Federální shromáždění ČSSR 1986 – 1990

Návrh schvalovacího usnesení:

Federální shromáždění Československé socialistické republiky souhlasí, aby se Československá socialistická republika stala smluvní stranou Mezinárodní úmluvy o zjednodušení a sladění celních režimů., podepsané v Kjótu dne 18. května 1973, a jejích příloh A.2. O dočasných skladech zboží, A.3. O celních formalitách vztahujících se na obchodní dopravní prostředky, A.4. O celním propouštění zásob a C.1. o vývozu. zboží do volného oběhu v cizině, s tím, že bude učiněno prohlášení tohoto znění:

"Ustanovení článku 13 úmluvy je v rozporu s Deklarací o poskytnutí nezávislosti koloniálním územím a národům, která byla přijata na XV. zasedání Valného shromáždění Organizace spojených národů v roce 1960 a Československá socialistická republika jej proto považuje za překonané."

Mezinárodní úmluva o zjednodušení a sladění celních režimů, podepsaná dne 18. května 1973 v Kjótu, se stala vzhledem k jejímu rozsahu mezinárodním celním kodexem se širokou platností.

Úmluva vyjadřuje v preambuli cíl, kterého má být dosaženo, a to zjednodušení a sladění celních režimů. Přijetím Úmluvy a jejích příloh má dojít k odstranění základních rozdílů mezi národními celními režimy smluvních stran Úmluvy. V preambuli je dále vyjádřeno přesvědčení, že prováděním jednotlivých příloh Úmluvy dospějí smluvní strany k vysokému stupni sjednocení svých právních předpisů, což přispěje ke zjednodušení a usnadnění mezinárodních obchodních operací. Ustanovení článku 2 vymezuje rozsah Úmluvy, obsažený v normách a doporučených praxích jednotlivých příloh Úmluvy. Článek 3 umožňuje používání zákazů a omezení, vyplývajících z právních řádů smluvních stran. Článek 4 vymezuje obecně obsah a druh smluvních ustanovení každé přílohy. Jsou to normy, doporučené praxe a poznámky. V. článku 5 se stanoví, jaké závazky vyplývají z přijetí příslušné přílohy. Připouští se použití výhrad k normám a doporučeným praxím v případě, že právní řád obsahuje taková ustanovení, která nelze v důsledku přijetí příslušné přílohy ze závažných důvodů změnit. Dále tento článek obsahuje závazek pro smluvní strany, které přijaly některou přílohu s výhradou, přezkoumat alespoň jedenkrát za tři roky předmět uplatněné výhrady a výsledek tohoto zkoumání sdělit generálnímu tajemníkovi Rady pro celní spolupráci. Článek 6 a 7 vymezuje úlohu Rady pro celní spolupráci a jejího Stálého technického výboru při provádění Úmluvy. Článek 8 stanoví, v kterých případech je nutno považovat přílohy Úmluvy za její nedílnou součást. Článek 9 umožňuje smluvním stranám, které jsou členy celní nebo ekonomické unie, prohlásit jejich jednotlivá území za jediné pro potřeby provádění některé z příloh Úmluvy. Toto prohlášení však může být učiněno pouze ve vztahu k přílohám a nikoliv k Úmluvě.

Článek 10 obsahuje řešení sporů mezi smluvními stranami Úmluvy. Ty je možno řešit buď přímým jednáním mezi stranami ve sporu nebo prostřednictvím Stálého technického výboru Rady, který může vydat doporučení k jeho vyřešení. Jestliže nedojde k vyřešení sporu přijetím doporučení Stálého technického výboru, je spor předložen k vyřešení Radě pro celní spolupráci, která je k tomu zmocněna na základě článku III písm. e) Úmluvy o zřízení Rady, kterou přijala i ČSSR. Text Úmluvy je zveřejněn pod č. 21/1966 Sb. Na základě tohoto ustanovení může Rada vystupovat jako smírčí orgán pro urovnávání sporů, které by mohly vzniknout ve věci výkladu nebo provádění mezinárodních smluv. Smluvní strany se mohou předem dohodnout, že přijmou doporučení Rady jako závazná.

Smluvní stranou Úmluvy může být podle článku 11 každý členský stát Rady pro celní spolupráci a každý členský stát Organizace spojených národů nebo jejích specializovaných organizací, který přijme alespoň jednu její přílohu. Navrhuje se, aby se Československá socialistická republika stala smluvní stranou této Úmluvy přístupem. Návrh na přijetí jednotlivých příloh Úmluvy je uveden dále.

Článek 13 obsahuje ustanovení o provádění Úmluvy závislými územími. Jelikož článek 17 této Úmluvy připouští výhrady pouze podle článku 5, navrhuje se k článku 13 učinit toto prohlášení: "Ustanovení článku 13 Úmluvy je v rozporu s Deklarací o poskytnutí nezávislosti koloniálním územím a národům, která byla přijata na XV. zasedání Valného shromáždění Organizace spojených národů v roce 1960 a Československá socialistická republika je proto považuje za překonané.".

V článcích 14 - 19 jsou obsažena závěrečná ustanovení obvyklá v mezinárodních smlouvách tohoto druhu.

Úmluvu dosud přijalo 51 států, ze socialistických států je to BLR, PLR, MLR. V platnost dosud vstoupilo 25 příloh. Ustanovení příloh Úmluvy byla porovnána s československým právním řádem a bylo zjištěno, že pouze malá část příloh je s ním v souladu. Poměrně značný počet příloh obsahuje rozporná ustanovení. Ta bude možno přijmout po úpravě čs. právního řádu. Poslední část příloh nebude možno přijmout, protože jejích obsah nelze na čs. území z různých důvodů aplikovat. Je to např. odlišný ekonomický model, fiskální charakter některých ustanovení, zvláštní ekonomické důvody apod. Některá odlišná ustanovení čs. právního řádu byla v posledních letech upravena a dána do souladu s ustanoveními jednotlivých příloh zejména při změně prováděcí vyhlášky č. 51/1986 Sb. k celnímu zákonu č. 44/74 Sb. Některé další rozpory budou odstraněny novelou celního zákona č. 44/974 Sb., ke které má dojít na základě usnesení vlády ČSSR ze dne 22. listopadu 1987 č. 283. Tím bude vytvořen předpoklad pro přijetí dalších příloh. Přijetí příloh s výhradami v souladu s ustanovením článku 5 Úmluvy se nenavrhuje z toho důvodu, že obsah předpokládaných změn čs. právního řádu je třeba nejprve projednat s příslušnými orgány a dále postupovat na základě výsledků těchto jednání. Z hlediska příloh D.1., D.2. a D.3. bude nutno upravit čs. právní řád tak, aby se nevztahoval pouze na případy poskytování preferencí, ale řešil otázku původu zboží všeobecně. Přijetí ostatních příloh je závislé na podstatných změnách čs. právního řádu, které by vyžadovaly souhlas vyšších státních orgánů. Je to např. otázka zavedení svobodných celních pásem (příloha F.1.) nebo celních skladů (příloha E.3.). Zbytek příloh nelze vůbec navrhnout k přijetí, protože se jedná o nevhodný režim pro čs. celní systém, jako např. příloha F.2. o přepracování zboží před jeho propuštěním do volného oběhu. Příloha F.7. řeší např. pobřežní plavbu lodí, příloha H.1. o odvolacím řízení v celních záležitostech předpokládá existenci speciálních správních soudů, příloha H.2. řeší oblast celních přestupků a předpokládá oprávnění celních orgánů k provádění vyšetřování celních deliktů. K jednotlivým přílohám, které se navrhují k přijetí, se uvádí:

Výše uvedené přílohy upravují podmínky pro celní řízení u zboží a dopravních prostředků v mezinárodním styku a budou prováděny zejména orgány celní správy. Výhody, které z nich plynou, budou využívat obchodní kruhy a mezinárodní dopravci. Vzhledem k tomu, že ustanovení obsažená v textu Úmluvy a příloh jsou v ČSSR upravena zákonnými normami, předkládá se Úmluva a její přílohy A.2., A.3., A.4. a C.1. před ratifikací prezidentem ČSSR v souladu s čl. 36 odst. 3 ústavního zákona č. 143/1968 Sb., o československé federaci, k souhlasu Federálnímu shromáždění.

SMLUVNÍ STRANY této Úmluvy, vypracované pod záštitou Rady pro celní spolupráci,

zjišťujíce, že rozdílnosti národních celních režimů mohou být překážkou mezinárodních výměn,

uváživše, že je v zájmu všech zemí podporovat takové výměny a mezinárodní spolupráci,

uváživše, že zjednodušení a sladění jejich celních režimů může účinně přispět k rozvoji mezinárodních obchodu a jiných forem mezinárodní výměny,

přesvědčeny, že mezinárodní dokument obsahující ustanovení, jež se země zavazují používat, jakmile budou moci, by postupně vedl k vysokému stupni zjednodušení a sladění celních režimů, což je jedním ze základních cílů Rady pro celní spolupráci,

dohodly se takto:

Pro účely provádění této Úmluvy se rozumí:

a) "Radou" organizace založená Úmluvou zřízení Rady pro celní spolupráci, uzavřenou v Bruselu dne 15. prosinče 1950;

b) "Stálým technickým výborem" Stálý technický výbor Rady;

c) "ratifikací" ratifikace, přijetí nebo schválení.

Každá smluvní strana se zavazuje podporovat zjednodušení a sladění celních režimů a za tím účelem se řídit, za podmínek uvedených v této Úmluvě, normami a doporučenými praxemi obsaženými v přílohách této Úmluvy. Nic však nebrání, aby smluvní strany poskytovaly větší výhody, než jaké předvídá Úmluva, a smluvním stranám se doporučuje, aby takové větší výhody poskytovaly v největší možné míře.

Ustanovení této Úmluvy nebrání používat zákazů a omezení, vyplývajících z národního zákonodárství.

Každá příloha k této Úmluvě se v zásadě skládá:

a) z úvodu, ve kterém se podává přehled různých otázek, které příloha řeší;

b) z definic hlavních celních výrazů, používaných v dané příloze;

c) z norem, kterými jsou ustanovení, jejichž všeobecné použití se považuje za nutné k dosažení zjednodušení a sladění celních režimů;

d) z doporučených praxí, kterými jsou ustanovení, u kterých se uznává, že znamenají pokrok směřující k zjednodušení a sladění celních režimů, a jejichž co nejobecnější použití se považuje za žádoucí;

e) z poznámek, ve kterých se uvádějí některé možnosti, vhodné pro použití dané normy nebo doporučené praxe.

1. Každá smluvní strana, která přijme některou přílohu, přijímá tím veškeré normy a doporučené praxe v ní obsažené, pokud při přijetí přílohy nebo později neoznámí generálnímu tajemníkovi Rady normu nebo normy a doporučené praxe, k nimž činí výhrady s uvedením rozdílů vyskytujících se mezi ustanoveními jejího národního právního řádu a ustanoveními daných norem nebo doporučených praxí. Všechny smluvní strany, které učinily výhrady, je mohou kdykoliv zcela nebo zčásti zrušit tím, že tutu skutečnost oznámí generálnímu tajemníkovi a zároveň uvedou den, kterým jsou tyto výhrady zrušeny.

2. Každá smluvní strana, která je vázána některou přílohu, přezkoumá vždy alespoň jednou za tři roky normy a doporučené praxe obsažené v této příloze, k nimž učinila výhrady, porovná je s ustanoveními svého národního právního řádu a oznámí generálnímu tajemníkovi Rady výsledky tohoto přezkoumání.

1. Rada dohlíží v rámci této Úmluvy na její správu a vývoj. Rozhoduje zejména o včlenění nových příloh do této Úmluvy.

2. Za tímto účelem vykonává Stálý technický výbor v pravomoci Rady a podle jejích pokynů tyto funkce:

(a) vypracovávat nové přílohy a navrhovat Radě jejich přijetí za účelem včlenění do Úmluvy;

(b) předkládat Radě takové pozměňovací návrhy k této Úmluvě nebo přílohám, které považuje za nutné, a zejména návrhy na změnu norem a doporučených praxí, nebo na přeměnu doporučených praxí v normy;

(c) podávat posudky o veškerých otázkách týkajících se provádění Úmluvy;

(d) plnit úkoly, jež mu Rada může ukládat v souvislosti s ustanoveními Úmluvy.

Pru účely hlasování v Radě a ve Stálém technickém výboru se každá příloha považuje za zvláštní Úmluvu.

Při provádění této Úmluvy se příloha nebo přílohy, jimiž je určitá smluvní strana vázána, považují za nedílnou součást Úmluvy; pokud jde o tuto smluvní stranu, vztahuje se tudíž každý odkaz na Úmluvu rovněž na takovou přílohu nebo přílohy.

Smluvní strany, které tvoří celní nebo hospodářskou unii, mohou oznámit generálnímu tajemníkovi Rady, že pro provádění určité přílohy k této Úmluvě je nutné považovat jejich území za jednotné. Ve všech případech, kdy se v důsledku takovéhoto oznámení vyskytnou rozdíly mezi ustanoveními této přílohy a právními předpisy platnými na územích smluvních stran, učiní dotčené státy výhradu podle článku 5 této Úmluvy k dotyčné normě nebo doporučené praxi.

1. Každý spor mezi dvěma nebo více smluvními stranami o výklad nebo provádění této Úmluvy se pokud možno vyřídí přímým jednáním mezi nimi.

2. Každý spor, který se nevyřídí přímým jednáním, předloží sporné strany Stálému technickému výboru, který jej projedná a vydá doporučení k jeho vyřešení.

3. Jestliže Stálý technický výbor nemůže spor vyřídit, předloží jej Radě, která vydá doporučení podle článku III (e) Úmluvy o zřízení Rady.

4. Sporné strany se mohou předem dohodnut, že přijmou doporučení Stálého technického výboru nebo Rady.

1. Každý členský stát Rady a každý členský stát Organizace spojených národů nebo jejích odborných organizací se může stát smluvní stranou této Úmluvy:

(a) podpisem bez výhrady ratifikace;

(b) uložením ratifikačních listin poté, když Úmluvu podepsal s výhradou ratifikace, nebo

(c) přístupem.

2. Tato Úmluva bude otevřena k podpisu do 30. června 1974 v sídle Rady v Bruselu státům uvedeným v odstavci 1 tohoto článku. Po tomto datu jim bude otevřena k přístupu.

3. Každý stát, který není členem organizací uvedených v odstavci 1 tohoto článku a jemuž generální tajemník Rady zašle na žádost Rady pozvání za tímto účelem, se může stát smluvní stranou této Úmluvy, přistoupí-li k ní poté, kdy tato vstoupí v platnost.

4. Každý stát, uvedený v odstávcích 1 nebo 3 tohoto článku, uvede při podpisu nebo ratifikaci této Úmluvy nebo při přístupu k ní přílohu nebo přílohy které přijímá, přičemž je nutné, aby přijal alespoň jednu přílohu. Později může oznámit generálnímu tajemníkovi Rady, že přijímá jednu nebo více dalších příloh.

5. Ratifikační listiny a listiny o přístupu budou uloženy u generálního tajemníka Rady.

6. Každou novou přílohu, o jejímž včlenění do této Úmluvy Rada rozhodne, oznámí generální tajemník Rady smluvním stranám této Úmluvy, ostatním signatárním státům, členským státům Rady, které nejsou smluvními stranami této Úmluvy, a generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů. Smluvní strany oznámí přijetí této nové přílohy generálnímu tajemníkovi Rady podle odstavce 4 tohoto článku.

7. Ustanovení odstávce 1 tohoto článku se rovněž vztahují na celní nebo hospodářské unie, zmíněné v článku 9 této Úmluvy, pokud příslušným orgánům vyplývá z dokumentů, kterými se tyto celní nebo hospodářské unie zřizují, povinnost se smluvně zavazovat svým jménem. Tyto orgány však nemají hlasovací právo.

1. Tato Úmluva vstoupí v platnost tři měsíce poté, kdy ji pět ze států uvedených v odstavci 1 článku 11 této Úmluvy podepíše bez výhrady ratifikace nebo složí svou ratifikační listinu nebo listinu o přístupu.

2. Pro každý stát, který tuto Úmluvu podepíše bez výhrady ratifikace, ratifikuje ji nebo k ní přistoupí poté, kdy ji pět států podepsalo bez výhrady ratifikace nebo složilo své ratifikační listiny nebo listiny o přístupu, vstoupí tato Úmluva v platnost tři měsíce poté, kdy ji zmíněný stát podepsal bez výhrady ratifikace anebo složil svou ratifikační listinu nebo listinu o přístupu.

3. Každá příloha této Úmluvy vstoupí v platnost tři měsíce potě, kdy ji přijalo pět smluvních stran.

4. Pro každý stát, který přijme některou přílohu poté, kdy ji přijalo pět států, vstoupí tato příloha v platnost tři měsíce potě, kdy tento stát oznámí, že ji přijímá.

1. Každý stát může při podpisu bez výhrady ratifikace, při ratifikaci nebo přístupu anebo později oznámit generálnímu tajemníkovi Rady, že se tato Úmluva vztahuje na veškerá nebo některá území, za jejichž mezinárodní vztahy odpovídá. Toto oznámení nabude účinnosti tři měsíce ode dne, kdy je generální tajemník obdrží. Úmluva se však nemůže provádět na územích uvedených v oznámení dříve než vstoupí v platnost pro dotyčný stát.

2. Každý stát, který podle odstavce 1 tohoto článku oznámil, že se tato Úmluva vztahuje na některé území, za jehož mezinárodní vztahy odpovídá, může za podmínek uvedených v článku 14 této Úmluvy oznámit generálnímu tajemníkovi Rady, že se tatu Úmluva nebude nadále na toto území vztahovat.

1. Tato Úmluva se uzavírá na neomezenou dobu. Každá smluvní strana ji však může vypovědět kdykoli po datu jejího vstupu v platnost, který je stanoven článkem 12 této Úmluvy.

2. Výpověď se oznamuje písemně generálnímu tajemníkovi Rady.

3. Výpověď nabude účinnosti šest měsíců poté, kdy generální tajemník Rady obdrží listinu o výpovědi.

4. Ustanovení odstavců 2 a 3 tohoto článku se rovněž vztahují na přílohy k Úmluvě, přičemž každá smluvní strana může kdykoliv po datu jejich vstupu v platnost pudle článku 12 odvolat přijetí jedné nebo více příloh. Smluvní strana, která odvolá přijetí všech příloh, se považuje za stranu, která Úmluvu vypověděla.

1. Rada může doporučovat změny této Úmluvy. Generální tajemník Rady vyzve každou smluvní stranu k účasti na projednání každého pozměňovacího návrhu k této Úmluvě.

2. Znění každé takto doporučované změny oznámí generální tajemník Rady smluvním stranám této Úmluvy, ostatním státům, které podepsaly tuto,Úmluvu a členským státům Rady, které nejsou smluvními stranami této Úmluvy.

3. Do šesti měsíců ode dne oznámení doporučované změny může každá smluvní strana, nebo jde-li o změnu týkající se některé platné přílohy, každá smluvní strana váz;:má touto přílohou sdělit generálnímu tajemníkovi Rady, že:

(a) má námitku proti doporučované změně nebo

(b) ačkoli hodlá doporučovanou změnu přijmout, nejsou dosud splněny podmínky nutné k jejímu přijetí v její zemi.

4. Dokud smluvní strana, která zaslala oznámení podle odstavce (b) tohoto článku, nevyrozumí generálnímu tajemníka Rady u tom, že změnu přijímá, může do devíti měsíců po uplynutí šestiměsíční lhůty uvedené v odstavci 3 tohoto článku podat proti doporučované změně námitku.

5. Je-li proti doporučované změně podána námitka podle odstavců 3 a 14 tohoto článku, považuje se změna za nepřijatu a zůstává bez účinku.

6. Není-li proti doporučované změně podána námitka podle odstavců 3 a 4 tohoto článku, považuje se změna za přijatou od níže uvedeného dne:

(a) jestliže žádná smluvní strana nezaslala oznámení podle odstavce 3 (b) tohoto článku, ode dne uplynutí šestiměsíční lhůty uvedené v odstavci 3;

(b) jestliže jedna nebo více smluvních stran zaslalo oznámení podle odstavce 3 (b) tohoto článku, od dřívějšího ze dvou níže uvedených dnů:

(i) ode dne, ke kterému všechny smluvní strany, jež zaslaly takové uznámení vyrozuměly generálního tajemníka Rady o tom, že doporučovanou změnu přijímají, přičemž se však toto datum odloží až do uplynutí šestiměsíční lhůty uvedené v odstavci 3 tohoto článku, jestliže všechna přijetí byla oznámena před uplynutím této lhůty;

(ii) ode dne uplynutí devítiměsíční lhůty uvedené v odstavci 4 tohoto článku.

7. Každá změna považovaná za přijatou vstoupí v platnost buď šest měsíců ode dne, od kterého byla považována za přijatou, nebo je-li v doporučované změně stanovena jiná lhůta pro její vstup v platnost, po uplynutí této lhůty ode dne, kterým byla změna považována za přijatou.

8. Generální tajemník Rady oznámí co nejdříve všem smluvním stranám této Úmluvy a ostatním státům, které tutu Úmluvu podepsaly každou námitku, podanou proti doporučované změně podle odstavce 3 (a) tohoto článku, jakož i každé oznámení, zaslané podle odstavce 3 (b). Později vyrozumí smluvní strany a ostatní státy, které tutu Úmluvu podepsaly, zda jedna nebo více smluvních stran, které takové oznámení zaslaly, vznášejí proti doporučované změně námitku nebo tutu změnu přijímají.

1. Nezávisle na postupu pru přijímání změn podle článku 15 této Úmluvy může být každá příloha, s výjimkou definic v ní obsažených, změněna rozhodnutím Rady. Generální tajemník Rady vyzve všechny smluvní strany k účasti na projednávání každého pozměňovacího návrhu k některé příloze. Znění všech změn, které bylo taktu dohodnutu, oznámí generální tajemník Rady smluvním stranám této Úmluvy, ostatním státům, které podepsaly Úmluvu a členským státům Rady, které nejsou smluvními stranami této Úmluvy.

2. Změny, o nichž bylo rozhodnuto podle odstavce 1 tohoto článku, vstoupí v platnost šest měsíců poté, kdy je oznámí generální tajemník Rady. Každá smluvní strana vázaná přílohou, která je předmětem takových změn, se považuje za stranu, která přijala tyto změny, pokud k nim neučiní výhrady podle ustanovení článku 5 této Úmluvy.

1. U každého státu, který ratifikuje tuto Úmluvu nebo k ní přistoupí, se má za to, že přijal veškeré zrněny, které vstoupily v platnost ke dni, ke kterému složil svou ratifikační listinu nebo listinu o přístupu.

2. Pokud stát neučiní výhrady podle článku 5 této Úmluvy má se za to, že přijetím některé přílohy přijímá také její změny, které vstoupily v platnost ke dni, ke kterému oznámil přijetí této přílohy generálnímu tajemníkovi Rady.

Generální tajemník Rady oznamuje smluvním stranám této Úmluvy, ostatním státům, které podepsaly tutu Úmluvu, členským státům Rady, které nejsou smluvními stranami této Úmluvy a generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů:

(a) podpisy, ratifikace a přístupy podle článku 11 této Úmluvy;

(b) datum, ke kterému tato Úmluva a každá z jejích příloh vstupuje v platnost podle č lánku 12;

(c) došlá oznámení podle Článků 9 a 13;

(d) došlá oznámení a sdělení podle článků 5, 16 a 17;

(e) došlé výpovědi podle článku 14;

(f) změny považované za přijaté podle článku 15, jakož i dne, kterým vstupují v platnost;

(g) změny příloh, přijaté Radou podle článku 16, jakož i den, kterým vstupují v platnost.

Podle článku 102 Charty Organizace spojených národů bude tato Úmluva na žádost generálního tajemníka Rady registrována v sekretariátu Organizace spojených národů.

Na důkaz toho podepsaní, řádně k tomu zmocnění, tuto Úmluvu podepsali.

Dáno v Kjótu dne osmnáctého května tisíc devět set sedmdesát tři v jazyce francouzském a anglickém, přičemž obě znění mají stejnou platnost, a to v jediném vyhotovení, které bude uloženo u generálního tajemníka Rady, který zašle jeho ověřené opisy všem státům zmíněným v odstavci 1 článku 11 Úmluvy.

Je důležité, aby zboží po jeho příjezdu mohlo být z dopravního prostředku co nejdříve vyloženo. Proto učinily celní správy opatření, která umožňují, aby zboží mohlo být složeno s minimálními formalitami co nejdříve po jeho příjezdu za předpokladu, že jsou zajištěny zájmy státní pokladny.

Z různých důvodů může uplynout určitá doba mezi příjezdem zboží a podáním odpovídajícího návrhu na celní řízení. V takovém případě požadují orgány celní správy, aby zboží zůstal pod celní kontrolou, a proto se toto zboží zpravidla ponechává v místech k tomu určených, aby tam bylo uskladněno až do podání návrhu na celní řízení. Tato místa se nazývají dočasnými sklady a mohou to být místnosti nebo pouze uzavřené nebo neuzavřené prostory.

Ustanovení této přílohy se nevztahují na uskladnění zboží v celních skladech nebo ve svobodných pásmech.

Pro účely této přílohy se rozumí:

/a/ "dočasným skladem zboží" dočasné uskladnění zboží pud celní kontrolou v místnostech a uzavřených nebo neuzavřených prostorách.,určených celní správu (dále nazvaných dočasnými sklady) až do padání návrhu na celní řízení;

/b/ "dovozními cly a poplatky" cla a veškeré jiné daně, poplatky a různé dávky, které se vybírají při dovozu zboží nebo v souvislosti s ním, avšak s výjimkou poplatků a dávek, jejichž výše je omezena přibližnou cenou poskytnutých služeb;

/c/ "návrhem na celní řízení" úkon učiněný ve firmě předepsané celní správou, kterým účastníci celního řízení označují celní režim, jemuž má být zboží podrobenu, a sdělují údaje, které celní správa požaduje při použití tohoto režimu;

/d/ "celní kontrolou" souhrn opatření, kterými se zajišťuje dodržování zákonů a nařízení, jejichž prováděním je celní správa pověřena;

/e/ "celní jistotou" to, co zajišťuje splnění závazku vůči celní správě. Celní jistota se nazývá globální", zajišťuje-li splnění závazků vyplývajících z několika operací;

/f/ "osobou" jak fyzická, tak i právnická soba, pokud z kontextu nevyplývá něco jiného.

Dočasné uskladnění zboží se řídí ustanoveními této přílohy.

Národní právní řád stanoví podmínky, které je nutno splnit a formality, které je nutno dodržet, pokud jde o zboží uložené v dočasném skladu.

Celní správa povoluje zřízení dočasných skladů zboží, pokud to uzná za nutné, aby se vyhovělo potřebám obchodu a průmyslu.

Poznámky

1. Podle ustanovení národního právního řádu mohou být dočasné sklady spravovány celní správou, jinými orgány nebo fyzickými či právnickými osobami.

2. Dočasné sklady mohou být otevřeny všem dovozcům a jiným osobám oprávněným nakládat s dováženým zbožím nebo může být jejich použití vyhrazenu určitým osobám.

Dočasné uskladnění se povoluje u zboží všeho druhu nehledě na jeho množství, zemi původu nebo zemi odeslání. Zboží, které je však nebezpečné nebo od něhož by se mohlo zkazit jiné zboží nebo na které je třeba zvláštní zařízení, se přijímá pouze do dočasných skladů zvlášť pro ně vybavených.

Při přijetí zboží do dočasného skladu se požaduje pouze popisný doklad, kterého se používá při předkládání zboží orgánům celní správy.

Požadavky týkající se stavby, vybavení a správy dočasných skladů, předpisy u skladování zboží, u inventarizaci a účetnictví, jakož i podmínky provádění celní kontroly, stanoví celní správa.

Poznámky

1. Za účelem kontroly mohou celnice:

- vést účetnictví zboží uloženého v dočasném skladu, a to při použití zvláštních rejstříků nebo příslušných dokladů, anebo požadovat, aby takové účetnictví bylo vedeno;

- stále nebo pravidelně dohlížet na dočasný sklad;

- požadovat, aby se dočasný sklad uzamykal dvěma různými klíči (klíčem účastníka celního řízení a klíčem celnice);

- pravidelně dělat soupis zboží umístěného v dočasném skladu.

2. Zboží se zpravidla uskladňuje v zamykatelných místnostech. Objemné nebo těžké zboží a zboží podléhající nízkému clu a tudíž představující malé riziko pro státní pokladnu se však často skladuje v neuzavřených prostorách, které zůstávají pud celním dohledem.

Národní právní řád určuje osobu nebo soby odpovědné za zaplacení případných dovozních cel a poplatků ze zboží uloženého v dočasném skladu a u kterého nebylo provedeno řízení ke spokojenosti orgánů celní správy.

Je-li orgán nebo osoba spravující dočasný sklad povinna složit celní jistotu, přijmou orgány celní. správy globální jistotu.

Celní jistota by měla být stanovena co nejnižší s přihlédnutím k případně požadovatelným dovozním clům a poplatkům.

Orgány celní správy by neměly požadovat složení celní jistoty je-li dočasný sklad pod náležitým celním dohledem, zejména je-li pod celní závěrou.

Každá osoba oprávněná nakládat se zbožím uloženým v dočasném skladu smí za účelem sepsání návrhu na celní řízení:

/a/ zboží prohlížet;

/b/ zboží vážit;

/c/ odebírat vzorky proti zaplacení případných dovozních cel a poplatků.

Povoleny jsou úkony obvykle nutné k tomu, aby zboží uložené v dočasném skladu bylo zachováno v neporušeném stavu.