Nyní přicházím k posledním připomínkám - jsou to také texty nové - společná zpráva str. 15, § 38, odst. nový. Oč zde jde? Jde o to, že občanům, kteří předložili do vydání tohoto zákona žádosti o doktoráty podle dosavadního úzu, má být dána možnost do roka ještě tyto doktoráty dodělat. To, že se doktoráty dávaly bez disertačních prací, bylo nesprávné. Víme, jaký byl na vysokých školách nával, víme, že požadavky někdy nebyly příliš vysoké, takže v té době vznikla úplná inflace titulů PhDr., RNDr. a všech ostatních titulů končících Dr. A my najednou umožňujeme, aby tato nesprávná praxe byla ještě o rok prodloužena. Navrhuji proto, aby tento třetí odstavec § 38 byl vyškrtnut. Máme-li jet podle nových norem a máme-li mít nějaké požadavky, tak je uplatňujme okamžitě.
Konečně je zde § 40, nový paragraf, s nímž v podstatě souhlasím. Řekl jsem, že pokládám nejen za nesprávné, ale dokonce za nemravné, že byly dávány tituly docent bez předložení a obhájení habilitační práce. Jestliže se tedy budou rušit tyto tituly, které byly získány bez habilitační práce, plně s tím souhlasím. Je zde ovšem jeden problém. Ono je to limitováno do 1. ledna 1990. Dnes máme již začátek května a víme, že v tom mezidobí byla jmenována řada nových profesorů a docentů. Pokud jsem to mohl sledovat na filozofické fakultě v Brně, bylo to děláno uvážlivě, profesory se mohli stát jenom ti, co se dříve habilitovali, a pokud jde o docenty, byli navrženi lidé s velkou publikační činností a skutečně erudovaní. Mám neověřené zprávy, že na některých vysokých školách se postupovalo jinak. V žádném případě bych si ale nechtěl vzít na svědomí, že by mi někdo jednou vytkl: "Schválili jste zákon, ve kterém jste odsoudili chyby, které byly dělány za starého režimu, ale umožnili jste tyto chyby za režimu nového". Přitom je nutno přihlížet k tomu, že při jmenování docentů a profesorů během tohoto roku šlo často o lidi, kteří předtím habilitováni být nemohli. protože k habilitaci nebyli připuštěni, ač k tomu měli předpoklady. Ale právě proto, abychom tuto disproporci odstranili, a aby nám nemohl nikdo vytknout, že jsme se řídili nějakými politickými hledisky, navrhuji k tomuto paragrafu dát tento dodatek: "Pokud byly v období od 1. ledna 1990 do vydání tohoto zákona uděleny vědecko-pedagogické tituly osobám, které řádně neobhájily habilitační práce, musí do jednoho roku od vydání tohoto zákona práci předložit a obhájit." Možná, že to bude v některých případech poněkud tvrdé, ale držím se jedné zásady - vědeckopedagogické tituly musí být dávány skutečně jen za práci vědeckou, a to v kvalitě, která obstojí ve srovnání se světovou úrovní, a v kvantitě, která ukazuje, že tento člověk již něco udělal.
Nezlobte se, ale já to vyhrotím i na svou osobu.
Velmi jsem se rozhořčil, když na filozofické
fakultě v Brně byl jmenován profesorem člověk,
jehož hlavní kvalifikací bylo to, že seděl
na OV KSČ v Třebíči a potom na KV
KSČ v Brně. V zásadě ze stejných
důvodů bych odmítl titul universitního
profesora, kdybych měl pocit, že jsem ho dostal za
to, že jsem seděl v kriminále. Děkuji.
(Potlesk.)
Předsedající předseda SN J. Stank:
Ďakujem poslancovi Mezníkovi, ďalej vystúpi
v rozprave poslanec Bartoš.
Poslanec SL M. Bartoš: Pane předsedající,
dámy a pánové, dovolte, abych přednesl
doplňující návrh v § 1 původního
návrhu, kde je poměrně přesně
definován akademický senát vysoké
školy. Domnívám se, že akademický
senát, jako volený orgán, by měl mít
určené období, na jak dlouho je volen. Může
být namítnuto, že to může být
ve statutu vysoké školy, domnívám se,
že když v tomto zákonu definujeme funkční
období děkana a jiných akademických
funkcionářů, že by i akademický
senát měl být volen na určité
období. Mám-li to formulovat, tak by zněl
§ 11 odst. 2: "Akademický senát vysoké
školy se skládá z volených zástupců
učitelů, vědeckých pracovníků,
studentů a ostatních pracovníků vysoké
školy, případně odborníků
z praxe - tito zástupci jsou voleni například
na čtyři roky."
Předsedající předseda SN J. Stank:
Ďakujem poslancovi Bartošovi. Dávam slovo
poslancovi Zemanovi.
Poslanec SN M. Zeman: Pane předsedající, vážené Federální shromáždění, mám pouze dvě stručné poznámky, ani jednu z nich nenavrhuji jako pozměňovací návrh, pouze doporučuji zpravodajům, aby k nim v případě svého souhlasu přihlédli.
K poznámce č. 1 - výbor pro plán a rozpočet doporučil v § 2 tohoto zákona v první variantě, kde je taxativní výčet vysokých škol, aby pod pojmem "kombinovaný" byly zahrnuty i nové předpokládané typy vysokých škol, to jest převážně interdisciplinárního zaměření. Zpravodajové doporučují, aby celý § 2 byl vyloučen, to znamená, aby se výčet titulů vysokých škol neobjevoval. Přitom se ale v návrhu zákona objevují například vysoké školy bohosloveckého zaměření, vysoké školy vojenské atd.
Domnívám se, že převážně interdisciplinárně zaměřené vysoké školy jsou typem vysokých škol budoucnosti, například v podobě institutu pro pokročilá studia, o němž se tady již mluvilo. Nelze to redukovat do dosavadních škatulek. Pražský institut tohoto typu má například vzniknout z iniciativy rektorů několika vysokých škol. Domnívám se, že by bylo možné uvažovat o tom, že by tato nová, pro nás dosud nezvyklá, forma vysokoškolského vzdělávání v podstatě postuniversitního typu našla v zákoně určitou oporu.
Poznámka č. 2. Očekával bych, že jednou z právních a možná blízkých novelizací dnešního návrhu vysokoškolského zákona bude rozšíření vědecké činnosti vysokých škol, které je podle mého názoru v tomto zákoně stále ještě poddimenzováno. Budeme tedy projednávat zákon o Akademii věd. Existují úvahy o tom, že dosavadní sevření základního výzkumu do jakéhosi ghetta akademgorodku bylo nefunkční, že výzkum má podle amerického modelu být úzce spjat s vysokými školami a vytvořit tak užitečnou a efektivní pozitivní zpětnou vazbu. Domnívám se, že pokud tento názor o restrukturalizaci Akademie věd, a tedy o odstranění tohoto ghetta zvítězí, dříve nebo později to povede i k doplnění příslušných paragrafů o vědecké činnosti vysokých škol, včetně přičlenění některých ústavů akademie do dnešního vysokoškolského zákona.
Poslední poznámka - nehodlám se, stejně
jako v jiných případech, příliš
zabývat názvoslovnými spory, které
pokládám za méně podstatné.
Nicméně povinnost prognostika mi velí upozornit,
že noví absolventi universitních směrů
obdaření titulem magistr, budou - alespoň
v prvních letech - našimi občany oslovováni
"pane lékárníku", a tito občané
se na ně budou obracet s recepty.
Předsedající předseda SN J. Stank:
Ďakujem poslancovi Zemanovi. Ďalej vystúpi
poslanec Filkus, pripraví sa poslanec Fišera.
Poslanec SL R. Filkus: Vážený pán predsedajúci, vážení prítomní. Všetky poznámky, i tie detailné, som mal možnosť uplatniť pri rôznych diskusiách na rôznych úrovniach k tomuto zákonu, čo svedčí aj o tom, že príprava zákona bola dobre zorganizovaná a že bolo možné všestranne uplatniť rôzne druhy pripomienok, zásadných i čiastkových. Preto im nechcem venovať pozornosť. Dovoľte mi však povedať jednu poznámku, ktorá sa týka charakteru zákona o vysokých školách.
V rámci legislatívneho "šoku", ktorý prežívame už štvrtý mesiac, sme prijali celý rad zákonov. Mnohé z týchto zákonov sú svojim charakterom také, že majú pripraviť túto spoločnosť na pre chod k trhovému mechanizmu a majú vyslovene transformačný charakter. Je to legislatívna cesta, ktorá má zabezpečiť transfer k spoločnosti trhového typu.
Zdôrazňujem to preto, že si myslím, že tento zákon ide ďalej. Svojou vlastnou logikou a štruktúrou nemá len charakter transformačný. Má dlhodobejšiu dimenziu, pretože zabezpečuje výchovu a vzdelávanie na vysokých školách a všetko, čo je v ňom uvedené, nemá len určitú krátkodobú, prechodnú platnosť. To je jeho špec ifikum na rozdiel od zákonov, ktoré majú transformačnú povahu.
Z tohto dôvodu sa nazdávam, že na tých, ktorí sa zúčastňovali prác na príprave tohto zákona, boli kladené vysoké nároky. Myslím si, že odviedli skutočne kus dobrej práce. Ide o zákon nielen progresívny, ale i moderný a je to skutočne zákon, ktorý môžeme s čistým svedomím prijať i na úrovni nášho Federálneho zhromaždenia.
Apelujem týmto na ostatných poslancov, aby sme zákon
schválili. Pravda, je v ňom ešte veľa
drobností, ktoré sa dajú postupne vylepšovať,
ale nijako nezatieňujú jeho progresívnu podstatu.
Spracovanie zákona bolo mimoriadne náročné,
a preto by sme zostavovateľom i navrhovateľom zákona
mali vysloviť poďakovanie za vynaložené
úsilie.
Předsedající předseda SN J. Stank:
Ďakujem poslancovi Filkusovi, slovo má poslanec
Fišera, pripraví sa poslanec Macek.
Poslanec SL I. Fišera: Pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi, abych se vyjádřil k určitému filozofickému sporu, který byl vysloven poslancem Battěkem a který je do určité míry obsažen také v pojetí zákona o vysokých školách.
Domnívám se, že intelekt je jen jeden, ať se uplatňuje v civilním životě či ve sféře obrany státu. Domnívám se, že deformace intelektu toho, či onoho typu, by měla být minimalizována. Takto jsem také chápal filozofii vysokoškolského zákona, která chce, aby vojenské vysoké školství směřovalo k budoucímu obrazu armády. Ta by v prvé řadě měla v budoucnosti přejít na novou obrannou koncepci, která se zřejmě bude blížit představám nebo zkušenostem, jež existují v moderních státech západních, protože podle mých kusých informací se zde vyvinula trochu jiná filozofie než ta, kterou jsme v minulosti museli přijímat i my.
V tomto smyslu jsem také chápal vystoupení pana ministra Vacka, který spíše chtěl jen drobné úpravy zákona o vysokých školách a snažil se směřovat k tomu, aby byla udržena jejich intelektuální jednota. Jsou pro to ještě dva důvody, které bych si dovolil uvést, abychom v tomto směru pokračovali. Myslím, že nám půjde o to, aby vysoké vojenské školy měly charakter škol opravdu vysokých, které v budoucnosti také umožní přechod absolventů těchto škol do civilního života. Prošli jsme několikrát neobyčejnými čistkami v armádě a já vám mohu potvrdit, že mnozí absolventi vojenských vysokých škol, kteří museli armádu opustit, se v civilu dokázali výborně uplatnit. Tuto šanci bychom jim měli dát i do budoucnosti, a to z řady důvodů.
Třetí důvod, který vidím, je přitažlivost vojenských vysokých škol pro budoucí adepty. To je velmi vážná otázka. Mobilitní dráhy, které byly u nás v oblasti vojenství, byly velmi silně několikrát deformovány. My budeme mít teprve tehdy vysoce demokratickou a vysoce efektivní armádu, až dokážeme učinit naše vojenské školství přitažlivým pro skutečně kvalitní a inteligentní lidi s výrazným morálním profilem. Proto se přimlouvám za to, aby jednota vysokých škol v zákoně zůstala s případnými nutnými výjimkami, které jsou navrhovány.
Dovolte mi ještě jednu poznámku na okraj naší
diskuse k titulům. Naše společnost má
své kořeny ve středoevropském a trochu
poněmčelém a trochu porakouštělém
okruhu. V moderním světě je titul opravdu
až druhořadým kritériem výkonnosti
člověka. Myslím, že bychom nemuseli
spěchat se změnami, které vyvolají
v našem prostředí úsměvy, a že
bychom si měli spíše vzpomenout na situaci,
jež byla v Baťových závodech. Zde každý
byl především "pan", a byl to pan
"Někdo", a teprve po dlouhé době
se třeba ukázalo, že má vysokoškolský
diplom. Odpor studentů vůči tomu, jak byly
dávány tituly, byl vyjádřen tím,
že většinou studenti tomu, koho si vážili,
říkali "pane". (Potlesk.)
Předsedající předseda SN J. Stank:
Ďakujem poslancovi Fišerovi. Ďalej vystúpi
poslanec Macek, pripraví sa poslanec Červenka.
Poslanec SL J. Macek: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, vážené Federální shromáždění. Již tady několikrát zazněly připomínky k § 21 a 22 ve vztahu k vědeckým, respektivě universitním akademickým hodnostem. Já bych se přece jenom ještě k tomu vrátil z toho důvodu, že také jsem byl rok bez titulu a když jsem nastoupil do zaměstnání, tak spoluzaměstnanci říkali: "Co vlastně jsi?" Takže v tom podvědomí skutečně faktor zaměření existuje a domnívám se, že by se měla stavovská čest projevovat i tímto způsobem. Nechci diskusi dále rozvíjet, argumentace tady byly z obou stran, ale chtěl bych předložit doplňující návrh, a to tak, že v nově číslovaném § 22 odst. 3 by se uvedlo "akademický vědecký titul bude specifikován oborem studia PhDr., JUDr., MUDr., RNDr., ThDr., odstavec 4, "titul Paedr. (to je titul pro pedagogy získaný podle zákona č. 39/1980 Sb.), nebude dále udělován".
Ještě bych chtěl upozornit na jeden moment
v souvislosti s habilitacemi. V § 37 se hovoří
o morální úrovni školy, jestliže
změny budou prováděny šmahem, může
dojít k určitým obtížím
z hlediska ochrany osobnosti i s odvoláním na §
11 občanského zákoníku. Děkuji
za pozornost.
Předsedající předseda SN J.
Stank: Ďakujem poslancovi Mackovi, prosím o
slovo poslanca Červenku. Pripraví sa poslanec Honer.
Poslanec SN Z. Červenka: Vážený pane předsedající, vážení kolegové, vážení hosté. Chtěl bych upozornit jenom na některé věci. § 34, tak jak je formulován v původním tisku 309, nedává smysl. Je třeba, aby se ústavně právní výbor nad ním znovu zamyslel, protože jsou tam protichůdné formulace, nechci to zde roztahovat, jsem ochoten na ústavně právním výboru to prodiskutovat.
Co vidím jako jednu velmi vážnou věc, to je § 41, kde se říká, že akademické tituly podle dosavadních předpisů zůstávají nedotknuty. Jedná se mi speciálně o titul RSDr., kterému se lidově říká, "rodné strany doktor". Pokud řekneme, že tituly zůstávají nedotknuté a odvoláváme se na § 42 bod 4, že se zruší zákonná opatření o přiznávání titulů, tyto dva paragrafy jsou proti sobě. Je třeba v § 41 napsat, že s výjimkou tohoto titulu RSDr., jinak bychom ho kodifikovali a víme, jaký byl obsah tohoto učení, které neodpovídalo v žádném případě vysokoškolskému titulu ani normám, tak jak by vysoká škola měla vypadat. Chtěl bych říci, že bude potřebné, aby se ústavně právní výbor znovu zabýval formulací § 41, protože formulace, které jsou tady řečeny ve zprávě zpravodajů, nejsou správné. Je to tady řečeno tak, že se tímto vůbec nedotýkají označení RSDr., to označení jsou oprávněni užívat absolventi vysokých škol a dále se říká, že se to nevztahuje na absolventy vojenských vysokých škol, školy politické atd.
Chtěl bych udělat určitou rehabilitaci vojenských
škol, já sám jsem kdysi v roce 1957 absolvoval
Vojenskou technickou akademii v Brně a musím prohlásit,
že to byla vynikající škola a připravovala
absolventy, kteří se uplatnili ve všech oblastech
průmyslových, v tom v oboru vojensko-průmyslovém,
tak jak tady o tom mluvil poslanec Fišera. Myslím,
že bude třeba vojenské školy tak, jak
byly dělány, ponechat. Je třeba snad jen
zamezit tomu, aby každý poručík, který
absolvoval školu pozemního vojska, aby byl každý
inženýr. Rozhodně inženýři
v armádě být musí a způsob,
jak byli vychováváni je vynikající
a přimlouvám se za to, aby tento typ školy
zůstal. A myslím si, že nebyl ani nehumánní
a že bude potřebný i v budoucnosti, i při
našem novém přístupu k mezinárodní
politice. Děkuji vám.
Předsedající předseda SN J. Stank:
Ďakujem pánovi poslancovi Červenkovi. Prosím
o slovo poslanca Honnera. Pripraví sa poslanec Peter Zeman.
Poslanec SL K. Honner: Vážený pán predsedajúci, vážené dámy a páni, vo svojom diskusnom príspevku by som sa vrátil k myšlienkam pána poslanca Mezníka a to v tom zmysle, že uviedol svoj názor, že pri graduačnom raste by sa nemalo súhlasiť s tým, aby graduant predkladal prácu v postupných stupňoch svojho graduačného rastu na rovnakú tému, resp. len s pozmeneným názvom. Nemôžem s týmto jeho názorom súhlasiť, a poviem prečo.
Práca vysokoškolského vedeckého pracovníka má predstavovať podľa jeho možností dlhodobé účinkovanie v odbore, preto nevidím opodstatnenosť, aby pri rozličných graduačných stupňoch menil tému svojej práce, lebo keď má niekto v určitom odbore dosiahnuť širší stupeň poznania, tak nemôže preskakovať z jednej témy na druhú. Snáď toto by bolo na upresnenie, alebo na vysvetlenie, prečo k takým situáciám dochádzalo. Iná vec je, keď sa takto kamuflovalo, doplnilo sa v práci pár viet a práca sa predkladala ako vyšší stupeň graduačného rastu. Na toto by sme sa mali pozerať v tomto zmysle.
To, čo pán poslanec Mezník hovoril k §
40, s tým sa plne stotožňujem, podporujem tento
paragraf, lebo som sám mal možnosť vo svojej
doterajšej skúsenosti z pôsobenia na Vysokej
škole dopravy a spojov nahliadnuť do okolností,
pokiaľ ide o túto oblasť, v súvislosti
s priznávaním titulov na vysokých školách
bývalým totalitným režimom. Mal by som
jeden pozmeňujúci návrh. V pôvodnom
znení § 36 je návrh, aby končilo funkčné
obdobie doterajších akademických funkcionárov
k 31. 1. 1991. Prikláňal by som sa k riešeniu
tejto situácie s iným termínom, a to 30.
6. 1991, a to z praktických dôvodov. Termín
k poslednému januáru je vlastne v prostriedku pedagogického
a výchovného procesu na vysokých školách,
ktorý súvisí s administratívnym riadením.
Bolo by to vlastne v prostriedku uceleného školského
roku a spôsobilo by to určite podstatné organizačné
ťažkosti. To je všetko, čo som chcel povedať.