomanickým účelům. Vyšší trestnost se proto stanoví u kvalifikované skutkové podstaty podle odst. 2, která sleduje zvýšenou ochranu dětí a mladistvých.
K č. 63:
Seznamy omamných látek a psychotropních látek a jedů jsou uvedeny v příloze nařízení vlády ČSR ze dne 19. října 1988 č. 192/1988 Sb. a v příloze nařízení vlády SSR ze dne 19. 10. 1988 č. 206/1988 Sb., o jedech a některých jiných látkách škodlivých zdraví. Tyto seznamy navazují na mezinárodní úmluvy, jimiž je ČSSR vázána.
Vymezení okruhu omamných látek, psychotropních látek a jedů ve smyslu příslušných ustanovení trestního zákona provede vláda ČSSR odkazem na příslušné seznamy. Tím bude sjednocena úprava, která by mohla být v jednotlivých republikách rozdílná.
K č. 64:
Požadavek na zvláštní trestněprávní ochranu stoupenců socialistického společenského a státního zřízení je úzký, tuto skupinu obyvatel zvýhodňuje a současné ji nedostatečně charakterizuje. Principům demokratické společnosti naopak odpovídá, aby občanům byla poskytnuta trestněprávní ochrana před násilnými útoky a nebezpečnými výhrůžkami pro jejich politické přesvědčení.
K č. 65:
Skutková podstata trestného činu násilí proti skupině obyvatel a proti jednotlivci podle § 197 tr. zák. ztratila již dříve opodstatnění a prakticky nebyla využívána. Do budoucna postačí trestněprávní ochrana politického přesvědčení podle novelizovaného ustanovení § 196 tr. zák.
K č. 66:
Trestněprávní ochrana se poskytuje občanům před hanobením pro jejich politické přesvědčení ze stejných dovodů, jako u trestného činu podle § 196 tr. zák.
K č. 67:
Novou formou závažné trestné činnosti, jejímž důsledkem je nebezpečí vážného znepokojení alespoň části obyvatelstva, jsou telefonáty orgánům SNB - zejména na linku 158 - že je v určitém objektu uložena bomba, která v oznámeném čase vybuchne.
V důsledku těchto oznámení jsou příslušné orgány povinny provést potřebná opatření včetně vyklizení objektů, která se bezprostředně dotknou určité části obyvatelstva, tj. např. osob ubytovaných v hotelu, cestujících na ČSD, pacientů v nemocnici apod.
Při vyklizování objektů je použito i technických prostředků, tj. výzev rozhlasem k okamžitému opuštění objektů, zabránění cestujícím ve vstupu do budovy a u ČSD k zastavení dopravy se sdělením všem stanicím, jejich personálu i cestujícím čekajících vlaků, proč vlaky nepokračují v jízdě.
Třebaže tedy pachatel sám bezprostředně poplašnou nepravdivou zprávu nerozšiřuje, je její rozšíření důsledkem opatření, která vyvolal.
Proto je třeba základní skutkovou podstatu trestného činu podle § 199 tr. zák. rozšířit tak, aby pokryla i takovéto jednání pachatele a s ohledem na stupeň nebezpečnosti těchto jednání i přiměřeně zvýšit základní trestní sazbu. Následkem jednání pachatele bývá i zastavení provozu dopravy, omezení použití budov apod., tedy vážná porucha v hospodářském provozu nebo v hospodářské činnosti státní, družstevní nebo jiné socialistické organizace, nebo v činnosti státního orgánu, nebo jiný zvlášť závažný následek.
V takovém případě je potřebné postihnout pachatele podle přísnějšího ustanovení zákona, protože telefonáty podobného druhu nelze vyloučit v budoucnu ani v případech filmových představení, sportovních utkání v halách nebo koncertech populární hudby v halách, kdy může dojít při opuštění hal ke zranění nebo i k ušlapání lidí při oznámení možnosti výbuchu bomby.
Podle přísnějšího ustanovení zákona je třeba postihnout i pachatele, který se dopustí tohoto činu opětovně nebo který byl již pro takový čin odsouzen. Úprava skutkové podstaty je v souladu s doporučeními poslanců při projednávání zásad ve Federálním shromáždění ČSSR.
K č. 68:
Nejúčinnějším trestem za výkon zaměstnání nebo jiné činnosti ve stavu vylučujícím způsobilost, který si osoba přivodila vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky, je zákaz činnosti nebo peněžitý trest. Trest odnětí svobody je přiměřený jen u recidivistů a tam, kde z povahy zaměstnání nebo činnosti je možnost ohrožení života nebo zdraví více lidí nebo způsobení značné škody na majetku výraznější, tedy zejména při řízení hromadného dopravního prostředku (autobusu, trolejbusu, tramvaje, letadla, osobní lodě, při přepravě osob na nákladních automobilech apod.), nebo při výkonu jiného zaměstnání (kupř. posunovače, signalisty, výpravčího, strojvedoucího, kapitána nákladní lodě, při ovládání velkých a složitých strojů, např. jeřábů, v některých provozech nebo při řízení technologických procesů v chemickém průmyslu, atomových elektrárnách apod.), nebo dojde-li již ke vzniku větší škody, tj. kolem 10 000 Kčs nebo k jinému následku, jímž může být ublížení na zdraví, ohrožení obecně prospěšného zařízení apod.
Pro tento trestný čin bude trestný pachatel, u něhož bude prokázáno, že v době výkonu zaměstnání nebo činnosti nebyl z lékařského hlediska způsobilý toto zaměstnáni nebo činnost vykonávat. Při požití alkoholických nápojů zůstane v platnosti výše ovlivnění (a v důsledku toho nezpůsobilost) při zjištění zpravidla 1 g/lg alkoholu v krvi; u ostatních návykových látek (§ 89 odst. 12 tr. zák.) bude nutno nezpůsobilost prokazovat odborným vyjádřením lékaře), popřípadě znaleckým posudkem. Recidiva tohoto činu se bude vztahovat nejen na pravomocné odsouzení soudem, ale i na uložení trestu za obdobný přestupek v silniční dopravě orgány DI VB. Nepůjde o zmírnění trestního postihu, protože ani dnes není pachatelům, u nichž je trestné jednání mimořádným vybočením a nedošlo-li ke škodlivému následku, ukládán nepodmíněný trest odnětí svobody. Administrativní postih v podobě trestu zákazu činnosti až na 2 roky a pokuty za skutek, který nebude posuzován podle nové skutkové podstaty jako trestný čin, bude dostačující.
K č. 69:
Ustanovení § 203 o příživnictví bylo novelizováno vzhledem k tomu, že znak "dává se někým vydržovat" mohl být skrytou formou vynucování pracovní povinnosti. Ministerstvo práce a sociálních věcí v připomínkovém řízení uvedlo, že i znak "soustavného vyhýbání se poctivé práci" je v rodících se podmínkách volného trhu pracovních sil značně problematický a bude znevýhodňovat např. dlouhodobě nezaměstnané apod. Proto navrhovalo tento znak vypustit a taxativně vymezit, které způsoby obživy lze považovat za nekalé. Takové vymezení však není možné taxativně provést. Řada těchto nekalých způsobů (krádeže, podvody a další majetková trestná činnost) jsou postižitelné podle jiných ustanovení trestního zákona, u ostatních (např. prostituce) není společenská nebezpečnost taková, aby bylo nutno používat trestní represe. Proto na doporučení vlády bylo ustanovení § 203 vypuštěno.
K č. 70:
Dosavadní ustanovení o trestném činu pomluvy bylo konstruováno tak, že jeho užití v praxi bylo výjimečné, neboť bylo zapotřebí prokázat, že pachatel věděl, že jde o nepravdivý údaj a že skutečně došlo k poškození v zaměstnání, k narušení rodinných vztahů nebo že došlo k jiné vážné újmě. Nově formulovaná skutková podstata mnohem účinněji chrání čest a osobní práva občanů, neboť k postihu bude postačovat pouhé srozumění pachatele s tím, že údaj, kterým o jiném sděluje, je nepravdivý a současně postačí, aby takový údaj postavení občana ve společnosti pouze ohrozil.
Přísnější sazba je stanovena na jednání, kdy nepravdivý údaj bude rozšířen hromadnými informačními prostředky. Tím bude také naplněn i účel dosavadního ustanovení § 170a, které se zrušuje.
K č. 71:
Zvláštní ustanovení o neoprávněném užívání cizího motorového vozidla bylo zařazeno do trestního zákona v podstatě jen proto, že zákon stanovil rozdílné sankce na neoprávněné užívání věci z majetku v socialistickém vlastnictví (§ 133) a neoprávněné užívání cizí věci (§ 249). Po zrušení oddílu třetího hlavy druhé postačí k ochraně proti takovým jednáním dosavadní ustanovení § 249.
K č. 72:
V souvislosti s úpravou výjimečného trestu byla uplatněna i řada připomínek k trestnému činu vraždy. Praxe pociťuje jako nedostatek, že zákon nerozlišoval jednak kvalifikované případy vraždy, jednak případy privilegované, které jsou v jiných právních řádech označovány jako zabití, popřípadě jako podstatně mírněji trestné případy vraždy, např. vražda ze soucitu, na žádost, v afektu apod.
V současné etapě novelizace bylo přikročeno pouze k tomu, že byly zvláště vymezeny okolnosti podmiňující přísnější posouzení vraždy. Přitom bylo vyhověno připomínkám, které navrhovaly nezařazovat vilnost mezi kvalifikované pohnutky především pro neurčitost tohoto výrazu.
Konstrukce privilegovaných skutkových podstat vraždy je otázkou koncepční a bude nutno se k ní vrátit v rámci rekodifikace. Možnost mírnějšího posouzení případů, které měly takové návrhy na mysli je dána novelou ustanovení § 40 o mimořádném snížení trestu odnětí svobody.
K č. 73-74:
Podobně jako v případech § 196 odst. 2 tr. zák. a § 198 písm. b) tr. zák. se zavádí trestněprávní ochrana politického přesvědčení občanů před násilnými útoky. Novelizované ustanovení spolu s novým ustanovením § 222 odst. 2 tr. zák. nahradí dosavadní ustanovení § 94 tr. zák. Současně se § 222 poskytne stejná ochrana svědku, znalci a tlumočníkovi, jako je tomu v § 221 odst. 2.
K č. 75:
V souvislosti s úpravou trestného činu opilství podle § 201 tr. zák., která povede k přesunu projednávání značné části dosavadních dopravních deliktů na dopravní inspektoráty, bylo zejména v diskusi poslanců Federálního shromáždění ČSSR při projednávání zásad novelizace poukazováno na to, že také trestní postih dopravních deliktů, jimiž je způsobeno ublížení na zdraví, je nepřiměřený.
Dlouhodobé zkušenosti ukazují, že postih trestného činu ublížení na zdraví podle § 223 v jiných oblastech než v oblasti dopravních nehod je zcela ojedinělý. Přitom vzhledem k nahodilosti způsobeného následku je generálně i individuálně preventivní účinek trestu uloženého v trestním řízení nízký a je snižován i tím, že mezi spácháním činu a právní mocí rozsudku je škodlivý následek již zhojen. Proto bezprostřední postih takových jednání, která mají za následek jen lehkou újmu na zdraví a nebyla při nich porušena důležitá povinnost, ve správním řízení před dopravními inspektoráty, popřípadě jako porušení pracovní kázně (u pracovních úrazů), kázeňsky (u příslušníků ozbrojených sil a sborů), popř. před národními výbory v ostatních, zcela výjimečných případech, by dostatečně plnil svou funkci a byl by v souladu se zásadou ekonomie trestní represe u nedbalostních deliktů.
Přitom jednání, které by vedlo k ublížení na zdraví proto, že pachatel se ho dopustil pod vlivem návykové látky, a proto vyžaduje důraznější reakci společnosti, by bylo postihováno jako trestný čin podle § 201 odst. 2 písm. c) tr. zák.
Trestní postih jednání, které vedlo k ublížení na zdraví proto, že pachatel čin spáchal porušením důležité povinnosti vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uložené mu podle zákona, zůstává beze změny.
K č. 76:
K zařazení peněžitého trestu mezi sankce uvedené v § 224 odst. 2 vedou tytéž důvody, jako u § 180 odst. 3 tr. zák.
K č. 77:
Úpravu kvalifikačních okolností trestného činu loupeže si vyžaduje rozdílná míra nebezpečnosti, která se jeví mezi tímto deliktem, byla-li způsobena škoda velkého rozsahu a nově zavedenou skutkovou podstatou, krádeže podle § 247 odst..
K č. 78:
Dosavadní zkušenosti ukázaly, že je třeba vytvořit účinnější právní prostředky boje proti takovým formám trestné činnosti, jako je vydírání jednotlivců i institucí, popř. jejich zastrašování spojené s braním rukojmí, i když takové jednání není motivováno kontrarevolučním úmyslem.
Taková jednání jsou v naší společnosti zcela ojedinělá, vykazují však vysoký stupeň společenské nebezpečnosti. Proto se vytváří tato skutková podstata a zařazuje se mezi trestné činy proti svobodě a lidské důstojnosti.
Pachatel bude přísněji trestný, spáchá-li čin jako člen organizované skupiny, vezme-li jako rukojmí osobu mladší 18 let nebo více osob, anebo byla-li činem způsobena těžká újma na zdraví nebo smrt.
Spolu s novou skutkovou podstatou teroru (§ 93a) se tak současně činí zadost povinnostem vyplývajícím z Mezinárodní úmluvy proti braní rukojmí, která po přistoupení vstoupila pro ČSSR v platnost dnem 26. 2. 1988.
Trestní sazba odpovídá typové společenské nebezpečnosti.
K č.79:
Podle poznatků trestního kolegia Nejvyššího soudu ČSSR i dalších orgánů činných v trestním řízení se poměrně často v praxi vyskytují společensky nebezpečné formy vniknutí do cizího obydlí, které nejsou spojeny s použitím násilí. Nejde jen o vniknutí do bytu pomocí speciálně upravených nástrojů, kde se znak násilí dá dovodit extenzivním výkladem, ale např. za pomoci nalezeného či odcizeného klíče nebo jeho duplikátu, popřípadě s využitím lsti, namířené často proti nezletilým dětem nebo starým a bezmocným osobám.
Taková rušení domovní svobody již nelze podle § 238 pro nedostatek znaku násilí postihnout. Přitom nahrazení fyzické síly jiným prostředkem nebezpečnost jednání pachatele významně nesnižuje, neboť zpravidla urychluje vniknutí do objektu a ztěžuje odhalení pachatele.
Také většina známých cizích úprav (např. sovětská) neomezuje ochranu domovní svobody znakem násilí. Použití násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí je v cizích právních úpravách obvykle postihováno již jako okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby.
Proto z podnětu Nejvyššího soudu ČSSR byla skutková podstata § 238 upravena tak, aby v základní sazbě chránila nedotknutelnost obydlí před jakýmkoli, nejen násilným, zásahem. Úprava je v souladu i s mezinárodními závazky, zejména protokolem Vídeňské následné schůzky, neboť směřuje k posílení ochrany občanských práv a svobod.
K č. 80:
Nový zákon o svobodě sdružování a shromažďování, jakož i význam těchto občanských práv a svobod vyžadují, aby byly chráněny samostatným ustanovením trestního zákona.
K č. 81:
Největší preventivní význam v boji proti AIDS má zrovnoprávnění homosexuální menšiny, mezi níž se tato nebezpečná choroba obzvláště šíří, s ostatními členy společnosti. Zužovat právo homosexuálů na svobodné rozhodování o svém pohlavním životě není odůvodněno žádnou společenskou potřebou a je nehumánní.
Proto se ustanovení § 244 vypouští. Jednání tam uvedená (např. pohlavní styk s osobou téhož pohlaví, jímž by bylo vzbuzeno veřejné pohoršení) lze dostatečně postihnout podle jiných ustanovení trestního zákona, pokud to potřeba ochrany společnosti vyžaduje.
K č. 82:
Dosavadní praxe při aplikaci zákona o přečinech zvýrazňovala význam recidivy pachatele při spáchání přečinu natolik, že význam výše způsobené škody byl druhotný. To umožňovalo po opakovaném spáchání drobnějších deliktů s často velmi nízkou škodou posuzovat jejich pachatele jako zvlášť nebezpečné recidivisty a ukládat jim s ohledem na ustanovení § 41 písm. b) dlouhodobé tresty odnětí svobody, které byly zcela nepřiměřené výši způsobené škody. Obcházela se tak společenská potřeba nalézt adekvátní způsob zacházení se společensky nepřizpůsobivými jedinci, kteří projevovali sklony k páchání pouze drobnějších deliktů. Po zrušení zákona o přečinech je nadále nezbytné tyto delikty stíhat, avšak pro zvýšení právní jistoty občanů je nevyhnutelné přesně stanovit podmínkv postihu v závislosti na výši způsobené škody nebo na přesně vymezeném způsobu spáchání činu.
Proto je nově zavedena i spodní hranice výše škody, která musí být činem způsobena a bez jejíhož dosažení bude postih pro dokonaný trestný čin vyloučen, leda by čin byl spáchán způsobem v zákoně uvedeným (vloupáním nebo za použití násilí).
Tato hranice se stanoví obecně jako škoda nikoli nepatrná, její výklad se stanoví v obecné části trestního zákona. Postih odpovídá sankcím v dosavadním ustanovení § 3 odst. 1 zák. o přečinech.
Pro rozlišení postihu dosavadního přečinu a trestného činu se nově zavádí hranice nikoli malé škody.
Mezi okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby se nově zavádí i okolnost vloupání, vzhledem k tomu, že je nutno reagovat na rostoucí počet případů, při nichž pachatel násilím překonává nějakou překážku. Zejména jde o případy vloupání do bytů, ale i hospodářských a obchodních objektů.
Vzhledem ke zrušení oddílu třetího hlavy druhé i vzhledem k rostoucímu počtu případů pokračujících trestných činů krádeže vloupáním do bytů, při nichž pachatelé způsobují rozsáhlé škody, zavádí se přísnější trest pro případy, že pachatel svým činem způsobil škodu velkého rozsahu.
K č. 83:
Důvody úpravy jsou shodné s úpravou § 247.
K č. 84:
U neoprávněného užívání cizí věci je třeba rozlišovat nižší nebezpečnost jednání, jestliže pachatel užívá věc, která mu byla svěřena. Proto se pro tento případ trestní postih podmiňuje způsobením nikoli malé škody, která bude spočívat především v tzv. krádeži užitku, ale např. u neoprávněného užívání motorových vozidel též v ceně spotřebovaných pohonných hmot apod.
K č. 85-88:
Důvody úpravy jsou shodné s důvody uvedenými k § 247.
K č. 89:
Zvýšená četnost organizovaných jednání směřujících k propagaci fašismu je současně doprovázena i tím, že takového jednání se dopouštějí organizované skupiny. Taková okolnost značně zvyšuje stupeň nebezpečnosti pro společnost, proto v souladu s doporučením poslanců Federálního shromáždění ČSSR bude nadále členství v organizované skupině okolností podmiňující použití vyšší trestní sazby.
K č. 90-94:
Většina ustanovení X. hlavy trestního zákona je provedením mezinárodních smluv (Ženevská úmluva o zlepšení osudu raněných a nemocných příslušníků ozbrojených sil v poli ze dne 12. 8. 1949, Ženevská úmluva o zacházení s válečnými zajatci ze dne 12. 8. 1949, Ženevská úmluva o ochraně osob za války ze dne 12. 8. 1949 ve znění I. Dodatkového protokolu ze dne 8. 6. 1977 k Ženevským úmluvám ze dne 12. 8. 1949 o ochraně obětí mezinárodních ozbrojených konfliktů), k nimž přistoupila ČSSR a v nichž se národy zavázaly bojovat proti projevům nelidského zacházení a snaze zabránit opakování nejhrůznějších forem, které zavedl např. fašismus, a současně zabránit i zbytečným krutostem ve válce.
K č. 95-111:
Společným chráněným zájmem u vojenských trestných činů jsou společenské vztahy uvnitř ozbrojených sil a sborů, které vznikají v souvislosti s plněním jejich specifických úkolů. Je to především ochrana bojeschopnosti ozbrojených sil, přísné vojenské kázně a stanoveného způsobu vojenské služby v duchu vojenské přísahy, zákonů, základních řádů a služebních předpisů.
Novela rozděluje hlavu XII. na 5 oddílů podle individuálních objektů.
Především je to ochrana vztahů vyplývajících z vnitřní organizace života ozbrojených sil a sborů, spočívajících na základním principu nedělitelné velitelské pravomoci a na něj navazujících vztazích nadřízenosti a podřízenosti - viz oddíl první "Trestné činy proti vojenské podřízenosti a vojenské cti" (§ 273-279b tr. zák.).
Za účelem zvýšení účinnosti boje proti některým specifickým formám trestné činnosti, které se vyskytují především v ozbrojených silách, byly vytvořeny nové skutkové podstaty trestných činů - "Porušování práv a chráněných zájmů vojáků" (§ 279a, 279b tr. zák.).
V praxi vyvolávaly případy porušování práv a chráněných zájmů vojáků jinými vojáky, tzv. šikanování, určité problémy. Obvykle se jedná nejen o hrubé, ale i o násilné jednání, jehož se vůči vojákům prvního ročníku dopouštějí vojáci služebně starší. Taková jednání jsou mnohdy spojována s ponižováním lidské důstojnosti poškozených a vážným způsobem narušují vojenskou kázeň a pořádek. Dosavadní trestní postih podle ustanovení o útisku, respektive vydírání, není vždy přiměřený, a proto bylo na místě vytvořit zcela samostatné a nové skutkové podstaty, které by taková jednání postihovaly .
Oddíl druhý - "Trestné činy proti povinnosti konat vojenskou službu" (§ 280-284 tr. zák.) obsahují ustanovení zajišťující ochranu těm společenským vztahům, jejichž společným znakem je sama povinnost konat vojenskou službu. Změněné podmínky umožňují vypustit ustanovení § 283 o zběhnutí do ciziny.
"Trestné činy proti povinnostem strážní a dozorčí služby" tvoří třetí oddíl XII. hlavy trestního zákona (§ 285-287 tr. zák.). Povinnosti, které se bezprostředně týkají strážní a dozorčí služby, vyplývají ze zvláštních úkolů ozbrojených sil a sborů a jsou upraveny zvláštními služebními předpisy nebo pravidly, které se týkají těchto služeb.
Čtvrtý oddíl - "Trestné činy ohrožující bojeschopnost" (§ 288-295a tr. zák.) chrání vztahy uvnitř ozbrojených sil a sborů, které ve své podstatě ohrožují jejich bojeschopnost. Novela přinesla novou skutkovou podstatu - "Porušování služebních povinností" (§ 288a tr. zák.). Tímto ustanovením bude zajištěn postih porušování konkrétních služebních povinností spáchaných úmyslně nebo z nedbalosti vojákem. Dosud byla taková jednání postihována obvykle jako zneužívání pravomoci veřejného činitele (§ 158, 159 tr. zák.). Tyto skutkové podstaty však nevystihovaly zvláštnosti služby v ozbrojených silách a sborech. Proto bylo toto nové ustanovení zařazeno mezi vojenské trestné činy.
Pátý oddíl tvoří "Společná ustanovení". Změněná formulace § 294 zpřesňuje postup při kázeňském vyřizování deliktů tam uvedených tak, aby bylo zřejmé, že u trestných činů jmenovitě uvedených v ustanovení § 294 odst. 1 může příslušný velitel nebo náčelník o nich rozhodnout samostatně, a z nově formulovaného ustanovení § 294 odst. 2 vyplývá, že orgán činný v trestním řízení může postoupit ke kázeňskému vyřízení i ty trestné činy, které jsou v ustanovení § 294 odst. 1 jmenovitě uvedeny.
K článku II
Pravidlem je, že tresty pravomocně uložené před účinností zákona, jímž se novelizuje trestní zákon, nejsou novelizací dotčeny. Je však žádoucí, aby se ty změny, které činí nový zákon příznivějším pro pachatele, promítly v této otázce alespoň zčásti do rozhodnutí vydaných před jeho účinností.
Tak je tomu především, pokud jde o úpravu trestu smrti. Jestliže jeho ukládání bude nadále vyloučeno, nebylo by na místě vykonat jej u těch pachatelů, kterým byl uložen. Proto se mění na výjimečný trest doživotí. Dále je tomu tak v případech, kdy byl uložen trest odnětí svobody za čin, který od účinnosti nového zákona již není trestným činem ani přečinem. Zkrátit je nutno i tresty recidivistů podle § 416 tr. zák.
Za dosavadní trestné činy nebo přečiny, které budou nadále posuzovány jako přestupky, nebude možno ukládat trest odnětí svobody. Proto by bylo nepřiměřené, aby byl takový pravomocný trest vykonán za účinnosti nového zákona. Naproti tomu za přestupky mohou být uloženy jiné tresty obdobné trestům uloženým za takové delikty soudem; není proto účelné od takovýchto trestů (trest zákazu činnosti, peněžitého trestu, propadnutí věci) upouštět. Totéž platí o ochranných opatřeních s výjimkou ochranného dohledu, který se rovněž nevykoná.
Na zahlazení odsouzení se použije zákona účinného v době, kdy se o věci rozhoduje. Bylo však třeba v zákoně výslovně upravit, jak se v některých případech počítá lhůta pro zahlazení odsouzení a kdy nastává fikce, že se na odsouzeného hledí, jako by nebyl odsouzen.
K článku III
Důvody pro zrušení zákona o přečinech jsou uvedeny na více místech důvodové zprávy. Tento zákon znamenal nepřiměřené zpřísňování represe zejména při postihu drobné delikvence.
Důvody zrušení zákona o ochranném dohledu byly rovněž v důvodové zprávě na více místech uvedeny. Zákon neplnil účel převýchovy, ale prodloužení represivních opatření vůči pachatelům a v podstatě znesnadňoval jejich resocializaci.
Ustanovení o trvalém usídlení kočujících osob ztratilo spolu s vývojem společnosti své opodstatnění.
K článku IV
Vzhledem k podstatným změnám trestního zákona bude republikace textu zákona účelná.
Rovněž je účelné zmocnit vládu ČSSR k vyhlášení částky nejnižší měsíční mzdy do doby, než bude tato otázka upravena podrobněji pracovněprávními předpisy.
K článku V
Pokud jde o předpokládané datum účinnosti je třeba vzhledem k rozsáhlým změnám stanovit jej tak, aby od vyhlášení zákona do jeho účinností uběhla doba nejméně dvou měsíců.
V Praze dne 26. března 1990
Předseda vlády
Československé socialistické republiky