Federální shromáždění ČSSR, 1986 – 1990 Společné schůze SL a SN

Omluveni poslanci

Sněmovny lidu:

Bartončík, Bartošková, Belko, Fojtík, Kontríková, Kováč, Kubinský, Kuljovský, Paulechová, Petrželková, Štrbová, Téra, Turek, Zaorálek (4 poslanci rezignovali)

Sněmovny národů zvolení v České republice:

Balánová, Glac, Pithart, Slavětínský

Sněmovny národů zvolení ve Slovenské republice:

Ivaničová, Kováč, Muržic, Rusnák, Šádek

Předsedající místopředseda FS. B. Kučera: Vážené poslankyně a poslanci, vážení hosté, všechny vás srdečně vítám. Zahajuji 26. společnou schůzi Sněmovny lidu a Sněmovny národů V. volebního období Federálního shromáždění Československé socialistické republiky.

Vítám mezi námi členy federální vlády, vedené jejím předsedou panem Mariánem Čalfou. (Potlesk.)

Vážené poslankyně a poslanci, jak jsme se dověděli včera ze sdělovacích prostředků, prezident republiky Václav Havel se podrobil lehčí operaci. Myslím, že vyjádřím názor nás všech, jestliže řeknu, že přejeme brzké uzdravení. (Potlesk.)

Vážené poslankyně a poslanci, předsednictva sněmoven navrhla konat společnou schůzi sněmoven. Pořad schůze je uveden na pozvánce. Navrhuji pořad však doplnit o tyto body: pokud jde o Sněmovnu lidu, návrh předložený předsednictvem Sněmovny lidu na uvolnění poslance doc. PhDr. Ivana Laluhy, CSc. z výboru pro kulturu a výchovu a jeho zvolení do výboru pro sociální politiku.

Dále návrh zákona, kterým se mění a doplňuje občanský zákoník (tisk 322).

Návrh usnesení Federálního shromáždění na vyslovení neplatnosti souhlasu Národního shromáždění se Smlouvou o podmínkách dočasného pobytu sovětských vojsk na území Československé socialistické republiky ze dne 16. 10. 1968 a návrh na vytvoření smíšené parlamentní komise ke sledování odsunu sovětských vojsk.

Konečná odpověď ministra národní obrany ČSSR generálplukovníka ing. Miroslava Vacka na interpelaci poslanců Federálního shromáždění Michala Dymáčka, Ladislava Lise a Martina Palouše.

Zároveň navrhuji změnit pořadí projednávání navržených bodů tak, že začneme naše jednání vládním návrhem zákona o státním rozpočtu.

Postup projednávání by byl tento: Sněmovna lidu by hlasovala o uvolnění poslance z výboru pro kulturu a výchovu a zvolila ho do výboru pro sociální politiku.

Dále by byl projednán rozpočet, 3. sdružování občanů, 4. právo shromažďovací, 5. právo petiční, 6. periodický tisk, 7. občanský zákoník, 8. otázky občanství, 9. letecký zákon, 10. mezinárodní úmluva, 11. volba soudců, 12. autorský zákon, 13. název republiky, 14. státní znak, 15.-16. neplatnost Smlouvy a odpověď na interpelaci, 17. zpráva o činnosti Federálního shromáždění, 18. otázky a podněty poslanců.

Jsou nějaké připomínky k tomuto programu schůze a ke konání společné schůze? (Nebyly.) Nejsou.

Můžeme tedy přistoupit k hlasování.

V zasedacím sále jsou přítomni 172 poslanci Sněmovny lidu, 64 poslanci Sněmovny národů zvolení v České republice a 65 poslanců Sněmovny národů zvolených ve Slovenské republice.

Obě sněmovny jsou tedy usnášení schopné.

Nejdříve prosím poslance Sněmovny lidu.

Kdo z nich souhlasí s konáním společné schůze sněmoven, s navrženým pořadem, s jeho doplněním i navrženým postupem? Prosím poslance, aby při hlasování i v průběhu další schůze zvedli ruku tak, aby bylo možné hlasy řádně spočítat. Vyčkejte též dokončení sčítání hlasů.

Kdo je tedy pro společnou schůzi sněmoven a navržený pořad, nechť zvedne ruku ve Sněmovně lidu. (Hlasuje se.) Děkuji.

Kdo je proti? (Nikdo.) Nikdo.

Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.) Není tomu tak.

Sněmovna lidu návrhy schválila.

Nyní prosím o vyjádření poslance Sněmovny národů.

Kdo z vás souhlasí s konáním společné schůze s navrženým programem, s jeho doplněním i s doporučeným postupem jeho projednávání, ať zvedne ruku. (Hlasuje se.) Děkuji.

Je někdo proti? (Nikdo.) Nikdo.

Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.) Nikdo.

Konstatuji, že i Sněmovna národů návrhy schválila.

Konstatuji, že obě sněmovny se usnesly podle čl. 34 odst. 2 ústavního zákona o československé federaci na konání společné schůze a schválily její program.

(Poznámka redakce: usnesení SL č. 235, SN č. 245)

Vážené kolegyně, vážení kolegové poslanci, průběh posledních jednání sněmoven Federálního shromáždění jednoznačně potvrdil zkušenost, že zákony a jiné právní dokumenty nelze odpovědně tvořit na plenárních zasedáních. Předseda ústavně právního výboru Sněmovny národů poslanec Mikule zaslal předsednictvům obou sněmoven některé náměty v tomto směru, které jsou v souladu se zákonem o jednacím řádu Federálního shromáždění, a je tedy nutno postupovat podle těchto zásad.

Za prvé. Osnovy zákonů, popřípadě návrhy jiných právně významných dokumentů projednávají sněmovny výlučně jen po projednání v příslušných výborech a s ohledem na jejich stanovisko.

Za druhé. Pozměňovací návrhy, přednesené poslanci na zasedáních sněmoven se přikáží k projednání ústavně právním, případně i dalším výborům a sněmovny o nich jednají teprve po sdělení stanoviska těchto výborů.

Za třetí. Způsobem uvedeným v bodu 2 se postupuje jen tehdy, jde-li o pozměňovací návrh převážně formulační povahy, kterým se nezasahuje do koncepce osnovy a dohodne-li se na tom předsedající schůze s předsedy ústavně právních výborů, případně s dalšími funkcionáři Federálního shromáždění.

Pokud nebudou tyto zásady přísně dodržovány, nebude možno zajistit potřebnou kvalitu zákonů a jiných právně významných dokumentů. Mohlo by to mít i velmi neblahý vliv na úroveň projednávání osnov ve výborech.

Prosil bych vás tedy, kolegyně a kolegové, kdybychom podle těchto principů postupovali a zároveň pokud budou předkládány pozměňovací návrhy, prosil bych, aby navrhovatelé je neformulovali jenom ústně, ale zároveň je předsedajícímu předložili i v písemné formě, aby je před hlasováním bylo možné přečíst a formulace byly přesné.

Tolik k této otázce.

Pan poslanec doc. PhDr. Ivan Laluha, CSc, byl členem výboru pro kulturu a výchovu Sněmovny lidu. Předsednictvo Sněmovny lidu doporučuje, aby bylo zrušeno rozhodnutí o jeho volbě do výboru pro kulturu a výchovu a aby byl zvolen do výboru pro sociální politiku.

Jsou k tomuto návrhu nějaké dotazy ve Sněmovně lidu? (Nikdo se nehlásil.) Nejsou.

Prosím poslance Sněmovny lidu o hlasování.

Kdo souhlasí s předneseným návrhem? (Hlasuje se.) Děkuji.

Je někdo proti? (Nikdo.) Nikdo.

Zdržel se někdo hlasování? (Jeden.) Jeden.

Poslanec Ivan Laluha se stal členem výboru pro sociální politiku Sněmovny lidu.

(Poznámka redakce: usnesení SL č. 248)

Přistoupíme nyní k bodu dvě našeho programu.

Prosím federálního ministra financí ing. Václava Klause, CSc., aby vládní návrh odůvodnil.

Ministr financí ČSSR V. Klaus: Vážené Federální shromáždění, vážené poslankyně, vážení poslanci. vláda národního porozumění ustavená 10. prosince minulého roku, navrhla Federálnímu shromáždění na jeho zasedání 13. prosince 1989 neprojednávat návrh zákona o státním rozpočtu federace na rok 1990, vypracovaný předchozí vládou a zavést na období 1. čtvrtletí tohoto roku tak zvané rozpočtové provizórium. Tento postup, opírající se o zákon o rozpočtových pravidlech, byl vámi schválen a vláda neprodleně přistoupila k vypracování nového státního rozpočtu na rok 1990 a příslušného zákona, jehož návrh je předložen k projednání na dnešní zasedání Federálního shromáždění a který jsem pověřen zdůvodnit.

V této souvislosti považuji za účelné uvést několik poznámek k metodě vypracování návrhu rozpočtu, a to z toho důvodu, že se v některých směrech liší od předchozí praxe. Především jsme se opírali o analýzu vývoje československé ekonomiky a rozpočtového hospodaření v uplynulém, v podstatě dvacetiletém období. Tato analýza přinesla celou řadu poznatků, zejména pokud jde o vzájemné vztahy vývoje ekonomiky a rozpočtového hospodaření a o nezdravých tendencích, které se v něm projevovaly. Její výsledky nás utvrdily v přesvědčení, že rozpočet na rok 1990 musí znamenat zlom v dosavadním vývoji, především ve smyslu přechodu k protiinflačnímu zaměření rozpočtu a ve smyslu postupného přechodu od paternalistických přístupů státu k podnikové sféře, k pojetí státu jako ochránce veřejných zájmů.

Další změna spočívala v tom, že příprava rozpočtu se stala daleko veřejnější záležitostí než bylo v minulosti zvykem. Objasnění základních přístupů k vypracování nového rozpočtu mělo širokou publicitu ve sdělovacích prostředcích, vyvolalo diskuse a někdy i polemiky. Tomu se však nebráníme, odpovídá to současným tendencím ve společenském dění a umožňuje to lépe posoudit všechny aspekty rozpočtové politiky. Chci zdůraznit, že přínosem v tomto směru byly i diskuse s poslanci Federálního shromáždění. Ve všech těchto diskusích jsme kladli hlavní důraz na objasnění nezastupitelné funkce státního rozpočtu, kterou musí hrát při uskutečňování radikální ekonomické reformy, založené na postupném, ale současně relativně rychlém a organizovaném přechodu k tržní ekonomice. Tato strategie byla vysvětlena v programovém prohlášení a v dalších dokumentech vlády a její konkretizace je připravována k projednávání ve vládě v první polovině dubna. Takto pojatý státní rozpočet tedy není izolovaným krokem, ale je součástí celého reformního postupu.

Východiskem pro vypracování nového rozpočtu bylo dále kritické zhodnocení původního návrhu rozpočtu, zejména pokud jde o jeho výdajovou stránku. Soustředili jsme se především na některé neproduktivní výdaje a na dotace podnikům. Nezbytnost jejich omezení byla jedním ze základních poznatků, které vyplynuly z analýzy předchozího vývoje i z dnešní situace.

Není třeba opakovat, že současný stav národního hospodářství je neutěšený. Hovořil o tom předseda vlády ve své zprávě o stavu a vývoji československé federace, kterou Federální shromáždění projednalo 27. února. Vývoj v uplynulém desetiletí probíhal ve znamení zpomalování tempa ekonomického růstu, v ekonomice se prohlubovala nerovnováha, realitou je inflace, i když zatím poměrně nízká. Ať se projevuje inflace jako otevřená, skrytá, nebo potlačená, má vždy negativní účinky na ekonomický rozvoj, na životní úroveň i na rozdělování vytvořeného produktu. Všechny známé problémy ekonomiky, její stagnace, nerovnovážný vývoj, nízká efektivnost i iracionální cenová struktura se odrážejí ve vývoji finančních veličin i ve státním rozpočtu.

Minulá hospodářská politika zaháněla státní rozpočet stále více do schodku. Přispěla k tomu i tak zvaná přestavba hospodářského mechanismu, v jejímž rámci byla přijímána opatření, která znamenala další jednostranné zatěžování státního rozpočtu. Příkladem byla jednorázová cenová přestavba velkoobchodních a nákupních cen uskutečněná k 1. lednu 1989, která znamenala výrazné zvýšení tzv. záporné daně z obratu, tedy v podstatě dotací na spotřebu. Na úkor státního rozpočtu se však neřešila jen stabilita maloobchodních cen, ale také neefektivnost řady podniků a jejich ztrátovost a v neposlední řadě i nepříznivý vývoj našich ekonomických vztahů se zahraničím.

V důsledku toho všeho rostl objem prostředků přerozdělovaných státním rozpočtem. Dědictví, které ve státním rozpočtu převzala současná vláda, bylo a je tíživé. Vztahy podniků ke státnímu rozpočtu a k nadřízeným orgánům byly v podstatě individualizovány v důsledku převážně naturálně orientovaného plánování. Rozpočet byl odsouzen do pasívní role a uvedená individualizace vztahů měla nepříznivý vliv na prosperitu podniků na jejich efektivnost a iniciativu. Samotný státní rozpočet byl málo přehledný a tím i málo srozumitelný. Obsahoval řadu položek skrývajících v sobě výdaje, které k sobě vlastně nepatřily, konkrétní příjmové i výdajové vztahy byly utvářeny řadou výjimek, úlev i specifických úprav. Rozsah podkladů ke státnímu rozpočtu, který měli k dispozici poslanci, byl omezený.

V materiálu, který je předložen dnešnímu jednání, byl učiněn první krok k nápravě tohoto stavu. Svědčí o tom jak jeho struktura, tak především jeho rozsah ve srovnání s materiály předkládanými v minulých letech.

Velkým problémem státního rozpočtu a tím celé československé ekonomiky byla jeho nadměrná účast na financování podniků formou investičních i neinvestičních dotací. Rozsáhlý systém redistribucí na tomto úseku negativně působil na adaptabilitu, pružnost a efektivnost ekonomiky. Ve svém důsledku tento systém brzdil hospodářský rozvoj, umožňoval přežívat neefektivním a ztrátovým podnikům na úkor prosperujících, stal se nástrojem konzervace neefektivní a těžkopádné struktury československé ekonomiky. Určitá těžce udržovaná stabilita rozpočtového hospodaření byla v posledních letech stále více narušována rychlým růstem výdajů na tzv. společenskou spotřebu. Je to bolestné poznání, bolestné poznání tím spíše, že současná úroveň zdravotnictví, školství a dalších oblastí ani zdaleka neodpovídá tomu, co bychom si přáli pro své děti i vnoučata, pro své rodiče i prarodiče. Ekonomické údaje jsou však neúprosné. Společenská spotřeba roste dlouhodobě výrazně rychleji než národní důchod a spotřebovává relativně stále větší část státního rozpočtu.

Celý uplynulý vývoj byl současně poznamenán vysokým objemem výdajů na obranu, což omezovalo možnost použití rozpočtových prostředků na jiné účely.

Další a nikoliv poslední zátěží státního rozpočtu jsou velké dotace na spotřebu. Státní rozpočet kryje rozdíly mezi hladinou velkoobchodních a maloobchodních cen u vybraných druhů zboží nejširší spotřeby, zejména u potravinářských výrobků. Jen pro ilustraci bych chtěl uvést, že objem záporné daně z obratu vzrostl za posledních 20 let více než patnáctkrát a že dnes představuje částku zhruba 50 mld. Kčs. Bude-li více a více dotovaných potravin nakupováno cizinci, kterým dotace jistě dávat nechceme, bude to více než těchto 50 mld. v letošním roce. Negativní vývojové tendence v rozpočtu vedly k tomu, že rozpočtové hospodaření v roce 1989 skončilo schodkem ve výši zhruba 7 mld. Kčs. Předchozí vládě se nepodařilo tento vývoj zvrátit, naopak ve svém návrhu rozpočtu na rok 1990 počítala se schodkem ve výši 5 mld. Kčs, ale fakticky byl tento návrh skrytě schodkový v dvojnásobné výši. Tento návrh proto nemohl být při startu do ekonomické reformy udržitelný. Proto došlo k přepracování rozpočtu, který vám dnes předkládáme.

Vážené poslankyně, vážení poslanci, předložený rozpočet je zásadním krokem, jímž vláda usiluje o přerušení kontinuity s minulými ekonomickými i sociálními deformacemi a se starými administrativně byrokratickými metodami řízení ekonomiky. Rozpočet je protiinflační a má současně transformační charakter. Po mnoha letech je v předloženém návrhu rozpočtu přebytek příjmů nad výdaji ve výši 5,4 mld. Kčs. Čili v návrhu nového státního rozpočtu na rok 1990 jde o zásadní změnu finanční politiky vlády, kterou lze charakterizovat jako přechod od expanzivního, vzhledem k ekonomické situaci však inflačního působení státního rozpočtu k finanční politice restriktivní, respektive lze ji charakterizovat jako opouštění politiky levných peněz.