Federální shromáždění ČSSR, 1986 – 1990 Společné schůze SL a SN

Zdržel se někdo hlasování? (Osm.) Osm.

Je někdo proti? (Tři.) Tři.

Také Sněmovna národů vyslovila s návrhem souhlas.

Vzhledem ke shodnému usnesení obou sněmoven konstatuji, že Federální shromáždění vyslovilo souhlas s opatřením vlády k zajištění rozpočtového hospodaření v době rozpočtového provizoria podle § 17 zákona č. 134/1970 Sb., o rozpočtových pravidlech.

(Poznámka redakce: usnesení FS č. 113, SL č. 169, SN č. 184)

Vážené poslankyně, vážení poslanci, již třetí den trpím chronickým zánětem zubů. Prosím, aby další řízení Federálního shromáždění převzal předseda Sněmovny lidu poslanec Bartončík. Děkuji.

(Řízení schůze převzal místopředseda FS a předseda SL J. Bartončík.)

Předsedající předseda SL J. Bartončík: Vážené poslankyně, vážení poslanci, nyní projednáme

Vládní návrh odůvodní ministr financí Československé socialistické republiky Václav Klaus. Prosím, pane ministře, ujměte se slova.

Ministr financí ČSSR V. Klaus: Vážené Federální shromáždění, vláda Československé socialistické republiky předložila k projednání a schválení návrh zákona o odvodech do státního rozpočtu, který má nahradit zákonnou úpravu z roku 1972 změněnou a doplněnou v minulém roce. Nová vláda si je vědoma, že předložený návrh zákona byl připraven v období minulém, v období tzv. přestavby hospodářského mechanismu.

Již jsem řekl, že je třeba přistoupit k radikální ekonomické reformě, která se musí hlouběji dotknout i oblasti finančních vztahů, včetně odvodů a daní.

Vláda považuje návrh předkládaného zákona za návrh významný a potřebný, ale současně za návrh, který může být v nadcházejícím období v návaznosti na postup radikální ekonomické reformy překonán. Vláda však vychází z toho, že v roce 1990 nelze ponechat v platnosti dnešní zákonnou úpravu odvodů do státního rozpočtu, která je založena v podstatě na individualizaci sazeb odvodů pro podniky, na vysokých sazbách odvodů do státního rozpočtu, na redistribuci ponechávající samofinancování podniků jen malý prostor a na rozsáhlých slevách z odvodů a dotací. Bylo by to zcela proti tomu, co vyžaduje ekonomická racionalita. Nová předložená úprava přináší při všech svých nedostatcích řadu pozitivních žádoucích prvků - zejména jednotnost sazeb odvodů, nižší odvodové zatížení zisku, odstraňuje jakoukoliv možnost přerozdělení zdrojů mezi podniky i mezi podniky a resorty, podniky se stávají přímými subjekty odvodů, odvod odpisů ze základních prostředků se stává nevýznamným pouze u útlumových programů aj.

Z těchto srovnání vyvozuje vláda závěr, že je vhodné schválit předložený návrh zákona s účinností od 1. 1. 1990 s tím, že je nutno předpokládat i s ohledem na sestavení definitivního státního rozpočtu za rok 1990 o provizóriu případně s určitými úpravami, bude-li to třeba v dalším průběhu prací na radikální ekonomické reformě, a bude-li to nezbytné i s úpravami zásadnějšího rázu až po jednotnou zákonnou úpravu zdanění organizací. Vláda je toho názoru, že současná doba tento postup vyžaduje.

Při konstrukci navrhovaného systému bylo sledováno i zvýšení kriteriálního působení soustavy odvodů do státního rozpočtu. Proto v rámci přípravy zákonné úpravy byly podrobně zkoumány otázky uplatnění samostatného odvodu z jmění. V této souvislosti byly analyzovány poznatky a důsledky z uplatňování obdobných odvodů v ČSSR a v dalších zemích. Na základě vyhodnocení všech poznatků a zkušeností a předpokládaných vlivů nebyl tento odvod zahrnut do soustavy odvodů jako samostatný druh odvodu, a to proto, že by administrativní náročnost spojená s jeho prováděním nebyla vyvážena odpovídajícím ekonomickým působením. Proto bylo původně navrhováno, aby jeho kriteriální funkce byla uplatněna v odvodu ze zisku, a to ve formě minimálně výše odvodů ze zisku ve vztahu k rozsahu jmění organizace.

Po podrobném zvážení složitosti tohoto řešení dospěla nová vláda k závěru, aby navrhované ustanovení § 9 o minimální výši odvodů ze zisku bylo ze zákona vypuštěno. Tím se posílí i jednotné odvodové a daňové podmínky u všech hospodářských organizací.

Doporučuji proto, aby - pokud s tímto návrhem vyslovíte souhlas - byla tato změna zapracována do společné zprávy vašich výborů.

Zásadní význam má v návrhu zákona odvod ze zisku. Musí zabezpečit zejména funkci regulační z hlediska vymezení použitelného zisku pro realizaci zásady samofinancování v podnikové sféře, při zabezpečení odpovídajících příjmů státního rozpočtu. Současně má stimulovat a podporovat podnikavost všech hospodářských organizací. Pro naplnění těchto záměrů má rozhodující význam nejen forma tohoto odvodu, ale především výše jeho sazby. V rámci přípravy a projednávání návrhu tohoto zákona byla tomuto problému věnována velká pozornost.

Byla posuzována celá řada variantních řešení, a to jak z hlediska samotné konstrukce odvodu ze zisku, tak výše sazeb. Zejména byla posuzována otázka progresívních nebo lineárních sazeb.

Po zhodnocení všech kladů a záporů lineárních a progresívních sazeb odvodu ze zisku byla do vládního návrhu zapracována lineární sazba odvodu ze zisku, a to ve výši 55 % s výjimkou státních peněžních ústavů a pojišťoven, u nichž se navrhuje sazba ve výši 65 %. Navrhovaná výše sazby tohoto odvodu vychází z podrobné analýzy důsledků realizace komplexní přestavby velkoobchodních a nákupních cen i změn v ostatních ekonomických nástrojích. Jde o sazbu relativně nízkou, zabezpečující snížení odvodového zatížení zisku. Tento návrh vychází z toho, že ponechání zisku v podnicích má podporovat podnikavost a ekonomickou racionalitu.

Jsme toho názoru, že se žádoucí ekonomický tlak při tvorbě zdrojů v podnicích nemá řešit primárně cestou zvyšování míry odvodů do státního rozpočtu, ale že se má řešit především cestou omezení rozpočtových dotací, protimonopolními opatřeními, zdokonalováním cenové struktury, přísnou úvěrovou politikou, využíváním nástrojů peněžního a kapitálového trhu a podobně.

Současně se však navrhuje v § 25 odstavec 2 zmocnění vlády ČSSR ke zvýšení sazeb odvodu ze zisku a objemu mezd. K jeho formulaci i praktickému uplatnění přispívá i omezení tohoto zmocnění, navržené ve výborech Federálního shromáždění, to je pro rok 1990 plus mínus 10 bodů a pro rok 1991 plus mínus 5 bodů. Vláda hodlá tohoto zmocnění využít v roce 1990 ke zvýšení sazby odvodu ze zisku o 10 bodů. Vyžadují to specifické podmínky roku 1990 k zabezpečení rovnováhy ve státních i podnikových financích.

Chci vás přitom ujistit, že i při uplatnění uvedeného zvýšení sazby odvodu ze zisku pro rok 1990 o 10 bodů dojde v roce 1990 ve srovnání s letošním rokem k výraznému zvýšení použitelných zdrojů u převážné části hospodářských organizací.

Navrhovaná právní úprava odvodů do státního rozpočtu obsahuje vedle dvou základních odvodů, kterými jsou odvod ze zisku a odvod z objemu mezd také regulační a cenové odvody. Vzhledem k tomu, že podrobnější zdůvodnění potřeby těchto odvodů obsahuje důvodová zpráva, nepovažuji za účelné ji dále rozvádět, přičemž podmínky a způsob jejich provádění má stanovit vláda ČSSR svým nařízením. Pro cenové odvody zůstanou v platnosti dosud platné právní předpisy. Souhlasím s tím, aby návrh úpravy regulačních odvodů ve mzdové a investiční oblasti byl upřesněn tak, jak to doporučují výbory Federálního shromáždění.

Závěrem mi dovolte, abych vyjádřil názor vlády, že navrhovaná právní úprava odvodů do státního rozpočtu znamená zatím první krok změn na tomto závažném úseku, že musíme pracovat ihned na žádoucích zlepšeních, zejména v souvislosti s vypracování návrhu státního rozpočtu na rok 1990. V návaznosti na přípravu radikální ekonomické reformy je třeba urychlit práce na dlouhodobějším a ucelenějším koncepčním řešení celé soustavy podnikových daní, založených na jednotnosti zdanění, na zjednodušení daňového systému, na vyváženém poměru různých forem zdanění a na sblížení našeho daňového systému se systémy uplatňovanými ve státech s tržní ekonomikou.

Jménem vlády doporučuji, abyste vyslovili souhlas se schválením navrhovaného zákona o odvodech do státního rozpočtu. Děkuji za pozornost.

Předsedající předseda SL J. Bartončík: Děkuji vám, pane ministře. Návrh projednaly výbory ústavně právní, pro plán a rozpočet, pro průmysl, dopravu a obchod, pro zemědělství a výživu a výbory pro sociální politiku obou sněmoven. Prosím společnou zpravodajku výborů Sněmovny národů poslankyni Dagmar Frýbortovou, aby přednesla zpravodajskou zprávu.

Společná zpravodajka výborů SN poslankyně D. Frýbortová: Vzhledem k tomu, že ve výborech byl tento zákon velmi dobře konzultován a že zde došlo k návrhu ministra na vypuštění § 9, o čemž také poslanci velmi diskutovali, domnívám se, že by stačilo přerušení schůze na pět minut, aby se mohli sejít zpravodajové jednotlivých výborů a zapracovat do zprávy vyjádření k tomuto § 9.

Předsedající předseda SL J. Bartončík: Myslím, že je to rozumný návrh. Máte někdo jiný návrh? (Ne.) Ne. Přerušuji jednání na deset minut.

(Jednání přerušeno v 9.05 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 9.25 hodin.)

Předsedající předseda SL J. Bartončík: Prosím poslankyni D. Frýbortovou.

Společná zpravodajka výborů SN poslankyně D. Frýbortová: Vyslechli jsme zprávu pana ministra Klause k zákonu o odvodech do státního rozpočtu (tisk 174). Tomuto dnešnímu jednání předcházela porada poslanců zpravodajů jednotlivých výborů 23. 10., porada poslanců zpravodajů za účasti expertů 25. 10., porada poslanců zpravodajů 15. 11. a porada, která probíhala před chvílí a projednání ve výborech Federálního shromáždění.

Úvodní výklad pana ministra financí i zevrubná diskuse, která předcházela projednání ve výborech Federálního shromáždění, svědčí o tom, že poslanci důkladně zvažovali celý návrh zákona, aby nedošlo k uspěchaným závěrům a museli ve svém obvodu ve zkrácených termínech pracovat s návrhem zákona se zvýšeným úsilím a s určitými riziky.

Ve výborech nám nebylo jasné, jak bude zabezpečeno oficiální zveřejnění pokud jde o platnost tohoto zákona od 1. 1. 1990, když ho má Federální shromáždění na programu jednání dnes s možností uplatnění změn textu zákona.

Chtěla bych proto požádat ministra financí pana Klause, aby znovu informoval, zde z tohoto místa, aby byli informováni i poslanci z ostatních výborů, kde tento zákon projednáván nebyl. Jak bude vláda v tomto směru postupovat, aby podniky měly právní základ k novému způsobu svého hospodaření již od začátku účinnosti tohoto zákona. V dnešním systému byl prakticky rozpad odvodů, neboť už bylo tolik výjimek odklonu od obecného principu, že v podstatě měl každý podnik individuální finanční bilanci a cestou dodatečných dotací a dodatkových odvodů se prakticky likvidovala objektivit a princip jednotnosti, zásluhovosti a spravedlivého zatížení.

Proto nová koncepce zákona říká jednoznačně, že je snaha redistribuci na všech úrovních potlačovat. Nebude je možno poskytovat těm, kteří jsou pod úrovní určitého systému hospodaření dávat dotace a na druhé straně, abychom zabezpečovali nějaké dodatkové odvody, které by individuálně zatěžovaly jednotlivé podniky.

Dalším principem je princip jednotnosti. Buď se zavedou relativně jednotné podmínky pro všechny, nebo budeme dělat tolik odklonů od této obecné zásady, že vlastně budeme dělat to samé, co jsme dělali doposud, ale třeba v menším rozsahu. Jinak jsme nemuseli do přestavby odvodů chodit. Podniky budou vystupovat s různými výchozími podmínkami pro rok 1990 a budou mít složité přechodové problémy. Zákon jednoznačně tyto principy zvýrazňuje.

Se základními principy a sazbami odvodů a daní lze vyslovit souhlas. Je správné, jak bylo uvedeno v úvodním slově pana ministra financí, že tyto odvody a daně nelze chápat jen jako nástroje zabezpečující příjmy státního rozpočtu, ale je nutno požadovat, aby navržený zákon plnil aktivní úlohu v motivaci podnikatelské aktivity každému podniku.

Jsem toho názoru, že je nezbytné, aby podniky měly zaručeny jednoznačně pravidla chování působící bez výjimek. Operativní zásahy lze přijmout jen v nejnutnějším případě, jde-li o ochranu hospodářství proti inflačním tendencím, které především v přechodném období nelze podceňovat. V této souvislosti je nutno uvítat, že navržené zákony uplatňují kriteriální působení daní a odvodů. Do jisté míry se tím omezují přerozdělovací procesy, plní se požadavek jednotnosti odvodů a daní. Přitom se sleduje vytvoření prostoru pro usměrňování vývoje národního hospodářství ekonomickými nástroji uplatňovanými vládou ČSSR. Plnou podporu získal názor vyslovený v úvodním slově, že ztrátovost části podniků je nutno řešit dalšími ekonomickými nástroji a opatřeními, ale ne diferenciací v odvodovém systému, který musí být jednotný.

Předložený návrh obsahuje také některá ustanovení, která vyvolávala dotazy a vážné obavy. Nejdiskutovanější na předběžných poradách poslanců ve výborech byly § 25, 15, 11 a 9.

V § 25 sazby 55 % základního odvodu ze zisku a 50 % odvodu z mezd vláda požadovala zmocnění ke zvýšení odvodů až o 10 bodů, a to po celou dobu platnosti zákona a dokonce v obou případech. To představovalo pohyblivost zhruba třetiny sazeb. Poslanci však zdůraznili, aby u jakékoliv úpravy byla dodržena zásada rovnosti podmínek pro všechny podniky a časová omezenost platnosti tohoto zmocnění.

Druhá vážnější námitka byla k rozsahu tohoto zmocnění o uvedených plus mínus 10 bodů. Byl by to veliký rozsah, který by narušil podmínky dlouhodobosti hospodářských pravidel a navíc jeho horní hranice 65 % z odvodu ze zisku by představovala vysoký podíl odčerpání podnikových zdrojů, využitelných pro průmyslový výzkum a vývoj a pro rozvoj průmyslové výroby. Jak si podniky vytvoří dlouhodobé plány a pětileté plány, nebylo jasno v žádném podniku, který poslanci při individuálním průzkumu navštívili. Tato linie vysokého odčerpání průmyslových finančních zdrojů postihuje mnoho dalších našich podniků po nejednu pětiletku a má ve stáří a úrovni výrobní technologie velmi negativní důsledky. Je třeba přejít od této, v podstatě omezující politiky k politice dynamického rozvoje průmyslové výroby, která by zabezpečila rychlý rozvoj, zejména nedostatkového průmyslového a spotřebního zboží a touto cestou řešila dodavatelsko-odběratelské vztahy i výrazné zlepšení situace na vnitřním trhu. Jak jinak řešit trvající nedostatek ledniček, mrazniček, automatických praček, osobních automobilů a dalších položek než rozvojem příslušných průmyslových výrob. Touto cestou lze pak odčerpávat kupní sílu, stabilizovat trh a předcházet krizovým jevům v hospodářství i politice. Na druhé straně škrcení průmyslového rozvoje vede do bezvýchodiskové situace. Je pravda, že rovnováha státního rozpočtu musí být zajištěna, ale spíš v oblasti rozpočtových výdajů by bylo třeba postupovat cestou úspor a ne cestou vyhledávání dalších zdrojů ke krytí některých výdajů nepřiměřených v dané situaci.

Zrovna tak nelze takto kompenzovat chyby a nedostatky vyplývající z provedené cenové přestavby. Nelze akceptovat argument, že tímto způsobem se odčerpávají neúměrné finanční prostředky podniků. Všechny tyto důvody byly na poradě poslanců zpravodajů a ve výborech váženy a došli jsme ke shodnému závěru. Původní text § 25 odst. 2 a) by znamenal obcházení parlamentu vládou ve velmi citlivé ekonomické otázce. Domnívám se, že jde o uplatnění kontrolní funkce parlamentu, a proto trváme na znění v konečné formulaci obsažené ve společné zprávě výborů, tisk č. 205.

Ještě jednou ho přečtu: § 25 - vláda ČSSR může a) k běžnému usměrňování vývoje ekonomiky nařízením zvýšit nebo snížit sazbu odvodů ze zisku a sazbu odvodu z objemu mezd pro rok 1990 nejvýš o 10 bodů, pro rok 1991 nejvýše o 5 bodů, případnou úpravu sazby pro rok 1991 stanoví nejpozději do 30. září 1990.

Velice neujasněný byl § 15 vyúčtování odvodů. Soudruh náměstek ministra financí na expertní poradě, kde byla diskutována výše odvodů na rozvoj území uvedl, že vzhledem k náročnosti evidence pracujících mimo území města, kde mají trvalé bydliště, je záležitost velice složitá a proměnlivá, nebude předmětem odvodů z měst procentní podíl na komplexní rozvoj území příslušného národního výboru. Při expertní poradě vystoupili zástupci ČNR s názorem, který se ztotožnil i s poslanci Federálního shromáždění, že ani tento zákon neřeší zvyšování pravomoci národních výborů, natož jejich finanční a s tím i spojené kádrové otázky. Byl vznesen požadavek na poslance Federálního shromáždění a ve výborech, jak už jsem uvedla, dospěli ke stejnému názoru, abychom doporučili vládě ČSSR, aby řešila otázku postavení národních výborů komplexně ve zvláštním zákoně.

Proto pokládám dotaz předsedovi vlády, jak bude vláda při řešení tohoto požadavku poslanců FS a ČNR dále postupovat?

Dalším předmětem dotazů a námitek byl § 11, který se týká regulačních a cenových odvodů. Také zde jsme požadovali, aby pravidla byla stanovena tak, aby měla kriteriální charakter a aby nedávala možnost libovolného výkladu přerozdělovacího procesu.