Federální shromáždění ČSSR, 1986 – 1990 Společné schůze SL a SN

Předsedající místopředseda FS I. Mičieta: Ďakujem. Do rozpravy sa prihlásil poslanec Zelenay.

Poslanec SN R. Zelenay: Vážený pán predsedajúci, vážené dámy poslankyne, vážení páni poslanci, v mene Klubu poslancov VPN by som chcel podporiť návrh na ustanovenie dňa na pamiatku Cyrila a Metoda ako štátneho sviatku. Podľa nášho názoru ide o veľmi významný krok pre národy, žijúce v našej spoločnej vlasti nielen ako o zakladateľov kresťanskej kultúry, ktorá jednoznačne ovplyvnila celý kultúrny, historický a tým aj politický vývoj na nasom území, ale aj ako o zakladateľov písomníctva a všetkého toho, čo sa tu potom rozvíjalo. Myslíme si, že je skutočne najvyšší čas na to, aby sa ich sviatok uctieval tak, ako sa má.

Niekoľko slov už ako poslanca, týkajúce sa 24. decembra. Ako veriaci veľmi by som privítal, aby to bol deň pokoja, tým viac, že si plne uvedomujem, ako to u nás, v našej vlasti, vyzeralo. 24. decembra - buďme úprimní - sa u nás nepracovalo. Tento sviatok sa buď v niektorých podnikoch nadrábal, ale ako to nadrábanie vyzeralo - vieme. V drtivej väčšine inštitúcií sa skutočne nepracovalo. To je tvrdá realita, to je fakt. Keby sme tento voľný deň dali oficiálne, bolo by to v poriadku. Argument proti je taký, že prichádzame do nových podmienok, do trhového mechanizmu, do požiadaviek na poctivú prácu, kde by sa takéto fakty nemali vyskytovať. Priznám sa, že sám som v tomto rozpoltený a veľmi rád by som počul názory svojich kolegov na to, ako by sme toto riešiť mali. Veľmi ľutujem, že tu nie je p. minister Klaus, ktorý by nám odpovedal, aké by to malo ekonomické dôsledky, jeden deň naviac, hoci niektorí kolegovia poslanci mi hovorili, že s ním toto konzultovali a že p. minister Klaus sa vyjadril v tomto pozitívne. Ale, žiaľ, je to z druhej ruky, rád by som ho počul tu. Keby to skutočne tak bolo, naozaj by som sa prihováral za to, aby sme aj tento deň pracovného pokoja schválili. Myslím si, že tým by sa ešte zdôstojnili vianočné sviatky, ktoré teraz budú vyzerať úplne inak, ako doteraz. Ďakujem.

Předsedající místopředseda FS I. Mičieta: Ďakujem aj ja. Hlási sa ešte niekto do rozpravy? Prosím poslanec Macek.

Poslanec SL J. Macek: Jak jsem vyrozuměl, jsou zde pozměňující návrhy, které by v podstatě zhoršovaly a ztěžovaly pozici, kterou má snaha prosadit státní svátek - příchod věrozvěstů Cyrila a Metoděje. Domnívám se, že bychom skutečně neměli postupovat šokovou metodou. Historický význam Cyrila a Metoděje je všeevropský, i když uznávám, že Hus zapadal také do evropského kontextu, ale vzhledem k ekonomickým podmínkám bychom neměli být maximalisté. Přimlouvám se za to, abychom nehlasovali pro rozšíření ještě na 6. července, ale abychom zůstali pouze u 5. července.

Pokud jde o Štědrý den, měli bychom být k sobě skutečně upřímní - 24. se skutečně nepracovalo, to je všeobecně známo. Jak jsem slyšel stanovisko vlády, která se k tomu staví negativně, všechny ekonomické důvody, které se zde předkládají, jsou většinou jen teoretické, v praxi to vypadá jinak. Děkuji.

Předsedající místopředseda FS I. Mičieta: Ďakujem. Prosím spravodajcov.

Společný zpravodaj výborů SL poslanec M. Šútovec: Vážené Federálne zhromaždenie. Nie som si istý, že ste všetci v obraze o tom, aké vlastne štátne sviatky a dni pracovného pokoja, pamätné a významné dni v tejto chvíli máme k dispozícii a aké zmeny sa navrhujú. Chcel by som vám povedať, že podľa zákona č. 93/1951 Zb., štátny sviatok bol iba jeden, a to 9. máj. Na tom nič nezmenila ani pozdejšia úprava z r. 1975, ktorá iba stanovila, že 9. máj je dňom pracovného pokoja. V § 2 z r. 1951, v ktorom sa hovorilo o dňoch pracovného pokoja, sa stanovovalo, že dni pracovného pokoja, okrem nediel, sú: 1. január (Nový rok), Veľkonočný pondelok, 1. máj ako Sviatok práce, potom 28. október (Deň znárodnenia), 25. december a 26. december ako 1. a 2. sviatok vianočný. To boli všetky dni pracovného pokoja.

V úprave z roku 1975 to znie takto: 1. január (Nový rok), pondeľok Veľkonočný, 1. máj (Sviatok práce), 25. a 26. december (prvý a druhý sviatok vianočný) - to je všetko.

Návrh výborov pre kultúru a výchovu bol, aby dňom pracovného pokoja bol ešte aj 24. december; to je pozmeňovací návrh opro ti tomu, čo máte v laviciach v tlači 375. Tak to je treba chápať a bude o tom treba osobitne hlasovať. A voľným dňom je potom, samozrejme, aj deň novonavrhovaného štátneho sviatku, Deň Cyrila a Metoda.

Ďalej existuje kapitola "Významné a pamätné dni republiky". Tam boli 25. február, 29. august, 7. november ako VOSR (Veľká októbrová socialistická revolúcia). Z toho sa škrtá 25. február a 7. november, zostáva 29. august, ktorý bol navrhovateľmi navrhnutý v príslušnej tlači, ktorú máte pred sebou; naše výbory odporučili zaradiť ešte 5. máj (konvečný dátum pre deň Pražského povstania. A ústavnoprávny výbor navrhol zaradiť ešte 17. november.

Ja som sa zmienil o J. Palachovi, to však bol návrh do diskusie - myslel som, že sa toho niekto chytí - nechytil - netrvám na tom.

Ďalej je kategória pamätných dní a to bola kategória, v ktorej boli: 6. júl (Majster J. Hus) a 5. júl (vierozvestci Cyril a Metod). Takže medzi pamätnými dňami by zostala iba pamiatka Majstra Jana Husa podľa návrhov, ktoré zazneli od navrhovateľov obidvoch výborov. Dúfam, že ste v tejto chvíli zorientovaní. (Nesouhlasný šum v sále.) Ako spravodajca nemôžem za to, to by ste, pravdepodobne. museli od predsedníctva dostať kompletné xerokopie starých zákonov. Chcem len odporučiť, aby predsedajúci dal počas eventuálnej pauzy hlasovať o pozmeňovacích návrhoch, ktoré vzišli z obidvoch výborov.

Předsedající místopředseda FS I. Mičieta: Ďakujem. Prosil by som iniciatívnu skupinu poslancov, predsedov Ústavnoprávnych výborov a výborov pre kultúru a výchovu obidvoch snemovní, aby sa stretli na krátkej porade.

Společný zpravodaj výborů SL poslanec M. Šútovec: Vznikol jeden ekonomický problém. Myslím si, že už pred tým mala byť táto novela pridelená niektorému z ekonomických výborov parlamentu, a preto sa nazdávam, že by teraz mal byť prítomný niekto z výboru pre plán a rozpočet.

Předsedající místopředseda FS I. Mičieta: Pripúšťa sa, že by sa teda títo poslanci zišli v miestnosti 026. Zatiaľ prerušujem schôdzu na 20 minút.

(Jednání přerušeno v 14.30 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 15.40 hodin.)

Předsedající místopředseda FS I. Mičieta: Pokračujeme v rokovaní. Dávam slovo poslancovi Stomemu.

Poslanec SN K. Stome: Vážení přítomní, navrhovatelé zjišťujíce, že návrh je rozšířen podle zpravodajské zprávy o návrhy z výborů a doplňující návrhy z pléna, že návrh byl v původním znění projednáván vládou bez toho, že by se k němu věcně vyjádřila, neboť údajně neměla podklady k úvaze o jeho ekonomickém dopadu, navrhují Federálnímu shromáždění, aby návrh nebyl na dnešním zasedání projednáván, ale po doplnění podle toho, jak jsem uvedl výše, aby byl předložen Federálnímu shromáždění ve sněmovnách na příštím zasedání.

K tomu, nechť je návrh s doplňky a doplňovacími návrhy předložen ke zjištění stanovisek České národní radě a Slovenské národní radě a předseda Federálního shromáždění nechť vládě předloží návrh, jak výše uvedeno k tomu, aby vláda svá stanoviska k návrhu, včetně doplňků a pozměňovacích návrhů, jak vyplynuly z jednání, včetně ekonomických rozborů, oznámila do příštího jednání Federálnímu shromáždění.

Stručně řečeno : vedly k tomu ty důvody, že nejsme schopni bez dalších informací postihnout ekonomický a sociální dopad přijetí či nepřijetí toho či onoho bodu návrhu a v důsledku toho je třeba, aby bylo provedeno doplnění, jak se navrhuje.

Není možné operativně jednat i z toho důvodu, že není přítomen zástupce vlády, který by mohl reagovat na pozměňovací návrhy, které padly z pléna. Nevidíme tedy jinou možnost řešení než odložit projednání tohoto návrhu na příští zasedání.

Předsedající místopředseda FS I. Mičieta: Ďakujem JUDr. Stomemu. Chcú sa vyjadriť spoloční spravodajcovia?

Společný zpravodaj výborů SL poslanec M. Šútovec: Ako spravodajca výborov Snemovne ľudu sa pripájam k argumentácii poslanca Stomeho a navrhujem vedeniu tejto schôdze, aby nechalo hlasovať o zmene programu dnešného rokovania.

Zároveň žiadam - v prípade, že by rokovanie o tejto otázke bolo preložené na ďalšiu schôdzu - aby Predsedníctvo Federálneho zhromaždenia zabezpečilo plnú účasť príslušných ministrov, ktorí sú zodpovední za rezorty, ktorých sa táto záležitosť nejakým spôsobom finančne dotýka.

Společný zpravodaj výborů SN poslanec J. Cuhra: Ztotožňuji se se zpravodajem Sněmovny lidu.

Předsedající místopředseda FS I. Mičieta: Predsedníctvo Federálneho zhromaždenia už písomne upozornilo predsedu vlády na nutnosť účasti na našom zasadaní. Dúfam teda, že účasť bude nabudúce lepšia.

Dávam hlasovať o návrhu, ktorý predložil spoločný spravodajca výborov Snemovne ľudu.

V Snemovni ľudu je prítomných 130 poslancov, v Snemovni národov 42 poslancov zvolených v Českej republike a 45 poslancov zvlených v Slovenskej republike.

Prosím najprv o hlasovanie poslancov Snemovne ľudu.

Kto z nich súhlasí s predloženým návrhom? (Hlasuje se.) To je väčšina.

Kto je proti? (Pět.) Päť.

Kto sa zdržal hlasovania? (Pět.) Päť.

Návrh bol Snemovňou prijatý.

Teraz budú hlasovať poslanci Snemovne národov.

Kto súhlasí s predloženým návrhom, nech zdvihne ruku. (Hlasuje se.) Ďakujem.

Je niekto proti? (Nikdo.) Nikto.

Zdržal sa niekto hlasovania? (Čtyři.) Štyria.

I Snemovňa národov návrh schválila.

Tento bod programu teda prerokujeme na našom budúcom zasadaní v máji.

Budeme pokračovať v prerokúvani

Tento bod sme začali prerokúvať v piatok minulého týždňa, teraz budeme pokračovať v rozprave.

Žiadam spravodajcu poslanca Stomeho a poslanca Tomana, aby sa dostavili na tribúnu. Do rozpravy sa prihlásil poslanec Masopust. Dávám mu slovo.

Poslanec SL Z. Masopust: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, vážené dámy a pánové, nemohu a ani nechci zakrýt, že k zákonu, jehož návrh projednáváme, mám vztah velmi rozporuplný. Sebeméně nepochybuji, že jde o zákon nanejvýš potřebný, který směřuje k cíli společensky žádoucímu, k cíli ušlechtilému a spravedlivému, že jde o zákon, bez něhož by naše cesta k právní státnosti, o kterou usilujeme, byla podstatně ztížena, ne-li vůbec uzavřena. V tom jsem plně zajedno s předkladatelem návrhu, generálním prokurátorem ČSFR, s oběma zpravodaji i se všemi, kteří se dosud k tomuto návrhu vyjádřili v diskusi.

Na druhé straně ovšem mám velmi vážné pochybnosti, zda svých ušlechtilých a spravedlivých cílů hledí návrh zákona dosíci pokud jde o jeho klíčové ustanovení, prostředky zcela a evidentně ústavními. O tom, jak jsme toho byli svědky, zde nehovořil ani pan generální prokurátor, ani nikdo ze zpravodajů, ani žádný z dosud diskutujících. Není to jistě jediný právně teoretický problém, který je s návrhem spojen, respektive, který návrh přímo či nepřímo nastoluje. Je to však problém, který mě zvláště znepokojuje. Proto si dovolím říci o něm několik slov. Oč jde?

Paragraf 2 zákona, jehož návrh nám byl předložen, stanoví, že pravomocné odsuzující rozsudky, přesněji řečeno, v dikci zákona, pravomocná odsuzující soudní rozhodnutí, vyhlášená v době od 25. února 1948 do 1. ledna 1990, týkající se skutků spáchaných po 5. 5. 1945 a naplňujících dále v tomto paragrafu vyjmenované skutkové podstaty, jakož i všechna další rozhodnutí na ně obsahově navazujících se zrušují, a já bych z tohoto místa na vysvětlenou řekl ex lege (tedy z tohoto zákona samého) k datu, kdy byly vydány. Rozhodnutí o tom, zda a do jaké míry je odsouzený účasten rehabilitace, o němž se v témže paragrafu hovoří, má zcela evidentně charakter deklaratorní. Zde začíná problém, na který si dovoluji upozornit.

Podle čl. 36 odst. 4 ústavního zákona č. 143/1968 Sb., o československé federaci, může Federální shromáždění zrušit nařízení nebo usnesení vlády, nebo obecně závazný právní předpis federálního ministerstva nebo jiného federálního orgánu státní správy, odporují-li ústavě nebo zákonu Federálního shromáždění. Žádná ústavní norma však nedává Federálnímu shromáždění pravomoc zákonem ani jinak (např. usnesením) zrušit pravomocná soudní rozhodnutí, tedy rozsudky v trestních, stejně jako v kterýchkoliv jiných věcech.

Je velice dobře známo, že řada zemí zná soudní přezkum zákonnosti, respektive ústavnosti aktů zákonodárné, eventuálně administrativní moci. Zná tudíž situace, kdy soud, případně Nejvyšší soud, může prohlásit např. zákon za neplatný. Není však, pokud je mi známo, žádný ústavní systém, který by dával zákonodárnému orgánu právo rušit pravomocná rozhodnutí soudu. S touto tezí je plně v souladu např. i čl. 125 návrhu ústavy, který poměrně nedávno do veřejné diskuse předložilo Občanské fórum. Tam se říká, že rozhodnutí soudu může změnit jenom příslušný soud vyšší.

Před problémem, respektive potřebou rehabilitace nestojíme, a já bych dodal bohužel, v dějinách naší moderní státnosti poprvé. Přesněji řečeno, stojíme před ním počtvrté.

Stručně rekapituluji. Stáli jsme před ním na počátku čs. státnosti, kdy byl vydán zákon č. 333 z roku 1920 Sb., o náhradě škody obětem politické perzekuce za války 1914-1918.

Podruhé jsme před tímto problémem stáli na sklonku nacistické okupace, kdy byl vydán dekret prezidenta republiky č. 11/1944 Úředního věstníku československého o obnově právního pořádku, respektive nařízení SNR č. 53/1945 Sb., nařízení SNR o úpravě některých trestně právních otázek souvisejících s obnovením čs. právního pořádku.

Stali jsme před ním potřetí v roce 1968, kdy, jak známo, byl vydán zákon č. 82/1968 Sb., o soudní rehabilitaci.

Stojíme před ním konečně počtvrté, nyní. Ve všech předchozích případech byl bolestný, nevyhnutelný a vysoce naléhavý, problém rehabilitace, řešen v přezkumném řízení, přičemž i posledně jmenovaný rehabilitační zákon z roku 1968 plně respektoval zákonnou zásadu, že pravomocná rozhodnutí soudu v trestních věcech lze zrušit nebo měnit jen na základě návrhu a v přezkumném řízení, tedy nikoliv ex lege.

Zákon, který máme v návrhu před sebou, tuto zásadu nerespektuje.

To všechno neříkám proto, abych předložený zákon torpédoval. Výslovně jsem zdůraznil, že rehabilitační zákon, jehož návrh máme před sebou, považuji za nanejvýš potřebný. Říkám to z jiného důvodu. Domnívám se totiž, že cílů, které zákonodárce tímto návrhem rehabilitačního zákona sleduje, a to cílů nanejvýš žádoucích a spravedlivých, je možno dosáhnout nade vší pochybnost i prostředky, u nichž by otázka souladu, případně nesouladu s ústavním zákonodárstvím vůbec nestála.

Dovolím si na tyto prostředky poukázat. Je to možnost zahlazení odsouzení, spojená s náhradou škody, je to možnost obnovy řízení, je to možnost stížnosti pro porušení zákona. A konečně, vzhledem k obtížím s těmito třemi cestami případně spojenými, je to ještě čtvrtá cesta, která by se mi v případě, který máme před sebou, zdála nejschůdnější. Je to možnost vydání ústavního zákona, který by přijetí rehabilitačního zákona v té podobě, jak ho máme před sebou, umožňoval tím, že by se Federálním shromážděním dal zákonem změnit, respektive zrušit rozsudky soudu a zároveň vytvořil situaci ústavní jistoty do budoucna.

Je mi, dámy a pánové, jasné, že stanovisko, které předkládám, může vyvolat diskuse nebo pochybnosti. Nechtěl bych diskusi vyvolávat. Dovedu si však představit argumenty, které by v takové diskusi mohli zaznít.

Bylo by docela dobře možné, jak už se to jednou stalo, poukázat např. na to, že se tady operuje právnickými kličkami. Není tomu tak. Dokonce si myslím, že takový argument by nebyl zcela seriozní, zvláště pak na půdě Federálniho shromáždění, jemuž přísluší dbát na zákonnost a ústavnost.

Je velmi dobře možné si představit, že by zazněly i různé teoretické úvahy, které by ovšem měly jedno společné: ani jedna z nich by neuváděla ústavní článek, který by moje pochybnosti vyvrátil, a to z toho důvodu, že žádný takový ústavní článek neexistuje.

Je stejně tak dobře možné představit si argumentaci typu: "jsme v revoluci". Jinak řečeno ústavnost a zákonnost mohou být, třeba na jistou dobu, dočasně, suspendovány. To je argument vážný, ale velmi ošidný, protože právě pod praporem tohoto argumentu se stalo mnoho z toho, co dnes s plným oprávněním musíme napravovat.

Nepochybně by zazněl i poukaz na výjimečnost situace, na niž tento zákon reaguje. To také není argument ledajaký, který je možno brát na lehkou váhu. Dovolím si ovšem upozornit, že výjimečné situace v těch či oněch fázích svých dějin zdaleka nezažilo jen Československa, ale i různé jiné země. Přesto žádná z nich, pokud je mi známo, snad jen s výjimkou Maďarska, a o tom mnoho konkrétních údajů nemáme, nereagovala na takovou potřebu způsobem, jakým se na ni chystáme reagovat teď my.

Konečně je samozřejmě možné si představit argument typu: "věc spěchá, obnova řízení je zdlouhavá", apod. To je rovněž argument velmi vážný, který by ovšem mohl snadno dovést do poloh společensky ne zcela žádoucích. Cesta práva a ústavnosti je vždy zdlouhavější než cesta jiná, stejně jako cesta demokratická může být zdlouhavější než cesta nedemokratická. Nicméně jsem přesvědčen, že i tomuto argumentu je možno čelit nejen poukazem na okolnosti, na které jsem poukázal, ale i tím, že například cesta prostřednictvím institutu zahlazení odsouzení a odškodnění by si příliš mnoho času nevyžádala.

Ještě jednou upozorňuji: považuji rehabilitaci všech nespravedlivě odsouzených za věc prvořadé důležitosti, plně se stavím za to, aby spravedlnosti byl sjednán průchod, aby se nespravedlivě odsouzeným dostalo plné rehabilitace, a aby se jim dostalo i plného odškodnění. Plně se ztotožňuji s tím, že rehabilitace je velmi závažnou a nepominutelnou součástí cesty k právnímu státu. Chtěl bych vás ujistit, že s ideou právní státnosti se hluboce ztotožňuji a beru ji jako integrální součást svého občanského i profesionálního kréda. Nicméně se domnívám, že v té podobě, jak je nám předkládán, v sobě návrh zákona obsahuje i určité klopýtnutí na této cestě. Děkuji vám za pozornost.