Federální shromáždění ČSSR 1986 – 1990

Volební kraj č. 1

se sídlem v Praze; volební kraj tvoří hlavní město Praha.

Volební kraj č. 2

se sídlem v Praze; volební kraj tvoří okresy:

Benešov, Beroun, Kladno, Kolín, Kutná Hora, Mělník, Mladá Boleslav, Nymburk, Písek, Praha-východ, Praha-západ, Příbram, Rakovník, Tábor.

Volební kraj č. 3

se sídlem v Plzni; volební kraj tvoří okresy:

České Budějovice, Český Krumlov, Domažlice, Cheb, Jindřichův Hradec, Klatovy, Pelhřimov, Plzeň-jih, Plzeň-město, Plzeň-sever, Prachatice, Rokycany, Sokolov, Strakonice, Tachov.

Volební kraj č. 4

se sídlem v Ústí nad Labem; volební kraj tvoří okresy:

Česká Lípa, Děčín, Chomutov, Jablonec nad Nisou, Karlovy Vary, Liberec, Litoměřice, Louny, Most, Teplice, Ústí nad Labem.

Volební kraj č. 5

se sídlem v Hradci Králové; volební kraj tvoří okresy:

Havlíčkův Brod, Hradec Králové, Chrudim, Jičín, Náchod, Pardubice, Rychnov nad Kněžnou, Semily, Svitavy, Trutnov, Ústí nad Orlicí.

Volební kraj č. 6

se sídlem v Brně; volební kraj tvoří okresy:

Blansko, Brno-město, Brno-venkov, Břeclav, Jihlava, Třebíč, Vyškov, Znojmo, Žďár nad Sázavou.

Volební kraj č. 7

se sídlem v Olomouci; volební kraj tvoří okresy:

Frýdek-Místek, Hodonín, Kroměříž, Olomouc, Prostějov, Uherské Hradiště, Vsetín, Zlín.

Volební kraj č. 8

se sídlem v Ostravě; volební kraj tvoří okresy:

Bruntál, Karviná, Nový Jičín, Opava, Ostrava-město, Přerov, Šumperk.

Volební kraj č. 9

se sídlem v Bratislavě; volební kraj tvoří hlavní město SR Bratislava a okresy:

Bratislava-vidiek, Dunajská Streda, Galanta, Komárno, Senica, Trnava.

Volební kraj č. 10

se sídlem v Nitre; volební kraj tvoří okresy:

Levica, Nitra, Nové Zámky, Považská Bystrica, Prievidza, Topolčany, Trenčín, Velký Krtíš, Žiar nad Hronom.

Volební kraj č. 11

se sídlem v Banské Bystrici; volební kraj tvoří okresy:

Banská Bystrica, Čadca, Dolný Kubín, Liptovský Mikuláš, Lučenec Martin, Poprad, Rimavská Sobota, Zvolen, Žilina.

Volební kraj č. 12

se sídlem v Košicích; volební kraj tvoří okresy:

Bardejov, Humenné, Košice-město, Košice-vidiek, Michalovce, Prešov, Rožňava, Spišská Nová Ves, Stará Lubovňa, Svidník, Trebišov, Vranov nad Toplou.

Základním východiskem navrhované úpravy se stal zákon č. 67/1946 Sb., o volbě ústavodárného Národního shromáždění. Byly rovněž využity určité instituty volebního práva, zakotvené v zákoně č. 44/1971 Sb., o volbách do Federálního shromáždění.

Osnova zákona současně přihlíží k federativnímu uspořádání státu, ke stávajícímu stranickopolitickému systému, potřebě uplatnění osobností nezávislých kandidátů, významu působení státních hromadných informačních prostředků a dalším určujícím činitelům.

Z voleb vzešlé Federální shromáždění se má stát akceschopným parlamentem, který bude kvalifikovaně rozhodovat základní otázky zákonodárství, kontrolovat jeho dodržování a působit zásadním způsobem při řešení dalších otázek vnitřní a zahraniční politiky. Zájem na uplatnění tohoto poslání se promítá rovněž do ustanovení osnovy v podobě opatření, která mají vést k uplatnění významnějších politických sil a posílení integrace ve vývoji našeho stranickopolitického systému.

Rozšiřuje se okruh osob, které budou moci volebního práva využívat, což je plně v souladu se závazky, které na sebe československá republika převzala. Nově se upravuje výkon volebního práva hromadně ubytovaných příslušníků ozbrojených sil a ozbrojených bezpečnostních sborů, tak aby byl zajištěn průběh hlasování pod dohledem volebních komisí.

Nově se buduje soustava volebních komisí, mění se jejich úkoly a způsob usnášení se. Volební komise nyní vytváří přímo zástupci politických stran, které ve volbách předkládají kandidátní listiny. Osnova výslovně počítá s použitím výpočetní techniky a zřizováním odborných útvarů k tomuto účelu.

Kandidátní listiny mohou předkládat politické strany, hnutí /seskupení/, které se opírají o kvalifikovanou podporu ve veřejnosti. Politické strany mohou rovněž vytvořit koalici, tzn. dohodnout se na společné kandidátní listině. Kandidátní listiny jsou vázané, voličům se však dává možnost významným způsobem ovlivnit zvolení určitých kandidátů tím, že uplatní přednostní volbu. Kandidátní listiny vytváří potřebné předpoklady pro uplatnění významných osobností, třeba i nadstranické povahy.

Možnost řádné přípravy voleb po státní linii a vedení volební kampaně po linii politických stran a kandidátů, je dána prodloužením lhůt ve volebním řízení oproti předchozím úpravám. S tím rovněž souvisí určení základních pravidel pro vedení volební agitace. Osnova stanoví podrobná pravidla pro hlasování a hodnocení hlasovacích lístků. Zajišťuje možnost přípravy voliče na výběr při hlasování a záruky jeho svobodného rozhodování. Pro zjišťování volebních výsledků se přejímá v nezměněné podobě systém dvou skrutinií z roku 1946, ovšem modifikovaný využitím přednostního hlasování. Stejně tak se zachovávají pravidla pro nastupování náhradníků.

Upravuje se možnost přezkoumání průběhu voleb a jejich výsledků nezávislým soudním orgánem. Novými rysy osnovy oproti volebnímu zákonu z roku 1946 je i úprava hrazení volebních nákladů, kde se rovněž zavádí určitá forma financování politických stran, jejichž politický program a kandidátka získaly nejméně dvě procenta platných hlasů. K zárukám řádného průběhu voleb a vedení volební kampaně patří i nová úprava postavení členů volebních komisí a kandidátů.

K § 1:

Ustanovení zdůrazňuje platné ústavní zásady volebního práva. Současně se v něm stanoví zásada poměrného zastoupení, na které je založena koncepce osnovy zákona.

K § 2:

Podmínky nabytí volebního práva osnova zákona nemění. V souladu s požadavky respektování přijatých mezinárodních závazků a principem ukládání trestů jen na základě zákona umožňuje výkon volebního práva všem československým občanům s výjimkou případů odůvodněných ochranou zdraví lidu. V takovém případě půjde o překážku ve výkonu volebního práva, která se na základě lékařského závěru poznamená v seznamu voličů /viz § 8 odst. 3/.

K § 3:

Podmínky volitelnosti se nemění. Osnova konkretizuje Článek 3 odst. 1 Ústavy ČSSR, aniž by výslovně uváděla ústavně zakotvené případy neslučitelnosti výkonu funkce poslance Sněmovny lidu, popř. Sněmovny národů, s jinou funkcí.

K § 4:

Volebním územím je území Československé republiky. S vy tvářením zvláštních volebních okrsků v zahraničí již osnova nepočítá.

K § 5:

Uplatnění zásady poměrného zastoupení vede k zásadním změnám v organizaci územních jednotek pro volební účely. Namísto volebních obvodů se v zájmu uplatnění přednosti systému poměrného zastoupení vytváří osm přibližně stejně velkých volebních krajů v České republice a čtyři ve Slovenské republice. Jejich území tak nesmí překračovat hranice republik a v zájmu organizace voleb je vytvářeno na základě území stávajících okresů.

Oproti dosavadnímu stavu se volební kraje vyhlašují přímo v příloze zákona.

K § 6:

Státní mandátové číslo slouží k určení počtu poslanců volených na území České republiky a na území Slovenské republiky. Pro Sněmovnu národů je tento počet dán přímo ústavně stanoveným počtem 75 poslanců pro každou sněmovnu republik. Pro Sněmovnu lidu je třeba tento počet stanovit. Jako východisko je vzat údaj o počtu občanů, kteří k 1. lednu roku, ve kterém se budou konat volby, dosáhli věku 18 let. Rozdělení mandátů mezi republiky tak respektuje principy československé federace a je dáno bez ohledu na možné přesuny občanů ve dnech voleb a volební účast.

K § 7:

Zachovává se osvědčená úprava volebních okrsků. Nová je úprava zvláštních volebních okrsků, kde se ruší volební okrsky, zřizované pro hromadně ubytované příslušníky ozbrojených sil a ozbrojených sborů a zvláštní volební okrsky v zahraničí. Pro zřizování zvláštních volebních okrsků v nemocnicích a obdobných zařízeních se nyní stanoví podmínka nejméně sta voličů. Volební právo osob v celách zadržení, zajištění, v místech výkonu vazby nebo trestu odnětí svobody bude zajišťováno okrskovou volební komisí, v jejímž obvodu je takové zařízení. S přihlédnutím k počtu osob v těchto zařízeních, které Si vyžádaly voličský průkaz, může rada místního národního výboru přijmout opatření ke zvýšení počtu členů příslušné okrskové volební komise, aby byl zajištěn řádný průběh hlasování jak ve volební místnosti, tak i v těchto zařízeních /§ 17 odst. 1/.

K § 8 až 11:

S ohledem na nový způsob výkonu volebního práva u hromadně ubytovaných příslušníků ozbrojených sil a ozbrojených bezpečnostních sborů jsou upraveny povinnosti velitele útvaru a místního národního výboru v místě ubytování těchto příslušníků. Tomu odpovídá i požadavek, aby hlasovali společně s ostatními voliči a měli možnost si ověřit, zda jsou v seznamu voličů skutečně uvedeni. Osnova zajišťuje výkon volebního práva i těm československým občanům, kteří nemají na území československého státu bydliště. Podmínkou je, že vlastní československý cestovní doklad, neboť pouze do něj může okrsková volební komise provést záznam o vykonání volby. Do seznamu voličů se zapíše bydliště takového voliče a číslo jeho cestovního dokladu.

K § 12:

Osnova již neuvádí důvody, pro které lze vyžádat voličský průkaz. Uplatní se však pravidlo, podle kterého se může volič účastnit voleb jen do toho zastupitelského sboru /nebo části Sněmovny národů/, na jehož území má bydliště. Pro Sněmovnu lidu je to celé území československé republiky, pro Sněmovnu národů jen ta z obou republik, na jejímž území má volič své bydliště nebo je zde hromadně ubytován při výkonu služby v ozbrojených silách nebo ozbrojených bezpečnostních sborech /§ 8 odst. 1/.

K § 13:

Volební komise jsou složeny z rovného počtu zástupců kandidujících politických stran. Tomu odpovídá i způsob jejich rozhodování a ustavování jejich funkcionářů losem. V zájmu zajištění pravidelnosti činnosti komise se zřizuje funkce zapisovatele. K výpočetnímu zpracování výsledků hlasování si komise mimo okrskových vytváří odborné útvary, které budou personálně a věcně zajišťovat orgány státní statistiky. Podmínkou pro delegování členů a náhradníků komise politickou stranou je současné předložení kandidátní listiny. U politických stran, které podávají společnou kandidátní listinu, je delegace věcí dohody. Jejich zástupci se pro účely složení a činnosti komise posuzují jako zástupci jedné politické strany.

K § 14 až 17:

Ústřední volební komise a krajské volební komise jsou řídícími komisemi. Bude proto v zájmu dobré organizace přípravy voleb, aby byly svolány co nejdříve na základě delegací z politických stran. Okresní subkomise jsou depoziturami krajských volebních komisí, které řídí jejich činnost. Zajišťují kontrolu výpočetního zpracování výsledků hlasování ve volebních okrscích, které bude mít svůj základ na stupni okresu. Umožní tak pružnější spojení krajských a okrskových volebních komisí. Konstitutivní význam pro činnost volebních komisí má jejich první zasedání, které svolává předseda příslušného národního výboru nebo v případě Ústřední volební komise předseda vlády Československé republiky a do jehož rukou skládají členové komise slib.

K § 18:

K podání kandidátní listiny se nevyžaduje působení politické strany ve volebním kraji, ani podpisy voličů, kteří by měli bydliště pouze na území tohoto kraje. Volič též může podepsat volební petici více politických stran. Není podmínkou, aby v petici byla obsažena jména budoucích kandidátů.

Kandidátní listiny předkládá zmocněnec strany zapisovateli krajské volební komise. Zapisovatele této volební komise je proto v zájmu přípravy jednání krajské volební komise možno jmenovat již před jejím prvním zasedáním. Údaje požadované podle odst. 4 a 7 jsou obligatorní, údaje podle odst. S fakultativní. Údaje podle odst. 6 jsou určeny horní hranicí; dolní hranice je věcí politické strany. S tím souvisí i ustanovení osnovy v § 43 odst. 3 in fine.

K § 19:

Projednání kandidátních listin krajskou volební komisí má dvě stadia. První má za účel odstranit všechny vady kandidátních listin. Z povahy ustanovení § 18 odst. 1 plyne, že nedodržení zde uvedených požadavků vede k prohlášení kandidátní listiny za neplatnou. Dále může krajská volební komise provést v kandidátní listině změny /škrty/. Ustanovení odst. 2 písm. b/ stejně jako § 20 odst. 2 vyjadřují zásadu, že jedna osoba může kandidovat pouze na jedné kandidátní listině.

Ve druhém stadiu projednání krajská volební komise zaregistruje kandidátní listinu, což je podmínkou jejich platnosti, s pokynem pro rozmnožení a podmínkou vzniku nároků kandidátů podle § 53 osnovy.

K § 20:

Ústřední volební komise rozhoduje s konečnou platností. Nedostatky proto nevrací k odstranění krajským volebním komisím. Politické strany při jejím jednání zastupují jimi delegovaní členové Ústřední volební komise, nikoli zmocněnci uvedení na kandidátní listině. Stejně jako některá další ustanovení, počítá odstavec třetí s možností současného konání voleb do Federálního shromáždění a jiných zastupitelských sborů.

V zájmu vedení volební kampaně je třeba sjednotit číslo váni kandidátních listin /hlasovacích lístků/.

K § 21:

S kandidaturou disponuje kandidát a politická strana do okamžiku volby. Poté se stává kandidát poslancem a šlo by o vzdání se poslanecké funkce podle zákona č. 32/1989 Sb., o poslancích Federálního shromáždění. Důležité je, aby se voliči včas o takovéto změně dověděli.

K § 22:

Dodání hlasovacích lístků je úkolem místního národního výboru. Osnova neurčuje způsob, jakým se má při tom postupovat. Voliče však třeba informovat, že v hlasovacích lístcích lze provádět úpravy pouze ve volební místnosti.

K § 23 až 26:

Úprava postupu při přípravě voleb se neliší od platné úpravy. Místní národní výbor musí zajistit tolik oddělených prostorů, aby byl zajištěn plynulý průběh hlasování. Totéž se týká vybavení okrskových volebních komisí přenosnými volebními schránkami, zvláště jde-li o volební okrsky, ve kterých se rovněž nachází zařízení uvedená v § 7 odst. 4 /nezřizují-li se v nich zvláštní volební okrsky/ a zařízení podle § 7 odst. 5 osnovy.

K § 27:

Osnova stanoví základní pravidla pro vedení volební agitace. Vychází z toho, že vlastní obsah volební kampaně bude věcí jednotlivých politických stran a jejich vzájemné dohody, jejíž dodržování bude moci veřejnost kontrolovat.

Zákaz poskytování informací se přirozeně netýká toku informací v rámci soustavy volebních komisí.

K § 29:

Je zdůrazněn princip tajnosti hlasování a svobody rozhodování voličů. Proto volič může hlasovací lístky upravit až v odděleném prostoru a nikoli doma, kam je předem dostal. Důležité je, aby okrsková volební komise u voličů, kteří na základě voličského průkazu mohou volit pouze do Sněmovny lidu, tuto skutečnost v seznamu voličů výslovně poznamenala, nebo počet voličů do obou sněmoven se může v témže volebním okrsku lišit /viz § 36 odst. 2 písm. b./. Zajištění nerušeného, řádného a plynulého průběhu hlasování je prvním důležitým úkolem okrskové volební komise. Proto bude důležité, jakým způsobem si její členové mezi sebou rozdělí úkoly během volebního dne.

Při hlasování ve zvláštních volebních střediscích a při použití přenosné volební schránky je třeba dodržovat základní pravidla pro hlasování s přihlédnutím k podmínkám, ve kterých se hlasování koná. Dodržení tajnosti hlasování je bezpodmínečné.

K § 30 až 32:

Ustanovení platných volebních předpisů o zachování pořádku ve volební místnosti jsou doplněna možností přerušení hlasování se souhlasem krajské volební komise. V případě takového přerušení je možno ukončit hlasování až uplynutím stanovené doby určené počtem hodin pro trvání hlasování.

Ustanovení o dni voleb však musí být zachováno.

K § 33 až 35:

Osnova klade důraz na nerušený průběh sčítání hlasů a na stanovení přesných pravidel postupu při sčítání a hodnocení hlasovacích lístků. Další podrobnosti v zájmu využití výpočetní techniky upraví prováděcí předpis.

K § 36:

Osnova stanoví nezbytné náležitosti zápisu o průběhu a výsledku hlasování v okrskové volební komisi. Další náležitosti může stanovit prováděcí předpis. Pro případné projednávání volebních stížností je důležité ustanovení odst. 2 písm. h/. V zájmu úspory práce komise se využijí hlasovací lístky k uvedení údajů o počtu přednostních hlasů. k tomu musí být před sčítáním výslovně označeno a po sčítání podepsány okrskovou volební komisí.

K § 37:

Je zdůrazněna otázka spolupráce okrskových volebních komisí s okresní subkomisí a zajištění všech volebních dokladů pro kontrolu hlasování a případné projednání volební stížnosti.

K § 38 až 40:

Pravidla pro postup při zjišťování výsledků hlasování krajské volební komisi jsou obdobná jako v případě okrskových volebních komisí.

K § 41:

Ustanovení určuje postup, kterým se přidělují mandáty jednotlivým volebním krajům. V případě, že se nepodaří všechny mandáty přidělit, použije se tzv. metody největšího zbytku, popř. losu.

K § 42:

V souladu s federativním uspořádáním se splnění podmínky dosažení pěti procent odevzdaných platných hlasů hodnotí pro každou z obou republik zvláště.

K § 43:

V prvém skrutiniu se při výpočtu krajského volebního čísla /kvocientu/ používá tzv. Hareovy formule. Při přikazování mandátů jednotlivým kandidátům mají přednost ti kandidáti, kteří získali nadpoloviční většinu hlasů voličů této politické strany, jestliže alespoň jedna desetina jejich voličů využila práva přednostního hlasu. Ustanovení osnovy počítá i s možností rovnosti hlasů a uvádí způsoby jejího řešení. Jinak se mandáty přidělují podle pořadí na hlasovacím lístku.

K § 44:

Nevyužité zbytky hlasů z prvého skrutinia se převádějí do druhého skrutinia, kde se na základě výpočtu republikového volebního čísla používá v zájmu co nejmenších zbytků tzv. Hagenbach-Bischoffovy formule. Při druhém skrutiniu politické strany předkládají novou kandidátní listinu, kde mohou uvádět pouze ty kandidáty. kteří byli uvedeni na některé ž krajských kandidátních listin. V případě, že nebudou všechny zbylé mandáty obsazeny /třetí skrutinium se nekoná/, rozhodne se podle metody největšího zbytku. Teoreticky je zvoleným systémem možno přidělit o jeden mandát více. Tuto situaci řeší ustanovení odst. 5.

K § 45:

Kromě konečného výsledku voleb osnova s ohledem na použití přednostních hlasů počítá i se zveřejněním předběžných výsledků, které nebudou obsahovat přidělení mandátů. konkrétním kandidátům.

K § 46 a 47:

Volební stížnosti je zajištěno přezkoumání postupu při volbách a jejich výsledku nezávislým soud ním orgánem. Nejvyšší soud však nemůže rozhodnout s konečnou platností, nýbrž může v souladu s článkem 47 úst. zákona o čs. federaci podat dobrozdání.

K § 48:

V zájmu úplnosti úpravy je řešen i postup při opakování nebo dodatečném provedení voleb. Lhůta k vyhlášení takového opatření počíná běžet takovým provedením voleb. které nebylo řádné nebo zjištěním, že volba ve volebním kraji neproběhla vůbec. Možnost přiměřeného zkrácení lhůt je dána potřebou zajistit zahájení činnosti Federálního shromáždění co nejdříve.

K § 49:

V systému poměrného zastoupení s kandidátními listinami není třeba konat doplňovací volby. V případě vyčerpání náhradníků na krajské a poté i republikové kandidátní listině zůstává mandát uprázdněn až do konce volebního období. Náhradníci nastupují ex lege, předsednictvo Federálního shromáždění tuto skutečnost jen v určené lhůtě dokladuje.

K § 50:

Určují se povinnosti národních výborů ve vztahu k příslušným volebním komisím. Náklady s tím spojené se určí po dle § 54 odst. 1.

K § 51:

Kromě obecného vymezení povinnosti spolupůsobit při provádění zákona o volbách do Federálního shromáždění se zvláště upravují povinnosti osob a organizací, zabývajících se polygrafickou činností.

K § 52 a 53:

Při zabezpečení voleb plní významné úkoly volební komise. Ustanovení zabezpečuje podmínky pro nerušený výkon funkce jejich členů, zejména v oblasti pracovně právních vztahů. Obdobné postavení se zajišťuje kandidátům na poslance. V zájmu úspor nákladů politické stran, se však umožňuje, aby se úhrada ušlého výdělku prováděla jen na základě žádosti kandidátů.

K § 54:

Vzhledem k možnosti konat volby do Federálního shromáždění společně s volbami do jiných zastupitelských sborů počítá osnova s tím, že takové náklady by byly hrazeny po dohodě příslušných orgánů z rozpočtů federace i rozpočtů republik. Hrazení nákladů volební kampaně je nyní věcí politických stran. Současně však osnova počítá s tím, že zčásti budou tyto náklady uhrazeny politickým stranám, které získaly alespoň dvě procenta z celkového počtu platných hlasů.

K § 56:

Nové podmínky, v nichž se budou konat volby, vyžadují zpřesnění a rozšíření trestních ustanovení, která postihují maření přípravy a průběhu voleb.

K § 57:

V zájmu posílení právních záruk průběhu a kontroly voleb se zmocňují příslušné orgány k vydání prováděcích předpisů. Umožňuje se též provádět předběžná opatření k urychlenému zahájení přípravy voleb zejména vzhledem k § 51 osnovy.

K příloze:

Při sestavení volebních krajů se vyházelo z požadavku, aby volební kraje byly podle počtu obyvatel starších 18 let zhruba stejně velké. Podmínkou bylo, aby volební kraj tvořily celé okresy, které spolu územně sousedí.

Výpočty vycházely z počtu trvale bydlících obyvatel starších 18 let podle okresů, uváděného státní statistikou k 31. 12. 1988 /poslední dostupné údaje/.

Návrh volebních krajů v České republice i Slovenské republice uvedené podmínky respektuje. Odchylné počty obyvatel starších 18 let proti průměru činí v české republice + 41 tis., /Ostrava/ do - 42 tis. /H. Králové/. Ve Slovenské republice jsou tyto rozdíly zanedbatelné.

Rozdíly se promítnou v předpokládaných rozdílech počtu voličů do jednotlivých zastupitelských sborů a tvoří odchylku jeden poslanecký mandát od ideálního průměru.

Volební kraje v České republice byly v zásadě vytvořeny ze stávajících krajů při sloučení dnešního Jihočeského a Západočeského kraje a naproti tomu rozdělením největších dvou krajů Jihomoravského a Severomoravského na tři kraje. Přitom u všech krajů /kromě hl. m. Prahy a Východočeského kraje/ byly některé okresy pro potřeby voleb převedeny do kraje sousedícího /např. Karlovy Vary do kraje Severočeského, Tábor a Písek do Prahy - Středočeského kraje atd./. Za sídla volebních krajů jsou navržena stávající sídla krajů /bez Č. Budějovic, kde sídlo tvoří Plzeň/ a Olomouc pro nově vytvořený volební kraj. Volební kraje ve Slovenské republice byly vytvořeny také ze stávajících krajů.. Vzhledem k tomu. že hlavní město Slovenské republiky má výrazně nižší počet obyvatel než ostatní kraje Slovenské republiky, byl tento volební kraj doplněn šesti okresy Západoslovenského kraje. Požadavek stejné velikosti volebních krajů byl pak řešen úpravami mezi kraji.

Při úvahách o předpokládaných počtech voličů byly posuzovány i orientační počty a dislokace Československé armády a vojsk ministerstva vnitra /týká se vojáků základní služby/. Jejich počet výrazně neovlivní stav obyvatel v jednotlivých volebních krajích a proto k nim nebylo dále přihlíženo.