Federální shromáždění ČSSR, 1986 – 1990 Společné schůze SL a SN

Předsedající předseda SN J. Janík: Ďakujem poslanci Erbanovi.

Hlási sa ešte niekto do rozpravy? (Nikdo se nehlásí.) Budeme pokračovať v rokovaní na predložené otázky. Otázky predložili poslanci Servus, Hlaváč, Trško, Baruš, Pekařová, Axmann a Huml. Boli adresované predsedovi federálnej vlády s. Adamcovi, podpredsedovi vlády Obzinovi a Julišovi, predsedovi vlády ČSR s. Pitrovi a ministrom federálnej vlády s. Stejskalovi, Štěrbovi a Algayerovi.

Súdruh Adamec odpoví na otázky v rámci záverečného slova. Súdruh Algayer nie prítomný, je služobne v zahraničí. V rámci rokovacieho poriadku Federálneho zhromaždenia požiadame o odpovede na otázky písomne a príslušných poslancov budeme o odpovediach informovať.

Odovzdávam teraz slovo súdruhovi podpredsedovi vlády Obzinovi.

Místopředseda vlády ČSSR J. Obzina: Vážený soudruhu generální tajemníku ústředního výboru Komunistické strany Československa, vážený soudruhu předsedo, milé soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci, poslanec Hlaváč staví otázku, jaká je současná situace v koordinaci národohospodářských plánů 9. pětiletky na léta 1991-1995 s dalšími socialistickými zeměmi Rady vzájemné hospodářské pomoci. Chtěl bych na tuto otázku odpovědět, že vláda vychází ve své činnosti v této oblasti ze 43. zasedání Rady vzájemné hospodářské pomoci, které přijalo zásadu, že koordinace plánů bude probíhat na třech úrovních: na úrovni vládní, resortní, v našem případě tedy jednotného centra, a na úrovni hospodářských organizací, tj. státních podniků.

Československé pojetí při realizaci této koncepce koordinace národohospodářských plánů na příští pětiletku vychází z toho, aby jednotné centrum zabezpečilo v plné míře touto koordinací požadavky na rozhodující proporce československého národního hospodářství v základních surovinách, palivech a energii a ve vybraných komoditách techniky, technologie a spotřebního zboží. Na ně budou zachovány centrem a centrem garantovány československé protidodávky i s tím, že tyto úkoly budou zabezpečovány podle potřeb jmenovitými úkoly na státních podnicích.

Pokud půjde o diferenci v kontraktních cenách a v cenách velkoobchodních, v nutném rozsahu budou tyto ceny ve prospěch dodavatelů kompenzovány.

Chtěl bych říci, že kontraktní ceny v rámci Rady vzájemné hospodářské pomoci v současné době platí, nebo budou realizovány na úrovni základů tříletých průměrů ze světových cen potud, pokud bude tato zásada potvrzena na 45. zasedání Rady vzájemné hospodářské pomoci, které se koná 5. prosince 1989 na úrovni předsedů vlád v Sofii.

Je třeba říci, že tuto zásadu v současné době sdílí 8 zemí Rady vzájemné hospodářské pomoci, i když na posledním 132. zasedání výkonného výboru jsme byli svědky epizody, že v určitém momentu se od tohoto názoru odkláněl představitel Sovětského svazu. V závěrečném jednání však podpořil stanovisko sedmi zemí, a tudíž postupujeme v jednotě všech osmi zemí. Tolik obecně.

Ostatní část koordinace národohospodářských plánů má být prováděna na úrovni státních podniků, čili chozrasčotní sféry. Jaká je v současné době situace? Vláda Československé socialistické republiky na svém zasedání v září uzavřela prvou etapu koordinace, která ukazuje tyto výsledky: podstatně různorodý přístup jednotlivých států Rady vzájemné hospodářské pomoci. Polská lidová republika a Maďarská republika vycházejí více z ekonomických principů a tržního mechanismu a předpokládají uzavření dohod na úrovni státní, se státní garancí, nejvíce v rozsahu 20-30, eventuálně 35 %. Zbývající část tedy zůstává v pravomoci hospodářských orgánů. Místopředseda rady ministrů Polské lidové republiky a ministr financí a stálý představitel PLR v RVHP pan Balcerowicz však oznámil, že Polská lidová republika je ochotna plnit i nadále v plné míře všechny své závazky vůči Radě vzájemné hospodářské pomoci. Totéž bylo prohlášeno i ze strany maďarského představitele.

Pokud jde o Bulharskou lidovou republikou, Německou demokratickou republiku a Rumunskou socialistickou republiku, přiklánějí se k tomu, aby maximum vzájemné výměny zboží bylo garantováno státem. U Rumunské socialistické republiky a Bulharské lidové republiky je požadavek až do 90 %, u Německé demokratické republiky nemáme toto stanovisko kvantifikováno a zřejmě bude třeba sledovat i vývoj situace po posledních událostech, kterých jsme svědky v současné době.

Třetí skupinu tvoří Kuba, Mongolská lidová republika a Vietnamská socialistická republika. Tyto země se sice přihlásily k závaznému plnění všech závěrů 43. zasedání Rady vzájemné hospodářské pomoci, avšak upozornily na mimořádné těžkosti, které při realizaci mají, a nad rámec toho požadují, aby i nadále byla zachována pomoc mimo ekonomické vztahy, to znamená zachovat zvýhodněné ceny, kdežto stanovisko Československé socialistické republiky je a zůstává neměnné - abychom oddělili vzájemné obchodní a ekonomické vztahy od pomoci poskytované státem, vládou nebo jinými organizacemi.

Poslední část - naše vztahy se Sovětským svazem. Zde je třeba říci, že bylo dosaženo k dnešnímu dni poměrně největších výsledků. Na základě jednání mezi předsedou rady ministrů SSSR soudruhem N. Ryžkovem a předsedou vlády Československé socialistické republiky soudruhem L. Adamcem v únoru 1989 bylo dosaženo dohody přibližně o 40 % objemu vzájemné výměny zboží na příští pětiletku - léta 1991-1995, a to v plném zabezpečení, v souladu s československými potřebami a požadavky základních surovin a energií, a to v rozsahu od 16,4 miliónů tun ropy v roce 1991 do 15 mil. tun v roce 1995. Snížení o 1,5 mil. tun u ropy bude kompenzováno zvýšením dodávek plynu z roku 1991 ze 14,9 mld. m3 na 18,4 mld. m3 v roce 1995. Součástí této dohody bylo i ujednání o přípravě překlenovacího úvěru ve prospěch Sovětského svazu v rozsahu 2 mld. rublů. Tento úvěr byl připraven, vládou Československé socialistické republiky projednán a v nejbližších týdnech se chystá jeho podepsání se Sovětským svazem. Znamená to, že více než 40 % - přes 25 miliard rublů - vzájemné výměny zboží je touto cestou garantováno. Zůstává dohodnout 60 % na úrovni hospodářské. Největší potíže se zde jeví v oblasti strojírenství, a to z toho důvodu, že předběžná jednání a uzavření první etapy koordinace národohospodářských plánů ukazují, že proti 17 miliardám rublů našich dodávek v 8. pětiletce do Sovětského svazu a proti návrhu na snížení na 14,4 mld. uvažuje sovětská strana s protidodávkami strojírenské výroby do ČSSR v objemu 10 mld., které však nejsou zabezpečeny, a hrozí nebezpečí, že by to mohlo být pouze 8 mld. Vzhledem k aktivnímu saldu, vzhledem k překlenovacímu úvěru z toho pro nás vyplývá uvažovat i o té možnosti, že by bylo možné exportovat do Sovětského svazu z oblasti strojírenství za celou pětiletku nikoliv 14 mld., ale pouhých 11 mld., protože nejsme toho názoru, aby se rozrůstalo další aktivní saldo Československé socialistické republiky, protože snižuje užití vyprodukovaného národního důchodu a tím komplikuje naši vnitropolitickou situaci.

Jsou i další problémy, o kterých se nechci zde zmiňovat. Zásadní stanovisko k tomu zaujal předseda vlády ve svém vstoupení. Avšak vcelku k Radě vzájemné hospodářské pomoci chci ještě říci připomínku, která komplikuje československou pozici.

Československá socialistická republika je k dnešnímu dni i pokud jde o tento rok - kreditorem, čili tím, který poskytuje úvěry všem socialistickým zemím, a devizová pozice československých bank ve vztahu k socialistickým zemím činila k 30. září 1989 aktivum ve výši 18,197 mld. Kčs, z toho u Sovětského svazu 12 mld., Polské lidové republiky 2 mld., Maďarské republiky 489 miliónů a Německé demokratické republiky 700 miliónů.

I tato skutečnost nás vede k tomu, abychom obezřetně - nikoliv ve vztahu k roku 1990 - ale 1991-1995 přistupovali a abychom snížili tento tlak na upotřebení vyprodukovaného národního důchodu, který nemůže být přeměněn do užitného národního důchodu v Československé socialistické republice.

Politický vývoj v Polsku a Maďarsku se neodrazil negativně na našich ekonomických vztazích; naopak průměrný růst u Polska je 8-16 % ročně, takže očekávaný obrat Československa s Polskem v této pětiletce dosáhne cca 15 až 16 miliard rublů a Polsko už dnes je na druhém místě, pokud jde o vztahy mezi Československem a socialistickými státy za Sovětským svazem a dostalo se před NDR. Stejné stanovisko vyjádřili i představitelé Maďarské republiky.

Někteří naši soudruzi kritizují tuto tendenci. Jsme však toho názoru, že je v zájmu čs. strany tyto vztahy, pokud jsou rovnoprávné a pro nás výhodné, nadále udržovat a rozšiřovat a pěstovat, protože v tom vidíme účelný prostředek jak pro rozvoj naší ekonomiky, tak pro rozvoj národního hospodářství v rámci RVHP. Obchodujeme se zbožím, technikou a technologií a nekupčíme se socialismem, zájmy našeho lidu a ČSSR. To je pozice, kterou je třeba v těchto vztazích minimálně pragmaticky dodržovat.

Předsedající předseda SN J. Janík: Ďakujem súdruhovi Obzinovi, slovo má súdruh podpredseda vlády Juliš.

Místopředseda vlády ČSSR K. Juliš: Vážený soudruhu generální tajemníku, vážený soudruhu předsedo, dovolte, abych s maximální stručností reagoval na dva dotazy. První byl vznesen poslancem Barušem a směřoval k zákonu o životním prostředí.

Situace je taková, že tento zákon v zásadách prošel připomínkovým řízením a zatím jsou práce v této etapě na něm ukončeny. Je to proto, že během připomínkového řízení se vyskytly zejména k otázce vydání zákona základní rozporné pohledy, méně už k obsahu zákona. Je sice pravda, že existence takového zákona je vnějším příznakem pozornosti, kterou společnost věnuje životnímu prostředí, ale osobně jsem přesvědčen, že musíme zvážit to, aby zákon byl funkční a aby skutečně k nápravě v životním prostředí přispěl, zejména v množství zákonů, které se nyní vydávají. Specifické totiž je, že v Československu existují platné zákony, a to na poměrně dobré úrovni, které chrání jednotlivé složky životního prostředí, to je vodu, ovzduší, půdu. Spíše je problémem, aby tyto zákony byly dodržovány a méně se využívalo zejména toho paragrafu zákona, který umožňuje udělování výjimek.

Dovolte toto konstatování: bylo by potřeba v klidu a rozumně vydání zákona zvážit, a to ve vazbě na vydání ústavy. V ústavě bude otázka globální péče o životní prostředí velmi výrazně zakotvena a jde o to, aby zákon tvořil s ústavou organický celek, aby nebyly buď dublující se obsahy nebo dokonce nesoulad. Budeme proto v souladu s postupem prací na ústavě přehodnocovat vydání zákona, který prakticky v první podobě připraven je.

Druhou otázku položil poslanec Kubeš na výsledek jednání v Bulharsku a Sovětském svazu ohledně vědeckotechnického rozvoje. Návštěvy byly velmi krátké, nicméně se týkaly zejména komplexního programu, který byl a je dosud osou vědeckotechnické spolupráce. Bylo potřeba se dohodnout, že měníme určité přístupy. Stručně řečeno takto: nebudeme nadále chápat komplexní program jako něco samoúčelného, co bylo nadiktováno, ale budeme pracovat v komplexním programu tak, aby práce v něm prováděné zapadaly do strukturálních změn, které se v Československu připravují a aby tam byly potlačeny ty složky, které tam z tohoto titulu nepatří, protože jsou pro Československo méně významné a užitečné.

Připomínám, že i v ČKD v rámci komplexního programu celá řada výsledků vědecké práce byla třeba v programu Angara-Jenisej-Vltava velmi dobře využita. Druhá zásada, která byla přijata, je, že se nebudeme dívat na komplexní program bez realizačních koncovek. Nyní je právě situace, že končí celá řada výzkumných prací, které probíhaly dobře, pokud se vyměňovaly výzkumné zprávy a předávaly se konzultace. Horší bude, jakmile se budeme dohadovat o tom, kdo konkrétní zařízení bude vyrábět, ale také kdo ho odkoupí a za kolik, protože do takových rizik bez vyjasnění věcí nemohou státní podniky jít. Jsou tam i dobré podmínky pro pokračování spolupráce.

Otázka poslance Kubeše se týkala i vědeckovýzkumné základny. V těchto dnech předkládáme federální vládě materiál, který už byl jednou ve vládě, byl dopracován a týká se struktury vědeckovýzkumné základny v souvislosti s přestavbou nevýrobní sféry, týká se pravidel hospodaření a podle mého názoru budou tato pravidla přínosem. Jsem přesvědčen, že ve vědeckovýzkumné základně je spousta schopných lidí a nebylo zcela jejich vinou, že byli málo využíváni a úkolováni. Bude dostatek příležitosti oddělit i zde dobrá pracoviště od špatných a podrobit je podobnému přiměřenému tlaku jako celou výrobně technickou základnu z hlediska produktivity a efektivnosti.

Předsedající předseda SN J. Janík: Ďakujem súdruhovi Julišovi. Slovo dávam predsedovi vlády ČSR súdruhovi Pitrovi.

Předseda vlády ČSR F. Pitra: Vážený soudruhu generální tajemníku, vážený soudruhu předsedo, soudružky a soudruzi, na dotazy soudružky Pekařové chci velmi stručně říci, pokud jde o celou oblast rekonstrukce a modernizace školství, že jsme ve vládě ČSR prakticky dvakrát v letošním roce posuzovali tento problém. Soudruzi v resortu odvedli velký kus poctivé práce spolu s KNV a NVP v tom, že na základě skutečného stavu precizně vymezili základní potřeby této oblasti. Bohužel s jednou slabou stránkou a sice v tom, že tato kvantifikace potřeb představovala sumu prostředků, která byla větší než co jsme v této oblasti investovali za poslední tři pětiletky. Ve vládě jsme pochopitelně museli tento materiál vrátit s tím, že soudruzi předložili nový dokument, kde společně s kraji a NVP vymezili priority z hlediska časového postupu tak, abychom tyto otázky mohli posoudit seriózně v souvislosti s formováním plánu roku 1990 a s 9. pětiletkou. Zde máme připraveno zhruba 400 akcí v oblasti školství v rozsahu asi 1,7 mld. Kčs, které by se měly realizovat.

Pokud jde o pražské vysoké školy, vláda si se vší vážností uvědomuje, jaký je v této oblasti stav v hlavním městě. Je to dáno tím, že v Praze je z 90 000 vysokoškoláků v ČSR, zhruba polovina, že je zde řada velmi závažných problémů v oblasti zabezpečení kvalitním potřebám výuky odpovídajících učebních prostor, ale také problémy lůžek v kolejích, stravovacích kapacit atd. Základní potřeby hlavního města jsme si ve vládě velmi konkrétně ujasňovali při posuzování pražského generelu a shodli jsme se na určitém postupu i při projednávání otázek rozvoje Prahy v České národní radě.

Ke konkrétní časové realizaci pochopitelně zaujmeme stanovisko i na základě posouzení výsledků dodavatelsko-odběratelských jednání. Pokud jde o stavební kapacity a jejich bilance při projednávání plánu roku 1990 teď v nejbližších dnech a při projednávání 9. pětiletky. Pochopitelně, že nemohu říci teď, co bude výsledkem této konfrontace potřeb a možností naší ekonomiky, ale po projednání ve vládě můžeme tyto konkrétní výsledky sdělit soudružce Pekařové.

Předsedající předseda SN J. Janík: Ďakujem podpredsedovi federálnej vlády a predsedovi vlády ČSR súdruhovi Pitrovi. Slovo má súdruh minister Stejskal.

Ministr financí ČSSR J. Stejskal: Vážený soudruhu generální tajemníku, vážený soudruhu předsedo, byl na mne vznesen dotaz týkající se zákonného pojištění v zemědělství. Zákonné povinné pojištění vzniklo v zemědělských závodech proto, že - jak sami chápete - frekvence škod, charakter škod i jejich rozsah a vysoká rizikovost, závislost na počasí a živelných pohromách způsobuje řadu zvláštností, které vedly k zavedení povinného zákonného pojištění úrody zemědělských závodů, a to do roku 1985 jako určité rizikové pojištění, od roku 1985 v souvislosti asi se 4letým experimentem jako komplexní pojištění úrody asi deseti plodin s tím, aby rozsah pojištění a finanční zajištění před riziky nebyl závislý jednoznačně a výlučně na vůli jednotlivých zemědělských závodů. Zahrnuje, jak jsem už uvedl, asi deset skupin plodin. Je součástí všech ekonomických nástrojů, podle kterých se uskutečňují pravidla hospodářského mechanismu agrokomplexu. Pravda je, sílí dnes stále více názory o tom, že toto pojištění velice silně zatěžuje finanční situaci podniků.

V souvislosti s celkovým hodnocením ekonomických nástrojů a jejich působení v soustavě agrokomplexu předpokládáme znovu se vrátit ke zhodnocení této otázky včetně návrhu na event. modifikaci tohoto pojištění. Chci však už dnes říci, že nemůžeme udělat jednoznačný závěr v zemědělství jako celku, že takto koncipované povinné pojištění má jednoznačně pouze nevýhody a že není výhodné pro celou řadu zemědělských závodů. Nabízí se po provedeném zhodnocení dvě možnosti: za prvé buď snížit rozsah a výši dnešního pojištění a koncipovat jej tak, aby se např. z 50 % povinně na něm zemědělské závody podílely a z 50 % rozhodovaly dobrovolně o tom, zda se připojistit na celou výši rizika nebo nikoli nebo za druhé: zrušit povinnost tohoto pojištění s tím, že by zemědělské závody samy rozhodovaly o tom, v jakém rozsahu nebo zda se vůbec pojistí. Ovšem s tím, že samozřejmě všechna rizika spojená v zemědělství s živelnými pohromami by si zemědělské závody v rámci ekonomické odpovědnosti musely nést pochopitelně samy.

Domnívám se, že bude správné, abychom o definitivním rozhodnutí v tomto směru informovali soudruha poslance Axmanna písemně ve spolupráci s ministrem zemědělství Algayerem.

Předsedající předseda SN J. Janík: Ďakujem súdruhovi ministrovi Stejskalovi, slovo má súdruh minister Štěrba.

Ministr zahraničního obchodu ČSSR J. Štěrba: Vážený soudruhu generální tajemníku, vážený soudruhu předsedo, vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci, k dotazu soudruha poslance Axmanna mohu odpovědět na část vývozní a dovozní celkem zemědělských výrobků a potravinářských surovin, jak byly vyvezeny v roce 1988 podle nomenklatury RVHP.

Realizace byla ve vývozu do socialistických zemí 4 mld., do kapitalistických států 14,2 mld., celkem 18,2 mld. Dovoz naproti tomu ze socialistických států 11 mld., z kapitalistických zemí 19,3 mld., celkem 30,3 mld., čili bilance je pasivní ve výši 12 mld. korun. To znamená v podstatě vše, co se v zemědělství vyveze přijde nejen zpátky, ale z dalších resortů národního hospodářství je zemědělství pokud jde o celkovou bilanci dovoz-vývoz dotováno. Navíc chci zdůraznit, že prakticky veškeré vyvážené a dovážené potravinářské výrobky jsou značně dotovány ze státního rozpočtu.

Předsedající předseda SN J. Janík: Ďakujem súdruhovi ministrovi Štěrbovi. Pýtam sa, súdružky a súdruhovia, poslankyne Pekařové, poslanca Hlaváča, Baruša, Kubeša a Axmanna či sú s odpoveďmi na ich otázky spokojní?

Spokojní. Ďakujem.

Prosím predsedu vlády súdruha Adamca o záverečné slovo event. zodpovedanie otázok.

Předseda vlády ČSSR L. Adamec: Vážení soudruzi poslanci, jsem si vědom složitostí, které v národním hospodářství, ale i v naší společnosti prožíváme. Jsem plně přesvědčen, že starostlivost poslanců je vedena snahou pomoci situaci řešit. Bylo zde řečeno mnoho námětů, návrhů i kritiky. Jednotliví členové vlády k některým zaujali stanovisko. Já se domnívám, že tady byly řečeny takové skutečnosti, kterými se musíme i my ve vládě zabývat podrobněji, aby odpovědi nebyly formálností.

Přesto mi dovolte několik poznámek k otázkám, které byly adresovány mně osobně nebo problémům, které se opakovaly ve více vystoupeních. Zavádíme přestavbu v podmínkách nerovnovážného stavu naší vnitřní i vnější ekonomiky. Tím se stává nástup velmi složitý. K tomu potřebujeme klid, pořádek a plnou vzájemnou důvěru. O to se snažíme všichni.

Připravujeme velice systematicky 9. pětiletku. Jejím hlavním cílem je založit vyrovnanost naší ekonomiky, která se neobejde bez obrovských strukturálních změn. Strukturální změny v 9. pětiletce budou takového rozsahu, jaké v posledních 40 letech čs. ekonomika nepoznala. Budou se dotýkat tisíců lidí, potřebovat velice citlivý, opravdový čestný přístup i plnou podporu poslanců Federálního shromáždění.

V prosinci budeme mít k dispozici první variantu strukturální strategie, kterou posoudíme ve vládě. V příštím roce předložíme tyto návrhy i Federálnímu shromáždění, aby bylo včas informováno o našich záměrech.

Oprávněná je kritika mzdových a daňových problémů. Daňovou politiku posuzujeme, dokonce jsme se již vyjádřili k první variantě, ale obsah tohoto návrhu je pro nás nepřijatelný. Proto jsme ho vrátili k dopracování. Dosavadní daňový systém přežil dobu. Musíme ho předělat tak, aby odpovídal dnešní situaci. Víme, že daňová oblast se bezprostředně dotýká lidí.