II. Zvláštní část
K § 1
Ochranná známka poskytuje spotřebiteli informaci
o výrobci a tradici jeho výrobku. Proto také
§ 174 hospodářského zákoníku
přednostně ukládá užívat
k označování výrobků ochranné
známky. Pokud není ochranná známka,
je třeba užít plného názvu výrobce
a jeho sídla.
Spojení ochranné známky s jakostí
výrobků a služeb působí na spotřebitele.tím,
že spotřebitel získá důvěru
v jakost výrobků a služeb označených
ochrannou známkou. Užívání ochranné
známky je současně podnětem pro příslušný
výrobní kolektiv udržet si dobré jméno
a stát se zárukou trvale vysoké jakosti výrobků
uváděných na trh nebo poskytování
služeb. Ochranná známka rovněž
slouží k reprezentaci čs. výrobků
a služeb na domácím i zahraničním
trhu a k upevnění jejich pozice na těchto
trzích.
K § 2
Ustanovení uvádí pozitivní definici
ochranné známky, tj. vymezuje, které druhy
označení a za jakých předpokladů
mohou být ochrannými známkami. Základní
funkce ochranné známku - rozlišovací
- nachází své vyjádření
v požadavku, aby ochranná známka sloužila
k odlišení výrobků nebo služeb
pocházejících od různých výrobců
nebo poskytovatelů služeb.
Pokud jde o terminologii, zachovává se obecný
název "ochranná známka", jak je
tomu v zákoně č. 8/1952 Sb., který
zahrnuje rázné druhy známek /slovní,
obrazové, prostorové, tovární, obchodní/.
Nově se zavádějí známky individuální,
kolektivní a proslulé. Stejným způsobem
upravují pojem ochranné známky i jiné
právní předpisy z této oblasti v zahraničí,
a užívají pro předmět známkoprávní
ochrany jednotný výraz /tovarnyj znak, trade mank,
marque déposée, Warenzeichen/.
Nově se zavádí zápis ochranných
známek pro služby v souladu s mezinárodními
smlouvami, jichž je československá socialistická
republika /dále jen "ČSSR"/ smluvní
stranou, především s Pařížskou
úmluvou a Madridskou dohodou. Institut ochrany známek
služeb rovněž odpovídá ustanovením
Typového zákona RVHP pojem "služby"
zahrnuje i práce a výkony ČSSR je rovněž
členem Niceské dohody o mezinárodním
třídění výrobků a služeb
pro účely zápisu známek /zveřejněno
vyhláškou federálního ministerstva zahraničních
věcí č. 118/1979 Sb./ a používá
třídění podle této dohody pro
zatřídění výrobků a
služeb, pro něž se ochranná známka
zapisuje.
K § 3
Tento paragraf upravuje negativní vymezení ochranné
známky, tj. výslovně uvádí
označení, která jsou absolutně vyloučena
ze zápisu. Ochrannou známkou nemohou být
podle písmena a/ tzv. druhová označení,
která se všeobecně užívají
pro označení určitého druhu výrobku.Podle
textu. pod písmenem b/ nelze chránit označení
tvořené pouhým zeměpisným názvem,
nebol tím by byli poškozováni další
potencionální přihlašovatelé
z dané lokality, připouští se však
označení, které kromě zeměpisného
názvu obsahuje další známkový
prvek. Obsah textu pod písmenem c/ má zabránit
klamání spotřebitelů použitím
jednak úmyslně nesprávného - klamavého
- označení, jednak označení, které
se sice neshoduje se skutečností, avšak není
projevem úmyslu klamat spotřebitele -nepravdivé
označení. Text pod písmeny d/ a e/ obsahuje
Ustanovení, která mají čelit narušení
rozlišovací funkce ochranné známky a
možnému porušování starších
práv třetích osob /majitelů ochranných
známek/ při přihlašování
nových označení. Pokud jde o zaměnitelné
ochranné známky, jsou zájmy majitele ochranné
známky pokryty ustanovením § 23 o výmazu
ochranné známky. Užívání
názvů rostlinných odrůd a plemenných
ras /písmeno f/ nelze vyhradit majiteli ochranné
známky, který by k ním nabyl výlučného
práva. Účelem textu pod písmenem g/
je postihnout eventuální protispolečenské
aspekty užívání ochranných známek
/nejen užívání např. nacistických
symbolů nebo pohoršlivých označení,
ale i ty případy, kdy nevhodným způsobem
se užívají jména nebo vyobrazení
slavných národních historických osob.
Cílem ustanovení písmena h/ je zajistit plnění
závazků z mezinárodních smluv, jimiž
je ČSSR vázána, např. Pařížská
úmluva, Madridská dohoda, Madridská dohoda
o potlačování falešných nebo
klamavých údajů o původu zboží
/zveřejněna vyhláškou ministra zahraničních
věcí ČSSR č. 64/1963 Sb. a Stockholmské
dodatkové znění k uvedené dohodě
vyhláškou č. 68/1975 Sb./, ženevská
úmluva o zlepšení osudu raněných
a nemocných příslušníků
ozbrojených sil v poli /zveřejněna vyhláškou
ministra zahraničních věcí ČSSR
č. 65/1954 Sb./, která se týká v oblasti
průmyslového vlastnictví zákazu užívat
znak červeného kříže pro obchodní
účely, Smlouva mezi ČSSR. a Švýcarskou
konfederací o ochraně údajů o původu,
označení původu a jiných zeměpisných
označení /zveřejněna vyhláškou
ministra zahraničních věci ČSSR č.
13/1976 Sb./, Smlouva mezi ČSSR a Rakouskou republikou
o ochraně údajů o původu, označení
původu a jiných označení zemědělských
a průmyslových výrobků odkazujících
na původ /zveřejněna vyhláškou
ministra zahraničních věcí ČSSR
č. 19/1981 Sb./, Smlouva mezi ČSSR a Portugalskou
republikou o ochraně údajů o původu,
označení původu a jiných zeměpisných
označení /zveřejněna vyhláškou
ministra zahraničních věcí SSSR č.
63/1987 Sb./.
K § 4
Toto ustanovena vymezuje skupinu označení, která
jsou ze známkové ochrany vyloučena podmíněně,
tj. mohou být zapsána poté, kdy odpadne překážka
bránící jejich zápisu, např.
přihlašovatel popisného označení
prokáže jeho příznačnost, přihlašovatel
označení, jež obsahuje jméno třetí
osoby, se prokáže svolením této osoby.
Příslušným orgánem nebo organizací
se podle textu pod písmeny b/ a c/ rozumí takový
orgán nebo organizace, které jsou oprávněny
daným označením disponovat. Údajem
způsobilým odlišit přihlašované
označení od již zapsaného označení
původu se rozumí další prvek /slovní
nebo obrazový/, který může být
předmětem známkoprávní ochrany.
Cílem ustanovení je zabránit klamání
spotřebitelů, zabezpečit závazky vyplývající
pro ČSSR z mezinárodních smluv /např.
článek 6 ter Pařížské
úmluvy/, hájit některé celospolečenské
zájmy /např. vyloučit dopravní značky
ze zápisu/, jakož i zabezpečit ochranu osobnostních
práv zaručených naším právním
řádem, dále chránit zapsané
uživatele označení původu /zákon
č. 159/1973 Sb., o ochraně označení
původu výrobků/.
K § 5
Tímto ustanovením se zavádí tzv. karenční
lhůta, jejímž smyslem je zabránit klamání
spotřebitelů tím, že by si ochrannou
známku, ke které právo zaniklo a která
je v povědomí spotřebitelů spjata
s určitým výrobcem, zapsal bezprostředně
po jejím zániku jiný výrobce. Těžil
by tak nepřípustně z dobrého jména
/goodwillu/ ochranné známky, které získal
její původní majitel výrobou kvalitních
výrobků či poskytováním služeb.
K § 6
Takovými údaji se rozumí např. cena,
hmotnost, litráž, číslo normy, datum
výroby, tedy prvky, které nemají charakter
součásti ochranné známky a padle určitého
právního předpisu musí být
na výrobku uvedeny /§ 174 odst. 1 písm. b/
hospodářského zákoníku a předpisů
souvisejících, např. zákon č.
30/1968 Sb. ve znění zákona č.,54/1987
Sb., zákon o měrové službě č.
35/1962; ve znění předpisů jej měnících,
zákon o péči o zdraví lidu č.
20/1966 Sb. ve znění předpisů jej
měnících.
K § 7
Zavedením institutu kolektivních ochranných
známek v ČSSR se vychází vstříc
potřebám zejména výrobních
hospodářských seskupení /např.
mezipodnikových sdružení/ v oblasti označování
výrobků a služeb. Kolektivní ochranná
známka jasně informuje spotřebitele o sepětí
organizací do určité hospodářské
jednotky a na druhé straně je stimulem pro všechny
organizace této jednotky, aby se snažily dosahovat
co nejlepší kvality u všech výrobků
nebo služeb označovaných kolektivní
ochrannou známkou.
Návrh zákona nepočítá se zřízením
právnických osob, které by byly majitelem
kolektivních ochranných známek, aniž
by vyvíjely jakoukoliv hospodářskou činnost
/např. smlouvou o sdružení/. Tento postup by
odporoval základní funkci ochranné známky
rozlišovat výrobky nebo služby téhož
či obdobného druhu pocházející
od různých právnických či fyzických
osob. Postavení, vztahy, práva a povinnosti majitelů
kolektivní ochranné známky nebo majitelů
a smluvních uživatelů určuje smlouva.
Podrobnosti této smlouvy stanoví prováděcí
předpis.
Kolektivní ochranné známky se užívají
v zahraničí ve stále větší
míře /např. pro výrobní svazy
v NDR, pro sdružení pěstitelů vina ve
Francii, dále je známa "vlněná
pečeť" mezinárodního sdružení
výrobců a zpracovatelů ovčí
vlny/. Další možnost využiti kolektivních
ochranných známek lze spatřovat při
kooperaci mezi právnickými osobami pocházejícími
z různých států /např. ve formě
společných podniků/. V zákoně
se způsob sepětí jednotlivých právnických
a fyzických osob stanoví pouze rámcově,
nebol kolektivní ochranné známky si mohou
v ČSSR přihlašovat i zahraniční
subjekty, které jsou zřízeny formou stanovenou
právním řádem jejich státu.
Povinnost užívat kolektivní ochrannou známku
pouze společně s individuální ochrannou
známkou, popřípadě s plným
názvem výrobce či poskytovatele služeb
je motivována snahou zabránit klamání
spotřebitele. Tím, že by jednotlivé
organizace mohly užívat pouze kolektivní ochrannou
známku, skrývaly by se pod touto známkou
před spotřebitelem téměř do
anonymity co do původu výrobků nebo služeb,
což platí zejména u velkých výrobních
hospodářských jednotek.
K § 8
Ustanovení zakotvuje konstitutivní charakter zápisu
pro vznik práv k ochranné známce.
Od přihlašovatele ochranné známky se
vyžaduje:
- aby měl právní subjektivitu,
- aby vykonával hospodářskou činnost
/např. výroba, obchod, výzkum a vývoj,
poskytování služeb, opravy, servis, projektovou,
inženýrskou, poradenskou, obstaravatelskou činnost/,
- aby tato činnost byla v souladu s československými
právními předpisy.
Přihláška ochranné známky se
může týkat pouze výrobků a služeb,
které pokrývá předmět činnosti
přihlašovatele. Za československé právnické
osoby se považují kromě státních,
družstevních, společenských a jiných
organizaci /např. akciové společnosti/, též
organizační jednotky socialistických organizaci
/§ 17 odst. 2 hospodářského zákoníku/,
pokud vykonávají podle zvláštních
právních předpisů hospodářskou
činnost, vystupuji svým jménem a nesou majetkovou
odpovědnost z této hospodářské
činnosti /u organizačních jednotek socialistických
organizaci, např. koncernových podniků stanoví
rozsah jejich právní subjektivity statut/. U těchto
právnických. osob se vyžaduje, aby měly
na území ČSSR sídlo.
U zahraničních přihlašovatelů,
tj. přihlašovatelů, kteří nemají
na území ČSSR sídlo nebo bydliště,
jsou jejich organizační formy natolik rozmanité,
že je lze nejvýstižněji vyjádřit
obecným pojmem. právnické a fyzické
osoby. Tento termín se užívá v oblasti
práv k označování výrobků
/viz zákon č. 159/1973 Sb. o ochraně označení
původu výrobků, nebo Typový zákon
RVHP/, jakož i v zákoně č. 101/1963
Sb., o právních vztazích v mezinárodním
obchodním styku.
Podá-li přihlášku kolektivní
ochranné známky více právnických,
popřípadě fyzických osob, stanou se
dnem zápisu kolektivní ochranné známky
do rejstříku ochranných známek /dále
jen "rejstřík"/ jejími majiteli.
K § 9
Předcházející přihláška
v zemi původu je podmínkou pro přiznání
výhod vyplývajících z mezinárodních
smluv - Pařížská úmluva, Madridská
dohoda /např. právo přednosti/, je rovněž
významným nástrojem při zajišťování
včasné a účinné právní
ochrany v zahraničí. Vede k úsporám
devizových prostředků vynakládaných
na přihlašování čs. ochranných
známek, neboť se zabrání tomu, aby se v zahraničí
přihlašovaly takové ochranné známky,
o kterých je předem známo, že je zahraniční
zápisné úřady zamítnou.
Porušení tohoto ustanovení je sankcionováno
pokutou podle § 24. Uložení jiné sankce
není možné, neboť přihláška
ochranné známky v zahraničí se vždy
řídí známkoprávními
předpisy daného státu. V případě,
že přihláška bude v ČSSR zamítnuta,
nebude tato ochranná známka prostřednictvím
Madridské dohody zapsána, v ostatních případech
bude vždy záležet na zákonodárství
daného státu.
K § 10
Tento paragraf obsahuje ustanovení o právu přednosti,
které shodně upravuji známkové předpisy
jednotlivých států. Práva přednosti
se v návrhu zákona týkají Ustanovení:
- § 3, podle kterého Úřad pro vynálezy
a objevy /dále jen "Úřad"/ bude
ex offo zamítat přihlášky označení
shodných s ochrannými známkami zapsanými
pro výrobky a služby téhož druhu /u proslulých
ochranných známek bez ohledu na druh výrobků
nebo služeb/,
- § 23, podle kterého má majitel ochranné
známky možnost podat návrh na výmaz,
- § 27, podle kterého může majitel ochranné
známky své právo uplatňovat i podle
mezinárodních smluv /článek 4 Pařížské
úmluvy/.
Návrh zákona neupravuje výstavní prioritu.
Dává přednost včasnému a řádnému
zajištění práv k ochranné známce
u Úřadu a možnost uplatnit toto právo
i vůči případným rušitelům.
K § 11
Nepřípustnost jakýchkoliv změn po
podání přihlášky ochranné
známky je v souladu s mezinárodní praxi a
s Madridskou dohodou. Jiný postup by byl v rozporu s právem
přednosti stanoveným v § 10.
Ustanovení umožňuje samozřejmě
seznam výrobků nebo služeb zúžit,
nebol tato změna se nedotýká ustanovena o
právu přednosti.
K § 12
Cílem průzkumu je zjistit, zda přihláška
ochranné známky splňuje požadované
náležitosti a zda přihlášená
ochranná známka splňuje podmínky zápisu,
popřípadě zda neporušuje práva
ke shodným ochranným známkám.
Výsledkem zápisného řízení
před hřadem může být jednak rozhodnutí
o zastavení řízení /odstavec 2/, jednak
rozhodnutí o zamítnutí přihlášky
/odstavec 3/ a jednak rozhodnutí o zápisu ochranné
známky do rejstříku /odstavec 4/.
Rozhodnutí o zastavení řízení
podle § 12 odst. 2 nebrání tomu, aby přihlašovatel
podal novou přihlášku ochranné známky,
právo přednosti počíná běžet
od data podání nové přihlášky
ochranné známky. Důvodem pro tuto úpravu
je požadavek na co nejracionálnější
výkon státní správy a na zajištění
právní jistoty přihlašovatelů
/např. u práva přednosti/.
Rozhodnutí o zamítnutí přihlášky
ochranné známky podle odstavce 3 je oproti tomu
rozhodnutím ve věci samé, proto je v řízení
zachován dvouinstanční postup.
K § 13
Ustanovena o ochranné době zapsané ochranné
známky a o obnově jejího zápisu jsou
převzata z platného předpisu o ochranných
známkách, neboť se v praxi osvědčila.
Zavedení delší ochranné doby, např.
20 let, by bylo neúčelné, neboť část
ochranných známek se užívá pouze
krátkodobě pro zboží spotřebního
charakteru, které se vyrábí k jednorázovým
příležitostem /např. olympijské
hry, mistrovství světa, spartakiáda/. Prodloužení
doby ochrany by v těchto případech znamenalo,
že tyto ochranné známky by byly sice zapsány,
ale neužívaly by se, čímž by neúnosně
zatěžovaly zápisné rejstříky
a bránily zápisu obdobných označení
jiných zájemců.
Nově se zavádí delší, tzv. poshovovací
lhůta, ve které je možno ještě
zápis obnovit. Lhůta se prodlužuje z dosavadních
3 na 6 měsíců shodně s poshovovací
lhůtou podle Madridské dohody.
Při obnově zápisu podrobí Úřad
žádost pouze formálnímu průzkumu,
tj. zjišťuje, zda jsou splněny náležitosti
žádosti o obnovu zápisu. Při obnově
zápisu ochranné známky se nezkoumá
znovu zápisná způsobilost ochranné
známky.
K § 14
Výjimka je motivována tím, že je třeba,
aby údaj v ochranné známce souhlasil se skutečným
stavem a byla tak zachována žádoucí
spojitost mezi názvem a sídlem nebo jménem,
příjmením a bydlištěm majitele
a jeho ochrannou známkou.
Při obnově zápisu nebo v ochranné
době lze zúžit seznam výrobků
nebo služeb, pro které je ochranná známka
zapsána, nebo tato změna se nedotýká
samotné ochranné známky ani ustanovení
o právu přednosti. Přípustné
naopak není rozšíření seznamu
výrobků nebo služeb, neboť tím by se
narušil konstitutivní charakter zápisu ochranné
známky a došlo by tím též ke štěpení
práva přednosti, vážícího
se k jednotlivým výrobkům.
K § 15
Navrhované ustanovení se terminologicky i obsahově
shoduje s Pařížskou úmluvou a Madridskou
dohodou, je plně v souladu se známkovými
předpisy SSSR a ostatních socialistických
zemi a obsahuji je rovněž známkoprávní
předpisy všech ostatních států.
Zajišťuje rozlišovací funkci ochranné
známky a brání jejímu zneužívání.
K řešení známkových sporů
zůstává nezměněna pravomoc
1/ soudů, stanovená občanským soudním
řádem, takže budou rozhodovat
- spory mezi zahraničními fyzickými nebo
právnickými osobami,
- spory mezi čs. fyzickou nebo právnickou osobou
a zahraničním subjektem,
- spory mezi čs. fyzickými osobami,
- spory mezi čs. fyzickou a čs. právnickou
osobou,
2/ hospodářské arbitráže, stanovená
zákonem o hospodářské arbitráži.
Ustanovení § 15 odst. 6 doplňuje obligatorní
smírčí řízení u hřadu
upravené v § 29, které maximálně
omezí počet sporů.
"Spory ze vztahů z ochranných známek"
/§ 15 odst. 5/ nezahrnují rozhodování
Úřadu ve správním řízení
podle tohoto zákona v souvislosti ze zápisem, obnovou
zápisu, převodem, licenční smlouvou,
výmazem a změnami názvu, sídla, jména
nebo bydliště.
K § 16
Toto ustanovení zakotvuje převoditelnost práva
k ochranné známce. Navrhované řešení
si vynutila skutečnost, že u čs. hospodářských
organizaci dochází často ke změnám
jejich hospodářské a organizační
struktury /např. změny výrobních programů,
delimitace výroby/. V případě, že
by převod, resp. přechod práva k ochranné
známce nebyl možný, docházelo by nutně
k zánikům práv k ochranným známkám,
což by ve svém důsledku znamenalo pro s. organizace
ztráty, zejména devizové, a poškození
čs. zájmů na zahraničních trzích.
Právo k ochranné známce lze převést,
pokud nabyvatel vyrábí některý z výrobků,
pro který je ochranná známka zapsána.
Výrobní program původního majitele
a nabyvatele nemusí být tedy zcela shodný.
Převod práva je podmíněn souhlasem
Úřadu především proto, aby převodem
nedošlo ke klamání spotřebitele.
Údaji, které by mohly klamat spotřebitele,
se rozumějí zejména zeměpisné
názvy, odkazující na jinou oblast nebo místo,
než je sídlo nebo bydliště majitele ochranné
známky či místo skutečné výroby.
Převod práva k ochranné známce nabude
účinnosti ode dne zápisu do rejstříku.
Pro žádost o tento zápis není třeba
stanovit pořádkovou lhůtu, neboť sankci je
zde neúčinnost převodu.
Zvláštními právními předpisy
podle odstavce 5 se rozumí např. ustanovení
§ 49 hospodářského zákoníku
nebo části sedmé občanského
zákoníku /dědění/, popřípadě
u zahraničních majitelů ochranných
známek další hospodářskoprávní
či občanskoprávní normy platné
v daném státě.
K § 17
Uzákonění licenčních smluv
k ochranným známkám si vyžádal
rozvoj dělby práce, zejména vzájemné
kooperace mezi státy RVHP, zakládání
společných mezinárodních podniků
a sdružení, jakož i nutnost reagovat pružněji
na označování výrobků při
spolupráci organizací z různých zemi
i při kooperaci vnitrostátní.
Licenční smlouvy k ochranným známkám
nyní částečně upravuje zákon
č. 42/1980 Sb., o hospodářských stycích
se zahraničím, týká se však pouze
vztahů, u nichž je jednou ze smluvních stran
zahraniční subjekt. Nedotýká se smluvních
vztahů mezi dvěma československými
organizacemi.
Licenční smlouva ve všech případech
nabude v ČSSR účinnosti teprve ode dne zápisu
do rejstříku ochranných známek. Pro
žádost o zápis do rejstříku není
třeba stanovit pořádkovou lhůtu, nebo.
sankcí je neúčinnost licenční
smlouvy.
Zákaz uzavření licenční smlouvy
v případech uvedených v odstavci 4 je motivován
stejným záměrem jako u zákazu převodu
práva k ochranné známce podle § 16 odst.
4.
K § 18
Zavedení institutu proslulé ochranné známky
má zefektivnit ochranu významných čs,
ochranných známek /např. ŠKODA, TATRA,
POLDI, Pilsner Urquell, Budweiser Budvar, Sellier & Bellot/
tím, že je Úřad uzná za proslulé,
a tak posílí jejich pozici při známkových
kolizích v zahraničí, neboť proslulé
ochranné známky mají podle článku
6 bis Pařížské úmluvy nárok
na zvýšenou ochranu proti napodobování
ze strany třetích osob. Proslulým ochranným
známkám se poskytuje podle § 3 písm.
d/ zvýšené ochrana, která spočívá
v tom, že Úřad bude z moci úřední
zamítat přihlášky ochranných
známek, které by byly shodné s proslulou
ochrannou známkou, bez ohledu na to, zda je taková
ochranná známka přihlášena pro
tytéž výrobky nebo služby, pro které
je zapsána proslulá ochranná známka.
Ztratí-li ochranná známka statut proslulosti
podle odstavce 3, ztrácí samozřejmě
nárok na zvýšenou ochranu proti zneužívání
a napodobování podle § 3 písm. d/, §
15 odst. 2 a § 23 odst. 3. Ekonomickým důsledkem
takového rozhodnutí by bylo snížení
prodejnosti daného výrobku jak vnitrostátně,
tak zejména v zahraničí.
U proslulých ochranných známek vystupuje
do popředí nutnost spojit s nejvyšší
jakostí jimi označované výrobky nebo
služby. Tato skutečnost se projevuje jednak tím,
že výrobky nebo služby označené
proslulou ochrannou známkou musí vykazovat vysokou
jakost, jednak tím, že při dlouhodobém
poklesu jakosti může Úřad zrušit
rozhodnutí o prohlášení ochranné
známky za proslulou se všemi důsledky z toho
vyplývajícími.
K § 19
Nová právní úprava zavádí
povinné užívání zapsaných
ochranných známek. Uzákonění
tohoto institutu si vyžádala nutnost uvést
do souladu zákon o ochranných známkách
s Typovým zákonem RVHP i nynější
světovou praxí. Ochranné známky, které
jsou zapsány, ale neužívají se, by neplnily
svou základní, tj. rozlišovací funkci,
bránily by zápisu shodných nebo zaměnitelných
ochranných známek přihlášených
jinou právnickou nebo fyzickou osobou, ztěžovaly
by rešeršní činnost a byly by zdrojem
známkoprávních kolizi. ustanovení
má dále zabránit tomu, aby se ochranná
známka užívala v odlišné formě,
tj. ve formě, která se liší od formy
uvedené v rejstříku ochranných známek.
Užívání ochranné známky
a uchovávání dokladů o jejím
užívání je dosud stanoveno pouze pro
podniky pověřené zahraničněobchodní
činnosti /Věstník ministerstva zahraničního
obchodu ČSSR částka 4/1980, výnos
č. 9 o postupu při uzavírání
a provádění zahraničně obchodních
operací - ve znění výnosů ministerstva
zahraničního obchodu č. 12 z roku 1982 a
č. 1 z roku 1987 - dále jen "výnos FMZO
č. 9/1980"/.
Smluvními uživateli se rozumí právnické
nebo fyzické osoby, kterým vzniklo právo
užívat určitou ochrannou známku z titulu
smlouvy. Lze rozlišit dva případy:
- smluvní uživatel či uživatelé
oprávnění podle licenční smlouvy,
- smluvní uživatel či uživatelé
oprávnění podle smlouvy o přihlášce
a užívání kolektivní ochranné
známky. U kolektivní ochranné známky
mohou totiž sdružené či jinak spjaté
právnické nebo fyzické osoby vystupovat buď
všechny jako majitelé kolektivní ochranné
známky nebo pouze některé z nich jako majitelé
a ostatní jako smluvní uživatelé. Bude
to záviset vždy na ustanoveních smlouvy.
K § 20
Účelem uvedených povinnosti majitele ochranné
známky je zajistit, aby v dokumentačních
fondech Úřadu byly zaznamenány všechny
skutečnosti týkající se ochranných
známek a rejstřík průběžně
aktualizován. Tím se umožní řádný
průzkum ze strany hřadu a informovanost zainteresovaných
osob. Nesplnění těchto povinnosti může
být sankcionováno pokutou podle § 24.
K § 21
Toto ustanovení je motivováno snahou zabránit
porušování zájmů čs..organizací
na zahraničních trzích a snahou o ochranu
spotřebitelů před klamáním
/např. uzavřením licenční smlouvy
k ochranné známce, která obsahuje zeměpisný
údaj/, jakož i snahou účelně
vynakládat devizové prostředky.
Není nutné vyžadovat předchozí
souhlas Úřadu se zápisem ochranné
známky v zahraničí, protože podle §
9 je taková přihláška možná
až po přihlášení v ČSSR.
Tím se podchytí ty přihlášky,
které by byly v zahraničí většinou
zamítnuty.
Sankci za porušení povinností uvedených
v § 21 je uložení pokuty. Jiný důsledek
jako neplatnost uvedených úkonů by byl nereálný,
např. upustí-li majitel bez souhlasu Úřadu
od udržování platnosti zápisu ochranně
známky v zahraničí, nemůže Úřad
vyslovením neplatnosti tohoto úkonu navrátit
situaci v daném státě do původního
stavu. Vyslovení neplatnosti úkonu podle písmene
a/ by komplikovalo výkon státní správy
např. Úřad by byl nucen vyslovovat neplatnost
resortních rozhodnutí v částech týkajících
se názvů organizaci.
Ustanovení písmene b/ a c/ má zabránit
obcházení ustanovena licenčních smluv
a smluv o kolektivních ochranných známkách,
jakož i klamání spotřebitelů.
Sankci je rovněž uložení pokuty.
K § 22
Způsoby zániku práva k ochranné známce
jsou převzaty z dosavadní právní úpravy,
nově se upravuje pouze zánik práva způsobený
zánikem právní subjektivity majitele ochranné
známky. Ztratí-li majitel právní subjektivitu,
přestává být schopen vystupovat ve
známkoprávních vztazích svým
jménem a pozbývá tudíž i všech
práv k ochranné známce.
K § 23
Účelem odstavce 1 tohoto ustanovení je zrušit
ochranné známky zapsané například
podle nepravdivých údajů a odstranit z rejstříku
tzv. mrtvé ochranné známky, které
se neužívají a brání zápisu
ochranných známek pro jiného majitele. Pro
užívání ochranné známky
se stanoví období minimálně 5 let,
kratší lhůta by nebyla vhodná, nebol
zavedení ochranné známky na trh vyžaduje
často delší časové období.
Ustanovení odstavce 2 a 3 zabezpečuji uplatnění
práv majitelů starších ochranných
známek oproti známkám přihlášeným
později. Základním předpokladem pro
výmaz podle odstavce 2 je zaměnitelnost obou známek
a jejich zápis pro výrobky nebo služby téhož
druhu. Proslulé ochranné známky jsou chráněny
bez ohledu na druh výrobků nebo služeb. Stanovení
pětileté lhůty, ve které lze podat
návrh na výmaz, má zvýšit právní
jistotu přihlašovatelů a majitelů ochranných
známek. Účelem ustanovení odstavce
4 je zabránit klamání spotřebitelů.
Účinky rozhodnuta o výmazu podle odst. 1
písm. b/ a odst. 2 až 4 nastávají podle
obecných předpisů o správním
řízení.
K § 24
Zavedení postihu právnických nebo fyzických
osob, které neplní stanovené povinnosti,
má několik cílů:
- přispívat k ochraně spotřebitelů
před klamáním o původu výrobků
nebo služeb /odst. 1 písm. a//,
- zabránit neefektivnímu vynakládání
devizových prostředků /odst. 1 písm.
b/ a d//,
- udržovat údaje obsažené v dokumentačních
fondech Úřadu v souladu se skutečností
např. při změnách názvů,
převodech, změnách předmětů
činnosti majitelů tak, aby je mohli účinně
využívat zájemci z řad čs. i
zahraničních subjektů /odst. 1 pístu,
c//.
Předpokládá se, že možnost ukládat
sankce povede ke zvýšení známkové
disciplíny na všech stupních.
Sankce uložení pokuty byla zvolena zejména
v případech, kdy jiné právní
důsledky porušení tohoto zákona /např.
neplatnost, výmaz ochranné známky, trestní
nebo přestupkové řízení/ nepřicházejí
v úvahu nebo kdy by komplikovaly výkon státní
správy /např. § 21 písm. a/, d/ a e//.
K § 25
Uvedené ustanovení je převzato z nynější
právní úpravy, která se v praxi osvědčila.
Jinými důležitými skutečnostmi
se rozumí převod, licenční smlouva,
změny apod.
K § 26
Tato povinnost je doposud upravena pouze v příloze
usnesení vlády ČSSR č. 678 ze 7. 9.
1963, o opatřeních pro činnost státních
a hospodářských orgánů v oboru
ochranných známek, označení původu
a chráněných vzorů. Pro organizace
pověřené zahraničněobchodní
činnosti stanoví některé další
povinnosti výnos FMZO č. 9/1980.
Cílem ustanovení je omezit, popřípadě
zcela vyloučit neodůvodněné zániky
práv k ochranným známkám, neboť je
velmi obtížné a ve většině
případů zcela nemožné navracet
přerušené ochranné doby a zaniklá
známková práva do původního
stavu, což má za následek nepříznivé
finanční a jiné dopady na majitele a vede
k dezorientaci spotřebitelů.
K § 27
Ustanovení o zas tupování zahraničních
majitelů ochranných známek v řízení
před Úřadem je obvyklé ve všech
předpisech z oblasti průmyslového vlastnictví.
Tato praxe je nutná s ohledem na jazykové překážky.
Zástupci pověřenými k zastupování
cizinců v ČSSR jsou v sou časné době
členové advokátních poraden č.
1 a 10 v Praze a Ústav technického rozvoje a informaci
/UTRIN/, účelová organizace v Praze.
K § 28
Specifičnost řízení o ochranných
známkách si vyžádala nutnost stanovit
několik výjimek z obecných předpisů
o správním řízení.
Ustanovení správního řádu o
přerušení řízení je pro
řízení o ochranné známce nadbytečné
vzhledem k tomu, že bylo zavedeno zastavení řízení
o přihlášce ochranné známky /§
12 odst. 2/ pro nesplnění náležitostí
/jestliže je přihlašovatel přes výzvu
Úřadu neodstraní/. Přihlašovatel
může, vyskytnou-li se překážky
/např. zdlouhavé opatřování
dokladů ze zahraničí/, požádat
Úřad o prodloužení lhůty stanovené
k odstranění nedostatků přihlášky.
Současná praxe je taková, že Úřad
lhůtu třikrát prodlužuje a poté
stanoví lhůtu konečnou. Pokud by přihlašovatel
nedostatky přihlášky neodstranil, docházelo
by při přerušení řízení
podle § 29 správního řádu k neúměrnému
i několikaletému prodlužování
řízení. Tím by vznikla právní
nejistota přihlašovatelů, kteří
by si chtěli přihlásit shodné nebo
zaměnitelné označení.
Čestné prohlášení nelze připustit,
nebol rozhodné skutečnosti a důkazy je nutno
prokázat v oblasti ochranných známek pouze
ověřenými doklady.
Lhůty k rozhodnutí stanovené v § 49
správního, řádu nelze použit
pro oblast ochranných známek, jelikož průměrná
doba zápisného řízení činí
cca 8 měsíců, u výmazového
řízení je závislá především
na době doručování návrhů
a rozhodnutí do zahraničí prostřednictvím
ministerstva zahraničních věcí ČSSR
a činí zhruba 12 měsíců. Prodlužování
lhůt pro rozhodnutí podle § 49 odst. 2 správního
řádu odvolacím orgánem by vzhledem
k velkému počtu přihlášek ochranných
známek /cca 45 měsíčně/ vedlo
k neúměrnému zatěžování
pracovníků odvolacího orgánu a z toho
vyplývajícímu zvýšení
počtu pracovních sil. Totéž platí
o § 50 správního řádu.
Obligatorní písemná forma je nutná
pro prokázání všech skutečností
rozhodných pro ochrannou známku /např. vznik
práva přednosti, předmět činnosti
majitele ochranné známky/. Omezení, podle
něhož se podání může týkat
pouze jedné ochranné známky, má zabránit
obcházení předpisů o správních
poplatcích.
Promíjení zmeškání lhůt,
které jsou stanoveny pro prokázání
a uplatnění práva přednosti, nebo
lhůt pro obnovu zápisu ochranné známky
by bylo v rozporu s mezinárodní a vnitrostátní
praxí v oblasti průmyslového vlastnictví
a vyvolávalo by právní nejistotu přihlašovatelů
nových ochranných známek.
K § 29
Sporné otázky se do současné doby
projednávaly v tzv. zvláštní komisi
pro ochranné známky, která byla zřízena
podle vládního usnesení č. 678 z roku
1963. činnost této komise se za více než
dvacetileté působení v praxi velmi osvědčila,
a proto se smírné řešení sporných
otázek upravuje i v navrhovaném zákoně.
Pro čs. právnické nebo fyzické osoby
je předchozí projednání sporu s hřadem
povinné.
K § 30
Prováděcím předpisem k zákonu
o ochranných známkách bude vyhláška
Úřadu, která nabude účinnosti
současně se zákonem.
K § 31
Obsahem tohoto paragrafu jsou přechodná Ustanovení.
Vylučuje se zpětné působení
nové právní úpravy na existenci práv
k ochranným známkám zapsaným podle
dosud platných předpisů.
Zavedení nového institutu - zamítání
přihlášek shodných ochranných
známek ex offo - a opuštění dosud platného
institutu - držitele nezapsané značky - si
vyžádaly stanovit výjimku, jejímž
účelem je zvýšit právní
jistotu majitelů ochranných známek po přechodné
období od zrušení platného zákona
do uvedení nového zákona o ochranných
známkách do praxe.
K § 32
Zákon č. 8/1952 Sb. a nařízení
č. 15/1952 Sb. byly změněny vládním
nařízením č. 48/1953 Sb., o změnách
v příslušnosti a v řízení
ve věcech vynálezů, zlepšovacích
námětů, ochranných známek a
chráněných vzorů.
Zákonem č. 84/1972 Sb., o objevech, vynálezech,
zlepšovacích návrzích a průmyslových
vzorech byly zrušeny § 14 - 31 zákona č.
8/1952 Sb. a § 15 - 25 nařízení č.
15/1952 Sb. a § 26 - 37 téhož předpisu
v částech týkajících se chráněných
vzorů, takže z obou uváděných
předpisů zůstala v platnosti zhruba polovina
Ustanovení. Navrhovaná úprava má zrušit
jak zákon č. 8/1952 Sb., tak i nařízení
č. 15/1952 Sb. v celém rozsahu.
