Federální shromáždění ČSSR, 1986 – 1990 Společné schůze SL a SN

Než přistoupíme k projednávání schváleného pořadu, chtěl bych vás informovat o dopisu prezidenta Československé federativní republiky ze dne 6. 4. 1990, kterým oznámil předsednictvu Federálního shromáždění, že odvolal

- z funkcí prvních místopředsedů federální vlády pana Valtra Komárka, pana Jána Čarnogurského ;

- z funkce místopředsedy vlády a předsedy Státní komise pro vědeckotechnický a investiční rozvoj pana Františka Reichela;

- z funkce místopředsedy vlády pana Oldřicha Burského

a současně jmenoval

pana Valtra Komárka, pana Jána Čarnogurského, pana Václava Valeše, a pana Jiřího Dienstbiera místopředsedy federální vlády;

pana Armina Delonga místopředsedou federální vlády a předsedou Státní komise pro vědeckotechnický a investiční rozvoj ;

pana Oldřicha Burského, ministrem zemědělství a výživy ČSFR.

Vážené poslankyně, vážení poslanci, nyní máme na programu projednání

Za navrhovatele podá k návrhu výklad místopředseda Federálního shromáždění poslanec Zdeněk Jičínský.

Místopředseda FS Z. Jičínský: Vážené poslankyně, vážení poslanci, předložený návrh ústavního zákona je nezbytný k tomu, abychom mohli vůbec projednávat další zákony, týkající se nezbytných změn v oblasti hospodářské. Jde o to, že Ústava z roku 1960 upravuje základní vlastnické hospodářské poměry způsobem, který nedává možnost pro změny, jež se dnes v naší společnosti připravují a v hospodářské sféře počínají realizovat.

Jenom krátce bych připomněl těm, kteří v našich řadách jsou mladší a nepamatují se již přesně na období roku 1960, kdy byla přijímána tato ústava, že to byla ústava v době, kdy zde panovaly značné iluze o tom, čeho socialistická společnost dosáhla. Bylo to období v Sovětském svazu spojené se jménem Nikity Sergejeviče Chruščeva a tehdejší iluze o tom, jaký je stupeň socialistického vývoje, jaké jsou jeho perspektivy, se promítaly i v československé skutečnosti a ovlivnily i prohlášení k Ústavě z roku 1960. I když prohlášení nemá přímo nějaký právní význam, přesto je natolik v rozporu se současnou situací, že se doporučuje toto prohlášení vypustit.

Dále se doporučuje změnit řadu článků z Ústavy z roku 1960, které jsou poznamenány ovzduším, o němž jsem hovořil, a které kromě toho, co jsem charakterizoval jako období iluzí o socialistickém rozvoji československé společnosti, se vyznačovaly i silnými tendencemi k podceňování významu právní formy a práva v životě společnosti. Proto i tato ustanovení Ústavy, která se navrhují změnit, jsou formulována do značné míry jako ideologicko-politická prohlášení a jejich právní význam byl i tehdy svým způsobem vágní.

Dnes potřebujeme, aby ústavní normy skýtaly pevný základ pro zákonodárství, o kterém budeme dále jednat. V tomto směru jsou tedy ústavní normy formulovány tak, aby vytvářely spolehlivý právní základ pro tyto změny. Zároveň bych chtěl říci, že navrhované změny v těchto ústavních článcích jsou chápány v souvislosti s obdobím, ve kterém je projednáváme a doufám, že i přijmeme, tj. jsou to změny minimální. Iniciátoři tohoto návrhu ústavního zákona si nekladli za cíl vyšší cíle. než umožnit přechod k tržní ekonomice, změnit existující ústavní základ tak, aby tomuto přechodu nebránil, respektive, aby jej umožňoval. Nekladli jsme si za cíl, řešit ty problémy, které budou mít tvůrci ústav republikových i ústavy federální v souvislosti s řešením těchto problémů vztahů federace a republik. Nemohu samozřejmě nikoho ovlivňovat, jaký má mít k těmto návrhům postoj, ale chtěl bych zdůraznit, že toto je to nezbytné minimální řešení a myslím, že je účelné jej takto posuzovat, abychom si nekomplikovali cestu k jeho přijetí tím, že bychom v této souvislosti chtěli řešit problémy, které přísluší k řešení v rámci ústavy federace a nových ústav republik.

Návrh ústavního zákona byl podrobně projednáván v jednotlivých výborech, je k němu důvodová zpráva a nepovažuji proto za potřebné odůvodňovat jednotlivá ustanovení. Chtěl bych se jenom k některým zásadám vyjádřit ještě podrobněji.

Jde tu o to, že navrhovaný ústavní zákon ruší v právu existující hierarchickou soustavu vlastnictví, která jako nejvyšší druh vlastnictví znala společenské vlastnictví v podobě státního vlastnictví, jako nižší formu vlastnictví družstevní a jinou formou vlastnictví je vlastnictví osobní a o soukromém vlastnictví se v Ústavě z roku 1960 vůbec nemluví, protože se předpokládalo, že soukromé vlastnictví, s nímž se spojovalo vlastnictví výrobních prostředků, je tou formou vlastnictví, která v československé společnosti nemá perspektivu a není ji tedy třeba přikládat ústavní význam. Proto tam byla drobná informace o tom, že se uznává, nebo připouští drobné hospodaření.

Situace, jak víme, je podstatně jiná a je třeba tyto vlastnické poměry upravit zásadně jiným způsobem, a to tak, aby tato konstrukce byla zrušena, což se děje článkem 7, kde se říká, že stát poskytuje všem vlastníkům rovnocennou ochranu. Z toho samozřejmě vyplývají důsledky i pro další právní předpisy, včetně trestního zákona, který rozlišoval postih pokud jde o majetkové trestné činy v souvislosti s tím, které formy vlastnictví se týkaly.

V čl. 8 - to je myslím také důležité - se formuluje sociální funkce vlastnictví a zdůrazňuje se, že vlastnictví zavazuje s tím, že vlastnické právo nesmí být zneužíváno na újmu práv jiných osob nebo společnosti.

S ochranou vlastnictví, která se poskytuje tímto návrhem ústavního zákona, souvisí čl. 9 o tom, že vyvlastnění nebo jiné omezení vlastnického práva ve veřejném zájmu je možné jen zákonem nebo na základě zákona a za náhradu s tím, že proti rozhodnutí lze podat opravný prostředek u soudu. Zdůrazňuji rovněž v této souvislosti odst. 2 tohoto článku, v němž se stanoví, že zákon Federálního shromáždění též upravuje podmínky převodu státního vlastnictví do vlastnictví fyzických nebo jiných právnických osob. Jde o problém změny existující struktury státního vlastnictví a státních podniků a považujeme za důležité, aby všechny změny tohoto druhu se děly na základě zákona.

V souvislosti s navrhovanými změnami článků ústavy je nezbytné změnit i příslušný článek ústavního zákona č. 143/1968 Sb., o československé federaci, který vymezoval kompetenci mezi republikami a federací v hospodářské sféře, a to tak, aby federace měla potřebné možnosti právní k přijímání jak právních opatření, tak i jiných opatření k zavádění těch hospodářských změn, o kterých se tady hovořilo a které jsou do jisté míry právně zabezpečovány nebo zajišťovány těmi návrhy zákonů, které budeme dále projednávat. Čili konstatuje se tady, že do působnosti Československé federativní republiky v oblasti vlastnictví, podnikání a rozhodování sporů vznikajících při podnikatelské činnosti patří úprava vlastnictví, úprava podnikání právnických a fyzických osob, úprava vztahů vznikajících při podnikatelské a jiné hospodářské činnosti právnických a fyzických osob, dále úprava ochrany výroby a obchodu i další ustanovení tohoto bodu, která jsou nezbytná pro to, aby v rámci celé československé federace existovaly jednotné právní podmínky pro hospodářskou činnost, aby tu byl jednotný právní základ pro navrhované hospodářské změny.

Když iniciátoři předložili tento návrh ústavního zákona, přišel poté do výborů vládní návrh zákona, který se týká rovněž změny ústavy v souvislosti s problematikou ekologickou. Bylo by účelné, kdyby tyto změny mohly být v jednom ústavním zákoně, ovšem protože časový sled byl takový, že tento vládní návrh zákona se projednával později, nebylo možné jej zahrnout, ačkoli by patřil sem do tohoto návrhu ústavního zákona. Budeme tedy v brzké budoucnosti projednávat ještě tento další návrh ústavního zákona. který má podobné odůvodnění jako je odůvodnění, které jsem se taky pokusil naznačit v souvislosti s navrhovanou změnou čl. 24.

Tolik základní odůvodnění těchto změn, k němuž se jistě vyjádří ještě zpravodajové a vy všichni v rámci rozpravy. Děkuji za pozornost.

Předsedající první místopředseda FS S. Kukrál: Děkuji poslanci Jičínskému. Návrh ústavního zákona byl projednán všemi výbory kromě výborů mandátových a imunitních. Prosím společného zpravodaje výborů poslance JUDr. Lubomíra Fantu, aby za výbory Sněmovny lidu přednesl společnou zpravodajskou zprávu.

Společný zpravodaj výborů SL poslanec L. Fanta: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, připadla mi čest, abych jako společný zpravodaj výborů Sněmovny lidu informoval naši dnešní společnou schůzi o výsledcích projednání návrhu ústavního. zákona, kterým se mění a doplňuje ústava naší federativní republiky a ústavní zákon o čs. federaci o otázky nad jiné závažné. Návrh, podaný skupinou poslanců obou sněmoven, totiž nejen uvádí řadu osnov zákonů, které se zabývají ekonomikou, ale především však jde o zákony vytvářející právní základ zásadní. ho obratu orientace celého dalšího vývoje našeho hospodářství, jeho přestavby na tržní ekonomiku s hospodářsky i právně nezávislým podnikatelským subjektem, jehož prosperita založená na aktivitě občanů vytvoří podmínky pro rozmnožení bohatství obou našich národů a pro sociálně spravedlivou společnost svobodných lidí. Tento ideový základ návrh ústavního zákona pouze neproklamuje, jak tomu bylo ve vzrušovaných pasážích ústavy, naopak obsahově prázdné ideologicky zabarvené proklamace nahrazuje právně obsažnou úpravou ústavních principů, na nichž se uvedená nová koncepce rozvoje naší ekonomiky zakládá.

Paní poslankyně, páni poslanci, ve společné zprávě k návrhu ústavního zákona, kterým se mění a doplňuje ústavní zákon č. 100/1960 Sb., Ústava Československé federativní republiky, a ústavní zákon č. 143/1968 Sb., o československé federaci, jsou uvedeny změny a doplňky, o které Federální shromáždění doporučuje rozšířit původní návrh ústavního zákona. Na základě souhlasných stanovisek prakticky všech výborů Federálního shromáždění doporučuji poslancům Sněmovny lidu předložený návrh ústavního zákona schválit.

Předsedající první místopředseda FS S. Kukrál: Děkuji poslanci Fantovi. Dále má slovo poslanec Josef Novotný jako společný zpravodaj výborů Sněmovny národů.

Společný zpravodaj výborů SN poslanec J. Novotný: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolte, abych úvodem k vaší rozpravě o návrhu ústavního zákona, kterým se mění ústava a ústavní zákon o československé federaci, uvedl jen několik stručných poznámek.

Dnes vstupujeme do třídenního jednacího maratónu, v němž máme posoudit a schválit celou řadu zákonů. Když se podíváme do 27 bodového pořadu pozvánky, vidíme, že jde především o netrpělivě a dlouho očekávané hospodářské zákony, které se mají stát právním základem pro důležitou a zásadní ekonomickou reformu vedoucí - jak doufáme - k ozdravení naší ekonomiky a k jejímu postupnému přechodu k tržnímu hospodářství a konečně pak k zaručení trvalé prosperity. S těmito dalekosáhlými změnami však nepočítala zatím stále platná ústava, která vychází z dominantního postavení státního vlastnictví a tím, že neupravuje formu soukromého vlastnictví, zbavuje právě tuto formu ústavních záruk.

Předložený návrh ústavního zákona je normou, která má položit legislativní základ k tomu, aby se vytvořil prostor pro tržní ekonomiku. Změnou článků, upravujících vlastnická a majetková práva, se odstraňuje nerovnoprávnost tvořící kategorizaci jednotlivých druhů vlastnictví a různých stupnic jeho právní ochrany. Příště mají vlastníci požívat stejných ústavních práv a stát jim bude poskytovat rovnocennou ochranu. Tyto záruky spočívají v tom, že ústava stanoví závazné podmínky pro vyvlastnění nebo jiné omezení majetkových práv, takže k těmto zásahům může dojít jen ve veřejném zájmu zákonem nebo na základě zákona a za náhradu. Současně však ústava vlastníkům ukládá. že nesmějí svých práv zneužívat na újmu jiné osoby nebo společnosti a výslovně stanoví, že vlastnictví zavazuje, to znamená, že vlastník není jen nositelem práv spojených s vlastnictvím, ale že je povinen plnit i povinnosti, které z vlastnictví vyplývají. Nově se dále stanoví, které hmotné statky mohou být napříště pouze ve vlastnictví státu. Jsou to vedle nerostného bohatství, lesního a půdního fondu, přírodních zásob podzemních vod, vodních toků a léčivých zdrojů i základní zdroje energie, popř. i další majetek, který bude nezbytný k zabezpečení celospolečenských potřeb, rozvoje národního hospodářství a veřejného blaha.

Zásadní změny se provádějí ve vztahu k zabezpečení vlastnických práv a podnikání cizích právnických osob a cizinců, jimž se zaručuje rovnocenná ochrana jako právnickým osobám a občanům našeho státu. Odpovídající místo v ústavní úpravě se dále dává ochraně životního a přírodního prostředí. Nejen vlastníci, ale ani uživatelé nesmějí poškozovat lidské zdraví a životní prostředí nad míru nezbytně nutnou.

Ve sféře sociální návrh vytyčuje, že ČSFR svou hospodářskou politikou usiluje o rozmnožování národního bohatství a sociálně spravedlivou společnost. V souladu s uvedenou úpravou ústavy čl. II. doplňuje dosavadní kompetenci k právní úpravě vlastnictví, podnikání a rozhodování hospodářských sporů, a to v souladu s novými potřebami. Tyto změny a doplňky zaručují obnovu demokratické institucionalizace vlastnictví, v dotčených paragrafech pak zbavují ústavu i ústavní zákon o československé federaci ideologického nánosu a celkově tak vytvářejí prostor pro vznik hospodářského zákonodárství, které bude v souladu s koncepcí moderního státu.

Z těchto důvodů se připojuji k návrhu společného zpravodaje výborů Sněmovny lidu poslance Fanty.

Předsedající první místopředseda FS S. Kukrál: Děkuji poslanci Novotnému. Zahajuji rozpravu. Do rozpravy se písemně přihlásili poslanci Procházka, Grebeníček a Kučerák. Uděluji slovo poslanci Procházkovi. Připraví se poslanec Grebeníček.

Poslanec SL F. Procházka: Vážené Federální shromáždění, v úvodním slově, které za iniciativní skupinu poslanců přednesl poslanec Jičínský, nám bylo předloženo zdůvodnění změny ústavních článků, týkajících se v širším slova smyslu vlastnických práv a s nimi souvisejících vztahů. Mohu ze své zemědělské praxe i z poslaneckého působení potvrdit, že se o tyto otázky zajímá široký okruh lidí. Dotazovali se na ně i četní moji voliči. Důvodů k tomu je pochopitelně více a není je možné zde podrobně analyzovat.

Faktem však zůstává, že ani můj poslanecký obvod na třebíčském okrese se v posledním období nevyhnul menšímu, případně silnějšímu zájmu některých zahraničních podnikatelů. Analogickky s růstem jejich zájmu vznikají (proč to neříci) mezi lidmi i některé oprávněné obavy, a nejsou zdaleka motivovány jen tradicí a zvláštním druhem vztahu člověka k dárkyni života, půdě, který přechází z generace na generaci. Ano, nelze si zakrývat, že socialistické společenské vlastnictví, jak je vymezeno v dosavadním ústavním článku č. 8, neodpovídá současným potřebám. Není nutné přesvědčovat se ani o tom, že v průběhu let značně vybledl u většiny lidí potřebný pocit vlastnictví. Totéž platí také o motivaci k užívání společenského vlastnictví, lépe řečeno jeho využívání.

V návrhu nového znění ústavního článku, který je nám předkládán, je vlastnické právo zabezpečeno. Praktický život jako jediné kritérium pravdivosti nám však velí být obezřetnými. Když totiž někdo něco vlastní, může si se svým vlastnictvím naložit jak uzná za vhodné a případně ho i prodat. Proto by bylo potřebné principiálněji zdůraznit, že naše cesta napříště nebude ve znamení výprodeje především půdy a nerostného bohatství. A to už nechci zvláště připomínat další závažný jev současnosti, který by se velmi nadneseně, ale přiléhavě dal nazvat nesouladem hodnot. Není žádným tajemstvím - a zase bych to mohl doložit - že právě tohoto stavu chtějí využít někteří cizí podnikatelé a že spekulují. Domnívám se, že nejsme zemí v takových těžkostech, abychom museli přijímat jakékoliv nabídky. Co by z toho pro nás a zvláště pro zemědělce plynulo, lze domyslet. Není možné zapomínat na to, že do hry vstupuje další nezanedbatelný faktor. Je jím skutečnost, že u nás vlastně nebylo uskutečněno znárodnění půdy, a tak např. pozemky vnesené družstevníky do JZD zůstaly v soukromém vlastnictví, byť největší část půdního fondu obhospodařují JZD a státní statky.

Obnova a změny vlastnických vztahů asi nebudou představovat jednoduchou záležitost. Právě tady by měl sehrát rozhodující roli Úřad pro správu národního majetku a jeho postupnou privatizaci. Tento úřad by měl být kontrolován demokraticky zvoleným parlamentem, který by rozhodoval o rozsahu a způsobu privatizace.

Vedle otázek privatizace a reprivatizace národního majetku musí být v centru pozornosti i ochrana půdy před rozprodejem cizím občanům. Věci by prospělo, kdyby se tyto otázky dostaly pod veřejnou kontrolu.

Nechci vystupovat s příkrými soudy, myslím ale, že v zemědělství, které tvořilo v minulém období jeden ze spolehlivých a stabilizujících faktorů národního hospodářství, mělo své nezastupitelné místo vedle využívání vědeckých moderních poznatků - odpusťte mi ten termín - i používání zdravého "selského rozumu".

Přimlouvám se tedy za to, že by stejně rozumné mělo být i uplatňování podílu zahraničního kapitálu, který by měl sloužit především pro rychlé oživení a efektivní chod našich podniků. Děkuji za pozornost.

Předsedající první místopředseda FS S. Kukrál: Děkuji poslanci Procházkovi. Uděluji slovo poslanci Grebeníčkovi. Připraví se poslanec Kučerák.

Poslanec SL M. Grebeníček: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážení hosté! Jsem si samozřejmě, jako všichni ostatní, vědom vážnosti toho, k čemu přistupujeme. Mám na mysli celou sadu ekonomických zákonů. Možná jsem ovlivněn také tím, jaké petice jsme dostávali. Zapůsobilo na mne pochopitelně také to, že se někteří podepsaní odvolávali na 6 miliónů námezdních pracujících a hluboce na mne zapůsobilo i to, že naše vláda velmi citlivě řešila otázky právě s masovým hnutím, s odborovým hnutím. Myslím, že je to příklad, jak je třeba nadále tyto věci projednávat a řešit.

Je skutečností, že už v tomto prvním momentu je celá řada háčků. Skutečně je tady háčků několik. Předně - zahraniční podnikatel si může u nás koupit továrnu i s lidmi, a to většinou lidmi schopnými, protože nebudou mít možnost jít pracovat jinam i kdyby chtěli. Dostanou se tím zcela do rukou zahraničních zájmů, které nebudou moci ovlivnit. V podstatě tak se svými podniky rozprodáme cizincům i sami sebe. Jsou už signály, že zahraniční kapitál má mimořádný zájem o Československo, protože ví, že je tu kvalifikovaná pracovní síla, vysoká kulturnost a tradice. Zahraniční podnikatel bude muset samozřejmě do své továrny někde v Československu investovat, ne málo, ale vzhledem k tradicím a úrovni naší země zase ne tolik jako třeba jinde ve světě. Továrny se během 3-5 let postaví na nohy a začnou přinášet zisk, pravděpodobně docela slušné peníze. Kam tento zisk půjde? Pochopitelně, za majitelem továrny. Místo aby zůstal doma a přispěl tím k dalšímu rozvoji, poplyne do zahraničí.

V neposlední řadě se dostane do cizích rukou i naše bankovnictví, tedy to, co je považováno za srdce a krevní oběh každého hospodářství a co si každý stát, včetně nejvyspělejších, pečlivě hlídá. Myslím, že bychom se měli z dnešních problémů dostat sami, samozřejmě za účasti a s pomocí zahraničních firem, ale tak, aby naše ekonomika neztratila národní charakter. Aby bylo jasné, jsem pro tržní ekonomiku, pro otevření se světu i podporu soukromého podnikání a vlastnictví, stejně jako pro uplatnění zahraničního kapitálu, bez kterého se neobejdeme. V tom jsem s navrhovanou koncepcí, která nachází výraz ve změnách a doplňcích předloženého ústavního zákona, zcela zajedno. Nesouhlasím s výprodejem republiky do zahraničí.

Zásadní připomínku mám k vymezení předmětu národního bohatství. Proti dosavadní úpravě se vypouštějí z předmětu národního bohatství prostředky průmyslové výroby, hromadná doprava, spoje, peněžní a pojišťovací ústavy, rozhlas, televize a film, zdravotnická zařízení, školy a vědecké ústavy. Tímto vymezením se neúměrně snižuje rozsah národního bohatství. Účelným nevidím zejména zavádění soukromých železnic, spojů, filmů a televizí. I když v mnohém lze souhlasit s rozšířením možností soukromé iniciativy, předložený návrh otevírá prostor pro rozprodej rozhodujících odvětví národního hospodářství včetně takových významných kulturních institucí jako je televize a film.