Federální shromáždění ČSSR 1986 – 1990

(1) Výrobní specializací se zahraničím podle tohoto zákona jsou tyto činnosti uskutečňované mezi československými osobami a zahraničními osobami:

a) vzájemné rozdělení výrobních programů týkajících se určitého zboží za účelem výroby jeho jednotlivých druhů jednotlivými zúčastněnými osobami;

b) zastavení nebo omezení výroby určitého zboží u jedné nebo více zúčastněných osob za účelem jejího soustředění u jedné nebo více jiných zúčastněných osob.

(2) Výrobní kooperací se zahraničím podle tohoto zákona jsou tyto činnosti uskutečňované mezi československými osobami a zahraničními osobami:

a) spolupráce při výrobě určitých druhů zboží na základě rozdělení výrobního procesu nebo jeho části za účelem jeho dokončení u jedné nebo více zúčastněných osob;

b) spolupráce při výzkumu a vývoji týkající se společné výroby určitých druhů zboží nebo její části na základě rozdělení výzkumných nebo vývojových prací za účelem využití jejich výsledků všemi zúčastněnými osobami.

Výrobní specializace a výrobní kooperace se zahraničím se uskutečňuje zejména za účelem dosažení vyšší efektivnosti a technického zlepšení výrobků na dlouhodobém základě v souladu s koncepcí rozvoje příslušného výrobního odvětví nebo oboru.

(1) Výrobní specializace nebo výrobní kooperace se zahraničím se může uskutečňovat pouze na základě smlouvy.

(2) Smlouvu o výrobní specializaci nebo kooperaci se zahraničím mohou uzavírat a její předmět rozšiřovat pouze československé právnické osoby jen na základě a v mezích uděleného povolení nebo s podmínkou, že smlouva nabude platnosti teprve po udělení povolení podle § 26, pokud nejde o případ, kdy se povolení nevyžaduje.

Povolení uvedené v § 25 uděluje věcně příslušný ústřední orgán státní správy.

K uzavření smlouvy o výrobní specializaci nebo výrobní kooperaci se zahraničím nebo k rozšíření jejího předmětu se povolení nevyžaduje

a) u smlouvy uzavírané k provedeni mezinárodní smlouvy, kterou je Československá socialistická republika vázána;

b) u smlouvy uzavírané s organizacemi států podílejících se na socialistické ekonomické integraci;

c) u jiné smlouvy o výrobní kooperaci, při jejímž provádění se předpokládá, že souhrn ročního objemu vývozu a dovozu československé právnické osoby v souvislosti s prováděním výrobní kooperace nepřesáhne celkem částku 30 milionů Kčs v cenách bez dopravních a jiných nákladů, sjednaných mezi smluvními stranami a přepočtených na československou měnu podle středního kursu vyhlášeného Státní bankou československou pro den, kdy smlouva byla uzavřena.

Povolení k uzavření nebo změně smlouvy o výrobní specializaci nebo výrobní kooperaci se zahraničím nenahrazuje povolení k zahraničně obchodní činnosti podle tohoto zákona.

Vláda Československé socialistické republiky může nařízením stanovit, kdy lze smlouvu o výrobní specializaci nebo výrobní kooperaci se zahraničím, vyžadující povolení podle tohoto zákona, uzavřít nebo její předmět rozšířit bez povolení, a to za jakých podmínek a v jakém rozsahu, a upravit postup při udělování povolení.

Vědeckotechnickou spoluprací se zahraničí podle tohoto zákona je spolupráce mezi československými právnickými osobami a zahraničními osobami při výzkumu nebo vývoji v oblasti vědy a techniky, zejména společné řešení výzkumných nebo vývojových úkolů nebo vzájemná výměna vědeckých nebo technických poznatků s výjimkou činností uvedených v hlavách 2 až 4 a 6.

(2) - zrušen

(1) Vědeckotechnická spolupráce se zahraničím se může uskutečňovat pouze na základě smlouvy.

(2) Smlouvu o vědeckotechnické spolupráci se zahraničím mohou uzavřít československé právnické osoby pouze na základě a v mezích povolení, které udělila Státní komise pro vědeckotechnický a investiční rozvoj po projednání s věcně příslušným ústředním orgánem státní správy nebo s podmínkou, že smlouva nabude platnosti teprve po udělení povolení, pokud nejde o případ, kdy se povolení nevyžaduje.

(3) Povolení k uzavření smlouvy o vědeckotechnické spolupráci se zahraničím se nevyžaduje

a) jestliže vědeckotechnická spolupráce má být uskutečňována na základě mezinárodní smlouvy, kterou je Československá socialistická republika vázána;

b) u smluv uzavíraných Československými osobami, které jsou socialistickými organizacemi, s osobami, které mají sídlo na území státu podílejícího se na socialistické ekonomické integraci;

c)v dalších případech, kdy z hlediska zájmů národního hospodářství Československé socialistické republiky není účelné vázat uzavření smlouvy o vědeckotechnické spolupráci na udělení povolení, a to za podmínek a v rozsahu stanovených v nařízení vlády Československé socialistické republiky.

(4) - zrušen

Nakládání průmyslovými právy ve vztahu k zahraničí podle tohoto zákona zahrnuje převod práv k vynálezů!, průmyslovým vzorům a ochranným známkám nebo poskytnutí jejich využití československými osobami zahraničním osobám s výjimkou poskytování jejich využití v souvislosti s vývozem investičních celků.

(1) Nakládání průmyslovými právy (§ 33) ve vztahu k zahraničí se může uskutečnit pouze na základě smlouvy.

(2) Smlouvu o nakládání průmyslovými právy může uzavřít nebo její předmět rozšířit československá osoba pouze na základě a v mezích povolení uděleného podle § 35.

(3) Povolení se nevyžaduje v případech, kdy z hlediska zájmů národního hospodářství Československé socialistické republiky není účelné vázat uzavření smlouvy na udělení povolení, a to za podmínek a v rozsahu stanovených v prováděcích předpisech vydaných podle § 36.

Povolení k uzavření nebo rozšíření předmětu smlouvy podle § 34 uděluje Státní komise pro vědeckotechnický a investiční rozvoj.

Federální ministerstvo zahraničního obchodu spolu se Státní komisí pro vědeckotechnický a investiční rozvoj upraví v dohodě s federálním ministerstvem financí a Státní bankou československou obecně závazným právním předpisem podrobnosti o postupu při udělování povolení podle §34 odst. 2 a může stanovit, kdy k uzavření smlouvy nebo rozšíření jejího předmětu, k nimž je třeba podle tohoto zákona povolení, se toto povolení nevyžaduje.

(1) Obchodním zastupitelstvím podle tohoto zákona je organizační složka zahraniční osoby zřízená pro její hospodářskou činnost nebo pro podporu této činnosti na území Československé socialistické republiky.

(2) Zahraniční osoba může zřídit své obchodní zastupitelství a provozovat jeho činnosti jen na základě a v mezích uděleného povolení, pokud nejde o případ, kdy se povolení nevyžaduje.

(3) Povolení se nevyžaduje, jestliže z hlediska zájmů národního hospodářství Československé socialistické republiky není účelné vázat území obchodního zastupitelství zahraniční osoby na udělení povolení, a to za podmínek a v rozsahu stanovených v prováděcích předpisech vydaných podle § 39.

(1) Povolení zřídit obchodní zastupitelství uděluje, mění a odnímá v dohodě s federálním ministerstvem zahraničního obchodu a federálním ministerstvem financí v oblasti

a) uskutečňování mezinárodní železniční, letecké, říční, říčně námořní a silniční dopravy federální ministerstvo dopravy a spojů v oblasti silniční dopravy též v dohodě s ministerstvem vnitra a životního prostředí republiky, na jejímž území má obchodní zastupitelství vyvíjet činnost;

b) bankovně finanční Státní banka československá.

(2) Povolení zřídit obchodní zastupitelství v oblasti pojišťovnictví uděluje, mění a odnímá federální ministerstvo financí v dohodě s federálním ministerstvem zahraničního obchodu a s ministerstvem financí, cen a mezd republiky, na jejímž území má obchodní zastupitelství vyvíjet činnost.

(3) Povolení zřídit obchodní zastupitelství v ostatních oblastech uděluje, mění a odnímá federální ministerstvo zahraničního obchodu v dohodě s federálním ministerstvem financí.

(4) Při udělování povolení zřídit obchodní zastupitelství se přihlíží zejména k tomu, aby byly zabezpečeny rozvoj a ochrana zájmů národního hospodářství Československé socialistické republiky.

Federální ministerstvo zahraničního obchodu upraví v dohodě s federálním ministerstvem financí, federálním ministerstvem dopravy a spojů a Státní bankou československou obecně závazným právním předpisem způsob a rozsah činnosti obchodních zastupitelství a podrobnosti o udělování, změně a odnímání povolení a o tom, kdy se povolení nevyžaduje.

(1) Československá právnická osoba může zřídit svou organizační složku v zahraničí k provádění hospodářské činnosti nebo k její podpoře jen na základě a v mezích uděleného povolení, pokud nejde o případ, kdy se povolení nevyžaduje.

(2) Povolení se nevyžaduje, jestliže z hlediska zájmů národního hospodářství Československé socialistické republiky není účelné vázat zřízení organizační složky československé právnické osoby v zahraničí na udělení povolení, a to za podmínek a v rozsahu stanovených v prováděcích předpisech vydaných podle § 42.

Povolení zřídit organizační složku československé právnické osoby v zahraničí uděluje, mění a odnímá

a) v oblasti uskutečňování mezinárodní dopravy železniční, letecké, říční, říčně námořní a silniční federální ministerstvo dopravy a spojů v dohodě s federálním ministerstvem zahraničního obchodu a federálním ministerstvem financí, v oblasti silniční dopravy těž v dohodě s ministerstvem vnitra a životního prostředí republiky, na jejímž území má československá právnická osoba sídlo;

b) v oblasti bankovní finanční Státní banka československá v dohadě s federálním ministerstvem financí a federálním ministerstvem zahraničního obchodu;

c) v ostatních oblastech federální ministerstvo zahraničního obchodu v dohodě s federálním ministerstvem financí a ústředním orgánem řídícím organizaci, která žádá o povolení.

Federální ministerstvo zahraničního obchodu upraví v dohodě s federálním ministerstvem financí, federálním ministerstvem dopravy a spojů a Státní bankou československou obecně závazným právním předpisem podrobnosti o udělování, změně a odnímání povolení ke zřízení organizační složky československé právnické osoby v zahraničí a o tom, kdy se povolení nevyžaduje.

(1) K podpoře rozvoje československých hospodářských styků se zahraničím vyvíjí činnost Československá obchodní a průmyslová komora.

(2) Československá obchodní a průmyslová komora je právnickou osobou sdružující československé právnické osoby, které provádějí zahraničně hospodářskou činnost nebo s ní související výrobní a jinou hospodářskou činnost.

(3) Sídlem Československé obchodní a průmyslové komory je Praha; oblastní ředitelství Československé obchodní a průmyslové komory je v Bratislavě.

Československá obchodní a průmyslová komora při výkonu své působnosti rovněž

a) poskytuje odborné konzultace a jinou pomoc svým členům;

b) šíří znalosti o hospodářství, ekonomických podmínkách a právních předpisech týkajících se hospodářských styků se zahraničím a v souvislosti s tím vydává a rozšiřuje informativní a odborné publikace;

c) vydává osvědčení týkající se skutečností důležitých v právních vztazích vznikajících při uskutečňování mezinárodního obchodu tato osvědčení mají povahu veřejných listin.

(1) Nejvyšším orgánem Československé obchodní a průmyslové komory je valná hromada členů, která zejména přijímá stanovy Československé obchodní a průmyslové komory a stanoví hlavní směry její činnosti a výši členských příspěvků.

(2) Valná hromada je způsobilá se usnášet, je-li přítomna nadpoloviční většina členů usnáší se nadpoloviční většinou přítomných členů.

(3) V době mezi zasedáními valné hromady řídí Československou obchodní a průmyslovou komoru představenstvo volené valnou hromadou na dobu pěti let.

(4) Jménem Československé obchodní a průmyslové komory jednají jako statutární orgán předseda, jednotliví místopředsedové nebo generální tajemník, kteří jsou voleni valnou hromadou.

Podrobnosti o činnosti Československé obchodní a průmyslové komory, členství, právech a povinnostech členů, o jejím hospodaření a organizačním uspořádání určují stanovy, které na návrh federálního ministerstva zahraničního obchodu schvaluje vláda Československé socialistické republiky.

(1) Rozhodčí soud působí při Československé obchodní a průmyslové komoře jako stálý nezávislý orgán pro rozhodování sporů o majetkové nároky nezávislými rozhodci podle předpisů o rozhodčím řízení v mezinárodním obchodním styku.

(2) V čele rozhodčího soudu je předsednictvo volené představenstvem Československé obchodní a průmyslové komory na dobu tří let. Předsednictvo rozhodčího soudu je způsobilé se usnášet, jestliže je přítomna nadpoloviční většina jeho členů usnáší se nadpoloviční většinou přítomných členů.

(3) Předsednictvo rozhodčího soudu se skládá z předsedy, místopředsedů a členů. Předsednictvo volí předsedu a místopředsedy, kteří jednají jménem rozhodčího soudu.

Organizační uspořádání rozhodčího soudu a řízení před ním upravuje řád rozhodčího soudu, který na návrh předsednictva rozhodčího soudu vyhlašuje federální ministerstvo zahraničního obchodu ve Sbírce zákonů.

(1) Československé právnické osoby, jež jsou socialistickými organizacemi, se mohou dohodnout na zřízení speciální obchodní komory pro rozvoj hospodářských styků se zahraničí v určitém odvětví.

(2) Československé právnické osoby, jež jsou socialistickými organizacemi, se mohou dohodnout se zahraničními osobami na zřízení smíšené obchodní komory pro rozvoj hospodářských styků ve vztahu k určitému státu nebo několika státům.

(3) Speciální a smíšené obchodní komory se mohou zřizovat pouze se souhlasem federálního ministerstva zahraničního obchodu.

(4) Podrobnosti o činnosti speciálních a smíšených obchodních komor podle odstavce 1 a 2, členství, právech a povinnostech členů, o jejich hospodaření a organizačním uspořádání určují stanovy, které schvaluje federální ministerstvo zahraničního obchodu.

(1) Federální ministerstvo zahraničního obchodu může k rozvoji hospodářských styků se zahraničím v určitém odvětví nebo ve vztahu k určitému státu nebo několika státům zřídit speciální nebo smíšenou obchodní komoru.

(2) Rozhodnutí o zřízení speciální nebo smíšené obchodní komory obsahuje zejména její název, sídlo, předmět činnosti a den zřízení.

(3) Organizaci speciálních a smíšených obchodních komor zřízených podle odstavce 1 upravuje statut, který vydává ministr zahraničního obchodu Československé socialistické republiky.

Speciální a smíšené obchodní komory se zapisují do podnikového rejstříku.

Neobchodním vývozem a dovozem je vývoz a dovoz věcí mimo rámec zahraničně obchodní činnosti.

(1) Vyžaduje-li to ochrana zájmů národního hospodářství Československé socialistické republiky nebo jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, může se neobchodní vývoz nebo dovoz určitých věcí zakázat nebo vázat na udělení povolení.

(2) Na rozhodování o přípustnosti neobchodního vývozu nebo dovozu se vztahují obecné předpisy o správním řízení (správní řád) s těmito odchylkami:

a) podání, kterým se zahajuje řízení, lze učinit i ústně;

b) rozhodnutí o tom, že se neobchodní vývoz nebo dovoz připouští, nemusí mít písemnou formu.

(3) O přípustnosti neobchodního vývozu nebo dovozu rozhodují orgány celní správy.

Federální ministerstvo zahraničního obchodu upraví obecně závazným právním předpisem, které věci a v jakém rozsahu nebo hodnotě je zakázáno vyvážet nebo dovážet, popřípadě kdy je k neobchodnímu vývozu nebo dovozu třeba povolení, a který orgán celní správy a za jakých podmínek je uděluje, a podrobnosti o rozhodování o přípustnosti neobchodního vývozu nebo dovozu.

Federální ministerstvo zahraničního obchodu

a) navrhuje vládě Československé socialistické republiky zásady jednotné zahraniční obchodní politiky;

b) provádí jednotnou zahraniční obchodní politiku ve styku s příslušnými orgány jiných států;

c) řídí a kontroluje provádění jednotné zahraniční obchodní politiky v souvislosti s činnostmi upravenými tímto zákonem a i v ostatních oblastech hospodářských styků se zahraničím k tomu účelu vydává předpisy a činí potřebná opatření.

K ochraně důležitých obchodně politických nebo výjimečně jiných důležitých zájmů Československé socialistické republiky nebo k zabezpečení plnění mezinárodních závazků může federální ministerstvo zahraničního obchodu provádění zahraničně hospodářských činností nebo průvoz zboží územím Československé socialistické republiky

a) omezit nebo zakázat;

b) vázat na splnění určitých podmínek včetně udělení úředního povolení nebo předložení stanovených dokladů.

(1) Federální ministerstvo zahraničního obchodu je oprávněno kontrolovat jakost a množství vyváženého a dováženého zboží nebo k provádění této kontroly zřídit právnickou osobu nebo prováděním této kontroly pověřit právnickou osobu, kterou řídí (kontrolní organizace).

(2) Federální ministerstvo zahraničního obchodu je oprávněno

a) po projednání s příslušnými orgány stanovit povinnost československé právnické osoby dodávající zboží pro vývoz opatřit kontrolní osvědčení u některých druhů zboží;

b) požadovat průkaz o použití a využití dováženého zboží.

(3) Federální ministerstvo zahraničního obchodu nebo kontrolní organizace jsou oprávněny zakázat, aby vadné zboží bylo odesláno do zahraničí, nebo vázat přípustnost odeslání takového zboží na splnění stanovených podmínek.

(4) Federální ministerstvo zahraničního obchodu upraví obecně závazným právním předpisem podrobnosti o rozsahu a způsobu provádění kontroly a o vydávání kontrolních osvědčení.

(1) Podniky zahraničního obchodu zřízené podle dosavadních předpisů se považují za podniky zahraničního obchodu podle tohoto zákona.

(2) Oprávnění nebo povolení k zahraničně hospodářské činnosti, k neobchodním vývozům a dovozům a ke zřízení organizačních složek československých právnických osob v zahraničí udělená podle dosavadních předpisů se považují za povolení podle tohoto zákona.

(1) Československá obchodní a průmyslová komora, působící podle dosavadních předpisů je Československou obchodní a průmyslovou komorou podle tohoto zákona.

(2) Dosavadní organizační řád Československé ob!;dní a průmyslové komory platí do dne nabytí účinnosti stanov schválených podle § 46.

(3) Orgány Československé obchodní a průmyslové komory vykonávají své funkce až do zvolení orgánů Československé obchodní a průmyslové komory podle tohoto zákona.

(1) Rozhodčí soud Československé obchodní a průmyslové komory rozhoduje spory podle Řádu Rozhodčího soudu Československé obchodní komory vyhlášeného vyhláškou federálního ministerstva zahraničního obchodu č. 14/1988 Sb., kterou se vyhlašuje Řád Rozhodčího soudu Československé obchodní a průmyslové komory, do dne nabytí účinnosti řádu rozhodčího soudu vyhlášeného podle § 48.

(2) Předsednictvo Rozhodčího soudu Československé obchodní a průmyslové komory vykonává své funkce až do zvolení předsednictva Rozhodčího soudu Československé obchodní a průmyslové komory podle tohoto zákona.

Na řízení podle § 56 a 57 se nevztahují obecné předpisy o správním řízení (správní řád). [Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád).] Pokud nevyhověním žádosti o vydání nebo změnu povolení, změnou nebo odnětím povolení nebo vydáním opatření v souladu s tímto zákonem vznikne osobám majetková újma, nevzniká právo na její náhradu.

(1) Ustanovení § 2 písm. e) zákona č. 123/1965 Sb., o Československé tiskové kanceláři, se mění tak, že se vypouštějí slova "...a v dohodě s ministerstvem zahraničního obchodu i v oblasti obchodu.".

(2) Zrušují se

a) ustanovení zákona č. 119/1943 Sb., o státní organizaci zahraničního obchodu a mezinárodního zasílatelství s výjimkou ustanovení o znárodnění;

b) zákon č. 35/1972 Sb., o postupu při uzavírání smluv o hospodářské kooperaci se zahraničím;

c) 3 33 odst. 2 zákona č. 133/1970 Sb., o působnosti federálních ministerstev;

d) § 3 zákona č. 61/1952 Sb., o námořní plavbě;

e) vládní nařízení č. 11/1959 Sb., o změně působnosti v oboru dovozu a vývozu drahých kovů pro průmyslové, technické nebo spotřební účely;

f) vyhláška ministra zahraničního obchodu č. 103/1960 Sb., o působnosti Československé obchodní komory a její organizaci, ve znění vyhlášek ministerstva zahraničního obchodu č. 32/1961 Sb. a federálního ministerstva zahraničního obchodu č. 69/1978 Sb.;

g) vyhláška ministra zahraničního obchodu č. 121/1968 Sb., o oprávnění k zahraničně obchodní činnosti, ve znění vyhlášky ministra zahraničního obchodu č. 164/1969 Sb.;

h) vyhláška ministerstva zahraničního obchodu č. 31/1964 Sb., o řízení při vývozu, ve znění vyhlášky ministerstva zahraničního obchodu č. 4/1969 Sb.;

i) vyhláška ministerstva zahraničního obchodu č. 32/1964 Sb., o řízení při dovozu, ve znění vyhlášky ministerstva zahraničního obchodu č. 5/1969 Sb.;

j) vyhláška ministerstva zahraničního obchodu č. 17/1967 Sb., o úpravě sběratelské výměny poštovních známek a ostatních předmětů filatelistického zájmu se zahraničím;

k) vyhláška ministra zahraničního obchodu č. 8/1959 Sb., o povolování při dovozu a vývozu zboží a při některých dalších činnostech v zahraničním obchodě;

l) vyhláška federálního ministerstva zahraničního obchodu č. 125/1975 Sb., o provádění zahraničně obchodní činnosti pro zahraniční podniky;

m) vyhláška federálního ministerstva zahraničního obchodu č. 58/1979 Sb., o zákazu nebo omezení vývozu některých druhů věcí v turistickém styku.

(3) Zrušuje se:

a) nařízeni vlády ČSSR, č. 157/1980 Sb., o udělování povolení k uzavírání, změně nebo zrušení některých smluv o výrobní specializaci nebo výrobní kooperaci se zahraničím ve znění nařízení vlády ČSSR č. 21/1987 Sb.;

b) vyhláška federálního ministerstva zahraničního obchodu č. 167/1980 Sb., o postupu při likvidaci podniků zahraničního obchodu;

c) vyhláška federálního ministerstva zahraničního obchodu č. 54/1981 Sb., o provozních radách podniků zahraničního obchodu. [Čl. II zákona č. 102/1988 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 42/1980 Sb., o hospodářských stycích se zahraničím.]

(1) Vyhlášky nebo jejich části, kterými byl zřízen podnik zahraničního obchodu podle dříve platných předpisů, pozbývají platnosti dnem, kdy jejich obsah byl změněn výkonem působnosti podle § 13 a 15. [Např. vyhláška ministra zahraničního obchodu č. 312/1953 Ú. l., o zřízení Strojexportu, podniku zahraničního obchodu pro vývoz strojů a strojního zařízení, ve znění pozdějších předpisů a vyhláška ministra zahraničního obchodu č. 74/1971 Sb., o zřízení Omnie, podniku zahraničního obchodu.]

(2) Federální ministerstvo zahraničního obchodu je povinno zabezpečit svolání prvního shromáždění pracovního kolektivu podniku zahraničního obchodu, jakož i přípravu volby generálního ředitele a rady pracovního kolektivu na tomto prvním shromáždění nejpozději

a) do čtyř měsíců od vzniku nového podniku zahraničního obchodu;

b) do 31. prosince 1989 v dosavadním podniku zahraničního obchodu.

(3) Do nástupu nového zvoleného generálního ředitele podniku zahraničního obchodu vykonává funkci dosavadní ředitel, popřípadě v nově zřízeném podniku zahraničního obchodu federálním ministerstvem zahraničního obchodu pověřená osoba v rozsahu stanoveném tímto ministerstvem. Do dne volby generálního ředitele odvolává a jmenuje generálního ředitele, popřípadě náměstka generálního ředitele, ministr zahraničního obchodu Československé socialistické republiky.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. července 1980.

Zákon č. 102/1988 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 42/1980 Sb., o hospodářských stycích se zahraničím, nabyl. účinnosti dnem 1. července 1988.