Federální shromáždění ČSSR, 1986 – 1990 Společné schůze SL a SN

Podle požadavku, vzhledem k tomu, že máme dnes málo času, jsme připraveni k problematice jaderné energetiky vést dialog, čili poslat odborníka a diskutovat o této problematice.

Pokud jde o výstavbu jaderných elektráren Mochovce a Temelín, situace není příliš uspokojivá, jsou tam i zmíněné problémy kolem systému automatizovaného řízení, které musíme řešit. Situací se v těchto dnech zabýváme a navrhujeme opatření ke zlepšení tohoto nepříznivého stavu.

Jinak, pokud tady byly dotazy paní Parkánové, mám písemnou odpověď.

Pokud jde o poruchu v Jaslovských Bohunicích, o níž se tady hovořilo, nedošlo v tomto případě k ohrožení jaderné bezpečnosti, nebyly porušeny provozní předpisy a zásah požární ochrany byl v podstatě preventivní.

Problematika zlepšování podmínek v Severočeském kraji je předmětem naší pozornosti. Projednal jsem ji s předsedou KNV panem Sedlákem 20. února t. r. Přes opatření, která budou prováděna, jako je regulace spotřeby v době inverzních stavů i v oblasti celkového omezování spotřeby, jejíž efekty chceme přenést do snížení výroby v Severočeském kraji, je zásadní příspěvek ke zlepšení prostředí samozřejmě otázkou dlouhodobější. V zahraničí je taková praxe, že elektrárenské společnosti dostávají příslušné úkoly, s jakými parametry mají elektrárny pracovat, dostávají je s osmiletým předstihem.

Chtěl bych vás poprosit, abyste nás při prosazování opatření k ekologii Severočeského kraje, která se projeví v krátkodobých omezováních spotřeby elektřiny u našich velkoodběratelů v celé Československé republice, podpořili.

Říká se, že proud jde ze zásuvky - tak to aspoň tvrdí propaganda. Pro to, aby šel ze zásuvky, je ale třeba dále v únosném množství těžit uhlí, ukládat popílky, stavět jaderné elektrárny, přenosová a distribuční zařízení. Tyto věci musíme my, jako resort objasňovat a řešit je s minimálními dopady a samozřejmě jen v nezbytně nutném rozsahu.

Chci vás poprosit o podporu při řešení energetické problematiky i o vaši účast a účast veřejnosti na tvorbě a realizaci energetického programu. Jen tak můžeme dosáhnout v této společensky závažné činnosti optimálního řešení.

Na závěr mi dovolte, abych ještě jednou poděkoval za podnětné připomínky k rozvoji našeho resortu. Řada pánů poslanců mi dala připomínky, event. interpelace, na které odpovím ve stanoveném čase. Děkuji za pozornost.

Předsedající předseda SN J. Stank: Ďakujem pánu ministrovi Sůvovi a teraz prosím prvého podpredsedu federálnej vlády pána Komárka o zodpovedanie ďalších otázok a o záverečné slovo.

První místopředseda vlády ČSSR V. Komárek: Vážený pane předsedo, vážené předsednictvo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci. Snad se úvodem mohu omluvit, že se nepovažuji za schopného odpovědět pregnantně a krátce na dotazy ze 73 vystoupení. I když řada dotazů byla zodpovězena, desítky jich zůstávají otevřeny před tímto závěrečným vystoupením a nebo před písemnou odpovědí.

Nejde koneckonců o pouhé dotazy a odpovědi, ale o připomínky a stanoviska reprezentativního počtu poslanců - mohu tak říci "filozofii" této obšírné diskuse.

Ve včerejším a dnešním jednání šlo o mimořádně závažný akt projednávání vládního prohlášení, ke kterému obrozený parlament zaujímá principiální stanovisko. Ve vládním prohlášení, předneseném předsedou vlády panem Čalfou, je dáno principiální hodnocení současného stavu federace a také základní program, který vláda sleduje - pokud jde o realizaci hospodářské politiky - předložené před parlament již před dvěma měsíci.

Zajisté otázky stavu československé ekonomiky, sociálního a společenského vývoje, jak jej charakterizujeme ve vládním prohlášení, budou vyvolávat řadu diskusí. Pokoušeli jsme se, aby to byl skutečně pravdivý obraz, protože hodnocení již dříve bylo mnoho, ale nevyhnutelně byla poplatná oficiální ideologii vládnoucí strany, vládnoucích struktur a nemohla být nikdy dostatečně otevřená, objektivní a pravdivá.

Nejde samozřejmě o ten který aspekt hodnocení. Jde zase o jeho podstatu. Hodnocení, které vám vláda předložila, ukazuje, že československá ekonomika se postupně, ale jistě sesouvala k vážnému krizovému stavu, k tomu, aby kdysi vyspělá ekonomika se brzy ocitla na prahu, nebo mezi rozvojovými zeměmi, se ztrátou kontaktů s vyspělým světem.

Tato charakteristika znamená, že demokratická revoluce současně vytvořila předpoklady k zastavení tohoto sesuvu československé ekonomiky, rozkladného procesu nejen ekonomického, ale v celé morální i sociálně kulturní oblasti.

Smyslem politiky vlády je plně využít nové možnosti demokratické revoluce k zastavení deklinace doposud probíhající a programového obrácení ekonomiky na trajektorii vzestupného vývoje. Hodnotíme-li kriticky stav ekonomiky, poukazujeme také na to, že v ní byly provedeny obrovské investice, že zde jsou k dispozici obrovské nevyužité základní fondy, nesmírná kvanta energie a materiálů, jimiž se plýtvá, že je k dispozici velký nevyužitý výrobní potenciál, což ve spojení s relativně příznivou kvalifikací různých skupin dělnictva, techniků, inteligence umožňuje skutečně obrátit tento sestupný vývoj na půdě celkového demokratického rozvoje opět vzhůru k ekonomickému růstu a k cestě mezi vyspělé země.

V tomto smyslu se charakteristika stavu ekonomiky a jeho diskuse v parlamentě dotýká celé řady otázek nesmírně širokého spektra problémů. Problémů těžebních odvětví, problémů strojírenství, problémů energetiky, problémů zemědělství a potravinářství, problémů ekologie.

Snažili jsme se ve zprávě vlády tyto problémy charakterizovat objektivně. Domnívám se, že i vystoupení k těmto problémům poukazovala na jejich složitost. Je to důležité, protože jestliže celkové hodnocení ukazuje, že nemáme na požadavky, nemáme co rozdávat nad možnosti, které dnes v ekonomice existují, pak se také musíme vyvarovat zjednodušených pohledů na možnosti řešení jednotlivých otázek. Musíme požadovat a sledovat taková řešení, která odpovídají plné složitosti věcí.

Jen velice stručně k hlavním diskutovaným okruhům: Otázky těžby a energie zde byly komentovány a já se tedy dotknu jen těch otázek, jež nebyly odpovězeny.

Bylo poukazováno na vážné problémy snižování těžby paliv, rud a tedy problémy uvolňování nebo hrozby uvolňování horníků. Je nutné objektivně vidět, že tyto otázky snižování těžeb musíme postupně řešit a že vláda k jejich řešení již přistupuje. Už v letošním roce předpokládáme snížení těžeb proti minulému roku - pokud jde o uhlí už ve schváleném limitu na rok 1990 je o 5 mil. tun méně než loni a pravděpodobně podle očekávaného odbytu o dalších 5 mil. tun. Takže těžby by byly asi na úrovni 107 mil. tun, tedy asi poprvé na hranici 81,5 mil. tun hnědého uhlí, což se v dokumentech před dvěma třemi lety předpokládalo spíše až k roku 2000.

Tento proces je pozitivní jednak ekonomicky, neboť celá rozsáhlá oblast těžeb - ať už jde o určité lokality v Jihoslovenském revíru, v Jihomoravském revíru, v brněnském revíru, ve Východočeském revíru a celé řadě dalších - jsou z hlediska rentability nevyhovující. Z druhé strany musíme omezovat spalování uhlí v elektrárnách, výrobu elektrické energie na této bázi. Ovšem nemůžeme se chovat tak, jako by naše ekonomika již dnes byla tržní ekonomiku, a tedy zkrátit dotace na těžby a domnívat se, že lidé prostě z těžeb odejdou. Tyto šachty a revíry zatím nemají možnost reagovat jako subjekty tržní ekonomiky a nejsou k tomu vybaveny. Vláda musí sledovat citlivě sociální dopady, musí rozpracovávat společně s těmito podniky útlumové programy, rekvalifikační programy a řešit celý komplex sociálního odpružení, řešit tedy otázky tak, aby nedopadaly jednostranně na lidi.

Stejně tak samozřejmě řešíme složité otázky v energii. Nemá smyslu se zde poučovat. Byly zde rozsáhlé diskuse o jaderné energii, tepelné energii, plynové apod. Každý případ ve světě existuje, jsou různé kombinace, různé podíly, každá země si musí tyto otázky řešit podle svých podmínek a možností. My víme, že výrobu elektrické energie na bázi hnědého uhlí neuneseme, že musíme velmi brzy přistoupit alespoň k elementárnímu zkrácení této výroby. Víme, jaká jsou rizika jaderné energetiky. Musíme hledat v energetickém programu takové kombinace, které by všechna tato rizika zmírňovala.

To samozřejmě souvisí s otázkami ekologie. Myslím, že všichni, kteří této oblasti rozumí (a je jich velmi mnoho mezi naším obyvatelstvem) vědí, že tato otázka není složitá jen v Československu. Víme o problémech skleníkového efektu, ozónové díry a některých obecných jevech, které vytvářejí velmi dramatickou ekologickou situaci v celém světě. Víme, že lesy umírají v mnoha (možná ve většině) zemích světa a že situace je velmi těžká. O to více ji musíme seriózně řešit, ale nemá smyslu si ji zjednodušovat, zjednodušovat si toto řešení radikálními požadavky a radikálními formulacemi nebo jednoduchými akcemi, nemá smyslu se domnívat, že některými dílčími malými dotacemi můžeme problémy vyřešit.

Je to problém, který především musíme řešit strukturálními změnami této ekonomiky, omezením těch těžkých výrob, které se otáčejí v bludných kruzích výroby pro výrobu, musíme vytvářet takové změny struktury, které dávají větší prostor kvalifikované a čisté práci, rozvíjet tyto oblasti naší ekonomiky. Ty struktury, které jsou spojeny s nadměrnou energetickou a materiálovou spotřebou a ekologicky tíživými následky omezovat.

Stejně tak je možné formulovat velmi náročné otázky zemědělského programu, o kterých zde byla řeč, ale je možné alespoň krátce říci, že je zde celá řada předpokladů, abychom zemědělskou koncepci formulovali pozitivně, samozřejmě v široké diskusi s obyvatelstvem. Je zde celá řada možností. Máme zde dnes k dispozici velký rozsah nedotčené půdy, nekontaminované půdy v pohraničních a dříve uzavřených vojenských oblastech. Máme další předpoklady a budeme rychle rozvíjet a zlepšovat předpoklady pro soukromé rolníky, pro decentralizační proces, pro daleko pružnější decentralizovanou a efektivní zemědělskou výrobu. Předpoklady jsou a můžeme jich využít.

Můžeme a také se musíme rozumně dívat na otázky kultury a výzkumu. Řešení těchto otázek - byť ve složité situaci - neznamená, že vláda bude postupovat fiskálně, pouhým krácením nákladů, že si neuvědomuje závažnost kultury pro budoucí vývoj této země, že si neuvědomuje závažnost výzkumu, vědeckého poznávání a vědeckotechnického rozvoje. Proto vláda nejen hodnotí situaci, ale staví svůj konkrétní program. Program, o kterém jsme diskutovali. Je to program stabilizace ekonomiky nebo - chcete-li strukturní a makroekonomické regulace a program ekonomické reformy.

Domníváme se, že v této vládní zprávě jsou otázky ekonomické reformy postaveny velmi jasně. Je samozřejmě možné je formulovat v různých úderně znících bodech, ať pověstných deseti bodech různých dřívějších politiků nebo možná dvaceti nebo třiceti bodech, ale o to vůbec nejde. Vláda chtěla tyto otázky postavit v jejich vnitřní jednotě, v jejich koncepční strategické podobě, bez toho, aby je rozsekávala do úderných detailů, bez toho, abychom poučovali obyvatelstvo, bez toho, aniž bychom si chtěli dovolit to, že otázky reformy by neměly být diskutovány s lidmi, že by neměly být diskutovány a ujasňovány skutečně demokratickou cestou, aby bylo obyvatelstvo získáváno pro reformní cíle, aby byly formovány jasné reformní síly v této společnosti, reformní zájmy, které budou program vlády jednoznačně podporovat.

Proto tedy nestavíme otázky reformy ve vládním programu v populárních radikálních formulacích a v žádných populistických zjednodušeních. Stavíme tyto otázky ve veškeré jejich složitosti. Nemá přece smyslu, abychom se poučovali o tom, co patří k trhu, že k trhu patří konkurence, že k trhu patří cenová liberalizace, že k trhu patří finanční peněžní trh, trh devizový, apod. To všechno tento vzdělaný lid většinou ví a vědí to samozřejmě všichni vzdělanější ekonomové. Problém není v tom, abychom si mechanicky řekli, co k trhu patří, co nás od něj dnes dělí, jaké atributy a subjekty trhu musíme vypracovat, vytvořit, uvést do života, a tím bude reforma řešena.

V pořadí analýz a diskusí jsme si vědomi složitosti převodu této ekonomiky, která měla dlouhá léta jiné priority, jiné stupnice hodnotové, jiné hodnotové relace, jiné strukturní relace, jiné relace sociální, abychom tedy chápali složitost převodu této ekonomiky na tržní ekonomiku, v čem tato složitost spočívá a v čem můžeme dělat jednotlivé kroky a v čem je jejich odborná náročnost. Proto se snažíme vyvarovat a upozorňujeme na jednoduchost a nebezpečí některých zjednodušených radikálních formulací. Jsou třeba představy, že vykupování našich obchodů zahraničními turisty můžeme řešit rychlou reformou cen, tím, že prostě ceny zvýšíme a oni přestanou kupovat. Víme, že výhodnost dnes třeba v poměru šilinku k našim kursům je asi šesti až desetinásobná u potravin a u řady jiných komodit. To některým radikálům nevadí, aby neříkali, že tedy zvýšíme 6 x až 10 x ceny potravin a že také zvýšíme 6 x až 10 x mzdy a Rakušané přestanou kupovat. Je zajímavé, že si nechtějí uvědomit, že samozřejmě kurs by pak nebyl 40 Kčs za dolar, ale byl by možná 240 Kčs za dolar, že nominální operací cen uvnitř země se ještě nikomu nepodařilo nikdy řešit reálnou kupní sílu žádné měny ve vztahu k zahraničí. Ostatně víte, jak vzrostla inflace v Polsku, jak se změnila relace zlotého k dolaru, jak se stále zhoršuje tento relativní poměr, přesto, že ceny stouply už tisícinásobně. Varujeme před takovými naivními radikálními operacemi.

Stejně tak pokud jde o daně z obratu a úpravy cen. Není žádným objevem tvrdit, že reforma potřebuje transparentnost cen a hodnotových vztahů. Složité je pochopit, jak nesmírný propletenec hodnotových vztahů a deformací jsme zdědili a jak složité bude jeho rozplétání nejen z hlediska poznávacího, ale z hlediska těch relací, které za tím stojí. Naše průměrná mzda je dnes zhruba 15 Kčs na hodinu netto. Jestliže budete měřit posledním oficiálním kursem 17 Kčs, tak je to necelý dolar na hodinu, jestliže černým kursem, bude to 35 centů na hodinu. I Řecko a podobné země mají 4-5 dolarů na hodinu a západoevropské země mají 10-12 dolarů. Pod dolar to už těžko hledáte v hodně zaostalých rozvojových zemích.

Ve skutečnosti to není reálnou mzdou. Reálná kupní síla je daleko větší, protože je vypolštářovaná těmi dotacemi do nájemného, vypolštářovaná i dotacemi do potravin, do dopravného apod. Je třeba pochopit, že to nejsou žádné milodary tomuto obyvatelstvu, že stupeň státního vykořisťování byl zde jeden z nejvyšších na světě a že tyto hladové mzdy jsou kompenzovány celou sérií dotací a jestliže si to neuvědomujeme, odbouráme dotace a necháme nahého člověka s touto hladovou mzdou, pak to není žádná reforma, ale docela obyčejný brutální útok na životní úroveň, který nemá žádný reformní smysl.

Reformní význam a smysl má řešení celého tohoto složitého propletence tak, aby byl funkční a ne aby odpovídal eleganci cenových relací a operací.

Stejně tak kdybychom ocenili podle světových cen a cenových vstupů a reálně paritní síly naší koruny, která osciluje někde kolem 5 Kčs za dolar (pokud jde o reálnou vnitřní kupní sílu). Tak třetina, možná polovina naší výroby je konkurence nezpůsobilá. Můžeme způsobit ať zítra zbankrotuje, ale všechny těžby, které zarazíme ze dne na den, všechny rudy a kovy, které vyrábíme my nedovezeme, protože tato ekonomika vyváží 300 dolarů na hlavu, což je pod úrovní rozvojové země (tedy 1400 nominálně, ale z toho 110 zhruba v rublech). Skutečně tedy dováží 4 mld. dolarů volných měn (nebo něco přes 4), tím zasytí ty nejmenší potřeby a není schopna, jestliže dnes by se chtěla z hodiny na hodinu chovat tržně a nechat ty, které podle stupně světových cen mohou bankrotovat, tak znamená, že se tato ekonomika musí zúžit, musí vyloženě vyhubnout o polovinu i méně, protože nemá na dovozy a nemůže dnes autarktní výrobu ze dne na den suplovat radikálním reformním řezem. Tento program rozpočítáváme tedy velice náročně.

Velmi náročně chceme vytvořit konkurenční prostředí v této zemi. Nebude to jenom tím, že jsme připravili zákon o soukromém podnikání, zákon o akciové společnosti a nový zákon o státním podniku a připravujeme další související široký okruh zákonů, který vzpomněl už pan první místopředseda vlády ČSSR JUDr. Čarnogurský.

Víme, že konkurenci nevytvoříme jenom tím, že z několika set podniků vytvoříme několik tisíc, že budeme decentralizovat, že budeme právně legislativně demonopolizovat. Nevytvoříme ji ani tím, že konečně rozvineme prostor pro soukromé vlastnictví, i když to má principiální význam pro rozvinutí konkurence. Konkurenci vytvoříme pouze tím, jestliže stlačíme konjunkturu nadměrné poptávky v investicích, v nadměrné poptávce podniků, po energii, kovech, materiálech, kdy stlačíme razantními makroekonomickými opatřeními státu národohospodářskou poptávku tak, abychom vytvořili takový reálný ekonomický tlak, který skutečně bude znamenat boj o přežití podniků. Pak teprve můžeme hovořit o konkurenci. Jinak si budeme na konkurenci hrát. Vláda ukazuje zhruba strategii reformního postupu. Ukazuje, že nám nejde o hru na reformu, ale skutečně nám jde o vážný postup, o smysl, že chápeme, že sociální cena nebude nízká, ale musí být smysluplná, musíme postupně otáčet velké segmenty této ekonomiky tak, aby byly schopny reagovat v logice tržního systému a současně tento tržní systém, budovat, vytvářet tak, aby mohl plnokrevně fungovat.

V tomto smyslu vláda hovoří ve svém prohlášení o regulačním programu nebo strukturálním, makroekonomickém, snad někdy nevhodně nazývaném stabilizačním programu, ve kterém chce udržet chod ekonomiky, obracet ho na vzestupnou - trajektory. Zde nemá smysl dramatizovat, k čemu dochází. Víte, že první signální informace hovořily asi o 4 % pádu výroby v lednu. Postupně jsou upřesněny na 2 %. Může to tedy pokračovat, ale je zde diferencovaná situace. Pochopitelně zde působí určité uvolňování pracovních poměrů, působí zde rozpak či zeslabení dodávek ze zemí RVHP, pokud jde o ropu, benzín, celou řadu barevných kovů, působí zde propad zbrojní výroby v některých závodech. Jde zde celá řada otázek, které musíme konkrétně řešit, které projednáváme velmi podrobně s jednotlivými ministry a řešíme je.

Jde nám ovšem o filozofii tohoto stabilizačního programu. Nejde o to, abychom za každou cenu bilancovali, řešili propady, abychom se snažili ztracenou výrobu honem dohnat apod. Jestliže v této ztracené výrobě je třeba snížení o 800 tis. tun těžby uhlí v lednu a na skládkách je přes 4 mil. tun uhlí, byla mírná zima a my tedy máme nadměrnou výrobu elektrické energie, spíše budeme postupovat tak, aby těžby dále relativně klesaly a ne abychom znovu tento propad dohnali. Jde o to, aby jádrem stabilizačního programu, nebo spíše programu strukturální regulace byla ostře selektivní politika.