Úterý 19. května 1987

Přes řadu úspěšných dramatických děl i celých seriálů poslední doby stále dost citelně chybějí novodobí hrdinové, kteří jsou průkopníky nového myšlení, nositeli vědeckotechnického pokroku a propagátory nejprogresívnějších oborů lidské práce, kteří jsou vzorem pro mladé lidi.

Již mnohokrát bylo řečeno, že nebudeme tvůrčím umělcům nařizovat, jak a co mají psát. Právem však očekáváme, že socialističtí umělci, jako občané této země, se budou umělecky vyjadřovat k nejzávažnějším problémům, které naše socialistická společnost v současné době řeší.

Zaměření schůze Sněmovny národů na problematiku úspor materiálů, surovin, paliv a energií podtrhuje celospolečenskou důležitost tohoto problému. Zpráva s. Obziny a dosavadní průběh rozpravy přinesl řadu konkrétních podnětů pro zlepšení pedagogického procesu i pro větší působivost publicistiky. Ve výboru pro kulturu a výchovu je využijeme v další práci.

Předsedající místopředseda SN V. Štáfek: Děkuji poslankyni Veselé a uděluji slovo poslanci Kováčovi.

Poslanec Z. Kováč: Vážený súdruh predseda, vážené súdružky poslankyne, súdruhovia poslanci, efektívne využívanie palív, energie a pohonných hmôt v poľnohospodárstve sa v posledných rokoch dostalo do popredia záujmu na všetkých úrovniach riadenia, a to aj preto, že energetická spotreba v poľnohospodárstve značne vzrástla v súvislosti s úbytkom pracovných síl. V procese socialistickej výstavby bola vybudovaná moderná veľkovýrobná základňa, ktorá dlhodobo zabezpečuje vysoký štandard výživy, umožnila podstatne zvýšiť produktivitu práce, a tým uvoľniť značný počet pracovníkov pre ostatné úseky národného hospodárstva. Od začiatku socializácie vzrástla poľnohospodárska výroba viac než dvojnásobne. Hektárové úrody u obilnín vzrástli z 1,58 na 4,4 tony, produkcia mlieka je za toto obdobie trojnásobná a produkcia mäsa dokonca päťnásobná. Pritom dnes pracuje v poľnohospodárstve iba 800 tisíc pracovníkov, oproti 2,2 milióna na začiatku socializácie.

Súdružky a súdruhovia poslanci, väčšina faktorov v poľnohospodárstve je časovo variabilná a má charakter sezónnych kampaní. Preto hospodárenie s palivami a energiou má svoje vlastné špecifiká, dané podmienkami, v ktorých pracuje.

V súčasnej dobe sa naše poľnohospodárstvo na celkovej spotrebe palív a energie v ČSSR podieľa 5,5 percentami. Nie je to veľa. Závažné je však to, že poľnohospodársko-potravinársky komplex významne ovplyvňuje palivovoenergetickú bilanciu tým, že spotrebuje 30 % nafty z celorepublikovej spotreby a podobné percento i ľahkého vykurovacieho oleja, u ktorého za roky 1980-1985 v tomto rezorte bola dosiahnutá úspora 168 tisíc ton. Naftu spotrebovalo poľnohospodárstvo za to isté obdobie 5341 tisíc ton, čo znamenalo zníženie spotreby o 699 tisíc ton oproti 6. päťročnici.

Cenné poznatky pre možnosti znižovania pohonných hmôt získali poslanci pri skupinových prieskumoch v Štátnej skúšobni poľnohospodárskych, potravinárskych a lesníckych strojov v Prahe-Řepích, v Rovinke, v Agrozete - Zetor Brno, v Poľnohospodárskom nákupnom a zásobovacom podniku Bratislava, v Mliekárňach Sedlčany a v ďalších. Ak si pripomenieme, že v poľnohospodárstve pracuje okolo 130 tisíc traktorov a takmer 30 tisíc nákladných automobilov a špeciálnych strojov, vyjde nám, že najväčšie úspory v spotrebe nafty možno dosiahnuť priamo v poľnohospodárskej prvovýrobe.

Pre porovnanie spotreby pohonných hmôt nás štátna skúšobňa informovala o československých a zahraničných kolových traktoroch. Možno konštatovať, že u 6. modernizácie unifikovaného radu jedna má Zetor Brno prijateľnú mernú spotrebu 235 g/kWh pohonných hmôt. V zahraničí sa však vyrábajú traktory so spotrebou o 15 g/kWh nižšou.

Veľmi priaznivé parametre v tomto smere majú traktory s preplňovanými motormi Zetor, unifikovaný rad dva, ktoré vyrába Martin. Žiaľ, tieto na domácom trhu chýbajú.

Doteraz veľký podiel dopravy v poľnohospodárstve, hlavne pre živočíšnu výrobu, je zabezpečovaný traktorovou dopravou. Dopravná vyhláška u nás povoľuje maximálnu rýchlosť 25 km za hodinu a tak sú skonštruované i traktory. To znamená, že traktoristi jazdia na plný plyn, pričom je spotreba nafty vysoká. Ak by takýmto spôsobom bola konštrukčne obmedzená napríklad Š-105, stúpla by spotreba benzínu z pôvodných 8 l na takmer 15 l na 100 km.

Úsporu PHM môžeme docieliť i účelnou agregáciou dvoch prívesov. Veď v poľnohospodárstve traktormi prevážame zväčša ľahké substráty, ako seno, slamu a objemové krmivá, ktorých mimochodom len pre dojnice treba dopraviť cca 12 miliónov ton ročne. Sila traktorov podstatne vzrástla, takže na 2 prívesy bohato stačí. V iných krajinách, ako napr. v NDR, to je možné, ale u nás skôr odôvodňujeme, čo bráni tomu, aby traktor ťahal 2 prívesy. Výrobca traktorov, federálne ministerstvá všeobecného strojárstva, poľnohospodárstva a výživy a dopravy by mali hľadať skôr možnosť, ako tento problém v čo najkratšom čase vyriešiť, a nie ho vysvetľovať.

Ďalšia možnosť, ako ušetriť pohonné hmoty, je robiť operatívnu reguláciu režimu jazdy. V zahraničí sa zavádzajú ekonometre, prietokomery a ďalšie prostriedky, ktoré sú dôležitým nástrojom merania spotreby nafty na jednotlivé operácie. Treba si uvedomiť, že u nás jazdí celý rad traktoristov s rôznymi kvalitami a že pohonné hmoty sa platia zo štátnych a družstevných prostriedkov. Preto je nutné výskum a výrobu týchto kontrolných prostriedkov urýchliť, aby tieto mohli napomáhať až k priamej zainteresovanosti týchto pracovníkov, ktorí spotrebu PHM najviac ovplyvňujú. Nemalú pozornosť treba venovať i vyraďovaniu starej, nehospodárnej techniky, ktorá pracuje v niektorých poľnohospodárskych podnikoch 13 i viac rokov. Jednoducho nemajú možnosť nákupu novej. Pri prideľovaní tzv. limitov sa berú do úvahy len štatistické údaje a neberie sa do úvahy biologický charakter poľnohospodárskej výroby, to znamená, že na základe hydrometeorologických podmienok treba urobiť jednotlivé operácie v čo najkratšom čase, inak dochádza k podstatným stratám, čo sa dá dokumentovať napríklad pri sejbe obilnín, kde za každý deň po agrotechnickom termíne sa snižuje hektárový výnos až o 30 kg.

Súdružky poslankyne, súdruhovia poslanci, poľnohospodárske podniky využívajú i netradičné zdroje energie, ako je napríklad odpadové teplo z kompresorových staníc plynovodu, a to na vykurovanie skleníkov, na dosušovanie krmovín, na klimatizáciu skladov ovocia a zeleniny a ďalšie. K tomuto účelu budú slúžiť i geotermálne vody v oblasti Žitného ostrova. Okrem toho značná časť poľnohospodárskych podnikov využíva solárnu energiu, ale hlavne odpadové teplo pri chladení mlieka, na ohrievanie úžitkovej vody cez výmenníky tepla, ktoré napríklad v mojom volebnom obvode Bratislava-vidiek sú na všetkých chladičoch typu Pako. Ako príklad z tohto okresu možno uviesť i recirkulačné zariadenie pri sušičkách typu BS, ktoré šetrí až 5 % spotreby energie a majú ho tu poľnohospodári v 5 JRD. Značné množstvo pohonných hmôt usporí i aplikátor herbicidov, ako prídavné zariadenie na sejačky, ktoré vyrába JRD Vysoká pri Morave a ktoré ušetrí prakticky jednu pracovnú operáciu.

Pozitívnym príkladom úspory energie v mojom volebnom obvode je i solárny senník, v ktorom sa atmosférický vzduch, určený na sušenie sena, prehrieva slnečnou energiou. Netradičné využívanie energie v tomto okrese umožnilo napríklad znížiť oproti roku 1980 spotrebu ľahkého vykurovacieho oleja o 1650 ton.

Jednou z veľkých rezerv, ktoré naša spoločnosť má, je využívanie energie z organických odpadov a exkrementov v živočíšnej výrobe pomocou bioplynu. I keď je potrebné doriešiť vo výskume niektoré veci, domníevam sa, že realizácia by mohla postupovať rýchlejšie Jediné väčšie zariadenie - ako sa tu hovorilo - na výrobu bioplynu bolo zriadené pri veľkovýkrmni v Třeboni, pričom tu v priebehu 12 rokov, počas ktorých toto zariadenie pracuje, došlo k celému radu vylepšení, čím sa prevádzka zefektívnila.

Súdružky, súdruhovia, skupinové, ale i individuálne prieskumy nám ukázali, že na efektívne využívanie palív, energie a materiálov v poľnohospodárstve je potrebné myslieť už pri projektovaní a schvaľovaní investičnej výstavby, pri vývoji a výrobe poľnohospodárskej techniky, ako aj pri schvaľovaní rôznych vyhlášok, aby tieto podporovali možností úspory palív, energie a materiálov.

Ukázali tiež, že sa nám doteraz nepodarilo uspokojivo vyriešiť princípy hmotnej zainteresovanosti rôznych kategórií pracovníkov na úsporách pohonných hmôt a energie. Toto je podľa môjho názoru jedna z hlavných príčin pomalého postupu v racionalizácii spotreby palív a energie.

Pri zabezpečovaní týchto úloh treba vychádzať z uznesení XVII. zjazdu KSČ a 4. a 5. plenárneho zasadania ÚV KSČ o prestavbe hospodárskeho mechanizmu a dynamike urýchlenia vedeckotechnického rozvoja v praxi. Úspechy v tomto smere závisia v prvom rade od pochopenia a dôslednej realizácie každého z nás, aby sme konečne v plnom rozsahu realizovali zásadu, jednoty slov a činov. Ďakujem.

Předsedající místopředseda SN V. Štáfek: Děkuji poslanci Kováčovi. Slovo má poslankyně Hyková, připraví se poslankyně Gogová.

Poslankyně B. Hyková: Vážený soudruhu předsedo, vážené soudružky poslankyně, soudruzi poslanci, vážení hosté, předmětem naší schůze jsou otázky spojené s hospodařením topnými plyny a energií v našem národním hospodářství. Všichni víme z vlastního poznání, že spotřeba elektrické energie, topných plynů a dalších zdrojů energie je jednou ze základních podmínek normálního chodu hospodářského a společenského života, a to po celých 24 hodin denně.

Tato nepřetržitá potřeba paliv a energie na jedné straně a stále se prohlubující nedostatek potřebných zdrojů energie, např. ropných produktů na straně druhé vyžaduje, aby stát věnoval náležitou pozornost jak výrobě, skladování a plynulosti dodávek, tak i podmínkám při rozdělování a hledal cesty k úspoře nedostatkových materiálů. To v praxi znamená jednak návrat ke klasickým zdrojům energie, širší využívání energie jaderné, ale i hledání nových zdrojů a současně i snižování energetické náročnosti.

Protože jsem sama zaměstnancem DP - Investora dopravních staveb, který zabezpečuje investorsky jak výstavbu metra, tak řadu staveb komunikačního systému v Praze, chtěla bych se nejprve zaměřit na cesty, které v oblasti úspor energie nastoupilo silniční stavitelství, především pak výstavba živičných vozovek.

Komplexní posouzení zahrnuje především energetickou náročnost jako celek. Tato náročnost se člení na 2 základní oblasti:

- prvotní, která zahrnuje energii pro těžbu a zpracování surovin, výrobu polotovarů u výrobce (např. panely), mimostaveništní dopravu a další. Lze ji regulovat snížením dovozních vzdáleností výchozích surovin, především vhodným rozdělením bilančních přídělů a přesunem těžiště dopravy na železnici nebo lodní dopravu;

- druhotnou, která zahrnuje veškerou energii, přímo u zpracovatelského podniku, nutnou k výrobě polotovaru, staveništní dopravu a uložení materiálu do konstrukce. Tato náročnost je do značné míry závislá na konkrétních podmínkách staveniště, organizace i vybavení podniku.

Mezi opatření, která nevyžadují náročné investiční náklady, je cesta využívání úsporných živičných konstrukcí. Zavádění těchto opatření je jen otázkou včasného uplatnění v úvodních fázích zpracování projektové dokumentace, v předvýrobní a výrobní přípravě staveb.

Dalším významným zdrojem úspor je znovuvyužívání materiálů, získaných ze starých živičných konstrukcí vybouráním nebo vyfrézováním, které se po úpravě přidávají do živičných směsí na obalovně v množství 20 až 70 % hmotnosti, tzv. recykláž, což výrazně ovlivní jak materiálovou, tak energetickou bilanci nově budované konstrukce. Vzhledem k tomu, že se speciální frézy ve státech RVHP nevyrábějí a je nutný jejich dovoz z kapitalistických států, jedná se o cestu investičně náročnější.

Samostatnou oblastí v úspoře energie je výroba živičných směsí. Potřebných úspor lze dosáhnout buď radikálním přechodem na jiná paliva, např. plynofikace, popř. kombinace s elektroohřevem, nebo optimalizací dílčích procesů výroby směsí právě z hlediska spotřeby paliva. Sem patří předběžné snižování vlhkosti zpracovávaného kameniva, např. zastřešení skládek drobného drceného a těženého kameniva, dokonalá regulace spalovacího procesu, např. výměna hořáků a jejich dokonalé seřízení a pravidelná kontrola, uzpůsobení režimu vysoušení kameniva k maximálnímu využití vyprodukovaného tepla, např. přelopatkování sušicího bubnu, druhotné využití sálavého tepla apod. Kombinací obou předchozích se podařilo snížit měrnou spotřebu paliva z průměru 0,310 na 0,290 GJ/t vyrobené směsi v porovnání let 1985 a 1986. Přitom lze konstatovat, že i 13 let stará obalovna po úpravách a dílčí výměně zařízení dosahuje nižší měrné spotřeby paliva než obalovny nově vyrobené. V této oblasti lze kladně hodnotit spolupráci se Státní energetickou inspekcí, která na základě sjednaných měření pro daný typ obalovny provádí vyhodnocení spotřeby paliv a energií a energetické náročnosti výroby živičných směsí a schvaluje normy spotřeby paliva a elektrické energie v přesně stanovených podmínkách platnosti.

Plynofikace obalovny kromě úspor ropných produktů znamená i výrazné snížení úletu SO2 a tím i snížení znečišťování ovzduší. Plynofikace však znamená investiční náklady kolem 5 miliónů Kčs a přitom může dojít k tomu, že nadřízený orgán, který plynofikaci schválil, není po roce provozu schopen pro další léta provozu zajistit bilančně příděl plynu.

Tolik asi k hledání a realizaci úspor při výstavbě živičných vozovek, i když nelze tento výčet považovat za úplný a vyčerpávající.

Vážené soudružky, vážení soudruzi, výroba, rozvod a spotřeba elektrické energie je upravena zákonem č. 79 z roku 1957 a plynárenství zákonem č. 67 z roku 1960. Na oba zákony navazují prováděcí předpisy o základních podmínkách dodávek elektrické energie, topných plynů, ropy a gazolinu, jejichž poslední novela byla provedena v roce 1982.

To, že hospodaření s elektrickou energií a topnými plyny je upraveno formou nejvyšší, t. j. zákony, svědčí nejen o tom, jak vysoce byl hodnocen již téměř před 30 lety jejich význam pro národní hospodářství, ale současně i o zájmu státu od samého počátku vytvořením speciálních orgánů kontrolovat jejich spotřebu. Proto zákony upravují nejen zřizování a provozování energetických děl a plynárenských zařízení, ale ukládají i povinnosti samotným odběratelům, zejména přispívat vlastními opatřeními k účelnému využívání těchto zdrojů.

Čísla z posledních let však ukazují, jak v důsledku nárůstu výroby jednotlivých odvětví obrovsky vzrostla i spotřeba paliv a energie, a že tato spotřeba je ve srovnání s objemy výroby vyspělých států nadprůměrná. Přitom zdroje energie i surovin jsou v ČSSR omezené.

Na růst spotřeby paliv a energie reagovalo vedení státu změnou právních předpisů, které vytvořily regulační systém pomáhající zabezpečit dostatek energie pro obyvatelstvo a přiměřený a modifikovaný stav dodávek pro průmyslová odvětví a ostatní socialistické odběratele. Kromě zmíněných novel vyhlášek o dodávkách paliv a energie jsou vypracována pravidla pro řízení odběrů, která podrobně upravila a do praxe zavedla formy spolupráce, které by měly umožnit překlenout obtížná období, kdy rozpor mezi potřebou a technickými možnostmi naší energetiky je kritický.

Pravidla byla zpracována se spotřebitelskými resorty tak, aby postihla specifické podmínky na straně odběratelů, ve snaze snížit negativní dopady omezování dodávek plynů a energie na co nejmenší možnou míru. Dokladem toho, že lze při oboustranné snaze řešit i nepříznivé situace v dodávkách paliv a energie, jsou tzv. socialistické dohody, které se jako nový prvek ve vztazích mezi odběrateli a dodavateli objevily. Ukazuje se vhodnější umožnit organizacím, aby si vypracovaly takový režim dodávek, který při zachování limitu současně zabezpečuje i potřeby výroby, než striktně uplatňovat majetkové sankce. Ty samy o sobě kritické situace neřeší a pro svůj omezený dosah nemohou být východiskem.

Je jistě nepopulární zabezpečovat regulaci hospodaření s plynem a energií denními pokyny, ale v současné době jiná cesta není. Nejde o žádná administrativní opatření diktovaná nějakými limity, ale regulování spotřeby na možné technické hranice zdrojů a rozvodných zařízení. Dále je nutné mít na zřeteli, že naše elektrizační a plynárenská soustava neexistuje sama o sobě, ale že je napojena na mezinárodní systémy. Proto musí plnit i režimy pro ně stanovené. Z tohoto pohledu je usměrňování spotřeby velkoodběratelů jedinou možnou cestou regulace.

Jak z hlediska potřeb národního hospodářství hodnotit stávající právní úpravu?

Mohu říci, že výbor ústavně právní, jehož jsem členkou, se právě touto problematikou zabýval a na ověření účinnosti právních předpisů, upravujících dodávky elektřiny, topných plynů a dalších energetických médií, zaměřil svůj poslanecký průzkum. Průzkum byl proveden ve vybraných průmyslových závodech (ve všech případech šlo o velkoodběratele elektrické energie a kromě jediného případu i o velkoodběratele topného plynu), dále pak za účasti poslanců z jiných výborů i na Státní energetické inspekci.

Průzkumy v závodech ukázaly, že stávající právní úprava, obsažená v citovaných vyhláškách a směrnicích federálního ministerstva paliv a energetiky, nečiní organizacím při aplikaci v praxi velké obtíže a lze ji na základě takto získaných zkušeností považovat v podstatě za vyhovující. Rovněž se potvrdilo, že řadu kritických situací pomáhají řešit již zmíněné socialistické dohody, které organizace s příslušnými energetickými závody uzavírají.

Bylo by mylné se domnívat, že žádné problémy neexistují. Chci na tomto místě uvést ty, které byly zjištěny u všech organizací a které lze bez větších úprav předpisů řešit.

1. Za současně platné úpravy je velmi obtížné, jak již bylo uvedeno ve zpravodajské zprávě, provádět při vyhlašování vyšších regulačních stupňů či při vzniku mimořádné situace v organizaci operativní úpravy či přesuny v odběrech. U elektrické energie složitá administrativa (tj. stanovená lhůta pro podání žádosti, postup přes podnik. generální ředitelství, výrobní hospodářské jed. notky, Generální ředitelství energetických závodů) znemožňuje prakticky provádět tyto přesuny v průběhu čtvrtletí. U topného plynu lze operativně řešit mimořádnou situaci formou přesunů jen mezi odběrateli společného fondodržitele.

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP