K § 1
Nerostné bohatství jako zdroj energie a surovin
pro potřeby a rozvoj národního hospodářství
se musí systematicky ověřovat, maximálně
chránit a co nejefektivněji využívat.
Zvýšení ochrany nerostného bohatství
a jeho racionální využívání
jsou proto hlavním cílem tohoto zákona a
určují jeho celkovou koncepci.
Neoddělitelnou součástí zvýšené
ochrany a racionálního využívání
nerostného bohatství je zajištění
bezpečnosti provozu při hornické činností
podle zásad báňské techniky a technologie
a zajištění péče o životní
prostředí. Životní prostředí
zahrnuje široký okruh zájmů jako je
ochrana půdy, lesů, vod, ovzduší apod.
Hornická činnost nezbytně vyvolává
zásahy do této sféry. Péče
o životní prostředí zahrnuje i ochranu
pracovního prostředí při hornické
činnosti a souvisí s bezpečnosti a hygienou
hornických prací.
V oblasti racionálního využívání
nerostného bohatství ve všech jeho složkách
vykonává vrchní dozor a plní důležité
úkoly orgány státní báňské
správy, které především dbají
na prosazování celospolečenských zájmů.
Vrchní dozor orgánů státní
báňské správy nenahrazuje plnění
povinnosti organizací, ani ústředních
orgánů, které jim z horního zákona
vyplývají.
K § 2 až 7
V těchto paragrafech se vymezuji základní
pojmy, kterých zákon ve svých ustanoveních
používá.
Zákon přejímá v 2 v podstatě
definici pojmu "nerost" podle dosud platného
horního zákona, která se osvědčila.
Jde o definici nerostu pro účely tohoto zákona.
Nerosty v pojetí zákona odpovídají
zčásti nerostům v pojetí mineralogickém
(minerály), zčásti horninám a zeminám
v pojetí petrografickém.
Používání vod upravuje zákon
č. 138/1973 Sb., a vodách (vodní zákon),
a jeho prováděcí předpisy. Přírodní
léčivé zdroje podléhají zákonu
č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu,
a vyhlášce ministerstva zdravotnictví ČSR
č. 26/1972 Sb., popřípadě vyhlášce
ministerstva zdravotnictví SSR č. 15/1972 Sb., o
ochraně a rozvoji přírodních léčebných
lázní a přírodních léčivých
zdrojů. Dobývání rašelin je upraveno
zákonným opatřením předsednictva
Národního shromáždění
č. 61/1956 Sb., o těžbě rašelin
a vyhláškou č. 151/1957 Ú. l. (U. v.),
kterou se vydávají podrobnější
předpisy o těžbě rašelin.
Zachovává se rovněž, po bedlivém
zvážení všech důvodů, rozdělení
nerostů na vyhrazené a nevyhrazené. Kromě
důvodů, pro které bylo toto dělení
zavedeno v dnes platném horním zákoně,
tj. možnost využití ložisek nevyhrazených
nerostů, která nejsou vhodná k průmyslovému
dobývání vlastníky (správci,
uživateli) pozemků, přistupuje zde ještě
důvod zvýšené ochrany vyhrazených
nerostů, aby bylo včas zabráněno ztížení
nebo znemožnění jejich pozdějšího
dobývání (§ 6). Rozdělení
se v podstatě přejímá z platného
horního zákona s tím, že výčet
vyhrazených nerostů se rozšiřuje o perlit,
zeolit, technicky využitelné plyny a dekorační
kameny. Kromě toho se některé skupiny vyhrazených
nerostů upravují s přihlédnutím
k novým poznatkům nebo definicím geologie.
S ohledem na rostoucí význam perlitu a zeolitu při
uplatňování nových technologií
je nutno tyto nerosty vyhlásit za vyhrazené. Průzkumem
byly na území československé socialistické
republiky zjištěny zdroje technicky využitelných
přírodních plynů (kysličník
uhličitý, dusík, směsi různých
plynů), s jejichž širším využitím
je nutno počítat. Blokově dobyvatelné
a leštitelné nerosty a horniny uvedené v 3
odst. 1 písm. i) jsou hospodářsky významné
a jejich ložiska převyšují v mnoha případech
hodnotu ložisek mramoru a travertinu. Bylo proto, po projednání
se zainteresovanými orgány, rozhodnuto zařadit
je mezi vyhrazené nerosty. Místo dosavadního
pojmu "mramor" se navrhuje použít pojmu
°blokově dobyvatelný a leštitelný
vápenec".
Chemicko-technologickým zpracováním se rozumí
na rozdíl od mechanicko-technologického zpracování
chemická přeměna přírodních
surovin (tj. pracovního předmětu "profiltrovaného
pracovním procesem" - K. Marx) ve výrobek.
Nerosty zařazené jako vyhrazené podle §
3 odst. 1 písm. 1) musí splňovat podmínku
vhodnosti k chemicko-technologickému zpracování
nebo zpracování tavením.
Za ložisko nerostů se kromě jeho přírodního
nahromadění považuje i opuštěný
odval, výsypka a odkaliště, které vznikly
hornickou činností a jsou bez právního
nástupce, popř. hornická činnost byla
ukončena, nejsou již používány
k původnímu účelu a byl zrušen
dobývací prostor a chráněné
ložiskové území. Opuštěný
odval, výsypka nebo odkaliště se stávají
výhradním ložiskem jako ostatní ložiska
podle 6 a 7. Odval, výsypka a odkaliště, pokud
nejsou opuštěny, jsou součástí
hornického provozu, přičemž odkaliště
je vodohospodářským dílem ve smyslu
vodního zákona.
Uvedené základní pojmy jsou zejména
použity pro vymezení nerostného bohatství
podle horního zákona (§ 5) ve smyslu čl.
8 Ústavy Československé socialistické
republiky, podle něhož je nerostné bohatství
národním majetkem. Zákon vychází
z pojetí, že nerostné bohatství tvoří
především ložiska vyhrazených nerostů.
Z ostatních nerostů tvoří součást
nerostného bohatství ta ložiska, o kterých
bylo rozhodnuto na základě výsledku průzkumu
a výpočtu zásob nerostů, že jsou
vhodná pro potřeby a rozvoj národního
hospodářství.
Osvědčení o existenci vyhrazeného
nerostu v rozsahu, který umožňuje důvodně
očekávat jeho nahromadění, slouží
především k ochraně výhradního
ložiska, zejména k určení správce
ložiska (§ 9) a k návrhu na stanovení
chráněného ložiskového území
(§ 16).
Dosavadní pojem "vhodnost ložiska nevyhrazených
nerostů k průmyslovému dobývání"
podle § 13 odst. 1 platného horního zákona
se nahrazuje širším pojmem "vhodnost ložiska
nevyhrazených nerostů pro potřeby a rozvoj
národního hospodářství";
kriteriem této vhodnosti není způsob dobývání,
ale význam ložiska pro národní hospodářství.
Rozhodování o vhodnosti ložiska nevyhrazených
nerostů pro potřeby a rozvoj národního
hospodářství se svěřuje zásadně
ústřednímu geologickému orgánu
republiky, protože zpravidla v jeho působnosti jsou
taková ložiska vyhledána a dostatečně
prozkoumána; při těchto pracích jsou
získány potřebné podklady pro uvedené
rozhodnutí. Přitom se ponechává možnost,
aby takové rozhodnutí po převzetí
ložiska vydal v dohodě s ústředním
geologickým orgánem republiky ústřední
orgán, jemuž je podřízena organizace,
která bude ložisko dobývat. Jde zpravidla o
případy, kdy průzkum ložiska zajišťoval
uvedený ústřední orgán, získal
tím podklady potřebné pro rozhodnutí
a takovéto rozhodnutí nevydal ústřední
geologický orgán republiky.
Ve Slovenské socialistické republice od roku 1969,
podle zákona Slovenské národní rady
č. 72/1969 Sb., o některých opatřeních
v organizaci a působnosti národních výborů
ve Slovenské socialistické republice, rozhodují
orgány státní báňské
správy o vhodnosti ložisek nevyhrazených nerostů
k průmyslovému dobývání, pokud
ústředním orgánem nadřízeným
organizaci je krajský národní výbor.
Navrhovanou úpravou se odstraní i dosavadní
nejednotnost právní úpravy v České
socialistické republice a ve Slovenské socialistické
republice.
Ve zvláštních případech uvedených
v § 7 odst. 2 vydá rozhodnutí o vhodnosti ložiska
nevyhrazeného nerostu pro potřeby a rozvoj národního
hospodářství i ústřední
orgán státní báňské
správy republiky. Půjde zejména o případy,
kdy teprve rozvinutím těžby na ložisku
byla zjištěna jeho vhodnost pro potřeby a rozvoj
národního hospodářství.
K § 8 až 10
Ke zvýšení ochrany nerostného bohatství
a zájmu na jeho racionálním využívání
zavádí zákon institut správy výhradních
ložisek jako správy národního majetku
(článek 8 odst. 2 Ústavy Československé
socialistické republiky) a stanoví práva
a povinnosti správců. Na správu výhradních
ložisek se vztahují obecné předpisy
o správě národního majetku, zejména
ustanovení hospodářského zákoníka
č. 109/1964 Sb. (úplné znění
č. 45/ 1983 Sb.) a vyhlášky č. 90/1984
Sb., o správě národního majetku, s
úpravami uvedenými v zákoně, které
vyplývají z některých zvláštních
vlastností výhradních ložisek a hornické
činnosti.
Výhradní ložiska v období vyhledávání
a průzkumu bude spravovat zpravidla státní
organizace, která na něm provádí geologické
práce, a v období dobývání
výhradního ložiska ta státní
organizace, která je určena k jeho dobývání.
Pokud ložisko po provedení geologických prací
nebude odevzdáno k dobývání, bude
ho spravovat organizace určená k tomu ústředním
orgánem státní správy, který
plánoval, organizoval a zabezpečoval vyhledávání
a průzkum ložiska. Tím se zabezpečuje
kontinuita vykonávání správy výhradního
ložiska.
V zákoně jsou stanoveny základní povinnosti
správce výhradního ložiska v zájmu
zajištění včasné a řádné
ochrany nerostného bohatství a jeho efektivního
využívání. Zákon ukládá
správcům výhradních ložisek,
určeným k jejich dobývání,
navrhnout dobývací prostor. Pokud v některých
případech bude dobývání svěřeno
jiné organizaci než státní, je účelné,
aby povinnosti správce měla tato organizace. Správcem
výhradního ložiska může být
toliko státní socialistická organizace.
K § 11 a 12
Vyhledávání je činnost směřující
k objevení ložiska. Průzkumem ložiska
se zjišťuje jeho rozsah, zásoby nerostů
a jejich úložní poměry a jakost, jakož
i další skutečnosti důležité
pro dobývání ložiska. Poněvadž
jde o pojmy v hornictví obecně známé,
upustilo se v zákoně od uvedení těchto
definic.
Při vyhledávání a průzkumu
výhradních ložisek má významný
úkol ústřední geologický orgán
republiky jako ústřední orgán státní
správy, který hospodaří s finančními
prostředky státního rozpočtu k tomuto
účelu. Kromě ústředního
geologického orgánu republiky plní tyto úkoly
i federální ministerstvo paliv a energetiky pro
radioaktivní suroviny podle zákona č. 133/1970
Sb., o působnosti federálních ministerstev.
V širším rozsahu než doposud se stanoví
základní požadavky na efektivnost a úplnost
vyhledávání a průzkumu výhradních
ložisek včetně zjištění
předpokladů pro jejich budoucí racionální
využívání a dále požadavky
na ochranu celospolečenských zájmů,
zejména jiných přírodních zdrojů
a životního prostředí. Tak bude možné
předejít zbytečnému vynakládání
finančních a materiálních prostředků.
V §12 zákona se ponechává upravené
a zpřesněné ustanovení § 7 platného
horního zákona, i když se v minulosti aplikovalo
jen zcela výjimečně. Jde o využití
objevů jednotlivců a organizací, k nimž
dojde mimo rámec státem organizovaného vyhledávání
ložisek, a o odměnu, popřípadě
o náhradu účelně a vynaložených
nákladů pro takové objevitele.
K § 13
Institut kondic byl dosud upraven mimo horní zákon
usnesením vlády č. 8/1961. Protože jde
o jeden z nejdůležitějších nástrojů
ochrany a řádného využívání
nerostného bohatství, byl tento institut zařazen
do horního zákona. Technicky a ekonomicky potřebný
rozsah akumulace a koncentrace nerostů k tomu, aby nerost
mohl být považován za nerostnou surovinu, je
stanoven kondicemi. Kondice stanoví někdy i další
podmínky, které musí být splněny,
aby zásoby ložiska bylo možno považovat
za vhodné k hospodářskému využití
v současné době nebo podle předpokladu
v budoucnosti.
Zákon zmocňuje vládu ČSSR k vydání
nařízení, které upraví postup
ústředních orgánů státní
správy při zpracování obecných
kondic pro ložiska určitého nerostu a zvláštních
kondic pro konkrétní ložiska. Nařízení
dále stanoví ukazatele pro zařazování
zásob výhradních ložisek do bilančních
a nebilančních. Při stanovení kondic
se předpokládá dohoda s ústředním
orgánem státní báňské
správy republiky a s ústředním geologickým
orgánem republiky.
K § 14
Při vyhodnocení výsledků vyhledávání
a průzkumu výhradních ložisek se zpracovává
výpočet zásob nerostů a zásoby
se klasifikují. Ve výpočtech je nutno zhodnotit
báňsko-technické problémy, hydrogeologii
ložiska a problémy technologie zpracování
nerostů. Klasifikace zásob zahrnuje jejich členění
na zásoby bilanční a zásoby nebilanční
a jejich kategorizaci podle prozkoumanosti ložiska, znalosti
jeho úložních poměrů, jakosti
nerostů a báňsko-technických podmínek
dobývání.
Bilančními jsou ověřené zásoby
ložisek nerostů, které vyhovují využití
v současnosti. Nebilančními zásobami
jsou ověřené zásoby ložisek nerostů,
které nemohou být pro nízký obsah
užitkových složek, vysoký obsah škodlivých
složek, malou mocnost ložiska, zvlášť
komplikované podmínky dobývání,
pro neznalost ekonomického zpracování daného
typu suroviny, v současné době využity,
ale mohou se považovat za využitelné v budoucnosti.
Pro závažná hospodářská
rozhodnutí o využití výhradních
ložisek je nezbytné objektivní ověření
zpracovaného výpočtu zásob. K přezkoumávání,
klasifikaci a schvalování. výpočtů
zásob ložisek nerostných surovin byla zřízena
usnesením vlády ze dne 17. června 1952 č.
196 Komise pro klasifikaci zásob ložisek nerostných
surovin (dle jen "komise") a schválen její
statut. Činnost a úlohy komise byly vymezeny v §
4 vládního nařízení č.
11/1958 Sb., a organizaci státní geologické
služby, podle něhož působila komise při
Ústředním geologickém úřadě.
Od roku 1967 byla komise vládním nařízením
č. 82/1967 Sb. podřízena vládě.
S ohledem na povahu činnosti komise a nové principy
hospodářské činnosti, zejména
na úseku investic, stanoví zákon, že
komise provádí státní expertizu správnosti
výpočtu zásob výhradních ložisek,
dále pak určuje postavení komise a zmocňuje
vládu Československé socialistické
republiky, aby nařízením stanovila, které
výpočty zásob podléhají státní
expertize. Současně zmocňuje vládu
Československé socialistické republiky, aby
v nařízení vymezila pojem zásob výhradních
ložisek a jejich klasifikaci a upravila posuzování
a schvalování jejich výpočtů.
Orgánem příslušným k přezkoumání
a schvalování výpočtu zásob
ložisek radioaktivních surovin je federální
ministerstvo paliv a energetiky (§ 57 zákona č.
133/1970 Sb.).
K § 15
V zájmu ochrany nerostného bohatství při
plánovací činnosti se ukládá
orgánům územního plánování
respektovat požadavky ochrany výhradních ložisek.
Z těchto důvodů se stanoví, že
při zpracování návrhů územních
plánů je nezbytná součinnost s ústředním
geologickým orgánem republiky a s ústředním
orgánem státní báňské
správy republiky. Při tom orgány územního
plánování jsou povinny vycházet i
z osvědčení vydaných ústředním
geologickým orgánem republiky, popřípadě
jiným ústředním orgánem státní
správy o existenci vyhrazeného nerostu v rozsahu,
který umožňuje důvodně očekávat
jeho nahromadění (§ 6), jakož i z podkladů
ústředního geologického orgánu
republiky o vymezení území s předpokládanými
výhradními ložisky (§ 13 zákona
ČNR o geologických pracích a o Českém
geologickém úřadě a zákona
SNR o geologických pracích a o Slovenském
geologickém úřadě).
Schválení územních plánů
je podmíněno dohodou s ústředním
geologickým orgánem republiky, který má
přehled o programu a výsledcích vyhledávání
a průzkumu výhradních ložisek nerostů
prováděného podle státního
plánu, a dohodou s ústředním orgánem
státní báňské správy
republiky. Tato úprava je v souladu s ustanovením
126 zákona č. 50/1976 Sb., o územním
plánování a o stavebním řádu
(stavební zákon).
K § 16 až 19
Institutem chráněného ložiskového
území se sleduje zabezpečení zvýšené
ochrany nerostného bohatství již ve stadiu
vyhledávání a průzkumu, tj. včasná
ochrana výhradních ložisek proti znemožnění
nebo ztížení jejich budoucího dobývání
nehornickými stavbami a zařízeními.
Chráněné ložiskové území
zahrnuje kromě území nad výhradním
ložiskem též okolní území,
ve kterém se mohou projevit vlivy dobývání,
a objekty nebo zařízení na tomto území
by mohly znemožnit nebo ztížit vydobytí
zásob výhradního ložiska.
Chráněné ložiskové území
stanoví obvodní báňské úřady.
Tato působnost se svěřuje orgánům
státní báňské správy,
poněvadž jsou odborně způsobilé
posoudit v konkrétním případě
nezbytný rozsah chráněného ložiskového
území a v zájmu účinné
ochrany výhradního ložiska stanovit, která
zařízení a objekty a v jakém rozsahu
je nutno v chráněném ložiskovém
území omezit nebo zakázat. Při stanovení
chráněného ložiskového území
se přihlíží též k jiným
celospolečenským zájmům chráněným
zvláštními předpisy, což je vyjádřeno
ustanovením zákona o řízení
ke stanovení chráněného ložiskového
území, zejména účastí
dotčených orgánů státní
správy při řízení.
V zájmu operativnosti a zjednodušení postupu
je účelné přenést zákonem
povinnost předložit návrh na zajištění
ochrany výhradního ložiska, dosud uloženou
ústřednímu orgánu státní
správy, na správce výhradního ložiska.
Stanovení chráněného ložiskového
území neznamená absolutní vyloučení
jiné hospodářské, zejména stavební
činnosti, v uvedeném území. Možnost
výstavby nehornických objektů a zařízení
musí být posuzována podle konkrétních
poměrů na určitém ložisku. Jde
např. o to, zda dobývání výhradního
ložiska se bude dít povrchovým nebo hlubinným
způsobem, jaká je hloubka uložení výhradního
ložiska pod povrchem, jeho mocnost, použité dobývací
metody apod. Zejména u hlubinného dobývání
je v současné době nauka o vlivech poddolování
a výpočetní a další metody zjišťování
vlivů důlních prací na povrchové
objekty na takovém stupni, že lze připustit
výstavbu a poddolovat i objekty velmi citlivé, jako
např. složitá a rozsáhlá strojní
a elektrická zařízení, budovy a vodoteče.
Příkladem v tomto směru může
být ostravsko-karvinský revír a řada
revírů zahraničních.
Zřizování objektů v chráněném
ložiskovém území, které nesouvisí
s hornickou činností, je vázáno na
souhlas orgánů státní báňské
správy z hlediska ochrany nerostného bohatství.
Přitom se stanoví i potřebné podmínky
ochrany výhradního ložiska, a zajištění
staveb proti nepříznivým účinkům
dobývání. (Směrnice federálního
ministerstva pro technický a investiční rozvoj
č. 3 ze dne 5. 11. 1975 pro stavby na poddolovaném
území.).
Souhlas orgánů státní báňské
správy se nebude vyžadovat v případech,
kdy ke zřizování zařízení
nebo objektů není třeba povolení jiných
orgánů státní správy.
Pokud z celospolečenských důvodů se
musí některé stavby a zařízení
nesouvisející s exploatací výhradního
ložiska zřizovat v chráněném
ložiskovém území, je vždy třeba
pečlivě
zvažovat výběr místa stavby nebo zařízení
a dbát, aby ovlivnění budoucích hornických
prací bylo co nejmenší a aby se zabránilo
porušení nebo zničení nových
staveb a zařízení hornickou činností.
Zákon zdůrazňuje též zvýšenou
ochranu vyhrazených nerostů uvedených v §
3 odst. 1 písm. a) až d). Při vyjádření
stanoviska k zamýšlené výstavbě
objektů nebo zařízení v chráněném
ložiskovém území, které by mohly
znemožnit nebo ztížit dobývání
výhradních ložisek uvedených nerostů,
bude zpravidla zapotřebí odborných znaleckých
posudků, jak pokud jde o zajištění objektů,
tak i o výpočet vlivů hornických prací.
Pro zajištění ochrany nerostného bohatství
je potřebné evidovat chráněná
ložisková území. Přitom orgány
státní báňské správy
republiky poskytnou oprávněným zájemcům
potřebné informace o chráněných
ložiskových územích.
K § 20
Ve srovnání s dosavadní právní
úpravou se zvyšují požadavky na využívání
nerostného bohatství. Péče o hospodaření
se zásobami nerostů výhradních ložisek
se má stát pravidelnou součástí
řídící práce ústředních
orgánů státní správy a orgánů,
do jejichž působnosti patří organizace,
které dobývají výhradní ložiska.
Na tomto úseku se již dosáhlo určitých
příznivých výsledků působením
komisí pro hospodaření se zásobami
nerostů v některých resortech. Jde o pravidelné
hodnocení dosahovaných výsledků racionálního
využívání výhradních ložisek.
Zásady hospodaření se zásobami výhradních
ložisek budou vydávat ústřední
orgány státní správy formou aktů
řízení. Tento postup se osvědčil
např. v resortu federálního ministerstva
paliv a energetiky při zpracování zásad
ochrany a využití nerostné ho bohatství
v jím řízených organizacích
podle § 58 zákona č. 133/1970 Sb., o působnosti
federálních ministerstev. K vydání
zásad se vyžaduje dohoda s ústředními
orgány státní báňské
správy republiky a ústředními geologickými
orgány republiky.
K § 21
Předpisy o odpisech zásob výhradních
ložisek patří do souboru opatření
v oblasti ochrany nerostného bohatství a využívání
nerostného bohatství. Do zákona se proto
zařazuje režim odpisu zásob nerostů
výhradních ložisek. Umožňuje, aby
zásoby, které se nemohou v současné
době dobývat, byly v odůvodněných
případech překlasifikovány z bilančních
na nebilanční, čímž se nadále
v báňsko-technicky možných případech
zajistí jejich ochrana a možnost vydobytí v
budoucnosti, jestliže v důsledku změny hospodářských
poměrů a rozvoje techniky se zvýší
jejich hospodářský význam. Ponechává
se i možnost úplného vynětí zásob
z evidence. Půjde např. o případy
zásob výhradních ložisek, které
s ohledem na mimořádně složité
důlně technické a hydrogeologické
poměry nelze vydobýt. Zákon uvádí
i další závažné důvody odpisů
zásob.
O odpisu rozhoduje zpravidla ústřední geologický
orgán republiky v dohodě s dalšími ústředními
orgány.
V případech odpisu malého množství
zásob nerostů rozhodují o něm ústřední
orgány státní správy popřípadě
orgány jimi pověřené v souladu s požadavky
rychlého a operativního řízení.
Rozsah malého množství zásob bude vymezen
v prováděcí vyhlášce.
Zvláštní působnost federálního
ministerstva paliv a energetiky na úseku těžby
a zpracování radioaktivních nerostů
upravuje § 57 zákona č. 133/1970 Sb., o působnosti
federálních ministerstev.
K § 22
Jedním ze základních předpokladů
ochrany a racionálního využívání
nerostného bohatství a výkonu správy
výhradních ložisek je evidence zásob
výhradních ložisek.
Evidenci stavu zásob výhradních ložisek
vede ústřední geologický orgán
republiky na základě vládního nařízení
č. 11/1958 Sb., o organizaci státní geologické
služby. Tuto evidenci vede podle směrnice Ústředního
geologického úřadu č. 180/1958 Ú.l.
(Ú.v.). Evidence stavu zásob radioaktivních
surovin se vede podle zvláštních předpisů
vydaných federálním ministerstvem paliv a
energetiky.
Poněvadž jde o významný institut, o
který se opírá systém ochrany a racionálního
využívání výhradních ložisek,
je nutno, aby zásadní úprava byla obsažena
v zákoně.
K § 23
Je nutno zajistit, aby už v období projektové
přípravy důlních děl, důlních
staveb pod povrchem a staveb v lomech byly dodrženy i předpisy
o ochraně a využiti nerostného bohatství.
Za důlní díla se považuji podzemní
a povrchové prostory, které jsou vytvářeny
za účelem vyhledávání, průzkumu
a využití ložiska, jakož i prostory, které
jsou nutné pro likvidaci nebo zabezpečen.i jiných
důlních děl. Jde zejména o důlní
díla průzkumná (štoly, šachtice,
jámy a komíny), díla otvírková
(jámy, štoly, překopy, slepé jámy,
průzkumné chodby), důlní díla
přípravná (chodby, prorážky),
důlní díla sloužící k
dobývání (poruby, stěny, komory, pilíře,
chodbice), důlní díla při povrchovém
dobývání (skrývkové a těžební
řezy, etáže, lomové stěny) a
dále větrací, odvodňovací,
těžební a záchranné vrty. Za
důlní díla se v tomto směru nepovažují
vyhledávací a průzkumné vrty, i když
činnost související s jejich zřizováním
je hornickou činností.
V důlních dílech výše uvedených
mohou být zřizovány další důlní
stavby, jako např. lokomotivové remizy, čerpací
stanice, strojovny a komory pro elektrická zařízení.
Jelikož stavební zákon nevyžaduje povolování
a kolaudaci uvedených staveb stavebními úřady
(56 písm. a) a 76 zákona č. 50/1976 Sb.)
je třeba, aby režim povolování a uvádění
těchto staveb do užívání (kolaudaci)
upravil v principech tento zákon. Povolování
důlních děl a důlních staveb
se provádí zásadně při povolování
otvírky, přípravy a dobývání
výhradních ložisek (10 zákona České
národní rady a zákona Slovenské národní
rady o hornické činnosti, výbušninách
a o státní báňské správě).
Povolování a kolaudace skladů výbušnin
v hlubinných dolech, povrchových lomech a skrývkách
v hranicích dobývacího prostoru a mimo něj
v těch případech, kdy bude sklad umístěn
v území vystaveném přímým
účinkům těžby, upraví
zákon České národní rady a
zákon Slovenské národní rady o hornické
činnosti, výbušninách a o státní
báňské správě.
K § 24
Koncepce ustanovení vychází z institutu správy
výhradních ložisek. Dobývání
výhradních ložisek budou moci i v budoucnosti
provádět zásadně státní
socialistické organizace nebo jejich organizační
jednotky, určené k výkonu této činnosti
ve zřizovací listině, statutu apod. Zákon
umožňuje správci ložiska odevzdat v odůvodněných
případech dobývání výhradního
ložiska i družstevní organizaci, popřípadě
jiné socialistické organizaci.
V některých případech se připouští
vydobytí zásob výhradních ložisek
i v průběhu ložiskového průzkumu
průzkumnou organizací. Půjde o případy
malých výhradních ložisek, kdy zvláštní
otvírka, příprava a dobývání
by byly nehospodárné. Nebylo by jistě racionální
zbytečně prodlužovat proces exploatace malého
ložiska otevřeného a připraveného
průzkumnými díly. Povolení takového
dobývání se uskuteční v rámci
povolení geologických prací důlními
díly (§ 9 zákona České národní
rady a zákona Slovenské národní rady
o hornické činnosti, výbušninách
a o státní báňské správě).
K § 25 až 29
Ustanovení týkající se dobývacího
prostoru navazují v podstatě na obdobná ustanovení
dosavadního horního zákona, která
se v praxi osvědčila. Mění se však
význam dobývacího prostoru.
Na rozdíl od chráněného ložiskového
území, kterým se zajišťuje ochrana
ložiska, dobývací prostor vymezuje prostor
pro racionální dobývání výhradního
ložiska. Stanovení dobývacího prostoru
je významné i z hlediska ochrany jiných celospolečenských
zájmů.
Přijetí zásady, aby v témže prostoru
dobývala ložisko jen jedna organizace, je odůvodněno
tím, že při jiném řešení
by vznikaly nejistoty, pokud jde o zodpovědnost za škody
vzniklé dobýváním. Proto zvláštní
dobývací prostor se stanoví jen ve výjimečných,
odůvodněných případech.
Nově je stanovena možnost omezení dobývacího
prostoru do hloubky. Vyznačení hranic dobývacího
prostoru v územně plánovací dokumentací
zajišťuje informovanost orgánů a účastníků
územního plánování.
Rozhodnutí o stanovení dobývacího
prostoru je rozhodnutím o využití území.
Proto vyžaduje jeho vydání souhlas stavebního
úřadu (§ 33 odst. 2 zákona č.
50/1976 Sb.).
V územích, která jsou chráněna
podle zvláštních předpisů, je
nutno návrhy dobývacích prostorů projednat
s orgány, popřípadě opatřit
souhlas orgánů, kterým náleží
ochrana zvláštních zájmů v těchto
územích.
Rozhodnutí o stanovení dobývacího
prostoru nebude zpravidla časově omezeno, protože
dobývání ložiska je dlouhodobou činnosti.
Rozhodnutí však musí obsahovat dobu plánovanou
pro zahájení dobývání výhradního
ložiska. Je účelné, aby doba zahájení
hornických prací byla známa, a to již
z hlediska rozhodování o připuštění
výstavby nehornických zařízení
na povrchu v dobývacím prostoru nebo jeho okolí.
Ze závažných důvodů lze v rozhodnuti
stanovit i dobu, ve které musí být dobývání
výhradního ložiska ukončeno.
Řízení o stanovení dobývacího
prostoru se přizpůsobuje zásadám řízení
podle stavebního zákona. Řízení
o stanovení dobývacího prostoru nepředpokládá
účast občanů jako účastníků
řízení. Je zde uplatněn především
zájem společnosti na využití domácího
přírodního zdroje, který nelze přemístit
ani reprodukovat. Ochrana zájmů občanů
je zabezpečena při stanovení dobývacího
prostoru již tím, že dobývací prostor
lze stanovit pouze po dohodě s orgány územního
plánování a stavebním úřadem,
a že tedy dobývací prostor bude v souladu se
záměry územního plánu celého
regionu. Tomu účelu slouží i účast
ústředního geologického orgánu
republiky a ústředního orgánu státní
báňské správy republiky při
projednávání konceptů řešení
územně plánovací dokumentace (§
15 odst. 2). Při řízení o stanovení
dobývacího prostoru je účastníkem
též národní výbor, v jehož
územním obvodu se nachází navrhovaný
dobývací prostor a který zná podrobně
všechny okolnosti důležité i z hlediska
oprávněných zájmů a požadavků
občanů. Náhrada případných
důlních škod, které vzniknou občanům,
je podrobně upravena v § 37. Hornická organizace
nese přitom objektivní odpovědnost za důlní
škody s výjimkou případů, kdy
stavby nebo zařízení byly postaveny v chráněném
ložiskovém území nebo v dobývacím
prostru bez stavebního povolení, popřípadě
bez dodržení podmínek stanovených ve
stavebním povolení, které se týkají
ochrany proti vlivům činností uvedených
v § 36 odst. 1. Při souběhu návrhů
na stanovení dobývacího prostoru posoudí
ústřední orgán státní
báňské správy republiky, který
návrh zaručuje racionálnější
využití výhradního ložiska a tento
návrh odsouhlasí.
Ustanovení o evidenci dobývacích prostorů,
kterou vede ústřední orgán státní
báňské správy republiky, odpovídají
dosavadní praxi a nepředpokládají
se změny.
Při stanovení dobývacího prostoru
pro socialistické organizace jiné než státní
bude nutno pečlivě přezkoumat, zda je zaručeno
racionální využívání výhradního
ložiska a zda takovým dobýváním
nedochází k narušení hospodářského
plánu resortu, který má zabezpečit
příslušné surovinové zdroje pro
národní hospodářství.
K § 30
Zvláštnost a zvýšené riziko hornické
činnosti při využívání
nerostného bohatství v rozličných,
často nebezpečných přírodních
podmínkách, zejména v podzemí, vyžaduje
znalost a dodržování zásad báňské
techniky a technologie včetně organizace práce
a zajištění všech nezbytných opatření
v zájmu ochrany života a zdraví pracujících
a rozvoje národního hospodářství.
Organizace je povinna používat takové metody
a technologické postupy úpravy a zušlechťování
vydobytých nerostů, aby se co nejúplnější
a nejefektivněji využívaly nejen hlavní
nerosty, ale i vedlejší nerosty a jejích doprovodné
užitkové složky. Rozsah komplexního využití
vytěžených nerostů je v podstatné
míře určován použitou technologií
jejich úpravy, resp. zušlechťování.
Pojmy "úprava" a "zušlechťování"
nemají přesné ohraničení. Jako
úprava vydobytých nerostů se označuje
soubor procesů, které na mechanických, fyzikálních,
chemických nebo fyzikálně-chemických
principech umožňují zlepšit jakostní
znaky nerostných surovin tak, že se dají buď
přímo použít nebo lépe zpracovat
na konečné výrobky. Úprava má
za účel zbavit vydobyté nerosty nečistot,
prachu, bláta a všech bezcenných součástí,
které se spolu s užitkovými nerosty vytěží
a s nimiž jsou v ložisku buď promíšeny
nebo těsně spojeny. Úprava rud, uhlí
a dalších nerostů se provádí
tříděním, drcením, oddělováním
užitkových nerostů od jaloviny (flotační,
gravitační, magnetická, mechanická
úprava apod.). Zušlechťováním nerostů
rozumíme další zkvalitňování
již očištěného nerostu, např.
u uhlí briketování, u rudy pražení,
peletizace a aglomerace, u žáruvzdorných jílů
vypalování, u různých nerostů
sušení. Horní zákon se na toto zušlechťování
vztahuje, pokud je vykonáváno v organizaci, která
výhradní ložisko dobývá.
K § 31
Zákon obsahuje kromě povinností vyplývajících
z obecných předpisů i zvláštní
povinnosti a oprávnění organizací
využívajících výhradní
ložiska.
Organizace je povinna zajistit nezbytný předstih
průzkumných prací při dobývání
ložiska ve stanoveném dobývacím prostoru
a popřípadě i mimo něj. Zde půjde
zejména o případy, kdy dobýváním
a průzkumem v dobývacím prostoru se zjistí
pokračování ložiska za hranice dobývacího
prostoru a kdy účelným vedením průzkumných
důlních děl je možno tyto další
části ložiska hospodárně a rychle
ověřit.
Ustanovení o možnosti nabývat nemovitosti nebo
práv k nemovitostem převodem správy a vyvlastněním
jsou upraveným zněním dosavadního
ustanovení horního zákona.
K § 32 a 33
Otvírku, přípravu a dobývání
je možno provádět jen na základě
plánu otvírky, přípravy a dobývání
schváleného organizaci a po povolení orgány
státní báňské správy
republiky. Tím je zajištěno, že nebudou
vykonávány.práce, při kterých
by nebyly zabezpečeny požadavky ochrany a racionálního
využívání výhradních ložisek
podle tohoto zákona. Postup orgánů státní
báňské správy je analogií postupu
stavebních úřadů při povolování
stavebních prací podle stavebního zákona.
Na ustanovení § 32 úzce navazuje ustanovení
§ 10 zákona České národní
rady a zákona Slovenské národní rady
o hornické činnosti, výbušninách
a o státní báňské správě.
Otvírku, přípravu a dobývání
výhradních ložisek a zajištění
důlních děl a likvidaci hlavních důlních
děl a lomů povoluje orgán státní
báňské správy.
V návrhu se zajišťuje též nutná
ochrana jiných chráněných zájmů.
Jde zejména o ochranu zemědělského
půdního fondu, lesů, vod, přírodních
a kulturních památek, přírodních
léčebných lázní, přírodních
léčivých zdrojů a zdrojů přírodních
stolních, minerálních vod, drah a jiných
komunikací a dalších zájmů důležitých
z hlediska obrany státu a jiných chráněných
zájmů. Povinnosti hornických organizací
z hlediska rekultivace půdy jsou podrobně uvedeny
v zákoně o ochraně zemědělského
půdního fondu a v zákoně o lesích,
popřípadě v prováděcích
předpisech k těmto zákonům.
Je při tom v zásadě uplatňován
postup podle dosavadního horního zákona s
tím rozdílem, že je-li ochrana chráněných
zájmů a objektů řešena zvláštními
předpisy, postupuje se podle těchto předpisů
a dohody podle § 33 odst. 2 se uzavírají v
těch případech, kdy zvláštní
předpisy věc neřeší. Zákon
neupravuje případy, kdy nedojde k dohodě
mezi ústředními orgány při
řešení střetů zájmů.
Poněvadž není nadresortní orgán,
který by měl právo k rozhodování
v těchto případech, bude takové střety
řešit vláda.
K § 34
V Československé socialistické republice
jsou v současnosti již využívány
podzemní zásobníky zemního plynu,
jejichž zřizování a provoz jsou obdobné
pracím při těžbě zemního
plynu. Jsou převážně zřizovány
v nedotěžených, popřípadě
vytěžených ložiscích zemního
plynu nebo jiných nerostů. Zákonem České
národní rady č. 24/1972 Sb. a zákonem
Slovenské národní rady č. 42/1972
Sb. byl proto na uvedených pracovištích zaveden
státní odborný dozor státní
báňské správy. Jde především
o provoz hlubinných vrtů a těžebních
sond prováděný touže technologií
a týmiž organizacemi, které vykonávají
průzkum a těžbu ropy a zemního plynu.
Mezi zvláštní zásahy do zemské
kůry se začleňuje i podzemní uskladňování
průmyslových, zejména radioaktivních
odpadů a průmyslové využívání
tepelné energie zemské kůry, které
dosáhne v budoucnosti značný národohospodářský
význam. Podmínky uskladňování
radioaktivních odpadů v zemské kůře
stanoví vyhláška ministerstva zdravotnictví
ČSR č. 59/1972 Sb. a vyhláška ministerstva
zdravotnictví SSR č. 65/1972 Sb., o ochraně
zdraví před ionizujícím zářením.
Uskladňování průmyslových odpadů
musí být též v souladu s požadavky
zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví
lidu, a jeho prováděcími předpisy.
K § 35
Ustanovení má odstranit nedostatek právní
reglementace problematiky starých důlních
děl, jejichž existence je výsledkem téměř
tisícileté hornické činnosti na území
Československé socialistické republiky. Návrh
vychází ze zodpovědnosti státu za
odvrácení ohrožení vzniklého
jejich existencí. Jde o důlní díla
jako jsou jámy, štoly, podzemní vydobyté
prostory, např. komory apod. Pokud existuje provozovatel
důlního díla nebo jeho právní
nástupce, je povinen případně částečně
zajistit nebo likvidovat tato díla, jestliže tak z
jakýchkoliv důvodů neučiní-li
včas. Není-li takový právní
nástupce, přechází povinnost na organizaci,
kterou určí příslušný
ústřední orgán státní
správy, do jehož působnosti náleží
dobývání dotčeného nerostu.
Financování se zajišťuje z prostředků
fondu škod a náhrad, a to v rozsahu dotace ze státního
rozpočtu. Pokud zajišťování a likvidaci
starých důlních děl včetně
případných náhrad škod touto
prací způsobených provádějí
organizace řízené ústředním
geologickým orgánem republiky, zajišťuje
se financování z rozpočtu československé
federace z prostředků k tomu účelu
vyčleněných do státního rozpočtu
republik. Zajištěním nebo likvidací
starých důlních děl v nezbytně
nutném rozsahu se rozumí především
zabezpečení těchto děl tak, aby nedošlo
k ohrožení života a zdraví lidí
a aby bylo zabráněno škodám na majetku.
Ukládá se ústřednímu geologickému
orgánu republiky, aby jako odborný orgán
zabezpečoval plánovitý postup zjišťování
především těch starých důlních
děl a jejích následků, které
zřejmě ohrožuji celospolečenský
zájem. Za účelem plánovitého
a systematického postupu při odstraňování
těchto nebezpečí vede ústřední
geologický orgán republiky registr starých
důlních děl. Plánovitý postup
při likvidaci nebo zajištění starých
důlních děl předpokládá
pravidelné zabezpečení finančních
prostředků do fondu škod a náhrad příslušných
ministerstev, popřípadě do rozpočtu
Českého geologického úřadu
a Slovenského geologického úřadu ve
výši asi 30 mil. Kčs ročně k
tomuto účelu. Prostředky byly doposud vynakládány
neplánovitě při odstraňování
následků havárií způsobených
starými důlními díly. Uvedená
částka je orientační a lze jí
zpřesnit teprve po zahájení plánovitého
zjišťování a likvidace starých
důlních děl.
K § 36 a 37
Dosavadní horní zákon neobsahuje přesnou
definicí důlních škod. a proto je vhodné
a účelné tento pojem vymezit přímo
zákonem.
Je dodržen princip objektivní odpovědnosti
organizace za důlní škodu vyvolanou důlním
provozem.
Právní úprava náhrady důlních
škod se řídí obecnými předpisy
o náhradě škody, zejména příslušnými
ustanoveními hospodářského zákoníka,
občanského zákoníka a vládního
nařízení č. 46/1967 Sb., o vypořádání
škod způsobených provozní hospodářskou
činností socialistických organizací
a o náhradách v investiční výstavbě.
Zákon stanoví odchylky od obecné úpravy,
které jsou odůvodněny charakterem hornické
činnosti. Jde zejména o preventivně zajišťovací
opatření pro předcházení nebo
zmírnění škod, které by mohly
být způsobeny stávající nebo
budoucí důlní činností. Je
proto namístě, aby náklady na tato opatření,
pokud jsou účelně vynaloženy, a na opatření
směřující k odvrácení
nebo zmírnění následků důlní
činnosti, byly uhrazeny jako důlní škody.
V mimořádných případech se
při vypořádání náhrady
důlních škod připouští i
možnost dohody mezi povinným a poškozeným
na jiném způsobu náhrady důlní
škody, pokud takový způsob neodporuje ustanovením
horního zákona nebo obecným předpisům
o náhradě škody.
K § 38
Dodržování zásad báňské
techniky a technologie a bezpečnosti důlního
provozu je jedním ze základních požadavků
racionálního dobývání výhradních
ložisek, a to s ohledem na specifický charakter a
rizikovost prací, zejména v hlubinných uhelných
a rudných dolech, při vyhledávání,
průzkumu a těžbě ropy a zemního
plynu a při další hornické činnosti.
Dodržováním "zásad báňské
techniky a technologie" se rozumí používání
takových pracovních postupů, zařízení
a přístrojů, které podle současných
poznatků vědy a techniky neohrožují
bezpečnost práce a provozu a naopak přispívají
ke snížení rizikovosti a zvýšení
bezpečnosti hornických prací.
Báňská záchranná služba
je neoddělitelnou složkou důlní činnosti
zejména při hlubinném dobývání.
Povinnosti organizací při hornické činnosti
v oblasti bezpečnosti práce a provozu upravují
zákon České národní rady a
zákon Slovenské národní rady o hornické
činnosti, výbušninách a o státní
báňské správě.
K § 39
Spolehlivá a úplná důlně měřická
a geologická dokumentace je jedním ze základních
předpokladů racionálního a bezpečného
vedení hornických prací. Základní
důlní mapy jsou na hlubinných dolech součástí
plánů zdolávání havarií
a slouží též pro spolehlivé vedení
záchranných prací, na jejichž rychlosti
a úspěchu často závisí řada
lidských životů a značné majetkové
hodnoty.
Zvláštní úprava geologické dokumentace
naváže na obecné předpisy o geologické
dokumentaci geologických prací; stanoví podrobné
požadavky na geologickou dokumentaci zejména pro účely
otvírky, přípravy a dobývání
a pro evidenci využívání zásob
výhradních ložisek.
K § 40
Důlní vody jsou ve smyslu vodního zákona
zvláštními vodami, na které se vztahuje
vodní zákon, jen pokud horní zákon
nestanoví jinak. Důlní vodou se rozumí
i technologická voda přivedená do dolu po
smíšení s ostatními důlními
vodami. Důlními prostorami jsou všechna důlní
díla a dále pak í vyrubané a zavalené
nebo založené prostory v hlubinných dolech,
prostory po vytěženém ložisku štěrkopísku
nebo lomu apod.
Zákon umožňuje využití důlních
vod i pro jiné účely (např. závlahy,
rekreace), pokud to nebude mít nepříznivý
vliv na dobývání výhradních
ložisek; půjde zejména o důlní
vody při povrchové těžbě výhradních
ložisek štěrkopísků a písků.
Způsob a podmínky vypouštění
důlních vod stanoví vodohospodářský
orgán v souladu s ustanovením § 23 zákona
č. 138/1973 Sb., o vodách (vodní zákon).
Zákon rozšiřuje rozsah právní
úpravy i na případy vypouštění
jiných, zejména odpadních vod do důlních
vod., To vyžaduje, aby povolení vodohospodářského
orgánu bylo vydáno v dohodě s orgánem
státní báňské správy
republiky.
K § 41
V ustanovení se uvádí případy,
kdy se na řízení podle horního zákona
nevztahují obecné předpisy o správním
řízení. Jde zejména o případy,
kdy se nerozhoduje o právech, právem chráněných
zájmech nebo povinnostech občanů nebo organizací.
V některých případech jde o deklaratorní
správní akty, potvrzující existenci
konkrétních právních vztahů,
jejichž právní význam spočívá
v autoritativním zjednání jistoty o konkrétní
právní situaci.
Zvláštní.úprava se týká
např. řízení o stanovení chráněného
ložiskového území, kde jeho jediným
účastníkem je navrhovatel obdobně
jako je tomu v § 34 odst. 1 zákona č. 50/1976
Sb., o územním plánování a
stavebním řádu (stavební zákon).
Též řízení o stanovení
dobývacího prostoru je přizpůsobeno
řízení podle ustanovení stavebního
zákona.
K § 42
Podle 12 zákona České národní
rady a zákona Slovenské národní rady
o hornické činnosti, výbušninách
a o státní báňské správě.
plní úkoly ústředního orgánu
vyplývající z horního zákona
pro organizace v působnosti národních výborů
krajský národní výbor.
K § 43
V přechodných ustanoveních jsou stanovena
opatření k zabezpečení plynulého
přechodu na režim nového horního zákona
bez zbytečné administrativní náročnosti.
To se týká především ložisek
nevyhrazených nerostů, která se podle tohoto
zákona stávají výhradními ložisky,
institutu chráněných ložiskových
území, dobývacích prostorů
a likvidace nebo zajištění starých důlních
děl.
 |