Federální shromáždění ČSSR, 1986 – 1990 Společné schůze SL a SN

Čo ma však v tomto parlamente mrzí najviac? Najviac ma mrzí vzájomná nedôvera slovenského a českého národa. Nedôvera, ktorej sme sa, žiaľ, ani pádom totalitného režimu nezbavili. Nedôvera, ktorá, žiaľ, nahlodáva našu jednotu zo 17. novembra. Toto dedičstvo totalitnej minulosti musíme čo najskôr zahodiť, zhodiť zo stola, a nielen zo stola, pretože onedlho - nechcem byť naozaj nejakým zlým prorokom - sa nebudeme škriepiť o názve spoločného štátu, ale o to, kade povedie hranica a kde budú stáť hraničné prechody s colníkmi. A ja by som veľmi nerád onedlho svojej dcére vysvetľoval, prečo potrebujeme do Českej republiky vízum, keď do Rakúska ho nepotrebujeme.

Osobne som za spoločný návrh pána prezidenta a skupiny českých a slovenských poslancov, a to za názov Československá federatívna republika. (Potlesk.)

Předsedající místopředseda FS Z. Jičínský: Nahoře se hlásí ještě jeden poslanec, jméno nevím. Chce vystupovat, nechce vystupovat?

Poslanec SN J. Lentvorský: Vážený pán predseda, vážený pán predsedajúci, pani poslankyne, páni poslanci, začnem trochu netradične. Už sme vo výboroch mali nový návrh nového znaku štátnosti, v ktorom je i lev i trojvršie s dvojitým byzantským krížom, ktorý v roku 863 cez Bratislavu a Devín na území Veľkej Moravy priniesli vierozvestcovia sv. Cyril a Metod. Je logickým pokračovaním historického odkazu a želaní, vyjadrených v dohodách a zmluvách medzi Slovákmi a Čechmi v Clevelandu a Pitsburgu a v ďalších, ktoré už tu boli spomínané. Zvýrazňuje federatívnosť našej republiky a rovnocennosť a rovnoprávnosť našich národov. Na tom sme sa, myslím si, dosť jednomyseľne zhodli.

Som presvedčený, že i stanovisko, vyjadrené v návrhu ústavného zákona tak, ako ho navrhuje pán prezident, Republika česko-slovenská, je už tým, že ho po veľkom zvážení podáva pán prezident, želaním našich národov a vedie nielen v sebarealizácii, k sehaurčeniu, k identite, ale i k veľkej miere zodpovednosti vo vzájomnom spolunažívaní - to by som chcel podčiarknuť - Čechov a Slovákov v jednom suverénnom štáte. V dnešnej dobe, keď sa otvárajú nové možnosti nového života európskych národov, sú tieto atribúty veľkou devízou pre obidva národy. Na to nesmieme zabúdať.

Myslím si, že naše národy musia začať myslieť v dimenziách ozaj európskych a tak i konať. Ak bude na týchto myšlienkach založený i náš dom ako štát, pretrvá tento dom veky a žiadne sily ani katastrofy ho nepremôžu. Naopak, bude rásť do krásy, silnieť a prinášať pre naše národy úžitok. Preto podporujem názov Republika česko-slovensko.

Předsedající místopředseda FS Z. Jičínský: Děkuji. Ptám se, hlásí se ještě někdo do rozpravy? Poslanec Růžička.

Poslanec SL J. Růžička: Pane předsedo, pane předsedající, dámy a pánové, vážení poslanci, vystupuji proto, že pocházím ze smíšeného manželství, otec je Čech, matka je Slovenka. Ať se na mě někdo zlobí nebo nezlobí, já se považuji za Čechoslováka. Každou volnou chvíli, kterou mám, strávím na Slovensku, mám hrozně rád Roháče, mám rád Jižní Čechy, žiji na Moravě.

Obávám se, že to, co tady teď řešíme, není otázka pomlčky ani názvu státu, ale vůbec jednoty Čechů a Slováků jako takových. Já myslím, že v tomto okamžiku je nám všem v první řadě třeba tolerance. Je potřeba, aby si český národ uvědomil slovenskou identitu, nebral Slováka jako mladšího bratra. Při výrocích, které jsou spojené v kontextu československém nepoužíval přívlastek český, ale československý, jak se to často stává.

Na omluvu českému národu bych řekl, protože Čechy znám, že to vůbec nemyslí jako útok proti slovenské identitě, ale je to, řekl bych, deformace.

Na druhé straně bych žádal Slováky o toleranci, co se týče tohoto, protože slovenský národ je daleko senzitivnější než český národ. To, co slovenský národ pociťuje, český národ nepociťuje.

Také bych žádal český národ, aby co se týče ekonomických záležitostí, nebral Slovensko jako přívěsek, ale jako část naší republiky, která má právo dostat se ekonomicky na stejnou úroveň jako je náš stát. A myslím si, že pokud se na to budeme dívat z tohoto pohledu, tak ta čárka nebo ten název je druhořadý. Děkuji.

Předsedající místopředseda FS Z. Jičínský: Děkuji. Jako poslední se přihlásil do diskuse předseda Federálního shromáždění pan Dubček. Než mu dám slovo, dovolte, abych i já se vyjádřil v diskusi a nebude to snad považováno za zneužívání té role, kterou dnes dopoledne plním.

Chtěl bych vám přečíst kousek dopisu, který jsem nyní dostal; těch dopisů bylo mnoho, ale tento dopis má, myslím, jistý smysl a zejména bych rád, aby slovenští poslanci mu věnovali pozornost: "Lidi mají mít svůj názor a stát za ním. Teda, proč se hádáte, vždyť se doslova hádáte. Slováci jsou naši bratři, proč ta čárka? My, Češi, jsme Čechy a ne "česko", pokud to není spojeno dohromady se slovem "slovensko". Jsem stará, třeba tomu nerozumím, ale je to hrozné Vás poslouchat. Je nás mnoho, upozorňujeme, že nepůjdeme k volbám". Následují podpisy.

Vážení poslanci, já jsem proto, aby byl přijat název, který vyjadřuje to, že Československo je státem dvou rovnoprávných národních republik, České a Slovenské. Byl jsem tedy i proto - a na galerii je ředitel Ústavu pro jazyk český, doc. Daneš, kterému se omlouvám, že jsem mu způsobil řadu osobních nepříjemností, protože jsme spolu s ním obhajovali onen spojovník, pro někoho rozdělovník, pro někoho pomlčku, v televizi a možná - a tady se musím mluvit Občanskému fóru, že jsem možná přivodil ztrátu hlasů, protože mnoho lidí mě v České republice považuje za člověka, který nemá smysl pro české národní povědomí, který nechápe, co to je v Českém národě ono vědomí "československého" apod.

Ještě bych si dovolil jednu historickou paralelu: v roce 1968 jsem se zúčastnil přípravy československé federace. Byla to práce velmi složitá, obtížná a prosazování racionálních hledisek bylo také velmi složité. Takže to proti mně na české straně vyvolalo nelibost, že neprosazuji důrazně české zájmy. Tehdejší čelní představitel slovenského národa G. Husák mě napadl na městské konferenci a představitel Společnosti pro Moravu pan Barta žádal mé odvolání z České národní rady. Čili říkám to proto, že hledání racionálního stanoviska a kompromisu bývá obtížné a chce-li se někdo vést na vlně nacionální vášně, pak je to v politice velmi snadné. Ale ptejme se, kam nás tato vlna dovede. Chceme jít do Evropy z té zeměpisné polohy ve které se nacházíme, čili ze středu Evropy, a nebo chceme jít do Evropy cestou desintegrace přes Balkán? To není řečnická otázka, tj. alternativa před kterou stojíme. Vždyť ne nadarmo se říká, jako se svého času říkávalo v té známé Marxově a Engelsově práci, že Evropu obchází strašidlo komunismu; teď se říká, že střední a východní Evropu obchází strašidlo nacionalismu. A není to problém nevýznamný. Zatím snad nikdo nejde s kosami, jako tomu bylo v Rumunsku. Ale, koneckonců jsou jiné nástroje. Čili berme tyto problémy v úvahu a snažme se skutečně dosáhnout řešení!

Já bych klidně hlasoval pro Republiku česko- (pomlčka, spojovník nebo rozdělovník) -slovenskou. Ale protože jsem si uvědomil, že skutečně v českém národě z důvodů, o kterých bychom si mohli dlouho hovořit, toto řešení kdybychom ho, mocí prosadili vyvolá velmi nežádoucí reakce, tak doporučuji řešení jiné, které podle mého soudu odpovídá tomu, o co jde: že jde o federativní stát. Doporučuji tedy název Československá federativní republika, tak jak ho doporučuje i pan prezident Havel ve svém včerejším dopise.

A ještě mi dovolte několik slov k diskusi. Nechci ji hodnotit, ale jsou to - na to snad mám právo - poznámky k některým vystoupením. Velmi jsem uvítal a ocenil, že Klub komunistických poslanců vyjádřil to stanovisko, které formuloval poslanec Mohorita. A z tohoto hlediska jsem byl velice zklamán a musím říci, že velmi nepříjemně překvapen dvěma nacionalistickými projevy, pana poslance Bagína a pana poslance Kanise, které přesáhly myslím - míru toho co by oni jako členové komunistické strany, kteří uvažují o své odpovědnosti za politiku této strany, si měli uvědomit. Poslanec Zelenay to formuloval, že to bylo jednou tak jednou onak. Ono se nedá říci, že jenom český národ potlačoval slovenský národ. Můj přítel Miro Kusý to napsal velmi krásně v jedné své vynikající stati o problematice československé: že jak Češi tak Slováci byli obětí nedemokratického totalitního systému moci, které představovalo ono vedení té strany, k níž se oba poslanci hlásili a kterou představovali. Čili měli by si uvědomit zda se chtějí vést na této vlně, ale potom ať si uvědomí, že to byla komunistická strana představovaná po dlouhou dobu právě G. Husákem jako člověkem, který dal federaci onen nedemokratický obsah, ačkoliv federace v roce 1968 měla sloužit jako východisko k demokratické, rovnoprávné úpravě československých vztahů. Vím, že většina poslanců, kteří dnes tu představují slovenskou veřejnost nenese odpovědnost za vedení KSČ v čele s G. Husákem. Ale ať, prosím vás, berou v úvahu to, že v českém životě vedení této strany právě představované tímto prezidentem a tímto generálním tajemníkem je spojeno s obdobím, jehož devastační míru pro český národ nevím, s čím bych v historii srovnal. Čili i tento moment musíme vzít v úvahu, budeme-li vážně uvažovat o východiscích nejenom pro název státu, ale pro hledání základů pro naše další společné soužití. Berme tedy i tyto momenty v úvahu!

A ještě k poslanci Mičietovi. Z jeho formulace by to vypadalo tak, že jenom pro český národ bylo výhodné, aby tedy jako "československý národ" v první republice měl tento národ takto spojený většinu ; jako by to nebylo výhodné i pro tu jeho část - užívám tehdejší formulace - slovenského národa v rámci státu, v němž bylo asi 3,5 mil. německé menšiny; kolik byla tehdy maďarská menšina, to přesně nevím. Čili toto jsou jevy, které musíme chápat v jejich historickém kontextu a ne je formulovat takovýmto jednostranným způsobem. Já tím neobhajuji čechoslovakismus a znovu připomínám, že jsem v roce 1968 patřil k těm, kteří na české straně se rozhodně stavěli za federalizaci Československé republiky, čili myslím, že mám morální právo, abych o tom mluvil. Ale nemyslím si, že to, co je spojeno se soužitím českého a slovenského národa od roku 1918, že znamená jenom to, co v roce 1968 napsal způsobem pro český národ urážlivým a nepřijatelným tehdejší národní umělec - nevím, zda tento titul používá nebo zda se ho vzdal - Mináč, když napsal, že " ... český národ způsobil pro slovenský národ genocidu ...". Čili to jsou také jevy, které samozřejmě jsou tíživým dědictvím naší minulosti. My se jich zbavit nemůžeme, minulost je tu, ale můžeme se s tímto tíživým dědictvím vyrovnat. Ale já si zase nemyslím, že toto dědictví je jenom tíživé, nemyslím si, že má jenom temné stránky, myslím, že má i řadu pozitivních stránek pro oba národy, a protože si myslím, že to je dědictví celkově pozitivní, tak se s ním můžeme vyrovnávat tím, že v rámci demokratického uspořádání našeho státu budeme hledat a nově koncipovat zásady našeho federativního uspořádání v československé ústavě pro budoucí federaci takovou, jako ji bude chtít dát tvář vůle lidu po svobodných volbách.

Prosím vás - berme všechno toto v úvahu. Pokud budeme hlasovat negativně pro název Republika česko-slovenská, neznamená to, že nemůžeme hlasovat pozitivně pro název Československá federativní republika. Říkám to proto, abychom si uvědomovali, že hlasování v jednom případě nás nezavazuje k hlasování ve druhém případě. Berme to v úvahu jako připomínku pro postup v další fázi jednání.

Dávám slovo panu předsedovi Dubčekovi. (Potlesk.)

Předseda FS Á. Dubček: Vážené dámy a páni, dovoľte mi len stručne sa vyjadriť k prerokúvanej problematike. Mnohokrát sme o tejto veci už hovorili, i v kluhoch, a široko sa diskutovalo o tom, ako tento problém vyriešiť.

Na úvod by som chcel povedať, že hnutie novej obrody a jeho úspešný nástup umožnila šírka nástupu občianskeho hnutia. Otvorila sa tým nová cesta k ďalšej demokracii, o ktorú sme sa pokúšali pre viac ako dvadsať jedným rokom. Ako všetci dobre vieme, doma i v zahraničí, táto naša cesta bola kruto potlačená a bola zastavená. Federácia nesplnila svoje poslanie práve preto, že to najdôležitejšie, z čoho mala vychádzať a o čo sa mala opierať, to je demokratický prvok, bolo v období dvadsať rokov totalitným režimom potlačené. Preto Slovenská ani Česká republika nemohli plne rozvinúť svoju štátnosť. Ak tu už predtým pôsobil asymetrický model, myslím si, že nejde len o slovenskú štátnosť, o jej rozvoj, ale i o českú štátnosť, ktorá sa nemohla v plnej miere rozvinúť. Myslím, že dôsledok bol rovnaký na rozvoj českej i slovenskej štátnosti, obe boli v predchádzajúcim období potlačené.

Viem, že pre vyriešenie dnešného problému potrebujeme dosiahnuť väčšinu. Všetci dobre vieme, že v názve republiky sa prejavujú rôzne názory. a, samozrejme, sa to prejaví i v hlasovaní. To, že sú tu rôzne názory, samo o sebe nie je zlé. Je v tom vyjadrený postoj ľudí, ktorí takto zmýšľajú a, podľa môjho názoru, zmýšľajú poctivo, nemajú nekalé úmysly. chcú pomôcť veci tak, aby sa to vyriešilo z toho hľadiska, ako to oni vidia. Preto si myslím, že by nebolo správne dávať nejaký punc názorom tých, ktorí sú za jeden, alebo druhý návrh.

Problém, podľa môjho názoru, spočíva v tom, ako ďalej postupovať, ako tento závažný problém, pred ktorým stojíme, vyriešiť. Ja to chápem tak, že v záverečnej fáze nášho rokovania by sme predsa mali hľadať cestu, ktorá zjednotí väčšinu poslancov Federálneho zhromaždenia. Tak ako mnohí iní poslanci, ani ja si nemyslím, že problém spočíva v dramatickom posudzovaní veci. Myslím, že tento problém je predovšetkým vo sfére politickej, a preto i z tohto hľadiska je, podľa môjho názoru, treba k nemu pristupovať.

Sú tu dva návrhy. Prezident republiky navrhuje názov Republika československá. Ďalej je tu iniciatívny návrh názvu Československá federatívna republika. Sú teda predložené dva návrhy zákonov, jeden z iniciatívy prezidenta, druhý z iniciatívy poslancov. Ako to povedal profesor Jičínský, poslanci majú možnosť vyjadriť sa hlasovaním k jednému i k druhému návrhu, čo nijako nebráni procesu zjednocovania v záujme toho, aby sme z tohto rokovania odišli s vyriešeným problémem.

Na prvom iniciatívnom návrhu pána prezidenta sa zhodla celá reprezentácia slovenských poslancov. To dávalo predpoklad k tomu. že i v ďalších rokovaniach sa k tomuto návrhu pripoja českí poslanci a tento problém bude možné vyriešiť. Ako sa ukazuje, nie je to celkom jednoznačné, i keď je samozrejmé, že tento návrh je naďalej tu. rokujeme o ňom a bude sa o ňom hlasovať.

Prečo tento prvý návrh spomínam? Pretože v predošlých zmenách bol tento návrh pána prezidenta konzultovaný s vedením Federálneho zhromaždenia a vychádzalo sa z poznatkov, skúseností a hlasov, ktoré prichádzali do Federálneho zhromaždenia, do prezidentskej kancelárie. Vychádzalo sa tiež z rokovania SNR a ďalších inštitúcií.

Tí, ktorí sa budú za tento návrh vyslovovať, budú plne v súlade s týmto návrhom. Prečo to hovorím? Hovorím to z toho dôvodu, že v liste pána prezidenta republiky je, podľa môjho názoru, tento návrh veľmi dôstojne a plne odôvodnený. Rovnako tak v pracovnom materiáli, ktorý sme dostali v priebehu rokovania a ktorý spracoval poslanec Zelenay, je historicky doložené, že takýto názov republiky tu bol a nie je v rozpore s naším dejinným vývojom a so vznikom našej republiky. Preto i ja pri hlasovaní budem hlasovať za návrh pána prezidenta.

Súčasne by som sa chcel dotknúť toho, že pred sebou máme návrh skupiny poslancov, ktorý odporúča, aby názov republiky znel Československá federatívna republika. Dúfam, že budem správne pochopený, keď poviem, že i za tento návrh budem hlasovať, ako to vyplýva zo zákona. Prečo? Za prvé preto, že sa budem snažiť, aby sme v našom rokovaní dosiahli väčšinu hlasov, ktoré by sa zjednotili na tomto návrhu v prípade, že by prvý návrh nebol prijatý. Prečo budem takto postupovať? Pretože si myslím, že sa od nás očakáva, že Federálne zhromaždenie neodíde hez vyriešenia tohto problému. Návrh iniciatívnej skupiny poslancov je ďalším krokom k tomu, aby sme sa na tejto platforme zjednotili a tento závažný problém vyriešili. Myslím, že je to problém politický a takto by sme ho mali chápať. Myslím, že keď budeme takto postupovať pri našom ďalšom rokovaní a takto budeme pristupovať k hlasovaniu, odídeme z našej zasadacej siene s vyriešeným problémom, a to je to, čo od nás naše národy a naši ľudia očekávajú. (Potlesk.)

Předsedající místopředseda FS Z. Jičínský: Děkuji předsedovi Federálního shromáždění panu Dubčekovi. Prosím místopředsedu vlády dr. Hromádku.

Místopředseda vlády ČSSR J. Hromádka: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, vážený poslanecký sbore, vážení hosté, není pro mne jednoduché reagovat na právě skončenou diskusi, kterou jsem s pozorností sledoval, i když jsem musel někdy odběhnout ze sálu. Vůbec si nemohu nárokovat slovo v tom smyslu, jak by to mohl učinit pan prezident, v jehož zastoupení zde stojím při jednání o předloženém návrhu zákona.

Obě varianty, o kterých se zmínil včera ve svém dopise poslaneckému sboru, mají svoji racionalitu, mají i své jádro a oba z těchto návrhů mohou být obhájeny řadou argumentů. Zásada pro jednání ve sporných otázkách, kterou jsem tady - odpusťte - trochu postrádal, by měla vycházet ze základního předpokladu: uchopit, pochopit opačný nebo alternativní názor z jeho nejkladnější stránky a vyrovnávat se s tímto protinávrhem na jeho výšinách a ne v jeho slabinách. To, co nás čeká, je vážné i při dalších rozhodováních.

Proto prosím tento parlament, aby dříve, než vás váš předsedající vyzve k měření a sčítání sil, uvážil svou velkou odpovědnost.

A trochu odlehčení pro toto vážné rozhodování. Když volili papeže, populárního muže Jana Pavla II., byl zvolen až v 7. kole a vůbec se na něm nemohli dohodnout. Když jim to nešlo, tak regule jednacího řádu předpisují, že se udělá celá jednodenní pauza v konkláve, ale nikoho ven z konkláve nepustí, nechají je o chlebu a vodě, aby zpytovali své svědomí (Potlesk.) a dostali se pak opravdu k argumentům vážným.

Parlament by měl přistoupit k hlasování ve chvíli, kdy shodně název republiky přijme. Nikoli proto, aby jedním i druhým hlasováním zjistil, že takového závažného rozhodování vůbec není schopen. To bych našemu parlamentu nepřál a věřím, že tak neučiní.

Jsem přesvědčen, že tento parlament za krátkou dobu své existence přijal už řadu velmi významných dokumentů prospěšných pro další vývoj naší země. Sledujete je vy jistě s pozorností a s mnohem větší pozorností celá veřejnost. A tak v této vážné chvíli už nemohou pomoci žádné další argumenty, snášené ze všech možných stran a pohledů, protože jsem přesvědčen, že v každém z vás zápasily argumenty pro i proti jednomu i druhému návrhu i ve vaší mysli, že taková jednoznačnost, abyste mohli říci "jsem jen pro jednu alternativu a druhou definitivně vylučuji", v žádném z poslanců tohoto Federálního shromáždění není. Ale to ve své podstatě vyjadřuje, že přece jen jste poslaneckou sněmovnou, která ví, co chce.