Federální shromáždění ČSSR, 1986 – 1990 Společné schůze SL a SN

Omluveni poslanci

Sněmovny lidu:

Bartošková, Baruš, Belko, Buráňová, Černík, Fanta, Gebas, Harenčár, Hlavačka, Honner, Jankovič, Kováč, Kontríková, Jendrejčáková, Kanis, Kubinský, Kučera J., Kuljovský, Kusý, Kužílek, Ládr, Madarász, Marton, Müller, Panster, Růžička, Říman, Sidor, Sommer, Stračár, Svoboda, Šgorica, Šoltés, Štancl, Štix, Štrha, Šútovec, Tichavský, Vébr, Zaorálek, Zeman

Sněmovny národů zvolení v České socialistické republice:

Benešová, Hanák, Klůzová, Lux, Machalík, Peklo, Pilch, Pithart, Řičánková, Strnadová, Svoboda, Vacek, Vinter, Vlček, Vokál

Sněmovny národů zvolení ve Slovenské socialistické republice:

Borisová, Konvit, Kováč, Kovář, Marušinec, Mičieta, Orban, Pargáč, Parkanský, Turošík, Vitézová, Zelenay

(Řízení schůze převzal místopředseda Federálního shromáždění Z. Jičínský.)

Předsedající místopředseda FS Z. Jičínský: Vážené poslankyně, vážení poslanci, vážení hosté. Budeme pokračovat v našem jednání. Dalším bodem programu je

V tomto případě jde o iniciativní návrh skupiny poslanců a odůvodní ho člen této skupiny místo poslance Mikule, který onemocněl, JUDr. Karol Stome. Prosím, aby se ujal slova.

Poslanec SN K. Stome: Dobré jitro. Vážené kolegyně poslankyně, vážení kolegové poslanci, pane předsedo, pane předsedající, dovolte mi, abych jménem iniciativní skupiny poslanců Blanky Hykové, Ladislava Lise, Vladimíra Mikule, Josefa Bartončíka - jako člen této skupiny odůvodnil návrh, kterým se mění a doplňuje zákon č. 147/1983 Sb., o zbraních a střelivu. Především bych chtěl předeslat, že je třeba si změnit v tisku 274 a 258 datum, které se vztahuje k čl. 2, bod 1, a to z 28. února 1990 na 1. března 1990 (je to dáno časovými důvody, neboť datum 28. února 1990 uplynulo včerejším dnem).

K samotnému návrhu změny a k novému návrhu zákona bych chtěl uvést tolik. Jedná se o novelu, nikoliv o nový zákon, který je očekáván v budoucnu. Prosím proto, aby bylo vzato v úvahu, že potřeba novely je diktována současnými zjištěními a nutností státu získat spolehlivý přehled o zbraních a střelivu, jakož i osobách, které zbraně a střelivo drží a o jejich způsobilost k tomuto držení. Z tohoto úhlu nechť je posuzován návrh novely.

V podstatě jsou upravována ustanovení, která se týkají kulových zbraní a jejich držitelů. Jde o zbraně, které z hlediska vnitřní bezpečnosti státu jsou nejvíce akceptovány. Termín kulové zbraně je čerpán z části první, hlavy 1 zákona v § 4 - čili definice z původního textu držení a nošení kulové zbraně je možno pro informaci jen evidovaně a na povolení a toto povolení se nazývá v dalším textu zákona zbrojním průkazem. Budeme tento termín používat tedy i nadále.

Zbrojní průkaz je buďto individuální, což je termín pracovní, a nebo hromadný, který zní na organizaci. Individuální zbrojní průkazy a podmínky pro jejich vydání jsou upraveny v § 7, který podléhá změnám podle návrhu a možností odnětí, která je uvedena v § 8, hromadný je uveden v § 9. Zde jsme narazili na okolnost, že odnětí zbrojního průkazu hromadného nebylo v původním textu zákona vůbec výslovně upraveno, a proto novelou v článku 1, bod 2 se v § 9 nově přičleňuje odst. 4, který zavádí možnost odnětí, a to za materiálních podmínek, prostě odpadnutím podmínek původních.

Tak se dostáváme k zákonné úpravě možností odnětí obou druhů zbrojních průkazů, jak individuálního, tak i hromadného. (Tedy pro občany i pro organizace.)

Sluší poznamenat, že pro přesvědčivost rozhodnutí o žádosti na individuální zbrojní průkaz či jeho odnětí zavádí novela nově v rámci celkové tendence možnosti přezkumu takového rozhodnutí soudem podle § 244-250 občanského soudního řádu a v návrhu to lze nalézt v článku 1, bod 3, podle kterého se k § 61 zákona v odst. 2 přičleňuje tato možnost a původní text se označuje jako odst. 1.

Z části potřeb a umožnit soudní přezkum a z části snaha po odstranění tzv. kaučukové normy, tedy normy tak široce vykladatelné, že lze jen obtížně stanovit, vedly autory podle čl. 1, bod 1 návrhu k textové úpravě ve výčtu podmínek, které podmiňují vydání zbrojního průkazu fyzické osobě. Byla tedy vypuštěna pasáž "nebrání-li tomu veřejný zájem". Takto původní text je označen v odst. 1, § 7, zkrácený o tuto pasáž ve své větě první. Za tím se přičleňuje pak věta druhá, která vymezuje účely a určení, pro které osobám, jinak splňujících předpoklady, lze kulovou zbraň vydat. Toto vymezení účelu a určení nahrazuje poměrně vágní formulaci o veřejném zájmu, a to je třetí důvod, který autory vedl k jeho vypuštění, jak o tom byla výše řeč.

Nuže, podle novely zbrojní průkaz lze vydat na zbraně pro účely lovecké, pro účely sportovní, jako třetí skupinu na zbraně souvisící s výkonem povolání či zaměstnání, což se zavádí nově, nebo v jiných případech vhodných zvláštního zřetele k ochraně osoby nebo majetku.

Zatímco první dva případy reflektují trávení spíše volného času, další dva případy navozují případy profesní - tzn. když by měl někdo povolání či zaměstnání v neozbrojeném jinak sboru nebo individuálně vykonávané, kde je zapotřebí držet zbraň. A čtvrtý případ dává možnost ochrany občana a jeho majetku.

Není to však pro každého a za všech okolností, proto se to tak omezuje, zjištěním určité zvláštní situace občana. Jako příklad bych uvedl někoho, kdo bydlí třeba na samotě, prochází nebezpečnými místy, byl někdy přepaden apod.

Novela se snažila v podstatě v předstihu vystihnout ekonomický rozvoj společnosti, a to za prvé a umožnit občanům soudní ochranu proti zamítavému rozhodnutí správního orgánu, to za druhé; a blíž definovat zbraně určené právě k zmíněným čtyřem účelům novely článkem 1, bodem 1 ponechává nižší právní normě pro hlediska povíce technická, tedy na vyhlášce federálního ministerstva vnitra v úpravě tisku 274 jako nově vzniklý odstavec 2 v § 7. Tím jsem vyčerpal první sadu důvodů návrhu.

Druhá sada se týká zabezpečení jistoty evidence zbraní a jejich držitelů. Upravili jsme nyní podmínky v té první sadě a nyní se budeme zabývat evidencí zbraní a držitelů. Stále hovoříme pouze o kulových zbraních. Dosavadní evidence se ukázaly jako nespolehlivé pro potřebu vnitřní bezpečnosti státu a bylo proto třeba určit okamžik, od kterého se bude odvíjet spolehlivý přehled. Článkem 2 se novela o to pokouší. Zmínil jsem se již o potřebě opravy v článku 2, bod 1, kde datum 28. února je třeba nahradit datem 1. březen 1990. Tímto dnem, to je dnes, pozbývají platnosti podle návrhu všechna individuální povolení, tedy individuální zbrojní průkazy, kromě loveckých. Držitelé loveckých zbrojních průkazů jsou povinni podle návrhu článku 2, bod 2, předložit své zbraně do 31. března 1990, to znamená do konce tohoto měsíce ke kontrole na Okresní správu SNB s tou sankcí, že při nesplnění této povinnosti jejich zbrojní průkazy pozbývají platnosti dnem 31. 3. 1990.

Vyskytly se námitky proti jakoby neodůvodněné favorizaci myslivců, ale domnívám se, že nejsou zcela na místě. Jednak jde o větší množství zbraní, u nichž se i technicky provede kontrola lépe v širším nebo delším časovém rozmezí a bez případného zatížení Okresních správ SNB úkolem úschovy právě tohoto většího množství. Je tady i dost velké riziko poškození optiky, které se tímto snižuje. Upozorňuji, že posouzení bezpečnostního hlediska spadá do kompetence výborů branných a bezpečnostních našich sněmoven a toto hledisko bylo respektováno. Při kontrole těchto zbraní se souběžně i u těchto osob, které jsem nazval myslivci, zkontroluje existence podmínek pro držitelství těchto zbraní.

Co s ostatními držiteli zbrojních individuálních průkazů na nelovecké zbraně? Musejí je odevzdat i se střelivem do data 31. 3. 1990 do úschovy správy SNB a do tohoto data je jejich držení vzdor tomu začátku konce platnosti jejich zbrojního povolení zákonem pardonováno. Novela v článku 2 bod 3, bod 2, který se mění na třetí, kromě data 31. 3. 1990 uvádí ještě datum 30. 4. 1990, do kdy tito držitelé zbrojních průkazů nelovecké zbraně mohou požádat o vydání nových zbrojních neloveckých průkazů, když jejich průkaz pozbyl platnosti dnešním dnem. Pokud jim nový zbrojní průkaz bude vydán, dostanou zpět své zbraně nebo některé z nich, podle zkontrolování těchto zbraní a střeliva, pokud nikoliv, naloží se s nimi podle stávajícího zákona. Protože zákon zná i možnost převést zbraň při ztrátě oprávnění držeti na jinou osobu, dát ji znehodnotit, nebo nabídnout k výkupu do lhůty dvou měsíců podle § 53 odst. 2 zákona, tak novela, aby předešla nejasnostem a výkladovým sporům uvádí v čl. 2, bod 3, věta poslední část za středníkem podle tisku 258, že tato dvouměsíční lhůta se počítá od právní moci zamítavého rozhodnutí.

Pokud bylo nutno uvést ještě přechodná ustanovení. Je to článek 2, nový bod 4, kde jak o žádostech o vydání, nového zbrojního průkazu, tak o odnětí zbrojních průkazů, o kterých nebylo rozhodnuto ke dni účinnosti tohoto zákona, se posuzují podle kritéria již zákona novelizovaného.

Zbývá mi ještě upozornit na to, že tento režim se vztahuje i na držení a nošení kulových zbraní podle § 15 a pro vydávání povolení k převodům k vlastnictví, dání k výkupu, půjčování atd. u osob, které jsou vojáky musím upozornit, že podle původního zákona existuje celkem 15 institucí, které v té či oné poloze, za té či oné situace jsou oprávněny vydávat povolení k nošení zbraní a držení střeliva, tedy zbrojních průkazů. Jinak odkazuji na text, kdy zákon má nabýt účinnosti dnem vyhlášení. Děkuji vám za pozornost.

Předsedající místopředseda FS Z. Jičínský: Děkuji. Prosím společného zpravodaje výborů Sněmovny lidu poslance Petra Tomana, aby přednesl zpravodajskou zprávu.

Společný zpravodaj výborů SL poslanec P. Toman: Vážený pane předsedo, vážené kolegyně poslankyně, vážení poslanci, dámy a pánové úvodem společné zpravodajské zprávy bych se chtěl připojit ke zdůvodnění iniciativního návrhu skupiny poslanců Federálního shromáždění pro vydání novely zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 147/1983 Sb., o zbraních a střelivu, které tu uvedl pan JUDr. Stome.

Návrh novely zákona byl přikázán k projednání výborům branným a bezpečnostním a výborům ústavně právním obou sněmoven. Mimo to se k návrhu vyjádřily i výbory České národní rady a Slovenské národní rady. Jaké byly jejich závěry?

V usnesení výborů branných a bezpečnostních byly k návrhu novely doporučeny některé změny k odstavci 1 § 7 a k článku II, v němž byla doporučena změna obsahu prvního a druhého odstavce, zejména v zájmu držitelů zbrojních průkazů na kulové zbraně používané k loveckým účelům z důvodu, jak uvedl JUDr. Stome.

V ústavně právním výboru Slovenské národní rady byl text prvé věty odst. 1 § 7 podroben kritice, že jsou zde použity nevymezené a nepřesné formulace a pojmy, které dávají orgánům SNB možnost uplatňovat více či méně volnou úvahu při rozhodování, komu zbrojní průkaz vydat či nevydat. Dále Slovenská národní rada doporučila rozšířit úpravu vydávání zbrojního průkazu z důvodu ochrany bezpečnosti jednotlivé osoby. Pokud jde o článek II, bylo doporučeno volit takovou úpravu, aby platnost povolení nositi loveckou zbraň paušálně nezanikala, podobně jak to navrhly výbory branné a bezpečnostní obou sněmoven Federálního shromáždění.

Ústavně právní výbor České národní rady vyslovil nesouhlas s vydáním předloženého návrhu novely. Výbory argumentovaly tím, že obsah vyhlášky federálního ministerstva vnitra, k němuž je v § 7 odst. 2 tímto zákonem zmocnění, je natolik závažný, že by patřil spíš do zákona než do prováděcího předpisu.

Po obsáhlé diskusi v ústavně právních výborech Sněmovny lidu a Sněmovny národů bylo přijato usnesení, v němž se doporučuje sněmovnám novelu zákona č. 147/1963 Sb., přijmout se změnami uvedenými ve společné zprávě výborů Sněmovny lidu a výborů Sněmovny národů (tisk 274) , kterou jste dostali do lavic.

Podle těchto změn podmínky vydání zbrojního průkazu z hlediska jeho držitele stanoví jednoznačně a vypouští se zamlžující v minulosti zkompromitovaný pojem "veřejný zájem". Případy možnosti vydání zbrojního průkazu občanům se proti návrhu (tisk 258) rozšiřuji též na zbraně používané k ochraně osoby nebo majetku.

V dalších ustanoveních se upřesňuje obsah zmocnění pro vydání prováděcího předpisu odstavce 2 téhož § a úpravu odstavce 4 § 9, kdy lze odejmout hromadné povolení k držení kulových zbraní. Za závažnou změnu považují VÚP § 61 zákona, kde je upravena možnost občana odvolat se proti rozhodnutí OS SNB podle § 7 a 8 cestou opravného prostředku k soudu podle § 24 až 250 občanského soudního řádu.

V článku II bodu 1 se stanoví, že zbrojní průkazy vydané před účinností novely pozbývají platnost dnem 28. února tohoto roku, avšak nedochází k tomu u zbrojních průkazů na kulové zbraně určené pro lovecké účely. Ukládá se však držitelům těchto průkazů, aby kulové zbraně předložili do 31. března tohoto roku ke kontrole OS SNB. Jestliže tak neučiní, pozbydou jejich průkazy tímto dnem platnost.

Upravuje se termín pro odevzdání kulových zbraní a střeliva, které nejsou určeny pro lovecké účely do úschovy orgánům SNB z původního 10. března na 31. března 1990. Možnost požádat o vydání nového zbrojního průkazu zůstává nedotčena.

Pokud jde o ústavněprávní stránku návrhu zákona, je bez vady, protože podle článku 37 odst. 2 ústavního zákona o československé federaci patří tento zákon a rovněž jeho novely do působnosti Federálního shromáždění.

Jako společný zpravodaj výborů Sněmovny lidu k návrhu novely zákona o zbraních a střelivu navrhuji sněmovnám Federálního shromáždění, aby jej schválily se změnami uvedenými ve společné zprávě výborů - tisk 274.

Předsedající místopředseda FS Z. Jičínský: Děkuji. Společnou zpravodajkou výborů Sněmovny národů je poslankyně Šarišská. Prosím o slovo.

Společná zpravodajka výborů SN E. Šarišská: Vážený pán predseda, vážené poslankyne, vážení poslanci, po prerokovaní na 25. spoločnej schôdzke branných a bezpečnostných výborov Snemovne ľudu a Snemovne národov, konanej dňa 14. februára 1990 k bodu: Zákon, ktorým sa mení a dopĺňa zákon č. 147/1983 Zb., o zbraniach a strelive, sme odporučili vypustiť z návrhu zákona predovšetkým formulácie, u ktorých nebol zabezpečený jednotný taxatívny výklad.

Ďalej odporúčame po jeho prijatí pokračovať zodpovedným orgánom vo dvoch etapách. Predovšetkým požadovať od držiteľov zbrojných preukazov - pre guľové zbrane používané pre lovecké účely - predloženiu týchto ku kontrole vôbec. V ďalšom potom nasleduje podanie žiadosti o nový zbrojný preukaz so všetkými náležitosťami.

Uvedený návrh zákona je dôležitý najmä preto, že podľa ústrednej evidencie je v celej Československej socialistickej republike k 31. decembru 1988 112 958 individuálnych zbrojných preukazov, na ktorých je zapísaných dovedna 143 435 guľových zbraní používaných pre lovecké účely. Na hromadných zbrojných preukazoch je zapísaných dovedna 130 543 guľových zbraní určených pre lovecké účely, takže spolu je registrovaných v Československej socialistickej republike 273 978 guľových zbraní určených pre lovecké účely.

Vážené poslankyne a vážení poslanci, iste uznáte nutnosť navrhovaných zmien zákona č. 147/1983 Zb., ktoré by mali prispieť nielen k nutnej a zároveň presnej evidencii a zároveň i k redukovaniu počtu guľových zbraní zapísaných na jednom zbrojnom preukaze, ale nasledovne i k zníženiu počtu týchto zbraní vôbec.

Odporúčame prijať návrh zákona.

Předsedající místopředseda FS Z. Jičínský: Děkuji. Zahajuji rozpravu. Zatím se přihlásili poslanci Trefný, Dobrovolný a Škoviera. Prosím poslance Trefného o slovo.

Poslanec SL O. Trefný: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, v souvislosti s novelou zákona č. 147/1983 Sb., o zbraních a střelivu, kterou dnes projednáváme se na mne, ale i na další poslance Federálního shromáždění obrátili zástupci okresních výborů Českého mysliveckého svazu se žádostí o pomoc při projednávání tohoto zákona. Jen namátkou jmenuji okresy Olomouc, Děčín, Teplice, Litoměřice, Mladá Boleslav, Nymburk, Havlíčkův Brod, Jičín a další.

Jsem rád, že na základě předběžného jednání došlo ke změně znění původního návrhu novely zákona o zbraních a střelivu, který podala skupina poslanců Federálního shromáždění. Tento návrh totiž vyvolal v široké myslivecké, lesácké a střelecké veřejnosti bouřlivé diskuse a reakce. Byl jsem požádán, abych seznámil Federální shromáždění se stanoviskem celostátního aktivu zástupců OV a OF ČMS a dále se stanoviskem střelecké a myslivecké komise akčního výboru Českého mysliveckého svazu k návrhu novelizace zákona o zbraních a střelivu.

Stanovisko střelecké a myslivecké komise mi předal ing. Badalík, který je soudním znalcem pro obor zbraně a střelivo a zároveň mluvčím OF Severočeských státních lesů. Ve stanovisku se hovoří o tom, že první etapa, týkající se krátkých zbraní, již byla realizována a týkala se krátkých tzv. občanských zbraní, nikoliv sportovních. Tato etapa byla správná, poněvadž naprostá převaha krátkých zbraní mimo sportovních byla v držení osob spjatých s mocenským aparátem předchozího režimu, jež ztratili morální oprávnění k jejich dalšímu držení.

Opačná situace je u etapy týkající se loveckých a sportovních kulových zbraní. Podle první verze měli být nejen jejich držitelé prověřováni, ale zbraně měly být dokonce všechny odevzdány k uložení na SNB. Byla by to nejtvrdší obdobná akce a v celé poválečné historii kulturní Evropy nemá precedens. Na místo uklidnění veřejnosti, k němuž již postupně docházelo, vyvolala tato akce emoce a rozjitření, jaké zde nebylo již měsíc. Značná část myslivců a sportovních střelců byla ochotna svá práva hájit i demonstracemi a stávkami. Jsem rád, že vzhledem ke změně znění původního návrhu nedošlo k těmto formám protestu. Jsem rovněž přesvědčen, že citovaná úprava uspokojí mysliveckou i střeleckou veřejnost.

Demokracie spočívá nejen v prosazení lidských práv a svobod v oblasti politiky, náboženství a hospodářství, ale i v prosazení ostatních oprávněných práv občanů, včetně držení zbraní, pokud je potřebují k výkonu svého povolání nebo záliby. Je třeba říci, že možnost provozování myslivosti a držení patřičných k tomu potřebných zbraní má pro myslivce stejný význam jako zajištění lidských práv v ostatních směrech. I v tomto směru by pro nás měla být měřítkem situace v demokratických režimech sousedních států či v samotné naší předválečné demokracii.