Federální shromáždění ČSSR, 1986 – 1990 Společné schůze SL a SN

Návrh projednaly výbory ústavně právní a výbory pro kulturu a výchovu. Prosím společného zpravodaje těchto výborů Sněmovny národů poslance Evžena Krauskopfa, aby přednesl zpravodajskou zprávu.

Společný zpravodaj výborů SN poslanec E. Krauskopf: Vážený pane předsedo, vážené poslankyně, vážení poslanci, vážení přítomní, hosté, na základě práva daného ústavou předložil pan prezident Václav Havel Federálnímu shromáždění k projednání návrh na vydání zákona o změně názvu vysoké školy univerzitního směru v Brně, obsažený v parlamentním tisku 246.

Předložený návrh zákona vychází z ustanovení § 4 zákona č. 39/1980 Sb., o vysokých školách, podle něhož se vysoké školy zřizují, slučují, rozdělují, zrušují a stejně se i stanoví jejich název, sídlo a směr zákonem Federálního shromáždění.

Jak bylo uvedeno, univerzita v Brně byla zřízena zákonem č. 50 ze dne 28. ledna 1919 a byla pojmenována "Masarykova universita". Stalo se tak na paměť zásluh prvního prezidenta Republiky československé T. G. Masaryka o vznik a rozvoj našeho státu, jeho školství a kultury.

Pod vlivem kampaně v šedesátých letech, nepřátelsky zaměřené proti filosofii a politickému odkazu prezidenta Masaryka, došlo ke změně názvu brněnské univerzity a tato byla ve smyslu vládního nařízení č. 120 z roku 1960 přejmenována na univerzitu Jana Evangelisty Purkyně v Brně. V červnu 1968 se přes snahy pokrokové části vědecké rady brněnské univerzity nepodařilo navrátit této vysoké škole univerzitního směru její původní název. Přesto zůstal v podvědomí, zejména starší generace, zachován původní název Masarykova univerzita. I z této skutečnosti vycházela akademická rada univerzity, která na svém zasedání 29. ledna t. r. podpořila návrh prezidenta republiky na změnu názvu na Masarykova univerzita.

Z ústavně právního hlediska je návrh prezidenta republiky na vydání navrhované zákonné úpravy v souladu s platným právním řádem.

Vážené poslankyně, vážení poslanci, návrh zákona projednaly výbory ústavně právní a výbory pro kulturu a výchovu obou sněmoven. V usnesení, které přijaly, s ní vyslovily souhlas spolu s úpravami obsaženými ve společné zprávě výborů sněmoven, tisk 269. Jako společný zpravodaj výborů Sněmovny národů doporučuji Sněmovně národů předložený návrh zákona s uvedenými změnami schválit.

Předsedající první místopředseda FS S. Kukrál: Děkuji společnému zpravodaji výborů poslanci Krauskopfovi. Dávám slovo společnému zpravodaji výborů Sněmovny lidu poslanci Miroslavu Grebeníčkovi.

Společný zpravodaj výborů SL poslanec M. Grebeníček: Vážený pane předsedo, vážené poslankyně, vážení poslanci, univerzita v Brně byla zřízena zákonem č. 50 ze dne 28. ledna 1919 jako univerzita Masarykova. Toto označení, které nesla po celé předválečné období bylo oceněním zásluh T. G. Masaryka o zřízení druhé české univerzity a plně souznělo s jejím ideovým zaměřením.

K prvnímu přejmenování tehdy již uzavřené univerzity došlo v roce 1940 a po celou okupaci byla pak univerzita označována jako Tschechische Univerzität in Brün a českým ekvivalentem tohoto názvu.

Po druhé světové válce se univerzita zcela spontánně vrátila ke jménu Masarykovu. V padesátých letech, zejména pod vlivem kampaní v denním tisku se však začala od tohoto označení odklánět. V roce 1959 navrhla vědecká rada univerzity přejmenování na Univerzitu Klementa Gottwalda. Toto označení se však nesetkalo se souhlasem ministerstva školství, a tak nakonec vládním nařízením č. 120/1960 Sb., univerzita získala jméno Jana Evangelisty Purkyně.

Z iniciativy studentů filosofické a lékařské fakulty jednaly v roce 1968 o navrácení původního názvu univerzitě fakultní vědecké rady, které se až na pedagogickou fakultu v této otázce vyslovily kladně. Konečné slovo však měla vědecká rada univerzity a tam návrh neprošel. Při hlasování 20. června 1968 bylo 11 hlasů pro Masarykovu univerzitu, 8 bylo pro univerzitu Jana Evangelisty Purkyně a 4 členové vědecké rady se zdrželi hlasování.

Události posledních měsíců znovu umožnily, aby mohla brněnská univerzita uvažovat o svém návratu k původnímu názvu. Při hlasování v akademické radě univerzity dne 29. ledna letošního roku se všichni členové rady - v počtu 30 - rozhodli podporovat návrh na změnu názvu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v název Masarykova univerzita.

Jeho Magnificence, rektor brněnské univerzity prof. dr. Milan Jelínek, CSc., vyslovil přání, aby se naše Federální shromáždění usneslo na příslušném zákoně do 140. výročí Masarykova narození.

Pokud budete akceptovat doporučení našeho výboru, přání pana rektora a široké akademické obce, se splní.

Předsedající první místopředseda FS S. Kukrál: Děkuji poslanci Grebeníčkovi za zpravodajskou zprávu. Otevírám k tomuto bodu rozpravu. Zatím se písemně přihlásil poslanec Jaroslav Mezník. Uděluji mu slovo.

Poslanec SN J. Mezník: Vážený pane předsedo, vážené poslankyně, vážení poslanci, vážení hosté. Přejmenování brněnské univerzity na Univerzitu Masarykovu je akt spravedlnosti. Byla tak nazvána při svém založení a k důvodům, které zde byly uvedeny, bych řekl ještě jeden zcela konkrétní, totiž to, že T. G. Masaryk se zasazoval ještě za starého Rakouska o zřízení univerzity na Moravě. Musíme ovšem vidět i to, že přejmenování brněnské univerzity je součást širšího procesu. Lze říci, že T. G. Masaryk se vrací do našich měst, do našich městeček, do našich vesnic. Vracel se už před 17. listopadem, při demonstracích. V Brně již v září 1988 téměř tisíc občanů požadovalo v petici návrat Masarykovy ulice. Teď v těchto týdnech a měsících jsme svědky obnovování Masarykových soch, pamětních desek, Masarykových ulic. Je to proces, ze kterého můžeme mít radost.

Na druhé straně jde o proces, který by mohl vzbudit určité obavy. Nebylo by dobré, kdybychom jej přehnali. Nebylo by dobré, kdyby každá druhá škola byla pojmenována jménem Masarykovým, nebylo by dobré, kdyby Masarykovým jménem byly pojmenovány houfně továrny, doly nebo zemědělská družstva. V tomto případě by šlo o degradaci tohoto procesu, o jakýsi kult, který by měl daleko k Masarykově tradici. Vyvarujeme-li se ovšem těchto krajností, jde o proces zdravý. Víme, co Masaryk znamenal pro český i slovenský národ, pro Československou republiku. Víme, čeho je symbolem, a víme, kolik se od něho můžeme učit. Proto jménem Masarykovy společnosti děkuji prezidentu Václavu Havlovi za návrh, o němž zde budeme hlasovat a děkuji předem i všem poslankyním a poslancům, kteří pro něj budou hlasovat.

Předsedající první místopředseda FS S. Kukrál: Děkuji poslanci Mezníkovi. Hlásí se ještě někdo do rozpravy? (Nikdo se nehlásil.) Není tomu tak. Prohlašuji rozpravu za skončenou.

Přeje si závěrečné slovo místopředseda vlády pan Hromádka? (Nepřeje.) Ne.

Přejí si ještě slovo zpravodajové? (Nepřejí.) Ne.

Můžeme přistoupit k hlasování.

V zasedacím sále je přítomno 177 poslanců Sněmovny lidu, 61 poslanec Sněmovny národů zvolený v České socialistické republice a 68 poslanců Sněmovny národů zvolených ve Slovenské socialistické republice. Obě sněmovny jsou usnášení schopné.

Nejdříve prosím o hlasování poslance Sněmovny národů.

Kdo z nich souhlasí s návrhem zákona o změně názvu vysoké školy (tisk 246) , ve znění společné zprávy výborů (tisk 269) , nechť zvedne ruku. (Hlasuje se.) Děkuji.

Je někdo proti? (Nikdo.) Nikdo.

Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.) Nikdo.

Poslanci Sněmovny národů zákon schválili.

Nyní prosím o hlasování poslance Sněmovny lidu.

Kdo z nich souhlasí s návrhem o změně názvu vysoké školy (tisk 246) , ve znění společné zprávy výborů (tisk 269) , nechť zvedne ruku. (Hlasuje se.) Děkuji.

Je někdo proti? (Nikdo.) Nikdo.

Zdržel se někdo hlasování? (Dva.) Dva.

Poslanci Sněmovny lidu zákon schválili.

Vzhledem k souhlasnému usnesení obou sněmoven konstatuji, že Federální shromáždění Československé socialistické republiky schválilo zákon o změně názvu vysoké školy.

(Poznámka redakce: usnesení FS č. 138, SL č. 222, SN č. 233)

Vážené poslankyně, vážení poslanci, o faktickou poznámku se přihlásil předseda FS pan Dubček.

Předseda FS A. Dubček: Mám poznámku k upresneniu a správnemu pochopeniu veci. Pán Bartončík ma upozornil, keď som skončil svoje vystúpenie, že v čase mojej neprítomnosti na pracovnej porade, ktorá rokovala o postupe prípravy rokovania, dal do úvahy návrh, aby sa názov republiky vyňal z celého komplexu prerokúvaných zákonov. Porada sa však ujednotila, že to bude prerokúvané spoločne. Preto je to dosiaľ na spoločnom prerokúvaní Českej národnej rady a Slovenskej národnej rady. Teraz vznikol opätovne tento nový návrh. Nejde o osobitný rozpor, ide o správny prístup k tejto veci. Teraz o tom rokujú ústavnoprávne výbory a zrejme v zmysle ústavy a zákona predložia návrh, ako v tom postupovať. Považoval som za svoju povinnosť uviesť to na pravú mieru.

Předsedající první místopředseda FS S. Kukrál: Děkuji předsedovi Federálního shromáždění panu Dubčekovi.

Vážené poslankyně, poslanci, mám dvě poznámky. Hned po přerušené schůzi se sejde skupina poslanců navrhovatelů dvou návrhů ústavních zákonů a návrhu zákona o volbách do Federálního shromáždění v salónku č. 026 v přízemí. Účast je velmi nutná.

Společná schůze ústavně právních výborů Sněmovny lidu a Sněmovny národů se svolává do místnosti č. 209 ve II. poschodí dnes večer půl hodiny po přerušení společné schůze obou sněmoven.

Přerušuji naše jednání do 13.00 hodin. Odpolední jednání bude řídit předseda FS A. Dubček.

(Jednání přerušeno v 11.45 hodin.)

(Jednání opět zahájeno ve 13.00 hodin.)

(Řízení schůze se ujal předseda FS A. Dubček.)

Předseda FS A. Dubček: Vážené poslankyne, vážení poslanci, vážení hostia, budeme pokračovať v prerušenom rokovaní. Na programe máme ďalej

Prosím predsedu federálnej vlády Mariána Čalfu, aby prednesol svoj prejav.

Předseda vlády ČSSR M. Čalfa: Vážený pán predseda Federálneho zhromaždenia, vážené poslankyne, vážení poslanci, povinnosťou vlády národného porozumenia je rázne sa rozísť s neblahým politickým, ekonomickým i sociálnym vývojom uplynulých 42 rokov. Musíme zastaviť nepriaznivé trendy a urobiť prvé kroky k obratu smerom k lepšej budúcnosti. Východiskom pre nás je nevyhnutná inventarizácia dedičstva, ktoré sme prevzali. Nejde nám o žiadne alibi, ale o ujasnenie hlbky základných problémov, v ktorých sa naša spoločnosť nachádza, o ukázanie náročnosti úloh, ktoré majú byť riešené. Lakovania na ružovo už bolo dosť a záleží na nás, aby sme ľudu pravdivo ukázali skutočnosť, ktorá na nás dolieha.

Keď sa pozrieme späť na stav po druhej svetovej vojne, vidíme, že náš štát vstupoval do mierového obdobia s dobrými predpokladmi. Samozrejme, že sme utrpeli materiálne a ľudské straty, ale v porovnaní s väčšinou európskych štátov to boli straty oveľa nižšie. Rovnako tak naše prírodné podmienky, nerastné bohatstvo i stupeň vzdelanosti obyvateľstva rozhodne neboli o nič horšie, ako v našom okolí.

Napriek tomu sme teraz, po desaťročiach usilovného budovania v podstate druhoradou krajinou. Ustavične sme vykazovali úspechy, a to porovnávaním s obdobím prvej republiky, aby sme sa zámerne vyhli pravdivému porovnaniu s vývojom a situáciou napríklad v NSR alebo v Rakúsku. Veď po vojne sme sa na ne dívali s akýmsi dešpektom, - to my iste pamätníci potvrdia - kde sme boli my a kde oni.

A ako to všetko život medzi tým obrátil a ako nás život vytrestal!

Za kritérium ekonomickej a sociálnej vyspelosti sa obvykle pokladá takzvaná ekonomická úroveň krajiny, čo je v podstate výška vytvoreného národného dôchodku na obyvateľa. V našej verejnosti sú dostatočne známe diskusie o tom, aké miesto dnes zaujímame na tomto rebríčku voči vyspelým štátom. Napriek mnohým rozdielom v metódach hodnotenia je nesporné, že sme začínali v podstate na rovnakej úrovni, ako mnoho vyspelých štátov západnej Európy. Dnes ale môžeme napríklad rátať len so 40-60 % úrovne, dosahovanej v NSR.

Pretože u nás už po celý rad rokov pretrváva ekonomická stagnácia, zatiaľ sa týmto vyspelým štátom stále vzďalujeme, alebo lepšie - oni sa vzďalujú nám, hoci iné štáty, predtým omnoho menej ekonomicky rozvinuté, napríklad balkánske štáty, sa nám naopak veľmi priblížili. Bohužiaľ, musíme konštatovať, že rad dôležitých charakteristík, predovšetkým štruktúra nášho vývozu na náročné trhy s prevažujúcim podielom palív, surovín a materiálov, nás vlastne zaraďuje do pásma rozvojových štátov, a pritom časť z nich, najmä v oblasti Ďalekého východu a Juhozápadnej Ázie medzitým nasadila prudké tempo rozvoja, niektoré nás už dávno predstihli a je tu hrozba, že v krátkom čase nás predstihnú i ďalší.

Navyše sme zachovali a ďalej prehlbili našim a svetovým podmienkam nezodpovedajúcu štruktúru národného hospodárstva, náročnú na gigantické projekty, zastaralé, "dymiace" špinavé a materiálovo náročné odvetvia a neprimeranú organizačnú koncentráciu výroby. Tá sa nám navyše pomstila i tým, že vyústila do katastrofálnej devastácie životného prostredia.

Príslušné údaje o tom už prestali byť tajomstvom a sú všeobecne známe. Vieme, že sme dnes na "čestnom" druhom mieste na svete pokiaľ ide o rozsah emisie síry na km². Názorne: ročná emisia kyslíčníka síričitého je u nás viac ako 18 ton na km², ale v susednej NSR je to len asi 9 ton na km². Máme poškodených asi 35 % lesných porastov, v niektorých oblastiach viac, v iných menej, zhruba v rovnakom rozsahu je u nás erodovaná poľnohospodárska pôda. Naše vodné toky sú nielenže v prevažnej miere silne znečistené, ale toto znečistenie už významne zasiahlo i spodné vody a to vďaka vysokému počtu ropných a chemických havárií, ako aj používanej poľnohospodárskej technológie. Napriek tomu previerka, ktorú urobil v minulom roku Výbor ľudovej kontroly ČSSR na 179 stavbách štátneho programu ekologických investícií ukázala, že takmer na 75 % z nich sú nedostatky v príprave či realizácii. Rozhodujúcou príčinou neplnenia štátneho programu je nezabezpečenie dodávok technológie. S rovnakým problémom sa ekologické stavby stretávajú aj v tomto roku. Navyše počet stavieb s nezabezpečeným financovaním vzrástol z 10 % na 20 %. To všetko malo veľmi negatívny vplyv na zdravotný i morálny stav našich ľudí. Predovšetkým vieme, že v posledných rokoch, a to v rozpore s vývojom v iných krajinách Európy, začal sa znižovať priemerný vek obyvateľov a dnes je u mužov o 3 až 5 rokov a u žien o jeden až tri roky nižší než v našom susedstve. Máme pomerne vysokú dojčenskú úmrtnosť a nie sme schopní už roky ju podstatne znížiť. Rozširuje sa u nás alkoholizmus a toxikománia.

Zarážajúci bol i vysoký počet väznených. Pre porovnanie: v posledných rokoch bolo vo výkone trestu odňatia slobody u nás 195 osôb na 100 tisíc obyvateľov, ale podobný ukazovateľ v tom čase bol vo Veľkej Británii, vo Francúzsku alebo vo Švédsku len asi okolo 65 osôb. To poukazovalo nielen na rast kriminality u nás, ale i na to, že štát nadmerne preceňoval úlohu trestnej represie. Tá sa, ako je známe, stala i rozhodujúcou formou dialógu s rôznymi formami politickej opozície.

Niet sporu o tom, že hlavným vinníkom toho všetkého bol mocenský monopol komunistickej strany a kvalita kádrov v jej čele. Ten založil morálny a kultúrny úpadok a súčasne umrtvil tvorivú i pracovnú iniciatívu, čím postupne podlomil celé naše národné hospodárstvo. Život dokázal, že bez demokracie niet tvorivého myslenia a bez tvorivého myslenia nemôže rásť spoločenská produktivita práce a prosperita krajiny, čo vedie nielen k stratám materiálnych hodnôt, ale i k strate ekonomického postavenia krajiny a jej obyvateľov.