(1) Chovatelská organizace vypracuje podle pokynů
orgánů veterinární péče
návrh
a) pohotovostního plánu ochranných a zdolávacích
opatření pro případ výskytu
velmi nebezpečných nákaz zvířat,
b) ozdravovacího plánu ke zdolání
stanovených nebezpečných nákaz, hospodářsky
významných jiných hromadných onemocnění
a poruch reprodukce zvířat.
(2) Organizace, která vyrábí, zpracovává,
ošetřuje, skladuje a přepravuje živočišné
produkty, vypracuje podle pokynů orgánů veterinární
péče
a) pohotovostní plán veterinárních
hygienických opatření pro případ
výskytu velmi nebezpečných nákaz zvířat,
b) program hygienických a sanitačních opatření.
(3) Plány uvedené v odstavci 1 předkládá
organizace, která je vypracovala, ke schválení
orgánu veterinární péče.
(1) Organizaci a výkon veterinární péče
v působnosti federálního ministerstva národní
obrany, federálního ministerstva vnitra, ministerstva
vnitra České socialistické republiky a ministerstva
vnitra Slovenské socialistické republiky upravují
ve shodě s tímto zákonem uvedené ústřední
orgány státní správy.
(2) Při plnění úkolů veterinární
péče postupují ústřední
orgány uvedené v odstavci 1 v úzké
součinnosti s orgány veterinární péče.
V dohodě s nimi organizují a provádějí
odborné veterinární úkony sledující
předcházení velmi nebezpečným
a nebezpečným nákazám zvířat
a jejich zdolávání a poskytují si
navzájem informace o nákazové situaci.
(3) V oboru své působnosti činí veterinární
služba ústředních orgánů
uvedených v odstavci 1 mimořádná veterinární
opatření, jež odpovídají opatřením
stanoveným orgány veterinární péče.
Federální ministerstvo zemědělství
a výživy v dohodě s ministerstvy zemědělství
a výživy republik upraví obecně závazným
právním předpisem podrobnosti o
a) veterinárních požadavcích na péči
o zdraví zvířat, zejména na prostředí,
ošetřování a jejich plemenitbu,
b) předcházení nákazám a jiným
hromadným onemocněním zvířat
a jejich zdolávání,
c) tom, které nákazy se považují za
velmi nebezpečné a nebezpečné a která
jsou jiná hromadná onemocnění zvířat,
d) veterinární asanaci,
e) veterinárních podmínkách prodeje
živočišných produktů na tržištích
a prodeji potravin živočišného původu
vyžadujících zvláštní péči.
(1) Zrušují se:
1. zákon č. 66/1961 Sb., o veterinární
péči;
2. vyhláška ministerstva zemědělství,
lesního a vodního hospodářství
č. 154/1961 Sb., kterou se provádějí
některá ustanovení zákona o veterinární
péči, ve znění vládního
nařízení č. 128/1967 Sb., vyhlášky
č. 156/1968 Sb. a vyhlášky č. 69/1974
Sb.;
3. vyhláška ministerstva zemědělství,
lesního a vodního hospodářství
č. 49/1963 Sb., o poskytování náhrad
a podpor při některých škodách
vzniklých opatřeními proti nákazám
a jiným hromadným onemocněním hospodářských
zvířat;
4. vyhláška ministerstva zemědělství
a výživy č. 156/1968 Sb., o veterinárním
vyšetření domácích porážek
některých jatečných zvířat,
ve znění vyhlášky č. 123/1970
Sb. a vyhlášky č. 124/1970 Sb.;
5. směrnice federálního ministerstva zemědělství
a výživy ze dne 22. 2. 1980, čj. FM 015 - 19/1980,
o veterinární péči v chovech zvířat
(reg. v částce 11/1980 Sb.);
6. směrnice federálního ministerstva zemědělství
a výživy ze dne 7. 12. 1978, čj. FM 015 - 849/1978,
o veterinární péči při zabezpečování
zdravotní nezávadnosti a biologické hodnoty
potravin a surovin živočišného původu
(reg. v částce 1/1979 Sb.);
7. výnos federálního ministerstva zemědělství
a výživy ze dne 18. 8. 1977, čj. FM 015 - 664/1977,
jímž se stanoví veterinární podmínky
pro dovoz, průvoz a vývoz zvířat,
potravin a surovin živočišného původu
a krmiv, popřípadě předmětů,
které mohou být nositeli původců nákaz
(reg. v částce 20/1977 Sb.).
(2) V § 7 písm. c) zákona č. 60/1961
Sb., o úkolech národních výborů
při zajišťování socialistického
pořádku, se vypouštějí slova
"nebo nákazami zvířat".
Tento zákon nabývá účinnosti
dnem 1. ledna 1988.
I. Obecná část
Zajišťování vysoké úrovně
výživy lidu je úkolem zásadního
politického významu jak se zřetelem k jejímu
vlivu na vzestup životní úrovně, tak
se zřetelem k rostoucí strategické úloze
potravin ve světovém měřítku.
Z toho důvodu věnují Komunistická
strana Československa a orgány našeho státu
trvalou pozornost proporcionálnímu rozvoji socialistické
zemědělské velkovýroby i potravinářského
průmyslu z hlediska důsledného uplatňování
kursu XVI. a XVII. sjezdu strany na zvyšování
soběstačnosti ve výrobě potravin i
dalších zemědělských výrobků.
V zájmu úspěšného naplňování
tohoto strategického cíle orientují závěry
XVI. a XVII. sjezdu KSČ, navazující zasedání
ÚV KSČ a Dlouhodobý program rozvoje odvětví
zabezpečujících výživu lidu naši
socialistickou zemědělskou velkovýrobu -
jmenovitě živočišnou - na urychlený
růst její intenzity a efektivnosti, především
na zlepšování její struktury, zvyšování
užitkovosti hospodářských zvířat
a snižování ztrát se zvláštním
důrazem na rozvoj chovu skotu. Vyžadují důsledné
zabezpečování přijatého bílkovinného
programu i postupné uskutečňování
programu biochemizace. Našemu potravinářskému
průmyslu ukládají hlavně zdokonalování
procesu zhodnocování surovin včetně
odpadů a vedlejších produktů, dosažení
vyšší kvality a nutriční hodnoty
i širšího sortimentu výrobků odpovídajících
racionální výživě a zájmům
spotřebitelů a soustavné snižování
ztrát jak ve výrobě, tak při skladování
surovin i hotových výrobků.
Značný podíl na plnění těchto
náročných úkolů zemědělskopotravinářského
komplexu - a také z toho vyplývající
spoluodpovědnost za ně - mají i biologické
služby včetně služby veterinární.
Zvýšení úrovně jejich práce
je jedním z nástrojů moderní a efektivní
zemědělské velkovýroby, zejména
rychlejší intenzifikace zemědělství
a zvyšování výnosů a užitkovosti.
Základní poslání veterinární
péče je dáno hlavně jejími
úkoly
- při ochraně zdraví hospodářských
zvířat jako rozhodujícího předpokladu
a racionálního využívání
jejich biologického potenciálu a v tomto smyslu
i jednoho z rozhodujících faktorů intenzifikace
živočišné výroby,
- při zabezpečování zdravotní
nezávadnosti a biologické hodnoty potravin a surovin
živočišného původu,
- při ochraně státního území
před zavlečením původců nákaz
a jiných hromadných onemocnění zvířat
nebo látek škodlivých zdraví lidí
a zvířat ze zahraničí.
Rozšiřují se též úkoly veterinární
péče v rámci společenského
úsilí o tvorbu a ochranu životního prostředí
(především z hlediska jeho eventuálního
znečišťování zdroji živočišného
původu).
Zdokonalení a zvýšení účinnosti
veterinární péče je závislé
na všestranném vytváření podmínek
pro úspěšné plnění jejích
náročných úkolů. Nezbytnou
součástí těchto podmínek je
také taková právní úprava,
která je zárukou aktivního působení
práva jako nástroje regulování společenských
vztahů v oblasti veterinární péče
ve shodě s cíli zemědělské
politiky a politiky výživy lidu, stanovenými
Komunistickou stranou Československa ve shodě s
potřebami dalšího rozvoje zemědělskopotravinářského
komplexu.
Veterinární péče v Československé
socialistické republice je nyní právně
upravena zákonem č. 66/1961 Sb., o veterinární
péči, a řadou nižších právních
předpisů vydaných k jeho provedení
v letech 1961 - 1963 a 1977 1980.
Základy nynější právní
úpravy veterinární péče byly
tedy položeny v době ukončení prvé
etapy výstavby naší veterinární
služby na socialistických principech (zahájené
vydáním zákona č. 187/1950 Sb., o
zdokonalení živočišné výroby
a vládního nařízení č.
99/1952 Sb., a organizaci veterinární služby
a o některých veterinárních opatřeních),
v době upevňování a rozvíjení
socialistických výrobních vztahů v
našem zemědělství.
Tyto právní předpisy plnily po svém
přijetí úspěšně svou úlohu
a napomáhaly rozvoji socialistické veterinární
péče i socialistické státní
veterinární služby v souladu s potřebami
socialistické společnosti, zemědělství
i potravinářské výroby. Svědčí
o tom konkrétní výsledky práce na
úseku veterinární péče, jako
např. ozdravení chovů hospodářských
zvířat od brucelózy a tuberkulózy,
snížení výskytu dalších
nebezpečných nebo velmi nebezpečných
nákaz zvířat, ochrana státního
území před slintavkovými vlnami, omezení
výskytu nemocí přenosných ze zvířat
na člověka i nemocí z potravin, přenesení
těžiště z oblasti pasivní léčby
do oblasti aktivní prevence, prohloubení veterinárního
hygienického dozoru a specializace ve veterinární
činnosti i v součinnosti s ostatními biologickými
službami apod.
S odstupem více než dvaceti let se však výrazně
změnily výrobně ekonomické podmínky
v zemědělskopotravinářském
komplexu a v konfrontaci s nimi se ukazuje stále více,
že byla některá ustanovení zákona
č. 66/1961 Sb., o veterinární péči,
i právních předpisů vydaných
k jeho provedení postupně překonána.
Stalo se tak zejména v důsledku
a) rychlého rozvoje výrobních sil, širšího
pronikání vědeckotechnického pokroku
do výroby, postupujícího procesu koncentrace,
specializace a industrializace socialistické zemědělské
velkovýroby a vyššího stupně zhodnocování
surovin v potravinářském průmyslu,
b) vytvoření nové soustavy orgánů
státního hospodářského řízení
zemědělství (nyní okresních
a krajských zemědělských správ)
a od národních výborů oddělené
soustavy veterinárních organizací a zařízení.
Zásadní přeměny, které směřují
k integraci zemědělství s průmyslem
na základě vyšší úrovně
výrobních sil a širšího uplatnění
poznatků vědy a techniky, k růstu koncentrace
výroby cestou specializace a k prohloubení společenské
dělby práce a mezipodnikové kooperace, jakož
i nové způsoby zpracovávání
a hospodárného zhodnocování surovin
v potravinářském průmyslu soustředěném
do velkovýrobních provozů, ovlivnily všechny
stránky výroby.
Podstatně se změnily podmínky, v nichž
žijí a produkují hospodářská
zvířata. Změny v technologii živočišné
velkovýroby vedly ke vzniku nových chovatelských
režimů s vyšší "zranitelností"
hlavně v industrializovaných provozech ve velkokapacitních
stavbách. Zdravotní stav hospodářských
zvířat, v posledním období zlepšený
z nákazového hlediska, je v nich vystaven novým
rizikům souvisejícím s rostoucími
nároky na odolnost zvířat ve vztahu k jejich
specifickému zatížení, jež plyne
ze změněného životního prostředí
a změněného životního rytmu.
To vyžaduje mj. zvýšení úrovně
řízení živočišné
výroby, užší sepětí veterinární
péče s plněním výrobních
úkolů a aktivní přístup k ochraně
zdraví hospodářských zvířat,
závislý stále více na komplexním
pojetí a uskutečňování prevence
jako vědecky zdůvodněného systému
společenských (nejen veterinárních)
opatření, jakož i účinnější
kontrolu všech činitelů, které působí
na zdravotní stav a užitkovost hospodářských
zvířat a na rozsah celkových a specifických
ztrát.
Z rozšíření způsobů zpracovávání
surovin a jejich maximálního zhodnocování
a ze zvýšeného nebezpečí intoxikací
a reziduí cizorodých látek vyplývá
potřeba prohloubení kontroly zdravotní nezávadnosti
a biologické hodnoty ve všech fázích
výrobního procesu v živočišné
výrobě i potravinářském průmyslu
s důrazem na kvalitu základní potravinářské
suroviny, hygienu provozu a tzv. chemickou zdravotní nezávadnost.
Zdokonalení této kontroly je v zájmu zvyšování
výroby zdravotně nezávadných a biologicky
hodnotných potravin a předcházení
ztrátám, důslednějšího
uplatňování požadavků racionální
výživy i včasného využívání
poznatků z této kontroly v živočišné
výrobě.
Zejména v důsledku těchto okolností
dochází k modifikaci obsahu, rozsahu, metod a forem
veterinární činnosti. Před orgány
veterinární péče byly postaveny nové
veterinárně zdravotní a hygienické
otázky, kvantitativně i kvalitativně nové
úkoly, které již nemají adekvátní
vyjádření v zákoně č.
66/1961 Sb., o veterinární péči.
Organizace a řízení veterinární
péče byly podle zákona č. 66/1961
Sb., o veterinární péči založeny
na tom, že nositeli úkolů veterinární
péče v místech, okresech a krajích
byly národní výbory, že okresní
a krajská veterinární zařízení
byla zařízeními okresních a krajských
národních výborů a že odbornou
veterinární činnost zajišťovaly
okresní národní výbory odborně
způsobilými veterinárními pracovníky
svých okresních veterinárních zařízení.
Rozhodování o opatřeních v oblasti
veterinární péče bylo převážně
záležitostí okresních národních
výborů (které však mohly pověřovat
odborně způsobilé veterinární
pracovníky svých okresních veterinárních
zařízení k tomu, aby činili některá
z těchto opatření).
Po vydání zákona č. 32/1963 Sb., o
organizaci řízení zemědělství,
který vytvořil novou soustavu řízení
zemědělství s výrobními zemědělskými
správami jako základními články,
a po vydání vládního nařízení
č. 33/1963 Sb., kterým se vyčleňovaly
některé organizace a zařízení
z řízení národních výborů,
byla vyčleněna také okresní veterinární
zařízení z okresních národních
výborů a krajská veterinární
zařízení z krajských národních
výborů.
V dalších letech byly postupně ustaveny státní
veterinární správy ministerstva zemědělství
a výživy České socialistické
republiky a ministerstva zemědělství a výživy
Slovenské socialistické republiky a jim byla podřízena
okresní veterinární zařízení;
krajská veterinární zařízení
se stala organizačními součástmi státních
veterinárních správ ministerstva zemědělství
a výživy české socialistické
republiky a ministerstva zemědělství a výživy
Slovenské socialistické republiky (původně
jako jejich krajská oddělení). Tato organizační
struktura platí dosud, není však v souladu
s platnými právními předpisy.
To jsou rozhodující důvody pro novou právní
úpravu veterinární péče. K
nim pak přistupují i další vyplývající
hlavně z toho, že některá ustanovení
platné právní úpravy veterinární
péče vyžadují aspoň určitou
dílčí změnu, popřípadě
že některá ustanovení jsou v této
právní úpravě stále naléhavěji
postrádána.
Návrh nové právní úpravy sleduje
zejména
- širší vymezení obsahu a rozsahu veterinární
péče i jejích hlavních úkolů
v souladu s jejím posláním v současné
etapě vývoje společnosti,
- důslednou orientaci veterinární péče
na komplexní prevenci jako soubor opatření,
která napomáhají k udržování
a zlepšování zdraví zvířat,
k zvyšování jejich reprodukčních
a produkčních schopností, k zvyšování
výroby zdravotně nezávadných živočišných
produktů, k snižování ztrát a
k intenzivnější ochraně zdraví
lidí a životního prostředí,
- úplnější a ucelenější
stanovení požadavků veterinární
péče na chov hospodářských
zvířat a na výrobu, zpracovávání,
ošetřování, skladování
a přepravu živočišných produktů
a tomu odpovídajících úkolů
státní veterinární služby a povinností
chovatelských a zpracovatelských organizací,
- umožnění výkonu některých
odborných činností při plnění
úkolů veterinární péče
veterinárními lékaři a veterinárními
techniky socialistických organizací, které
chovají zvířata,
- prohloubení veterinárního hygienického
dozoru se zvláštním zřetelem na tzv.
chemickou zdravotní nezávadnost a zvýšení
úlohy orgánů veterinární péče
při zabezpečování zdravotní
nezávadnosti krmiv,
- zdokonalení veterinární ochrany státního
území,
- zavedení sankcí za porušení povinností
stanovených právními předpisy o veterinární
péči.
Z hlediska ústavně právního se opírá
návrh zákona o veterinární péči
o ustanovení čl. 18 písm. c) ústavního
zákona č. 143/1968 Sb., o československé
federaci, ve znění pozdějších
ústavních zákonů. Působnost
orgánů České socialistické
republiky a Slovenské socialistické republiky na
úseku veterinární péče bude
souběžně upravena zákony české
národní rady a Slovenské národní
rady.
II. Zvláštní část
K § 1:
Účel zákona je ve srovnání
s dosavadní právní úpravou formulován
šířeji. V souladu se základními
směry zemědělské politiky a politiky
výživy lidu klade důraz nejen na ochranu zdraví
zvířat, růst živočišné
velkovýroby a výroby zdravotně nezávadných
živočišných produktů, ale také
na ochranu zdraví lidí (zejména před
zoonózami a alimentárními nemocemi), která
je hlavním cílem veterinární péče.
Význam veterinární péče a její
mnohostranný vliv na život společnosti činí
z ní záležitost celé společnosti,
všech orgánů, organizací a občanů.
K § 2:
Obsah a rozsah veterinární péče jsou
vymezeny jen zčásti tradičně se zdůrazněním
prevence při péči o zdraví zvířat.
Její přednostní zaměření
na preventivní působení vyplývá
z toho, že její těžiště není
a nemůže být v následných negativních
(zakazujících, omezujících apod.)
opatřeních, ale ve včasných pozitivních
veterinárních opatřeních, která
směřují zejména k prohlubování
aktivní tvorby a ochrany zdraví zvířat
a k dokonalému řízení jejich reprodukčních
funkcí v zájmu zvyšování výroby
zdravotně nezávadných živočišných
produktů a intenzivnější ochrany zdraví
lidí.
Dělba působnosti mezi orgány veterinární
péče a orgány hygienické služby
při zabezpečování zdravotní
nezávadnosti živočišných produktů
a při ochraně zdraví lidí před
zoonózami a alimentárními nemocemi respektuje
stav vytvořený právními předpisy
o péči o zdraví lidu a zákonem č.
66/1961 Sb., o veterinární péči a
předpokládá vzájemnou úzkou
spolupráci těchto orgánů.
Nově se poukazuje na podíl veterinární
péče na vytváření zdravých
životních podmínek a na omezování
nepříznivých ekologických změn.
Veterinární péče se tak stává
stejně jako v jiných socialistických zemích
- nezastupitelnou součástí společenského
úsilí o komplexní ochranu a tvorbu životního
prostředí a jeho jednotlivých složek,
tj. půdy, vody a ovzduší, jakož i vegetace
a fauny.
K § 3 a 4:
Výkon státní správy na úseku
veterinární péče a provádění
odborných veterinárních úkonů
přísluší státu, který
je zabezpečuje prostřednictvím svých
orgánů. Vedle federálního ministerstva
zemědělství a výživy, jehož
působnost na úseku veterinární péče
stanoví tento zákon, přísluší
úkoly v této oblasti orgánům veterinární
péče a jim podřízeným specializovaným
organizacím, a to v rozsahu, který stanoví
zákony ČNR a SNR.
Výjimkou ze zásady, že výkon odborných
veterinárních činností náleží
státu, je ustanovení § 3 odst. 3. Podle něho
budou některé z odborných veterinárních
úkonů (především na úsecích
prevence a léčby zvířat) vykonávat
také socialistické organizace, které chovají
zvířata, svými veterinárními
lékaři a veterinárními techniky (podniková
veterinární služba). Podmínky pro umožnění
tohoto způsobu zajišťování odborných
činností při plnění úkolů
veterinární péče vytvořila
hlavně postupující koncentrace, specializace
a industrializace živočišné velkovýroby.
Měla by přinést prohloubení komplexní
prevence zvýšením úrovně plnění
povinností ukládaných právními
předpisy o veterinární péči
chovatelským organizacím i užší
sepětí výkonu odborných veterinárních
činností s výrobou a řízením
její biologické části.
Podrobnosti o úkolech chovatelských organizací
v souvislosti s výkonem odborných veterinárních
činností jejich veterinárními lékaři
a veterinárními techniky a vzájemné
vztahy mezi těmito organizacemi a orgány veterinární
péče upraví prováděcí
předpis.
K § 5:
Rozhodující úlohu z hlediska zdraví
zvířat (jmenovitě hospodářských)
a jeho ochrany mají prostředí, ošetřování,
výživa, plemenitba a hospodářské,
popřípadě jiné využívání
zvířat; z toho také vyplývají
hlavní povinnosti chovatelů. Potvrzují to
i poznatky o tzv. ztrátách neinfekčního
původu a o jejich souvislostech s výrobně
ekonomickými podmínkami (se specifickými
podmínkami v industrializované a koncentrované
živočišné velkovýrobě).
Pod pojmem chovatel se rozumí každý (organizace
i občan), kdo k jakémukoli účelu -
třeba jen přechodně chová zvíře
(zvířata).
Hospodářskými zvířaty podle
tohoto zákona jsou zvířata využívaná
k hospodářským účelům,
zejména skot, prasata, ovce, kozy, hrabavá a vodní
drůbež, lichokopytníci, králíci,
kožešinová zvířata, ryby a včely.
Chovateli ostatních zvířat se rozumějí
chovatelé jiných než hospodářských
zvířat, zejména zvířat chovaných
v domácnostech občanů a zvěře.
K § 6:
Cílem tohoto ustanovení je chránit zvířata
před týráním nejen pracovníky
chovatelských organizací nebo jednotlivými
chovateli, ale každým, kdo s nimi přijde do
styku.
Pod pojmem "týrání" se tu rozumí
zlé nakládání se zvířetem,
jež je projevem hrubé necitlivosti a bezohlednosti
a způsobuje zvířeti nepřiměřenou
bolest, poškození zdraví nebo smrt, anebo jinou
vážnou újmu.
Týrání zvířat zakládá
skutkovou podstatu přestupku (§ 29 odst. 2 písm.
b)).
K § 7:
"Přemísťování" zvířat
je širším pojmem ve srovnání s
"přepravou", která je jen jedním
z nejdůležitějších a nejobvyklejších
způsobů přemísťování
zvířat. Přemístěním
se rozumí každá - trvalá i dočasná
- změna místa, v němž je zvíře
chováno, provedená jakýmkoli způsobem
a k jakémukoli účelu.
Přemísťování zvířat
je spojeno se zvýšeným rizikem šíření
nákaz a jiných hromadných onemocnění
zvířat. Z toho důvodu se zpravidla vyžaduje
k přemístění zvířete
souhlasu orgánu veterinární péče
udělovaného vystavením veterinářního
osvědčení.
Podmínky přemísťování
zvířat jsou diferencovány z hlediska účelu
a způsobu přemísťování,
druhu zvířat apod. Se zřetelem k tomu se
jejich podrobnější úprava ponechává
prováděcímu předpisu; v něm
bude zejména výslovně stanoveno, v kterých
případech bude přemístění
zvířete možné pouze na základě
vydaného veterinárního osvědčení.
K § 8:
Regulace režimu svodů zvířat k různým
účelům vychází z potřeby
stanovení záruk proti veterinárně
zdravotním rizikům souvisejícím s
jejich konáním.
Orgánům veterinární péče
přísluší, aby určením
veterinárních podmínek vytvořily předpoklady
pro důsledné dodržování požadavků
veterinární péče tam, kde hrozí
zvýšené nebezpečí rozvlékání
nákaz nebo jiných hromadných onemocnění
zvířat.
K § 9:
Činnost při vzniku podezření z nákazy,
popřípadě jiného hromadného
onemocnění zvířat je pojímána
jako aktivita všech, kdož mohou a mají přispět
k včasné realizaci nezbytných opatření.
Z toho důvodu se požaduje i od chovatele (a platí
to především pro chovatelskou organizaci),
aby se nespokojil jen s oznámením takového
podezření orgánu veterinární
péče, ale podle svých znalostí a možností
iniciativně provedl vhodná organizační,
karanténní a podobná opatření,
která napomáhají zejména zamezení
šíření nákazy nebo jiného
hromadného onemocnění zvířat
a zmenšování potenciálních ztrát.
Splněním obecných povinností stanovených
v odstavci 1 není dotčeno plnění povinností
uložených příslušným orgánům
tímto zákonem a předpisy vydanými
na jeho základě a právními předpisy
o péči o zdraví lidu.
Výčet velmi nebezpečných a nebezpečných
nákaz zvířat a vymezení pojmu "jiné
hromadné onemocnění zvířat"
je věcí prováděcího předpisu.
K § 10:
Základní povinnosti při výrobě,
zpracovávání, ošetřování,
skladování a přepravě živočišných
produktů se v zájmu náležité
ochrany spotřebitele vztahují na každého,
kdo se na této činnosti podílí, tj.
nejen na organizace potravinářského průmyslu,
ale i na jiné organizace a občany.
Obdobně jako při péči o zdraví
hospodářských zvířat je i při
výrobě živočišných produktů
a zacházení s nimi položen důraz především
na prevenci.
V zájmu vyloučení, popřípadě
snížení zdravotních rizik, jež
vyplývají z rostoucího používání
chemických látek v zemědělské
prvovýrobě i ve zpracovatelském průmyslu,
jakož i ze "samovolného" vstupu těchto
látek do výrobního procesu ze životního
(zemědělského i průmyslového)
prostředí, se zvyšuje význam dozoru
zaměřeného na sledování tzv.
chemické zdravotní nezávadnosti živočišných
produktů.
K § 11 - 13:
Jatečnými zvířaty se rozumějí
i zvířata určená k jatečným
účelům, zejména skot, prasata, ovce,
kozy, hrabavá a vodní drůbež, lichokopytníci
a králíci.
Prohlídka jatečných zvířat
a masa, jež probíhá způsobem přesně
stanoveným pro jednotlivé druhy jatečných
zvířat v celém procesu jejich zpracovávání
(před porážkou, při porážení
i po poražení) a vyúsťuje v rozhodnutí
příslušného veterinárního
lékaře o mase (z hlediska jeho poživatelnosti,
podmíněné poživatelnosti či nepoživatelnosti),
zaručuje uvádění jen zdravotně
nezávadného masa a masných výrobků
do oběhu. Přiměřeně to platí
i o mase jiných zvířat (hlavně zvěře
a ryb).
Ve srovnání se současným stavem se
prohlubuje dozor nad výrobou a zpracováváním
mléka. Sleduje se tím postupně přiblížení
úrovně dozoru nad zdravotní nezávadností
mléka a mléčných výrobků
úrovni dozoru nad zdravotní nezávadností
masa a masných výrobků.
Jatečná zvířata, jejichž maso
je určeno pro potřeby vnitřního trhu
nebo zahraničního obchodu, se porážejí
zásadně na jatkách (režim tzv. domácích
porážek upraví prováděcí
předpis), jatečná zvířata nemocná
na sanitních jatkách (v sanitním oddělení
jatek).
Vhodnými dopravními prostředky k přepravě
živočišných produktů jsou zejména
chladírenské a izotermické dopravní
prostředky s povrchem ložní plochy a bočních
stěn ze zdravotně nezávadného, nepropustného
a dobře čistitelného a dezinfikovatelného
materiálu.
K § 15:
Význam zabezpečování zdravotní
nezávadnosti krmiv je dán významem správné
výživy pro zdraví a užitkovost hospodářských
zvířat a pro výrobu zdravotně nezávadných
živočišných produktů. Pozornost
se věnuje - jako v souvislosti se zabezpečováním
zdravotní nezávadnosti živočišných
produktů - hlavně tomu, aby byla vyloučena,
popřípadě snížena.rizika, která
vyplývají z používání
chemických látek v zemědělské
prvovýrobě, při konzervaci, jiných
způsobech ošetřování, dalších
úpravách a skladování krmiv, anebo
která "samovolně" vstupují do procesu
výroby krmiv. Nejvyšší přípustná
množství cizorodých látek v krmivech
(znečišťujících, přídatných,
reziduí pesticidů) stanoví prováděcí
předpis.
Při výkonu veterinárního dozoru nad
zdravotní nezávadností krmiv se sleduje i
vliv krmiv určitého složení a vlastností
na rozvíjení fyziologických funkcí
a na celkový stav organismu zvířat se zřetelem
na optimální využití jejich biologického
potenciálu.
Dosud nepoužívanými krmivy se rozumějí
krmiva, jež obsahují látky dosud nepoužívané
ke krmení zvířat, anebo při jejichž
výrobě byly využity nové technologické
postupy.
Jejich ověřování se provádí
pod dozorem orgánu veterinární péče,
popřípadě za jím stanovených
podmínek; jeho účelem je zjistit, zda ověřované
krmivo nemá nepříznivý vliv na zdraví
zvířat a zdravotní nezávadnost jejich
produktů.
K § 16 a 17:
Nároky na veterinární ochranu státního
území rostou s rozvojem vnějších
ekonomických vztahů a s přihlédnutím
ke geografické poloze republiky.
Větší část dovozu, průvozu
a vývozu zvířat, živočišných
produktů a krmiv, jakož i předmětů,
které mohou být nositeli původců nákaz,
se uskutečňuje na základě podmínek
stanovených mezinárodní smlouvou (dohodou),
podle okolností a potřeb doplňovaných
podmínkami stanovenými ve vydaném veterinárním
povolení. Toto povolení nebude podle prováděcího
předpisu vyžadováno jen k dovozu, průvozu
a vývozu některých druhů neobchodního
zboží přepravovaného v cestovním
styku, poštou, vlakem jako cestovní zavazadlo či
spěšnina nebo na letecký nákladní
list (např. některých druhů zvířat,
potravin živočišného původu tepelně
zpracovaných, zpracovaných kožešin a kůží
a preparovaných loveckých trofejí).
Jinak zákon stanoví pouze základní
požadavky veterinární péče na
dovážená a provážená zvířata,
živočišné produkty a krmiva. Úprava
podrobnějších podmínek, stejně
jako umísťování dovezených zvířat
v karanténě a odděleného uskladňování
živočišných produktů a krmiv, se
svěřuje prováděcímu předpisu.
Pohraniční veterinární kontrola se
provádí obvykle společně s pohraniční,
celní, popřípadě rostlinolékařskou
prohlídkou na nádražích, na silničních
přechodech, v přístavech a na letištích,
jimiž přichází zboží na
území republiky nebo je opouští, popřípadě
na vyclívacích poštách, tzv. nácestných
střediscích, stanicích mezinárodních
kusových zásilek apod. V rámci spolupráce
socialistických států se na základě
příslušných dohod v některých
místech praktikuje provádění společné
pohraniční veterinární kontroly.
Pohraniční veterinární kontrola spočívá
zpravidla v kontrole dokladů (přepravních
a průvodních listin) a ve vyšetření
zvířat nebo prohlídce živočišných
produktů a krmiv.
Ustanovení o povinnostech dopravních organizací
a pošty korespondují s obdobnými ustanoveními
celních předpisů (§ 36 odst. 1, §
37 odst. 1 a 3 celního zákona č. 44/1974
Sb.).
K § 18:
Ustanovení o veterinárních léčivech
a přípravcích vychází zejména
z toho, že
- výroba veterinárních léčiv
se zajišťuje jen zčásti v organizacích
v působnosti ministerstev zemědělství
a výživy republik (převážně
v působnosti jiných ústředních
orgánů státní správy, jmenovitě
ministerstev zdravotnictví republik),
- převážná část veterinárních
léčiv a přípravků je zahrnována
mezi léčivé přípravky, které
podléhají registraci podle vyhlášek
ministerstev zdravotnictví republik o registraci hromadně
vyráběných léčivých
přípravků.
Se zřetelem na svůj vliv na organismus zvířat
i na živočišné produkty podléhají
veterinární léčiva a přípravky
nejen vnitropodnikové kontrole, ale také objektivní,
vrcholné odborné kontrole z hlediska jejich účinnosti
a neškodnosti. Tuto kontrolu provádějí
jednak státní ústavy pro kontrolu léčiv
(podle ustanovení § 63 odst. 2 zákona č.
20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu), jednak
i ústavy pro státní kontrolu veterinárních
biopreparátů a léčiv.
K § 19 - 21:
Veterinární asanační činnost
zabezpečovaná organizacemi (zařízeními)
pověřenými prováděním
veterinárních asanačních úkonů
je rozdělena do tří úseků;
její těžiště je však ve svozu
a zpracovávání, popřípadě
neškodném odstraňování konfiskátů
živočišného původu. Odchyt a utracení,
popřípadě karanténování
toulavých psů, koček i jiných zvířat
jsou opatřeními důležitými z
hlediska předcházení šíření
nákaz zvířat a ohrožení zdraví
lidí zoonózami (především vzteklinou).
V zájmu odstranění pochybností zákon
výslovně stanoví, že konfiskáty
živočišného původu jsou ve vlastnictví
státu.
Zejména pro obsah živočišné bílkoviny
se konfiskáty živočišného původu
racionálně zpracovávají ke krmným
účelům, popřípadě jinak
průmyslově využívají.
Zdravotním rizikům vyplývajícím
z manipulace s konfiskáty živočišného
původu i jejich hospodářského významu
odpovídají povinnosti organizací a občanů
týkající se hlášení, třídění,
ošetřování a ukládání
konfiskátů živočišného původu.
Od organizací, které jsou uvedeny v § 20 odst.
1, a od občanů se vyžaduje, aby podle okolností
konkrétního případu (podle toho, o
jaké zvíře se jedná, jakým
způsobem uhynulo) hlásili výskyt konfiskátu
živočišného původu příslušnému
orgánu veterinární péče a postupovali
podle jeho pokynu, zejména do odvozu uložili konfiskát
na vhodném místě.
K § 22:
Veterinární dozor vykonávají orgány
veterinární péče ve všech fázích
výrobního procesu v zemědělské
prvovýrobě, ve zpracovatelském průmyslu
(tedy nikoli jen ve vztahu k finálním výrobkům)
nad dodržováním podmínek a plněním
povinností, které jsou stanoveny právními
předpisy o veterinární péči
a - jde-li o podmínky a povinnosti k zabezpečení
zdravotní nezávadnosti živočišných
produktů právními předpisy o péči
o zdraví lidu. K specifickým formám tohoto
dozoru patří také prohlídka jatečných
zvířat a masa, veterinární vyšetření
jiných zvířat a jejich masa, veterinární
vyšetření mléka a pohraniční
veterinární kontrola. Takto vykonávaný
veterinární dozor je základním nástrojem
prosazování společenských zájmů
orgány veterinární péče.
S výkonem veterinárního dozoru úzce
souvisí vydávání závazných
pokynů; orgány veterinární péče
jimi ukládají odstranění zjištěných
nedostatků.
Zákony ČNR a SNR stanoví, které orgány
veterinární péče a jakým způsobem
vydávají závazné pokyny.
K § 23:
Veterinární opatření uvedená
v tomto ustanovení mají charakter opatření
mimořádných, jež jsou ukládána
za mimořádných situací uvedených
v odstavci 1.
Zákony ČNR a SNR stanoví, které orgány
a jakým způsobem ukládají tato veterinární
opatření.
K § 24:
Výrazně preventivní funkci budou plnit i
závazné posudky orgánů veterinární
péče k některým stavbám a zařízením,
k zavádění některých nových
strojů, technologických a pracovních postupů
a k návrhům některých technických
norem. Jejich obligatorní vyžadování
a závazná povaha přispějí k
tomu, aby byly náležitě a včas respektovány
požadavky veterinární péče a
aby nebyly event. nedostatky odstraňovány teprve
dodatečně s vynakládáním zbytečných
nebo neúměrných nákladů, popřípadě
po způsobení zbytečných ztrát.
Vydávání závazných posudků
orgánů veterinární péče
je určitou obdobou vydávání závazných
posudků orgánů hygienické služby
(§ 4 zákona č. 20/1966 Sb., o péči
o zdraví lidu).
K § 25 - 26:
Odborné činnosti při plnění
úkolů veterinární péče
mohou vedle absolventů vysokých škol veterinárních
a středních odborných škol veterinárního
oboru vykonávat také někteří
další pracovníci, jako např. farmaceuti,
chemici, biologové, technici, laboranti apod.
Ustanovení o specializační přípravě
veterinárních lékařů a jiných
formách dalšího vzdělávání
veterinárních pracovníků vychází
z dosavadní praxe (blízké praxi uplatňované
při dalším vzdělávání
lékařů a farmaceutů).
Oprávnění pracovníků orgánů
veterinární péče jsou nezbytná
k náležitému plnění jejích
úkolů.
K § 27 - 31:
Dodržování povinností vyplývajících
z právních předpisů o veterinární
péči spočívá dosud převážně
jen na odborné autoritě veterinárních
pracovníků a na odpovědnosti a uvědomělém
přístupu vedoucích hospodářských
pracovníků chovatelských organizací
a organizací zacházejících s živočišnými
produkty a krmivy k plnění úkolů veterinární
péče. To se mnohdy považuje za nedostatek,
a proto se přistupuje k úpravě sankcí
za porušení povinností stanovených tímto
zákonem a prováděcími předpisy.
Vymezují se jednotlivé skutkové podstaty
a stanoví se pokuty v diferencované výši;
v případě přestupků je možno
uložit i důtku.
Při určení výše pokuty organizacím
se přihlíží hlavně k obdobnému
ustanovení zákonů národních
rad o plemenitbě hospodářských zvířat
(§ 23 odst. 1 zákona ČNR č. 86/1972
Sb. a § 25 odst. 1 zákona SNR č. 110/1972 Sb.).
Event. postih organizace se nedotkne zejména odpovědnosti
jejích pracovníků (členů) podle
pracovně právních (družstevně
právních) předpisů.
Při určení výše pokuty občanům
se bere zřetel jednak na celní předpisy (§
85 odst. 2 a § 86 odsť. 2 celního zákona
č. 44/1974 Sb.), jednak na připravovanou novou právní
úpravu přestupků.
K ukládání a vybírání
pokut v blokovém řízení jsou již
v současné době oprávněni někteří
veterinární lékaři veterinárních
organizací, ovšem jen na základě pověření
okresním národním výborem (§
2 vyhlášky ministerstva vnitra č. 61/1961 Sb.,
o blokovém řízení, ve znění
pozdějších předpisů). Toto řešení
je však nedostatečné a nedůsledné
(uplatňované nejednotně a v různém
rozsahu).
Zákony ČNR a SNR stanoví, které orgány
jsou oprávněny ukládat pokuty, popřípadě
důtky.
K § 32:
Poskytování podpor k úhradě nebo zmírnění
škod, popřípadě nákladů
vzniklých provedením ochranných a zdolávacích
opatření, jakož i škod vzniklých
uhynutím zvířat v důsledku nákazy
nebo jiného hromadného onemocnění
zvířat, a poskytování náhrad
ušlého výdělku osobám zdržujícím
se v obci, popřípadě v objektech, na něž
se vztahují ochranná a zdolávací opatření,
byla dosud upravena jen prováděcím předpisem
(vyhláškou ministerstva zemědělství,
lesního a vodního hospodářství
č. 49/1963 Sb.).
Se zřetelem na povahu a dopady těchto právních
vztahů upravují se nyní v zákoně
a jen úprava podrobností se ponechává
prováděcímu předpisu.
K § 33:
Pohotovostní plány ochranných a zdolávacích
opatření pro případ výskytu
velmi nebezpečných nákaz zvířat
a ozdravovací plány ke zdolání stanovených
nebezpečných nákaz, hospodářsky
významných jiných hromadných onemocnění
a poruch reprodukce zvířat, které vypracovávají
chovatelské organizace, se osvědčují
a plní významnou úlohu při zdolávání
velmi nebezpečných a nebezpečných
nákaz a jiných hromadných onemocnění
zvířat.
Obdobnou úlohu v organizacích potravinářského
průmyslu plní pohotovostní plány veterinárních
hygienických opatření pro případ
výskytu velmi nebezpečných nákaz a
programy hygienických a sanitačních opatření.
Plány uvedené v odstavci 1 a 2 schvalují
orgány veterinární péče určené
v zákonech ČNR a SNR.
K § 34:
Při úpravě vzájemných vztahů
mezi orgány veterinární péče
a veterinární službou v působnosti federálního
ministerstva národní obrany, federálního
ministerstva vnitra, ministerstva vnitra České socialistické
republiky a ministerstva vnitra Slovenské socialistické
republiky se vychází v podstatě z nynějšího
stavu; větší pozornost se věnuje konkrétní
součinnosti a jednotnému provádění
ochranných a zdolávacích opatření,
veterinárních hygienických opatření,
opatření k zabezpečení zdravotní
nezávadnosti krmiv a opatření k veterinární
ochraně státního území.
Toto ustanovení se netýká sborů nápravné
výchovy, které nemají vlastní veterinární
službu; jejich potřeby na úseku veterinární
péče zajišťují, tak jako dosud,
orgány veterinární péče.
Finanční dopad
Výkon některých odborných činností
podnikovou veterinární službou povede k postupnému
a přiměřenému snížení
příjmů z ročních paušálních
náhrad, jež tyto organizace platí dosud za
veterinární úkony prováděné
pro jejich potřeby veterinárními organizacemi.
Předběžně se počítá
s tím, že v těchto případech
bude výše roční paušální
náhrady snížena na cca 30 - 40 nynější
výše.
Předpokládané omezení veterinárního
vyšetření jatečných zvířat
(prasat, ovcí a koz) určených k spotřebě
ve vlastní domácnosti jen na vybrané případy
sníží příjmy z úplat za
veterinární vyšetření těchto
zvířat (podle příslušných
cenových předpisů 36 Kčs včetně
cestovního paušálu u prasat, 20 Kčs
včetně cestovního paušálu u ovcí
a koz). Tyto příjmy činily v roce 1985 v
České socialistické republice cca 8 068 000
Kčs, ve Slovenské socialistické republice
cca 4 482 000 Kčs, v roce 1986 ve Slovenské socialistické
republice cca 3 640 000 Kčs; v České socialistické
republice se od 1. 1. 1986 na základě změny
účtové osnovy nesledují již tyto
příjmy odděleně, ale jen v rámci
příjmů od obyvatelstva celkem (tj. za veterinární
léčiva, za domácí porážky
a ostatní).
Snížení těchto příjmů
bude kompenzováno jednak snížením nákladů
na činnost orgánů veterinární
péče (zejména v důsledku přechodu
některých jejích veterinárních
pracovníků do funkcí veterinárních
lékařů a veterinárních techniků
socialistických organizací, v důsledku provádění
některých odborných činností
při plnění úkolů veterinární
péče v některých socialistických
organizacích vlastními veterinárními
lékaři a veterinárními techniky a
v důsledku snížení počtu úkonů
spojených s veterinárním vyšetřováním
jatečných zvířat určených
ke spotřebě ve vlastní domácnosti),
jednak příjmy z uplatňování
sankcí (pokut) za porušení povinností
stanovených právními předpisy o veterinární
péči.
Se zřetelem k tomu nebude realizace nové právní
úpravy veterinární péče spojena
se zvýšenými nároky na plán pracovních
sil, ani s novými požadavky na státní
rozpočty.
