Federální shromáždění ČSSR 1986 – 1990

(1) Nárok se promlčí, jestliže nebyl uplatněn u rozhodčí komise nebo u soudu ve lhůtě v tomto zákoníku stanovené. K promlčení se přihlédne, jen jestliže se ten, vůči němuž se nárok uplatňuje, promlčení dovolá; v takovém případě nelze promlčený nárok účastníku, který jej uplatňuje, přiznat.

(2) Nepromlčují se nároky pracovníka na náhradu za ztrátu na výdělku z důvodu pracovního úrazu nebo nemoci z povolání (§ 194 a 195) nebo jiné škody na zdraví (§ 187) a nároky na náhradu nákladů na výživu pozůstalých (§ 199). Nároky na jednotlivá plnění z nich vyplývající se však promlčují.

(3) Uplatní-li účastník u rozhodčí komise nebo soudu svůj nárok a v zahájeném řízení řádně pokračuje, promlčecí lhůta po dobu řízeni neběží. Totéž platí o nároku, který byl pravomocně přiznán a pro který byl u soudu navržen výkon rozhodnutí.

(4) K zániku práva proto, že nebylo ve stanovené lhůtě uplatněno, dochází jen v případech uvedených v § 46 odst. 3 a 4, § 53 odst. 2, § 59 odst. 1, § 60 odst. 4, § 64, § 70a odst. 3; § 79 odst. 1 a 2, § 81 odst. 1 a 5, § 102 odst. 4, § 118 odst. 2, § 204 odst. 3, § 239 odst. 3, § 243a odst. 2., § 270a odst .4 a § 270b odst 1. Bylo-li právo uplatněno po uplynutí stanovené lhůt;, přihlédne rozhodčí komise nebo soud k zániku práva, i když to účastník řízení nenamítne.

(1) Lhůta počíná běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé.

(2) Byla-li dohodnuto plněni ve splátkách, počíná běžet lhůta k uplatnění nároku na jednotlivé splátky ode dne jejich splatnosti. Stane-li se nesplněním některé ze splátek splatným celý nárok, počne lhůta běžet ode dne splatnosti nesplněné splátky.

(1) Pokud není v tomto zákoníku stanoveno jinak, činí lhůta k uplatnění peněžitých nároků tři roky.

(2) Lhůta k uplatnění peněžitých nároků písemně uznaných co do důvodů a výše tím, kdo je povinen nárok uspokojit, a nároků zajištěných omezením převodu nemovitostí, činí deset let. Týká-li se uznání nároku na opětující se plnění, činí lhůta k uplatnění nároku na jednotlivá plnění tři roky od jejich splatnosti.

(3) Lhůta k uplatnění nároku na náhradu škody činí dva roky; počne běžet ode dne, kdy se poškozený doví o tom, že škoda vznikla, a o tom, kdo za ni odpovídá. Nárok na náhradu škody se však promlčí, nebyl-li uplatněn ve lhůtě tří let, a jde-li o škodu způsobenou úmyslně, deseti let ode dne, kdy došlo k události, z niž škoda vznikla; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví.

(1) Přísluší-li nárok na základě pravomocného rozhodnutí nebo schváleného smíru, musí ten, jehož nárok má byt uspokojen, požádat o výkon rozhodnutí ve lhůtě 10 let ode dne, kdy nárok měl být podle pravomocného rozhodnutí nebo schváleného smíru uspokojen. Bylo-li plnění rozloženo na splátky, počíná lhůta k požádání o výkon rozhodnutí u jednotlivých splátek běžet ode dne jejich splatnosti. Stane-li se neplněním některé ze splátek splatný celý nárok, počne běžet desetiletá lhůta od splatnosti nesplněné splátky.

(2) Nároky na jednotlivá opětující se plnění příslušející na základě pravomocného rozhodnutí nebo schváleného smíru se promlčují, nebylo-li požádáno o výkon rozhodnutí do tří let ode dne jejich splatnosti.

(3) Požádá-li účastník ve lhůtách stanovených v předchozích odstavcích o výkon rozhodnutí, nezapočítává se do běhu těchto lhůt doba, po kterou trvá řízení o výkonu rozhodnutí.

(1) Nárok byl uplatněn včas i tehdy, byl-li ve stanovené lhůtě uplatněn u soudu, ač měl být uplatněn u rozhodčí komise nebo naopak.

(2) Jde-li o nároky pracovníků, kteří musí mít opatrovníka, nebo o nároky proti nim, nezapočítává se do běhu lhůty stanovené pro uplatnění nároku doba, po kterou jim opatrovník nebyl ustanoven.

(1) Lhůta určená podle dní počíná dnem, který následuje po události, jež je rozhodující pro její počátek.

(2) Poslední den lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let připadá na den, který se pojmenováním nebo číslem shoduje se dnem, na který připadá událost, od níž lhůta počíná. Není-li takový den v měsíci, připadne poslední den lhůty na poslední den v měsíci. Polovinou měsíce se rozumí 15 dní.

(3) Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den.

(4) Návrh rozhodčí komisi nebo soudu a písemný projev vůle druhému účastníku je nutno ve stanovené lhůtě doručit, pokud tento zákoník nebo pracovněprávní předpis vydaný k jeho provedení nestanoví jinak.

(5) Ustanovení předchozích odstavců se netýkají doby, na kterou byly omezeny práva nebo povinnosti (§ 258), ani doby, jejímž uplynutím je podmíněn vznik práva nebo povinnosti; tyto doby počínají prvním dnem a končí uplynutím posledního dne stanovené nebo sjednané doby.

(1) Písemnosti organizace, týkající se vzniku a zániku pracovního poměru nebo vzniku, změn a zániku povinností pracovníka vyplývajících z pracovní smlouvy, jakož i rozhodnutí o uložení kárného opatření musí být doručeny pracovníku do vlastních rukou. To platí obdobně o písemnostech týkajících se vzniku, změn a zániku práva a povinností vyplývajících z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, Písemnosti doručuje organizace pracovníku na pracovišti, v jeho bytě nebo kdekoliv bude zastižen není-li to možné, lze písemnost doručit poštou.

(2) Písemnosti doručované poštou zasílá organizace na poslední adresu pracovníka, která je jí známa, jako doporučenou zásilku s doručenkou s poznámkou "do vlastních rukou".

(3) Povinnost organizace doručit písemnost je splněna, jakmile pracovník písemnost převezme nebo jakmile byla poštou vrácena odesílající organizaci jako nedoručitelná a pracovník svým jednáním nebo opomenutím doručení písemnosti zmařil. Účinky doručení nastanou i tehdy, jestliže pracovník přijetí písemnosti odmítne.

(1) Pokud to vyžaduje účinná ochrana státních zájmů nebo důležité hospodářské zájmy, může vláda Československé socialistické republiky po projednání s Ústřední radou odborů stanovit nařízením odchylky od ustanovení tohoto zákoníku pro pracovníky vysílané do ciziny, pokud jde o

a) přeložení na pracoviště v cizině a odvolání z něho,

b) délku stanovené týdenní pracovní doby, její rozvržení a práci ve dnech pracovního klidu v cizině a její odměňování,

c) uzavírání vedlejších pracovních poměrů a dohod o pracích konaných mim o pracovní poměr.

(2) Pracovní poměry pracovníků, kteří nepracují na pracovištích organizace, ale podle podmínek dohodnutých v pracovní smlouvě pro ni vykonávají sjednané práce doma v pracovní doně, kterou si sami rozvrhují (dále jen "domáčtí pracovníci"), se řídí ustanoveními tohoto zákoníku s těmito odchylkami:

a) na tyto pracovníky se nevztahuj i ustanovení o rozvržení stanovené týdenní pracovní doby a o prostojích,

b) při důležitých osobních překážkách v práci jim nenáleží od organizace náhrada mzdy,

c) nenáleží jim příplatek za práci přesčas ani příplatek za práci ve svátek, popřípadě ani další složky mzdy stanovené mzdovým předpisem.

(3) Vláda Československé socialistické republiky po projednání s Ústřední radou odborů může stanovit nařízením další odchylky pro domácké pracovníky, pokud to budou vyžadovat jejich odlišné pracovní podmínky, popřípadě stanovit, že při některých důležitých osobních překážkách v práci jim náleží od organizace náhrada mzdy.

(4) Pracovníci poskytující jménem organizace služby, které si převážné sami zprostředkovávají a odvádějí organizaci odvod podle stanovené kalkulace (pracovníci ve zvláštním zapojení), vykonávají v obvodě s organizací práci bud na pracovištích organizace nebo mimo ně. Pracovní dobu si rozvrhují sami, a to popřípadě podle podmínek sjednaných s organizací v pracovní smlouvě.

(5) Vláda České socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky po projednání s Českou odborovou radou a Slovenskou odborovou radou může stanovit nařízením pro pracovníky ve zvláštním zapojení nezbytné odchylky od tohoto zákoníku, pokud jde o

a) postup při stanovení a výplatě mzdy,

b) prostoje a jejich odměňování,

c) důležité osobní překážky v práci a náhradu mzdy za ně,

d) práci přesčas, příplatky za práci přesčas a příplatky za práci ve svátek, jakož i podrobnosti o jejich pracovních podmínkách.

Ustanovení tohoto zákoníku se vztahují i na pracovně právní vztahy, jejichž účastníkem je jiná než socialistická organizace.

(1) Mezi občany může být sjednán pracovní poměr k poskytování sužeb pro osobní potřebu. Tento pracovní poměr se řídí ustanoveními tohoto zákoníku s těmito odchylkami:

a) sjednaný druh práce nebo místo výkonu práce lze změnit jen dohodou,

b) vypovědí lze pracovní poměr rozvázat z jakéhokoliv důvodu, popřípadě bez uvedení důvodu, přičemž neplatí zákaz výpovědi; výpovědní doba činí vždy jeden měsíc,

c) za porušení pracovní kázně nelze ukládat kárná opatření; poruší-li kterýkoliv účastník pracovního poměru zvlášť hrubým způsobem povinnosti z něho vyplývající a na druhém účastníku nelze spravedlivě požadovat, aby pokračoval v pracovním poměru, může tento účastník zru šit pracovní poměr okamžitě,

d) pro náhradu škody zaviněné pracovníkem z nedbalosti při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním neplatí omezení do výše trojnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku; soud však může i v těchto případech z důvodů hodných zvláštního zřetele snížit povinnost k náhradě škody až do výše průměrného měsíčního výdělku pracovníka,

e) občan, který sjednal pracovní poměr s jiným občanem, odpovídá tomuto pracovníku za škodu, kterou utrpěl při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním, pokud neprokáže, že škodu nezavinil odpovědnost občana se poměrně omezí, prokáže-li, že škodu zavinil také poškozený pracovník.

f) spory z těchto pracovních poměrů rozhodují jen soudy,

g) na tyta pracovní poměry se nevztahují ustanovení, která ukládají organizaci povinnost projednat s příslušnými odborovými orgán opatření tkající se pracovních poměrů nebo vyžádat si k nim jejich předchozí souhlas.

(2) Mezi občany lze sjednat pracovní poměr nebo uzavřít některou z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr k pomoci občanům, kteří poskytuj i služby na základě povolení vydaného podle právních předpisů příslušným orgánem státní správy [Nařízení vlády ČSR č. 1/1988 Sb., o prodeji zboží a poskytování služeb občany na základě povolení národního výboru.; Nařízení vlády SSR č. 2/1988 Sb., o prodeji zboží a poskytování služeb občany na základě povolení národního výboru.] a v dalších případech stanovených právními předpisy. Tyto pracovněprávní vztahy se řídí ustanoveními tohoto zákoníku; vláda Československé socialistické republiky může v dohodě s Ústřední radou odborů stanovit nařízením potřebné odchylky. Do doby vydání nařízeni vlády Československé socialistické republiky lze mezi občany k výkonu prací podle tohoto odstavce sjednat pouze pracovní poměr; přitom platí odchylky uvedené v odstavci 1.

(1) Osamělí pracovníci, kteří trvale pečuj i o dítě mladší než jeden rok, nesmějí byt vysíláni na pracovní cesty mimo obvod obce svého pracoviště nebo bydliště, nesmějí být zaměstnáváni noční prací a prací přesčas a přeložit je lze jen na jejich žádost.

(2) Ustanovení § 154 odst. 3, § 155 a § 156 odst. 2 se vztahují také na osamělé pracovníky trvale pečující o dítě.

(3) Ustanoveni § 53 odst. 3, § 154 odst .3 a § 156 odst. 2 se vztahují také na pracovníka, který prokáže, že převážně sám dlouhodobě soustavně pečuje o převážně nebo úplně bezmocného občana.

(1) Federální ministerstvo práce a sociálních věcí je oprávněno provádět na základě plánu kontrolní činnosti kontrolu dodržování pracovněprávních předpisů v orgánech a organizacích patřících do působnosti federace. Ministerstva zdravotnictví a sociálních věcí republik jsou oprávněna provádět kontrolní činnost podle předchozí věty v orgánech, organizacích a organizačních jednotkách na území příslušné republiky s výjimkou kontroly dodržování mzdových předpisů; příslušná ministerstva financí, cen a mezd republik jsou oprávněna provádět kontrolu dodržování mzdových předpisů v orgánech, organizacích a organizačních jednotkách na území republiky kontrolu dodržování předpisů o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci provádějí výlučně orgány státního odborného dozoru nad bezpečností práce a technických zařízení.

(2) Pracovnici pověření provedením kontroly jsou oprávněni vstupovat do objektů a zařízení orgánů a organizaci, požadovat od příslušných pracovníků předložení potřebných dokladů, podání úplných zpráv, informaci a vysvětlení ve lhůtách k tomu určených, jejich účast při projednávání výsledků kontroly a další součinnost potřebnou k vytvářeni vhodných podmínek k nerušenému a rychlému provedení kontroly.

(3) Zjistí-li porušení pracovněprávních předpisů, jsou pracovníci pověření provedením kontroly oprávněni vyžadovat na pracovnících orgánů a organizací odstranění zjištěných nedostatků a podání zprávy o přijatých opatřeních ve lhůtě k tomu určené, popřípadě požádat o zjednání nápravy nadřízený orgán.

(4) Pracovníkům organizace, kteří v určené lhůtě nesplní povinnost, která jim je uložena podle odstavců 2 a 3, může pracovník pověřeny proveden m kontroly uložit pořádkovou pokutu až do částky 1000 Kčs, a to i opětovně, nebyla-li uložená povinnost splněna ani v nově určené lhůtě. Pořádkovou pokud lze uložit ve lhůtě jednoho roku ode dne, kdy k nesplnění povinnosti došlo.

(5) V zařízeních ozbrojených sil a ozbrojených sborů v působnosti federálního ministerstva národní obrany, federálního ministerstva vnitra, ministerstev vnitra a životního prostředí a ministerstev spravedlnosti republik a v orgánech společenských organizací, lze kontrolu podle odstavce 1 provádět jen se souhlasem příslušných ústředních orgánů.

(6) Kontrolní činnosti podle odstavce 1 nejsou dotčeny povinnosti orgánů podle § 26 odst. 2 ani kontrolní oprávněni jiných orgánů podle zvláštních předpisů.

(1) Národní výbor je oprávněn uložit organizaci za zaviněné porušení povinností vyplývajících z pracovněprávních předpisů a právních předpisů o rozmísťování pracovních sil pokutu až do částky 100.000 Kčs a při opětovném porušení povinností, za jejichž nedodržení byla již pokuta uložena, pokutu až do částky 500.000 Kčs. Pokutu lze uložit ve lhůtě jednoto roku ode dne, kdy se národní výbor dověděl o porušeni těchto povinností, nejpozději však do tří let ode dne, kdy je organizace porušila. Za stejných podmínek jsou oprávněny uložit pokutu za porušení pracovněprávních předpisů na základě svých kontrolních zjištění také ústřední orgány uvedené v 270a odst. 1.

(2) Pokutu nelze uložit, byla-li organizaci za totéž porušení pracovněprávních předpis a nebo právních předpisů o rozmísťování pracovních sil uložena již pokuta nebo jiná majetková sankce jiným orgánem podle zvláštních předpisů.

(3) Při ukládání pokut se postupuje podle obecných předpisů o správním řízení. Pokuty plynou do příslušného státního rozpočtu. Totéž platí o ukládáni pořádkových pokut (§ 270a odst. 4).

U organizací přímo řízených národními výbory plní úkoly ústředních orgánů podle tohoto zákoníku krajské národní výbory s výjimkou vydávání pracovněprávních předpisů.

(1) Právními, pracovněprávními, zvláštními a mzdovými předpisy uvedenými v tomto zákoníku se rozumějí obecně závazné právní předpisy. Pro účely ustanovení § 27 odst. 4, tedy vedoucího pracovníka jmenuje do funkce orgán nadřízený organizaci, se rozumí zvláštním předpisem též usnesení příslušné vlád.

(2) Pokud jde o vydávání pracovněprávních předpisů, rozumějí se ústřední orgány uvedenými v tomto zákoníku ústřední orány státní právy.

(3) Za ostatní federální ústřední orgány a organizace vydává pracovněprávní předpisy federální ministerstvo práce a sociálních věcí. Za ostatní ústřední orány republik a organizace vydává pracovněprávní předpisy příslušné ministerstvo zdravotnictví a sociálních věcí republiky výjimkou pracovněprávních předpisů uvedených v § 123 odst. 1 písm. a) až f); tyto předpisy vydává příslušné ministerstvo financí, cen a mezd republiky. Při vydávání pracovněprávních předpisů uvedených v § 123 odst. 1 postupují ministerstva zdravotnictví a sociálních věcí a ministerstva financí, cen a mezd republik podle odstavce 2 téhož ustanovení. Pracovněprávní předpisy týkající se členů výrobních družstev vydávají ústřední orgány státní správy uvedené v tomto odstavci též v dohodě s příslušným svazem družstev.

(4) Tam, kde podle příslušných ustanovení tohoto zákoníku ústředí orgány státní správy vydávají pracovněprávní předpisy podle zásad schválených vládou Československé socialistické republiky po projednání s Ústřední radou odborů, je třeba projednat tyto zásady též se svazem družstevních rolníků, pokud se pracovněprávní předpisy pode nich vydané týkají také pracovněprávních vztahů pracovníků jednotných zemědělských družstev nebo pracovních vztahů členů těchto družstev.

(5) Nejde-li o vydávání právních předpisů, vykonávají působnost orgánů nadřízených organizacím podle tohoto zákoníku u bytových, spotřebních a výrobních družstev příslušné svazy družstev a u organizací zřízených společenskými organizacemi příslušné ústřední orgány společenských organizací.

(1) Právní a ostatní předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci jsou předpisy na ochranu života a zdraví, předpisy hygienické a protiepidemické, technické normy, dopravní předpisy, předpisy o požární ochraně a předpisy o zacházení s hořlavinami, výbušninami, zbraněmi, radioaktivními látkami, jedy a jinými látkami škodlivými zdraví, pokud upravuj i otázky týkající se ochrany života a zdraví.

(2) Za předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci se považují i pravidla o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci vydaná ústředními orgány nebo organizacemi v dohodě s příslušným orgánem státního odborné ho dozoru nad bezpečnosti práce a technických zařízení a příslušného odborového orgánu.

(3) Pokyn k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci jsou konkrétní pokyny dané pracovníku jeho nadřízenými.

(1) Osamělými se rozumějí neprovdané, ovdovělé nebo rozvedené ženy, svobodní, ovdovělí nebo rozvedení muži a ženy i muž i osamělí z jiných vážných důvodů, nežijí-li s druhem, popřípadě s družkou.

(2) Mladiství pracovnici jsou pracovníci mladší než 18 let.

(3) kdo je zákonným zástupcem mladistvého pracovníka, stanoví zákon o rodině.

(1) Federální ministerstvo práce a sociálních věcí po projedná ní s federálním ministerstvem financí

a) podle zásad schválených vládou Československé socialistické republiky po projednání s Ústřední radou odborů stanoví v hláškou zjišťování a používání průměrného výdělku,

b) může v odůvodněných případech stanovit vyhláškou odchylky od obecně platné úpravy pro některé skupiny pracovníků, zejména v souvislosti se změnami v odměňování nebo úpravami pracovní doby.

(2) Průměrným výdělkem pracovníka pro pracovněprávní účely se rozumí průměrný hrubý výdělek, pokud pracovněprávní předpisy nestanoví jinak.

(1) Podle tohoto zákoníku se posuzují také pracovněprávní vztahy vzniklé před 1. lednem 1966, pokud není dále stanoveno jinak.

(2) Podle dosavadních předpisů se posuzují nároky vzniklé z pracovního poměru do 31. prosince 1965 a právní úkony týkající se změny a skončení pracovního poměru učiněné před 1. lednem 1966 a jejich právní účinky, i když nastanou po tomto dni; platnost vzniku pracovního poměru sjednávaného pracovní smlouvou e však posuzuje vždy podle tohoto zákoníku.

(3) U pracovníků, jejichž pracovní poměr se dosud řídil zákonem č. 66/1950 Sb., o pracovních a platových poměrech státních zaměstnanců, se považuje napříště za sjednaný druh práce taková práce, která odpovídá pracovní náplni funkce, do které byli trvale ustanoveni přede dnem 1. ledna 1966: totéž platí i o místu výkonu práce.

(4) Porušení pracovní kázně, k němuž došlo před 1. lednem 1966, se posuzuje podle tohoto zákoníku, jestliže rozhodnutí o uložení kárného opatření nenabylo dosud právní moci. Ustanovení § 79 odst. 2 se však vztahuje i na kárná opatření, uložená před tímto dnem.

(1) Pracovní spory, o nichž bylo zahájeno řízení před 1. lednem 1966, projednají a rozhodnou orgány příslušné podle dosavadních předpisů.

(2) V zahájených pracovních sporech, jejichž projednávání se dosud řídilo vládním nařízením č. 120/1950 Sb., o právech a povinnostech státních zaměstnanců, o řízení ve věcech jejich pracovního poměru a o rozhodčích komisích, ve znění vládního nařízení č. 12/1961 Sb., se postupuje takto:

a) nechce-li osobní úřad vyhovět podaným námitkám, postoupí je orgánu, který je podle tohoto zákoníku příslušný k projednání sporu,

b) stížnosti a odvolání, o nichž nebylo do 31. prosince 1965 pravomocně rozhodnuto, postoupí orgány, u nichž byly podány, příslušnému okresnímu soudu, který na jejich podkladě spor pro jedná.

(3) Navrhne-li prokurátor zrušení pravomocného rozhod nutí vydaného v pracovním sporu uvedeném v předchozím odstavci, protože je v rozporu s právními předpisy, rozhodne o jeho zrušení ústřední výbor příslušného odborového svazu. Zruší-li takové rozhodnutí, postoupí spor příslušnému soudu.

(1) Podle dosavadních předpisů se až do svého zakončení posuzují lhůty, které počaly běžet před 1. lednem 1966.

(2) Promlčecí doby, které počaly běžet před 1. lednem 1966, se posuzují podle dosavadních předpisů. Stanoví-li však tento zákoník k uplatnění nároku lhůtu kratší než dosavadní předpisy, končí lhůta nejpozději dnem 31. prosince 1966. Lhůta k uplatnění neplatnosti rozvázání pracovního poměru končí nejpozději do tří měsíců od počátku účinnosti tohoto zákoníku. Po uplynutí těchto dob nároky zanikají.

(3) Nárok na náhradu škody úmyslně způsobené, z níž měl pachatel majetkový prospěch, zaniká uplynutím desetileté lhůty počítané od dne, kdy počala běžet původní lhůta.

(1) Zrušují se

1. XXVI. hlava obecného zákoníku občanského vyhlášeného dne 1. června 1811 ve znění předpisů jej měnicích a doplňujících;

2. živnostenský řád č. 227/1859 ř. z. ve znění předpisů jej měnících a doplňujících;

3. zákon č.115/1884 ř. z., o zaměstnávání mladistvých dělníků a žen, o denní pracovní době a o nedělním klidu při hornictví, ve znění předpisů jej měnících a doplňujících;

4. zákon. 21/1395 ř. z., jímž se upravuje nedělní a sváteční klid v živnostech, ve znění zákona č. 15/1905 ř. z.;

5. nařízení č. 160/1906 ř. z., o službě při strojích na námořních parnících obchodního loďstva;

6. nařízení č. 180/1908 ř. z., o úpravě pracovních podmínek zaměstnanců v olovárnách a zinkovnách;

7. zákon č. 9/1914 ř. z., o služební smlouvě osob ustanovených hospodářských a lesnických podnicích ke službám vyššího druhu (zákon o statkových úřednících);

8. nařízení č. 206/914 ř. z., jímž se doplňují ustanovení o přisluhování a dohledu k parním kotlům a parním strojům;

9. zákon č. 91/1918 Sb., o osmihodinové době pracovní;

10. nařízení č. 11/1939 Sb., jímž se vydávají prováděcí předpisy k zákonu o osmihodinové době pracovní;

11. zákon č. 420/1919 Sb., o práci dětí;

12. zákon č. 29/1920 Sb., o úpravě pracovních a mzdových poměrů domácké práce, ve znění vládního nařízení č. 44/1951 Sb.;

13. nařízení č. 499/1921 Sb., o úpravě pracovní doby v lékárnách;

14. zákon č. 244/1922 Sb., kterým se všeobecně upravují právní poměry mezi zaměstnavateli a zaměstnanci na Slovensku, ve znění zákona č. 217/1924 Sb.;

15. zákon č. 1:7/1924 Sb., jímž se vydávají předpisy o ochraně života a zdraví osob zaměstnaných v živnostech natěračských, lakýrnických a malířských;

16. živnostenský zákon pro území Slovenska č. 259/1924 Sb., ve znění předpisů jej měnících a doplňujících;

17. ustanovení části druhé vládního nařízení č. 15/1927 Sb., o úpravě platových a některých služebních poměrů zaměstnanců Československých státních drah;

18. vládní nařízení č. 16/1927 Sb., o úpravě služebních a platových poměrů řemeslných zaměstnanců v technické službě stavební a udržovací a v automobilním provozu Československé pošty, ve znění nařízení č. 111/1945 Sb., nařízení č. 140/1946 Sb. a nařízení č. 220/1946 Sb.;

19. zákon č. 39/1928 Sb., o ochraně domácího trhu práce;

20. zákon č. 154/1934 Sb., o pracovním poměru soukromých úředníků, obchodních pomocníků a jiných zaměstnanců v podobném postavení (zákon o soukromých zaměstnancích);

21. zákon č.189/1936 Sb.. o pracovním poměru redaktorů;

22. ustanovení § 62, § 80 odst. 1 a § 146 odst. 2 vládního nařízení č. 41/1938 Sb., jímž se vydávají všeobecné předpisy na ochranu života a zdraví pomocných dělníků;

23. zákon č. 33/1939 Slov, zák., o zaměstnávání cizinců;

24. ustanovení § 6 nařízení č. 131/1940 Sb., jímž se vydávají předpisy na ochranu života a zdraví zaměstnanců pracujících ve stlačeném vzduchu;

25. nařízení č. 261/192 Sb., o domácké práci, ve znění nařízení č. 76/1944 Sb.;

26. vládní nařízeni č. 15/1945 Sb., o hlášení pracovního poměru a jeho zrušení;

27. dekret č. 71/1945 Sb., o pracovní povinnosti osob, které pozbyly československého státního občanství;

28. dekret č. 88/195 Sb., o všeobecné pracovní povinnosti;

29. vyhláška č. 652/1945 Ú.l., o úpravě pracovněprávních otázek v souvislosti s prováděním opatření k urychlení nakládky a vykládky vozů a plavidel;

30. zákon č. 29/1946 Sb., kterým se zavádějí pracovní průkazy;

31. zákon č. 177/1946 Sk., o úpravě pracovní doby v pekárnách;

32. vyhláška č. 184/1946 Sb., o vydávání pracovních průkazů a přihláškách k nemocenskému pojištění, ve znění vyhlášky č. 198/1948 Sb.;

33. zákon č. 16/1947 Sb., o umístění a jiném zaopatření zaměstnanců na zkonfiskovaném zemědělském majetku a jejich rodinných příslušníků;

34. zákon č. 15/1947 Sb., o úpravě pracovní doby v hornictví;

35. zákon č. 10/1947 Sb., kterým se živnost foukače technického skla prohlašuje za řemeslnou;

36. zákon č. 110/1947 Sb., kterým se živnost vulkanizérská prohlašuje za živnost řemeslnou;

37. zákon č. 244/1948 Sb., o státní mzdové politice;

38. vyhláška č. 1153/1948 Ú.l., upravující pracovní a mzdové podmínky pekařského dělnictva;

39. zákon č. 4/1949 Sb., o pracovním poměru domovnickém;

40. vládní nařízení č. 40/1949 Sb., kterým se zaměstnání v dílnách a autodílnách železniční správy při některých řemeslných výkonech prohlašuje za rovnocenné zaměstnání učňovskému;

41. zákon č. 234/1949 Sb., o náhradách cestovních, stěhovacích a jiných výdajů;

42. vládní nařízení č. 278/1949 Sb., kterým se upravuje výše některých náhrad podle zákona o náhradách cestovních, stěhovacích a jiných výdajů;

43. ustanovení § 3 až 10 zákona č. 64/1950 Sb., o sociálním zabezpečení osob povolaných k službě v branné moci a jejich rodinných příslušníků, ve znání zákonného opatření předsednictva národního shromáždění č. 43/1956 Sb.;

44. zákon č. 66/1950 Sb., o pracovních a platových poměrech státních zaměstnanců, ve znění zákonného opatření předsednictva Národního shromáždění č. 60/1956 Sb.;

45. zákon č. 67/1950 Sb., o pracovních a platových poměrech soudců z povolání, prokurátorů a soudcovských čekatelů (soudcovský zákon);

46. ustanovení § 6 odst. 3 a 4 a § 17, 18, 20, 23, 25 a 26 vládního nařízení č. 68/1950 Sb., kterým se vdává platový řád pro správní zaměstnance, a doplňující vládní nařízení č. 38/1955 Sb.;

47. vládní nařízení č. 102/1950 Sb., kterým se stanoví počátek účinnosti zákona o náhradách cestovních, stěhovacích a jiných výdajů;

48. vládní nařízení č. 115/1950 Sb., o pracovních a platových poměrech a penzijním zabezpečení bývalých pragmatikálních zaměstnanců převzatých o služeb národních nebo komunálních podniků, pokud upravuje pracovní a platové poměry;

49. vládní nařízení č. 120/1950 Sb., o právech a povinnostech státních zaměstnanců, o řízení ve věcech jejich pracovního poměru a o rozhodčích komisích, ve znění vládního nařízení č. 12/1961 Sb.;

50. ustanovení § 4 až 8 vládního nařízení č. 131/1950 Sb., jímž se provádí zákon o sociálním zabezpečení osob povolaných k službě v branné moci a jejich rodinných příslušníků, ve znění vládního nařízení č. 18/1953 Sb.;

51. ustanovení 12 odst. občanského zákoníku č.141/1950 Sb.;

52. vládní nařízení č. 19/1951 Sb., o úpravě pracovní doby k zabezpečení plynulé dopravy pracujících a zásobování elektřinou, plynem a topnou parou, ve znění vládního nařízení č. 30/1959 Sb.;

53. ustanovení § 6 zákona č. 93/1951 Sb., o státním svátku, o dnech pracovního klidu a o památných a významných dnech;

54. vládní nařízení č. 39/1952 Sb., o zákazu přijímání pracovníků do zaměstnání, kteří nemají řádně rozvázán předchozí pracovní poměr;

55. ustanovení § 3, 16, 19,20 a 21 vládního nařízení č. 17/1954 Sb., o platových poměrech zaměstnanců státního aparátu, ve znění zákonného opatření předsednictva Národního shromáždění č. 60/1956 Sb.;

56. ustanovení § 6 odst. 1 písm. a) a odst. 2 vládního nařízení č. 44/1954 Sb., o organizaci veřejné dopravy v oboru ministerstva dopravy;

57. vyhláška č.77/1954 Ú.1., o náhradě výdělku zaměstnanců za dny pracovního klidu a o odměně za práci v těchto dnech;

58. vyhláška č. 124/1954 Ú.l., o úpravě pracovněprávních poměrů učňů a o přípravě mládeže pro povolání v pracovním poměru v závodech;

59. vyhláška č. 213/1955 Ú.l., o rozvázání některých pracovních poměrů bez souhlasu odboru pracovních sil rady okresního národního výboru;

60. zákonné opatření předsednictva Národního shromáždění č. 26/1956 Sb., o sjednocení disciplinárních předpisů v oboru ministerstva spojů;

61. ustanovení § 13 až 15 zákonného opatření předsednictva Národního shromáždění č. 30/1956 Sb., o úpravě platových poměrů učitelů a vychovatelů;

62. ustanovení § 15 až 17 a 20 a 22 zákonného opatření předsednictva Národního shromáždění č. ti/1956 Sb., o úpravě platových poměrů zdravotnických pracovníků;

63. zákon č. 45/1956 Sb., o zkrácení pracovní doby:

64. ustanovení § 50 odst. 2 a 3 zákona č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců;

65. zákon č. 2/1957 Sb., o kárném (disciplinárním) stíhání rozkrádání a poškozování majetku v socialistickém vlastnictví, a prováděcí směrnice č. 136/1958 Ú.l.;

66. ustanovení § 14 zákona č. 70/1958 Sb., o úkolech podniků a národních výborů na úseku péče o pracovní síly;

67. zákon č. 71/1958 Sb., o závazcích k náhradě škody způsobené zaměstnancem porušením povinnost z pracovního poměru;

68. ustanovení § 1 až 3 zákona č. 89/1958 Sb., o výchově dorostu k povolání v učebním poměru (učňovský zákon);

69. vyhláška č. 15/1958 Ú.l., o rozvazování některých pracovních poměrů bez souhlasu odboru pracovních sil rady okresního národního výboru;

70. vyhláška č. 165/1958 Ú.l., o hmotné odpovědnosti obchodních zaměstnanců;

71. zákon č. 81/1959 Sb., o placené dovolené na zotavenou;

72. vyhláška č. 82/1959 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o placené dovolené na zotavenou;

73. vládní vyhláška č. 40/1959 Ú.l., o zadávání prací a služeb socialistickými organizacemi jednotlivcům;

74. vyhláška č. 184/1959 Ú.l., kterou se vydávají směrnice pro rozhodováni pracovních sborů v závodech;

75. vládní nařízení č. 28/1960 Sb., o dodatkové dovolené zaměstnanců;

76. vyhláška č. 135/1960 Sb., kterou se vydávají za účelem dodatkové dovolené zaměstnanců seznamy některých druhů prací a pracovišť;

77. vyhláška č. 13/1960 Sb., kterou se vydávají směrnice o provádění rozhodčího řízeni v pracovních sporech státních zaměstnanců;

78. zákon č. 65/1961 Sb., o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci;

79. zákonné opatření předsednictva Národního shromáždění č. 101/1961 Sb., o náhradě mzdy při vojenském cvičení;

80. vyhláška č. 98/1962 Sb., o pracovních poměrech, výkonu služby a kárné odpovědnosti příslušníků veřejných požárních útvarů;

81. ustanovení § 1 a 9 až 13 zákona č. 58/1964 Sb., o zvýšení péče o těhotné ženy a matky;

82. zákon č. 30/1965 Sb., o odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání;

83. vyhláška č. ti/1965 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání.

(2) Mzdové předpisy, předpisy upravující náhrady při překážkách v práci z důvodů obecného zájmu a předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, které se nezrušují podle předchozího odstavce, zůstávají v platnosti, pokud neodporují tomuto zákoníku.

(3) Předpisy, které upravuj i délku pracovní doby výhodněji pro pracovníky než § 83 tohoto zákoníku, zůstávají v planosti.

(4) V platnosti zůstává zákon č. 37/1959 Sb., o postavení závodních výborů základních organizací revolučního odborového hnutí, s tím, že jeho přílohu tvoří usnesení IV, všeodborového sjezdu se změnami a doplňky provedenými usnesením celostátní všeodborové konference z roku 1965. Tato příloha je připojena k tomuto zákoníku.

Tento zákoník nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1966.

Zákon č. 88/1968 Sb., o prodloužení mateřské dovolené, o dávkách v mateřství a o přídavcích na děti z nemocenského pojištění nabyl účinnosti dnem 1. července 1968, zákon č. 153/1969 Sb., kterým se mění a doplňuje zákoník práce, nabyl účinnosti dnem 1. ledna 1970, zákon č.100/1970 Sb., o služebním poměru příslušníků Sboru národní bezpečnosti, nabyl účinnosti dnem 1. ledna 1971, zákon č. 20/1975 Sb., kterým se mění a doplňují některá další ustanovení zákoníku práce, nabyl účinnosti dnem 1. července 1975, zákon č. 72/1982 Sb., kterým se mění a doplňuje § 105 zákoníku práce, nabyl účinnosti dnem 1. července 1982, zákon č. 111/1983 Sb., o prodloužení základní výměry dovolené na zotavenou a o doplnění § 5 zákoníku práce, nabyl účinnosti dnem 1. ledna 1985, zákon č. 22/1985 Sb., kterým se mění a doplňuje § 92 a 105 zákoníku práce, nabyl účinnosti dnem vyhlášení, zákon č. 52/1987 Sb., kterým se mění a doplňují některá ustanovení zákoníku práce, nabyl účinnosti dnem 1. července 1987, zákon č. 98/1987 Sb., o zvláštním příspěvku horníkům, nabyl účinnosti dnem 1. ledna 1988, zákon č. 188/1988 Sb., kterým se mění doplňuje zákoník práce, nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1989.