Federální shromáždění ČSSR 1986 – 1990

jak vyplývá za změn a doplnění provedených zákonem ze dne 18. prosince 1965 č. 141 Sb., zákonem ze dne 1. prosince 1967 č. 116 Sb., zákonem ze dne 27. června 1968 č. 89 Sb., zákonem ze dne 14. prosince 1972 č. 99 Sb., zákonem ze dne 12. listopadu 1975 č. 121 Sb., zákonným opatřením předsednictva Federálního shromáždění ze dne 27. ledna 1982 č. 8 Sb., zákonem ze dne 14. prosince 1983 č. 148 Sb., zákonem ze dne 20. června 1984 č. 57 Sb., zákonem ze dne 13. listopadu 1984 č. 109 Sb., zákonem ze dne 23. června 1987 č. 51 Sb. a zákonem ze dne 25. června 1988 č.103 Sb.

Ústava Československé socialistické republiky zaručuje všem pracujícím právo na hmotné zabezpečení ve stáří a při neschopnosti k práci.

Toto právo je zajišťováno soustavou sociálního zabezpečení, které se rozvijí v souladu s možnostmi a potřebami celého národního hospodářství.

Vítězství dělnické třídy v únoru 1948 umožnilo rozšířit sociální zabezpečení i na pracující rolníky. Vznikem a upevňováním jednotných zemědělských družstev byly vytvořeny předpoklady, aby se sociální zabezpečení rolníků neustále zlepšovalo a přibližovalo úrovni sociálního zabezpečení ostatních pracujících. Zákonem č. 32/1962 Sb. byly upraveny nároky členů jednotných zemědělských družstev s vyšší úrovní hospodaření, pokud jde o zabezpečení v nemoci a zabezpečení matky a dítěte, v podstatě stejně jako pracovníkům v pracovním poměru. Nároky ze zabezpečení matky a dítěte byly upraveny i pro členy ostatních družstev.

XII. sjezd Komunistické strany Československa stanovil jako hlavní úkol celé společnosti další rozvoj zemědělské výroby a vyrovnání jej i úrovně na úroveň průmyslu. Vyrovnávání zemědělství na úroveň průmyslu se bude uskutečňovat postupně, a to v souladu s tím, jak budou družstva přecházet na vyšší formy hospodaření blížící se produktivitou a organizací práce, jakož i způsobem odměňování průmyslovým závodům. Tím se budou pracovní a životní podmínky družstevních rolníků přibližovat podmínkám v průmyslu a bude možné upravit sociální zabezpečení jednotně pro všechny pracující.

Zákonem č. 56/1964 Sb. bylo sociální zabezpečení družstevních rolníků dále zvýhodněno tím, že byla všem družstevnicím prodloužena mateřská dovolená jako ostatním pracujícím ženám, přídavky na děti byly upraveny za stejných podmínek a ve stejné výši jako u ostatních pracujících a nárok na nemocenské ze státních prostředků byl rozšířen v některých případech na členy všech družstev. V důchodovém zabezpečení družstevních rolníků byl rozšířen počet důchodových pásem.

(Tímto zákonem se upravuje důchodové zabezpečení členů jednotných zemědělských družstev s vyšší úrovni hospodaření v podstatě stejně jako pro pracovníky v pracovním poměru a některé zásady úpravy důchodového zabezpečení pracovníků se provádějí i v důchodovém zabezpečení členů ostatních jednotných zemědělských družstev.) [Překonáno zákonem č. 121/1975 Sb., o sociálním zabezpečení.]

Dávky a služby sociálního zabezpečení poskytuje stát. Na částečnou úhradu nákladů sociálního zabezpečení přispívají družstva.

Jednotná zemědělská družstva se podílejí na prováděni sociálního zabezpečení.

(Tímto zákonem se dává základ k tomu, aby s postupným přechodem družstev na vyšší úroveň hospodaření dosahovali družstevníci na úseku sociálního zabezpečení stejných nároků jako ostatní pracovníci a aby tím byly i v oblasti sociální postupně odstraňovány rozdíly mezi zemědělstvím a průmyslem.) [Překonáno zákonem č. 121/1975 Sb., o sociálním zabezpečení.]

K dosažení těchto cílů Národní shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto zákoně:

Zabezpečení v nemoci a zabezpečení matky a dítěte vzniká družstevníku dnem vzniku členství v družstvu, ne však dříve než dnem skutečného začátku výkonu práce. Toto zabezpečení zaniká dnem; jímž členství v družstvu zaniklo.

(1) Družstevník, který podle dohody o pracovních podmínkách má konat práci v družstvu jen po část kalendářního roku, nebo který byl družstvem uvolněn z výkonu práce, je účasten zabezpečení v nemoci a zabezpečení matky a dítěte jen v době, kdy podle uvedené dohody měl práci konat nebo ji konal.

(2) Družstevník, který podle dohody o pracovních podmínkách koná práce jen občas a nepravidelně podle potřeb družstva, je účasten zabezpečení v nemoci a zabezpečení matky a dítěte v rozsahu stanoveném prováděcím předpisem.

Družstevník je účasten zabezpečení v nemoci a zabezpečení matky a dítěte v době, kdy vykonává v zahraničí práci pro družstvo.

Družstevník, který podle dohody o pracovních podmínkách má vykonávat práci takového rozsahu, že odměna nedosahuje ani 120 Kčs měsíčně, je ze zabezpečení v nemoci a zabezpečení matky a dítěte vyňat.

Družstevníkům a jejich rodinným příslušníkům se poskytuje léčebně preventivní péče za stejných podmínek a ve stejném rozsahu jako pracovníkům.

Dávky ze zabezpečení v nemoci a ze zabezpečení matky a dítěte jsou:

A. ze zabezpečení v nemoci:

1. peněžité dávky:

a) nemocenské,

b) podpora při ošetřování člena rodiny,

c) pohřebné;

2. věcné dávky:

lázeňská péče;

B. ze zabezpečení matky a dítěte:

a) vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství,

b) peněžitá pomoc v mateřství,

c) podpora při narození dítěte,

d) přídavky na děti.

(1) Nemocenské náleží místo pracovní odměny, jestliže člen družstva byl pro nemoc nebo úraz uznán dočasně neschopným k výkonu své dosavadní činností v družstvu, Za neschopného k výkonu činnosti v družstvu se považuje vždy člen družstva přijatý do ústavní péče v zařízení léčebné preventivní péče.

(2) Nemocenské se poskytuje od prvního dne dočasné neschopnosti k výkonu činnosti v družstvu pro nemoc nebo úraz (dále jen "pracovní neschopnost") do skončení pracovní neschopnosti nebo do uznání invalidity (částečné invalidity). Nemocenské se však poskytuje nejdéle po dobu jednoho roku od počátku pracovní neschopnosti (dále jen "podpůrčí doba").

(3) Při nové pracovní neschopnosti se započítávají do podpůrčí doby také předchozí období pracovní neschopnosti, pokud spadají do doby jednoho roku před vznikem nové pracovní neschopnosti. Tato období se však nezapočtou, jestliže

a) výkon práce v družstvu nebo v předchozím pracovním poměru trval aspoň 6 měsíců od skončení poslední pracovní neschopnosti pro nemoc nebo

b) nová pracovní neschopnost byla způsobena pracovním úrazem (nemocí z povolání).

Do podpůrčí doby se rovněž nezapočítává předchozí období pracovní neschopnosti způsobená pracovním úrazem (nemocí z povolání).

(4) Nemocenské může byt poskytováno i po uplynutí podpůrčí doby, jestliže lze podle vyjádření okresní posudkové komise sociálního zabezpečení očekávat, že člen družstva nabude v krátké době pracovní schopnosti; takto je však možno poskytovat nemocenské nejdéle po dobu jednoho roku od uplynutí podpůrčí doby.

(5) Při lázeňské péči náleží nemocenské, pokud se tato péče poskytuje v době pracovní neschopnosti.

(6) Nemocenské náleží místo pracovní odměny také po dobu karantény nařízené podle předpisů o boji proti přenosným nemocem.

(1) Nemocenské se stanoví z průměrné denní pracovní odměny člena družstva, nejvýše však z částky 150 Kčs, čítajíc v to i hodnotu naturálií poskytovaných jako součást pracovní odměny (dále jen "průměrná denní pracovní odměna"). Základem pro výpočet průměrné denní pracovní odměny je příjem z pracovní činnosti, jehož člen družstva dosáhl v období, které stanoví prováděcí předpisy, před vznikem pracovní neschopnosti nebo před nařízením karantény.

(2) Nemocenské náleží za pracovní dny a za svátky, za něž se poskytuje pracovníkům náhrada mzdy.

(1) Výše nemocenského za pracovní den činí 90% průměrné denní pracovní odměny.

(2) Za první tři pracovní dny pracovní neschopnosti činí však výše nemocenského 70% průměrné denní pracovní odměny. Při pracovní neschopnosti, která vznikla pracovním úrazem (nemoci z povolání), nebo při karanténě náleží za první tři pracovní dny nemocenské ve výši 90% průměrné denní pracovní odměny; vláda Československé socialistické republiky může nařízením stanovit, že nemocenské v této výši náleží za první tři pracovní dny i v ostatních případech pracovní neschopnosti.

Družstevníku, který podle dohody o pracovních podmínkách bude konat práci v družstvu jen po část kalendářního roku, a nejde o důchodce, kterému se vyplácí starobní nebo invalidní důchod, náleží nemocenské při téže pracovní neschopnosti nejdéle po dobu 75 pracovních dnů, při více pracovních neschopnostech nejdéle po dobu 90 pracovních dnů v jednom kalendářním roce. Toto omezení neplatí, jestliže pracovní neschopnost vznikla pracovním úrazem (nemocí z povolání) nebo jestliže družstevník v době kalendářního roku před vznikem pracovní neschopnosti byl účasten zabezpečení v nemoci a zabezpečení matky a dítěte aspoň 180 dnů.

Poživateli starobního, invalidního nebo osobního důchodu, jemuž se při pracovní činnosti v družstvu důchod nadále vyplácí, náleží nemocenské při pracovní neschopnosti jen tehdy, jestliže byl účasten zabezpečení v nemoci, a zabezpečení matky a dítěte nejméně po dobu tří měsíců bezprostředně před vznikem pracovní neschopnosti. Nemocenské se poskytuje při téže pracovní neschopnosti nejdéle po dobu 60 pracovních dnů, při více pracovních neschopnostech nejdéle po obu 60 pracovních dnů v jednom kalendářním roce. Tato omezení neplatí, jestliže pracovní neschopnost vznikla pracovním úrazem (nemocí z povolání).

Nemocenské nemůže být přiznáno za dobu předa dnem, kdy byla předepsaným způsobem zjištěna pracovní neschopnost. Jestliže však pracovní neschopnost nastala dříve, než byla takto zjištěna, přizná se nemocenské nejdéle za tři pracovní dny nazpět; podmínkou je, že včasné zjištění pracovní neschopnosti bylo znemožněno z vážných důvodů.

Nemocenské může být při pracovní neschopnosti pro aktivní tuberkulózu zvýšeno až do výše průměrné denní pracovní odměny, z níž bylo nemocenské stanoveno, nejvýše však do částky 150 Kčs za pracovní den; zvýšení může být přiznáno nejdříve od počátku druhého měsíce trvání této pracovní neschopnosti a může být poskytováno po dobu, po kterou je člen družstva práce neschopen pro aktivní tuberkulózu, nejdéle však do skončení výplaty nemocenského. Při rozhodování o zvýšení nemocenského se hledí k celkovým zdravotním a sociálním poměrům nemocného člena družstva a jeho rodiny.

(1) Nárok na nemocenské nemá, kdo si přivodil pracovní neschopnost

a) v úmyslu vylákat nemocenské nebo

b) zaviněnou účastí ve rvačce nebo

c) jako bezprostřední následek své opilosti neb

d) při spáchání úmyslného trestného činu, za nějž zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice přesahuje jeden rok.

(2) Má-li člen družstva rodinné příslušníky, může jim být v těchto případech vypláceno nemocenské až do výše tří čtvrtin; nemá-li rodinné příslušníky, může být v případech uvedených v odstavci 1 písm. b) až d) vypláceno nemocenské až do výše poloviny.

(3) Poruší-li člen družstva předpisy o hlášení pracovní neschopnosti a o chování a životosprávě nemocných vydané orgány státní zdravotní správy, může být nemocenské dočasně sníženo nebo odňato, má-li však člen družstva rodinné příslušníky, může být nemocenské jen sníženo, a to nejvíce o čtvrtinu.

(1) Podpora při ošetřování člena rodiny náleží za podmínek dále stanovených členu družstva, který nemůže pracovat, poněvadž musí

1. ošetřovat nemocné dítě mladší než 10 let, nebo pečovat o dítě mladší než 10 let z toho důvodu, že

a) dětské výchovné zařízení, v jehož péči dítě jinak je, nebo škola, do které chodí, byla uzavřena z nařízení, příslušných orgánů, nebo

b) dítě nemůže být pro nařízenou karanténu v péči dětského výchovného zařízení nebo docházet do školy, nebo

c) osoba, která jinak o dítě pečuje, onemocněla nebo jí byla nařízena karanténa (karanténní opatření) anebo porodila a proto nemůže o dítě pečovat, nebo

3. ošetřovat jiného nemocného člena rodiny, jestliže jeho zdravotní stav vyžaduje nezbytné ošetřování jinou osobou.

(2) Podmínkou pro poskytováni podpory při ošetřování člena rodiny je, že dítě nebo nemocný člen rodiny žije s členem družstva ve společné domácnosti a že v této domácnosti není nikdo jiný, kdo by mohl o dítě pečovat nebo nemocného ošetřovat: splnění podmínky společné domácnosti se nevyžaduje, jde-li o ošetřování (péči) dítěte mladšího 10 let rodičem a není-li v domácnosti, v níž dítě žije, nikdo jiný, kdo by mohl dítě ošetřovat nebo o ně pečovat. Jde-li o ošetřování nemocného dítěte nebo jiného nemocného člena rodiny, je další podmínkou, že nemocného není možné nebo vhodné umístit v nemocnici.

(3) Podpora při ošetřování člena rodiny se poskytuje nejvýše po dobu pěti pracovních dnů, pokud potřeba ošetřování (péče) v nich trvá; poskytování lze prodloužit až o další dva pracovní dny, jestliže nebylo možné během prvních pěti pracovních dnů opatřit potřebnou péči.

(4) Členu družstva, který má v trvalé péči aspoň jedno dítě ve věku do skončení povinné školní docházky a je jinak osamělý, může být poskytování podpor, přiznané podle odstavců 1 až 3 dále prodlouženo, avšak doba poskytování nesmí v témž případě ošetřování (péče) přesáhnout 13 pracovních dnů.

(5) O stanovení podpory a o jejích sazbách platí obdobné předpisy o nemocenském.

(6) V témž případě ošetřování (péče) náleží podpora jen jednou a jen jednomu oprávněnému.

(7) Podpora při ošetřování člena rodiny nenáleží, pokud ošetřování člena rodiny spadá do doby, za kterou člen družstva nemá nárok na pracovní odměnu z jiné příčiny nebo jde-li o družstevníka, který podle dohody o pracovních podmínkách nepracuje na pracovištích družstva, ale vykonává pro družstvo práci doma.

(1) Zemřel-li družstevník, náleží jeho pozůstalým, kteří vypravili pohřeb, pohřebné v částce 1000 Kčs. Pozůstalými jsou manžel (manželka), druh (družka), děti, rodiče, prarodiče, sourozenci, tchán, tchýně, zeť a snacha.

(2) Jestliže vypravil pohřeb někdo jiný než pozůstalý, náleží mu pohřebné až do výše prokázaných výloh, nejvýše však v částce 1000 Kčs. Pohřebné však nenáleží, byl-li pohřeb vypraven na základě závazku vyplývajícího ze smlouvy nebo na základě úřední povinnosti.

(3) Jestliže družstevník vypravil pohřeb svému rodinnému příslušníku, náleží mu při úmrtí rodinného příslušníka ve věku do dvou let pohřebné ve výši 200 Kčs, při úmrtí rodinného příslušníka ve věku do deseti let pohřebné ve výši 500 Kčs a při úmrtí rodinného příslušníka ve věku nad deset let pohřebné ve výši 800 Kčs.

(1) Družstevníkům a jejich rodinným příslušníkům může být poskytnuta lázeňská péče za stejných podmínek a ve stejném rozsahu jako pracovníkům.

(2) Lázeňská péče se poskytuje družstevníkům a jejich rodinným příslušníkům na účet sociálního zabezpečení v zařízeních lázeňské péče státní zdravotní správy.

(1) Družstevnici, která konala práci, jež je těhotným ženám zakázána nebo jež podle lékařského posudku ohrožuje její těhotenství, a je proto v těhotenství dočasně převedena na jinou práci, při níž dosahuje bez svého zavinění nižšího příjmu než na dosavadní práci, náleží vyrovnávací příspěvek. [Koná-li těhotná družstevnice práci, která je těhotným ženám zakázána nebo která podle lékařského posudku ohrožuje její těhotenství, je družstvo povinno podle § 153 odst. 1 a § 162 zákoníku práce převést ji dočasně na práci, která je pro ni vhodná a při níž může dosahovat stejné pracovní odměny jako na dosavadní práci.]

(2) Ustanovení předchozího odstavce platí obdobně o matkách do konce devátého měsíce po porodu.

(3) Vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství se poskytuje ve výši rozdílu mezi průměrným pracovním příjmem, jehož družstevnice dosáhla v období, stanoveném prováděcími předpisy, před převedením na jinou práci, a pracovním příjmem, kterého dosahuje v jednotlivých kalendářních měsících po tomto převedení. K poklesu pracovního příjmu, který družstevnici vznikl zkrácením jejího pracovního úvazku, se nepřihlíží; rovněž se nepřihlíží k částkám příjmu přesahujícím v průměru 150 Kčs za pracovní den.

(4) Vyrovnávací příspěvek se poskytuje za dobu, za kterou družstevnice má po převedení na jinou práci nárok na pracovní odměnu nebo na její náhradu; v těhotenství se poskytuje nejdéle do nástupu mateřské dovolené a po ukončení mateřské dovolené nejdéle do konce devátého měsíce po porodu.

(5) Ministerstvo práce a sociálních věcí [Federální ministerstvo práce a sociálních věci podle čl. 22 ústavního zákona č. 143/1968 Sb., o československé federaci, a § 44 písm. a/ zákona č. 133/1970 Sb., o působnosti federálních ministerstev.] v dohodě s ministerstvem zemědělství a výživy a s Ústřední radou odborů vydá podrobnější předpisy o vyrovnávacím příspěvku, zejména o tom, jak se zjišťuje a vypočítává pracovní příjem, podle kterého se stanoví vyrovnávací příspěvek.

(1) Družstevnicím náleží v době těhotenství a mateřství v souvislosti s porodem a s péčí o narozené dítě mateřská dovolená po dobu 28 týdnů. Po jejím uplynutí se družstevnicím k prohloubeni mateřské péče o dítě zaručuje právo na další mateřskou dovolenou až do doby, kdy dítě dosáhne věku jednoho roku. [Srov. však § 157 a 162 zákoníku práce, ve znění zákona č. 52/19837 Sb.]

(2) Družstevnice jsou v těhotenství a mateřství po dobu mateřské dovolené a v některých případech i po část další mateřské dovolené zabezpečeny peněžitou pomocí v mateřství z prostředků sociálního zabezpečení družstevních rolníků za podmínek a v rozsahu stanovených v tomto zákoně.

(3) Peněžitá pomoc v mateřství náleží místo pracovní odměny, popřípadě místo nemocenského družstevnici, jestliže byla v posledních dvou letech před porodem účastna aspoň 270 dnů zabezpečení v nemoci a zabezpečení matky a dítěte družstevních rolníků. Do této doby se započítávají také dřívější období, v nichž družstevnice v posledních dvou letech před porodem

a) byla účastna nemocenského pojištění podle předpisů platných pro pracovníky nebo členy výrobních družstev,

b) byla účastna důchodového zabezpečení umělců, občanů poskytujících věcná plnění a výkony na základě povolení národního výboru nebo důchodového pojištění jednotlivě hospodařících rolníků a jiných osob samostatně hospodařících,

c) byla účastna nemocenské péče v ozbrojených silách,

d) byla účastna zabezpečení důchodců v nemoci,

e) pobírala po skončení zabezpečení (pojištění, péče) nemocenské nebo peněžitou pomoc v mateřství,

f) byla po skončení zaměstnání, členství ve výrobním družstvu, školní docházky nebo studia vedena v evidenci národního výboru jako uchazečka o zaměstnání.

(4) Pokud se doby uvedené v předchozím odstavci navzájem časově kryjí, započtou se jen jednou.

(5) Peněžitá pomoc v mateřství náleží také družstevnici, která byla v posledních dvou letech před porodem účastna aspoň 270 dnů důchodového zabezpečení (pojištění, péče) podle předchozích odstavců, jestliže jí trvá ochranná lhůta z jejího dřívějšího zabezpečení v nemoci (§ 37) ještě počátkem šestého týdne před očekávaným nebo skutečným dnem porodu, anebo jestliže až do této doby pobírá nemocenské z tohoto zabezpečení v nemoci.

(6) Těhotným ženám a kojícím matkám přiděluje družstvo lehčí práce přiměřené jejich stavu podle doporučení lékaře.

(1) Peněžitá pomoc v mateřství se poskytuje po dobu 28 týdnů mateřské dovolené, a to od počátku šestého týdne před očekávaným dnem porodu, nejdříve však od počátku osmého týdne před tímto dnem, pokud se dále nestanoví jinak.

(2) Vyčerpá-li družstevnice z mateřské dovolené před po rodem méně než šest týdnů, protože porod nastal dříve, než určil lékař, poskytuje se peněžitá pomoc v mateřství až do uplynutí doby stanovené v předchozím odstavci nebo v 23 a 24. Vyčerpá-li však družstevnice z mateřské dovolené před porodem méně než šest týdnů z jiného důvodu, poskytuje se jí peněžitá pomoc v mateřství jen do uplynutí 22 týdnů ode dne porodu, a jde-li o družstevnici uvedenou v § 23 nebo § 24, jen do uplynutí 31 týdnů ode dne porodu.

(3) Poskytuje-li se družstevnici, která má nárok na peněžitou pomoc v mateřství, nemocenské až do počátku šestého týdne před očekávaným dnem porodu, náleží jí od počátku tohoto týdne místo nemocenského peněžitá pomoc v mateřství.

(4) V případech uvedených v 20 odst. 5 se peněžitá pomoc v mateřství poskytuje od počátku šestého týdne před očekávaným dnem porodu.

(1) Peněžitá pomoc v mateřství se stanoví z průměrné denní pracovní odměny družstevnice zjištěné způsobem uvedeným u nemocenského (§ 9) za období, stanovené prováděcími předpisy přede dnem, kdy přestala pracovat pro těhotenství nebo mateřství, nejvýše však z částky 150 Kčs, čítajíc v to i hodnotu naturálii poskytovaných jako součást pracovní odměny. Byla-li družstevnice v době těhotenství převedena k jiné práci ze zdravotních důvodů nebo byl-li jí z takových důvodů zkrácen pracovní úvazek, je základem pro výpočet průměrné denní pracovní odměny, je-li to pro ni příznivější, příjem z pracovní činnosti za stanovené období před touto změnou.

(2) Peněžitá pomoc v mateřství náleží za pracovní dny a svátky, za něž se poskytuje družstevníku náhrada pracovní odměny, nebo za něž se měsíční pracovní odměna jinak nekrátí.

(3) Výše peněžité pomoci v mateřství činí 90% průměrné denní pracovní odměny.

Porodí-li družstevnice zároveň dvě nebo více dětí, poskytuje se jí peněžitá pomoc v mateřství i po vyčerpání doby stanovené v § 21, pokud se dále stará aspoň o dvě z novorozených dětí, nejdéle však do dne, kdy uplyne 37 týdnů od počátku poskytování této dávky.

Družstevnici, která je neprovdána, ovdovělá, rozvedená nebo z jiných vážných důvodů osamělá, nežije-li s druhem, se poskytuje peněžitá pomoc v mateřství, pokud se stará o novorozené dítě, i po vyčerpání doby určené v § 21, nejdéle však do dne, kdy uplyne 37 týdnů od počátku poskytování této dávky.

(1) Peněžitá pomoc v mateřství náleží. také družstevnici, která do své trvalé péče nahrazující mateřskou péči převzala dítě, jež jí bylo svěřeno rozhodnutím příslušného orgánu nebo dítě, jehož matka zemřela. Peněžitá pomoc v mateřství se poskytuje družstevnici ode dne převzetí dítěte po dobu, po kterou se o dítě stará, nejdéle po dobu

a) 22 týdnů, převzala-li jedno dítě,

b) 31 týdnů, převzala-li dvě nebo více dětí a stará se alespoň o dvě z těchto dětí, nebo jde-li o družstevnici uvedenou v § 24,

ne však déle, než dítě (nejmladší dítě) dosáhne osmi měsíců věku.

(2) Podmínky pro nárok na peněžitou pomoc v mateřství musí být v případech uvedených v předchozím odstavci splněny ke dni převzetí dítěte. Výše peněžité pomoci v mateřství se stanoví z průměrné denní pracovní odměny družstevnice za období stanovené prováděcími předpisy před převzetím dítěte.

(1) Jestliže dítě bylo převzato za zdravotních důvodů do péče kojeneckého ústavu nebo jiného lůžkového zařízení léčebně preventivní péče a družstevnice zatím začala pracovat, přeruší se po dobu pracovní činnosti poskytování peněžité pomoci v mateřství podle předchozích ustanovení do dne, kdy družstevnice převzala dítě z ústavu opět do své péče a přestala proto pracovat, pokračuje se v poskytování peněžité pomoci v mateřství až do vyčerpání celkového nároku, ne však déle než do dne, kdy dítě dosáhne věku jednoho roku. Poskytování peněžité pomoci v mateřství lze se souhlasem okresního národního výboru přerušit s týmiž účinky také tehdy, nemůže-li nebo nesmí-li družstevnice podle lékařského posudku o dítě pečovat pro závažné dlouhodobé onemocnění, pro něž je neschopná práce, a muselo-li dítě být z tohoto důvodu umístěno do péče kojeneckého ústavu nebo jiného lůžkového zařízení léčebně preventivní péče anebo jiné osoby.

(2) Družstevnici, která se přestala starat o narozené dítě, a toto dítě bylo proto svěřeno do rodinné nebo ústavní péče nahrazující péči rodičů, jakož i družstevnici, jejíž dítě je v ústavní péči z jiných důvodů, než které jsou uvedeny v předchozím odstavci, nenáleží peněžitá pomoc v mateřství za dobu, po kterou o dítě nepečuje; tato doba se však započítává do celkové doby, po kterou by jí peněžitá pomoc v mateřství jinak náležela. Poskytování peněžité pomoci v mateřství družstevnici, která dítě porodila, však nemůže skončit před uplynutím 14 týdnů od nástupu mateřské dovolené ani před uplynutím šesti týdnů ode dne porodu.

(3) Jestliže se dítě narodilo mrtvé, poskytuje se družstevnici peněžitá pomoc v mateřství po dobu 14 týdnů od nástupu mateřské dovolené; její poskytování však nemůže skončit před uplynutím šesti týdnů ode dne porodu.

(4) Jestliže dítě zemřelo v době, kdy družstevnici náleží peněžitá pomoc v mateřství, poskytuje se jí tato pomoc ještě po dobu dvou týdnů ode dne úmrtí dítěte, ne však déle než do vyčerpání celkového nároku; poskytování peněžité pomoci v mateřství družstevnici, která dítě poradila, však nemůže skončit před uplynutím 14 týdnů od nástupu mateřské dovolené ani před uplynutím šesti týdnů ode dne porodu.

(1) Peněžitá pomoc podle tohoto zákona se poskytuje svobodnému, ovdovělému, rozvedenému nebo z jiných vážných důvodů osamělému družstevníku, který nežije s družkou, jestliže pečuje o dítě na základě rozhodnutí příslušného orgánu, nebo o dítě, jehož matka zemřela.

(2) Peněžitá pomoc náleží také družstevníku, který pečuje o dítě, jestliže jeho manželce se neposkytuje peněžitá pomoc v mateřství a sama nemůže nebo nesmí podle lékařského posudku o dítě pečovat pro závažné dlouhodobé onemocnění.

(3) Podmínky pro nárok na peněžitou pomoc a způsob jejího stanovení se u družstevníka uvedeného v odstavcích 1 a 2 posuzují podle stavu ke dni převzetí dítěte. Peněžitá pomoc se poskytuje ode dne převzetí dítěte po dobu, po kterou se družstevník o dítě stará, nejdéle po dobu 31 týdnů, a v případě uvedeném v odstavci 2 po dobu 22 týdnů, ne však déle, než dítě dosáhne osmi měsíců věku.

(4) Pro přiznání, výši a poskytování peněžité pomoci družstevníku platí ostatní ustanovení tohoto zákona obdobně.

Porodí-li družstevnice nebo družstevníkova rodinná příslušnice, náleží jí na každé narozená dítě podpora ve výši 1000 Kčs. [5) Nařízením vlády ČSSR č.98/1971 Sb., o zvýšení podpory při narození dítěte, byla tato podpora zvýšena od 1. října 1971 na částku 2000 Kčs na každé narozené dítě.] Manželce nebo družce zemřelého družstevníka náleží podpora při narození dítěte z jeho zabezpečení také tehdy, jestliže porod nastal v době 300 dní od jeho úmrtí.

(1) Za dobu, po kterou jsou splněny podmínky jak pro nárok na nemocenské, tak pro nárok na peněžitou pomoc v mateřství podle tohoto zákona, náleží jen peněžitá pomoc v mateřství.

(2) Splňuje-li oprávněný podmínky jak pro nárok na dávku zabezpečení v nemoci nebo na vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství anebo na peněžitou pomoc v mateřství podle tohoto zákona, tak pro nárok na obdobnou dávku z nemocenského pojištění podle předpisů platných pro pracovníky, náleží nemocenské, podpora při ošetřování člena rodiny, vyrovnávací, příspěvek v těhotenství a mateřství a peněžitá pomoc v mateřství samostatně jak ze zabezpečení v nemoci nebo ze zabezpečení matky a dítěte podle tohoto zákona; tak z nemocenského pojištění podle předpisů platných pro pracovníky; úhrn peněžitých dávek za pracovní den nesmí být přitom vyšší, než kdyby byly vyměřeny z částky 150 Kčs denně. Přesahuje-li úhrn průměrné denní pracovní odměny a čisté denní mzdy částku 150 Kčs denně, odečítá se částka přesahující 150 Kčs od průměrné denní pracovní odměny při výpočtu dávek zabezpečení v nemoci a zabezpečení matky a dítěte podle tohoto zákona. Pohřebné a podpora při narazení dítěte náleží jen jednou, a to podle předpisů platných pro pracovníky.

(1) Přídavky na děti náležejí družstevníku, který je podle tohoto zákona účasten zabezpečení v nemoci a za bezpečení matky a dítěte, jestliže

a) má nezaopatřené děti,

b) vykonává práci v družstvu v rozsahu předepsaného pracovního úvazku a

c) vykonával práci v družstvu v kalendářním měsíci po stanovenou dobu.

(2) Družstevníku povolanému ke službě v ozbrojených silách náležejí na nezaopatřené dítě, jsou-li splněny ostatní podmínky, přídavky na děti, jestliže byl účasten zabezpečení v nemoci a zabezpečení matky a dítěte v době nástupu služby nebo v době, kdy byl povolán k výkonu služby, nebo jestliže v době, kdy byl povolán k výkonu služby, měl zachovány nároky z uvedeného zabezpečení.

(3) Přídavky na děti náležejí družstevníku také po zániku zabezpečení v nemoci a zabezpečení matky a dítěte, pokud se poskytuje z důvodu tohoto zabezpečení ještě nemocenské nebo peněžitá pomoc v mateřství; podmínkou je, že před zánikem zabezpečení v nemoci a zabezpečení matky a dítěte vykonával v družstvu práci v rozsahu předepsaného pracovního úvazku.

(1) Za nezaopatřené se považují vlastní i osvojené děti družstevníka nebo jeho manžela, pokud děti žijí v Československé socialistické republice, a to do skončení povinné školní docházky.

(2) Po skončení povinné školní docházky se dítě považuje za nezaopatřené, nejdéle však do dosažení 25 let, jestliže

a) se soustavně připravuje na budoucí povolání studiem anebo předepsaným výcvikem,

b) se, nemůže připravovat na budoucí povolání nebo být zaměstnáno pro nemoc,

c) pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav je neschopno se soustavně připravovat na budoucí povolání anebo je schopno se na ně připravovat jen za mimořádných podmínek, nebo

d) pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní, stav je neschopno vykonávat soustavné zaměstnání nebo výkon takového zaměstnání by vážně zhoršil jeho zdravotní stav.

(3) Prováděcí předpis stanoví, za jakých podmínek se poskytují přídavky na děti, na vnuky a sourozence družstevníka nebo jeho manžela a na děti, které se zdržují v cizině.

Přídavky na děti se neposkytují na děti družstevníka, na něž náleží výchovné k důchodu nebo kterým se poskytuje invalidní důchod.