Předsedající předseda SN J. Stank:
Ďakujem panu Kocábovi. V rozprave ďalej vystúpi
poslanec Šabata, pripraví sa poslanec Mohorita.
Poslanec SL J. Šabata: Vážený pane
předsedo, vážený pane předsedající,
vážené kolegyně, vážení
kolegové, vážení hosté, mám
poněkud ztížený úkol; v krátkém
čase se musím dotknout dvou témat. Jedno
vyvstalo dnes ráno. Mám čest a milou povinnost,
abych vám sdělil, že se ustavilo sdružení
poslanců Federálního shromáždění
zvolených v moravských krajích a že
toto sdružení si klade za úkol - dovolte, abych
se vyjádřil poněkud hovorově - chytit
býka za rohy, to je zabývat se otázkou, která
se na Moravě diskutuje stále vzrušeněji
a která se zatím do našeho shromáždění
nedostala v takové podobě, v jaké by se dostat
měla. Mohu vás přitom ubezpečit -
mám ten mandát - že budeme posuzovat otázky
moravské samosprávy nanejvýš uvážlivě,
v rámci perspektivy skutečně demokratického
a samosprávního rozvoje celého našeho
státu, že chceme a budeme postupovat ruku v ruce se
všemi Čechy, tedy Češi na Moravě
s Čechy z království, jak se říkalo
za starých časů, že v žádném
případě nebudeme podporovat žádné
separatistické nálady, neboť si uvědomujeme,
v jakém světě žijeme; žijeme ve
světě, v němž probíhají
hluboké, široké integrační procesy,
a to nikoliv náhodou, ale protože žijeme v hlubokém
civilizačním zlomu. V tomto duchu chceme
řešit pochopitelně i vztahy mezi Čechy
a Slováky. Jsme přitom přesvědčeni,
že úsilí o plnou svébytnost a rozvoj
slovenského národa, jakož i národa českého
a v rámci České republiky úsilí
o samosprávu Moravy nikterak nemůže tomu, co
chápeme pod pojmem integrační procesy, škodit,
nýbrž právě naopak. Mohl bych uvést
pro toto své stanovisko dost důkazů, ale
není to třeba zde, když činím
tak říkajíc jen slavnostní prohlášení.
Bezprostředně v návaznosti na toto téma
bych se chtěl dotknout tématu, které je vnitřně
velmi spřízněno, byť se to může
jevit jinak. Pan poslanec Michael Kocáb, který hovořil
přede mnou, vyjádřil stanoviska tří
výborů k otázce odchodu vojsk. V závěru
vyslovil jisté obavy. Už včera byly vysloveny
určité obavy. Padla zde dokonce věta, že
pokud budou sovětská vojska, resp. jakákoli
sovětská vojska na našem území,
nebudeme mít svobodné volby. Takovou větu
bychom mohli také interpretovat tak, že bychom volby
nemuseli vůbec konat, chceme-li svobodné volby.
A ještě řada jiných otázek či
otazníků by se mohla v takovéto souvislosti
vynořit.
Jestliže se snažíme uvažovat o otázkách
naší federace, o státoprávních
otázkách státnicky, musíme uvažovat
státnicky i v této otázce. Nesmíme
se nechat vláčet - dovolte to slovo - starými
pocity úzkosti malého a utlačovaného
národa, musíme se nechat ovládnout pocitem
národa sebevědomého, který si bere
svou svobodu, kterému nikdo svobodu nedává
a který ví na základě toho, jak vývoj
v Evropě probíhá, že volby v červnu
budou, že k nim půjdeme jako svobodní občané,
resp. půjdeme k nim natolik jako svobodní občané,
nakolik v sobě dokážeme ducha svobody vypěstovat.
Máme před sebou velké cíle, cíle,
o kterých uvažoval prezident Masaryk od počátku
první světové války, cíle spojené
s pojmy Evropy, spojených národů, spojených
států, evropské federace, evropské
unie atd. Pan premiér Čalfa upozornil na to, že
dosáhnout těchto cílů nelze pochopitelně
jedním skokem. Dospějeme k nim jen celou řadou
mezistupňů. Jakými mezistupni, to dnes nevíme,
ale víme, že k tomuto cíli na konci 20. století
spějeme naprosto neodvolatelně. Na tomto pozadí
je v podstatě jedno, jestli sovětští
vojáci odejdou do května tohoto roku nebo do června
příštího roku. Jde o to, že musíme
vytvářet celým svým postupem, který
má na zřeteli nejen zájmy našeho státu,
ale zájmy celého mezinárodního společenství
(i zájmy progresívních sil v Sovětském
svazu), politické poměry, které další
postup k demokracii na našem kontinentě - a pochopitelně
i v naší zemi - zajistí způsobem naprosto
nezvratným.
Snad bude tato výzva pochopena správně, snad
bude pochopena tak, že duch této výzvy nesmí
uvíznout jen ve stěnách tohoto shromáždění,
ale že by měl prodchnout celou naší společnost.
(Potlesk.)
Předsedající předseda SN J. Stank:
Ďakujem poslancovi Šabatovi. Slovo má poslanec
Mohorita. Pripraví sa poslanec Kužílek.
Poslanec SL V. Mohorita: Vážený
pane předsedo, vážené kolegyně,
kolegové, především chci říci,
že zpráva, přednesená včera panem
Mariánem Čalfou může být dobrým
východiskem pro další práci vlády
národního porozumění. Princip národního
porozumění nezdůrazňuji proto, že
jsem tento název pro ni oné prosincové noci
navrhl - a jsem rád, že se ujal - ale především
proto, že princip národního porozumění
nás od té doby vedl i při rekonstrukci tohoto
parlamentu a je dobře, že se projevil i při
našem včerejším rozhodování
o velice závažných zákonech.
Za naši stranu mohu slíbit, že jej budeme ctít
i nadále a nadále hledat to, co nás spojuje
v zájmu lidu této země.
Pokud se mám vyjádřit k té části
zprávy, která hodnotí současný
stav, chtěl bych pouze upozornit na zkušenost naší
strany, že sklon vidět věci černě
nebo bíle vždy působí škody. Čtyřicet
let života našich lidí nelze podle mého
názoru soudit jednostranně. Tedy už vůbec
ne jako jeden velký úspěch, jak se toho dopouštěla
KSČ, ale ani jako jeden a pouze morální a
kulturní úpadek, který podlomil celé
naše národní hospodářství.
Jestliže dnes děláme dělící
čáru mezi současností a minulostí,
jestliže dnes uzavíráme jeden účet
a otevíráme nový, pak bychom měli
i v rámci porozumění a spravedlivého
hodnocení našich budoucích činů
objektivně charakterizovat i podmínky, v nichž
začínáme znovu.
Rád bych vyslovil svůj názor. Celý
vývoj naší republiky po válce byl určován
mimo jiné velmi silným vlivem zahraniční
orientace Československa i jeho geografickou polohou. Vývoj
po válce byl dán nejen rokem 1948, ale své
kořeny má už deset let před tím.
Mnichov a role, jakou v něm sehráli naši tehdejší
spojenci i některé naše politické strany,
byl také důvodem, proč tolik lidí
této země začalo po jejím osvobození
možná až naivně více věřit
v jiné pořádky, než které platily
za první republiky. To, že se nenaplnila tehdejší
očekávání lidu, není jen vinou
československých komunistů. Jen jednou v
poválečné historii se naše strana a
společnost pokusily vymanit ze všemocného vlivu
Sovětského svazu - a výsledek je dobře
znám.
Proto se dnes nechceme vzdávat povinnosti maximálně
napomoci k obnově země, chápat princip národního
porozumění jako závazek, aktivně se
podílet na jejím dalším rozvoji, na
její skutečné demokratizaci, humanizaci,
na jejím příspěvku k vytváření
nové Evropy. Plně chápeme, že to znamená
i otevřít se světu, ale při respektování
našich národních zájmů. Z tohoto
hlediska samozřejmě očekáváme
příslušné záruky, například
mezinárodní garance hranic budoucího sjednoceného
(jak je už nepochybné) Německa.
Zpráva vlády tam, kde hovoří o budoucnosti
naší země, je závazkem i pro nás.
Naše programové záměry se z převážné
většiny kryjí se stanovisky tohoto vládního
dokumentu. Avšak například v otázkách
privatizace sotva budeme moci souhlasit s tím, aby se při
tak závažných rozhodnutích vzdal parlament
své pravomoci a přenechal ji jakémukoliv
vládnímu úřadu. Stejně tak
budeme pozorně sledovat vývoj tak citlivých
záležitostí, jakými jsou zaměstnanost,
ceny, mzdy a dosažené sociální jistoty
lidí.
Proces obnovy ekonomiky není a nebude pro vládu
národního porozumění jednoduchý,
stejně jako pro tento parlament, který bychom mohli
nazvat stejně. Za naši stranu mohu zodpovědně
slíbit, že půjdeme cestou dohod a vzájemného
porozumění bez jakýchkoliv mocenských
plánů. Děkuji za pozornost.
Předsedající předseda SN J. Stank:
Ďakujem poslancovi Mohoritovi. Ďalej bude hovoriť
poslanec Kužílek, pripraví sa poslanec Bagín.
Poslanec SL O. Kužílek: Vážené
Federální shromáždění,
já jsem se dostal do situace, kterou jsem nepředpokládal.
Myslel jsem totiž, že už přede mnou se federální
vláda dostane do palby ekonomických a koncepčních
připomínek, avšak nestalo se tak. Tím
pádem můj krátký příspěvek
měl být pronesen v poněkud jiném kontextu,
týká se totiž jen aspektů.
V části zprávy federální vlády
o kultuře je pouze jeden konkrétní údaj,
který tu včera vyvolal mírný šum,
jako kdyby tato věc byla jasná. Šlo o to, že
vlastně i já jsem jedním z těch kulturních
pracovníků, na kterého asi přispíváme
70 tisíc Kčs ročně, ačkoliv
tvořím vlastně v bídných podmínkách
oblastního divadla. I když věřím,
že to tak není míněno, přece
jen to pro širokou veřejnost bude vypadat, že
kultura je trochu luxusní záležitostí.
To, že zpráva neuvádí, zda se výdaje
na kulturu zvýší, zůstanou nebo klesnou,
ve mně vzbuzuje vážnou obavu zvláště
proto, že zpráva naopak uvádí tyto údaje
v oblasti školství a v oblasti zdravotnictví.
Já osobně v nejbližším období
nepředpokládám jen částečnou
ekonomickou krizi, ale spíše krizi morálně
ekonomickou, jejíž příčinou je
také kulturní krize. Jedním z hlavních
rysů dnešních proměn je to, že
na odpovědná místa mají přijít
a přicházejí profesionálové.
Profesionalita sama o sobě má několik aspektů,
několik součástí. Vedle potřebné
znalosti konkrétních pracovních postupů
a vztahů je velmi důležitá, a to v jakémkoliv
oboru, ekonomický nevyjímaje, profesionální
schopnost přesáhnout obzor své odborné
činnosti a řešit věcné problémy
s bystrým vnímáním a intuicí,
která jediná je schopna proniknout skořápku
smrtelnosti, k níž jsme schopni rozumem dohlédnout.
Rozvíjet tyto účinné a profesionálně
potřebné lidské dovednosti umí prakticky
jen kultura, a nejvíce jen umění. Děkuji
za pozornost.
Předsedající předseda SN J. Stank:
Ďakujem poslancovi Kužílkovi. Slovo má
poslanec Pavol Bagín, pripraví sa poslanec Zán.
Poslanec SL P. Bagín: Vážený
pán predseda, vážené Federálne
zhromaždenie, mám pripravené dva okruhy otázok,
ale rešpektujem dohodu, a preto vyberám to, čo
je závažnejšie.
Vážené poslankyne, vážení
poslanci, dnes sme si vypočuli správu predsedu vlády,
v ktorej naznačil konkrétne úlohy vlády
ČSSR v najbližšom období.
V mojom volebnom obvode sú predovšetkým podniky
so špeciálnou výrobou, ako ZŤS, ZVS v
Dubnici nad Váhom a EVÚ Nová Dubnica, ktorých
sa priamo dotýka konverzia špeciálnej techniky,
o ktorej sa pán predseda vo svojom vystúpení
iba čiastočne zmienil. Štruktúra výrobných
programov týchto podnikov bola v minulom období
formovaná celospoločenskými požiadavkami,
z veľkej časti výrazne orientovaná na
zabezpečenie obranyschopnosti štátu a krajín
RVHP.
V podniku ZVS podiel špeciálnej výroby predstavoval
za posledných 10 rokov viac ako 85 % z celkovej výroby
podniku, čím bola determinované prísne
direktívne riadenie celého reprodukčného
procesu. Špeciálne investičná výstavba
za posledných 10 rokov bola financovaná bez štátnych
príspevkov z vlastných zdrojov a úverom,
pričom tento mal byť podnikom splácaný
v budúcich rokoch výrobou špeciálnej
techniky na úrovni projektových kapacít.
Z uvedeného výplýva, že podnik budoval
nové výrobné kapacity podľa direktív
z viac ako 50 % na úver, pričom odvádzal
vlastný zisk až na 90 % do štátneho rozpočtu.
Splátky špeciálnych úverov zasahujú
investičných úverov na budovanie jednoúčelových
kapacít špeciál až ku koncu 90-tych rokov,
preto som toho názoru, aby splátky nej výroby
prevzal štát.
Ďalej je potrebné urýchlene prehodnotiť
zastaralé predpisy a podmienky mobilizačných
plánov, ktoré obmedzujú celý komplex
otázok, spojených s konverziou špeciálnej
výroby a jednoznačne určiť spôsoby
finančnej náhrady negatívnych dôsledkov
aplikácie týchto predpisov na ekonomiku podnikov.
S týmto súvisí aj cenotvorba nových
výrobkov špeciálnej techniky.
Konverzia špeciálnej techniky je zložitý
proces, ktorý vyplýva zo zmien štátnej
a zahraničnej politiky. Jej priebeh začal v roku
1988, výrazne sa prehĺbil v roku 1989 a tento proces
stále pokračuje. Z tohto dôvodu už v
roku 1989 vyplývalo výrazné zníženie
zamestnanosti v týchto podnikoch, a to prevažne v
kategóriách vysoko kvalifikovaných robotníkov
a technikov. Ide približne o 4000 výrobných
robotníkov v roku 1989 a 4600 v roku 1990.
Tento sociálny problém sa riešil a rieši
na úrovni podnikov a národných vlád
jednak náhradnými výrobami dočasného
charakteru, ale hlavne reštrukturalizáciou výrobného
programu, orientovaného na civilnú výrobu.
Tu by som chcel oceniť osobný prístup pána
predsedu vlády SSR akademika Čiča veci riešiť.
V nadväznosti na uznesenie vlády ČSSR č.
385/1989 podniky zpracovali aktualizácii pôvodného
konsolidačného programu za účelom
riešenia dôsledkov konverzie špeciálnej
techniky. Z tohto konsolidačného programu vyplýva,
že pre hospodársku konsolidáciu je potrebná
účasť centra.
Vzhľadom na vysoké prínosy do štátneho
rozpočtu z výsledkov výroby podnikov ZŤS
a ZVS v predchádzajúcom období - do vzniku
konverzie - požiadavka na účasť štátneho
rozpočtu pri riešení dôsledkov konverzie
je plne opodstatnená.
Vážené poslankyne, vážení
poslanci, v závere by som rád centru pripomenul,
že osobitne treba pripraviť ľudí, ktorých
sa nový vývoj v tomto smere bezprostredne dotýka.
Nesmieme pripustiť, aby ľudia so zmenami neboli včas
a seriózno zoznámení, aby se pre nich vytvorili
optimálne podmienky pre takéto zmeny. Je logické
a nevyhnutné, že budú vznikať aj konfliktné
situácie, sociálne napätia, najmä vtedy,
keď napríklad nové pracovné miesto neposkytne
takú zárobkovú úroveň, aká
by zodpovedala predchádzajúcemu zaradeniu.
Som presvedčený, že ak vytvoríme seriózne
podmienky prechodu na všestrannú intenzifikáciu
hospodárstva a v súvislosti s tým na prechod
k plnohodnotnej zamestnanosti, ozdravíme tak nielen ekonomiku,
ale zvýšime aj životnú úroveň
ľudí statočnej práce.
Úplne na záver môjho vystúpenia chcem
dodať: vzhľadom na to, že problematika riešenia
konverzie špeciálnej techniky je tak závažná,
rozhodol som sa, vážené Predsedníctvo
Snemovne ľudu, v zmysle § 62 zákona o rokovacom
poriadku Federálneho zhromaždenia Československej
socialistickej republiky zo dňa 22. 3. 1989 interpelovať
vládu Československej socialistickej republiky vo
veci riešenia problému konverzie špeciálnej
techniky. Plné znenie interpelácie predkladám
predsedovi Snemovne ľudu pánu Bartončíkovi
na ďalší postup. Ďakujem.
Předsedající předseda SN J. Stank:
Ďakujem poslancovi Bagínovi. Odovzdávam
slovo poslancovi Zánovi. Pripraví sa poslanec Bakšay.
Poslanec SN J. Zán: Vážené Federálne
zhromaždenie, vážení hostia, som za volebný
obvod 141 - Prešov a hovorím za Klub komunistických
poslancov.
Federálna vláda vo svojom programovom vyhlásení
z 19. 12. 1989 nás ubezpečila, že bude dôsledne
zabezpečovať ciele pre najbližšie obdobie,
a to vyberám: udržať životnú úroveň,
uskutočňovať protiinflačnú politiku,
usilovať sa o plnú a efektívnu zamestnanosť,
rozvíjať sociálne záruky. Vieme, že
ide o veľmi zložitý okruh problémov a
úloh, ktoré chce vláda riešiť vo
väzbe predovšetkým s prechodom na trhový
mechanizmus.
Je potrebné oceniť v tejto súvislosti to, že
vláda neráta so žiadnym okamžitým
nárazom, ktorý by mohol vyvolať výrazné
zvýšenie cien i vysokú nezamestnanosť.
Uvedomujeme si, že nezvládnutie tejto situácie
by mohlo viesť k výrazným inflačným
javom vo všetkých jej negatívnych dôsledkoch.
Hovoril o tom nakoniec aj predseda vlády pán Čalfa
15. 2. tohto roku na stretnutí s predstaviteľmi nezávislých
odborových zväzov. V podstate túto skutočnosť
zdôraznil aj na včerajšom vystúpení.
Otázky inflácie však zostávajú
naďalej otvoreným problémom. V tejto súvislosti
aj minister Klaus upozornil, že jedným zo zdrojov
inflačného vývoja je deficitnosť v rozpočte
a jeho prehĺbenie sa pre rok 1990 - prehlbuje sa vplyvom
zostatku z roku 1989.
Treba vysoko oceniť snahu vlády dosiahnuť reálnu
prebytkovosť tohto rozpočtu už v roku 1990. Cesta
k tomuto by ale nemala byť prevažne krokmi v obmedzovaní
jeho výdavkovej stránky, ale predovšetkým
krokmi ku zvýšeniu príjmu cestou zvyšovania
výkonnosti, efektívnosti ekonomiky.
Výkonnosť a efektívna ekonomika je základným
predpokladom prekonania inflačných rizik. K tomu
musí prispievať i mzdová politika. To je -
nepripustiť rast miezd, nepodložených výkonnosťou
a nielen v hospodárskej sfére, ale všade tam,
kde sa to dá merať i hodnotiť.
Doterajšie informácie naznačujú, že
vývoj vo výrobe a znižovaní produkcie
za posledné mesiace nezodpovedá tejto požiadavke
a plne sa stotožňujem so slovami pána Čalfu,
že ďalší takýto vývoj by mohol
zásadným spôsobom ohroziť ekonomiku nášho
štátu, životnú úroveň i
maximálnu snahu vlády o stabilizáciu národného
hospodárstva.
Vyzývam preto aj vládu, aby terajší
tzv. prechodný stav alebo prechodné obdobie, charakterizované
predovšetkým poklesom pracovnej aktivity a personálnymi
zmenami, bol čo najkratší, a teda sa výrazne
urýchlil. Chcem sa preto v tejto súvislosti spýtať,
ako vláda mieni v ďalšom období zabezpečovať
plynulý chod ekonomiky, ale najmä aký systém
regulácie mzdového vývoja chce pre jej riešenie
prijať. Ďalšou veľmi diskutovanou otázkou
je zrušenie zápornej dane z obratu a najmä jej
vplyv na maloobchodné ceny hlavne potravín a spotrebného
tovaru.
Predseda vlády pán Čalfa nás ubezpečil
vo svojom vystúpení, že v najbližšom
období nepripravuje a nezrealizuje žiaden program
zvyšovania alebo zásadných úprav maloobchodných
cien. ("Ak som tomu dobre rozumel z jeho vystúpenia").
Myslím si, že nie som sám, ktorý toto
vyhlásenie pána predsedu vlády chápe
tiež aj v súvislosti s pripravovanými voľbami
či už do zákonodarných zborov alebo
do národných výborov.
Pre nás je však rozhodujúce, aká celková
filozofia sa pripravuje pre oblasť cien najmä z pohľadu
inflácie a reálnych príjmov obyvateľstva.