Pri poslaneckých prieskumoch v rade podnikov sme sa presvedčili,
že už vlastné zostavovanie úloh štátneho
cieľového programu vykonáva sa prevažne
administratívne. Zaraďované sú úlohy,
ktoré vyhovujú stanoveným kritériám,
ale bez podrobnejšej analýzy a istoty konečného
efektu. Tam, kde sa výsledky úspor priamo premietajú
do hospodárenia vlastného podniku, vykazované
úspory sú skutočne reálne. V tých
prípadoch - a ako príklad môžem uviesť
naše poznatky z prieskumu v Severoslovenských celulózkach
a papierňach Ružomberok - premietajú dosiahnuté
úspory priamo do technicko-hospodárskych noriem.
Ide teda o priamu väzbu štátnej úlohy
na hmotnú zainteresovanosť pracujúcich. Domnievam
sa, že tento typ je v úplnom súlade so zásadami
prestavby ekonomického mechanizmu u nás.
Ako máme však posudzovať opačné
poznatky získané v prípadoch, keď ide
o úlohu realizovanú v jednom rezorte, s úsporami
v druhom rezorte? Stačí uviesť fakty napríklad
o úlohe č. 24-601 s názvom Minerálne
vlákna II - Nová Baňa. Investičná
výstavba s nákladmi vyše 300 mil. Kčs
má zabezpečiť výrobu 30 tis. ton izolačných
materiálov. Úspory palív a energie z tejto
jedinej akcie majú dosiahnuť 8 % z úspor celého
štátneho cieľového programu. Ide teda
o najvýznamnejšiu akciu celého programu.
Celú situáciu som si overila najskôr v podniku
a Výskumnom ústave pozemného staviteľstva
v Bratislave a potom som sa obrátila listom na ministra
priemyslu SSR, ktorý zabezpečuje výrobu izolačných
materiálov, ako aj na ministrov stavebníctva Českej
a Slovenskej socialistickej republiky. Okrem toho som konzultovala
aj názor Štátnej komisie pre vedeckotechnický
a investičný rozvoj. Zo všetkých strán
som bola ubezpečená, že vec je v poriadku.
Ja však tento pocit nemám. Prečo?
Výroba bude začatá, ako sa zdá, aj
cez určité ťažkosti v termíne.
Odbyt je formálne zaistený prísľubom
odberu od n. p. Stavivá. Nie sú však splnené
základné predpoklady cieľového programu,
pretože tento typ izolačného materiálu
nie je zahrnutý do stavebných projektov, čo
vyžaduje najmenej dva roky pre projekciu a schvaľovacie
pokračovanie. Tiež cena je v porovnaní s doposiaľ
používanými, ale nedostaťkovými
doskami z pevného polystyrénu takmer dvojnásobná.
Pritom však ide podľa stanoviska stavebníctva
v podstate o náhradu penového polystyrénu
a v tom prípade nezodpovedá rast výrobných
nákladov a tým aj ceny - zlepšeniu úžitkových
vlastností výrobku. Navyše má výskumný
ústav pozemného staviteľstva určité
technické a hygienické výhrady a vyžaduje
praktické overenie aspoň na tridsiatich bytových
jednotkách.
Aký záver z toho plynie pre štátny cieľový
program 02?
Ministerstvo priemyslu SSR vykáže množstvo vyrobeného
izolačného materiálu. Potrebné bude
donútiť stavebníctvo aplikovať drahší
materiál pri neprekročiteľnom limite nákladov
na bytovú jednotku. Nakoniec národné výbory
majú inkasovať úspory energie. V skutočnosti,
a to len v najlepšom prípade, bude väčšina
izolačného materiálu rozpredaná obyvateľstvu.
Nezabezpečenie hlavného smeru odbytu cez veľké
stavebníctvo, nezabezpečuje teda ani efektívne
úspory v zmysle štátneho cieľového
programu. To znamená len fiktívne vykazovanie splnenej
úlohy v jednom rezorte bez skutočne dosiahnutých
úspor v druhom rezorte.
Domnievam sa, že v celom procese tak prípravy, ako
aj realizácie i v následnej kontrole chýba
skutočne konkrétna koordinátorská
činnosť Štátnej komisie pre vedeckotechnický
a investičný rozvoj. Vo všetkých podnikoch,
ktoré sme navštívili, sa poukazovalo práve
na nedostatok vecných koordinačných prístupov
práve zo strany komisie.
Rovnaké námietky je potrebné vzniesť
aj voči vykazovaným úsporám. Vecná
kontrola skutočne dosiahnutých výsledkov
na mieste sa totiž prakticky nevykonáva.
Zaujímala som sa preto zvlášť o jediný
objektívny kontrolný orgán - Štátnu
energetickú inšpekciu ČSR a SSR, ktorý
by logicky prichádzal do úvahy. Zistila som, že
vo vzťahu k štátnemu cieľovému programu
02 nemá Štátna energetická inšpekcia
priamu väzbu. Kontrolu plnenia úloh štátneho
cieľového programu 02 uskutočňuje len
náhodne, na žiadosť Energetickej komisie vlády
ČSSR. Výsledky týchto kontrol odhalili u
Ministerstva obchodu ČSR nedostatky u 68 % kontrolovaných
úloh, u Ministerstva výživy ČSR u 78
%, u Federálneho ministerstva elektrotechnického
priemyslu u 54 %; dobrá situácia nie je ani v podnikoch
rezortu Federálneho ministerstva palív a energetiky.
Zistené bolo pritom, že plánovanie a vyhodnocovanie
úspor sa robí prevažne na základe odhadu.
Často dochádza k nesprávnym prepočtom
plánovaných a vykazovaných úspor a
tým k ich skresľovaniu. Do plánu a vykazovaného
plnenia sú zaraďované racionalizačné
opatrenia, ktoré nemajú racionalizačný
charakter, nie sú založené na vedeckotechnickom
rozvoji. Viac sú drobnými opatreniami tzv. údržbárskeho
charakteru, ktoré vyplývajú z povínností
organizácie, alebo už boli vykazované v predchádzajúcich
rokoch. Z toho je možné konštatovať, že
aj konečné výsledky za 7. päťročnicu
sú v skutočnosti nižšie ako uvádza
štatistika. Rovnakú kvalitu majú aj úspory,
o ktoré sa opierajú konečné ciele
8. päťročnice.
Súdružky a súdruhovia, ak zhrnieme poznatky
získané v priebehu prípravy 3. schôdze
Snemovne národov, potom musíme konštatovať,
že je pri zostavovaní, zabezpečovaní
a kontrole SCP 02 dosť byrokracie. Zložito sa pritom
schvaľujú aj drobné investičné
akcie potrebné k zabezpečeniu jeho úloh.
Zdá sa, že technické riadenie v týchto
otázkach, spojené s výkonom gestorskej funkcie
celého programu nie je na takej úrovni, ako treba.
Chcela by som preto položiť s. Obzinovi otázku:
"Aké opatrenie môže urobiť Štátna
komisia pre vedeckotechnický a investičný
rozvoj na zlepšenie tohoto stavu?
K celej problematike by som chcela dodať, že pri prieskumoch
sa vyskytli aj názory, že by sa nič nestalo,
keby sa celý SCP 02 zrušil a potrebné investičné
akcie sa zaradili do plánu investícií. Stačilo
by len kvalifikovane určiť zníženie energetickej
náročnosti pre jednotlivé VHJ a podniky.
Doterajší spôsob plánovania nenúti
podniky, aby čo najrýchlejšie využívali
všetky známe rezervy po splnení stanovených
úloh si ďalšie rezervy nechávajú
ako tzv. "strýčka" pre budúce obdobie.
Súdružky a súdruhovia, závery 5. zasadania
ÚV KSČ sme na jednej strane síce všetci
privítali a vyslovili sme im podporu - na druhej strane
však vyžadujú od každého z nás
- a to v ktorejkoľvek hospodárskej, alebo politickej
funkcii - rozhodný obrat v myslení. Som presvedčená,
že aj problémy, na ktoré sme v našich
volebných obvodoch pri príprave dnešnej schôdze
narazili, sú pozostatkom starého a dnes už
neprijateľného spôsobu riadenia. Preto som považovala
za svoju povinnosť, ako poslankyňa Federálneho
zhromaždenia na tieto skutočnosti dnešnú
samostatnú schôdzu Snemovne národov upozorniť.
Ďakujem za pozornosť.
Předseda SN J. Janík: Ďakujem
poslankyni Ivaničovej. Dávám slovo poslancovi
Haičmanovi, pripraví sa poslanec Dobrovolný.
Poslanec O. Haičman: Vážené
soudružky a soudruzi, státní cílové
programy se již staly nedílnou součástí
pětiletých a ročních prováděcích
plánů. Tyto programy jsou orientovány na
řešení nejdůležitějších
ekonomických problémů. Jedním z
nich je program 02 - racionalizace spotřeby paliv a
energie a další je program 03 - racionalizace
spotřeby materiálů.
V ČSSR je ve srovnání s průmyslově
vyspělejšími státy příliš
vysoká spotřeba energie i materiálu na výrobek,
což je jednou z příčin nižší
efektivnosti naší ekonomiky. Proto se těmito
otázkami zabývaly politické orgány.
Vláda ČSSR již v roce 1971 přijala opatření
k soustavnému a plán ovitému snižování
nároků na spotřebu paliv a energie v cílových
racionalizačních programech. Později - v
roce 1981 - byla jejich působnost rozšířena
formou státních cílových programů
02 SCP a SCP 03.
Po celou tuto dobu se postupně formovaly jak metody plánování,
tak i formy praktického zajišťování
úspor paliv a energie i materiálů. Úspory
byly čerpány převážně
využíváním dostupných rezerv,
které nevyžadovaly investiční prostředky
anebo nákladná opatření. Snad proto
se výsledky výzkumných a vývojových
prací, zaměřených konkrétně
jen na úspory paliv a energie, podílely jak už
zde bylo řečeno - jenom asi 6 % na dosažených
výsledcích. Je to nesporně málo, zejména
pro další období, kdy - jak už zde bylo
také řečeno - budou úkoly podstatně
vyšší a lehce dostupné rezervy vyčerpány.
Chtěl bych se proto ve svém vystoupení zabývat
otázkou, jak plní svoje poslání výzkum
a vývoj a jak se připravuje, aby vytvářel
předpoklady ke snížení energetické
náročnosti včetně toho, jak bude zajišťováno
efektivní hospodaření s odpadním teplem
a ostatními druhotnými zdroji energie.
Ve výboru pro průmysl, dopravu a obchod jsme k tomu
zaměřili některé poslanecké
průzkumy ve výrobních organizacích
a průzkum v Ústavu pro výzkum a využití
paliv.
Než budu hovořit o poznatcích z těchto
průzkumů, mám ještě dvě
poznámky.
Za prvé: problémy racionalizace spotřeby
paliv a energie řeší všechny členské
státy RVHP - to už je velká věc - vždyť
pouhé jedno procento ušetřených materiálových
nákladů představuje v rámci socialistického
společenství zhruba 12 mld. rublů. Možnosti
spolupráce a společného řešení
v podstatě stejných úkolů se přímo
nabízejí. Pokud bude využito, přinese
všem účastníkům vyšší
efekt vyplývající z dělby práce.
Jak v Ústavu pro výzkum a využití paliv,
tak i ve VHJ Chepos i První brněnské strojírně
jsme se přesvědčili, že jsou i z naší
strany dobré předpoklady pro tuto spolupráci.
Druhá poznámka se týká opatření
k zabezpečení cílů SCP 02. Je správné,
že v plánu rozvoje vědy a techniky je zahrnuto
pro 8. pětiletku mnohem více úkolů
výzkumu a vývoje, které mají zabezpečovat
tento program. Tento výzkum a vývoj má i
vazby na investice, materiální a finanční
zabezpečení. V tom se zabezpečení
SCP proti minulosti zlepšuje.
V plánu rozvoje vědy a techniky jsou zahrnuty práce
na vytvoření řídících
a automatizačních systémů pro řízení
a regulaci tepelných procesů, pro automatizované
ovládání přenosových a distribučních
sítí s výběrem nejvhodnějších
variant, zpracování parametrů a podkladů
pro projektování.
Jsou zadány úkoly pro realizaci vyšších
inovačních stupňů automatických
systémů řízení při využívání
odpadního tepla, dálkové dopravy tepla a
hromadném dálkovém ovládání
spotřebičů tepla. Dále je zde řada
racionalizačních technických úkolů.
Je třeba po pravdě říci, že úkoly,
které se zde mají řešit, jsou převážně
aplikací věcí, které jsou v zahraničí
vyřešené.
Za vážný problém považují
ve všech navštívených podnicích
to, že investice pro úkoly SCP 02 nemají žádnou
prioritu, a proto je dodavatelé odsunují.
Ústav pro výzkum a využití paliv
v Běchovicích se už 30 let zabývá
zplyňováním uhlí, čištěním
plynu a zpracováním odpadních vod a odpadních
a vedlejších surovin. Podílel se na
modernizaci tlakových generátorů pro plynárnu
Ústí (Užín) a tlakovou plynárnu
Chemických závodů v Záluží
u Mostu. Protože v roce 2000 bude ukončen provoz
svítiplynové sítě, ústav se
nyní podílí na hledání možnosti
dalšího využití těchto zařízení
v ČSSR. Snad by stálo za pokus hledat možnost
exportu tlakových generátorů, které
se dobře v ČSSR vyrábějí.
Pro využití příslušných
kapacit výzkumného ústavu by bylo dobré,
aby mu federální ministerstvo paliv a energetiky
zadalo nový koncepční výzkumný
úkol. Práce na čištění
kouřových plynů nevykázaly žádné
nové účinné metody. Bude zřejmě
vhodné, aby ústav se podílel na realizaci
licenčních odsiřovacích zařízení,
která se budují v elektrárně v Tušimicích.
Řada dílčích prací na čištění
odpadních vod, racionalizaci spotřeby plynných
a kapalných paliv doplňují program ústavu.
V 8. pětiletém plánu se počítá
i s využitím řady dílčích
výsledků výzkumu a vývoje,
které umožňují k plnění
plánovaných úspor využít více
druhotných zdrojů paliv a energie.
Dovolte mi, abych se o některých z nich zmínil
na příkladech z mého volebního obvodu
z okresu Gottwaldov a z Jihomoravského kraje:
V Brně ve výtopně Brno-sever a v sousední
cementárně Brno-Maloměřice, bylo uvedeno
do provozu koncem ledna zařízení na využívání
odpadního tepla z cementářské rotační
pece. Tímto teplem spalin se ohřívá
voda pro vytápění sídliště
v Líšni. Při použití zařízení
po dobu 7 měsíců dojde k úspoře
cca 132 TJ, což reprezentuje úsporu 4 mil. m3
zemního plynu. Náklady na zařízení
se uhradí za necelé čtyři měsíce
provozu. Obdobnou akci připravuje kolektiv pracovníků
Jihomoravských elektráren v cementárně
Mokrá, kde bude získáno 3x více tepla
než v Maloměřické cementárně.
Zajímavým příkladem je i racionalizační
opatření v teplárně v Otrokovicích,
kde při zapalování a stabilizaci hoření
ve vysokotlakých kotlích se místo 5600 kg
lehkého topného oleje spotřebuje jen 60-150
kg a najíždění kotle se zkrátí
ze 3 hodin na 50 minut. Je to výsledek společné
práce kolektivu Teplárny Otrokovice s výrobcem
kotlů První brněnská strojírna
Brno.
Ovšem největší přínos v
úspoře paliv, zvláště zemního
plynu a vlivu na ovzduší přinese připravovaná
realizace využívání jaderné elektrárny
Dukovany pro zásobování Brna teplem. Je to
stavba velmi perspektivní a dovoluji si tvrdit, že
v rámci 8. a 9. pětiletky není v energetice
efektivnější. Jedná se o teplo, které
při kondenzačním provozu elektrárny
Dukovany uniká z chladicích věží
bez užitku do ovzduší a spolu s teplem z kondenzačních
turbín ve formě horké vody se pak povede
horkovodním potrubím na vzdálenost 43 km
do Brna. Bude teplem zásobovat brněnská sídliště
a realizací tohoto horkovodu se ročně uspoří
260 mil. m3 plynu a sníží
se výrobní náklady. Ročně se
ušetří 870 mil. Kčs, takže vynaložené
investiční náklady na realizaci této
stavby se zaplatí cca za 3 roky. Stavba má být
zahájena v roce 1989 a uvedena do provozu v roce
1995. A to nehovořím o ekologickém efektu
v celé brněnské aglomeraci a o úspoře
několika stovek pracovníků na obsluhu tepelných
zdrojů.
Soudružky a soudruzi poslanci, mohl bych hovořit o
dalších příkladech využívání
druhotného tepla v JZD Vlachovice, ve Valašských
Kloboukách u Gottwaldova atd. Uvedl jsem jen několik
příkladů, které jsou hodny následování.
Jistě v ostatních krajích jsou a budou další.
Soudružky a soudruzi poslanci, obdobně jako u jiných
státních cílových programů
se ukázalo, že naprostou nezbytností je mnohem
hlubší zapojení vědeckovýzkumné
základny do procesu na snížení energetické
náročnosti s cílem maximální
rychlé realizace výsledků technického
rozvoje. Zůstává však i nadále
skutečností, že musíme s palivy a energií
hospodařit ekonomicky, a to jak na pracovištích,
v podnicích i na závodech, tak i v samotných
domácnostech. A to je úkol pro každého
z nás, poslance, pracovníka i občana této
společnosti. Děkuji za pozornost.
Předseda SN J. Janík: Ďakujem poslancovi
Haičmanovi. Dávam slovo poslancovi Dobrovolnému.
Poslanec J. Dobrovolný: Vážené
súdružky poslankyne, vážení súdruhovia
poslanci, pracujem v koncernovom podniku Uhoľné a
lignitové bane, Baňa Nováky, ako elektromontér.
Skúsenosti, a to i z iných banských podnikov
ukazujú, že tak pri ťažbe palív,
ako i pri spracovaní prvotných zdrojov je stále
vysoká spotreba energie a sú aj veľké
straty - predstavujú hádam až jednu tretinu.
Mám preto otázku na federálneho ministra
palív a energetiky, či sa počíta s
vytváraním náročných noriem
spotreby, ako záväzného kritéria pre
plánovité znižovanie energetickej náročnosti.
Ďakujem za pozornosť.
Předseda SN J. Janík: Ďakujem poslancovi
Dobrovolnému. Pred obedom dávam slovo ešte
poslancovi Habáňovi.
Poslanec F. Habáň: Vážené
soudružky a soudruzi poslanci, vážení
hosté, chtěl bych hovořit o vývoji
efektivnosti při zpracování prvotních
zdrojů energie zejména v odvětví paliv
a energetiky. Dále mám poznatky z našeho Severomoravského
kraje o problémech při výrobě tepla
a o uplatňování měřicí
a regulační techniky v energetickém hospodářství.
V 7. pětiletce vzrostla spotřeba prvotních
energetických zdrojů o 3,2 %. Náklady na
prvotní zdroje však vzrostly o 56,8 %. Z toho tuzemské
o 30,9 % a dovezené o 60,3 %.
Energetická náročnost čs. národního
hospodářství, vyjádřená
spotřebou prvotních energetických zdrojů
na dosažený národní důchod, klesla
v 7. pětiletce o 7,3 %, ale vzhledem k růstu cen
těchto zdrojů v nákladech vzrostla.
Prvotní zdroje, tj. uhlí, ropa, zemní plyn
a elektřina z vodních a jaderných
elektráren, jsou ve značném rozsahu zpracovávány
v organizacích federálního ministerstva paliv
a energetiky. Při našich průzkumech jsme proto
navštívili elektrárny, ale i doly, které
jsou také značným spotřebitelem paliv
a energie.
V koncernovém podniku Doly Julia Fučíka v
Bílině jsme se přesvědčili,
že proti stavu v roce 1979, kdy zde byl poslanecký
průzkum, došlo k pozitivní změně
v přístupu k normování spotřeby
paliv a energie. Tehdy tvrdili, že pro jejich podmínky
normovat nelze. Nyní už mají pro převážnou
část spotřeby elektřiny zpracovány
technologicky zdůvodněné normy, nejsou zatím
normy pro technologický celek TC 1, ale i ty se už
připravují. Tím má být dosaženo
90 % normované spotřeby elektřiny a na ní
podle výsledků i vazba na hmotnou zainteresovanost.
U spotřeby uhlí a svítiplynu zatím
nepokročili. Zdá se, že v této oblasti
je v podniku dost rezerv ke snižování spotřeby
i na stávajícím zařízení.
Vážným problémem u spotřeby
paliv - jako všude - je nedostatek měřicí
a regulační techniky.
Ještě vážnějším problémem
je skutečnost, že nově dodávaná
technologická zařízení jsou energeticky
mnohem náročnější, a to
jak celkovým instalovaným výkonem, tak spotřebou
na jednotku výkonu.
Například: pohony u pásové dopravy
byly 4x 600 kWh, nyní 6x 1000 kWh, přičemž
jsou tyto nové pohony využívány na 3040
%. Takových příkladů energeticky zbytečně
předimenzovaných zařízení je
více. To jsou vážné nešvary výrobců,
kteří na dlouhá léta dopředu
tak vytvářejí podmínky pro zbytečný
nárůst spotřeby energie. Při diskusi
o tomto nedostatku jsme došli k závěru, že
nová technologická zařízení
by měla být povinně posuzována a
hodnocena i z hlediska energetické náročnosti.
Doporučuji tento návrh realizovat.
V podniku Elektrárny SSM Tušimice, kde je ve 4 elektrárnách
instalován výkon 3170 MW a kde se ročně
spálí 16 mil. tun uhlí a vyrobí 15,5
mld. kWh elektřiny a půl miliónu gigakalorií
tepla, jsme se zaměřili jak na měrnou spotřebu
paliv na výrobu elektřiny, tak na vlastní
provozní spotřebu energie.
V parních elektrárnách v ČSSR byla
v roce 1985 průměrná spotřeba paliv
11,04 gigajaulů (GJ) na megawatthodinu (MWh). V elektrárnách
SSM Tušimice je vyšší vzhledem k horšímu
uhlí. Zajímavé však jsou i rozdíly
mezi jednotlivými elektrárnami tohoto podniku. Například
elektrárna Prunéřov I má měrnou
spotřebu 12,9 zatímco elektrárna Prunéřov
II jenom 11,3. Přitom elektrárnu Prunéřov
II stavěla na klíč polská organizace.
Vnitřní, provozní spotřeba podniku
se zhruba blíží 10 % vyrobené elektřiny.
To je ve srovnání s jinými elektrárnami
dost a jsou zde zřejmě rezervy pro úspory
energie. Provozní spotřeba bude však v dalším
období výrazně ovlivněna spotřebou
odsiřovacího zařízení. Budují
se zde zatím dva odsiřovací systémy.
Je to jednotka západoněmecké firmy a naše
jednotka v licenci SSSR - obě se zkoušejí a
ověřují. Na obě metody bude dosti
velká spotřeba energie, asi 10 % z vyrobené
elektřiny, to je dost velká, i když zřejmě
nezbytná daň životnímu prostředí.