Federální shromáždění ČSSR, 1986 – 1990 Společné schůze SL a SN

Tím se dostávám k otázce, zda je u nás parlament parlamentem. Podle ústavy, podle zákonů nepochybně ano, ale svou faktickou činností prakticky ne.

Proto se ani nelze divit, že lidé vzali prostě věci do svých rukou. Chtěli bychom v této souvislosti říci jednu věc.

My jsme ve svém prohlášení k událostem ze 17. listopadu 1989 plně pochopili rozhořčení, které tato událost vyvolala a našla svůj výraz ve stávkovém hnutí studentů, divadelníků, a dalších iniciativních skupin, v prohlášení pana kardinála Tomáška, předsedy Českobratrské církve evangelické dr. Hromádky, i stoupenců Občanského fóra. Jestliže něco selhalo, musíme říci, že selhaly normální instituce, kde by mělo docházet k vyjevování rozličných názorů a stanovisek, kde by měli být ministři voláni k odpovědnosti, a to okamžitě a bez prodlení, nelze se divit - a to odpovídá i logice vývoje - že lidé si prostě vynucují sami změny, které při moudrém posouzení měly a mohly být přijaty dávno před tím.

Chtěl bych jednoznačně říci, že pokud parlament urychleně nepochopí novou situaci, pokud nepochopí, že je zde od toho, aby plnil zájmy lidu, věc se opět bude řešit na ulicích. Kde také jinde! Vždyť lidem nakonec nic jiného nezbyde.

V této souvislosti vám doporučujeme převzít naše náměty, které zde nyní předkládáme jako základ dalšího chování parlamentu. Odmysleme si, prosím vás, že to předkládá Československá strana socialistická. Nejde nám vůbec v těchto osudových chvílích o naše jméno. Berte to, prosím, jako solidní podklad pro změnu fungování parlamentu.

Jedním z našich požadavků je, aby se parlament scházel podstatně častěji. Myslíme si, že by tomu mělo nyní být možná každý týden, dokud se situace zcela nezklidní a oprávněné požadavky lidí, povolávat ministry k odpovědnosti, nebudou splněny. Máme všechny pravomoci v rukou. Můžeme vyslovovat nedůvěru vládě. V případě nutnosti můžeme přijímat zákony. Nečinnost parlamentu v těchto osudových chvílích by mohla být tragická pro osud národa.

Je třeba nad rámec našich námětů zvážit, že diskuse a rozprava musí být zcela a zásadně nenaprogramovány. Jednotlivá vystoupení by měla být koncipována tak, aby jednotliví poslanci hovořili za kluby politických stran a skupiny poslanců za nejvýznamnější společenské organizace a za nestraníky, neboť jedině tak je možné dospět k žádoucí pluralitě názorů.

Učíme se demokracii a bude nám to trochu dlouho trvat. V zásadě by mělo platit, že by se vždy k dané otázce měli vystřídat - pokud to budou pokládat za nutné - všichni představitelé jednotlivých politických i společenských sil. Organizování rozpravy jménem výborů se ukazuje jako neefektivní, mdlé a nanejvýš povšechné.

Vážené Federální shromáždění, nechceme se jako strana stavět do pozice, že jsme všechno věděli a jen ti druzí udělali chybu, že nám nevyhověli. I my máme svůj podíl odpovědnosti. Náš díl odpovědnosti spočívá v tom, že jsme měli v minulosti daleko důrazněji a nekompromisněji požadovat to, o čem jsme byli přesvědčeni, že je nutné a pravdivé, co odpovídalo nejenom představám našich členů, ale i široké veřejnosti.

Na poslední schůzi, pokud si vzpomínáte, jsme nacházeli už odvahu - téměř jako jediní - se zdržovat hlasování. Na naši omluvu je však třeba říci, že ve Federálním shromáždění panovala atmosféra, že jakékoliv vybočení z řady se posuzovalo velmi nepříznivě. Už samotné zdržení se hlasování vyžadovalo osobní statečnost. To ovšem není věc zákona. To je věc zásadně chybné praxe. Všichni se musíme poučit ze svých chyb. I my, v Československé straně socialistické. Musíme do budoucna vědět, že pokud budeme přesvědčeni o správnosti svých názorů, musíme je hájit stůj co stůj. Stejně tak budou muset samozřejmě postupovat i kluby poslanců ostatních politických stran, ale to už je jejich věc. Pokud tak totiž neučiníme, rozpadnou se nejenom všechny instituce ústavní, ale my všichni ztratíme jakoukoliv důvěru.

Na závěr mi dovolte, abych jménem Klubu poslanců Československé strany socialistické vznesl náš zásadní požadavek na vypsání svobodných a demokratických voleb v blízké budoucnosti. Jsme si totiž vědomi, že celé Federální shromáždění, každý z nás se musí podrobit vůli voličů v rámci svobodných voleb, umožnit jim, aby vybrali ty, kteří budou nejlépe hájit naše zájmy.

Nehledejme nyní viníky současného stavu, nezabývejme se tím, co jsme dělali špatně proto, abychom si něco vyčítali. Zabývejme se našimi chybami urychleně proto, abychom se jich do budoucna vyvarovali. Národ čeká, že parlament bude konečně jeho mluvčím a pokud se toho nedočká, půjde znovu do ulic.

Doufám, že na rozdíl od minulosti převezmou sdělovací prostředky toto naše stanovisko v plném znění - jak pro domácí, tak pro zahraniční zpravodajství. Děkuji za pozornost.

Předsedající předseda SN J. Janík: Ďakujem poslancovi Ládrovi. Diskutovať bude poslanec Jirásek. Pripraví sa poslankyňa Hyková. Žiadam členov schválenej komisie, aby sa odobrali k práci.

Poslanec SL J. Jirásek: Vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci, pod dojmem posledních událostí se musí každý z nás poctivě zamyslet nad svými názory, přístupy a představami, pokud to poctivě myslí se socialismem a osudem této země. Nejde o převlékání kabátů, ale o to, aby naše přístupy byly v souladu se současným společenským pohybem. Méně prohlášení, více konkrétních řešení.

Volání statisíců lidí na veřejných manifestacích ve městech po změně dosavadní politické praxe musíme brát vážně. Jako celek je musíme považovat za bojovníky za lepší socialismus. Přitom si nemůžeme zastírat, že se v tomto společenském pohybu derou k moci i protisocialistické síly. To jsme viděli z aranžovaného mítinku v sobotu a v neděli na Letné.

Chtěl bych ocenit Čs. televizi, zejména štáb Televizních novin, že uskutečnila přímý přenos a rozumně uvažující lidé si o tom mohli udělat svůj úsudek. (Potlesk.) Vidět přímo je mnohem lepší než mít zprostředkované informace.

Život prokázal, že zakotvení vedoucí úlohy komunistické strany v ústavě bylo chybou. Poškodilo především komunistickou stranu. Namísto politické práce, přesvědčování argumenty v názorovém boji, získávání lidí pro krátkodobé i dlouhodobé cíle politiky strany se volily administrativní metody práce. V poslední době byly místo argumentů použity i mocenské prostředky.

My jsme ve výboru pro kulturu a výchovu navrhovali, aby tiskový zákon, zákon spolčovací a shromažďovací byly předloženy k veřejné diskusi. Vždyť k návrhu tiskového zákona nebylo ani stanovisko Svazu novinářů. Soudruh Riško jednoznačně na toto upozornil a ve výboru jsme zaujali stanovisko, že pokud nebude stanovisko Svazu novinářů, tak pro návrh tohoto zákona nezvedneme ruku!

Studenti, herci, ale i Občanské fórum toto stanovisko našeho výboru v podstatě podpořili. Jde ale i o novou ústavu a nový volební zákon. Musíme si ale uvědomit, že dosavadní veřejné diskuse byly organizovány jinak, než si to my představujeme.

V organizaci veřejné diskuse musí sehrát rozhodující úlohu poslanci zákonodárných sborů. Po určitých střetech názorů je dnes ve Federálním shromáždění správná praxe, že se návrhy zákonů před předložením k jednání výborů posoudí na poradě zpravodajů s experty. Mezi experty by měli být pozváni i představitelé Občanského fóra. Ke školským zákonům studenti. Bylo by možné některé zásady, u nichž nedospějeme k jednotnému názoru - a to jsme udělali už při návrhu trestních zákonů, tak jak jste to dostali do výborů - předložit veřejné diskusi určité zásady v alternativách.

V krajích by mohla diskusi organizovat krajská sdružení poslanců s krajskými výbory Národní fronty. Zde by bylo možno podchytit i návrhy a připomínky Občanského fóra v krajích.

Musíme počítat s tím, že se budou v diskusi, která bude naprosto svobodná a otevřená, vyjadřovat i protisocialistické síly. Podle výzkumu veřejného mínění si většina lidí přeje dále rozvíjet socialismus, i když s určitými úpravami, aby byl více pro lidi a s lidmi. Jen několik málo procent lidí se vyjádřilo pro obnovu kapitalismu. Nemusíme se tedy jejich názoru obávat, protože v demokracii většina volí krále a většina je pro socialismus.

Velký společenský pohyb v současné době by se neměl prohospodařit. Kolik bylo nářků, že mládež nemá zájem o politiku, o veřejné dění, ani se u ní neprojevuje vlastenectví. Mládež sama svou odvážností, angažovaností a organizovaností tyto stesky vyvrátila. Přitom bychom však měli vzít v úvahu, že s .aktivizací začali studenti, umělci a další, kteří mají oprávněné požadavky, na vyšší prostředky ze státního rozpočtu. Společenský pohyb i první projevy nadšení mládeže v průmyslových a zemědělských závodech, kde se tvoří hodnoty a prostřednictvím odvodů i zdroje pro státní rozpočet, musíme podporovat, neboť od některých hospodářských pracovníků slyšíme zatím spíše nářky, že požadované odvody jsou vysoké. Podaří-li se změnit tyto přístupy rázným odstraněním administrativních bariér dalšího rozvoje průmyslových a zemědělských podniků, jak o tom hovořil na posledním zasedání sněmoven předseda vlády soudruh Adamec, dojde k rychlejší tvorbě zdrojů a nezůstaneme jen u analýz o zaostávání, ale budeme mít zdroje k tomu, abychom příčiny zaostávání odstraňovali.

Předsedající předseda SN J. Janík: Ďakujem poslancovi Jiráskovi. Diskutuje poslankyňa Hyková. Pripraví sa poslankyňa Frýbortová.

Poslankyně SN B. Hyková: Vážený pane předsedající, vážené soudružky poslankyně, soudruzi poslanci, vážené sestry a bratři, vážení hosté, události 17. listopadu jasně ukázaly, že s důvěrou občanů nelze do nekonečna hazardovat. Každý poctivý občan republiky musel být hluboce otřesen brutálním zásahem ozbrojených sil proti pokojně manifestujícím studentům a musel ho odsoudit. Každý člověk této země, byť úplně apolitický, musel ihned pochopit, proč a proti komu byla tato síla .použita. Ano, občané to pochopili a rozhodně proti této zvůli vystoupili. Nechtěli to však pochopit ti, kteří o osudu národa v dané době rozhodovali.

O tom, že za vzniklou situaci neseme odpovědnost i my, poslanci, zástupci lidu, nemůže být pochyb. To, že se scházíme až dnes, 29. 11. 1989, je neodpustitelnou chybou. Občané by neměli odpustit - a jak svědčí i nápisy v ulicích, ani neodpustí - že nejvyšší zákonodárný sbor Československé socialistické republiky, jehož posláním je bdít nad dodržováním socialistické zákonnosti, chránit práva a svobody občanů, která i platná ústava zaručuje, nedokázal včas na jejich obranu vystoupit. Já osobně jsem touto skutečností hluboce zarmoucena.

Vážené kolegyně a kolegové, doufám, že si všichni uvědomujete, že jsme důvěru svých voličů zklamali ne jako jednotlivci, ale jako zákonodárný sbor. Nic už na tom nezmění to, co dnes přijmeme.

Bohužel, až tragické události ukázaly, jak nebezpečné je soustředění politických funkcí v rukou jedné politické síly, a to by pro nás mělo být varováním do budoucna. Události bohužel ukázaly i to, že Federální shromáždění za současného stavu ve svém vedení a složení není schopno tuto funkci plnit. Proto požadavek brzkého vypsání demokratických a svobodných voleb považuji za bezpodmínečně nutné.

Všichni víte, že jsem poslankyní za Československou stranu socialistickou, která jako jediná politická strana své stanovisko k vnitropolitické situaci jednoznačně včas vyjádřila. Jsem však také poslankyní za hlavní město Prahu, a proto to, co jsem tu dnes řekla, říkám i sama za sebe, a to s plnou odpovědností.

Pokládám za svou morální povinnost na závěr poděkovat těm poslancům, kteří bez ohledu na oficiální stanoviska státních orgánů dokázali veřejně pozvednout svůj hlas na obranu práv občanů. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Předsedající předseda SN J. Janík: Ďakujem poslankyni Hykovej. Diskutuje poslankyňa Frýbortová, pripraví sa poslanec Urban.

Poslankyně SN D. Frýbortová: Vážení poslanci, vážené poslankyně, hosté, chtěla bych vás seznámit se situací, která je v mém volebním obvodě v okolí Prahy a se situací, která je na mém pracovišti, které se nachází tady v Praze, kde po celý týden z okna vidím na Václavské náměstí.

Všechny názory odevšud, kudy jsem procházela, zastávají stanovisko: "Chceme zůstat socialistickým státem, chceme vyzvednout lidi, kteří poctivě pracují, chceme vyzvednout poctivě jak inteligenci, tak studenty a dělníky, chceme, aby šlo všechno tak, jak je zapotřebí v socialistické republice". Odevšud na mne doléhal dotaz, co poslanci Federálního shromáždění, jak to, že nezasedají okamžitě, když na ně někdo z venku vznesl požadavek. A já jsem nedokázala odpovědět. Přesvědčila jsem se o tom, nač jsme upozorňovali delší dobu, .že pružnost Federálního shromáždění není taková, jaká by měla být.

Proto se domnívám, že vypsání předčasných voleb není rozumné, ale je třeba urychlit dopracování volebního zákona a zkrátit termín voleb tak, jak to všechny právní zásady a právní normy dovolují. Avšak k tomu je zapotřebí, abychom my, poslanci, ještě odvedli velký kus práce pro ty poslance, kteří budou nastupovat po nás. Pro ty, kteří budou vybráni svými voliči, pro ty, kteří dostanou důvěru, aby je zastupovali.

Jak víte, v současné době se my, poslanci, potýkáme se spoustou problémů a spoustou potřeb, které nemáme zajištěné. Již při vstupu do Federálního shromáždění si poslanec, o kterého se nestará žádná strana (jsem bezpartijní, tudíž nemohu říci, jak je postaráno o poslanec jednotlivých stran), musí vše sehnat sám. Musí sám přijít na to, kam se kterým zákonem, co dělat, na koho se obracet, musí si sám vytvořit tým odborníků. Je proto třeba, aby poslanci při vstupu měli školení, ale ne takové formální školení, kde by nám někdo předčítal zákony, které si můžeme přečíst sami, ale konstruktivní, věcné a neformální. Zároveň je třeba, aby poslanci měli kolem sebe tým odborníků, kteří jim budou pomáhat, budou s nimi spolupracovat, aby to nebylo jako dosud. Dostanu totiž zákon v jednom provedení v obálce z Federálního shromáždění, jdu do podniku s tím, že prosím o připomínky, o vyjádření, ale hned jim oznámím, že si zákon musí okopírovat, protože ho hned potřebuji odnést jinam. Jak jednoduše by se mi pracovalo, kdybych zákon měla možnost rozmnožit, rozeslat ho na podniky a věnovat pak více času připomínkám, sednout si přímo v podniku s odborníky a jejich připomínky zpracovávat tak, aby byly kvalifikované a odborné. To je v současné době zapotřebí. Ne formální připomínky! Samozřejmě se i my setkáváme se zastaralým přístupem do podniků. Na podniku mi klidně řeknou: "My si počkáme, vždyť to stejně vyjde ve Sbírce". Proč by se zabývali připomínkami? I to si musí voliči uvědomit a odstranit to.

Dále je třeba, pokud přijmeme úpravu ústavy, abychom si všichni uvědomili, že ve Federálním shromáždění budou samostatně vedle sebe pracovat jednotlivé strany. V návrhu, který jsem si vypůjčila od komunistického poslance, který ho dostal dopoledne ve svém klubu, se navrhuje, abychom podpořili doporučení vlády, aby vláda byla doplněna o představitele jiných politických stran a nestraníky. Je třeba si uvědomit, že i nestraníci budou potřebovat informovanost od nestraníků ve vládě a ve všech orgánech. Tudíž - tak jak je to ve světě, kde jsou nezávislí poslanci - je třeba, aby i naši bezpartijní poslanci měli nějakou místnost, měli někoho, kdo si s nimi sedne a bude je informovat po jejich linii. Je otázkou, jak se zachovají ostatní strany, jestli budou mít zájem o spolupráci a aby přesvědčili bezpartijní, aby se přiklonili k jejich názoru. Vždyť to může být právě komunistická strana, která přesvědčí bezpartijní, že jejich program je lepší než program jiné strany, která bude zformována. To již bude záležet na soutěživosti jednotlivých stran. Nebojme se podívat do parlamentu ostatních zemí, kde to funguje a snažme se využít těch zkušeností, které můžeme použít v naší socialistické republice.

Chtěla bych dále pohovořit o situaci ke studentům. Jsem zde od 20. listopadu každý den. V pondělí byl plný Václavák dětí, středoškoláků, dětí z 1. ročníků gymnásií. Když jsem se informovala na OS SNB - věděla jsem, že mi nemohou podat konkrétní informaci - jak vypadá situace z dnešních dnů, byla jsem seznámena s tím, že je sledována na monitorech, ovšem že od 13.30 hodin je normální pohotovost do ulic. Upozorňovala jsem z lidského hlediska a z hlediska člověka morálně postaveného na takovém místě, který si nemůže dovolit, aby došlo k nějakým neuváženým věcem, aby všichni zvážili, ne jako příslušníci SNB, ale jako lidé, že je plný Václavák dětí. Více jsem k tomu hovořit nemohla a věděla jsem, že z druhé strany stanovisko dostat nemohu.

Je také třeba, abychom si uvědomili, než přijdou noví poslanci, protože to budou poslanci z našich volebních obvodů, jak to vypadá v našich volebních obvodech.

Na expertní poradě, kterou jsme měli jako zpravodajci k zákonům o odvodech do státního rozpočtu - vědomě zde předbíhám, došlo k závěrům, které už proběhly v některých výborech a byli tam i zástupci ČNR, že současné zákony nevyjadřují to, co je zapotřebí pro národní výbory, že nezvyšují jejich autoritu, nezajišťují je finančně, ani kádrově. A tam je místo, kde nám lidé žijí. Zde je zapotřebí, pokud to uzavře parlament jak to má být a bude to při odvodech do státního rozpočtu uplatněno, aby se vláda zabývala národními výbory komplexně, jak je to zapotřebí, neboť pokud se nám pracující budou vracet do domovů, kde nebudou mít v pořádku služby, zdravotnictví a ostatní základní služby, tak nám nemohou chodit do práce spokojeni a bude to dál ovlivňovat politickou situaci.

Včera mě navštívil jeden student z vysoké školy elektrotechnické, nenavštívil mě jako zástupce stávkového výboru, ale jako občan v mém volebním obvodě a položil mi takové otázky, na které jsem nedokázala odpovědět. První dotaz byl: kdy jsme byli jako poslanci seznámeni s požadavky studentů? Musela jsem odpovědět, že ještě ne, protože k tomu došlo až dnes. Další dotaz vyjadřoval myšlenku, jaké možnosti má poslanec, aby se postavil za studenty. Řekla jsem, že se za ně postaví tak, jak to sám musí cítit. Další dotaz jsem rovněž nedokázala zodpovědět, protože jsem bez politické příslušnosti. Dotaz zněl: "Jak se zachová poslanec, který zastupuje volební obvod a své voliče a je v KSČ, kde je vázán stanovami a nějakými pravidly, zdali se bude chovat jako komunista, nebo jak zástupce svým voličů"? To jsou dotazy, na které nejsme připraveni odpovědět. Logicky jsme dospěli k názoru, že poslanec je především zástupce lidu a že by měl vystupovat tak, aby zastupoval svůj volební obvod. Řekla jsem mu, že toto je ovšem stanovisko bezpartijního poslance.