Přes řadu úspěšných dramatických
děl i celých seriálů poslední
doby stále dost citelně chybějí novodobí
hrdinové, kteří jsou průkopníky
nového myšlení, nositeli vědeckotechnického
pokroku a propagátory nejprogresívnějších
oborů lidské práce, kteří jsou
vzorem pro mladé lidi.
Již mnohokrát bylo řečeno, že nebudeme
tvůrčím umělcům nařizovat,
jak a co mají psát. Právem však očekáváme,
že socialističtí umělci, jako občané
této země, se budou umělecky vyjadřovat
k nejzávažnějším problémům,
které naše socialistická společnost
v současné době řeší.
Zaměření schůze Sněmovny národů
na problematiku úspor materiálů, surovin,
paliv a energií podtrhuje celospolečenskou důležitost
tohoto problému. Zpráva s. Obziny a dosavadní
průběh rozpravy přinesl řadu konkrétních
podnětů pro zlepšení pedagogického
procesu i pro větší působivost publicistiky.
Ve výboru pro kulturu a výchovu je využijeme
v další práci.
Předsedající místopředseda
SN V. Štáfek: Děkuji poslankyni Veselé
a uděluji slovo poslanci Kováčovi.
Poslanec Z. Kováč: Vážený
súdruh predseda, vážené súdružky
poslankyne, súdruhovia poslanci, efektívne využívanie
palív, energie a pohonných hmôt v poľnohospodárstve
sa v posledných rokoch dostalo do popredia záujmu
na všetkých úrovniach riadenia, a to aj preto,
že energetická spotreba v poľnohospodárstve
značne vzrástla v súvislosti s úbytkom
pracovných síl. V procese socialistickej výstavby
bola vybudovaná moderná veľkovýrobná
základňa, ktorá dlhodobo zabezpečuje
vysoký štandard výživy, umožnila
podstatne zvýšiť produktivitu práce, a
tým uvoľniť značný počet
pracovníkov pre ostatné úseky národného
hospodárstva. Od začiatku socializácie vzrástla
poľnohospodárska výroba viac než dvojnásobne.
Hektárové úrody u obilnín vzrástli
z 1,58 na 4,4 tony, produkcia mlieka je za toto obdobie
trojnásobná a produkcia mäsa dokonca päťnásobná.
Pritom dnes pracuje v poľnohospodárstve iba 800 tisíc
pracovníkov, oproti 2,2 milióna na začiatku
socializácie.
Súdružky a súdruhovia poslanci, väčšina
faktorov v poľnohospodárstve je časovo variabilná
a má charakter sezónnych kampaní.
Preto hospodárenie s palivami a energiou má
svoje vlastné špecifiká, dané podmienkami,
v ktorých pracuje.
V súčasnej dobe sa naše poľnohospodárstvo
na celkovej spotrebe palív a energie v ČSSR podieľa
5,5 percentami. Nie je to veľa. Závažné
je však to, že poľnohospodársko-potravinársky
komplex významne ovplyvňuje palivovoenergetickú
bilanciu tým, že spotrebuje 30 % nafty z celorepublikovej
spotreby a podobné percento i ľahkého vykurovacieho
oleja, u ktorého za roky 1980-1985 v tomto rezorte
bola dosiahnutá úspora 168 tisíc ton. Naftu
spotrebovalo poľnohospodárstvo za to isté obdobie
5341 tisíc ton, čo znamenalo zníženie
spotreby o 699 tisíc ton oproti 6. päťročnici.
Cenné poznatky pre možnosti znižovania pohonných
hmôt získali poslanci pri skupinových prieskumoch
v Štátnej skúšobni poľnohospodárskych,
potravinárskych a lesníckych strojov v Prahe-Řepích,
v Rovinke, v Agrozete - Zetor Brno, v Poľnohospodárskom
nákupnom a zásobovacom podniku Bratislava, v Mliekárňach
Sedlčany a v ďalších. Ak si pripomenieme,
že v poľnohospodárstve pracuje okolo 130 tisíc
traktorov a takmer 30 tisíc nákladných automobilov
a špeciálnych strojov, vyjde nám, že najväčšie
úspory v spotrebe nafty možno dosiahnuť priamo
v poľnohospodárskej prvovýrobe.
Pre porovnanie spotreby pohonných hmôt nás
štátna skúšobňa informovala o československých
a zahraničných kolových traktoroch. Možno
konštatovať, že u 6. modernizácie
unifikovaného radu jedna má Zetor Brno prijateľnú
mernú spotrebu 235 g/kWh pohonných hmôt. V
zahraničí sa však vyrábajú traktory
so spotrebou o 15 g/kWh nižšou.
Veľmi priaznivé parametre v tomto smere majú
traktory s preplňovanými motormi Zetor, unifikovaný
rad dva, ktoré vyrába Martin. Žiaľ, tieto
na domácom trhu chýbajú.
Doteraz veľký podiel dopravy v poľnohospodárstve,
hlavne pre živočíšnu výrobu, je
zabezpečovaný traktorovou dopravou. Dopravná
vyhláška u nás povoľuje maximálnu
rýchlosť 25 km za hodinu a tak sú skonštruované
i traktory. To znamená, že traktoristi jazdia na
plný plyn, pričom je spotreba nafty vysoká.
Ak by takýmto spôsobom bola konštrukčne
obmedzená napríklad Š-105, stúpla by
spotreba benzínu z pôvodných 8 l na takmer
15 l na 100 km.
Úsporu PHM môžeme docieliť i účelnou
agregáciou dvoch prívesov. Veď v poľnohospodárstve
traktormi prevážame zväčša ľahké
substráty, ako seno, slamu a objemové krmivá,
ktorých mimochodom len pre dojnice treba dopraviť
cca 12 miliónov ton ročne. Sila traktorov podstatne
vzrástla, takže na 2 prívesy bohato stačí.
V iných krajinách, ako napr. v NDR, to je možné,
ale u nás skôr odôvodňujeme, čo
bráni tomu, aby traktor ťahal 2 prívesy. Výrobca
traktorov, federálne ministerstvá všeobecného
strojárstva, poľnohospodárstva a výživy
a dopravy by mali hľadať skôr možnosť,
ako tento problém v čo najkratšom čase
vyriešiť, a nie ho vysvetľovať.
Ďalšia možnosť, ako ušetriť pohonné
hmoty, je robiť operatívnu reguláciu režimu
jazdy. V zahraničí sa zavádzajú ekonometre,
prietokomery a ďalšie prostriedky, ktoré sú
dôležitým nástrojom merania spotreby
nafty na jednotlivé operácie. Treba si uvedomiť,
že u nás jazdí celý rad traktoristov
s rôznymi kvalitami a že pohonné hmoty sa platia
zo štátnych a družstevných prostriedkov.
Preto je nutné výskum a výrobu týchto
kontrolných prostriedkov urýchliť, aby tieto
mohli napomáhať až k priamej zainteresovanosti
týchto pracovníkov, ktorí spotrebu PHM najviac
ovplyvňujú. Nemalú pozornosť treba venovať
i vyraďovaniu starej, nehospodárnej techniky, ktorá
pracuje v niektorých poľnohospodárskych podnikoch
13 i viac rokov. Jednoducho nemajú možnosť nákupu
novej. Pri prideľovaní tzv. limitov sa berú
do úvahy len štatistické údaje a neberie
sa do úvahy biologický charakter poľnohospodárskej
výroby, to znamená, že na základe
hydrometeorologických podmienok treba urobiť jednotlivé
operácie v čo najkratšom čase, inak
dochádza k podstatným stratám, čo
sa dá dokumentovať napríklad pri sejbe obilnín,
kde za každý deň po agrotechnickom termíne
sa snižuje hektárový výnos až o
30 kg.
Súdružky poslankyne, súdruhovia poslanci, poľnohospodárske
podniky využívajú i netradičné
zdroje energie, ako je napríklad odpadové teplo
z kompresorových staníc plynovodu, a to na vykurovanie
skleníkov, na dosušovanie krmovín, na klimatizáciu
skladov ovocia a zeleniny a ďalšie. K tomuto účelu
budú slúžiť i geotermálne vody
v oblasti Žitného ostrova. Okrem toho značná
časť poľnohospodárskych podnikov využíva
solárnu energiu, ale hlavne odpadové teplo pri chladení
mlieka, na ohrievanie úžitkovej vody cez výmenníky
tepla, ktoré napríklad v mojom volebnom obvode Bratislava-vidiek
sú na všetkých chladičoch typu Pako.
Ako príklad z tohto okresu možno uviesť i recirkulačné
zariadenie pri sušičkách typu BS, ktoré
šetrí až 5 % spotreby energie a majú ho
tu poľnohospodári v 5 JRD. Značné množstvo
pohonných hmôt usporí i aplikátor herbicidov,
ako prídavné zariadenie na sejačky, ktoré
vyrába JRD Vysoká pri Morave a ktoré
ušetrí prakticky jednu pracovnú operáciu.
Pozitívnym príkladom úspory energie v mojom
volebnom obvode je i solárny senník, v ktorom sa
atmosférický vzduch, určený na sušenie
sena, prehrieva slnečnou energiou. Netradičné
využívanie energie v tomto okrese umožnilo napríklad
znížiť oproti roku 1980 spotrebu ľahkého
vykurovacieho oleja o 1650 ton.
Jednou z veľkých rezerv, ktoré naša spoločnosť
má, je využívanie energie z organických
odpadov a exkrementov v živočíšnej výrobe
pomocou bioplynu. I keď je potrebné doriešiť
vo výskume niektoré veci, domníevam sa, že
realizácia by mohla postupovať rýchlejšie
Jediné väčšie zariadenie - ako sa tu hovorilo
- na výrobu bioplynu bolo zriadené pri veľkovýkrmni
v Třeboni, pričom tu v priebehu 12 rokov, počas
ktorých toto zariadenie pracuje, došlo k celému
radu vylepšení, čím sa prevádzka
zefektívnila.
Súdružky, súdruhovia, skupinové, ale
i individuálne prieskumy nám ukázali, že
na efektívne využívanie palív, energie
a materiálov v poľnohospodárstve je
potrebné myslieť už pri projektovaní a
schvaľovaní investičnej výstavby, pri
vývoji a výrobe poľnohospodárskej techniky,
ako aj pri schvaľovaní rôznych vyhlášok,
aby tieto podporovali možností úspory palív,
energie a materiálov.
Ukázali tiež, že sa nám doteraz nepodarilo
uspokojivo vyriešiť princípy hmotnej zainteresovanosti
rôznych kategórií pracovníkov na úsporách
pohonných hmôt a energie. Toto je podľa
môjho názoru jedna z hlavných príčin
pomalého postupu v racionalizácii spotreby palív
a energie.
Pri zabezpečovaní týchto úloh treba
vychádzať z uznesení XVII. zjazdu KSČ
a 4. a 5. plenárneho zasadania ÚV KSČ
o prestavbe hospodárskeho mechanizmu a dynamike urýchlenia
vedeckotechnického rozvoja v praxi. Úspechy v tomto
smere závisia v prvom rade od pochopenia a dôslednej
realizácie každého z nás, aby sme konečne
v plnom rozsahu realizovali zásadu, jednoty slov a činov.
Ďakujem.
Předsedající místopředseda
SN V. Štáfek: Děkuji poslanci Kováčovi.
Slovo má poslankyně Hyková, připraví
se poslankyně Gogová.
Poslankyně B. Hyková: Vážený
soudruhu předsedo, vážené soudružky
poslankyně, soudruzi poslanci, vážení
hosté, předmětem naší schůze
jsou otázky spojené s hospodařením
topnými plyny a energií v našem národním
hospodářství. Všichni víme z
vlastního poznání, že spotřeba
elektrické energie, topných plynů a dalších
zdrojů energie je jednou ze základních podmínek
normálního chodu hospodářského
a společenského života, a to po celých
24 hodin denně.
Tato nepřetržitá potřeba paliv a energie
na jedné straně a stále se prohlubující
nedostatek potřebných zdrojů energie, např.
ropných produktů na straně druhé vyžaduje,
aby stát věnoval náležitou pozornost
jak výrobě, skladování a plynulosti
dodávek, tak i podmínkám při rozdělování
a hledal cesty k úspoře nedostatkových
materiálů. To v praxi znamená jednak návrat
ke klasickým zdrojům energie, širší
využívání energie jaderné, ale
i hledání nových zdrojů a současně
i snižování energetické náročnosti.
Protože jsem sama zaměstnancem DP - Investora dopravních
staveb, který zabezpečuje investorsky jak výstavbu
metra, tak řadu staveb komunikačního systému
v Praze, chtěla bych se nejprve zaměřit na
cesty, které v oblasti úspor energie nastoupilo
silniční stavitelství, především
pak výstavba živičných vozovek.
Komplexní posouzení zahrnuje především
energetickou náročnost jako celek. Tato náročnost
se člení na 2 základní oblasti:
- prvotní, která zahrnuje energii pro těžbu
a zpracování surovin, výrobu polotovarů
u výrobce (např. panely), mimostaveništní
dopravu a další. Lze ji regulovat snížením
dovozních vzdáleností výchozích
surovin, především vhodným rozdělením
bilančních přídělů a
přesunem těžiště dopravy na železnici
nebo lodní dopravu;
- druhotnou, která zahrnuje veškerou energii, přímo
u zpracovatelského podniku, nutnou k výrobě
polotovaru, staveništní dopravu a uložení
materiálu do konstrukce. Tato náročnost je
do značné míry závislá na konkrétních
podmínkách staveniště, organizace i
vybavení podniku.
Mezi opatření, která nevyžadují
náročné investiční náklady,
je cesta využívání úsporných
živičných konstrukcí. Zavádění
těchto opatření je jen otázkou včasného
uplatnění v úvodních fázích
zpracování projektové dokumentace, v předvýrobní
a výrobní přípravě staveb.
Dalším významným zdrojem úspor
je znovuvyužívání materiálů,
získaných ze starých živičných
konstrukcí vybouráním nebo vyfrézováním,
které se po úpravě přidávají
do živičných směsí na obalovně
v množství 20 až 70 % hmotnosti, tzv. recykláž,
což výrazně ovlivní jak materiálovou,
tak energetickou bilanci nově budované konstrukce.
Vzhledem k tomu, že se speciální frézy
ve státech RVHP nevyrábějí a je nutný
jejich dovoz z kapitalistických států, jedná
se o cestu investičně náročnější.
Samostatnou oblastí v úspoře energie je výroba
živičných směsí. Potřebných
úspor lze dosáhnout buď radikálním
přechodem na jiná paliva, např. plynofikace,
popř. kombinace s elektroohřevem, nebo optimalizací
dílčích procesů výroby směsí
právě z hlediska spotřeby paliva. Sem patří
předběžné snižování
vlhkosti zpracovávaného kameniva, např. zastřešení
skládek drobného drceného a těženého
kameniva, dokonalá regulace spalovacího procesu,
např. výměna hořáků
a jejich dokonalé seřízení a pravidelná
kontrola, uzpůsobení režimu vysoušení
kameniva k maximálnímu využití vyprodukovaného
tepla, např. přelopatkování sušicího
bubnu, druhotné využití sálavého
tepla apod. Kombinací obou předchozích se
podařilo snížit měrnou spotřebu
paliva z průměru 0,310 na 0,290 GJ/t vyrobené
směsi v porovnání let 1985 a 1986. Přitom
lze konstatovat, že i 13 let stará obalovna
po úpravách a dílčí výměně
zařízení dosahuje nižší
měrné spotřeby paliva než obalovny nově
vyrobené. V této oblasti lze kladně hodnotit
spolupráci se Státní energetickou inspekcí,
která na základě sjednaných měření
pro daný typ obalovny provádí vyhodnocení
spotřeby paliv a energií a energetické
náročnosti výroby živičných
směsí a schvaluje normy spotřeby paliva a
elektrické energie v přesně stanovených
podmínkách platnosti.
Plynofikace obalovny kromě úspor ropných
produktů znamená i výrazné snížení
úletu SO2 a tím i snížení
znečišťování ovzduší.
Plynofikace však znamená investiční
náklady kolem 5 miliónů Kčs a přitom
může dojít k tomu, že nadřízený
orgán, který plynofikaci schválil, není
po roce provozu schopen pro další léta provozu
zajistit bilančně příděl plynu.
Tolik asi k hledání a realizaci úspor při
výstavbě živičných vozovek, i
když nelze tento výčet považovat za úplný
a vyčerpávající.
Vážené soudružky, vážení
soudruzi, výroba, rozvod a spotřeba elektrické
energie je upravena zákonem č. 79 z roku 1957 a
plynárenství zákonem č. 67 z roku
1960. Na oba zákony navazují prováděcí
předpisy o základních podmínkách
dodávek elektrické energie, topných plynů,
ropy a gazolinu, jejichž poslední novela byla provedena
v roce 1982.
To, že hospodaření s elektrickou energií
a topnými plyny je upraveno formou nejvyšší,
t. j. zákony, svědčí nejen o tom,
jak vysoce byl hodnocen již téměř před
30 lety jejich význam pro národní hospodářství,
ale současně i o zájmu státu
od samého počátku vytvořením
speciálních orgánů kontrolovat jejich
spotřebu. Proto zákony upravují nejen zřizování
a provozování energetických děl a
plynárenských zařízení, ale
ukládají i povinnosti samotným odběratelům,
zejména přispívat vlastními opatřeními
k účelnému využívání
těchto zdrojů.
Čísla z posledních let však ukazují,
jak v důsledku nárůstu výroby jednotlivých
odvětví obrovsky vzrostla i spotřeba paliv
a energie, a že tato spotřeba je ve srovnání
s objemy výroby vyspělých států
nadprůměrná. Přitom zdroje energie
i surovin jsou v ČSSR omezené.
Na růst spotřeby paliv a energie reagovalo vedení
státu změnou právních předpisů,
které vytvořily regulační systém
pomáhající zabezpečit dostatek energie
pro obyvatelstvo a přiměřený a modifikovaný
stav dodávek pro průmyslová odvětví
a ostatní socialistické odběratele. Kromě
zmíněných novel vyhlášek o dodávkách
paliv a energie jsou vypracována pravidla pro řízení
odběrů, která podrobně upravila a
do praxe zavedla formy spolupráce, které by měly
umožnit překlenout obtížná období,
kdy rozpor mezi potřebou a technickými možnostmi
naší energetiky je kritický.
Pravidla byla zpracována se spotřebitelskými
resorty tak, aby postihla specifické podmínky na
straně odběratelů, ve snaze snížit
negativní dopady omezování dodávek
plynů a energie na co nejmenší možnou
míru. Dokladem toho, že lze při oboustranné
snaze řešit i nepříznivé situace
v dodávkách paliv a energie, jsou tzv. socialistické
dohody, které se jako nový prvek ve vztazích
mezi odběrateli a dodavateli objevily. Ukazuje se vhodnější
umožnit organizacím, aby si vypracovaly takový
režim dodávek, který při zachování
limitu současně zabezpečuje i potřeby
výroby, než striktně uplatňovat majetkové
sankce. Ty samy o sobě kritické situace neřeší
a pro svůj omezený dosah nemohou být východiskem.
Je jistě nepopulární zabezpečovat
regulaci hospodaření s plynem a energií denními
pokyny, ale v současné době jiná cesta
není. Nejde o žádná administrativní
opatření diktovaná nějakými
limity, ale regulování spotřeby na možné
technické hranice zdrojů a rozvodných zařízení.
Dále je nutné mít na zřeteli, že
naše elektrizační a plynárenská
soustava neexistuje sama o sobě, ale že je napojena
na mezinárodní systémy. Proto musí
plnit i režimy pro ně stanovené. Z tohoto pohledu
je usměrňování spotřeby velkoodběratelů
jedinou možnou cestou regulace.
Jak z hlediska potřeb národního hospodářství
hodnotit stávající právní úpravu?
Mohu říci, že výbor ústavně
právní, jehož jsem členkou, se právě
touto problematikou zabýval a na ověření
účinnosti právních předpisů,
upravujících dodávky elektřiny, topných
plynů a dalších energetických
médií, zaměřil svůj poslanecký
průzkum. Průzkum byl proveden ve vybraných
průmyslových závodech (ve všech případech
šlo o velkoodběratele elektrické energie a
kromě jediného případu i o velkoodběratele
topného plynu), dále pak za účasti
poslanců z jiných výborů i na Státní
energetické inspekci.
Průzkumy v závodech ukázaly, že stávající
právní úprava, obsažená v citovaných
vyhláškách a směrnicích federálního
ministerstva paliv a energetiky, nečiní organizacím
při aplikaci v praxi velké obtíže a
lze ji na základě takto získaných
zkušeností považovat v podstatě za vyhovující.
Rovněž se potvrdilo, že řadu kritických
situací pomáhají řešit již
zmíněné socialistické dohody, které
organizace s příslušnými energetickými
závody uzavírají.
Bylo by mylné se domnívat, že žádné
problémy neexistují. Chci na tomto místě
uvést ty, které byly zjištěny u všech
organizací a které lze bez větších
úprav předpisů řešit.
1. Za současně platné úpravy je velmi
obtížné, jak již bylo uvedeno ve zpravodajské
zprávě, provádět při vyhlašování
vyšších regulačních stupňů
či při vzniku mimořádné situace
v organizaci operativní úpravy či přesuny
v odběrech. U elektrické energie složitá
administrativa (tj. stanovená lhůta pro podání
žádosti, postup přes podnik. generální
ředitelství, výrobní hospodářské
jed. notky, Generální ředitelství
energetických závodů) znemožňuje
prakticky provádět tyto přesuny v průběhu
čtvrtletí. U topného plynu lze operativně
řešit mimořádnou situaci formou přesunů
jen mezi odběrateli společného fondodržitele.