Federální shromáždění ČSSR, 1986 – 1990 Společné schůze SL a SN

Ke konkrétním nástrojům podpory rozvojových programů - čili s opačným znaménkem, k prosazování útlumových programů mohou patřit daňové úlevy, především v případě odvodu ze zisku a mezd, snížení úrokových sazeb příslušným formám s tím, že rozdíl bance uhradí stát, přímá podpora ve formě vysoce účelově vázané finanční dotace, odpisová politika, kdy v jednotlivých zemích ve světě existují horní limity pro celkový odpis po prvním, pátém, sedmém a dalších rocích a kdy podpora spočívá v umožnění odepisovat rychleji, v kombinaci jednotlivých nástrojů. Ve specifické československé situaci bude třeba přikročit k tvrdým útlumovým programům cestou odbourávání vysokých dotací.

V této souvislosti bude nutné dopracovat celé schéma politických nástrojů, možná i první číselné představy o úpravách finančních nástrojů, sazeb a dalších úlev pro výkonné podniky, které však budou jednat v intencích státní průmyslové politiky, i o dodatečných daních pro podniky, které budou vůči této politice inertní. Musíme zpracovat určitý přehled kritérií. Ve vyspělých zemích, např. ve Španělsku takových kritérií je 250, ve Velké Británii 98, což jsou konkrétní kritéria, třeba určitá výroba, která podnik, který pracuje na této výrobě, dostává od státu formou různých úlev nebo podpor, jak jsem říkal výše, dostává prioritu.

S tím souvisí i další věc, kterou zde nebudu podrobně rozvíjet, chci se jen zmínit o tom, že rovněž touto otázkou se zabýváme. Je to změna struktury hospodářského centra. Z jednoho parlamentního výboru vzešel návrh na zrušení jednoho konkrétního státního hospodářského orgánu. Před 10 dny jsem v Brně navrhl svoji určitou představu. Nebudu to znova zde opakovat. Chtěl bych říci dvě zásady: musí dojít ke značné redistribuci pravomocí z federální úrovně na úrovně republikové. Nicméně na druhé straně je nutno uchovat na federální úrovni tři základní vrcholy trojúhelníku, který v každé vyspělé ekonomice hospodářský život řídí: Státní banka, ministerstvo financí a ministerstvo hospodářství.

Závěrem mi dovolte, abych se vrátil ještě jednou k roku 1990. Na začátku svého vystoupení jsem poněkud v obecné rovině nicméně zcela jasně - přislíbil, že vláda se nebude vzdávat v tomto roce využití některých standardních administrativních nástrojů pro udržení situace a současně vytvoření startovacích podmínek pro další rozvoj. Myslím, že nejlépe to na konkrétním příkladu ukázal ministr Stračár. Současně však vláda bude již v druhé polovině roku tyto nástroje postupně odbourávat. Bude však nutné, aby se to odrazilo i na podnikové úrovni, to znamená, aby se postupně, ale ne příliš pomalu začaly měnit základní návyky v chování podniků. Především je nutno si uvědomit, že stát nebude dále fungovat jako spasitel, který navíc bude mocensky donucován řešit individuální platební neschopnost, nedostatek prostředků na mzdy atd. Nelze podnikat za předpokladu, že stát prostřednictvím plánu vybilancuje celý přechod na tržní ekonomiku, udělá všechny podniky ziskové a ty pak začnou podnikat s tím, že dobré organizace se rychle rozvinou do prosperity a znovu se objeví špatné, které všechno znovu prohospodaří, i to, co by obdržely při vybilancování výchozího stavu. Takto myslet by byla značná naivita. Stát, banka i ostatní centrální instituce žádné zdroje a rezervy na tuto bilanci nemají. Jediným teoretickým zdrojem je inflace řádových rozměrů, kterou nechceme, a to zvláště ne pro tento účel.

Podniky proto musí vycházet především z důsledného oddělení hospodaření podniků od hospodaření státu. Postupně zjistit příčinu platební neschopnosti a nedostatku prostředků na mzdy, dohodnout například s komerční bankou programové řešení ve vztahu k podnikům, využít překlenovacích úvěrových možností a další. Pokud to nebude fungovat, získat ručitele, případně dodatečný kapitál pro rozvoj na odstranění příčin, společný podnik, konsorsium, s cílem provedení určité operace, vydání akcií, což vše je možné, půjčka zakladatele, uplatnění zástavy atd. Teprve potom při neúčinnosti využít možnosti přímé státní účasti a jí odpovídajících forem státního dozoru pro státní podnik a další postup. Podniky musí rychle aktivizovat vlastní podnikatelskou činnost, při omezení úlohy plánu stát nebude, nemůže, ani nemá z čeho podržet každého, kdo má problémy. Podniky dostanou rychle prostor pro podnikání a je nutné co nejrychleji dosáhnout jeho maximálního využití. Nečekat na příkaz, pokyn, směrnici shora, ale aby podnik zabezpečil svoji vlastní prosperitu, životní úroveň svých zaměstnanců, odpovídající výsledkům jejich práce i prosperitě podniku, aby splnil závazky ve vztahu ke státu a bance, je nutno, aby především měl svůj strategický program rozvoje. Nemusí jít hned o rozvojový program u každého, zatím jde jen o program přežití, přechodu od starého k novému.

Nebudu se prosím zabývat podrobněji některými dalšími otázkami, které s tím souvisejí. Využil jsem však této příležitosti, vašich dotazů a především v návaznosti na předložený státní rozpočet i vašich oprávněných obav, že by naprosto nutné opatření státního rozpočtu, které má - opakuji - restriktivní, antiinflační charakter, mělo vést - abych tak řekl - k podvázání hospodářské aktivity v naší zemi. Vláda si je plně vědoma toho, že protipólem chcete-li ministerstva financí musí být i určité hospodářské centrum, které bude rozvíjet státní hospodářskou a průmyslovou politiku. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)

Předsedající místopředseda FS B. Kučera: Děkuji místopředsedovi vlády ČSSR panu Dlouhému. Slovo má ministr Sůva, jako poslední před závěrečným slovem ministra Klause se připraví ministr Dvořák.

Ministr paliv a energetiky ČSSR J. Sůva: Vážené předsednictvo, paní poslankyně, páni poslanci, ve svém krátkém vystoupení bych chtěl reagovat na přednes pana poslance Holčíka k problematice výstavby vodního díla Gabčíkovo. Chtěl bych říci, že další postup československé strany při výstavbě vodního díla Gabčíkovo - známé soustavy vodních děl Gabčíkovo-Nagymaros - byl projednán ve vládě Slovenské socialistické republiky 14. 2. a bylo k němu přijato usnesení č. 72. V návaznosti na toto usnesení připravil pan předseda vlády SR Čič materiál do federální vlády, který bude projednán na jejím příštím zasedání. Jde zejména o stanovení postupu jednání s maďarskou stranou. Při jednání s maďarskou stranou o změně smlouvy z roku 1977, kterým bude pověřen pan Čič, budou využity výsledky práce odborníků, kteří posuzují ekologické aspekty provozu tohoto vysoce rozpracovaného díla.

Vzhledem k proinvestovaným prostředkům (k 31. 12. minulého roku to bylo více než 12 miliard Kčs na československé straně) a přínosu tohoto vodního díla k řešení energetických problémů, které, jak jsem vás zde posledně informoval, nebude jednoduché, ale zejména potom k problematice ekologie máme zájem o to, aby stavba byla dokončena.Je třeba říci, že přínos se pohybuje asi v tomto řádu: 1,3 mld kWh, což představuje asi 1,5 mil. tun severočeského anebo jiného hnědého uhlí a odstranění nebo zbavení se asi 40 tisíc tun oxidu síry.

Předpokládáme, že se udělá všechno pro eliminaci eventuálně nepříznivých dopadů provozu tohoto díla. Vzhledem k tomu, že jde o závažnou ekonomickou a ekologickou problematiku, doporučujeme potřebné finanční prostředky, o nichž tady byla řeč, zatím ve státním rozpočtu ponechat. Děkuji za pozornost.

Předsedající místopředseda FS B. Kučera: Děkuji. Slovo má ministr Dvořák. K závěrečnému slovu se připraví pan ministr Klaus.

Ministr Federálního cenového úřadu L. Dvořák: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové poslanci, při dnešním projednávání státního rozpočtu zazněla u některých poslanců či poslankyň kritika či otázky na cenovou reformu.

Chtěl bych říci, že FCÚ připravuje zásady cenové reformy k projednání a federální vláda zřejmě v tomto měsíci, v brzkých dnech, projedná tento základní materiál. Proto názory, které vám zde budu tlumočit, jsou názory FCÚ, které mohou být ještě upraveny při projednávání ve federální vládě.

Při projednávání tohoto materiálu vycházíme z toho, že cenová politika musí být skutečně aktivní politikou, a to ve všech okruzích. Jak v oblasti velkoobchodních cen, nákupních cen, tak i v oblasti maloobchodních cen. Nejcitlivějším problémem, který je nejvíce diskutován, je otázka maloobchodních cen. Proto mi dovolte na některé názory reagovat.

Ministr Miller vás seznámil s tím, jakým způsobem hodlá ministerstvo práce a sociálních věcí řešit kompenzaci v oblasti sociálních jistot pro naše obyvatelstvo v úpravě maloobchodních cen. Chtěl bych říci, že úpravy maloobchodních cen jsou složitým problémem. Skutečně jsme měli tento okruh odtržen od velkoobchodních, nákupních cen a prakticky se vyrovnával daní z obratu buď zápornou či kladnou.

Tento stav musíme postupně napravovat. Říkám otevřeně, že FCÚ je té zásady, že tento krok nelze udělat najednou, protože by si vyžádal obrovských změn, které nelze kompenzovat jen v jedné rovině. Proto máme v zásadách dohodnuto, že se budeme v soustavě maloobchodních cen orientovat na odstranění a v dohodnutých případech na snížení dotací k cenám výrobků a služeb, potravin, železniční a městské hromadné dopravy, dále na sjednocování daně z obratu a přípravu k přechodu na daň - tzv. z přidané hodnoty, dále na propojování cenových okruhů, sbližování tuzemských relací maloobchodních cen se zahraničními a postupnou liberalizací cen.

Vycházíme z toho, že u cen potravin současná realita naší čs. ekonomiky nevyžaduje, aby veškeré dotace k maloobchodním cenám potravinářských výrobků byly mechanicky odstraněny - tzn. zvýšení cenové úrovně. Myslíme si, že musíme zaměřit i tlak, jak je to ve státním rozpočtu utvořeno, aby určitou část, zhruba v jedné třetině byla přenášena na snižování nákladovosti výroby a samozřejmě i nákladovosti vstupů, které do zemědělství přicházejí.

Dovolte mi říci, jaký bude náš postup v letošním roce a v dalších letech pro přestavbu a reformu maloobchodních cen.

V první polovině letošního roku počítáme - po projednání ve federální vládě - že dojde k úpravě tarifů osobní dopravy ČSD a ČSAD.

Tyto tarify budou částečně kompenzovány s tím, že budou řešeny otázky dělnického a studentského jízdného. Uvažuje se i o tom, že tyto slevy u dělnického jízdného by postupně nesly zaměstnavatelské organizace. Celkový rozsah této úpravy je celoročně kvantifikován částkou 5 miliard Kčs, což je v průběhu zvýšení - 84 %. Tím ovšem neodbouráváme celkové dotace do této oblasti. Budeme krýt zhruba 62 %. Zbytek by měl být z části utlumen zvýšením hospodárnosti Dopravních podniků a z části dále pokrýván dotací ze státního rozpočtu tak, jak je to obvyklé ve všech vyspělých západních ekonomikách.

Dále uvažujeme, že v průběhu letošního roku (zřejmě ve druhém pololetí) budou upraveny maloobchodní ceny tuhých paliv - zhruba o 3,9 miliard Kčs, což představuje snížení dotací ve výši 5,3, která je současná, na 1,4 miliard Kčs. Návrh je motivován záměrem podpořit i cenou přechod k vytápění na ekologicky výhodnější paliva. Určitým negativem v této oblasti je předstih této úpravy u cen tuhých paliv před úpravou cen tepla, která bude řešena spolu s nájemným a která bude vyhlášena v průběhu letošního roku.

Dále počítáme s tím, že dojde k určitým úpravám v oblasti potravin. Tam jsou variantní řešení. Budou to ovšem první kroky, které v této oblasti chceme uskutečnit. Dále počítáme ještě v prvním pololetí, že převedeme do smluvních cen maloobchodní ceny cigaret a tabákových výrobků s tím, že sjednotíme daň z obratu na jednotnou výši. V tomto případě nebude zvýšení provedeno centrálně, ale přímo organizací, a to změnou dosavadní rozdílové daně na sazbovou, jednotnou sazbou.

Počítáme také s tím, že v první polovině letošního roku, pokud se podaří zajistit zvýšený dovoz, se sníží maloobchodní cena spotřební elektroniky zhruba o 1,4 miliard Kčs.

Dále počítáme se zvýšením maloobchodních cen méně významných průmyslových výrobků ve spotřebě obyvatelstva, které jsou na vnitřním trhu nedostatkové a jejich maloobchodní ceny se dotují ve výši 200 miliónů Kčs.

Pokud se týká dalších let, je připraven program FCÚ, který bude deformace v cenové oblasti řešit postupně tak, abychom tyto otázky dořešili do roku 1993. Počítá se s úpravou maloobchodních cen městské hromadné dopravy, určitá část maloobchodních cen potravinářských výrobků v rozsahu 15 miliard Kčs v roce 1991, úprava maloobchodních cen stavebních hmot v roce 1991 - tj. částka 1,3 miliard Kčs, a další snížení cen průmyslových výrobků v rozsahu 4 miliard Kčs.

V roce 1992 nebo v prvním pololetí tohoto roku se počítá s úpravou nájemného, které bude ovšem dříve vyhlášeno, a to tak, aby občané měli možnost směnit byt či provést odprodej podle zákona, který se musí přijmout po odprodeji bytů do osobního užívání. S tím zároveň počítáme, že bude provedena úprava vodného a stočného a tepla jako součásti bydlení a v tomto roce ještě počítáme s dalším snížením maloobchodních cen průmyslových výrobků v rozsahu 5 miliard Kčs.

V roce 1993 se dokončí poslední úpravy maloobchodních cen v rozsahu 3 miliard Kčs a v soustavě maloobchodních cen se přejde na daň z přidané hodnoty tak, jak se s tím počítá. Kvantifikace postupu vychází ze současného stupně znalosti o vývoji velkoobchodních cen. Jakékoliv další změny v navazujících oblastech tzn. v kursech, daních, měnách apod. ovlivní úroveň maloobchodních cen a znamená to, že se budou muset ještě tyto otázky dořešit. Tolik k maloobchodním cenám. Děkuji za pozornost.

Předsedající místopředseda FS B. Kučera: Děkuji ministru Dvořákovi. Závěrečné slovo má ministr Klaus. Prosím, aby se ujal slova.

Ministr financí ČSSR V. Klaus: Vážené Federální shromáždění, vážení poslanci, dovolte mi, abych vrátil trochu naši debatu zase k tomu, k čemu se většinu dnešního dne věnovala, to znamená k dnešnímu reálnému státnímu rozpočtu, k tomu, co je již rozhodnuto, připraveno, schváleno, zahájeno a vrátil bych to trochu zpět od těchto různých variantních úvah o dalších paralelních nebo souběžných krocích, které bude vláda v tom či onom období provádět.

Chtěl bych nejdříve velmi poděkovat všem diskutujícím za nesmírně cenné připomínky, které dokumentovaly mimořádnou pozornost, kterou poslanci věnovali letošnímu návrhu státního rozpočtu. Myslím, že projednávání rozpočtu ve Federálním shromáždění i ve sdělovacích prostředcích sehrálo mimořádnou roli, že to byla velmi dobrá škola pro nás pro všechny, pro celou československou veřejnost, jak více, hlouběji chápat některé podstatné věci, ekonomické, finanční v naší zemi a myslím, že toto byla velmi pozitivní věc, paralelně jdoucí, to znamená paralelní přínos tohoto státního rozpočtu pro nás, pro všechny.

Chtěl bych vyjádřit souhlas se zpravodaji, s jejich závěry, které vyslovili ke státnímu rozpočtu. Přijímáme jejich doporučení, jejich formulaci. Upozorňuji na hlavní, nejdůležitější věc, závaznost salda státního rozpočtu, kterou zdůraznili. Myslím, že to je nejsprávnější klíč, nejsprávnější úloha, kterou musí vláda a ministerstvo financí dostat, aby se pokusily celý tento rok toto přebytkové saldo státního rozpočtu udržovat.

Řekli jsme tedy, že je saldo závazné pro nás pro všechny. Všimli jste si, pokud jsem si to rekapituloval dobře, že z úst řady poslanců zazněly další požadavky do celé řady oblastí. Zazněly zde požadavky na vědeckotechnický rozvoj, posílení sociálních jistot, agrokomplex, družstevní bytovou výstavbu, těžbu a úpravu rud, ekologii, papírenský průmysl a konečně na řešení uvolněných míst po pobytu sovětských vojsk u nás. Chtěl bych říci, že před měsícem, když jsme zde o tom hovořili, tak těchto požadavků bylo daleko více. Myslím, že se tedy podařilo sblížit stanoviska Federálního shromáždění i federální vlády, myslím, že s oboustrannými pohledy, s oboustrannými - v dobrém slova smyslu - ústupky byl celý tento proces našeho jednání velmi pozitivní. Chtěl bych připomenout, že se bavíme o nejbezprostřednější realitě, a proto je tedy naprosto jasné, že tento státní rozpočet nemohl vyřešit to, co řada z vás žádala. Já jsem si zase namátkou psal, že řada poslanců žádala hotovou zemědělskou politiku, hotovou bytovou politiku, ekologickou politiku, koncepci učňovského školství, koncepci lesního hospodářství atd., atd.; to jsou nepochybně nesmírně důležité věci, které snad trochu předbíhají možnosti, které můžeme řešit státním rozpočtem v roce 1990. A to ještě po uplynutí téměř 90ti dnů tohoto roku, roku 1990.

Trochu mě zneklidňuje to, že zde byla nastolena řada otázek, které výbory už dávno při svém velmi pečlivém a velmi podrobném projednávání prodiskutovaly. Odpověděla na ně řada poslanců navzájem, odpověděla na ně i řada mých kolegů z federální vlády. Koncepčně, než přejdu k několika detailním věcem, bych chtěl ještě říci jednu věc: V některých diskusních vystoupeních zazněly námitky poněkud příliš absolutistické. Řada připomínek poslanců se tvářila, jako kdyby šlo o zrušení dotací a ponechání na holičkách toho či onoho oboru naší činnosti, ekonomické i neekonomické. Myslím, že to není pravda. Tady šlo o dílčí snížení dotací. Kdybychom to zdůraznili, tak myslím, že je to velmi důležitý rozdíl. Chtěl bych se vyjádřit k některým konkrétním bodům, které byly myslím - dostatečně zmíněny mými kolegy z federální vlády.

Je to ta velká oblast vědeckotechnického rozvoje na kterou upozornila paní místopředsedkyně Moltašová, ale i celá řada z vás, i když - jak jste si jistě všimli - ve velmi kontraversním pohledu; názory poslanců se v tomto neshodovaly a zdálo by se, že byly víceméně nerozhodné. Chtěl bych říci, že nikdo neruší vědeckotechnický rozvoj v Československu, pouze dochází k dílčímu snižování dotací ze státního rozpočtu. Zdá se nesporné, že výzkum je lidská aktivita, která musí nést zjevný efekt. Přece jinak to nemůže být, a proto je tedy jasné, že je úkolem aby se ponechal ten výzkum, který efekt nese, a aby se skončilo s výzkumem, který efekt nenese, anebo aby se dokonce skončilo s pseudovýzkumem, který nenese vůbec žádný efekt a který pouze odčerpává naše velmi omezené zdroje.

Tady několik poslanců řeklo správnou větu, že jde o restrukturalizaci našeho vědeckotechnického rozvoje. Chtěl bych opravdu podotknout, že při tomto krácení dotací nebo rozpočtových výdajů do této sféry nebylo předurčováno federální vládou kde se má uvnitř těch míst, která o tom rozhodují, uvnitř ČSAV, uvnitř dalších útvarů, Státní komise a republikových orgánů, kde a kolik se má kterému výzkumnému pracovišti snižovat. Takže tady je podstatná věc, že to byla úloha těchto orgánů, aby vybraly, kde ten výzkum něco přináší a kde ten výzkum snad přináší méně. Myslím, že je nesporné, že chceme zeštíhlení organizací vědeckotechnického rozvoje, zeštíhlení těchto v řadě případů administrativních organizací a nejde nám o pouhé nahrazení státní podpory něčím jiným. Přece nemůže být automaticky pravda, že místo státní podpory musí doputovat podpora jiná. Tolik k vědeckotechnickému rozvoji.

Velká pozornost zde byla věnována krácení dotací do agrokomplexu. To je skutečně velmi vážná otázka. Já myslím, že tomu všemu, podrobnější diskusi mezi vládou a poslanci musí předcházet formulace zemědělské politiky. Myslím, že se nám velmi osvědčil seminář s poslanci o státním rozpočtu a že federální vláda ráda přijme podobný seminář, který si vymezíme pro tento účel, kde se zodpovědní členové vlády s vámi sejdou a pohovoříme o těchto otázkách daleko podrobněji. My samozřejmě chceme - a vy jistě také - aby se zemědělství racionalizovalo, aby se snižovaly výrobní náklady. To co zde zaznělo, že zemědělství vždy plnilo své úkoly, je jen půlka pravdy. V dnešních nových podmínkách se trošičku přesouvá důraz na něco jiného. My si vždy musíme klást otázku, za jakou cenu a za jaké náklady se úkoly plní. Dnes se přece jasným způsobem mění proporce těchto dvou úkolů, více si začínáme klást otázku "za jakou cenu" než jsme to dělali v minulosti. Byl jsem tázán, jaké objektivní analýzy byly prováděny. Já bych skutečně doporučoval přesunout tyto otázky do semináře, který si uděláme o zemědělské politice. Naznačím však alespoň o co jde a co je podle mého názoru jádrem celé problematiky. Jádro celé problematiky je v tom, že analýzy zemědělských nákladů, výnosů a podobně ukazují jednu mimořádně závažnou věc, která do značné míry zpochybňuje argumenty, které zde byly formulovány. Analýza nám ukazuje, že jsou obrovské rozdíly v kvalitě výkonů jednotlivých zemědělských podniků. To jasně naznačuje, že tato otázka leží trochu jinde než jak to bylo u nás zdůrazňováno. Týká se to jednotlivých podniků různého typu, týká se to velmi silně velké odlišnosti mezi výkonností, profitabilností, rentabilitou jednotných zemědělských družstev a státních statků. Já bych všem chtěl říci, že rozdíly jsou takového řádu, že saldo daní versus dotací u JZD je do státního rozpočtu plus 3,1 mld. Kčs ve prospěch státního rozpočtu, u státních statků je to minus 6,1 mld. Kčs. Záporné saldo státních statků je tedy dvojnásobné. My se zde dostáváme k tomu, co je jádrem celého našeho dnešního (nejen budoucího) uvažování, že výchozí entitou je podnik, jednotka, ekonomický subjekt, a tam musíme sledovat, jak vyrábí, jak nevyrábí. Myslím, že federální vláda se ráda zúčastní podrobnější debaty na semináři o zemědělské politice.