Federální shromáždění ČSSR 1986 – 1990

(1) Řízení o dávku důchodového zabezpečení se zahajuje na základě písemné žádosti. Za den uplatnění nároku na tuto dávku se považuje den, kdy se oprávněný poprvé obrátil na příslušnou organizaci nebo na příslušný orgán se žádostí o její přiznání.

(2) Řízení o změně poskytování nebo výše již přiznané dávky důchodového zabezpečení se zahajuje na základě písemné žádosti nebo z podnětu orgánu, který je příslušný k rozhodnutí o této změně, není-li stanoveno jinak.

(3) Řízení o dávku sociální péče nebo službu sociální péče se zahajuje na žádost; řízení může zahájit bez žádosti též orgán, který je příslušný k přiznání této dávky nebo služby, zejména na základě upozornění jiných orgánů, společenských organizací nebo občanů.

(1) Žádost o dávku důchodového zabezpečení podávají

a) pracovníci v pracovním poměru u organizace, k níž jsou v pracovním poměru,

b) členové jednotného zemědělského družstva u družstva, jehož jsou členy,

c) členové výrobního družstva u družstva, jehož jsou členy,

d) občané, kteří mají v důchodovém zabezpečení práva a povinnosti jako pracovníci v pracovním poměru, u organizace (orgánu), která pro ně vede záznamy a plní další povinnosti důchodového zabezpečení,

e) ostatní občané u národního výboru.

(2) Občané, kteří již nejsou v pracovním nebo jiném poměru (odstavec 1 písm. a) až d)) k organizaci, avšak pobírají z tohoto poměru dávky nemocenského pojištění (zabezpečení v nemoci, zabezpečení matky a dítěte), podávají žádost o dávku důchodového zabezpečení u organizace, která by byla pro ně příslušná v době trvání jejich pracovního nebo jiného poměru.

(3) Pozůstalí po občanech uvedených v odstavci 1 písm. a) až d) a v odstavci 2 podávají žádost o dávku důchodového zabezpečení u organizací (orgánů), které by byly příslušné pro přijetí žádosti těchto občanů o dávku důchodového zabezpečení. Pozůstalí po občanech uvedených v odstavci 1 písm. e) a po nepracujících důchodcích podávají žádost o důchod národnímu výboru.

(4) Je-li občan v době podání žádosti o dávku důchodového zabezpečení práce neschopen a má trvalý pobyt v jiném okrese, než ve kterém je sídlo organizace, nebo má-li pozůstalý po pracujícím trvalý pobyt v jiném okrese, než ve kterém je sídlo organizace, u niž byl pracující zaměstnán, může být podána žádost o tuto dávku u národního výboru.

(5) Organizace, která sepsala žádost o dávku důchodového zabezpečení, je povinna i předložit národnímu výboru bez prodlení, nejdéle do osmi dnů ode dne sepsání žádosti o tuto dávku. Národní výbor předkládá žádost příslušnému úřadu důchodového zabezpečení do osmi dnů ode dne doručení sepsané žádosti ode uplatnění nároku na dávku důchodového zabezpečení u národního výboru v řízení o přiznání invalidního nebo částečného invalidního důchodu počíná tato lhůta běžet ode dne vydání posudku příslušným orgánem nebo ode dne nabytí právní moci rozhodnutí tohoto orgánu. Příslušná organizace (národní výbor) nesmí odmítnout sepsání žádosti o dávku důchodového zabezpečení, a to i když má za to, že občan nesplňuje podmínky stanovené pro nárok na důchod nebo není-li žádost občana doložena potřebnými doklady.

(6) Žádost o dávku sociální péče nebo službu sociální péče se podává u národního výboru.

(7) Prováděcí předpis stanoví, jaké náležitosti musí žádost o dávku obsahovat, a upraví povinnost organizací vyžadovat výpisy z evidence dob zaměstnání u příslušných orgánů a přikládat tyto výpisy k žádostem o dávku.

(1) Rozhodnutí o dávkách důchodového zabezpečení uvedených v § 7 písm. a) až c) se vydává písemně. Při vyhotovení rozhodnutí s použitím automatizované výpočetní techniky může být rozhodnutí vydáno v mezinárodní abecedě s předtištěným razítkem orgánu sociálního zabezpečení a jménem, příjmením a funkcí pracovníka odpovědného za vydání rozhodnutí.

(2) Orgán rozhodující o invalidním důchodu (částečném invalidním důchodu) rozhodne bez nové žádosti i o částečném invalidním důchodu invalidním důchodu), jestliže v průběhu řízení zjistí, že občan je částečně invalidní (invalidní).

(3) V řízení o přiznání podpory při narození dítěte a pohřebného se vydává písemné rozhodnutí, jen jestliže se dávka nepřiznává vůbec nebo v požadovaném rozsahu; v řízení o posic; tnutí lázeňské péče se písemné rozhodnutí nevydává.

(4) Rozhodnutí o dávkách sociální péče se vydává písemně, rozhodnutí o službách sociální péče se vydává písemně, jen pokud to vyplývá z povahy služby. Zákony národních rad o působnosti orgánů republik v sociálním zabezpečení stanoví, kdy se v řízení o dávkách sociální péče a službách sociální péče písemné rozhodnutí nevydává.

(1) O opravném prostředku proti rozhodnutí úřadu důchodového zabezpečení a národního výboru jako odvolacího orgánu o zákonném nároku na dávku důchodového zabezpečení uvedenou v § 7 písm. a) č. 1 až 7, písm. b) a c) rozhoduje soud. [§ 244 a násl. občanského soudního řádu.]

(2) Opravný prostředek není přípustný proti rozhodnutí

a) národního výboru, které je podkladem pro rozhodnutí úřadu důchodového zabezpečení o zákonném nároku na dávku důchodového zabezpečení; soud přezkoumává taková rozhodnutí jen při rozhodování o opravném prostředku proti rozhodnutí úřadu důchodového zabezpečení. Zruší-li soud rozhodnutí úřadu důchodového zabezpečení, vydá úřad důchodového zabezpečení nové rozhodnutí i v otázkách řešených v rozhodnutí národního výboru;

b) o žádosti o odstranění tvrdostí zákona.

(3) Nemá-li navrhovatel obecný soud v Československé socialistické republice, je příslušný k rozhodnutí o opravném prostředku soud, v jehož obvodu má sídlo orgán, který rozhodnutí vydal.

(4) Požádá-li účastník řízení před uplynutím lhůty k podání opravného prostředku o sdělení podkladů pro výpočet dávky důchodového zabezpečení, počíná běžet nová lhůta k podání opravného prostředku ode dne, kdy byly účastníku tyto podklady doručeny.

(5) Opravný prostředek, o němž rozhoduje soud, může navrhovatel vzít zpět bez souhlasu soudu, jestliže mu bylo novým rozhodnutím příslušného orgánu plně vyhověno.

(6) Opravný prostředek proti rozhodnutí o snížení nebo odnětí dávky nebo zastavení výplaty dávky a proti rozhodnutí vydanému podle § 106 odst. 4 nemá odkladný účinek.

V řízení ve věcech důchodového zabezpečení včetně přezkoumávání rozhodnutí soudem lze použit k důkazu tištěné nebo fotografické produkty výpočetní, mikrografické a jiné obdobné techniky místo originálu listiny, podle jehož obsahu byly pořízeny.

Do vlastních rukou se doručují

a) rozhodnutí, jimiž se dávka nebo služba sociální péče nepřiznává, odnímá, snižuje nebo se zastavuje výplata dávky, a rozhodnutí, jimiž se ukládá povinnost vrátit neprávem vyplacené částky.

b) předvolání poživatele dávky nebo služby sociální péče podmíněné nepříznivým zdravotním stavem nebo občana se změněnou pracovní schopností k vyšetření zdravotního stavu nebo jinému odbornému vyšetření.

(1) Orgány sociálního zabezpečení nemají nárok na náhradu nákladů vzniklých v řízení o dávkách a službách sociální péče.

(2) Národní výbor nahrazuje v rozsahu stanoveném prováděcím předpisem náklady vzniklé občanům popřípadě jejich průvodcům, kteří se na vyzvání dostaví k jednání orgánu uvedeného v § 118 nebo pro potřeby tohoto orgánu podrobí vyšetření zdravotního stavu nebo jinému odbornému vyšetření.

(3) Nároky na náhradu nákladů občanů v řízení před soudem upravují zvláštní předpisy. [§ 142 a násl. občanského soudního řádu.]

Pokud tento zákon nebo zákony národních rad o působnosti orgánů republik v sociálním zabezpečení nestanoví odchylky od obecných předpisů o správním řízení, platí tyto předpisy.

(1) Právní úkon (žádost o dávku nebo službu sociální péče apod.) je projev vůle směřující ke vzniku, změně nebo zániku těch práv nebo povinností, které právní předpisy s takovým projevem spojují.

(2) Právní úkon, který nebyl učiněn formou stanovenou předpisy sociálního zabezpečení uvedenými v § 112 odst. 1, je neplatný.

(3) Jinak pro právní úkony, jejich neplatnost a důsledky této neplatnosti platí ustanovení občanského zákoníku.

(1) Lhůta určená podle dní počíná dnem, který následuje po události, jež je rozhodující pro její počátek.

(2) Poslední den lhůty určené posile týdnů, měsíců nebo let připadá na den, který se pojmenováním nebo číslem shoduje se dnem, kdy došlo k události určující počátek lhůty; není-li takový den v měsíci, připadá poslední den lhůty na poslední den v měsíci.

(3) Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejbližší následující pracovní den. Tato lhůta je zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u příslušného orgánu sociálního zabezpečení nebo u národního výboru anebo je-li podání odevzdáno k poštovní přepravě; pro lhůty u úkonů učiněných vůči soudu platí občansky soudní řád.

Pro vojáky z povolání a vojáky, kteří jsou po dobu činné služby hmotně zabezpečení jako vojáci z povolání, příslušníky Sboru národní bezpečnosti, příslušníky sborů nápravné výchovy a občany, kteří byli těmito vojáky nebo příslušníky a splnili podmínky nároku na důchod podle této části (dále jen "vojáci z povolání"), platí ostatní ustanovení tohoto zákona, pokud se v této části nestanoví jinak.

(1) Služba vojáků z povolání (dále jen "služba" se zařazuje do I. nebo II. kategorie pole druhů vykonávaných funkcí.

(2) Ministři národní obrany a vnitra Československé socialistická republiky a ministři spravedlnosti republik stanoví v oborech své působnosti, které funkce se zařazuji do I. kategorie a jak se toto zařazení provádí. Přitom mohou stanovit, v jakém rozsahu se započítává doba služby výkonného letce a doba výkonu funkcí zvláštní povahy nebo zvláštního stupně nebezpečnosti do doby zaměstnání.

(3) Doba služby konané od 9. května 1945 do 31. prosince 1964 se hodnotí jako výkon funkce I. kategorie; služba konaná po 31. prosinci 1964 se zařazuje do I. nebo II. kategorie funkcí.

(4) Byl-li voják z povolání před nástupem služby zaměstnán v zaměstnání zařazeném do I. (II.) pracovní kategorie, hodnotí se toto zaměstnání pro nárok na důchod jako služba zařazená do I. (II.) kategorie funkcí. Doba odbojové činnosti se hodnotí jako doba výkonu funkce I. kategorie.

(1) Rozhodným obdobím je období deseti po sobě následujících kalendářních roků před rokem, v němž voják z povolání naposledy skončil službu.

(2) Jestliže voják z povolání konal službu po dobu kratší pěti kalendářních roků, zjišťuje se průměrný měsíční výdělek za kalendářní roky trvání služby vojáka z povolání.

(3) Průměrný měsíční výdělek pro vyměření invalidního a částečného invalidního důchodu vojáka z povolání činí nejméně částku stanovenou prováděcím předpisem.

(4) Ustanovení odstavců 1 až 3 platí, pokud není výhodnější průměrný měsíční výdělek zjištěny podle § 12.

(1) Voják z povolání má nárok na starobní důchod, jestliže byl zaměstnán nejméně 23. roků a dosáhl věku aspoň

a) 55 let, konal-li nejméně 20 roků službu zařazenou do I. kategorie funkcí,

b) 57 let, konal-li nejméně 20 roků službu v ostatních případech.

(2) Věková hranice pro vznik nároku na starobní důchod vojákyně z povolání se posuzuje podle počtu vychovaných dětí, pokud je to pro ni výhodnější.

(1) Základní výměra starobního důchodu činí

a) 60 % průměrného měsíčního výdělku, konal-li voják z povolání nejméně 20 roků službu zařazenou do I. kategorie funkcí (důchod z I. kategorie funkcí),

b) 55 % průměrného měsíčního výdělku, konal-li voják z povolání nejméně 20 roků službu v ostatních případech (důchod z II. kategorie funkcí).

(2) K základní výměře se přičítají vojákům z povolání za každý rok služby (zaměstnání) konané po dosažení věku 18 let od 21. roku služby (zaměstnání)

průměrného měsíčního výdělku, nejvýše však celkem 25 % tohoto výdělku, a jde-li o vojáka, který konal nejméně 10 roků službu I. kategorie funkcí, nejvýše celkem 30 % průměrného měsíčního výdělku. Tato omezení neplatí, jde-li o důchod z I. kategorie funkcí nebo o zvýšení za dobu zaměstnání uvedeného v § 14 odst. 2 písm. a).

(3) Konal-li voják z povolání službu různých kategorií funkcí nebo byl-li zaměstnán v zaměstnáních různých pracovních kategorií, včítá se pro zvýšení základní výměry podle odstavce 2 do doby 20 roků služby (zaměstnání)

a) jde-li o důchod z I. kategorie funkcí, nejprve 15 roků služby I. kategorie funkcí, a poté postupně doba zaměstnání III. pracovní kategorie a doba služby (zaměstnání) II. a I. kategorie funkcí (pracovní kategorie),

b) jde-li o důchod z II. kategorie funkcí, 20 roků služby; byla-li takto započtena do 20 roků služby i doba služby I. kategorie funkcí, přičítá se k základní výměře důchodu ještě 0,5 % průměrného měsíčního výdělku za každý takto započtený rok služby I. kategorie funkcí.

(4) Nejvyšší výměra starobního důchodu činí měsíčně

a) 3800 Kčs, konal-li voják z povolání aspoň 20 roků službu zařazenou do I. kategorie funkcí,

b) 3250 Kčs, konal-li voják z povolání aspoň 20 roků službu, z toho nejméně 10 roků službu zařazenou do I. kategorie funkcí, nebo

c) 2900 Kčs.

(5) Ustanovení § 24 odst. 2 až 5 platí i zde.

(1) Voják z povolání má nárok na invalidní důchod, jestliže splnil podmínky uvedené v § 29 a

a) stal se invalidním v době služby nebo nejpozději do dvou let od jejího skončení, nebo

b) konal nejméně 20 roků službu.

(2) Invalidní důchod vojáka z povolání, který se stal invalidním následkem úrazu nebo onemocnění vzniklých při výkonu služby nebo v přímé souvislosti s ním, se posuzuje stejně jako invalidní důchod při pracovním úrazu a náleží vždy podle této části zákona bez ohledu na délku doby, která uplynula od skončení služby.

(1) Základní výměra invalidního důchodu činí

a) 60 % průměrného měsíčního výdělku, konal-li voják z povolání aspoň 20 roků službu I. kategorie funkcí, nebo stal-li se invalidním následkem úrazu nebo onemocnění vzniklých při výkonu služby I. kategorie funkcí nebo v přímé souvislosti s ním (důchod z I. kategorie funkcí),

b) 55 % průměrného měsíčního výdělku, konal-li voják z povolání aspoň 20 roků službu, nebo stal-li se invalidním následkem úrazu nebo onemocnění vzniklých při výkonu služby II. kategorie funkcí nebo v přímé souvislosti s ním (důchod z II. kategorie funkcí),

c) 50 % průměrného měsíčního výdělku v ostatních případech (důchod z III. pracovní kategorie).

(2) K základní výměře se přičítají vojákům z povolání uvedeným v odstavci 1 písm a) a b) od 21. roku služby (zaměstnání) a ostatním vojákův povolání od 26. roku služby (zaměstnání) a každý rok služby (zaměstnání) konané po dosažení věku 18 let

průměrného měsíčního výdělku, nejvýše však celkem 25 % tohoto výdělku, a jde-li o vojáka z povolání, který konal nejméně 10 roků službu I. kategorie funkcí, nejvýše celkem 30 % průměrného měsíčního výdělku. Tato omezení neplatí, jde-li o důchod z I. kategorie funkcí nebo o zvýšení za dobu zaměstnání uvedeného v § 14 odst. 2 písm. a) anebo o zvýšení náležející při invaliditě následkem úrazu nebo onemocnění vzniklých při výkonu služby nebo v přímé souvislosti s ním.

(3) Konal-li voják z povolání službu různých kategorií funkcí nebo byl-li zaměstnán v zaměstnáních různých pracovních kategorií, včítá se pro zvýšení základní výměry podle odstavce 2 do doby 20 (25) roků služby (zaměstnání)

a) jde-li o důchod z I. kategorie funkcí, nejprve 15 roků služby I. kategorie funkcí, a poté, postupně doba zaměstnání III. pracovní kategorie a doba služby (zaměstnání) II. a I. kategorie funkcí (pracovní kategorie); pokud doba služby I. kategorie funkcí nečiní 15 roků, včítá se nejprve 15 roků služby, popřípadě celá doba služby, jestliže je kratší než 15 roků,

b) jde-li o důchod z II. kategorie funkcí, 20 roků služby, popřípadě celá doba služby, jestliže je kratší než 20 roků; byla-li takto započtena do 20 roků služby doba služby I. kategorie funkcí, přičítá se k základní výměře důchodu ještě 0,5 % průměrného měsíčního výdělku za každý takto započtený rok služby I. kategorie funkcí, nebo

c) jde-li o důchod z III. pracovní kategorie, platí obdobně ustanovení § 22 odst. 5.

(4) Nejvyšší výměra invalidního důchodu činí měsíčně

a) 3800 Kčs, konal-li voják z povolání aspoň 20 roků službu I. kategorie funkcí, anebo se stal invalidním následkem úrazu nebo onemocnění vzniklých při výkonu služby I. kategorie funkcí nebo v přímé souvislosti s ním,

b) 3250 Kčs, konal-li voják z povolání aspoň 20 roků službu, z toho nejméně 10 roků službu I. kategorie funkcí, anebo se stal invalidním následkem úrazu nebo onemocnění vzniklých při výkonu služby II. kategorie funkcí nebo v přímé souvislosti s ním a konal aspoň 10 roků službu I. kategorie funkcí,

c) 2900 Kčs, konal-li voják z povolání aspoň 20 roky službu, anebo se stal invalidním následkem úrazu nebo onemocnění vzniklých při výkonu služby II. kategorie funkcí nebo v přímé souvislosti s ním, nebo

d) 2800 Kčs.

(5) Ustanovení § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 a 3 platí obdobně.

(1) Voják z povolání má nárok na částečný invalidní důchod, jestliže splnil podmínky uvedené v § 37 odst. 1 až 4 a

a) stal se částečně invalidním v době trvání služby nebo nejpozději do dvou let od jejího skončení, nebo

b) konal nejméně 20 roků službu.

(2) ustanovení § 134 odst. 2 platí obdobně.

Ministři národní obrany a vnitra Československé socialistické republiky a ministři vnitra a životního prostředí a spravedlnosti republik mohou v oborech své působnosti povolovat výjimky z podmínky 20 roků služby stanovené pro vznik nároku na důchod vojáku z povolání, který tuto podmínku nemůže splnit ke dni dosažení vaku stanoveného pro vznik nároku na důchod anebo pro skončení služby ze zdravotních důvodů a který se významně podílel na plnění úkolů ozbrojených sil.

(1) Nárok na důchod za výsluhu let má za podmínek a ve výši stanovených pro výkonného letce též voják z povolání, který vykonával funkce zvláštní povahy nebo zvláštního stupně nebezpečnosti; okruh funkcí výkonných letců, funkcí zvláštní povahy nebo zvláštního stupně nebezpečnosti a funkcí řídících letového provozu, které zakládají nárok na důchod a výsluhu let, stanoví v oborech své působnosti ministři národní obrany a vnitra Československé socialistické republiky.

(2) Nárok na důchod za výsluhu let umělce má za podmínek a ve výši stanovené pro umělce též voják z povolání, který vykonával funkci dirigenta nebo člena orchestru uvedeného v § 40 odst. 2 a který byl určen příslušným orgánem federálního ministerstva národní obrany nebo federálního ministerstva vnitra anebo ministerstva vnitra a životního prostředí republiky po projednání s příslušným ministerstvem kultury republiky, jestliže jeho služba skončila.

(1) Nejvyšší výměry úhrnu vyplácených důchodů činí měsíčně

a) 3800 Kčs, jde-li o vojáka z povolání uvedeného v § 136 odst. 4 písm. a),

b) 3250 Kčs, jde-li o vojáka z povolání uvedeného v § 136 odst. 4 písm. b),

c) 2900 Kčs, jde-li o vojáka z povolání uvedeného v § 136 odst. 4 písm. c), nebo

d) 2300 Kčs.

(2) Důchod (úhrn důchodů) spolu se zvýšením důchodu pro bezmocnost nesmí přesáhnout částky uvedené v odstavci 1.

(3) Ustanovení § 56 odst. 3 až 5 platí obdobně.

Dávky důchodového zabezpečení se vyplácejí ve stanoveném výplatním termínu na běžný kalendářní měsíc. Termín a způsob výplaty dávek stanoví v oborech své působnosti ministři národní obrany a vnitra Československé socialistické republiky a ministři spravedlnosti republik.

Dohodu o srážkách z důchodu lze uzavřít též pro pohledávku útvaru ozbrojených sil nebo sboru, která vznikla za trvání služebního poměru vojáka z povolání.

(1) Sociální zabezpečení v Československé lidové armádě řídí, kontroluje a svými orgány provádí federální ministerstvo národní obrany.

(2) Sociální zabezpečení příslušníků Sboru národní bezpečnosti řídí a kontroluje federální ministerstvo vnitra v součinnosti s ministerstvy vnitra republik a životního prostředí; provádí je svými orgány federální ministerstvo vnitra a ministerstva vnitra a životního prostředí republik v oborech své působnosti. Sociální zabezpečení vojáků z povolání v oboru působnosti federálního ministerstva vnitra řídí, kontroluje a svými orgány provádí federální ministerstvo vnitra.

(3) Sociální zabezpečení příslušníků sborů nápravné výchovy řídí, kontrolují a svými orgány provádějí v oborech své působnosti ministerstva spravedlnosti republik.

(4) O dávkách důchodového zabezpečení rozhodují, pokud jde o

a) vojáky z povolání Československé lidové armády, krajská vojenská správa, v jejichž obvodu má žadatel o dávku trvalý pobyt,

b) příslušníky Sboru národní bezpečnosti a o vojáky z povolání v oboru působnosti federálního ministerstva vnitra, orgán příslušného ministerstva,

c) příslušníky sborů nápravné výchovy, orgán příslušného ministerstva spravedlnosti republiky.

(5) Orgány uvedené v odstavcích 1 až 4 rozhodují o dávkách důchodového zabezpečení a provádějí jejich výplatu v případech stanovených prováděcím předpisy také tehdy, jestliže

a) jde o důchod občana, který byl vojákem z povolání a nesplnil podmínky nároku na důchod podle této části zákona,

b) jde o důchod manželky vojáka z povolání nebo občana uvedeného v ustanovení písmene a),

c) jde o důchod vdovský nebo sirotčí pozůstalého po vojáku z povolání nebo občanu uvedeném v ustanovení písmene a).

(6) Orgány uvedené v odstavci 4 poskytují poživatelům důchodů a jejich rodinným příslušníkům, kteří nejsou důchodově zabezpečení, též peněžité dávky sociální péče, a to

a) občanům těžce postiženým na zdraví a starým občanům,

b) občanům, kteří potřebují zvláštní pomoc,

c) příspěvek na rekreaci dětí důchodce.

(7) Orgány uvedené v odstavci 4 poskytují vojákům z povolání vdovecký příspěvek.