Projednávání návrhů zákonů
74. Návrhy zákonů Federálního
shromáždění mohou podávat poslanci
Federálního shromáždění,
výbory obou sněmoven, prezident Československé
socialistické republiky, vláda ČSSR, Česká
národní rada a Slovenská národní
rada.
75. Navrhovatel předloží předsedovi
Federálního shromáždění
ještě předtím, než podá
návrh zákona, zásady připravovaného
zákona.
76. Zásady zákona mají tvořit spolehlivý
a úplný podklad připravované právní
úpravy, na jehož základě mohou výbory
sněmoven Federálního shromáždění
posoudit, zda určitá věc musí být
upravována, nebo zda dosavadní právní
úprava musí být nezbytně změněna,
popřípadě doplněna, v kterých
směrech a v jakém rozsahu.
Zásady zákona se zaměřují na
hlavní principy nové právní úpravy,
zpracovávají se stručně tak, aby podávaly
informaci jen o zásadních politických, ekonomických
a právních problémech, které je třeba
při přípravě zákona vyřešit.
Zásady zákona mají být zpracovány
přehledně tak, aby z nich bylo zřejmé,
co má být obsahem zákona. Součástí
zásad zákona je politický a ekonomický
rozbor, který má zejména zhodnotit platný
právní stav a odůvodnit nutnost nové
právní úpravy jako celku a její základní
rysy.
77. Navrhovatel může požádat, aby bylo
od projednávání zásad zákona
upuštěno, jde-li o úpravu jednoduchou anebo
vyžaduje-li to její naléhavost. O žádosti
rozhodne předseda Federálního shromáždění
po projednání s předsedy obou sněmoven.
78. Návrh zákona obsahuje znění zákona
a důvodovou zprávu. Ta m obsahovat věcný
a právní rozbor dané otázky, zejména
význam navrhovaného řešení pro
celkový společenský rozvoj, rozbor otázek
spojených s prováděním zákona,
zejména pak hospodářské a rozpočtové
důsledky, nároky na pracovní síly,
administrativní náročnost apod. Má-li
být k navrženému zákonu vydán
prováděcí předpis, může
si výbor sněmovny vyžádat od vlády
ČSSR návrh takového předpisu.
Návrh zákona předloží navrhovatel
předsedovi Federálního shromáždění.
79. Předseda Federálního shromáždění
postoupí zásady zákona a návrh zákona
předsednictvům sněmoven. Zároveň
je zašle vládě ČSSR a České
národní radě a Slovenské národní
radě, pokud nejsou navrhovateli, aby mohly podle svého
uvážení sdělit stanoviska.
80. Předsednictvo sněmovny anebo z jeho pověření
předseda sněmovny přikáže projednání
zásad a návrhů zákona výboru
nebo více výborům, jejichž náplně
činnosti se daná otázka nejvíce dotýká.
Zároveň zabezpečí rozeslání
zásad a návrhu zákona všem poslancům
spolu se sdělením, kterým výborům
byla věc přikázána.
81. Zaujala-li vláda ČSSR, Česká národní
rada, Slovenská národní rada nebo jejich
orgány stanovisko k zásadám nebo k návrhu
zákona, zašle je předsedovi Federálního
shromáždění, který je postoupí
předsednictvům sněmoven. Předsednictvo
sněmovny nebo z jeho pověření předseda
sněmovny je sdělí členům výborů,
jimž byli zásady nebo návrh zákona přikázány.
82. Zásady zákona a návrh zákona odůvodní
při jednání výborů sněmoven
člen vlády, kterého tím pověřila
vláda ČSSR, poslanec České národní
rady, poslanec Slovenské národní rady, kterého
tím pověřilo předsednictvo České
národní rady, Slovenské národní
rady, popřípadě výborem pověřený
nebo navrhující poslanec. Při projednávání
návrhu zákona informuje navrhovatel výbor,
jak bylo využito připomínek vznesených
výborem při projednávání zásad
zákona.
83. Výbor může, se souhlasem předsednictva
sněmovny, určit některého ze svých
členů, aby sledoval přípravné
práce na návrhu právní úpravy
pojaté do programu legislativních prací vlády
ČSSR, a to ještě před tím, než
vláda předložila zásady zákona,
popřípadě návrh zákona.
84. Výbor sněmovny zvolí k projednávané
věci ze svých členů zpravodaje. Projednává-li
návrh více výborů, mohou se usnést
na společném zpravodaji. Zpravodaj informuje výbor
stanoviscích ostatních výborů, vlády
a národních rad (jejich orgánů), jakož
i o stanoviscích a pozměňovacích návrzích
poslanců Federálního shromáždění
podaných písemně. Výbor si může
k projednávané věci vyžádat informace
a vyjádření státních orgánů,
vědeckých institucí, společenských
organizací, státních a družstevních
organizací i posudky jednotlivých odborníků.
Zpravodaj může svolat po poradě s předsedou
výboru poradu těchto odborníků.
85. Po projednání zásad zákona usnese
se výbor na stanovisku. Ze stanoviska má jasně
vyplývat, zda výbor se zásadami zákona
souhlasí, popřípadě, ve kterých
otázkách doporučuje provést změny
nebo doplňky. Stanovisko výboru k zásadám
zákona zašle výbor sněmovny výboru
ústavně právnímu sněmovny,
který je zašle navrhovateli.
86. Po projednání návrhu zákona schválí
výbor zprávu o projednání věci
pro schůzi sněmovny. Zpráva obsahuje zejména
návrh sněmovně, zda má zákon
schválit. Pokud zpráva obsahuje změny nebo
doplňky k návrhu zákona, musí být
přesně formulovány. Zprávu výborů
podá ve schůzi sněmovny zpravodaj. Písemná
zpráva výborů k návrhu zákona
se zašle všem poslancům obou sněmoven.
87. Návrh zákona může být projednán
ve sněmovně nejdříve po uplynutí
60 dnů od doby, kdy byl návrh poslancům rozeslán.
Předsednictvo sněmovny může však,
a to zpravidla spolu s předložením návrhu
pořadu schůze sněmovny, sněmovně
navrhnout, aby návrh zákona projednala před
uplynutím této doby, vyžaduje-li to povaha
věci.
88. Zákony Federálního shromáždění
vyhlásí předsednictvo Federálního
shromáždění do 14 dnů po jejich
schválení. Jako den schválení označí
den, kdy se druhá sněmovna usnese o zákoně
přijatém první sněmovnou. Neusnese-li
se druhá sněmovna o návrhu přijatém
první sněmovnou do tří měsíců,
vyhlásí předsednictvo Federálního
shromáždění zákon po uplynutí
této doby a jako den schválení zákona
označí den, kdy uplynula doba tří
měsíců.
Takto nelze vyhlásit ústavní zákon,
ani zákon, pro jehož schválení platí
zákaz majorizace, neusnesla-li se na něm Sněmovna
národů.
89. Předsednictvo Federálního shromáždění
předkládá sněmovnám hodnocení
a výsledky širších i všelidových
diskusí.
90. V době, kdy Federální shromáždění
nezasedá, může předsednictvo Federálního
shromáždění přijímat zákonná
opatření. Předseda Federálního
shromáždění může po projednání
s předsedy sněmoven přikázat výborům
sněmoven návrh zákonného opatření
k projednání, o němž platí obdobně
ustanovení o jednání o návrzích
zákonů. Předsedové výborů
sněmoven předloží zprávu o projednání
věci ve výboru bezodkladně předsedovi
Federálního shromáždění
a předsednictvu sněmovny.
Projednávání programového prohlášení
vlády ČSSR a návrhu na vyslovení důvěry.
91. Vláda ČSSR je povinna po svém jmenování
předstoupit před Federální shromáždění
na jeho nejbližší schůzi, předložit
mu svůj program a požádat je o vyslovení
důvěry.
92. Programové prohlášení vlády
ČSSR a návrh na vyslovení důvěry
vládě ČSSR schvalují sněmovny.
93. Vláda ČSSR může podat návrh
na vyslovení důvěry kdykoli. Návrh
na vyslovení nedůvěry vládě
ČSSR může podat alespoň jedna třetina
poslanců kterékoliv sněmovny.
K vyslovení nedůvěry vládě
ČSSR je třeba souhlasu nadpoloviční
většiny přítomných poslanců
Sněmovny lidu anebo souhlasu nadpoloviční
většiny všech poslanců Sněmovny
národů zvolených v České socialistické
republice nebo souhlasu nadpoloviční většiny
všech poslanců Sněmovny národů
zvolených v Slovenské socialistické republice.
Ve Sněmovně národů se hlasuje podle
jmen.
Toto ustanovení platí i pro návrh na vyslovení
nedůvěry jednotlivému členovi vlády
Československé socialistické republiky.
Projednávání střednědobého
státního plánu rozvoje národního
hospodářství a státního rozpočtu
federace
94. Návrh zákona o střednědobém
státním plánu rozvoje národního
hospodářství ČSSR (plán hospodářského
a sociálního rozvoje) a návrh zákona
o státním rozpočtu předkládá
Federálnímu shromáždění
vláda Československé socialistické
republiky. Návrhy předloží ve lhůtách,
které stanoví předsednictvo Federálního
shromáždění nebo na základě
jeho zmocnění předseda Federálního
shromáždění.
95. Předseda Federálního shromáždění
postoupí předložené návrhy předsednictvům
sněmoven, která, nezmocní-li tím předsedu
sněmovny, přikáží návrh
k projednání výborům. Předseda
Federálního shromáždění
zašle návrhy České národní
radě a Slovenské národní radě,
aby mohly podle svého uvážení sdělit
stanovisko.
96. Federální shromáždění
projednává předložené návrhy
ve schůzích sněmoven, neusnesou-li se sněmovny
o projednání ve společné schůzi.
Návrhy se projednávají na základě
odůvodnění předneseného pověřeným
členem vlády ČSSR, vystoupení posla
v rozpravě, stanovisek zaslaných Českou národní
radou a Slovenskou národní radou a souhrnného
stanoviska pověřeného v boru Sněmovny
lidu a Sněmovny národů.
Projednávání dalších otázek
vnitřní politik
97. Federální shromáždění
projednává ve schůzích sněmoven,
neusnesou-li se sněmovny o projednání ve
společné schůzi, další zásadní
otázky vnitřní politiky. Činí
tak na návrh vlády ČSSR, anebo tehdy, jestliže
se na tom sněmovny usnesou. Předložené
návrhy postoupí předseda Federálního
shromáždění předsednictvům
sněmoven a zašle je k informaci České
národní radě a Slovenské národní
radě a může požádat národní
rady, aby podle svého uvážení sdělily
k nim stanovisko. Předsednictva sněmoven, nezmocní-li
předsedu sněmovny, přikáží
návrhy k projednání výborům
a mohou určit výbor, který připraví
souhrnné stanovisko pro sněmovnu. Projednávají-li
sněmovny zásadní otázky vnitřní
politiky z vlastní iniciativy, určí předsednictvo
sněmovny, který výbor zpracuje úvodní
vystoupení k rozprav K návrhům přijímají
sněmovny usnesení.
98. Návrh na volbu soudců Nejvyššího
soudu ČSSR, předsedy, místo předsedů
a náměstků předsedy Nejvyššího
soudu ČSSR a soudců z povolání vojenských
soudů předkládá Federálnímu
shromáždění příslušný
orgán Národní fronty ČSSR. O návrzích
na odvolání a žádostech o zproštění
funkce soudce Nejvyššího soud ČSSR a soudce
z povolání vojenských soudů platí
příslušná ustanovení zákona
č. 36/1964 Sb., o organizaci soudů a volbách
soudců a ve znění dalších zákonů.
Projednávání zahraničně
politických otázek
99. Federální shromáždění
jedná o zásadních otázkách
zahraniční politiky, projednává mezinárodní
smlouvy, k nimž je třeba před ratifikací
souhlasu Federálního shromáždění.
Předsednictvo Federálního shromáždění
předkládá Federálnímu shromáždění
zprávy o zahraničních stycích Federálního
shromáždění a o výměně
zkušeností s parlamenty jiných zemí.
Federální shromáždění
jedná i o jiných zprávách a návrzích.
100. Předseda Federálního shromáždění
postoupí předložené návrhy předsednictvům
sněmoven. Předsednictva sněmoven nebo z jejich
zmocnění předseda sněmovny přikáží
předložené návrhy k projednání
příslušným výborům. Předseda
Federálního shromáždění
zašle mezinárodní smlouvy České
národní radě a Slovenské národní
radě. Nesouhlasí-li národní rada se
smlouvou, k jejímuž provedení je třeba
zákona národní rady, nelze návrh projednat.
Kontrolní činnost Federálního shromáždění
101. Federální shromáždění
uplatňuje svou kontrolní pravomoc, zejména
tím, že kontroluje:
- jak jsou prováděny Ústava ČSSR,
ústavní a jiné zákony, jakož
i usnesení Federálního shromáždění,
- plnění střednědobého státního
plánu rozvoje národního hospodářství,
státního rozpočtu federace a schvaluje státní
závěrečný účet,
- činnost vlády ČSSR a jejich členů
i činnost federálních ústředních
orgánů,
- ústavnost a zákonnost nařízení
nebo usnesení vlády ČSSR nebo obecně
závazných právních předpisů
federálních ministerstev a jiných federálních
ústředních orgánů státní
správy.
102. Federální shromáždění
projednává zprávy vlády ČSSR
o plnění jejího programového prohlášení.
Dále projednává zprávy členů
vlády ČSSR o jejich činnosti a zprávy
Výboru lidové kontroly ČSSR o činnosti
soustavy orgánů lidové kontroly a o jeho
poznatcích.
103. Federální shromáždění
projednává zprávy Nejvyššího
soudu ČSSR a generálního prokurátora
ČSSR o stavu socialistické zákonnosti. Předseda
Federálního shromáždění
zašle zprávy České národní
radě a Slovenské národní radě.
Ke zprávám sněmovny přijímají
usnesení.
104. Sněmovny Federálního shromáždění,
jejich výbory a předsednictvo Federálního
shromáždění projednávají
informace a díl čí.zprávy předsedy
Nejvyššího soudu ČSSR, generálního
prokurátora ČSSR a hlavního arbitra ČSSR,
které si vyžádaly.
105. Sněmovna lidu a Sněmovna národů,
jakož i poslanec nebo skupina poslanců mají
právo interpelovat vládu ČSSR nebo její
členy ve věcech jejich působnosti.
Interpelace se podává písemně předsednictvu
sněmovny, které o ni informuje předsednictvo
Federálního shromáždění.
Předseda Federálního shromáždění
zašle, popřípadě sdělí
obsah interpelace předsedovi vlády ČSSR a
též interpelovanému členu vlády
ČSSR.
Předsednictvo sněmovny seznámí s interpelací
všechny poslance sněmovny. Interpelovaný je
povinen odpovědět do 30 dnů písemně
interpelujícímu, anebo ústně na schůzi
sněmovny. Interpelující se vyjádří,
zda odpověď považuje za uspokojivou. O odpovědi
na interpelaci se může konat rozprava. Sněmovna
zaujímá k odpovědím na interpelaci
stanovisko usnesením.
Poslanec může na schůzi sněmovny interpelovat
též přítomného člena vlády
ČSSR ústně. O ústní interpelaci
platí přiměřeně ustanovení
o interpelaci písemné.
106. Poslanec má právo klást otázky
vládě ČSSR a jejím členům
ve věcech jejích působnosti. Otázky
se kladou ústně na schůzích sněmovny.
Poslanec má též právo klást otázky
členům vlády ČSSR a vedoucím
federálních ústředních státních
orgánů na schůzích výborů.
Dotazovaný odpoví zpravidla na téže
schůzi sněmovny nebo výboru. Nemůže-li
odpovědět ihned, odpoví poslanci písemně
do 30 dnů.
Tazatel se na téže nebo nejbližší
schůzi sněmovny nebo výboru vyjádří,
zda považuje odpověď za uspokojivou.
107. Podněty a připomínky poslanců
přednesené ve schůzích sněmoven,
pokud nebyly během jednání vysvětleny,
zašle předsednictvo sněmovny vládě
ČSSR a požádá o sdělení,
jaká opatření byla na jejich základě
přijata. S těmito opatřeními budou
poslanci seznámeni ve schůzích sněmoven.
Podněty a připomínky poslanců přednesené
ve schůzích výborů zašlou předsedové
výborů příslušnému vedoucímu
federálního ústředního státního
orgánu a sledují jejich vyřízení.
Spolupráce sněmoven a jejich orgánů
a dohodovací řízení
108. Předsednictvo Federálního shromáždění,
předsednictva obou sněmoven i jejich výbory
spolupracují při přípravě usnesení
Federálního shromáždění
a usilují o sjednocování usnesení
obou sněmoven. Za tímto účelem se
odpovídající výbory obou sněmoven
informují o svých schůzích, přijatých
závěrech, vysílají na schůze
odpovídajícího výboru své zástupce
k vysvětlení přijatých stanovisek.
Předsednictvo sněmovny informuje předsednictvo
druhé sněmovny i předsednictvo Federálního
shromáždění o každém usnesení
sněmovny.
109. Nedojde-li k shodnému usnesení obou sněmoven,
může se každá sněmovna usnést,
a to i na návrh předsednictva Federálního
shromáždění, na novém projednání
věci, nebo může uložit výborům,
aby věc znovu projednaly a předložily návrhy,
anebo se může usnést na dohodovacím
řízení.
Nedojde-li ke shodnému usnesení obou sněmoven
o státním rozpočtu federace, je dohodovací
řízení povinné.
110. Společný výbor pro dohodovací
řízení se skládá z 10 zástupců
každé sněmovny, nedohodnou-li se sněmovny
na jiném počtu také v tomto případě
je společný výbor složen ze stejného
počtu poslanců Sněmovny lidu a Sněmovny
národů.
111. První schůzi společného výboru
pro dohodovací řízení svolává
předseda Federálního shromáždění.
Výbor si na této schůzi zvolí předsedu,
který řídí další jednání
výboru. O výsledcích jednání
společného výboru podají pověření
členové výboru zprávu oběma
sněmovnám.
112. Nepřijmou-li obě sněmovny ani na doporučení
společného výboru shodné usnesení,
mohou se obě sněmovny usnést na konání
společné schůze obou sněmoven a usilovat
na ní o přijetí shodného usnesení.
Konání společné schůze obou
sněmoven může jim navrhnout i předsednictvo
Federálního shromáždění.
113. Nevedlo-li dohodovací řízení
ani jednání společné schůze
obou sněmoven k jejich shodnému usnesení,
informují o tom předsednictva sněmoven předsednictvo
Federálního shromáždění.
Nevedlo-li dohodovací řízení ke shodnému
usnesení obou sněmoven, podá o tom předsednictvo
Federálního shromáždění
zprávu prezidentu Československé socialistické
republiky.
Spolupráce Federálního shromáždění
s Českou národní radou a Slovenskou národní
radou
114. Federální shromáždění,
jeho sněmovny, předsednictvo Federálního
shromáždění a orgány sněmoven
uskutečňují svou činnost ve spolupráci
s Českou národní radou a Slovenskou národní
radou a jejich orgány.
115. Federální shromáždění
informuje Českou národní radu a Slovenskou
národní radu o návrzích předložených
Federálnímu shromáždění
a o svých usneseních i o usneseních sněmoven.
Orgány Federálního shromáždění
informují orgány České národní
rady a Slovenské národní rady o tom, jakým
způsobem bylo využito stanovisek, námětů
a podnětů jejich orgánů v činnosti
Federálního shromáždění.
116. Orgány Federálního shromáždění
a jeho sněmoven mohou při uskutečňování
činnosti Federálního shromáždění
konat v dohodě s příslušnými
orgány národních rad společné
porady a společné poslanecké průzkumy.
Spolupráce Federálního shromáždění
s orgány a organizacemi Národní fronty ČSSR
117. Federální shromáždění
uskutečňuje svou činnost ve spolupráci
s orgány Národní fronty ČSSR.
118. Federální shromáždění
a ústřední výbor Národní
fronty ČSSR se vzájemně informují
o svých plánech, úkolech a usneseních.
119. Federální shromáždění
projednává podněty k nové zákonné
úpravě předložené ústředním
výborem Národní fronty ČSSR a ústředními
orgány organizací sdružených v Národní
frontě a přijímá popřípadě
opatření k jejich realizaci.
120. Federální shromáždění
spolupracuje s orgány Národní fronty při
vytváření podmínek pro činnost
krajských sdružení poslanců a při
realizaci práv a povinností poslanců ve volebních
obvodech.
121. Předsednictvo Federálního shromáždění
ve spolupráci s ústředním výborem
Národní fronty ČSSR zabezpečuje seznamování
veřejnosti s činností Federálního
shromáždění, zejména se závažnými
návrhy, které Federální shromáždění
projednává, a to prostřednictvím tisku
a ostatních hromadných sdělovacích
prostředků.
122. Předsednictvo Federálního shromáždění
spolupracuje s ústředním výborem Národní
fronty ČSSR při, provádění
všelidových a širších diskusí
k návrhům významných zákonů
a při seznamování s jejich výsledky.
Kancelář Federálního shromáždění
123. Kancelář Federálního shromáždění
poskytuje všestrannou odbornou, organizační
a technickou pomoc orgánům Federálního
shromáždění a poslancům Federálního
shromáždění.
124. Podrobnosti upraví organizační řád
Kanceláře Federálního shromáždění.
125. Kancelář Federálního shromáždění
řídí vedoucí Kanceláře
Federálního shromáždění.
Má právo účastnit se schůzí
všech orgánů Federálního shromáždění
a jeho sněmoven. Za činnost Kanceláře
Federálního shromáždění
odpovídá předsednictvu Federálního
shromáždění; jeho činnost řídí
předseda Federálního shromáždění.
Ze závěrů XVII. sjezdu KSČ vyplývá,
že rozvíjení všech stránek socialistické
demokracie je jednou z rozhodujících podmínek
urychlení sociálního a ekonomického
rozvoje společnosti. V tomto procesu zdokonalování
společenských vztahů vzrůstá
úloha celého politického systému.
Prohlubuje se vedoucí úloha KSČ, zvyšuje
se aktivita Národní fronty a organizací v
ní sdružených, kvalitativně nové
úkoly jsou kladeny na socialistický stát
a jeho základ - zastupitelské sbory. Tyto
procesy je třeba vyjádřit v politických
a z nich vyplývajících i právních
podmínkách jejich činnosti.
Na XVII. sjezdu KSČ byl oceněn podíl zákonodárných
sborů při vytváření široké
základny rozvoje socialistické demokracie. V politické
zprávě ÚV KSČ XVII. sjezdu KSČ
se uvádí, že Federální shromáždění,
Česká národní rada a Slovenská
národní rada prohloubily zákonodárnou
činnost a přispěly k posílení
právního základu společenského
života. Zvýšila se rovněž úloha
zastupitelských sborů v kontrole státní
hospodářské a sociální politiky
a posílila se autorita doporučení jejich
výborů. Zkvalitnila se i práce poslanců.
Současně závěry XVII. sjezdu KSČ
zdůrazňují, že je žádoucí
v jejich práci zkvalitňovat zákonodárnou
činnost, dbát, aby se důsledně
uplatňovala nejvyšší zásada naší
ústavy, že všechna moc pochází
z lidu, že náš právní řád
musí účinně chránit socialistické
zřízení, společenské vlastnictví
a plně zaručovat právní jistoty občanů.
Zákonodárné sbory musí více
přispívat ke kontrole výkonných orgánů
a k dodržování zákonů.
Tyto závěry XVII. sjezdu KSČ jsou pro zaměření
další činnosti zákonodárných
sborů určující a závazné.
Proto orgány Federálního shromáždění,
České národní rady a Slovenské
národní rady kriticky zhodnotily svou práci
a závěry sjezdu rozpracovaly do dokumentů
o hlavních úkolech v novém období,
které projednalo předsednictvo ÚV KSČ.
Z hodnocení činnosti vyplynulo, že v zájmu
dalšího urychlení sociálního
a ekonomického rozvoje a socialistické demokracie
je třeba, aby zastupitelské sbory zvyšovaly
vlastní iniciativu, prohloubily koncepčnost a plánovitost
v zákonodárné činnosti, do normotvorného
procesu více zapojovaly národní výbory,
pracovní kolektivy a širší i odbornou
veřejnost. Bude třeba zvýšit náročnost
na sledování toho, jak výkonné orgány
státní správy realizují v praxi zákony,
usnesení a doporučení zákonodárných
orgánů. Dále se ukázalo, že je
nezbytné nejen odstranit nedostatky a zbavit se formálnosti
v práci, ale lépe využívat pozitivní
zkušenosti. V zájmu rozvoje socialistické demokracie
a prohloubení pracovního charakteru zákonodárných
sborů spolu s prohloubením vedoucí úlohy
strany a zlepšováním řídící
činnosti volených orgánů a funkcionářů
zákonodárných sborů provést
i odpovídající úpravy v jednacích
řádech.
Zákony o jednacích řádech již
plně neodrážejí ústavní
praxi, která se v průběhu činnosti
zákonodárných sborů vytvořila.
Také přestavba sociálně-ekonomických
podmínek rozvoje společnosti vyžaduje přesnější
vymezení a upřesnění činnosti
zákonodárných sborů, jejich orgánů
a poslanců.
Koncepčním východiskem nové právní
úpravy jsou dva relativně samostatné okruhy
společenských vztahů, ke kterým je
účelné přijmout, v každém
z nejvyšších zastupitelských sborů.
dva-zákony - zákon o jednacím řádu
a zákon o postavení poslanců.
Nové zákony o jednacím řádu
zvýrazní úpravu hlavních oblastí
činnosti nejvyšších zastupitelských
sborů a vytvoří podmínky pro prohloubení
demokratických zásad a posílení pracovního
charakteru v jejich činnosti. Zákony o jednacím
řádu upraví uceleně zásady
jednání a organizaci činnosti nejvyššího
zastupitelského sboru, postavení a působnost
jeho orgánů a jejich vzájemné vztahy,
styky zastupitelského sboru s výkonnými orgány
a orgány Národní fronty, hlavní formy
práce při výkonu zákonodárné
a kontrolní činnosti, projednávání
základních otázek vnitřní a
zahraniční politiky a vzájemnou spolupráci
zastupitelských sborů.
Zákony o postavení poslanců zvýrazní
úlohu a autoritu poslanců jako volených představitelů
lidu a jejich odpovědnost za plnění úkolů
nejvyšších zastupitelských sborů.
Zákony o postavení poslanců upraví
uceleně status poslance, tj. funkční období,.práva
a povinnosti poslanců v zastupitelském sboru i ve
volebním obvodu, formy sdružování poslanců,
povinnosti státních orgánů a organizací
ve vztahu k poslancům při výkonu jejich funkce
a další záruky výkonu poslanecké
funkce.
Hlavní rysy navrhované právní úpravy
jednacích řádů
Zdokonalování zákonodárné
činnosti
Přestavba hospodářského mechanismu
a prohlubování socialistické demokracie vyvolávají
potřebu provést v československém
zákonodárství rozsáhlé změny.
V důsledku toho značně vzroste rozsah i náročnost
zákonodárné činnosti. Významné
úkoly připadnou též nejvyšším
zastupitelským sborům v souvislosti s přípravou
nové Ústavy ČSSR a přijetím
zákonů k jejímu provedení.
Navrhované politickoprávní zásady
kladou proto důraz především na koncepčnost
a programovost zákonodárných prací.
Vycházejí z potřeby prodloužit dosavadní
půlroční až roční plánovací
období legislativních prací. Tyto zásady
vytvářejí také nezbytný časový
prostor pro kvalitnější přípravu
a projednávání zákonodárných
předloh v zákonodárných sborech.
Bude účelné k hlubšímu posouzení
odůvodněnosti zmocňovacích ustanovení
seznamovat zákonodárné sbory a jejich poslance
s obsahem předpokládaných prováděcích
předpisů již při projednávání
návrhů zákonů; přísnější
kritéria budou napomáhat ke zjednodušení
a snížení podzákonné normotvorby.
Uplatňování těchto požadavků
ještě více než dosud umožní,
aby poslanci ve svých volebních obvodech získávali
co nejvíce poznatků, názorů a podnětů
od svých voličů, pracovních kolektivů,
společenských a hospodářských
organizací, národních výborů
apod. Prohloubení demokratičnosti výrazně
přispěje ke zkvalitnění zákonodárných
prací a ke konkrétnější informovanosti
veřejnosti o práci zákonodárných
sborů.
Týž cíl sleduje i zásada, umožňující
uspořádání širších
diskusí, půjde-li o přípravu politicky
významných zákonů, popřípadě
o uspořádání všelidové
diskuse, půjde-li o nejvýznamnější
zákony, o jejichž konání po politickém
posouzení rozhodne předsednictvo nejvyššího
zastupitelského sboru. To umožní,aby se občané
vyjadřovali k nejzávažnějším
otázkám života socialistické společnosti,
a tak se účastnili řízení státních
a společenských záležitostí.
To přispěje zároveň k tomu, aby si
občané osvojili smysl a podstatu právní
úpravy ještě před tím, než
nabude platnosti; pozitivně se tak ovlivní i socialistické
právní vědomí. Navrhovaná úprava
nevybočuje z rámce platné ústavy,
nebol nejde o referendum, ale o konzultativní činnost,
kdy zastupitelský sbor se touto formou radí s veřejností.
Rozhodnutí o konečné podobě zákona
zůstává plně v jeho pravomoci. Tato
forma projednávání návrhů důležitých
zákonů má v socialistických státech
výrazně vzestupnou tendenci a široce se uplatňuje
zejména v SSSR.
V politickoprávních zásadách nové
úpravy se proto navrhuje:
a) výslovně vyjádřit v jednacích
řádech, že zákonodárná
činnost se zakládá na koncepčnosti
a programovosti;
za tím účelem projednávají
zákonodárné sbory programy legislativních
prací vlád zpracované zpravidla na volební
období v závislosti na požadavcích politického,
hospodářského a sociálního
rozvoje;
b) jako minimální časový prostor pro
projednávání zákonodárných
návrhů zavést 60denní lhůtu
s možností zkrátit tuto lhůtu jen v
naléhavých případech;
c) upravit v jednacích řádech možnost
uspořádat širší posouzení
návrhů zákonů se zvlášť
významným společenským dosahem. Okruh
orgánů a organizací, jimž se návrh
předkládá k diskusi, určuje předsednictvo
nejvyššího zastupitelského sboru;
upravit též možnost uspořádat všelidovou
diskusi, půjde-li o zvlášť politicky významný
návrh;
d) k hlubšímu posouzení dosahu připravovaných
zákonů vyjádřit v jednacích
řádech zásadu, že orgány oprávněné
vydávat prováděcí předpisy
seznámí s jejich obsahem orgány zákonodárných
sborů, které si mohou vyžádat i předložení
znění prováděcích předpisů;
e) sjednotit pravidla legislativního procesu v jednacích
řádech všech tří zastupitelských
sborů; přihlížet přitom k jejich
odlišnostem;
f) vyjádřit v jednacích řádech
zásadu vzájemného informování
o legislativních návrzích mezi zákonodárnými
sbory.
Projednávání zásadních otázek
vnitřní a zahraniční politiky
V činnosti nejvyšších zastupitelských
sborů zaujímá významné místo
projednávání zásadních otázek
vnitřní a zahraniční politiky. Podílejí
se tak na plnění usnesení sjezdů KSČ
a zasedání ÚV KSČ. Tato činnost
ve spojitosti s činností zákonodárnou
a kontrolní tvoří podstatu jejích
povahy jako pracovních institucí.
Především jde o projednávání
programových prohlášení vlád,
jejichž schválením voleni zástupci lidu
vyjadřují podporu vládám v jejich
úsilí realizovat politiku KSČ. Dále
se jedná o projednávání návrhů
střednědobého státního plánu
rozvoje národního hospodářství
a státního rozpočtu - základních
nástrojů, jimiž státní orgány
realizují politiku vytyčenou sjezdy a ÚV
KSČ.
V nejvyšších zastupitelských sborech se
projednávají další otázky, jako
např. rozvoj jednotlivých odvětví
a úseků hospodářského a sociálního
života, rozvoj krajů, oblastí a velkých
měst; v národních radách též
otázky činnosti národních výborů,
plnění úkolů vyplývajících
z volebních programů Národní fronty.
Federální shromáždění
se stále aktivněji zabývá též
základními otázkami vnějších
vztahů, reaguje na otázky mezinárodního
dění a vyslovuje souhlas s mezinárodními
smlouvami v případech uvedených v ústavním
zákonu o československé federaci. Také.národní
rady se podílejí na realizaci zahraniční
politiky státu, zejména přijímají
stanoviska k mezinárodním smlouvám, k jejichž
provedení je třeba zákona národní
rady.
Tuto praxi, která se osvědčuje a přináší
pozitivní výsledky, je třeba upravit v nových
jednacích řádech.
V politickoprávních zásadách nové
úpravy se proto navrhuje:
a) pojmout úpravu projednávání zásadních
otázek vnitřní a zahraniční
politiky do samostatných oddílů jednacích
řádů;
b) stanovit, že se na projednávání návrhů
zákonů o střednědobém státním
hospodářském plánu a státních
rozpočtů vztahují zvláštní
pravidla.
Prohlubování kontrolní činnosti
V souladu se závěry XVII. sjezdu KSČ v práci
Federálního shromáždění,
České národní rady a Slovenské
národní rady vzrůstá úloha
kontrolní činnosti.
Projednávání kontrolních zpráv
o plnění klíčových úkolů
státní hospodářské a sociální
politiky přineslo vcelku pozitivní výsledky.
Vlády i jejich jednotliví členové
oceňují, že podněty a připomínky
poslanců, výborů a ostatních orgánů
nejvyšších zastupitelských sborů
při projednávání těchto zpráv
napomáhají výkonným orgánům
státu v účinnějším plnění
jejich úkolů.
Praxe však ukazuje, že ještě nejsou vyčerpány
všechny možnosti. Především je
třeba věnovat větší pozornost
usnesením zákonodárných sborů
a jejich orgánů a tornu, jak je výkonné
orgány realizují. Také některých
dalších prostředků kontroly se dosud
plně nevyužívá. Týká se
to zejména uplatňování práva
poslanců interpelovat vládu a její členy
a prohloubení kontrolní činnosti výborů
sněmoven. Vedle osvědčených metod
a forem kontrolní činnosti existují i další
způsoby, jak zvýšit její úroveň
a lépe využívat poznatků a zkušeností
poslanců. V souladu s potřebami praxe je proto třeba
souhrnně upravit kontrolní působnost nejvyšších
zastupitelských sborů.
V právní úpravě se navrhuje zvýraznit
soustavnost kontroly plnění programového
prohlášení vlády, dodržování
socialistické zákonnosti, plnění rozvojových
záměrů v jednotlivých odvětvích
a úsecích národního hospodářství.
Je stanovena povinnost vlády a jejich členů
reagovat na závěry přijaté zákonodárným
sborem, jeho orgány a na připomínky poslanců
přednesené ve schůzi sněmovny a ve
společné schůzi sněmoven Federálního
shromáždění. Vytvářejí
se podmínky pro širší uplatňování
práva poslanců vznášet interpelace.
Jejich prostřednictvím mohou poslanci také
obrátit pozornost široké veřejnosti
na aktuální problémy našeho společenského
života a přispět k jejich řešení
výkonnými orgány.
Navrhované politickoprávní zásady
počítají s větším využíváním
poznatků příslušných výborů
lidové kontroly. Tím se obohatí poznávací
základna pro činnost nejvyšších
zastupitelských sborů a umožní se poslancům
porovnávat své zkušenosti z volebních
obvodů s celostátními poznatky kontrolních
orgánů.
Do nové právní úpravy se dále
doporučuje pojmout ústavní ustanovení
o právu nejvyšších zastupitelských
sborů zrušit právní akty odporující
ústavním či jiným zákonům
a upravit odpovídající postup. Toto ustanovení
povede k důslednějšímu uplatňování
principu ústavnosti a zákonnosti.
Zmíněná právní úprava
předpokládá zkvalitnění
práce zákonodárných sborů a
další rozvinutí aktivity poslanců.
Je zapotřebí dbát, aby zejména stanoviska
a doporučení výborů sněmoven
a výborů národních rad byla vždy
formulována věcně a určitě.
V politickoprávních zásadách se proto
navrhuje upravit:
a) projednávání zpráv vlád
o plnění jejich programového prohlášení
ve schůzích nejvyšších zastupitelských
sborů;
b) projednávání zpráv nejvyšších
soudů a generálních prokurátorů
o stavu socialistické zákonnosti ve schůzích
nejvyšších zastupitelských sborů;
c) projednávání informace a dílčích
zpráv předsedů nejvyšších
soudů, generálních prokurátorů
a hlavních arbitrů ve výborech a předsednictvech,
popřípadě i ve schůzích nejvyšších
zastupitelských sborů;
d) projednávání zpráv výborů
lidové kontroly o činnosti a poznatcích soustavy
orgánů lidové kontroly ve schůzích
nejvyšších zastupitelských sborů.
Projednávání informací a dílčích
zpráv předsedů výborů lidové
kontroly o poznatcích z kontrolní činnosti
ve schůzích nejvyšších zastupitelských
sborů a jejich výborů;
e) zjednodušení postupu při uplatňování
práva poslanců interpelovat vládu a její
členy; upustit od požadavku obligatorního vytištění
a předběžného rozeslání;
f) projednávání zpráv vlády,
popřípadě informací jejich členů
0 opatřeních přijatých na základě
připomínek a námětů poslanců
přednesených ve schůzích České
národní rady a Slovenské národní
rady v předsednictvech těchto zastupitelských.
sborů. Projednávání informací
členů vlády ČSSR o opatřeních
přijatých na základě připomínek
a námětů poslanců, přednesených
ve schůzích sněmoven Federálního
shromáždění, v předsednictvech
sněmoven Federálního shromáždění;
g) projednávání ročních rozborů
stížností, oznámení a podnětů
občanů a organizací předkládaných
příslušným výborem lidové
kontroly a zpráv o vyřizování stížností,
oznámení a podnětů organizací
a občanů zaslaných nejvyšším
zastupitelským sborům v předsednictvech nejvyšších
zastupitelských sborů;
h) uložení povinnosti členům vlád
a vedoucím ostatních ústředních
orgánů státní správy zaujmout
stanoviska k doporučením výborů,nejvyšších
zastupitelských sborů do 30 dnů, nestanoví-li
výbor jinak;
ch) postup při kontrole ústavnosti a zákonnosti
právních předpisů.
Zdokonalování metod a forem práce orgánů
nejvyšších zastupitelských sborů
Úspěšné plnění úkolů
nejvyšších zastupitelských sborů
je závislé na zvyšování účinnosti
práce jejich orgánů. Hodnocení metod
a forem práce těchto sborů potvrzuje, že
větší využívání zkušeností
a poznatků státních a hospodářských
orgánů, orgánů Národní
fronty a organizací v ní sdružených
vede k zvyšování politické a odborné
úrovně jednání a rozhodování
zákonodárných sborů. Pozitivní
výsledky přináší také
spolupráce orgánů Federálního
shromáždění, České národní
rady a Slovenské národní rady. Zkušenosti
ukazují, že možnosti zdokonalovat metody a
formy práce orgánů nejvyšších
zastupitelských sborů nejsou vyčerpány.
Nové jednací řády úplněji,
než tomu bylo doposud vyjádří úlohu
výborů a předsednictev v zákonodárné
a kontrolní činnosti, jakož i při projednávání
zásadních otázek vnitřní a
zahraniční politiky. Navrhovaná úprava
respektuje plně ústavní odlišnosti v
postavení předsednictva Federálního
shromáždění a předsednictev národních
rad a rovněž zvláštnosti v řízení
výborů sněmoven Federálního
shromáždění.
Růst úkolů nejvyšších zastupitelských
sborů vyvolává potřebu dále
zdokonalovat metody práce, zvláště
výborů. V činnosti výborů se
nejvýrazněji odráží pracovní
charakter zastupitelských sborů.
Podle dosavadních jednacích řádů
je obligatorně zřizován jen mandátový
a imunitní výbor, který má specifické
úkoly. Ostatní výbory jsou zřizovány
usneseními sněmoven Federálního shromáždění
a usneseními národních rad.
Na rozdíl od dosavadního stavu se navrhuje, aby
zákony o jednacích řádech stanovily
též zřízení dalších
výborů, které v dosavadním vývoji
plní specifické funkce. Jde o výbory ústavně
právní a pro plán a rozpočet, u Federálního
shromáždění též o výbor
zahraniční a u národních rad o výbor
pro národní výbory a národnosti. Vytváření
dalších výborů pro jednotlivé
oblasti státní, hospodářské,
sociální a kulturní výstavby bude
i napříště ponecháno usnesením
sněmoven Federálního shromáždění
a národních rad.
Při podrobnějším vymezení jejich
činnosti bude nutné
- v souladu se závěry XVII. sjezdu KSČ -
prohloubit úlohu jednotlivých výborů
tak, aby odpovídala jednak požadavkům vyplývajícím
ze strategie urychlení sociálně ekonomického
rozvoje a přestavby národního hospodářství,
jednak z nutnosti zdokonalovat právní řád,
upevňovat socialistickou zákonnost a kontrolovat
uplatňování zákonů.
Navrhované zásady počítají
s rozvíjením spolupráce výborů,
zejména s organizacemi sdruženými v Národní
frontě, u národních rad též s
národními výbory, což umožní,
aby získávaly na patřičné úrovni
co nejvíce poznatků k prosazování
a hájení celospolečenských zájmů.
Ke zkvalitnění práce výborů
sněmoven Federálního shromáždění,
České národní rady a Slovenské
národní rady přispěje jejich oprávnění
vyžadovat si od skupin odborníků, popřípadě
od vědeckých ústavů a jiných
institucí potřebné expertizy a stanoviska
a také pravidelná kontrola, jak se plní opatření
přijatá na základě jejich doporučení.
K posílení demokratismu v činnosti výborů
se stanoví požadavek, že k platností usnesení
výborů je třeba souhlasu nadpoloviční
většiny všech členů výborů,
nikoliv jen přítomných členů.
Prohlubuje se koordinační funkce předsednictev
sněmoven Federálního shromáždění
i předsednictev národních rad ve vztahu k
výborům.
V činnosti orgánů nejvyšších
zastupitelských sborů se bude nadále uplatňovat
vzájemná spolupráce všech tří
sborů i spolupráce s orgány Národní
fronty a organizacemi v ní sdruženými.
V politickoprávních zásadách se
proto navrhuje:
a) upravit působnost předsednictva Federálního
shromáždění, České národní
rady a Slovenské národní rady a též
výborů tak, aby co nejúplněji vyjadřovala
jejich podíl na uskutečňování
hlavních druhů činnosti nejvyšších
zastupitelských sborů;
b) vybavit předsednictvo Federálního shromáždění,
předsednictva sněmoven Federálního
shromáždění, předsednictva České
národní rady a Slovenské národní
rady oprávněním působit k sjednocování
rozdílných stanovisek výborů;
c) stanovit, že k platnému usnesení výborů
je třeba souhlasu nadpoloviční většiny
všech jeho členů, nikoliv jen přítomných;
d) zaměřit vzájemnou spolupráci zejména
na výměnu zkušeností orgánů
všech tří zastupitelských sborů,
zvláště při vypracování
návrhů pracovních plánů, programů
legislativních prací a provádění
poslaneckých průzkumů.
Hlavní rysy navrhované právní úpravy
postavení poslanců
Z leninské koncepce socialistického státu
vyplývá, že základní formou socialistické
demokracie je demokracie zastupitelská, která ovšem
sleduje nejen rozšiřování účasti
občanů na řízení, ale též
vytváření. podmínek k přímé
demokracii, k socialistické lidové samosprávě.
V současnosti socialistické zastupitelské
sbory jsou základním článkem socialistického
státního mechanismu. Rozhodujícím
činitelem jsou poslanci - volení zástupci
lidu, který je vybral jako své zástupce do
orgánu státní moci. V nejvyšších
zastupitelských sborech poslanci jednají a rozhodují
o nejdůležitějších otázkách
politiky státu, v nichž se realizuje politická
linie stanovená vedoucí politickou silou společnosti
- Komunistickou stranou Československa. Jsou státně
politickými činiteli, kteří ve svém
volebním obvodu objasňují a prosazují
politická rozhodnutí o směrech dalšího
společenského rozvoje ve všech oblastech společenské
výstavby, informují občany o činnosti
zákonodárného sboru a radí se svými
voliči o otázkách projednávaných
v zákonodárném sboru.
Činnost poslanců, jejich postavení, práva
a povinnosti jsou doposud upraveny dílčím
způsobem v ústavě, volebním zákoně,
ale zejména v jednacích řádech. Tyto
jsou ovšem určeny především k vnitřní
úpravě činnosti zákonodárných
sborů a jejich orgánů; zakotvují sice
práva a povinnosti poslanců, ale činí
tak jen rámcově a neúplně. Podrobněji
upravují jenom nároky poslanců na pracovní
volno a na úhradu ušlého výdělku.
Zejména kusá je úprava činnosti poslanců
ve volebních obvodech a ve vztazích k voličům,
anebo vůbec chybí ke státní a hospodářské
sféře.
Navrhované zásady právní úpravy
postavení poslanců zákonodárných
sborů vycházejí z platné ústavní
úpravy, využívají dosavadních
zkušeností a vytvářejí nezbytný
právní základ pro hlubší rozvinutí
práce poslanců. V souvislosti s posilováním
pracovního charakteru zastupitelských sborů
zpřesňují a rozšiřují
práva a povinnosti poslanců, zakotvují a
určují smysl a cíle jejich sdružování
v poslaneckých klubech a krajských sdruženích
poslanců. Určují také základní
směry spolupráce poslanců s organizacemi
a orgány Národní fronty a vymezují
úkoly státních orgánů a organizací
směřující k vytváření
podmínek pro výkon funkce poslance nejvyššího
zastupitelského sboru.
Významným rysem nové právní
úpravy je i posílení vztahu mezi poslanci
a voliči. V právní úpravě
je to vyjádřeno zejména v samostatné
části věnované činnosti poslanců
ve volebních obvodech a v konkretizaci ústavně
stanovených povinností poslanců: být
ve stálém styku se svými voliči, dbát
jejich podnětů, skládat jim účty
ze své činnosti a podávat jim zprávy
o činnosti sboru, jehož jsou členy. Navržená
struktura zásad právní úpravy se člení
na obecná ustanovení, ustanovení o právech
a povinnostech poslanců v zákonodárných
sborech, ve volebních obvodech a na ustanovení o
zárukách výkonu poslanecké funkce.
V obecných ustanoveních je upraveno postavení
a úloha poslanců v nejvyšších zastupitelských
sborech jako nositele mandátu, jímž byl pověřen
svými voliči včetně úpravy
vzniku a zániku poslaneckého mandátu. Nově
se upravuje skládání účtů
voličům a též formy sdružování
poslanců.
Zásady zákonné úpravy postavení
poslanců vyjadřují dvě základní
sféry jejich činnosti, které se promítají
v samostatné úpravě práv a povinností
poslanců v zastupitelském sboru a v samostatné
úpravě práv a povinností poslanců
ve volebních obvodech.
Zárukám výkonu poslanecké funkce je
věnována samostatná část navrhované
právní úpravy. Vychází jednak
z dosavadní úpravy jednacích řádů,
jednak přináší nové záruky,
sledující posílení autority poslance
a iniciativní výkon jeho funkce. Těmto zárukám
odpovídá i úprava povinností státních
orgánů, hospodářských a jiných
organizací poskytnout poslancům informace, vysvětlení
a podklady potřebné pro výkon jejich poslanecké
funkce.
V zásadách nové právní úpravy
se proto navrhuje:
a) vyjádřit v obecných úvodních
ustanoveních zákona postavení poslance, jako
státně politického činitele, jeho
úlohu a poslání v nejvyšším
orgánu státní moci i jeho vztah k voličům,
kteří jej volbou pověřili výkonem
této funkce;
b) v podstatě převzít dosavadní úpravu
v jednacích řádech o práci poslance
v zákonodárném sboru s některými
doplňky a upřesněními s tím,
že je zejména třeba vytvořit předpoklady
pro širší uplatňování interpelačního
práva a práva klást otázky;
c) upravit práva a povinnosti poslanců tak, aby
lépe zabezpečovala potřebné podmínky
pro výkon jejich funkce ve volebních obvodech. Jde
o to, aby poslanci mohli získávat dostatek poznatků
a podnětů pro práci jak v nejvyšším
zastupitelském sboru, tak i mezi voliči. Proto se
v zásadách formulují konkrétní
oprávnění poslanců - požadovat
od státních orgánů, hospodářských
a jiných organizací informace, vysvětlení
a podklady, které poslanec potřebuje pro výkon
své funkce;
d) stanovit státním orgánům, hospodářským
a jiným organizacím odpovídající
povinnosti, včetně povinnosti poskytovat poslanci
pomoc při výkonu jeho funkce, zejména poskytovat
informace a vysvětlení k otázkám,
s nimiž se na vedoucí uvedených orgánů
poslanci obrátí;
e) vyjádřit zásadu, že poslanci - příslušníci
politických stran se sdružují v poslaneckých
klubech ke sjednocování názorů k otázkám
projednávaným v nejvyšších zastupitelských
sborech a k prohlubování své informovanosti
o zásadních otázkách politiky KSČ
a socialistického státu. U krajských sdružení
poslanců vyjádřit, že koordinují
ve spolupráci s orgány Národní fronty.masovou
politickou práci poslanců ve volebních obvodech,
zabezpečují informovanost poslanců o úkolech
sociálního a ekonomického rozvoje v jejich
volebních obvodech. Těchto znalostí poslanci
využívají v jednání nejvyšších
zastupitelských sborů;
f) rozvést ústavní ustanovení o povinnost
poslanců skládat voličům účty
ze své činnosti a ukázat na základní
způsoby plnění této povinnosti:
alternativa 1
využití veřejných schůzí
občanů, shromáždění pracujících
na závodech, schůzí národních
výborů bez udání periodicity;
alternativa 2
využití veřejných schůzí
občanů, shromáždění pracujících
na závodech, schůzí národních
výborů s povinností skládat účty
2x za volební období (v první polovině
a před jeho ukončením);
g) nově upravit zánik poslaneckého mandátu
rezignací;
h) zvýšit úlohu poslanců při
vyřizování stížností a
podnětů občanů a konkretizovat povinnosti
státních orgánů, hospodářských
a jiných organizací, které je vyřizují,
vůči poslancům.
ch) uložit okresním (obvodním) národním
výborům povinnost poskytovat ve spolupráci
s orgány Národní fronty a společenskými
organizacemi v ní sdruženými potřebnou
pomoc při zabezpečování veřejných
schůzí, besed s voliči a při skládání
účtů poslanců.
V zásadách nové právní úpravy
se proto dále navrhuje zakotvit, popřípadě
upřesnit tato oprávnění poslanců:
- být přijat odpovědnými pracovníky
- požadovat informace, vysvětlení a podklady
potřebné pra výkon poslanecké funkce
od vedoucích státních orgánů,
hospodářských a jiných organizací
- upozorňovat vedoucí orgánů a organizací
na porušení socialistické zákonnosti,
státní disciplíny a pracovní kázně
- požadovat od soudů, prokuratury, státních
notářství a orgánů státní
arbitráže a jiných státních orgánů
konsultace ve věcech, které souvisejí s výkonem
poslanecké funkce
- účastnit se s hlasem poradním zasedání
národních výborů a schůzí
jejich orgánů, dále aktivů svolávaných
národními výbory a hospodářskými
i jinými organizacemi k projednávání
otázek celospolečenského významu
- účastnit se projednávání
a vyřizování stížností
a podnětů občanů, jde-li o stížnosti
a podněty z jeho volebního obvodu
- konat z pověření příslušného
orgánu zastupitelského sboru průzkumy ve
státních orgánech, hospodářských
a jiných organizacích,
Závěr
Uvedené zásady návrhů zákonů
ukazují, že jsou nezbytné závažné
zásahy do věcného obsahu i systematiky zákonů
o jednacích řádech, a proto se navrhuje přijmout
ve Federálním shromáždění,
České národní radě a Slovenské
národní radě nové zákony. Jejich
politickoprávní zásady jsou uvedeny v přílohách.