FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKOSLOVENSKÉ SOCIALISTICKÉ REPUBLIKY 1989

V. volební období

204

Vládní návrh

zásad zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 68/1979 Sb., o silniční dopravě a vnitrostátním zasílatelství

Zásada č. 1

Ustanovení § 2 se navrhuje doplnit o tyto nové definice:

"Provozovatelem silniční dopravy je organizace nebo osoba, která provozuje silniční dopravu v rozsahu uvedeném v odstavci 1.

Silničním vozidlem se rozumí vozidlo určené k provozu na pozemních komunikacích; pro účely tohoto zákona též kolový traktor s přípojným vozidlem určeným pro přepravu osob nebo věcí.".

Při uplatňování zákona v praxi v některých případech dochází k nejasnostem při odlišení provozovatele dopravy a provozovatele silničního vozidla a k pochybnostem, zda doprava provedená např. traktorem, autojeřábem nebo pracovním strojem podléhá režimu zákona č. 68/1979 Sb. Navrhuje se proto doplnit 2 o definici "provozovatel dopravy" a "silniční vozidlo". Definice silničního vozidla vychází z terminologie užívané ve vyhlášce č. 41/1984 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích. Pro účely tohoto zákona se ale definice uvedená ve vyhlášce rozšiřuje o kolový traktor, který ve spojení s přívěsem slouží k provádění přepravních výkonů. Ostatní zvláštní motorová vozidla se do definice nezahrnují.

Zásada č. 2

Ustanovení § 3 se navrhuje doplnit takto:

"Cestující ve veřejné autobusové dopravě jsou povinni uposlechnout pokynů příslušných pracovníků provozovatele dopravy udílených v rámci jejich oprávnění vymezeného v § 17."

Povinnost uposlechnout pokyny oprávněných pracovníků dopravce ukládá v současné době cestujícím ve veřejné dopravě osob jen, přepravní řád, který je prováděcím předpisem k zákonu. Vzhledem k závažnosti tohoto ustanovení se navrhuje zakotvit jej přímo v zákoně.

Zásada č. 3

V ustanovení § 5 se navrhuje nové znění odstavce 1:

"Silniční vozidla určená pro hromadnou dopravu osob, osobní automobily, nákladní automobily a jejich přípojná vozidla a přívěsy kolových traktorů určené pro přepravu věcí musí být označeny názvem a sídlem provozovatele vozidla (2 odst. 3) nebo pokud to stanoví tento zákon v dalších ustanoveních, názvem a sídlem provozovatele dopravy (2 odst. 5). Vozidla občanů, půjčoven automobilů, vozidla přepravující ve zvláštním režimu peníze, ceniny, umělecké předměty vysokých hodnot, drahé kovy a výrobky z nich, vozidla provozovaná v zahraničí a osobní automobily určené pro potřeby státních orgánů a společenských organizací musí být tímto způsobem označena jen v případech stanovených tímto zákonem (16 a 23)."

V odstavci 3 se navrhuje vypustit větu za středníkem.

Účelem označení vozidel je umožnit všeobecnou kontrolu užívání silničních vozidel a snížit tak možnost jejich zneužívání k neoprávněnému provozování silniční dopravy. Navrhuje se v souladu s požadavky praxe stanovit přímo v zákoně vozidla, která této povinnosti podléhají. K usnadnění kontroly a za účelem odstranění potíži, které v této souvislosti vznikají při půjčování vozidel se navrhuje sjednotit označení vozidel se zápisem v technickém průkazu. Pro označení vozidel užívaných ve veřejné dopravě je však třeba zachovat označení názvem a sídlem provozovatele veřejné dopravy.

Zásada č.4

V ustanovení § 6 se navrhuje nové znění odstavce 1:

"Organizace, které provozují silniční dopravu motorovými vozidly a občané, kteří motorovými vozidly provozují silniční dopravu za úplatu, jsou povinni vést o provozu vozidla záznam, jehož vzor, popř. formu stanoví zvláštní předpisy."

V souvislosti s rozšířením oprávnění občanů k provozování silniční dopravy pro cizí potřeby bez povolení je třeba nově upravit jeho povinnosti na úseku evidence. Vedení záznamu má význam pro kontrolu dopravní činnosti a pro vyúčtování dopravy. Současně se umožňuje využít, při získávání a přenosu dat o dopravní činnosti a o dopravním prostředku, nových moderních technických nosičů záznamů, např. z palubního počítače. Oprávnění k vydání vzoru záznamu vyplývá v současné době z § 47 nař. vlády ČSSR č. 153/1971 Sb., o informační soustavě organizací a z vyhlášky č. 78/1977 Sb., o zaváděni sjednocených vzorů prvotních záznamů a běžných zápisů v informační soustavě organizací.

Zásada č. 5

Navrhuje se nové znění ustanovení § 8:

"Doprava osob v ložném prostoru silničního vozidla určeného pro nákladní dopravu je dovolena jen je-li zajištěna bezpečnost osob při přepravě a jsou splněny podmínky stanovené zvláštním předpisem o dovoleném počtu a chování přepravovaných osob, vybavení vozidla, dovolené rychlosti a kvalifikaci osádky vozidla.

K dopravě více než šesti osob v ložném prostoru silničního motorového vozidla určeného pro nákladní dopravu smí být použito jen vozidlo, jehož technická způsobilost byla přezkoušena podle zvláštních předpisů a od přezkoušeni technické způsobilosti neuplynula doba delší než 6 měsíců. V ložném prostoru motorového vozidla určeného pro nákladní dopravu není dovoleno přepravovat osoby mladší 15 let."

Doprava osob v ložném prostoru vozidla určeného pro nákladní dopravu je v současné době upravena zákonem č. 68/1979 Sb., jeho prováděcí vyhláškou č. 122/1979 Sb. a vyhláškou č. 99/1989 Sb. o pravidlech silničního provozu. Doprava více než šesti osob v ložném prostoru motorového vozidla určeného pro nákladní dopravu je vázána na povolení udělené okresním nebo městským národním výborem. Vzhledem k tomu, že z poznatků národních výborů vyplynulo, že udělování povolení na tomto úseku je čistě formálního rázu, navrhuje se, v souladu s požadavkem národních výborů, povolení zrušit a dopravu více než šesti osob v ložném prostoru nákladního automobilu vázat pouze na přezkoušení technické způsobilosti vozidla dopravním inspektorátem VB podle vyhlášky č. 145/1956 Ú. l., zajištění bezpečnosti osob při přepravě a dodržení podmínek stanovených vyhláškou č. 99/1989 Sb., o pravidlech silničního provozu, o vybavení vozidla, nejvyšší přípustné rychlosti a nejvyššího přípustného počtu přepravovaných osob.

Zásada č. 6

V ustanovení § 9 se navrhuje nové znění odstavce 3:

"Odesílatel, popřípadě jiná osoba, která uzavírá přepravní smlouvu (dále jen "odesílatel"), smí předat provozovateli dopravy k přepravě jen takové nebezpečné věcí, jejichž přeprava silniční dopravou je dovolena a jen v takovém stavu, úpravě a balení, které splňuje stanovené podmínky. Je povinen upozornit provozovatele dopravy na přesnou povahu nebezpečí, které z této zásilky plyne a sdělit mu, jaká bezpečnostní opatření je třeba učinit v případě poškození zásilky, nehody nebo jiné mimořádné události, k níž by mohlo během přepravy dojít. Odpovídá za úplnost a správnost dokladů předepsaných pro přepravu, včetně pokynů pro případ nehody, a za jejich včasné předání provozovateli dopravy."

Dále se v § 9 navrhuje doplnění těchto ustanovení:

"Provozovatel dopravy je povinen přezkoušet podle dokladů předaných mu odesílatelem, zda nebezpečné věci podané k přepravě je dovoleno v silniční dopravě přepravovat. Dále je povinen zabezpečit, aby osádka vozidla byla obeznámena s povahou nebezpečné věci a s bezpečnostními opatřeními odesílatele, které je třeba učinit v případě poškození zásilky, nehody nebo jiné mimořádné události.

Silniční přeprava zvlášť nebezpečných věcí je dovolena jen po předchozím oznámení krajským národním výborům, po jejichž správním území bude přeprava probíhat. Oznámení musí být podáno písemně nebo dálnopisně nejméně 15 pracovních dnů před započetím předpokládané přepravy. Musí obsahovat základní údaje o zásilce, zařazení nebezpečné věci do příslušné třídy, způsob a dobu přepravy, místo nakládky a vykládky, předpokládanou dopravní cestu a prohlášení odesílatele a provozovatele dopravy o dodržení podmínek stanovených pro silniční dopravu nebezpečných věcí. Může se týkat jedné přepravy nebo více přeprav nebezpečných věcí téže třídy v určitém časovém období ne delším než 6 měsíců. Osádka vozidla musí mít při přepravě doklad o oznámení u sebe.

Prováděcí předpis stanoví seznam věcí, které se pro účely tohoto zákona považují za zvlášť nebezpečné a podrobnosti o náležitostech oznámení."

Současná právní úprava přepravy nebezpečných věcí obsažená v zákoně dává základ pro vnitrostátní právní úpravu, zejména pokud se týká vozidel, balení zásilek, označování vozidel a zásilek, manipulace s nebezpečnými věcmi při ložných operacích, osádky vozidla, ostrahy vozidel a způsobu jízdy vozidla a zmocňuje prováděcí předpis k podrobnější úpravě této problematiky. Navrhuje se § 9 doplnit rovněž o ustanovení, týkající se odpovědnosti a základních povinností osob zúčastněných na přepravě, která byla dosud obsažena v prováděcí vyhlášce a zmocnění rozšířit tak, aby prováděcí předpis mohl stanovit i další podmínky, jejichž dodržení je nutné pro ochranu před nepříznivými účinky těchto přeprav na životní prostředí.
Vzhledem k tomu, že v současné době je již možné stanovit v prováděcím předpisu podrobně podmínky, které musí být při přepravě nebezpečných věcí dodrženy, navrhuje se zrušit pro tyto přepravy povolení a nahradit ho oznámením přepravy před jejím zahájením krajskému národnímu výboru. Toto oznámení je nutné k zajištění rychlého zásahu v případě havarie a rychlému odstranění jejich následků.

Zásada č. 7

Za § 11 se navrhuje vložit nové ustanovení označené jako § 11a:

"V rámci vymezení podílu organizací na komplexním ekonomickém a sociálním rozvoji územního obvodu může okresní národní výbor rozhodnutím určit organizacím, které v jeho územním obvodu mají sídlo nebo organizační jednotku, která provozuje silniční dopravu, jejich podíl na zabezpečení dopravních potřeb územního obvodu národního výboru, včetně dopravy pracujících do zaměstnání a dětí do škol. Rozsah a podmínky požadované dopravy musí být s organizací předem projednány.

Rozhodnutí o určení podílu musí být vydáno nejpozději před schválením ročního plánu organizace. Úkoly uložené rozhodnutím musí být úměrné technickým a provozním možnostem organizace a nesmí ohrozit plnění závazků organizace, vyplývajících ze závazných výstupů státního plánu a z již uzavřených smluv.

Cenu za dopravu stanovenou tarifem, popř. jiným cenovým opatřením, platí ten, v jehož prospěch byla doprava provedena. Nedosáhne-li se tím úhrady nutných nákladů vynaložených na tuto činnost, hradí rozdíl národní výbor, který rozhodnutí vydal. Způsob úhrady nutných nákladů, které nepokryje cena stanovená tarifem, popř. jiným cenovým opatřením, musí být s organizací předem dohodnut."

Zákon o státním podniku, zákony o zemědělském i nezemědělském družstevnictví i zákon o národních výborech předpokládají, že na zajištění komplexního rozvoje územního obvodu národního výboru se budou podílet i podniky, družstva a jiné organizace způsobem stanoveným zvláštními předpisy. Účast organizací na zajištění rozvoje územního obvodu v oblasti dopravy je aktuální zejména v místech s malou hustotou osídlení (pohraniční oblasti, nestřediskové obce, kde základní dopravní služby mohou být takto doplněny z místních zdrojů. Navrhuje se proto rozsah a způsob určení podílu specifikovat v tomto zákoně. Oprávnění národního výboru podle tohoto navrhovaného ustanovení ale nelze zaměňovat s oprávněním národního výboru k uložení mimořádného úkolu podle § 11, které může být použito jen v krajních mimořádných případech. Využití navrhovaného oprávnění národního výboru bude aktuální zejména při zajištění služeb obyvatelstvu, zimní údržby komunikací a jiných sezónních prací. Na řízení o vymezení podílu na zabezpečení dopravních potřeb se vztahují předpisy o správním řízení.

Zásada č. 8

V ustanovení § 15 se navrhuje nové znění odstavce 2:

"Pro tvorbu, schvalování a vyhlašování tarifů platí zvláštní předpisy. Tarify, které jsou jednotné pro celé území Československé socialistické republiky oznamuje po jejich schválení příslušným orgánem federální ministerstvo dopravy a spojů v Přepravním a tarifním věstníku. Tarify a cenová opatření, která pro území Československé socialistické republiky jednotná nejsou, oznamuje federální ministerstvo dopravy a spojů v Přepravním a tarifním věstníku na návrh orgánu, který je stanoví."

Tvorbu, schvalování a vyhlašování tarifů upravuje vyhláška č. 113/1985 Sb., o cenách. Mimo to, podle současného znění 15 zákona č. 68/1979 Sb. vyhlašuje FMDS tarify nákladní silniční dopravy a hromadné osobní dopravy v Přepravním a tarifním věstníku. Tarify platné na městských dráhách se v Přepravním a tarifním věstníku vyhlašují podle § 5 odst. 4 zákona o dráhách. Pro úplnost a v zájmu zajištění informovanosti cestujících zejména v městské autobusové dopravě a v taxislužbě i pro zajištění informovanosti kontrolních orgánů se navrhuje stanovit publikační povinnost v Přepravním a tarifním věstníku 1 pokud jde o tarify, jejichž stanovení je v působnosti republikových cenových orgánů (např. taxislužba) a krajských národních výborů (tarify MHD).

Zásada č. 9

V ustanovení § 16 odstavci 1, které stanoví povinnosti provozovatelů veřejné silniční dopravy, se navrhuje nové znění písmena d).

"d) označit silniční vozidla užívaná v provozu názvem (jménem) a sídlem (trvalým pobytem) provozovatele dopravy; název může být vyjádřen zkratkou zapsanou v podnikovém rejstříku,"

Dále se v odstavci 1 navrhuje doplnit tato ustanovení:

"f) provádět dopravu s odbornou péči a za podmínek stanovených přepravním řádem,

g) užívat v provozu jen vozidla, jejichž technický stav byl shledán vyhovujícím při technické prohlídce, od níž neuplynula doba delší než stanoví prováděcí předpis, popř. kratší doba stanovená orgánem, který provozování dopravy povolil,

h) řídit se provozními koordinačními pokyny, které pro zajištění koordinace veřejné dopravy a jednoty její provozní činnosti vydávají ústřední orgány státní správy ve věcech dopravy,

i) vybavit pracovníky určené pro styk s cestujícími služebním stejnokrojem; okruh pracovníků, kteří jsou povinni při výkonu práce stejnokroj nosit a podrobnosti o stejnokroji stanoví ústřední orgány státní správy ve věcech dopravy republik prováděcím předpisem."

Za odstavec 1 se navrhuje vložit toto nové ustanovení:

"Jsou-li splněny podmínky stanovené přepravním řádem, nesmí provozovatel osobní veřejné silniční dopravy provedení požadované přepravy odmítnout, ledaže by to přesahovalo jeho provozní možnosti."

V ustanovení § 16 odstavci 2, které stanoví povinnosti provozovatelů veřejné pravidelné silniční dopravy osob se navrhuje doplnit nové ustanovení:

"f) poskytnout cestujícím na požádání informace o jízdním řádu, tarifu a přepravních podmínkách a ve styku s nimi dodržovat pravidla socialistického soužití."

Navrhuje se doplnit 16 o některé další povinnosti zásadní povahy, které jsou dosud uvedeny pouze v prováděcích předpisech, např. povinnost dopravce poskytovat cestujícím informace nebo povinnost vybavit pracovníky služebním stejnokrojem.
V souladu s účelem a posláním veřejné dopravy charakterizovaným v 12 odst. 2 zákona se navrhuje doplnit 16 i o zákaz odmítnout provedení požadované přepravy osob v případě, že jsou splněny podmínky stanovené přepravním řádem a provozní možnosti provedení konkrétní přepravy umožňují. Provozovatel osobní dopravy nesmí odmítnout provedení požadované konkrétní přepravy proto, že uspokojení přepravní potřeby jiného je pro dopravce výhodnější. V pravidelné dopravě osob prováděné podle vyhlášených jízdních řádů nesmí odmítnout přepravu cestujících za zlevněné jízdné (není-li poznámkou pod jízdním řádem omezena nebo vyloučena a není-li vozidlo plně obsazeno), v taxislužbě nesmí odmítnout cestující proto, že nelze předpokládat, že vozidlo bude obsazeno i při zpáteční cestě.
Řádné fungování veřejné dopravy na území státu vyžaduje, aby provozní činnost jednotlivých provozovatelů byla vzájemně provázána a koordinována. Je to např. při rezervaci a prodeji místenek, sjednocení značek v jízdních řádech, označování zavazadel, v přepravních systémech apod. Provozní pokyny zajišťují koordinaci v případech, kdy ji není vhodné řešit pouze dohodou dopravců. Týkají se pouze provozních otázek, nezasahují do hospodaření organizací, které dopravu provozují, ani neupravují práva a povinnosti dopravců vůči subjektům, jejichž přepravní potřeby uspokojují a jsou adresovány jen úzkému okruhu subjektů zúčastněných v určitém dopravním systému.
Zajištění odborné a bezpečné dopravy předpokládá kvalifikované a odborně zdatné pracovníky i řádný technický stav vozidel, jimiž je doprava provozována. Je proto povinností provozovatele veřejné dopravy zajistit, aby jeho pracovníci byli podle povahy svého pracovního zařazení seznámeni s příslušnými ustanoveními přepravního řádu, tarifu, technických norem popř. jiných předpisů tak, aby byli schopni přepravu zásilek i cestujících provádět s odbornou péčí. V zájmu cestujících i v zájmu ochrany přepravovaných zásilek je i povinnost dopravce používat ve veřejné dopravě jen vozidel, jejichž technický stav byl pro veřejnou dopravu shledán vyhovujícím.

Zásada č. 10

V ustanovení § 17 odstavec 1 písmeno a) se navrhuje rozšířit oprávnění příslušných pracovníků ve veřejné autobusové dopravě o oprávnění k provádění úkonů, jimiž se zajišťuje a kontroluje plnění přepravních podmínek a tarifů.

Oprávnění pracovníků dopravce ke kontrole, zda cestující plní přepravní a tarifní podmínky, je v současné době zakotveno jen v silničním a městském přepravním řádu. K odstranění tohoto nedostatku se navrhuje upravit toto oprávnění přímo v zákoně.

Zásada č. 11

V ustanovení § 23 se navrhuje nové znění odstavce 2:

"Provozovatel neveřejné silniční dopravy pro cizí potřeby, která není předmětem jeho hospodářské činnosti je povinen

a) provozovat dopravu vlastním jménem,

b) k dopravě používat jen vozidla, jejichž technický stav byl shledán vyhovujícím při technické prohlídce, od níž neuplynula doba delší než stanoví prováděcí předpis, popř. kratší doba stanovená orgánem státní správy, který povolení k provozování dopravy udělil."

Dále se v ustanovení § 23 navrhuje doplnit nový odstavec:

"Při provozování neveřejné pravidelné hromadné dopravy osob platí při styku s přepravovanými osobami přiměřeně ustanovení 17 a pro umístění zastávek na základě žádosti provozovatele této dopravy ustanovení 20 tohoto zákona."

Pro provozovatele neveřejné silniční dopravy pro cizí potřeby, která není předmětem jeho hospodářské činnosti, není nutné a z hlediska praxe ani žádoucí stanovit povinnosti v plném rozsahu stanoveném pro provozovatele dopravy, která je předmětem jeho hospodářské činnosti.
Vzhledem k navrhovanému osvobození hromadné dopravy vlastních pracovníků do zaměstnání od povolení, jakož i další možnosti provozovat neveřejnou pravidelnou hromadnou dopravu osob na povolení nebo i bez povolení (zásada 14 odst. 1 d) je v zájmu bezpečnosti přepravovaných osob a bezpečnosti a plynulosti pravidelného provozu žádoucí stanovit stejná oprávnění i povinnosti jaké má při svém provozu veřejná pravidelná autobusová doprava.

Zásada č. 12

V ustanovení § 24 se navrhuje doplnit nový odstavec:

"Občan, který provozuje silniční dopravu pro účely výkonu činnosti, k níž je oprávněn, je povinen plnit povinnosti stanovené v § 23 odst. 2 písm. b) a v § 25 odst. 5, s výjimkou smluvního pojištění."

V zájmu ochrany bezpečnosti při provozování silniční dopravy se navrhuje stanovit povinnosti i občanům, kteří při poskytování služeb podle nařízení vlády ČSR č. 1/1988 Sb., popř. nařízení vlády SSR č. 2/1988 Sb. používají silniční vozidla.

Zásada č. 13

Navrhuje se nové znění ustanovení § 25:

"Silniční motorovou dopravu pro cizí potřeby za úplatu mohou s výjimkou případů uvedených v § 26 provozovat organizace i občané jen na základě a v mezích uděleného povolení.

Povolení k provozování silniční dopravy pro cizí potřeby za úplatu může být občanu uděleno jen

a) k provozování nehromadné dopravy osob, včetně osobní taxislužby a k provozování nákladní taxislužby, je-li jízdné (přepravné) hrazeno provozovateli dopravy občanem,

b) k provozování dopravy věcí pro občany, národní výbory, organizace a zařízení školská, kulturní, sociální péče a zdravotnická, organizace udržující a spravující domovní a bytový majetek, pro jiné organizace poskytující veřejně prospěšné služby a pro společenské organizace,

c) k dopravě věcí při zajišťování naléhavých potřeb trhu, špičkových sezónních prací nebo zdolávání jiných naléhavých potřeb.

Občan není oprávněn provádět hromadnou dopravu osob pro cizí potřeby.

Pro provozování silniční dopravy, kterou občan provozuje na základě uděleného povolení platí přiměřeně ustanovení § 16, popřípadě § 23.

Občan, který provozuje silniční dopravu na základě povolení musí mít odbornou, tělesnou i duševní způsobilost stanovenou pro řidiče povoleného druhu dopravy. Je povinen dodržovat doby odpočinku a doby přepravního výkonu stanovené zvláštním předpisem pro pracovníky veřejné dopravy a vést o tom záznam. Dále je povinen pojistit se pro případ, že svou dopravní činností způsobí škodu, která není kryta zákonným pojištěním."

V silniční dopravě pro cizí potřeby návrh zásad zachovává povolovací řízení. Nutnost regulovat provozování dopravy pro cizí potřeby povolovacím řízením je všeobecně uznávanou politickou zásadou, která je obsažena v právních řádech v podstatě všech států, bez ohledu na jejich společenské zřízení. Základním důvodem pro to je, že každý stát má eminentní zájem, aby mohl účinně regulovat dodržování žádoucích proporcí uvnitř své dopravní soustavy z důvodů energetických, ekologických a obrany státu. Kromě dodržení proporcí silniční dopravy jako celku vůči jiným druhům dopravy, je v silniční dopravě nutné účinně ovlivňovat i podíl jednotlivých dopravců na celkovém objemu přeprav pro cizí potřebu, který je třeba uspokojit. Podnikání v silniční dopravě je velmi přitažlivé jako činnost nevyžadující velký objem investic, nebo hlavní investice do dopravní cesty nese stát. I z těchto důvodů je regulační zásad státu do podnikání v silniční dopravě žádoucí. Nelze opomenout ani skutečnost, že k provozování dopravy pro cizí potřebu (osobní i nákladní) je zapotřebí určité vybavenosti a odbornosti. To zaručuje nejen bezpečnost silničního provozu, ale i odbornou péči věnovanou cestujícím, nákladu i organizaci dopravního procesu. Ověření těchto požadavků a vyloučení provozovatelů dopravy, kteří je nesplňují, je dalším důvodem pro nutnost zachování povolovacího řízení u vymezeného okruhu přeprav pro cizí potřebu.
Oproti současné právní úpravě je však, v souladu s dopravně politickými zájmy, povolovací řízení omezeno jen na silniční motorovou dopravu provozovanou za úplatu. Povolovacímu řízení tedy již nepodléhá nemotorová doprava ani doprava, kterou občan provede vlastním nákladním vozidlem na pracovní cestě.
Návrh zásad též na rozdíl od současné právní úpravy umožňuje udělit povolení k provozování veřejné silniční dopravy i nesocialistické organizaci a v taxislužbě i občanovi, pokud přepravné (jízdné) je placeno přepravovanou osobou. Dodržení této podmínky je nutné v zájmu zajištění služeb obyvatelstvu. Návrh dále umožňuje udělit občanu povolení k provozování nehromadné dopravy osob a k provozování dopravy věcí, která nemá charakter taxislužby, pro potřeby občanů nebo organizací, které zpravidla nemají vlastní zdroje dopravy, i k provedení dopravy nutné k zajištění naléhavých přepravních potřeb. Rovněž v tomto případě je omezení okruhu dopravy nutné v zájmu zajištění služeb obyvatelstvu.
Vzhledem k technické i personální náročnosti při zajišťování řádného provozu hromadné dopravy osob se navrhuje zakázat občanům provozovat hromadnou dopravu osob pro cizí potřeby.
V zájmu ochrany přepravovaných osob a věcí je žádoucí, aby povinnosti občanů, kteří provozují silniční dopravu pro cizí potřebu na základě povolení byly stejné jako v silniční dopravě provozované organizacemi. Je nutné, aby i tito provozovatelé dopravy v zájmu bezpečnosti zákazníků museli prokázat stejnou odbornou, tělesnou i duševní způsobilost, stanovenou v § 16 a 24 vyhlášky č. 122/1979 Sb., pro řidiče z povolání. Ze stejných důvodů musí dodržovat doby minimálního odpočinku a nejvýše přípustné doby řízení vozidla předepsané pro tyto řidiče předpisy o určování pracovní doby jízdních pracovníků v silniční dopravě.

Zásada č. 14

Navrhuje se nové znění ustanovení § 26:

"Bez povolení stanoveného v 25 jsou oprávněny provozovat veřejnou i neveřejnou silniční dopravu

a) státní podniky čs. automobilové dopravy na území celého státu,

b) státní podniky a jiné organizace zřízené nebo založené národním výborem k uspokojování místních dopravních potřeb nebo k provozování městské hromadné dopravy v územním obvodu národního výboru, který je zřídil nebo založil; mimo tento obvod jsou oprávněny provádět přepravy, které v územním obvodu národního výboru začínají nebo končí a jako doplněk své činnosti přepravy uvedené v odstavci 2.

Povolení k provozování neveřejné silniční dopravy pro cizí potřeby podle § 25 se nevyžaduje, provozuje-li organizace jako doplněk své závodové dopravy

a) dopravu věcí,

b) nepravidelnou hromadnou dopravu dětí za rekreačními, kulturními a tělovýchovnými účely a do školských zařízení,

c) hromadnou dopravu osob nutnou k zajištění hladkého průběhu významných akcí, pro něž to stanoví orgán státní správy ve věcech dopravy,

d) nepravidelnou hromadnou dopravu členů společenských a družstevních organizací, provedenou organizací, jejímž členem je přepravovaná osoba,

e) dopravu cestujících z letiště do městského centra nebo místa ubytování a zpět, jakož i náhradní dopravu, provedenou československým leteckým dopravcem,

f) dopravu osob

1. která má charakter výpomoci mezi organizacemi a je organizována národním výborem nebo jím pověřenou organizací,

2. kterou si vzájemně poskytují organizace na základě smlouvy o sdružení, popř. smlouvy o družstevní spolupráci,

3. k zajištění úkolů na úseku péče o pracující, včetně dopravy pracujících do zaměstnání a jejich dětí do škol,

4. jejíž provedení bylo provozovateli uloženo orgánem státní správy podle § 11, popř. 11a tohoto zákona nebo orgánem hospodářského řízení podle § 118 hospodářského zákoníku,

5. za účelem využití vozidel v obou směrech jízdy, jsou-li jednotlivé přepravy zprostředkovány vzájemně propojenou sítí odborných organizací určených národním výborem; určené organizace se na návrh národního výboru uveřejňují v Přepravním a tarifním věstníku,

6. pro podniky čs. automobilové dopravy při využití volných kapacit závodové dopravy.

Kromě dopravy uvedené v předchozích ustanoveních smí organizace bez povolení předepsaného v § 25 provést ojedinělou přepravu osob, nebo přepravu osob za účelem využití vozidla v obou směrech jízdy. Souhrn tržeb z této dopravní činnosti nesmí převýšit roční částku stanovenou prováděcím předpisem.

Ústřední orgány státní správy ve věcech dopravy republik v dohodě s federálním ministerstvem dopravy a spojů stanoví, jaký druh dopravy, v jakém rozsahu a za jakých podmínek mohou bez povolení jako doplněk své činnosti provozovat cestovní kanceláře.

Prováděcí předpisy stanoví povinnosti organizací oprávněných k zprostředkování doplňkové dopravy podle odstavce 2 písm, f) bod 5 Při porušení těchto povinností může národní výbor oprávnění k zprostředkování doplňkové dopravy odejmout."

Návrh zásad podstatně rozšiřuje okruh přeprav, které lze provádět bez povolení orgánu státní správy. V souladu s povinností národních výborů zajišťovat místní dopravní služby, se navrhuje uvolnit z povolovacího řízení veřejnou dopravu provozovanou státními podniky a zařízeními národních výborů zřízených nebo založených národním výborem k uspokojování místních dopravních služeb v územním obvodu národního výboru, který podnik nebo zařízení založil nebo zřídil. Za účelem využití vozidlového parku organizací se z povolovacího řízení uvolňuje doprava věcí. Účelem tohoto uvolnění je využití nákladních vozidel závodové dopravy k provozování nákladní silniční dopravy za úplatu a rozšíření možnosti organizací podnikat (§ 18a hospodářského zákoníku) i v silniční dopravě bez regulace státu. V mnohem širším rozsahu než v současné právní úpravě se uvolňuje osobní doprava pro cizí potřeby, kterou organizace provádí v souvislosti se svou sociální a hospodářskou činností. Je to např. doprava na úseku péče o pracující a doprava, kterou si organizace poskytují vzájemně na základě smluv o sdružení. Vazbou této dopravy na povolení dochází mnohdy k neodůvodněným a neúčelným administrativním komplikacím, které by realizací návrhu zásady měly být odstraněny.
Z povolovacího řízení se dále uvolňuje osobní doprava provedená za účelem využití vozidla při zpětné jízdě, je-li zprostředkována odbornou organizací. Využití obsaditelnosti autobusu, zejména při dálkových jízdách je z hlediska hospodárnosti provozu vozidel společensky žádoucí, pokud je usměrňováno tak, aby bylo v souladu se společenskými zájmy. Toto usměrnění by tak jako dosud měly zajišťovat odborné organizace určené orgánem státní správy v dopravě. V zájmu pružnosti při zabezpečování hospodářských potřeb organizací se navrhuje, umožnit organizacím provozovat osobní dopravu, která má charakter ojedinělé nebo příležitostné dopravy, pokud výše tržeb z této dopravní činnosti nepřesáhne částku stanovenou prováděcím předpisem (předpokládaná výše 50.000,- Kčs ročně).
Doprava tohoto charakteru není z hlediska dopravně politických zájmů natolik významná, aby její provozování bylo nutné regulovat povolovacím řízením. Při stanovení hranice rozsahu dopravy se vycházelo z průměrných nákladů přepravy a rentability obsažené v tarifech osobní dopravy. Ve stejném rozsahu, jaký současná právní úprava dovoluje jen orgánům ROH se z povolovacího řízení uvolňuje nepravidelná osobní hromadná doprava prováděná jakoukoli společenskou organizací pro své členy. Za účelem zajištění přepravních služeb obyvatelstvu se z povolovacího řízení též uvolňuje hromadná doprava dětí do školských zařízení a za rekreačními účely. Podle současné právní úpravy mohou státní cestovní kanceláře provozovat jako doplněk své činnosti dopravu bez povolení v rozsahu určeném republikovým ústředním orgánem státní správy ve věcech dopravy. Navrhuje se rozšířit toto oprávnění na všechny cestovní kanceláře, bez ohledu na to, zda jde o státní, družstevní nebo jinou organizaci.

Zásada č. 15

V § 28 se v souvislosti s úpravou § 8 a § 9 navrhuje vypustit text uvedený pod písmenem a).

Zásada č. 16

V souvislosti s navrhovanou úpravou § 8 a § 25 se navrhuje vypustit v § 29 druhý odstavec.

Zásada č. 17

Za ustanovení § 29 se navrhuje vložit toto nové ustanovení:

"Žádost o povolení k provozování silniční dopravy musí být podána písemně a musí obsahovat údaje, které orgánu státní správy umožní posoudit odbornost a způsobilost žadatele a bezpečnost a provozuschopnost dopravních prostředků a dopravních a provozních zařízení.

Podrobnosti o náležitostech a obsahu žádosti stanoví prováděcí předpis."

Náležitosti a obsah žádosti o povolení silniční dopravy jsou v současné době stanoveny prováděcím předpisem. Vzhledem k tomu, že se jedná o ustanovení zásadní povahy, navrhuje se zakotvit jej přímo v zákoně.

Zásada č. 18

V ustanovení § 32 se navrhuje změna odstavce 1:

"Povolení se uděluje pro jednu přepravu nebo pro omezený nebo neomezený počet přeprav v určitém časovém období které činí nejvýše 5 let.

V povolení se stanoví věcný rozsah oprávnění; mohou v něm být stanoveny další podmínky týkající se provozování dopravy, zejména zahájení provozu, rozsahu dopravy, jejího omezení na určitá roční období nebo časové úseky dne nebo týdne, určení dopravní cesty apod. V povolení pro provozování taxislužby může být pro veškerá nebo některá vozidla určena minimální denní provozní doba, základní stanoviště a čas, ve kterém svoji minimální denní provozní dobu tato vozidla zahajují nabídkou taxislužby na určeném základním stanovišti. V povolení k provozování neveřejné silniční dopravy musí být vymezen okruh osob nebo organizací, jejichž přepravní potřeby budou uspokojovány."

Úprava 32 odstavce 1 vyplývá z návrhu na zrušení povolovacího řízení při přepravě osob v ložném prostoru nákladního automobilu a na zrušení povolovacího řízení při přepravě nebezpečných věcí. V souladu s požadavky národních výborů se navrhuje zkrátit dobu platnosti povolení na 5 let, nebo původně stanovená doba 10 let není úměrná změnám, k nímž v tomto období dochází na přepravním trhu, ani samotným změnám vozidlového parku a v praxi proto není využívána. Další navrhovaná úprava souvisí zejména s rozšířením možnosti udělit povolení k provozování taxislužby většímu okruhu provozovatelů a s možností uděleným povolením koordinovat jejich činnost podle místních podmínek a potřeb.

Zásada č. 19

V ustanovení § 33 odstavec 1 se navrhuje doplnit povinnost příslušného orgánu státní správy odejmout povolení k silniční dopravě v případě, že provozovatel dopravy ztratil způsobilost k řádnému a bezpečnému provozování silniční dopravy.

Dále se navrhuje v odstavci 2, písmeno b) upravit oprávnění příslušných orgánů státní správy odejmout povolení k silniční dopravě takto:

"b) provozovatel dopravy poruší závažným způsobem povinnosti uložené mu právním předpisem nebo podmínkami stanovenými v povolení."

V odstavci 3 se navrhuje doplnit, že oprávnění občana k provozování silniční dopravy zaniká zánikem pojištění předepsaného v § 25.

Ustanovení § 33 se navrhuje doplnit o tento nový odstavec:

"Orgán státní správy příslušný k rozhodnutí o povolení k provozování dopravy může provozovateli veřejné dopravy nebo provozovateli neveřejné dopravy, která je předmětem jeho hospodářské činnosti na jeho žádost trvale nebo přechodně odejmout povolení k provozování silniční dopravy, nebo rozsah dopravy vymezený povolením zúžit, jestliže to za daných okolností nelze od provozovatele vyžadovat nebo jestliže to vyžaduje veřejný zájem."

Podle současné právní úpravy může orgán státní správy povolení odejmout, jestliže provozovatel porušuje své povinnosti po delší dobu nebo opětovně. Navrhovaná úprava umožní orgánu státní správy povolení odejmout i v případech, kdy se bude jednat o jednorázové, ale závažné porušení.
V souvislosti s rozšířením oprávnění k provozování silniční dopravy bez povolení a v souvislosti s uvolněním dopravy provozované občany je třeba znění paragrafu doplnit dalšími ustanoveními o zániku oprávnění. Oprávnění orgánů státní správy ke zproštění povinnosti provozovat dopravu v rozsahu stanoveném povolením je v současné době stanoveno prováděcím předpisem.

Zásada č. 20

V ustanovení § 34 se navrhuje nové znění první věty odstavce 1:

"Městskou hromadnou dopravu osob provozovanou autobusy (dále jen "městská autobusová doprava") jsou oprávněny provozovat v rozsahu stanoveném v zakládací listině podniky městské hromadné dopravy a podniky československé automobilové státní dopravy."

Navrhuje se rozšířit oprávnění k provádění městské autobusové dopravy bez povolení orgánu státní správy i na podniky čs. automobilové státní dopravy. Tato úprava legalizuje současný stav, kdy cca ve 140 městech v ČSSR n. p. ČSAD již městskou hromadnou dopravu autobusy provozují.

Zásada č. 21

V ustanovení § 36 se navrhuje nové znění odstavce 1:

"Mezinárodní silniční doprava je silniční doprava (§ 2 odst. 1) uskutečněná po území nejméně dvou států."

Navrhuje se formulační úprava definice mezinárodní silniční dopravy tak, aby odpovídala definici silniční dopravy uvedené v § 2. Současné znění je v rozporu s definicí uvedenou v § 2 odst. 1, nezahrnuje okružní jízdy a jízdy prázdných vozidel.

Zásada č. 22

V ustanovení § 37 se navrhuje nové znění odstavce 2:

"Ostatní českoslovenští provozovatelé dopravy mohou provádět mezinárodní silniční dopravu bez povolení v tomto rozsahu:

a) nehromadnou osobní dopravu, pokud není předmětem hospodářské činnosti provozovatele dopravy,

b) osobní taxislužbu, je-li provozovatel oprávněn k provozování vnitrostátní taxislužby,

c) nepravidelnou hromadnou dopravu vlastních pracovníků (členů) a jejich rodinných příslušníků nebo důchodců - bývalých pracovníků organizace, kteří do odchodu do důchodu pracovali v organizaci a jejich rodinných příslušníků, provedenou za účely rekreačními, kulturními, politicko-výchovnými nebo tělovýchovnými,

d) doplňkovou dopravu osob pro cizí potřeby provedenou společně s dopravou uvedenou pod písm. c), za předpokladu, že jejich počet nepřesáhne třetinu počtu osob uvedených pod písm. c),

e) dopravu věcí, které. účastníci přepravy uvedení pod písm. a) až d) potřebují k pobytu nebo činnosti, která je účelem přepravy,

f) dopravu věcí vozidly do 1.000 kg užitečné hmotnosti,

g) jízdy speciálních vozidel a vozidel nenaložených nebo neobsazených cestujícími."

Dále se navrhuje v ustanovení 37 doplnit tyto nové odstavce.

"V mezinárodní silniční dopravě smí československý provozovatel používat jen vozidla, jejichž technický stav byl shledán vyhovujícím při technické prohlídce. Doklad o technické prohlídce musí mít osádka vozidla při přepravě u sebe a vykázat se jím na vyzvání oprávněným orgánům. Okruh vozidel, jichž se tato povinnost týká a dobu platnosti osvědčení o technické prohlídce stanoví prováděcí předpis.

Dohodnutý počet povolení předaných Československé socialistické republice cizími státy na základě dvoustranných smluv o silniční mezinárodní dopravě rozdělují mezi československé provozovatele oprávněné k provozování mezinárodní silniční dopravy ústřední orgány státní správy ve věcech dopravy republik."

V osobní mezinárodní dopravě se v souladu s obdobnou úpravou ve vnitrostátní dopravě navrhuje rozšířit osvobození od povolení i na nepravidelnou autobusovou dopravu provedenou jakoukoli organizací v rámci péče o své pracovníky nebo členy. V zájmu zjednodušení administrativy se z povolovacího řízení dále uvolňuje doprava věcí vozidly do 1000 kg užitečné hmotnosti a jízdy prázdných vozidel a speciálních vozidel. Toto osvobození je účelné, zejména pokud jde o přesuny vozidel čs. organizací k zajištění prací prováděných na základě kooperačních smluv, pojízdných dílen k zajištění servisních oprav a jízd jiných speciálních vozidel uvedených v ČSN 30 00 24 "Rozdělení silničních vozidel."
Povinnost podrobit technické prohlídce nákladní vozidla, autobusy a vozidla taxislužby používané v mezinárodní dopravě, je v současné době upravena prováděcí vyhláškou. Dodržování této povinnosti je nutné z důvodů ochrany cestujících i zboží. V souladu se současnou praxí se navrhuje v zákoně stanovit oprávnění republikových ústředních orgánů při realizaci dvoustranných smluv v mezinárodní silniční dopravě.

Zásada č. 23

V ustanovení § 38 se navrhuje nové znění odstavce 2:

"Povolení k silniční dopravě provedené zahraničním provozovatelem se nevyžaduje:

a) pro nehromadnou dopravu osob,

b) na základě vzájemnosti pro dohodnuté druhy nepravidelné hromadné dopravy osob a pro dohodnuté druhy dopravy věcí,

c) pro nepravidelnou hromadnou osobní dopravu, jsou-li při téže jízdě přepravovány při vstupu na území československé socialistické republiky i při výstupu do jiného státu tytéž osoby,

d) pra jízdy speciálních vozidel a vozidel nenaložených nebo neobsazených cestujícími, pokud jízda začíná nebo končí na území Československé socialistické republiky."

V souladu s doporučením obsaženým ve svodné rezoluci o ulehčování mezinárodní silniční dopravy EHK/OSN se navrhuje uvolnit na základě vzájemnosti z povolovacího řízení některé druhy dopravy.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP