Federální shromáždění ČSSR 1986 – 1990

Zásada č. 24

V ustanovení § 38 se navrhuje nové znění odstavce 3:

"Na zahraniční provozovatele silniční dopravy se nevztahují ustanovení § 5 a 6; zahraniční provozovatelé a osádky jejich vozidel jsou však povinni podle zvláštních předpisů poskytovat československým orgánům statistické údaje, předložit záznamy o dodržování předepsané doby řízení vozidla, doby odpočinku a složení osádky vozidel a doklady předepsané pro přepravu nebezpečných věcí.

Dále se navrhuje doplnění nového odstavce:

"Zahraniční provozovatelé a osádky jejich vozidel jsou povinni na území československé socialistické republiky dodržovat podmínky, stanovené Evropskou dohodou o mezinárodní přepravě nebezpečných věcí - ADR (vyhl. č. 64/1987 Sb.) a Evropskou dohodou o práci osádek silničních vozidel v mezinárodní dopravě AETR (vyhl. č. 108/1976 Sb., ve znění vyhl. 82/1984 Sb.). Dále jsou povinni při vstupu do Československé socialistické republiky písemně oznámit orgánu celní správy na hraničním přechodu, že přepravují zvlášť nebezpečné věci. Oznámení musí obsahovat základní údaje o zásilce, zařazení nebezpečné věci do příslušné třídy a předpokládanou dopravní cestu po území československé socialistické republiky."

Zásada č. 25

V ustanovení § 39 se navrhuje nové znění odstavce 2:

"Povolení se uděluje zpravidla k provedení jednoho přepravního výkonu; může být uděleno i pro omezený nebo neomezený počet přepravních výkonů v určitém časovém období, které činí nejvýše 5 let. Ustanovení § 29 odst. 3, 4 a 5 se použijí i při povolování mezinárodní silniční dopravy."

Zásada č. 26

V ustanovení § 39 se navrhuje nové znění odstavce 4 druhé věty:

"Orgány celní správy na hraničních přechodech jsou oprávněny kontrolovat, zda osádka vozidla československého provozovatele má povolení k mezinárodní silniční dopravě; nemá-li osádka u sebe předepsané povolení, může orgán celní správy povolit výjezd vozidla jen v odůvodněných případech; základní data o vozidle a o provozovateli dopravy oznámí v tomto případě bez prodlení písemně ústřednímu orgánu republiky ve věcech dopravy."

Dále se v ustanovení § 39 navrhuje doplnění nového odstavce:

"Orgány celní správy na hraničních přechodech kontrolují, zda osádka vozidla má předepsané doklady o přepravě nebezpečných věcí a předepsané vybavení a zda vozidla přepravující nebezpečné věci jsou předepsaným způsobem označena. V případě nesplnění stanovených podmínek jsou orgány celní správy oprávněny nepropustit vozidlo ke vstupu do Československé socialistické republiky nebo k výstupu z Československé socialistické republiky. Ustanovení celního zákona nejsou tímto dotčena."

Zásada č. 27

V ustanovení § 40 se navrhuje nové znění odstavce 1:

"Pokud nestanoví něco jiného mezinárodní smlouva, kterou je.Československá socialistická republika vázána, smějí pouze na povolení udělené ústředním orgánem republiky provozovat silniční dopravu

a) českoslovenští provozovatelé silniční dopravy mezi místy ležícími na území téhož cizího státu,

b) zahraniční provozovatelé silniční dopravy mezi místy ležícími na území Československé socialistické republiky; přitom jsou povinni dodržovat československé právní předpisy o silniční dopravě."

Dále se navrhuje ustanovení 40 doplnit novým odstavcem:

"Povolení se uděluje zpravidla k provedení jednoho přepravního výkonu, může být uděleno i pro omezený nebo neomezený počet přepravních výkonů v určitém časovém období, které činí nejvýše 1 rok."

Zásada č. 28

V ustanovení § 46 se navrhuje nové znění odstavce 2:

"Při výkonu státního odborného dozoru příslušné orgány dozírají, zda provozovatelé silniční dopravy, organizace zúčastněné v silniční dopravě a provozovatelé vnitrostátního zasílatelství dodržují podmínky a plní povinnosti stanovené tímto zákonem, jeho prováděcími předpisy a opatřeními orgánů státní správy vydanými podle tohoto zákona. Kontrolní zjištění v rozsahu vymezeném orgánem státního odborného dozoru mohou pro tyto orgány vykonávat odborné organizace jimi řízené. Kontrolní zjištění pro účely státního odborného dozoru nesmějí vykonávat organizace, které provozují silniční dopravu jako svou hospodářskou činnost."

Zásada č. 29

V ustanovení § 47 se navrhuje doplnit nový odstavec:

"Orgány vrchního státního odborného dozoru dozírají na výkon státního odborného dozoru vykonávaného orgány uvedenými v § 46 odst. 1; jsou oprávněny provádět i vlastní výkon státního odborného dozoru u provozovatelů silniční dopravy, provozovatelů vnitrostátního zasílatelství a u organizací zúčastněných v silniční dopravě."

Zásada č. 30

V ustanovení § 48 se navrhuje nové znění odstavce 1:

"Provozovatelé silniční dopravy, provozovatelé vnitrostátního zasílatelství a organizace zúčastněné v silniční dopravě jsou povinni pracovníkům pověřeným výkonem státního odborného dozoru a pracovníkům, kteří pro orgán státního odborného dozoru vykonávají kontrolní šetření, kdykoli umožnit nahlédnout do dokladů a evidence týkající se provozování uvedených činností, stavu vozidel a dopravních zařízení, jakož i přístup do vozidel a provozoven, pokud tomu nebrání zvláštní předpisy; je-li předmětem kontroly vlastní přepravní výkon v hromadné dopravě osob, jsou povinni umožnit jim i bezplatnou přepravu kontrolovaným vozidlem."

Dále se navrhuje ustanovení § 48 doplnit novým odstavcem:

"Pracovníkům, kteří vykonávají státní odborný dozor a pracovníkům odborných organizací, kteří provádějí kontrolní zjištění, vydá orgán, který je pověřil, doklad o pověření. Vydání pověření je podmíněno ověřením způsobilosti k výkonu této činnosti. Náležitosti dokladu o pověření stanoví prováděcí předpis."

Zásada č. 31

Navrhuje se nové znění § 49:

"Zjistí-li orgán státního odborného dozoru závadu, vyzve provozovatele, popř. podle povahy věci přímo pracovníka odpovědného za dodržování stanovených povinností, aby zjednali nápravu. Nebude-li náprava zjednána do ukončení dohlídky, určí orgán státního odborného dozoru v závěrečném protokolu přiměřenou lhůtu k odstranění závad. Tento postup se neřídí obecnými předpisy o správním řízení.

Orgán státního odborného dozoru je oprávněn při výkonu dozoru dávat příkazy, zákazy, jakož i činit vhodné zatímní opatření k odstranění závad. V závažných případech může vydat rozhodnutí o zastavení nezákonně prováděných činností.

Postup orgánu státního odborného dozoru uvedený v odstavci 1 se neřídí obecnými předpisy o správním řízení.

Zásada č. 32

V ustanovení § 51 odstavec 1 se navrhuje změna znění úvodní věty.

"Orgán státního odborného dozoru může uložit pokutu až do výše 100 000,- Kčs organizaci, která....."

Dále se v odstavci 1 navrhuje nové znění písmena d).

"d) ve lhůtě určené v závěrečném protokolu neodstraní závadu zjištěnou při výkonu státního odborného dozoru."

Odstavec 1 se navrhuje doplnit o tato ustanovení:

"e) neoznačí vozidla, která provozuje názvem a sídlem provozovatele vozidla, popř. provozovatele dopravy,

f) nedodržuje podmínky stanovené tímto zákonem a prováděcím předpisem pro přepravu nebezpečných věcí."

Zásada č. 33

Ustanovení § 51 se navrhuje doplnit dalším odstavcem vloženým mezi odstavec 2 a 3:

"Za drobné porušení povinností provozovatele veřejné pravidelné osobní silniční dopravy uvedených v § 16 odst. 3 písm. b), d) a e) může orgán státního odborného dozoru uložit organizaci pokutu do výše 500,- Kčs, a to nejpozději do 1 měsíce ode dne, kdy k porušení povinnosti došlo.

Zásada č. 34

Zmocňovací ustanovení uvedené v § 57 odstavec 1 se navrhuje upřesnit a konkretizovat o stanovení podmínek pro dopravu osob v ložném prostoru silničního vozidla určeného pro nákladní dopravu, o podmínkách přepravy nebezpečných věcí, o stanovení seznamu věcí, považovaných pro účely tohoto zákona za zvlášť nebezpečné a podrobnosti o náležitostech oznámení o přepravě těchto věcí a o podmínkách provádění a zprostředkování doplňkové dopravy podle § 26 odst. 4 a 5.

Zásada č. 35

Navrhuje se zrušit

1) vyhlášku č. 139/1980 Sb., o vytěžování silničních nákladních vozidel, ve znění vyhlášky č. 77/1982 Sb. a vyhlášky č. 117/1984 Sb.,

2) vyhlášku č. 58/1980 Sb., kterou se stanoví další osvobození silniční dopravy pro cizí potřeby od povolení.

Zásada č. 36

Navrhuje se zmocnit předsednictvo Federálního shromáždění k vydání úplného znění zákona č. 68/1979 Sb.

Zásada č. 37

Navrhuje se účinnost zákona od 1. 1. 1991.

Ke splnění úkolu vyplývajícího z usnesení vlády ČSSR č. 283 o právním zabezpečení přestavby hospodářského mechanismu ze dne 22. 10. 1987 zpracovalo federální ministerstvo dopravy a spojů návrh zásad zákona, kterým se mění a doplňuje zákon o silniční dopravě a vnitrostátním zasílatelství.

Zákon č. 68/1979 Sb., o silniční dopravě a vnitrostátním zasílatelství nabyl účinnosti dne 1. 1. 1980. Patří do oblasti správního práva a jeho cílem bylo vytvořit pro rozvoj silniční dopravy a vnitrostátního zasílatelství optimální podmínky tak, aby tento rozvoj probíhal v souladu se zájmy a záměry státní dopravní a hospodářské politiky. Vychází z těchto hlavních zásad:

1. Silniční dopravu člení podle věcných hledisek na dopravu pro vlastní potřeby a dopravu pro cizí potřeby. Toto dělení má význam zejména pro míru ingerence státu na provozování silniční dopravy; k dopravě pro vlastní potřeby se povolení zpravidla nevyžaduje, kdežto dopravu pro cizí potřeby lze zásadně, až na výjimky uvedené v § 26, provádět jen na povolení orgánu státní správy.

2. Stanoví základní podmínky pro provádění silniční dopravy, které musí dodržet všichni provozovatelé, bez ohledu na to, zda provozují dopravu pro vlastní nebo pro cizí potřeby (podmínky pro dopravu nebezpečných věcí a pro další zvláštní způsoby dopravy, označení vozidel, vedení záznamu o provozu vozidla).

3. Stanoví základní podmínky a základní povinnosti, které musí být dodrženy při provozování veřejné silniční dopravy, včetně taxislužby, která je její důležitou součástí.

4. Umožňuje rozšířit okruh provozovatelů veřejné silniční dopravy mimo podniky ČSAD na další organizace a brání tak monopolizaci této hospodářské činnosti.

5. Stanoví specifické podmínky pro provozování mezinárodní silniční dopravy a pro provozování městské autobusové dopravy.

6. Podrobně upravuje výkon státního odborného dozoru, včetně oprávnění uložit pokutu organizacím.

7. Působnost orgánu státní správy stanoví v souladu s vymezenou působností federace a republik.

Výkon státní správy v silniční dopravě, zejména pokud jde o povolovací řízení a výkon státního odborného dozoru, náleží do působnosti národních výborů a ministerstev vnitra a životního prostředí ČSR a SSR. Rozsah novelizace zákona č. 68/1979 Sb., byl proto konsultován s vybraným okruhem pracovníků těchto orgánů a dále též s vybraným okruhem pracovníků ústředních orgánů, vysokých škol, výzkumných ústavů a organizací, které se problematikou silniční dopravy zabývají a jsou členy Dopravního výboru ustanoveného při FMDS.

Na základě provedené analýzy bylo konstatováno, že shora uvedené základní zásady právní úpravy obsažené v zákoně nejsou s principy přestavby hospodářského mechanismu v rozporu a je proto možné systematiku a základní členění zákona ponechat.

V souladu s principy přestavby vyjádřenými v zákoně o státním podniku, hospodářském zákoníku i zákoně o národních výborech, je však třeba novelizovat zejména ta ustanovení, která brání organizacím v rozvoji jejich hospodářské a sociální činnosti. Nová úprava proto ve srovnání s dosavadním stavem značně rozšiřuje okruh dopravních činností, které mohou organizace provádět bez zásahu orgánů státní správy.

V silniční dopravě pro cizí potřeby návrh proti současné právní úpravě výrazně rozšiřuje okruh přeprav, které organizace mohou provádět bez povolení. Z povolovacího řízení se především uvolňuje osobní doprava pro cizí potřeby, kterou organizace provádí v souvislosti se svou vlastní činností, zejména veškerá doprava prováděná při plnění povinností na úseku péče o pracující, včetně dopravy vlastních pracovníků do zaměstnání a rekreačních přeprav. Dále se osvobozuje od povolení osobní doprava, kterou organizace provádí za účelem využití vozidla při zpětné jízdě, pokud je tato doprava zprostředkována odbornou organizací, jakož i doprava, kterou si vzájemně poskytují organizace při plnění závazků, které pro ně vyplývají ze smlouvy o sdružení. Osvobozena je i osobní doprava, jejíž provedení bylo organizaci uloženo orgánem státní správy nebo orgánem hospodářského řízení. Dosavadní vazbou těchto přeprav na povoleni dochází v mnoha případech k neodůvodněným a neúčelným administrativním zásahům do činnosti organizace. Z povolovacího řízení se dále uvolňuje silniční doprava osob pro cizí potřeby provozovaná organizací ojediněle nebo příležitostně, při níž součet tržeb stanovený prováděcím předpisem nepřevýší 50 000 Kčs ročně. Při stanovení této výše tržeb se vychází z průměrných nákladů přepravy a rentability obsažené v tarifu nepravidelné osobní autobusové dopravy. Takto vymezené tržby představují v současné době cca 5.000 Kčs zisku. Tato doprava není z hlediska dopravně politických zájmů v dělbě přepravní práce natolik významná, aby její provozování bylo nutné regulovat povolovacím řízením.

Ze stejného důvodu je z povolovacího řízení volena doprava dětí do školských zařízení a za rekreačními účely. Dále ve stejném rozsahu, jaký současná právní úprava dovoluje jen orgánům ROH, se z povolovacího řízení uvolňuje nepravidelná hromadná doprava členů společenských a družstevnických organizací, provedená tou organizací, jejímž členem je přepravovaná osoba.

V současné době mohou státní cestovní kanceláře provozovat jako doplněk své činnosti dopravu bez povolení v rozsahu určeném republikovým ústředním orgánem státní správy ve věcech dopravy. Navrhuje se rozšířit toto oprávnění na všechny cestovní kanceláře, bez ohledu na to, zda jde o státní, družstevní nebo jinou organizaci.

Mimořádně významné je uvolnění dopravy věcí, kterou organizace provozují jako doplněk své závodové dopravy. Účelem tohoto uvolnění je využití nákladních vozidel závodové dopravy k provozování silniční nákladní dopravy pro cizí potřeby za úplatu a rozšíření možnosti organizací podnikat (§ 18a hospodářského zákoníku) i v silniční dopravě bez regulace státu.

Podle současné právní úpravy mohou bez povolení provozovat veřejnou silniční dopravu jako předmět své činnosti jen podniky čs. státní automobilové dopravy. S cílem zabezpečit zejména služby obyvatelstvu, návrh toto oprávnění rozšiřuje i na organizace zřizované národními výbory k zabezpečení dopravních potřeb v rozsahu vymezeném územním obvodem národního výboru.

Pro zbývající okruh dopravy pro cizí potřeby provozoven za úplatu (zejména veřejnou dopravu a dopravu provozovanou občany) zůstává zachováno povolovací řízení.

Nutnost regulovat provozování dopravy pro cizí potřeby povolovacím řízením v souladu se společenskými potřebami je všeobecně uznávanou dopravně politickou zásadou, která je obsažena v právních řádech v podstatě všech států, bez ohledu na jejich společenské zřízení. Základním důvodem proto je, že každý stát má eminentní zájem na účinném regulování žádoucích proporcí uvnitř své dopravní soustavy jako celku z důvodů energetických, ekologických a obrany státu. Kromě dodržení proporcí silniční dopravy jako celku vůči jiným druhům dopravy, je v silniční dopravě nutné účinně ovlivňovat i podíl jednotlivých dopravců na celkovém objemu přeprav, které je třeba zajistit. Podnikání v silniční dopravě i jako doplňková činnost, je velmi přitažlivé, protože tato činnost nevyžaduje velký objem investic, neboť hlavní investice do dopravní cesty nese stát. I z těchto důvodů je regulační zásah do podnikání v silniční doprav žádoucí. Nelze opomenout ani skutečnost, že k provozování silniční dopravy je třeba určité vybavenosti a odbornosti. Ta zaručuje nejen bezpečnost dopravy a bezpečnost silničního provozu, ale i odbornou péči cestujícím a nákladu i účelnou organizaci dopravního provozu. Ověření těchto požadavků a vyloučení provozovatelů, kteří je nesplňují, je rovněž závažným důvodem pro zachování povolovacího řízení.

Návrh zásad zákona rozšiřuje oproti současné úpravě oprávnění občanů k provozování silniční dopravy pro cizí potřeby. Bez povolení je občan oprávněn provádět dopravu pro cizí potřeby, za níž mu náleží nebo je mu vyplacena pouze náhrada nákladů vynaložených na provoz vozidla. Doprava provozovaná nebo provedená za úplatu je vázána na povolení, které může být občanu uděleno jen v případech stanovených zákonem.

Na základě povolení je občan oprávněn provozovat nehromadnou dopravu osob, včetně osobní taxislužby, a nákladní taxislužbu, při níž je plátce přepravy občan. Povolení může být uděleno též k provozování dopravy věcí pro zajišťování mimořádných požadavků při zásobování trhu, sezónních špičkových prací a jiných naléhavých potřeb, k provozování dopravy věcí pro občany, národní výbory a organizace, které zpravidla nemají vlastní zdroje dopravy. Jedná se o organizace školské, kulturní, sociální péče, zdravotnické, společenské, udržující a spravující bytový majetek a jiné organizace, poskytující veřejně prospěšné služby. Organizace, které poskytují veřejně prospěšné služby, jsou podle § 21 zákona o národních výborech ty organizace, které obstarávají čištění města a odvoz pevných domovních odpadů, správu a údržbu veřejné zeleně a veřejného osvětlení, zásobování vodou z veřejných vodovodů, odvádění odpadních vod veřejnými kanalizacemi a pod. Okruh organizací, kterým občan může poskytovat dopravu je stejný, jako okruh organizací, kterým mohou poskytovat služby drobné provozovny národních výborů podle § 3 odst. 2 nařízení vlády ČSR č. 214/1988 Sb., o drobných provozovnách národních výborů jako právnických osobách, a stejnojmenného nařízení vlády SSR č. 233/1988 Sb.

Povolením se zajišťuje, že občan, který bude dopravní služby provádět, bude splňovat stejné požadavky jako řidič taxislužby nebo jiný řidič z povolání, zaměstnaný u dopravní organizace. Vozidlo používané k takové dopravě bude podrobováno technickým prohlídkám a rizika z dopravní činnosti budou kryta pojištěním. Účelem tohoto uvolnění je umožnit občanům podílet se na zabezpečení služeb obyvatelstvu.

V souladu s požadavky národních výborů na zkrácení maximální doby platnosti povolení uděleného k provozování silniční dopravy pro cizí potřeby byly v připomínkovém řízení stanoveny dvě alternativy této úpravy.

První alternativa navrhovala zachovat vydávání povolení na dobu nejdéle 10 let, druhá alternativa navrhovala zkrácení této doby na pět let. Většina účastníků připomínkového řízení se vyslovila pro zkrácení této lhůty s tím, že pětiletá lhůta odpovídá měnícím se potřebám na přepravním trhu i omezené životnosti silničních vozidel a dosavadní lhůta 10 let stejně není v praxi využívána.

Vedle regulace provozování silniční dopravy formou povolovacího řízení obsahuje návrh zákona i oprávnění národních výborů uložit organizacím povinnost podílet se na uspokojování dopravních potřeb jeho územního obvodu.

Toto ustanovení zákona navazuje na zákon o státním podniku, zákony o družstevnictví a zákon o národních výborech, které předpokládají, že zvláštní zákony určí, jakým způsobem a za jakých podmínek mohou národní výbory vymezit podíl organizací na zajišťování hospodářského a sociálního rozvoje jejich územního obvodu. Návrh zásad zákona toto oprávnění národního výboru specifikuje do oblasti silniční dopravy. Účast organizací na zajišťování základních dopravních služeb je aktuální zejména v oblastech s nízkou hustotou osídlení (pohraniční oblasti a nestřediskové obce).

Ze stejných důvodů jako v dopravě pro cizí potřeby musí být povolovací řízení zachováno i v mezinárodní dopravě.

To mimo jiné i zajišťuje, že ze strany čs. provozovatelů silniční dopravy budou plněny závazky, které pro ČSSR vyplývají z mezinárodních smluv. Za nadbytečné lze považovat povolení v případech, kdy nejde o přepravu osob nebo zboží (jízdy prázdných a speciálních vozidel,) nebo jde-li o nepravidelnou hromadnou přepravu osob, kterou provádí organizace pro své pracovníky nebo členy v rámci svého sociálního programu a o přepravu věcí silničními vozidly, jejichž užitečná hmotnost nepřevyšuje 1000 kg. Návrh proto tyto přepravy z povolovacího řízení uvolňuje. Pokud jde o uvolnění dopravy prováděné zahraničními provozovateli, respektuje návrh doporučení uvedené ve svodné rezoluci EHK/OSN o ulehčení mezinárodní silniční dopravy. V zájmu zjednodušení administrativy spojené s vydáváním povolení se doba platnosti povolení k mezinárodní silniční dopravě prodlužuje z jednoho roku na dobu pěti let.

Pokud jde o dopravu nebezpečných věcí, je v současné době již možné stanovit prováděcím předpisem podrobně podmínky, které v zájmu bezpečnosti musí být obecně dodrženy.

Tato podrobná úprava umožňuje zrušit povolování nebezpečných přeprav národními výbory a nahradit ho v případech stanovených prováděcím předpisem oznamováním těchto přeprav národnímu výboru. Toto oznámení je nutné k zajištění rychlého zásahu v případě havárie.

Nástin zásad prováděcího předpisu je uveden v příloze.

Podmínky pro provádění dopravy osob v ložném prostoru nákladního automobilu jsou dosti podrobně stanoveny pravidly silničního provozu.

Dodržení těchto podmínek a kontrola technické způsobilosti vozidla provedená dopravním inspektorátem VB dává záruku bezpečnosti přepravy. Povolení národního výboru vyžadovaná stávající právní úpravou za tohoto stavu nemají praktické opodstatnění a navrhuje se proto jejich zrušení.

Kromě shora uvedeného okruhu novelizace zákona, která v souladu s požadavky přestavby hospodářského mechanismu nově vymezuje míru ingerence státu na provozování silniční dopravy, navrhuje se novelizovat též ustanovení, která vymezují povinnosti provozovatelů silniční dopravy.

U provozovatelů veřejné silniční dopravy a u provozovatelů neveřejné silniční dopravy, která je předmětem hospodářské činnosti organizace, se více klade důraz na zajištění technického stavu vozidel i odbornosti provozovatelů.

V návaznosti na § 12, který definuje veřejnou dopravu jako dopravu provozovanou k uspokojování obecných přepravních potřeb a přístupnou pro každého za předem vyhlášených podmínek, se provozovateli veřejné osobní dopravy zakazuje bezdůvodně odmítnout požadovanou přepravu. Do zákona byla z prováděcích předpisů přenesena i ta ustanovení, která upravují základní povinnosti provozovatelů dopravy a cestujících a ustanovení, která upravují oprávnění a působnost orgánů státní správy (např. oprávnění k vymezení okruhu pracovníků, kteří jsou při výkonu dopravní služby povinni nosit stejnokroj).

V rámci diskusí k rozsahu novelizace zákona i v připomínkovém řízení bylo zvažováno, zda v zákoně i nadále ponechat povinnost provozovatelů dopravy označit vozidlo jménem a sídlem provozovatele.

Většina účastníků (více než 2/3) se vyslovila pro zachování této povinnosti s tím, že plní svůj účel i v nových ekonomických podmínkách a umožňuje široké veřejnosti kontrolu využívání silničních vozidel.

Vzhledem k této skutečnosti byla povinnost označit vozidla uvedená v § 5 zákona zachována. Předpokládá se, že způsob označování, uvedený v prováděcím předpise, bude oproti současné úpravě zjednodušen.

U zájmu ochrany životního prostředí v ČSSR i v zájmu ochrany bezpečnosti účastníků silničního provozu na našich silnicích, je bezpodmínečně nutné, aby zahraniční provozovatelé vozidel dodržovali všechny povinnosti, které jim v souvislosti s přepravami nebezpečných věcí ukládá mezinárodní dohoda nebo náš vnitrostátní právní řád.

Z těchto důvodů se rozšiřuje oprávnění orgánů celní správy na hraničních přechodech o kontrolu předepsaných dokladů a o oprávnění v případě zjištění závad nevpustit vozidlo na naše území.

V souvislosti s ochranou před negativními účinky přeprav nebezpečných věcí se též rozšiřuje oprávnění orgánů státního odborného dozoru o možnost uložit provozovatelům dopravy, kteří podmínky pro dopravu nebezpečných věcí nedodržují, pokutu až do 100 000 Kčs.

Návrh dále v souladu s požadavkem národních výborů a v souladu s úkolem uloženým usnesením vlády ČSSR č. 114/1986, vytváří v zákoně právní předpoklad pro možnost orgánů státního odborného dozoru v silniční dopravě, pověřit některými úkoly své odborné organizace. Těžiště výkonu státního odborného dozoru spočívá především ve zjišťování, jak jsou plněny povinnosti stanovené zákonem a jeho prováděcími předpisy. Vzhledem k širokému okruhu provozovatelů silniční dopravy a skutečnosti, že řadu údajů je možno zjistit jen přímo v provozu, je tato činnost rozsáhlá a časově náročná, a není v silách aparátu národních výborů tuto činnost v patřičném rozsahu zajistit. Za vhodné řešení se považuje umožnit národním výborům, aby vlastní šetření při výkonu státního odborného dozoru mohla provádět odborná organizace. V současné době jsou těmito organizacemi krajská dopravní střediska, jejichž pracovníci již tyto činnosti provádějí na základě osobního pověření.

Současně se zákonem byly prověřeny i jeho prováděcí předpisy. Vyhláška č. 139/1980 Sb., o vytěžování silničních nákladních vozidel zakazuje organizacím provést na vzdálenost delší než 50 km dopravu nákladu, aniž by vozidlo při zpětné jízdě bylo vytíženo nákladem. Pokud organizace tuto povinnost není schopna splnit, musí zamýšlenou přepravu oznámit vytěžovacímu místu určenému národním výborem, které zpětný náklad buď obstará nebo povolí organizaci uskutečnit zpětnou jízdu bez nákladu. Tento administrativní způsob zasahování do hospodaření organizací je se zásadami přestavby hospodářského mechanismu v rozporu, a proto se navrhuje vyhlášku č. 139/1980 Sb. zrušit bez náhrady. Vzhledem k tomu, že systém vytěžování vozidel se z hlediska hospodárného provádění silniční dopravy osvěil, je možné ho zachovat a nadále rozvíjet formou služby nabízené organizacím na základě jejich dobrovolného ekonomického zájmu.

Bez náhrady lze rovněž zrušit vyhlášku č.58/1980 Sb., kterou se stanoví další osvobození silniční dopravy pro cizí potřeby od povolení, protože osvobození obsažená v této vyhlášce jsou v převážné většině zahrnuta pod ustanovením § 26. Zprostředkování účelného využití dočasně volných dopravních kapacit organizací je i nadále možné provádět formou služby.

Předpokládané změny vyhlášky č.122/1979 Sb., kterou se zákon o silniční dopravě a vnitrostátním zasílatelství provádí, jsou uvedeny v příloze.

Návrh zásad zákona byl projednán ve vládě ČSR i ve vládě SSR. Vláda ČSR s návrhem vyslovila souhlas s tím, že při jeho dalším zpracování bude přihlédnuto k připomínkám a námětům uvedeným ve stanovisku Legislativní rady vlády ČSR ze dne 13.9.1989. Stejné usnesení přijala vláda SSR na svém jednání dne 4.10. 1989. Federální ministerstvo dopravy a spojů předkládaný návrh zákona ve smyslu výše uvedených připomínek a námětů upravilo a dopracovalo.

V Legislativní radě vlády ČSSR byl návrh zásad zákona projednán dne 23.10. 1989 a všechny uplatněné připomínky byly do návrhu zapracovány.

Předkládaný návrh zásad zákona byl projednán dne 2.11.1989 ve vládě ČSSR, kde bylo rozhodnuto, že návrh je třeba doplnit o oprávnění organizací provozovat nákladní silniční dopravu pro cizí potřeby za úplatu bez povolení. Návrh zásad zákona byl proto v tomto směru upraven.

Uvedená úprava si nevyžádá náklady na státní rozpočet federace, státní rozpočty republik, rozpočty národních výborů ani nároky na plán práce.

Nástin předpokládaných změn vyhlášky č. 122/1979 Sb., kterou se provádí zákon o silniční dopravě a vnitrostátním zasílatelství

1)

V § 2 se v souvislosti s úpravou § 5 zákona navrhuje vypustit odstavec 3 a znění odstavce 1 upravit takto:

"/1/ Označení musí být zakresleno na vozidlo, popřípadě na zvláštní tabuli nebo nálepce připevněné k vozidlu. Nápis musí být zřetelně viditelný a musí být proveden písmem o velikosti nejméně 30 mm.".

2)

V § 3 se navrhuje doplnit ustanovení, které zprošťuje provozovatele dopravy povinnosti vést záznam o provozu na tiskopisu v případě, že je vozidlo vybaveno zařízením, které předepsané údaje obsahuje a dále je zpracovává. V případě, že vozidlo takovým zařízením vybaveno není, platí i nadále ustanovení § 3 s tím, že záznam musí být řidiči vydán před zahájením dopravní činnosti vozidla.

3)

Ustanovení § 4 se navrhuje vypustit v souvislosti s úpravou § 8 zákona.

4)

Ustanovení § 5 až § 11 se navrhuje vypustit a problematiku přepravy nebezpečných věcí upravit zvláštním prováděcím předpisem.

5)

V § 15 se navrhuje znění:

"/1/ Ve veřejné silniční dopravě smějí být užívána jen vozidla, jejichž technický stav byl shledán vyhovujícím při technické prohlídce, od níž neuplynula doba, pokud jde o vozidla taxislužby delší než 6 měsíců a pokud jde o ostatní vozidla delší než jeden rok.

/2/ Ve veřejné nákladní a nehromadné osobní dopravě smí organizace používat vozidlo, jehož provozovatelem je občan jen, jsou-li splněny tyto podmínky:

a) vozidlo je používáno k poskytování dopravních služeb pro obyvatelstvo, kdy plátcem dopravy je občan,

b) vozidlo je ve vlastnictví pracovníka organizace nebo jeho manžela,

c) vozidlo je pojištěno pro případ odcizení, zničení nebo poškození,

d) smlouva o zapůjčení vozidla je uzavřena písemně.

Autobusy ve vlastnictví občanů nesmí organizace ve veřejné dopravě používat.".

6)

V § 16 se navrhuje doplnit nový odstavec 3:

"/3/ Pracovníci ve veřejné dopravě musí být odborně způsobilí k výkonu určené práce. Za tím účelem je provozovatel dopravy povinen zajistit, aby byli seznámeni s příslušnými ustanoveními přepravního řádu, tarifu, popř. jiných cenových opatření a předpisy a technickými normami, které upravují podmínky přepravy a manipulace se zásilkami a jednotlivými druhy nákladu, a to v rozsahu nutném pro výkon jejich práce.".

7)

V § 21 se navrhuje nové znění odstavců 1 a 2:

"/1/ Provozovatel taxislužby organizuje její provoz tak, aby nabídka taxislužby v jednotlivých časových obdobích a místech odpovídala přepravním potřebám.

/2/ Vozidla taxislužby musí být opatřena střešní svítilnou se zřetelným nápisem "Taxi", která musí být v provozní době rozsvícena, je-li vozidlo volné. Pro osvětlení nápisu platí předpisy o osvětlení směrových tabulek na vozidlech určených pro hromadnou dopravu osob.".

8)

V § 24 se navrhuje doplnit nový odstavec 3:

"/3/ V neveřejné silniční dopravě pro cizí potřeby smí být používány jen autobusy, nákladní automobily a jejich přívěsy, jejichž technický stav byl shledán vyhovujícím při technické prohlídce, od níž neuplynula doba delší než 1 rok.

9)

V souvislosti s úpravou § 26 zákona se navrhuje vypustit § 25 až § 28 a nahradit je těmito ustanoveními:

Bez povolení orgánu státní správy smí organizace provést ojedinělou přepravu osob nebo přepravu osob za účelem využití vozidla v oboru směrech jízd; jestliže částka tržeb z této dopravní činnosti nepřevýší 50 000 Kčs ročně. Organizace je povinna vést o tržbách z této dopravní činnosti jednoduchý měsíční přehled.

Organizace určené národním výborem k zprostředkování přeprav provedených za účelem využití ložného prostoru nebo obsaditelnosti vozidla jsou povinny při své činnosti

a) zkoumat, zda provozovatelé dopravy mají předpoklady k řádnému a bezpečnému provedení zprostředkované přepravy,

b) v případě, že přepravní potřeby jsou nižší než nabízené dopravní kapacity zprostředkovat přednostně využití vozidel provozovatelů oprávněných k provozování veřejné silniční dopravy.

10)

V § 30 se navrhuje vypustit druhý odstavec.

11)

V § 31 se navrhuje vypustit odstavec 1 a odstavec 2 přenést do zákona.

12)

V § 39 se navrhuje vypustit písm. b).

13)

Ustanovení § 40 se navrhuje přenést do zákona.

14)

V souvislosti s novou úpravou přepravy nebezpečných věcí se navrhuje zrušit přílohu.

Nástin zásad prováděcího předpisu o dopravě nebezpečných věcí silniční dopravou

Pro silniční dopravu nebezpečných věcí jsou v současné právní úpravě stanoveny obecné základní podmínky v § 9 zákona č. 68/1979 Sb., o silniční dopravě a vnitrostátním zasílatelství, a v § 5 až 11 vyhlášky č. 122/1979 Sb., kterou se provádí zákon o silniční dopravě a vnitrostátním zasílatelství. Vyhláška v § 5 odst. 2 stanoví, že v silniční dopravě nebezpečných věcí musí být dodrženy obdobně též podmínky stanovené pro jejich dopravu na železnici. Kromě toho platí v této oblasti i řada ustanovení roztroušených v různých odvětvových právních předpisech a technických normách uvedených příkladmo v poznámce k § 5 odst. 2 cit. vyhlášky.

Tato právní úprava, i když znamenala značný pokrok proti předcházejícímu právnímu stavu, není zcela vyhovující a má zejména dva zásadní nedostatky:

1.

Železniční předpisy platné obdobně i pro silniční dopravu jsou sice téměř shodné s celou rozsáhlou přílohou A a jejími dodatky a s většinou dodatků přílohy B Evropské dohody o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí ADR (Ženeva, 1957), nemohou však přihlížet k specifickým podmínkám silniční dopravy stanoveným v příloze B a některých dodatcích této přílohy ADR a nemohou plně zajistit ochranu před eventuálními škodami, které mohou vzniknout při přepravě nebezpečných věcí po pozemních komunikacích. Jde zejména o zvláštní odchylné podmínky vztahující se na dopravní a přepravní prostředky určené a vybavené pro silniční dopravu nebezpečných věcí, o zcela odlišnou dopravní cestu vyžadující specifickou úpravu podmínek pro provoz silničního vozidla, jímž se dopravují nebezpečné věcí, pro střežení nákladů během přepravy, pro stání a parkování vozidla apod.

2.

Roztroušenost ustanovení v různých právních předpisech má za následek nepřehlednost, nejednotnost a nesourodost právní úpravy v této oblasti. Některé z uvedených právních předpisů neobsahují vlastní podmínky pro přepravu nebezpečných věcí a odkazují na přepravní řády, které však platí jen v dopravě pro cizí potřeby a nelze jich použít v dopravě pro vlastní potřeby; přitom v silniční dopravě má doprava pro vlastní potřeby podstatný podíl na celkovém rozsahu silniční dopravy. Jiné zvláštní předpisy řeší přepravní podmínky jiným způsobem a často odlišné od příslušných ustanovení příloh dohody ADR a železničních předpisů.

Vzhledem k uvedeným nedostatkům je třeba stávající právní úpravu novelizovat a protože se jedná o rozsáhlou a specifickou oblast silniční dopravy, vyjmout ji z vyhlášky č. 122/1979 Sb., a upravit samostatným prováděcím předpisem.

Přístup ČSSR k ADR, která pro ČSSR vstoupila v platnost dnem 17. 8. 1986 (vyhláška ministra zahraničních věcí č. 64/1987 Sb.) umožňuje převzít ustanovení příloh této dohody bez podstatných změn do právní úpravy vnitrostátní silniční dopravy, jak to již dříve bylo provedeno v železniční dopravě převzetím podmínek stanovených Řádem pro mezinárodní železniční přepravu nebezpečného zboží (RID) do Přílohy 1 k železničnímu přepravnímu řádu. Výhody právní úpravy silniční dopravy nebezpečných věcí na území ČSSR shodné s přílohami ADR jsou evidentní, přispěje se tím zejména

a) k zajištění její vysoké odborné úrovně, protože přílohy ADR byly velmi podrobně zpracovány a jsou nadále na základě nejnovějších poznatků vědy a techniky upravovány a doplňovány na zasedáních zástupců států a mezinárodních vládních a nevládních organizací, kteří se zúčastní prací ve Skupině expertů Evropské hospodářské komise pro silniční přepravu nebezpečných věcí (WP 15),

b) ke zvýšení bezpečnosti práce v silniční dopravě, bezpečnosti silničního provozu, bezpečnosti osob a majetku v okolí pozemních komunikací a k ochraně životního prostředí,

c) k usnadnění a zkvalitnění výkonu státní správy a státního odborného dozoru na tomto úseku,

d) ke zkvalitnění výroby a provozu dopravních a přepravních prostředků určených pro přepravu nebezpečných věcí.

Do předpisu je třeba zapracovat i zvláštní ustanovení o silniční dopravě některých nebezpečných věcí, v současné době o silniční dopravě výbušnin, která byla obsažena v předpisech vydaných býv. Ústředním báňským úřadem a Českým báňským úřadem a která byla vyhláškami Českého báňského úřadu č. 72/1988 Sb. a Slovenského báňského úřadu č. 71/1988 Sb., o výbušninách, zrušena bez náhrady s tím, že tyto věci budou upraveny navrhovaná vyhláškou federálního ministerstva dopravy a spojů v rámci komplexní právní úpravy silniční dopravy nebezpečných věcí.

Ustanovení k provedení § 9 zákona č. 68/1979 Sb., o silniční dopravě a vnitrostátním zasílatelství, budou vycházet z těchto hlavních zásad:

1. V silniční dopravě nebezpečných věcí na území ČSSR platí podmínky stanovené pro mezinárodní silniční dopravu nebezpečných věcí, stanovené mnohostrannou mezinárodní dohodou, kterou je ČSSR vázána, s odchylkami a doplňky uvedenými v této vyhlášce.

2. Vyhláška se nevztahuje na přepravu nebezpečných věcí na uzavřených účelových komunikacích; pro přepravu na těchto komunikacích stanoví podmínky organizace, která je spravuje, ve svém dopravně provozním řádu.

3. Látky a předměty, které mají povahu nebezpečných věcí a jejichž přeprava je vyloučena, protože nejsou uvedeny ve vyjmenování nebezpečných látek a předmětů v příslušné příloze mezinárodní dohody, smějí pro laboratorní a pokusné účely přepravovat jen organizace, které je vyrábějí, a to jen svými dopravními prostředky. Takové látky a předměty se smějí přepravovat jen v množství nezbytném k uvedeným účelům a při splnění podmínek stanovených pro přepravu nebezpečných věcí, které se jim svým složením nebo vlastnostmi při přepravě nejvíce podobají.

4. Nevyplývá-li z mezinárodní dohody nebo této vyhlášky něco jiného, platí pro silniční dopravu nebezpečných věcí též podmínky stanovené zvláštními předpisy, např. vyhlášky o ochraně jakosti povrchových a podzemních vod, vyhláška O ochraně zdraví před ionizujícím zářením apod. Zvláštní předpisy též stanoví podmínky a způsob pověřování zkušebních orgánů, které dohlížejí na první a periodické zkoušky tlakových a jiných nádob k dopravě plynů; cisteren a kontejnerů určených pro přepravu nebezpečných věcí, nebo je samy provádějí:

5. Pro silniční přepravu nebezpečných věcí lze použít též obalů a kontejnerů, jakož i způsobu balení, které splňují podmínky stanovené pro přepravu nebezpečných věcí na železnici.

6. Osvědčení o schválení cisternového vozidla, nosného vozidla, snímatelných cisteren nebo baterií nádob, popřípadě dalších vozidel, platí po dobu 4 let. Orgán státní správy který osvědčení vydal může dobu platnosti osvědčení omezit, jestliže lze důvodně očekávat, že vozidlo pro své stáří nebo technický stav nebude splňovat stanovené podmínky pro celou uvedenou dobu. Orgán státní správy odejme osvědčení před uplynutím doby platnosti, zjistí-li že bylo vydáno na základě nesprávných nebo neúplných podkladů nebo že vozidlo již nesplňuje stanovené podmínky.

7. Každé vozidlo nebo jízdní souprava (dále jen "vozidlo"), která přepravuje nebezpečné věcí musí být vybavené přepravním dokladem. Přepravované věci zde musí být popsány chemickými, nikoli obchodními názvy. V případě přepravy chemických přípravků označených obchodními názvy, musí být uveden obsah a chemický název těch složek přípravku, které mají povahu nebezpečných věcí.

8. Každé vozidlo, které přepravuje nebezpečné věci musí být, vybaveno písemnými pokyny pro případ nehody nebo mimořádné události, k nimž by mohlo během přepravy dojít. Provozovatel dopravy musí zajistit, aby osádka vozidla byla s pokyny obeznámena a aby byla schopna jich náležitě použít. Kromě údajů předepsaných mezinárodní dohodou musí písemné pokyny obsahovat též údaje o opatřeních pro případ ohrožení čistoty a nezávadnosti vod a údaje o povinných osobních ochranných pracovních prostředcích, jimiž musí být osádka vozidla vybavena.

9. Vybavení vozidel a cisteren o vnitřním objemu větším než 3.000 litrů oranžovými tabulkami předepsanými mezinárodní smlouvou, musí zabezpečit provozovatel dopravy, jakož i vybavení vozidel, jimiž se přepravují radioaktivní látky, předepsanými bezpečnostními značkami. Upevnění bezpečnostních značek na snímatelných cisternách, bateriích nádob, cisternových kontejnerech, kontejnerech a kusech je povinností odesílatele zásilky. Řidič odpovídá za upevnění a viditelnost, popř. odstranění a zakrytí oranžových tabulek, popř.. bezpečnostních značek.

10. Dojde-li během přepravy nebezpečné věci, pro kterou platí povinnost označení vozidla oranžovými tabulkami nebo bezpečnostními značkami, k jejímu uvolnění nebo unikání, je řidič, popř. další člen osádky, povinen podle svých schopností a momentálních možností provést opatření k zamezení havarijní situace a neprodleně to oznámit příslušníku nebo útvaru SNB, který zařídí potřebná opatření. Dojde-li k požáru nebo je-li nebezpečí požáru, je řidič popř. jiný člen osádky povinen uvědomit o tom též nejbližší veřejný požární útvar. Na tyto povinnosti musí odesílatel provozovatele dopravy předem upozornit a uvést je v písemných pokynech pro případ nehody.

11. Každé vozidlo, které přepravuje výbušné látky a předměty, předměty plněné výbušnými látkami nebo zapalovací a ohňostrojná tělesa a podobné předměty, pokud je pro jejich přepravu touto vyhláško předepsán dozor nad vozidlem, musí být provázeno odborně způsobilým průvodcem; nelze-li výbušniny přepravit na místo určení, např. pro poruchu vozidla, nezpůsobilost výbušniny k další přepravě, nutnosti přenocovat během cesty apod., je osádka vozidla povinna provést opatření k zamezení havarijní situace a neprodleně to oznámit nejbližšímu příslušníku nebo útvaru SNB, který zařídí potřebná opatření.

12. Při přepravách výbušnin, kdy mezinárodní smlouva předepisuje povinnost označení oranžovými tabulkami

- nelze použít vozidla, u něhož není ložná plocha zajištěna proti sklopení nebo které je poháněno zařízením způsobujícím zahřátí ložné plochy nebo má topeniště,

- nakládka a vykládka je dovolena jen za denního světla nebo za dostatečného elektrického osvětleni pod dozorem průvodce nebo jiné osoby; při nakládce - vykládce se musí zamezit nárazu, pádu a převrácení kusů s výbušninami,

- během přepravy se smí provádět jen takové opravy vozidla, které nemohou způsobit požár nebo výbuch přepravovaných výbušnin, jinak se musí náklad přeložit na jiné vozidlo,

- pohonné hmoty se smějí čerpat jen mimo zastavěné území,

- v dopravní jednotce smějí být jen osoby, nezbytné k zajištění přepravy, popř. k práci s přepravovanými výbušninami; přitom musí být dodrženy předpisy o provozu na pozemních komunikacích.

13. Jde-li o nové způsoby balení nebo nové konstrukce vozidel pro přepravu nebezpečných věcí, mohou ústřední orgány státní správy ve věcech dopravy, stanovit pro přepravu nebezpečných věcí podmínky odchylné od podmínek stanovených prováděcím předpisem.

14. Oznámení o přepravě zvlášť nebezpečných věcí může se vztahovat na jednu nebo více přeprav téže věci a musí obsahovat:

a) název a sídlo provozovatele dopravy,

b) pojmenování, třídu, číslici a stručný popis nebezpečných, chemických a fyzikálních vlastností věcí, které mají být přepravovány a jejich množství,

c) výchozí a cílové místo přepravy, místa nakládky a vykládky a předpokládanou dopravní cestu,

d) počet přepravních výkonů a časové období, v kterém mají být provedeny,

e) počet a druh vozidel, jimiž má být přeprava uskutečněna a údaje o jejích celkové a užitečné hmotnosti,

f) prohlášení provozovatele dopravy, že byly popř. budou splněny podmínky předepsané pro dopravní prostředky a přepravu nebezpečné věcí,

g) prohlášení toho, kdo provedl nebo provádí balení, že byly dodrženy podmínky předepsané pro balení.

15. Kopii o oznámení přepravy musí mít řidič při přepravě u sebe a na požádání ji předložit oprávněný orgánům k nahlédnutí.

16. Zvlášť nebezpečné věci, na jejichž přepravu se vztahují oznámení o přepravě, budou taxativně uvedeny v příloze.