Federální shromáždění ČSSR, 1986 – 1990 Společné schůze SL a SN

Jedná se vlastně o rehabilitaci bohosloveckých fakult, to je, aby jim bylo vráceno postavení, které měly před rokem 1950. To se týká především římskokatolické fakulty pražské a olomoucké, které byly mezi základními fakultami obou těchto univerzit při jejich založení i v jejich několikasetletém trvání. Olomoucká fakulta dokonce při 120letém zrušení oloumoucké univerzity byla jedinou, která určovala kontinuitu - až do roku 1946, kdy byla olomoucká univerzita obnovena pod názvem Univerzita Palackého.

Vzhledem k tomu, že je spravedlivé považovat bohoslovecké fakulty všech církví za rovnocenné, je nutné je všechny obdobně začlenit do univerzity na území našeho federativního státu. Je rovněž spravedlivé uvést, že absolventi bohosloveckých fakult ve všech staletích přinášeli mezi věřící, a to byla drtivá většina tehdejších obyvatel, myšlenky lásky k bližnímu a podíleli se na vzdělávání obyvatelstva, což nejvíce vyniklo v 18. a 19. století, kdy byla ohrožena existence obou našich národů, kdy kněží všech tehdejších církví spolu s učiteli uchovávali a rozmnožovali národní cítění.

Také v posledních čtyřiceti letech se v kostelech všech církví u nás hlásaly trvale a cílevědomě myšlenky lásky a přátelství mezi lidmi proti oficiálnímu učení třídního boje.

Je také třeba poznamenat, že studium teologie je velmi náročné a že se plně vyrovná studiu na jiných humanitních oborech. Je i proto začlenění těchto fakult do univerzit plně oprávněné.

Ze všech výše uvedených důvodů doporučuji poslancům obou sněmoven Federálního shromáždění tento návrh zákona dle tisku 356, včetně změn a doplňků, uvedených v tisku 428 ke schválení. Děkuji.

Předsedající místopředseda FS B. Kučera: Děkuji poslanci Hanákovi. Návrh projednaly výbory ústavně právní, pro kulturu a výchovu Sněmovny lidu a Sněmovny národů, které se dohodly na společných zpravodajích.

Prosím společného zpravodaje výborů Sněmovny lidu poslance PhDr. Václava Bendu, aby přednesl zpravodajskou zprávu.

Společný zpravodaj výborů SL poslanec V. Benda: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, než začnu přednášet zpravodajskou zprávu, prosím, abyste si vzali do ruky tisk 428, to je společná zpráva k návrhu zákona. Na druhé straně nahoře pokračuje odstavec 3, který se tam dostal technickým nedopatřením ve zkomolené podobě. Správně má odstavec 3 znít takto: "Římskokatolická, cyrilometodějská a bohoslovecká fakulta v Bratislavě se začleňuje do Univerzity Komenského v Bratislavě".

Návrh předložené zákonné úpravy na začlenění samostatných bohosloveckých fakult do vysokého školství a vytvoření nezbytných právních podmínek pro vznik a existenci nových bohosloveckých fakult a pro jejich inkorporaci do vysokých škol univerzitního směru, považuji za velmi potřebný. Je prakticky prvním nutným krokem k tomu, aby bylo dosaženo rovnoprávného postavení jednotlivých církevních fakult s ostatními fakultami našeho školství.

Dále, a v neposlední řadě, aby byly napraveny chyby, k nimž došlo v roce 1950, kdy zákonem č. 58/1950 Sb., o vysokých školách a jeho prováděcím předpisem a vládním nařízením č. 112/1950 Sb., o bohosloveckých fakultách, došlo ke zrušení a k vyčlenění ponechaných bohosloveckých fakult z československých vysokých škol.

Předložený iniciativní návrh skupiny poslanců na vydání nového zákona o bohosloveckých fakultách byl projednáván v ústavně právních výborech a ve výborech pro kulturu a výchovu obou sněmoven. Ve výborech byly posouzeny záměry navrhované zákonné úpravy, jakož i stanoviska výborů České národní rady a Slovenské národní rady, které k předloženému návrhu zaujaly kladné stanovisko a doporučily návrh zákona přijmout. Dále byl tento návrh zákona projednáván se všemi zainteresovanými stranami, to je jak s příslušnými bohosloveckými fakultami, pokud už existují, tak se všemi církvemi, které byly na věci zainteresovány, tak také se všemi univerzitami, jichž se navrhovaná opatření v zákoně mají týkat. Tato jednání byla velmi dlouhá a mnohdy velmi svízelná ne snad proto, že by nepanoval úplný konsensus, všechny zainteresované strany byly jednoznačně pro toto opatření, ale bohužel zrovna v této oblasti panuje terminologický, právní a organizační zmatek, že bylo dosti obtížné ujednotit věci do podoby jednoho společného zákona.

Nicméně z hlediska ústavně právního posouzení předlohy návrhu zákona konstatuji, že je v souladu s platným právním řádem.

Při projednávání návrhu zákona ve výborech ústavně právních Sněmovny lidu a Sněmovny národů byly poslanci těchto výborů uplatněny návrhy na změny předloženého návrhu. Pozměňovací návrhy, obsažené ve společné zprávě výborů sněmoven, tisk 428, jsou legislativně technické povahy a nemění nic na obsahu předloženého návrhu.

Návrh zákona se projednával v ústavně právních výborech Federálního shromáždění za situace, kdy byla přítomna sice postačující většina poslanců k přijetí návrhu, ale mírně postačující a výsledek nakonec dopadl tak, že 12 přítomných poslanců výboru ústavně právního Sněmovny lidu návrh zákona jednomyslně doporučilo, kdežto z 12 přítomných poslanců výboru ústavně právního Sněmovny národů 9 hlasovalo pro zákon, jeden proti a 2 se zdrželi hlasování, čili nebylo dosaženo postačující většiny pro doporučení. Nicméně jako společný zpravodaj výborů Sněmovny lidu doporučuji Sněmovně lidu schválit návrh na vydání zákona o teologických fakultách - tisk 356 - spolu se změnami a doplňky, uvedenými ve společné zprávě výborů Sněmovny lidu a Sněmovny národů - tisk 428 - i s jednou opravou, kterou jsem nadiktoval na počátku své zprávy. Děkuji vám.

Předsedající místopředseda FS B. Kučera: Děkuji poslanci Bendovi, slovo má společný zpravodaj výborů Sněmovny národů poslanec Miroslav Lajkep.

Společný zpravodaj výborů SN poslanec M. Lajkep: Vážený pane předsedající, vážené Federální shromáždění, vážení hosté, při doporučení, aby bohoslovecké fakulty byly začleněny do univerzit, vycházíme nejen z tradice naší, ale i z univerzitních tradic celoevropských. Od počátku vzniku univerzit byly bohoslovecké fakulty jejich nedílnou součástí. Univerzita Karlova měla, kromě fakulty svobodných umění, fakulty lékařské a právnické, zejména fakultu teologickou. Z nich vzešli mimo jiné Mistr Jan Hus, Jakoubek ze Stříbra a další.

Po nástupu reformace byly zřizovány protestantské univerzity s bohosloveckými fakultami, např. v Královci nebo Štrasburku. Na mnohých z nich studovali také čeští bratři, právě ti, kteří povznesli český jazyk na nejvyšší možnou úroveň. Z nich čerpalo svou sílu naše národní obrození.

Věřím, že i na našem druhém, duchovním obrození se budou podílet právě absolventi bohosloveckých fakult, a proto doporučuji, aby byl návrh skupiny poslanců na vydání zákona o bohosloveckých fakultách schválen. Děkuji vám za pozornost.

Předsedající místopředseda FS B. Kučera: Děkuji. Do rozpravy se nikdo písemně nepřihlásil. Přeje si ještě někdo slovo? (Ne.) Není tomu tak.

Můžeme tedy přistoupit k hlasování. V zasedacím sále je přítomno 125 poslanců Sněmovny lidu, 45 poslanců Sněmovny národů zvolených v České republice a 39 poslanců zvolených ve Slovenské republice. Obě sněmovny jsou tedy usnášení schopné.

Nejdříve prosím o hlasování poslance Sněmovny lidu.

Kdo z nich souhlasí s návrhem zákona ve znění společné zprávy výborů sněmovny a podle doporučení společného zpravodaje výborů Sněmovny lidu, nechť zvedne ruku. (Hlasuje se.) To je zřejmá většina.

Kdo je proti? (Nikdo.) Nikdo.

Kdo se zdržel hlasování? (Šest.) Šest poslanců se zdrželo.

Poslanci Sněmovny lidu zákon schválili.

Nyní prosím o hlasování poslance Sněmovny národů.

Kdo z nich souhlasí s návrhem zákona ve znění společné zprávy výborů Sněmovny národů a podle doporučení společného zpravodaje výborů Sněmovny národů, nechť zvedne ruku. (Hlasuje se.) To je zřejmá většina.

Kdo je proti? (Nikdo.) Nikdo.

Kdo se zdržel hlasování? (Sedm.) Sedm poslanců se zdrželo.

Poslanci Sněmovny národů zákon schválili.

Vzhledem k souhlasnému usnesení obou sněmoven konstatuji, že Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky schválilo zákon o bohosloveckých fakultách.

(Poznámka redakce : usnesení FS č. 197, SL č. 291, SN č. 301)

Vážené Federální shromáždění, kolegyně a kolegové, chtěl bych se nyní s vámi poradit. Na pořadu bychom měli mít návrh zákona o vysokých školách a společnou zprávu výborů Sněmovny lidu a Sněmovny národů. Problém je v tom, že kolem sedmnácté hodiny byly plánovány interpelace a otázky na členy vlády, kteří se během půl hodiny také jistě dostaví. Doporučuji tedy, abychom neztráceli čas, zahájit projednávání tohoto zákona tak, že bychom vyslechli navrhovatele a zpravodaje a v rozpravě bychom pokračovali zítra ráno. Interpelace a otázky musíme dnes vyřídit s ohledem na to, jestliže chceme do úterý, aby členové vlády ještě tomuto Federálnímu shromáždění podali zprávu na případné interpelace nebo otázky poslanců. Jsou nějaké námitky proti tomuto postupu? (Ne.) Nejsou. Na programu tedy je bod

Prosím tedy, aby za iniciativní skupinu poslanců Federálního shromáždění odůvodnil návrh zákona o vysokých školách a společnou zprávu výborů Sněmovny lidu a Sněmovny národů prof. dr. Miroslav Kusý. Dávám mu slovo.

Poslanec SL M. Kusý: Vážený pán predsedajúci, vážené Federálne zhromaždenie, vážení hostia. Celá akademická obec Českej a Slovenskej republiky, zvlášť vysokoškolskí študenti netrpezlivo čakajú na nový vysokoškolský zákon. Bola to jedna z hlavných požiadaviek študentského hnutia po 17. novembri 1989. Študentom sme tento zákon sľúbili. Prezident jeho splnenie niekoľkokrát verejne potvrdil. Tento zákon je objektívne nevyhnutný. Na vysokých školách totiž v súčasnej dobe po revolúci vládne akési inter regnum. Starý vysokoškolský zákon už fakticky v mnohých ohľadoch neplatí a nerešpektuje sa. Staré predpisy strácajú platnosť, staré mechanizmy už nefungujú. Zaviedli sa nové revolučné inštitúty, ktoré však čakajú na svoje legálne potvrdenie, prípadne na svoje modifikácie. Tieto nové revolučné inštitúty vyjadrujú zásadnú demokratizáciu života na vysokých školách. Posilnila sa nimi decentralizácia ich riadenia od národných ministerstiev na vysoké školy a od vysokých škôl ako celkov na jednotlivé fakulty vysokých škôl. Vytvorili sa samosprávne orgány vysokých škôl a fakúlt v podobe akademických senátov a ďalších zodpovedajúcich inštitútov, ktoré uplatňujú nové zásady správy na vysokých školách - zásadu voliteľnosti svojich akademických funkcionárov a zásadu ich odvolateľnosti. Toto všetko by nám mal kodifikovať nový zákon o vysokých školách.

Akademické a študentské hnutia, občianske hnutie na vysokých školách podnietili začatie prác na novom vysokoškolskom zákone už v novembri minulého roku. Jeho zásady boli zverejnené v dennej tlači a stali sa predmetom verejnej diskusie. Menovite na všetkých vysokých školách v Slovenskej republike, ale potom i v Českej republike.

Podnety a pripomienky z tejto diskusie boli prerokované so zástupcami akademického fóra Slovenskej republiky, so študentskými organizáciami, s predstaviteľmi všetkých vysokých škôl a jednotlivých fakúlt. Za spolupráce Stavovskej únie študentov vysokých škôl v Českej republike, Študentskej rady Slovenska, Rady vysokých škôl Českej republiky a Akademického fóra Slovenskej repubilky sa nakoniec spracovalo paragrafované znenie, ktoré máte k dispozícii.

Od zverejnenia návrhu zákona v tlači bol teda dostatočný čas na to, aby sa k nemu vyjadrili aj ostatné zložky našej spoločnosti, tie zložky, ktorých sa tento zákon nejakým spôsobom dotýka. Akadémia vied, príslušné odborové zväzy a iné.

Pokiaľ sa v diskusii ozvali hlasy, že niektoré zložky našej verejnosti boli z prerokúvania nového návrhu zákona vylúčené, nie sú to opodstatnené námietky, pretože príležitosť tu mal každý odvtedy, čo bol tento návrh zverejnený v tlači.

Ako vidíte zo spoločnej správy výborov Federálneho zhromaždenia, ktorú máte k dispozícii, bol návrh zákona o vysokých školách predmetom bohatej a plodnej diskusie aj v našom parlamente, v našich výboroch. Pripomienky, doplnky, upresnenia textácie boli v tejto spoločnej správe sumarizované a v mnohých ohľadoch znamenajú vylepšenie predloženého návrhu.

Najväčšia a najbohatšia diskusia vo verejnosti i v našich výboroch sa rozvinula okolo otázok titulov absolventov vysokoškolského štúdia a s tým spojených otázok koncepcie tohto štúdia vôbec a právomoci, ktoré z toho vyplývajú pre vysoké školy zvlášť.

Ide o to, že naše tituly by mali urobiť poriadok v doteraz často sa meniacej a spornej praxi v tejto oblasti a dostať sa do súladu s prevažujúcou európskou a svetovou tradíciou. Ak chceme vstúpiť do Európy a do sveta, musíme sa vrátiť aj k týmto tradíciám, a to v tej podobe, do akej sa rozvinuli na dnešnej úrovni. Ako vieme, u nás sa tieto tradície pred 40 rokmi prerušili a nebolo by rozumné vracať sa tam, kde sme pre 40 rokmi skončili. Preto teda ide o to, aby naša koncepcia bola kompatibilná so súčasnou úrovňou vysokoškolského štúdia vo vyspelých krajinách sveta.

V tomto duchu hovorí vlastne návrh nového zákona o troch stupňoch vlastného vysokoškolského vzdelávania. Prvý stupeň umožňuje po skončení určitej ucelenej časti štúdia získať titul bakalár, porovnateľný v anglosaských krajinách s titulom bachelor, čo je veľmi dôležité pre tie oblasti, v ktorých nie je potrebné absolvovať celé vysokoškolské štúdium, kde nám nejde o výchovu teoretikov, ale o ľudí, potrebných pre určité čisto praktické povolanie.

Druhý stupeň by mal znamenať skončenie celého štúdia a získanie titulu magister, zodpovedajúci v anglosaských krajinách titulu master, a to vo všetkých odboroch univerzitných a umeleckých, s výnimkou študijných odborov lekárskych a veterinárskych, kde sa aj naďalej, a to pod dlhých a úporných diskusiách, odporúča ponechať lekárom titul MUDr., resp. veterinárom titul MVDr. A v študijných odboroch na vysokých školách technických, poľnohospodárskych a ekonomických, kde sa naďalej bude získavať titul inžinier.

Tretím stupňom ukončeného nadstavbového vysokoškolského vzdelania by potom malo byť postgraduálne štúdium, ktoré však nebude už mať charakter toho postgraduálneho štúdia, na ktoré sme boli doteraz zvyknutí, a ktoré prevzalo sovietsky systém s kandidatúrou vied, ale po absolvovaní tohto štúdia a po obhajobe dizertačnej práce a vykonaní rigoróznej skúšky by malo viesť k získaniu spôsobilosti vedecky pracovať a tomu by mal i zodpovedať titul doktor v príslušnom odbore, čím by tento titul bol kompatibilný v anglosaských krajinách s titulom PhDr. Tým by sa aj určitým spôsobom rehabilitoval tento ttiul v našej krajine, kde bol v poslednom období udeľovaný automaticky po skončení uceleného vysokoškolského štúdia a stal sa veľmi redundantný.

A nakoniec ďalším spôsobom vysokoškolského štúdia nad týmito tromi základnými stupňami by mal byť vlastne vstup vysokých škôl do uceleného celoživotného vzdelávania občanov rozvíjaním rôznych vzdelávacích aktivít, ako sú rekvalifikačné kurzy, špecializačné, kvalifikačné kurzy a pod. podľa spoločenskej objednávky.

Vážené poslankyne, vážení poslanci, predložený zákon sa usiluje upraviť problematiku vysokých škôl komplexne. Tým, že dôsledne rešpektuje a predpokladá racionálne rozhodovanie vysokých škôl pôsobením demokratických samosprávnych akademických inštitútov, akademických orgánov a štátne riadenie zakotvuje len do tých rovín, v ktorých je to nevyhnutné, teda do takých rovín, ako je financovanie vysokého školstva, určité kontrolné funkcie a pod. tak, ako je to v zákone uvedené, na základe toho bolo možné celý tento návrh zákona o vysokých školách koncipovať maximálne stručne. Predpokladá teda zrušenie množstva podzákonných predpisov na vydanie len tých najnevyhnutnejších predpisov na uskutočnenie zákona, vysokým školám a fakultám pritom ponecháva široký priestor na vlastnú úpravu tých otázok, ktoré nie sú upravené priamo v zákone, a to v samotných štatútoch jednotlivých vysokých škôl a fakúlt.

Je prirodzené, že s touto rozsiahlou samosprávou preberajú naše vysoké školy na seba v primeranom rozsahu aj zodpovednosť za výsledky svojej práce. Ďakujem vám za pozornosť.

Předsedající místopředseda FS B. Kučera: Děkuji panu profesoru Miroslavu Kusému.

Návrhy projednaly všechny výbory obou sněmoven, kromě výborů mandátových a imunitních. Usnesly se na společných zpravodajích, kteří přednesou zprávu o projednání tohoto návrhu ve výborech sněmoven. Prosím společného zpravodaje výborů Sněmovny lidu poslance doc. dr. Miroslava Grebeníčka, aby přednesl zpravodajskou zprávu.

Společný zpravodaj výborů SL poslanec M. Grebeníček: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, dámy a pánové, historická zkušenost nás přivedla k poznání, že studenti jsou skupinou, která nejbezprostředněji a nejdůrazněji obráží názory, které v dané společnosti existují. To pochopitelně ještě nemusí znamenat, že studenti tyto názory přijímají nejadekvátněji. Uvedené poznání nám však poskytuje klíč k pochopení postoje naprosté většiny studentů v situacích, které hýbou naší společností.

Dámy a pánové, v našem kolektivu se snad už nemusíme vzájemně přesvědčovat o nutnosti zásadních změn v celé naší společnosti. Zde mám na mysli jak ekonomický, tak společenský systém, a tím pochopitelně i výchovu a přípravu nastupující generace vůbec. Doktrinářství zhoubně postihlo nejen rozvoj výrobních sil a výrobních vztahů, ale stejně postihlo i školu, vzdělání, kulturu a zvláště přípravu vedoucích kádrů. Místo kritického výběru hodnot nastoupily různé zjednodušující tendence, místo kvalifikovaných osobností často privilegovaní byrokraté. Tento stav nebylo možné odstranit žádnou kampaní, ani sebenaléhavějším apelem na morálku. Bylo třeba, obrazně řečeno, jistého stupně zemětřesení, které nám pak umožnilo uplynulé období náležitě analyzovat a poukázat na chyby a omyly.

Právě studenti položili důraz na nezbytnost zásadních reforem ve všech oblastech života společnosti, které odstraní to, co se neosvědčilo.

Je to požadavek, který před nás staví nové vysoce náročné úkoly, jejichž zvládnutí je určujícím činitelem k tomu, aby celkový pohyb naší společnosti dostal žádoucí dynamismus ve všech oblastech společenského života.

Dnes stojíme na prahu rozhodnutí, jaké cesty zvolit, abychom i vysokým školám vytvořili životní prostor a perspektivu do třetího tisíciletí. Především si musíme uvědomit, že vysoké školy se obejdou bez direktivního řízení, bez detailního určování toho, co mají dělat a jak to mají dělat. To však neznamená, že vysoké školy budou mít absolutní svobodu bez jakékoliv odpovědnosti vůči státu, který jim poskytuje finanční prostředky a především jim svěřuje to nejcennější co má - svou mladou generaci.

Druhý princip, kterým by se naše vysoké školy měly v budoucnosti řídit, je princip samosprávy. Má-li vysoká škola žít tak, aby využívala kvalit svých učitelů, aby obstála v oblasti svých vědních oborů na úrovni odpovídající stavu světové vědy, je nezbytné, aby byla řízena z poloh této kvality. Přistupuje k tomu samozřejmě nezanedbatelný vliv studentů. Je-li totiž samospráva posuzována jako řízení vysokých škol těmi nejkvalifikovanějšími, je třeba považovat za nejkvalifikovanější jak učitele, tak studenty, s jejich mimořádně inspirujícím vstupem.