Federální shromáždění ČSSR, 1986 – 1990 Společné schůze SL a SN

Omluveni poslanci

Sněmovny lidu:

Belko, Doležal, Harenčár, Kapitola, Kontríková, Křivský, Kubinský, Kuljovský, Macuška, Mohorita, Sidor, Sláma, Šremer, Trefný, Urban

5 poslanců rezignovalo

Sněmovny národů zvolení v České republice:

Bočková, Dvořák, Glac, Hadrava, Machalík, Muraško, Pithart, Řehková

1 poslankyně rezignovala

Sněmovny národů zvolení ve Slovenské republice:

Csémi, Duray, Holčík, Ivaničová, Kováč, Mesík, Micovčin, Popély, Sidó, Silvanová, Šádek, Vitézová

1 poslanec rezignoval

(Řízení schůze převzal předseda SN J. Stank.)

Předsedající předseda SN J. Stank: Vážené poslankyne, vážení poslanci, po slávnostnom akte odhalenia pamätnej dosky budeme pokračovať v 28. spoločnej schôdzi SĽ a SN. Dovoľte mi v tejto súvislosti i vašim menom poďakovať Štátnej mincovni v Kremnici, ktorá venovala odznaky s bustou M. R. Štefánika. (Potlesk.)

Na programe máme návrh zákona o vysokých školách, tlač 401 a spoločnú správu výborov SĽ a výborov SN. Včera bol tento zákon zdôvodnený o zmene spravodajskej správy a prosím spravodajcu pána poslanca Grebeníčka a pána poslanca Ctibora, aby auja i miesta spravodajcov.

Môžeme zahájiť rozpravu k tomuto zákonu. Do rozpravy sa zatiaľ prihlásili: Jan Šolc, pán minister Vacek, posganec Battěk, poslanec Baruš, poslanec Blužej, poslanec Dymáček, poslanec Maštálka a poslanec Soldát.

Udeľujem slovo poslancovi Janovi Šolcovi, pripraví sa pán minister Vacek.

Poslanec SN J. Šolc: Pane předsedající, dámy a pánové, vážení hosté. Když už je mi umožněno, abych dnešní jednací den začal, dovolte, aby první motiv byl pojítkem mezi slavnostním okamžikem, který jsme prožili ve foyer a mezi naším pracovním programem. Nebude tak dalece od věci tématu. Ve dvacátých letech, když už byl čas, válečná léta zobecněla a hodnotit, řekl velký duch české kultury F. X. Šalda, že M. R. Štefánik byl člověk s mimořádnou dispozicí k světoobčanství a když už tu úvahu dále rozvíjel, shledal tuto mimořádnou dispozici i v celém slovenském národě. Jsem velice rád, že v tuto chvíli to mohu zde zúročit.

Těmi dvacátými léty jsem chtěl připomenout, že už během dvacátých let, ale především v letech 30-tých byl česko-slovenský školský systém - tím se k tématu vracím definitivně - přednášen v nejvyvinutějších zemích světa jako jeden ze čtyř modelových. To byla velká pocta našemu školství a našemu vzdělávacímu systému.

Potom, jak víte, přišla apokalypsa druhé světové války, potom přišla nadvláda jediné ideologie a zeslužebnění školy.

Jestliže počátkem tohoto roku pan prezident k naší velké radosti vyhlásil patnáctiletý projekt intenzívního vzdělávání tohoto národa, což by mělo být nesmírně přínosné pro celý jeho pozdvih, ale i návratné do oblasti ekonomiky, konstatovali jsme potom, že zřejmě pro velmi vysoce ekonomické mantinely, snad přímo bariéru, byl tento projekt odložen.

My jsme tady, dámy a pánové, za ten poslední rok pátého volebního období prakticky neuvedli do života snad jediný zákon jinak, než se zrnkem soli - cum grano salis, jak říkali staří latiníci té výhrady, že je příštipkářský, že je efemérní, provizórní, nedopečený, nedotvořený; ale to je znamením doby. Ani vysokoškolský zákon nemá jiné signo. Přesto tento tisk 309, který nebyl novelizován, protože je přetvořen z gruntu, měl ještě jeden rys. Byl uspěchaný. Byli zkráceni hned o 16 dní. Původní limit 31. března museli zkrátit na 15. března. Navíc zpracovávání tohoto zákona se odbývalo na velmi horké půdě. 27. listopad, den generální stávky, byl právě jedním ze dní, kdy tento zákon byl v podstatné míře formulován, což je typické a charakteristické. Zákon je takříkajíc "útlý". Zatímco pravomoce, kterými vybavujeme vysoké školy, jsou nesmírně široké, co chybí v textu zákona, tím více vybavujeme tento zákon statuty vysokých škol.

Když nahlédneme přes hranice k sousedům v NSR nebo v Rakousku, tam je zákon balík, který normativním způsobem vymezuje celou širokou oblast. Jsme velmi rádi, že tedy právě samosprávnost vysokých škol, která je výrazným rysem tohoto zákona je to, co vysokou školu výrazně dělá "vysokou". Chci se dotknout ještě jedné věci, která zatím neodezněla. Znalci problematiky vědí o tzv. "trojice". Je to třetí paragraf vyhlášek ministerstva školství - Slovenské republiky č. 106, České republiky č. 111 z roku 1980 který umožňoval, aby tzv. podpisem od stolu byli habilitováni a později povyšováni i do funkcí profesorských lidé, kteří neprošli habilitačním řízením, ani před komisí i předložením habilitační práce - prostě to bylo vyřízeno podpisem. Je to jedna z deformací cca necelých 3000 případů, z nichž právě v užším pohledu "podpisem od stolu" je sotva 300. Čtyřicátý pátý bod společné zprávy, § 40, toto zrušuje jednoznačně. Obě ministerstva nám slíbila, že budou dále průzkumným řízením posuzovat všechny případy, které naplní ten rozsah. Myslím, že to je jeden z dalších přínosů tohoto zákona.

Včera jste si mohli v tisku přečíst stručnou noticku, která komentuje velmi jednoduše významný počin maďarského američana Georga Söröse, který je donátorem významné instituce Středoevropské univerzity. Pochopitelně, že tak i na poli ekonomickém, kdy precizace našeho právního vztahu by měla být zárukou pro zahraniční podnikatelské kruhy, stejně tak i pan Sörös sledoval práci na tomto zákoně. Stejně tak pan prezident Lobkovicz z mnichovské univerzity dal řadu cenných podnětů a ověřili jsme si na této půdě něco, co víme odjinud: zájem světa je daleko širší než jsme očekávali.

Dámy a pánové, Jevgenij Jevtušenko řekl něco, co zdaleka neplatí jenom pro sovětský kulturní terén. Na otázku, jaká je naše inteligence, odpověděl: jako ta mísa - je tak široká, a je stejně tak mělká.

My se domníváme, že tento zákon bude šťastným startem k nápravě poměrů a že koneckonců i to, co učitel národů chtěl, aby vzdělávání muže, tenkrát, bylo završeno šestiletým poznáním světa, a že tedy i tento zákon bude kvalifikovat naše studenty, aby s dobrým svědomím a připraveni do světa vstoupili.

Dámy a pánové, jako zpravodaj Sněmovny národů ve výboru pro kulturu a výchovu a především z pověření Klubu poslanců Občanského fóra vám jednoznačně doporučuji tento zákon k přijetí. Čeká na něj i ta skvělá část naší mládeže, která byla s povděkem světovou veřejností přijata jako kandidát na Nobelovu cenu míru. Děkuji vám. (Potlesk.)

Předsedající předseda SN J. Stank: Ďakujem pánu poslancovi Šolcovi. Slovo má minister národnej obrany, armádný generál Miroslav Vacek. Pripraví sa poslanec Battěk.

Ministr národní obrany ČSFR M. Vacek: Paní poslankyně, páni poslanci, chci vás požádat, abyste vzali v úvahu stanovisko federálního ministerstva národní obrany k vojenské přípravě, tak, jak je v novém návrhu vysokoškolského zákona formulováno.

V návrhu totiž je přenášena povinnost za tuto přípravu na federální ministerstvo národní obrany - připomínám, že dosud to bylo povinností obou národních ministerstev školství, tělovýchovy a mládeže.

Podle našeho stanoviska je to v rozporu s našimi možnostmi. Chtěl bych vám doložit, že federální ministerstvo národní obrany nemá právní povinnost připravovat nevojáky na vojenskou základní službu. Podle zákona č. 194/1988 Sb., o působnosti federálních ústředních orgánů státní správy FMNO pouze povolává občany k plnění branné povinnosti a v rozsahu své působnosti stanoví způsob výkonu této povinnosti v mezích branného zákona. Proto návrh na doplnění zákona o vysokých školách odstavcem 3 § 35 tím, že FMNO stanoví v dohodě s ministerstvy školství, mládeže a tělovýchovy České republiky a Slovenské republiky obecně závazným právním předpisem podrobnosti o způsobu přípravy studentů vysokých škol na vojenskou základní službu, podle našeho názoru nelze námi akceptovat.

Podle článku 80 ústavního zákona č. 143/1968 Sb., o československé federaci, mohou federální ministerstva totiž vydávat obecně závazné právní předpisy pouze na základě zákonů Federálního shromáždění a v jejich mezích.

Návrh odstavce 3 § 35 však neobsahuje základní právní vztahy, které by měly být obsahem vyhlášení, například práva a povinnosti studentů, hmotné a finanční zabezpečení studentů, nemocenské a důchodové zabezpečení. Pokud by vojenská příprava byla prováděna v působnosti FMNO, nelze na tyto studenty mimo jiné vztáhnout právní předpisy týkající se vojáků v činné službě.

Vzhledem k tomu problematika vojenské přípravy studentů podle našeho názoru nemůže být předmětem přípravy zákona o vysokých školách. V případě, že Federální shromáždění nebude akceptovat dosavadní způsob přípravy vysokoškolských studentů, FMNO navrhne vládě změnu nařízení vlády ČSFR č. 17/1990 Sb., o délce trvání základní služby. Tímto nařízením vlády by se také přechodně stanovila délka základní služby pro ty absolventy vysokých škol, kteří vojenskou přípravu na vojenských katedrách končí ke dni účinnosti zákona o vysokých školách.

Podotýkám, že nechceme jít na další rozpory se studenty a jsme ochotni akceptovat pro obě strany přijatelné návrhy, o kterých jsme předběžně a nezávazně při formulaci těchto věcí jednali.

Ve druhé části prosím, aby byly vzaty v úvahu naše připomínky, týkající se § 30, to je vojenské vysoké školy. Navrhuji, aby znění bylo následující:

"Odst. 1 - na vojenské školy a fakulty se vztahují ustanovení tohoto zákona s těmito výjimkami:

a) Vojenské vysoké školy se zřizují, slučují, rozdělují a zrušují zákonem Federálního shromáždění na návrh federálního ministerstva národní obrany. Stejným způsobem se stanoví název a sídlo vojenské školy.

b) Zveřejňování výsledků vědeckého bádání podle § 2 a právo studentů podle § 26 odst. 1 písm. b) se uskutečňuje v souladu s předpisy na ochranu státního tajemství. (Jde tedy o jakési omezení při zveřejňování výsledků některých druhů vojenských prací.)

c) Ustanovení § 27 odst. 6 se na učitele a vědecké pracovníky vojenských vysokých škol, kteří jsou vojáky v činné službě, vztahuje přiměřeně v souladu se zvláštními předpisy. (Co to znamená? Branný zákon č. 92/1949 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 76/1956 Sb., o některých služebních poměrech vojáků ve znění pozdějších předpisů. Řídí se to něčím jiným než odchod těchto pracovníků do důchodu.)

Působnost ministerstva a ministra podle § 15 vykonává federální ministerstvo národní obrany a ministr národní obrany ČSFR.

Předsedající předseda SN J. Stank: Ďakujem ministrovi Vackovi. Slovo má poslanec Battěk. Pripraví sa poslanec Baruš.

Poslanec SL R. Battěk: Pane předsedo, pane předsedající, paní a pánové, připravil jsem si pár poznámek, které možná panu ministru národní obrany nebudou vyhovovat, ale co se dá dělat.

Předevčírem jsem si ve svém vystoupení dovolil upozornit na myšlenkové stereotypy, v nichž uvažujeme a na něž jsme si navykli jako na něco samozřejmého, přirozeného, či dokonce správného. V souvislosti s tím si kladu otázku, čím byli vedeni navrhovatelé, když do zákona o vysokých školách zařadili tak specifickou a výlučnou oblast, jakou tvoří vojenská pedagogika. Vysoké školy vojenské se dostávají do roviny škol universitního či technického typu s řadou atributů jejich vnitřních i vnějších znaků.

Pochybuji o tom, že na vojenských vysokých školách lze spojovat tradiční pojmy akademické svobody, nedotknutelnosti akademické půdy či volitelnosti a odvolatelnosti s vojensky řízeným životem příslušníků armády.

Universita smyslem svého účelu je místem volného proudění myšlenek, svobodné výuky, hlásání či obhajování nových koncepcí, místem sporů o poznání či badatelského dialogu. Nedotknutelnost universitní půdy byla respektována vždy a všude, pokud společnost chtěla zachovat prospěch vědy a výuky studentů. Německý filosof Karl Jaspers ve své idei university vyjádřil základní humanitní proměny i hodnoty, k nimž se musela po válce vrátit universita z objetí nacistické ideologie. Akademickou výuku, vědecké bádání a tvořivý kulturní život označil za neodlučitelné prvky každé opravdové university, přičemž duchovní potenci člověka, lidskou existenci a odpovědný rozum kvalifikoval jako základ vědecké rozvahy.

Také my se dnes snažíme vrátit vysokému školství nejen smysl, ale i práva. Avšak v jakém souladu s výše řečeným může být vojenské vysoké školství? Mohou rektoři, děkani, akademický senát i studenti v uniformách generálů, plukovníků a důstojníků dostát závazkům akademických svobod, nedotknutelnosti akademické půdy, svobodnému dialogu, demokracie a humanity?

Jsem v tomto smyslu skeptikem. Snaha seskupit vše do jednotné právní normy mi trochu připomíná odkaz poúnorové či - chcete-li - posrpnové centralizované moci. Zbavujeme se falešné koncepce jednotného základního a středního školství, ale v oblasti vysokých škol návrhem nového vysokoškolského zákona vměstnáváme vojenské vysoké školy do jedné roviny s civilními školami universitního či technického typu, ač jde o instituce s výrazně odlišnými normami osobních vztahů. Existuje snad jediný důvod, pro který bychom neměli vyřadit vojenské vysoké školy z obecně platné právní normy, totiž zachovat si tímto možnost civilního i humanizačního vlivu.

Přesto se domnívám, že vojenská pedagogika je natolik odlišná a specifická, především sociálním prostředím a zaměřením, že by měla být vyňata z navrhovaného zákona a judikována samostatnou právní normou. Nepochybuji, že i v takové podobě bude možné zachovat působení nutných civilnich humanizačních aspektů v oblasti vojenského školství.

Navrhuji proto, aby § 31, respektive po změně snad § 30, byl z navrhovaného vysokoškolského zákona vyňat a zákon o vojenské akademii, nebo chcete-li - o vojenské válečné akademii jako samostatném vysokoškolském učilišti projednán odděleně, přičemž by obsahoval pasus o akreditační komisi (§ 19).

Předsedající předseda SN J. Stank: Ďakujem poslancovi Battěkovi. Slovo má poslanec Baruš, pripraví sa poslanec Blažej.

Poslanec SL V. Baruš: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, vážené Federální shromáždění, dámy a pánové. Naše vysoké školství si nepochybně vyžaduje nový kvalitní zákon, o tom nikdo z nás nepochybuje. Dotazy pedagogů a studentů v souvislosti se širokým zájmem o tento návrh zákona, tisk č. 309, směřovaly mimo řady jiných paragrafů také k paragrafu 37 podle původního tisku.

Dovoluji si proto položit přímou otázku navrhovateli zákona, panu poslanci prof. PhDr. Kusému, DrSc., neboť textace tohoto paragrafu je v podstatě také dílčí nepřímou novelizací zákoníku práce, a to z důvodů výpovědních. Táži se proto pana předkladatele v této souvislosti, a pokládám to za velmi důležité, jaké bylo k tomuto paragrafu písemné stanovisko nezávislého Odborového svazu pracovníků školství, a zda se na tento výpovědní důvod vztahuje vyhláška federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 195/1985 Sb., o zabezpečení pracovníků při jejich rekvalifikaci.

Dámy a pánové, vzhledem k cenným zkušenostem, které jsem v poslední době, a to zdůrazňuji, získal v jednání našeho nejvyššího zákonodárného sboru, považuji za zásadní, aby předkladatel pan poslanec prof. PhDr. Kusý, DrSc., na místě a před hlasováním o přijetí tohoto zákona laskavě konkrétně definoval v § 37 příslušnou morální úroveň vysoké školy, a to tak, aby se předešlo možným pracovně právním sporům.

Ptám se dále, zda mohou být řešeny tyto spory soudně. Pro hodnocení odborné úrovně máme konkrétní scientometrické komparativní metody a není tedy diskuse na toto téma nutná. Vzhledem k demokratické podstatně návrhu zákona, pro který je typický například § 2, záleží mi velmi na precisní odpovědi na tyto otázky, které jsem předložil a předem panu předkladateli návrhu zákona vyjadřuji svou hlubokou vděčnost.

V případě, že nebude přesně a jednoznačně i z hlediska práva definována příslušná morální úroveň tak, aby ji soud mohl objektivně posoudit a rozhodnout v této věci, podávám pozměňovací návrh na vypuštění § 37 s tím, že očekávaného a požadovaného výsledku, to je vysoké odborné a pedagogické úrovně učitelů a vysokých škol, na které nám všem záleží, lze plně dosáhnout přiměřeným uplatněním příslušných ustanovení zákoníku práce.

Současně vznáším dotaz na předsedu ústavně právního výboru Sněmovny lidu pana JUDr. Masopusta, DrSc., kdy a s jakým výsledkem projednával tento výbor parlamentní tisk 427, zda se s již citovanou společnou zprávou seznámili všichni členové výboru v dostatečném časovém předstihu tak, aby se k navrhovaným změnám oproti původnímu návrhu zákona mohli osobně vyjádřit, jak bylo dosud v tomto zákonodárném sboru obvyklé.

Děkuji vám pane předsedající za udělení slova.

Předsedající předseda SN J. Stank: Ďakujem poslancovi Barušovi. Slovo má poslanec Blažej. Pripraví sa poslanec Dymáček.

Poslanec SN A. Blažej: Vážený pán predseda, vážený pán predsedajúci, vážené Federálne shromáždenie, vážení hostia, chcel by som v rámci diskusie k návrhu vysokoškolského zákona vyzdvihnúť zásadné nové prvky, ktoré návrh prináša a poukázať na niektoré oblasti, ktoré bude žiadúce zohľadniť pri jeho realizácii, aby sme pomerne v krátkom čase dosiahli očakávané zvýšenie kvality a efektívnosti v práci vysokých škôl. Jeden zo zásadne nových faktorov v živote vysokých škôl, ktorý tu bol zdôraznený, a ja by som ho chcel vyzdvihnúť, prináša zákon o vysokom stupni právomoci vysokých škôl fakultám i katedrám a skutočne odstraňuje administratívne a direktívne riadenie, ktoré bolo slabým miestom v živote práce vysokých škôl a veľmi významne zvyušje kompetenciu funkcionárov vysokých škôl, fakúlt a vedúcich katedier.

Vysoké školy budú v podstate samy rozhodovať o vnútornej organizáci škôl, zakládať alebo rušiť fakultu, to je nesmierne nový významný prvok v živote škôl. Určovať dĺžku štúdia, zakladať študijné odbory, schvaľovať metódy a formy štúdia. Týmto opatrením sa odstraňuje unifikácia štúdia, vytvárajú sa podmienky pre súťaživosť medzi vysokými školami, stimuluje sa tvorivá práca učiteľov i študentov, umožňuje sa profilácia našich vysokých škôl.

Dá sa oprávnene očakávať, že zákon prispeje k tomu, že sa vysoké školy budú chovať omnoho racionálnejšie a efektívnejšie. Zákon umožňuje zriaďovanie, zlučovanie, rozdeľovanie a zrušenie vysokých škôl, dáva do kompetencie túto otázku národným radám oboch republík. Je to v podstate správne. Bude však žiadúce predsa len domyslieť, ako celoštátne zabezpečiť určitú koordináciu pri budovaní vysokých škôl, ich profiláciu, realizáciu celoštátnej politiky v oblasti vysokoškolského vzdelávania a rozvoja vedy.