Federální shromáždění ČSSR, 1986 – 1990 Společné schůze SL a SN

V současné době se v úzké součinnosti s Českou komisí pro plánování a vědeckotechnický rozvoj v kraji intenzívně připravuje návrh oblastního plánu rozvoje Severočeského kraje na 9. pětiletku. Přesto, že se předpokládá postupné omezení rozvoje těžby uhlí, uranu a výroby elektrické energie v uhelných elektrárnách - byla tu o tom včera řeč - jeho příprava jednodušší nebude, ale bude spíš složitější. Bude především třeba vytvářet podmínky pro změny odvětvové struktury a možnosti rekvalifikace k využití zdrojů pracovních sil vyplývajících z těchto vlivů, ale i z intenzifikace a přestavby hospodářského mechanismu. Čeká nás úkol - dosavadní výrazně jednostrannou strukturu pracovních příležitostí v některých oblastech kraje usměrnit do jiných odvětví, neboť již v současné době dochází ke snižování požadavků zásadních odvětví na územně vázané zdroje, především pracovní síly. Přitom ovšem budoucí potřeby, zejména nevýrobní sféry, kvalifikovanými pracovníky nejsou dosud uspokojeny. Proto považujeme za nutné zpracování i reálných dlouhodobých koncepcí rozvoje oblastí tak, jak to je v návrhu zákona zakotveno. V našem případě vedle koncepce rozvoje do roku 2005 jde zvlášť o zpracování dlouhodobé koncepce hospodářského a sociálního rozvoje Severočeského kraje do roku 2030 se zvláštním zaměřením na postup vyuhlování, který by měl dát základ pro přípravu příslušných změn územní struktury ekonomiky ve střednědobých plánech.

V oblastním plánu na 9. pětiletku bude v Severočeském kraji nutné považovat za dominující řešení životního prostředí, které - zvláště ve sféře čistoty ovzduší - se stalo politickým problémem a zdrojem vážné nespokojenosti obyvatelstva se současným stavem. Proto byl v kraji připraven a je široce posuzován podrobný návrh programu řešení životního prostředí na 9. pětiletku, jehož základem jsou vládami ČSSR a ČSR schválena opatření a akce k realizaci odsířovacích zařízení, plynofikace a centrální teplofikace, čištění odpadních vod a další. Předpokládáme, že se po posouzení spolu s ostatními oblastními úkoly stanou základem komplexního sociálně ekonomického programu a oblastního plánu na 9. pětiletku.

Zákon o národohospodářském plánování doporučuji schválit a k zajištění dalších podmínek oblastního plánování, z nichž některé jsem zde naznačil, stanovit co nejdříve podrobnější normy v příslušných dokumentech národních orgánů.

V této souvislosti mám otázku na prvního místopředsedu vlády ČSSR soudruha Urbana:

Má vláda konkrétnější představu o charakteru oblastního plánu v nových podmínkách? Co bude jeho obsahem - jmenovité úkoly, konkrétní akce? Jaké nástroje budou mít národní výbory k dispozici k jejich zajištění? Čím bude zabezpečena autorita oblastních plánů?

Děkuji za pozornost.

Předsedající první místopředseda FS J. Marko: Ďakujem poslancovi Šípkovi. Slovo má poslanec Karel Löbl a pripraví sa poslanec Stanislav Kukrál.

Poslanec SL K. Löbl: Vážený soudruhu generální tajemníku Komunistické strany Československa a předsedo ústředního výboru Národní fronty Československé socialistické republiky, vážený soudruhu předsedo Federálního shromáždění, vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci, vážení hosté, po zkušenosti z ekonomického vývoje první republiky zvýrazněné krizí 30. let bylo právem považováno v osvobozené zemi národohospodářské plánování za vytouženou instituci k odstranění nezaměstnanosti a zaostávání značné části pracujících v životní úrovni. Nezaměstnanost se odstranila, plánováním se mnohé dosáhlo. Myšlenka centrálního ekonomického řízení národního hospodářství byla ve své době myšlenkou revoluční. Pokud projevujeme s vývojem naší ekonomiky nespokojenost, je to proto, že se plánovitost prosazovala s mnoha deformacemi, které postupně narušily přirozené podnikové tendence podnikat, tedy vyrábět pro užití, nikoliv pro splnění ukazatelů plánu.

Při sestavování plánu se nevycházelo vždy z trendů světového trhu a jeho požadavků, do plánování se stále více vtíral voluntarismus a subjektivismus. Národní hospodářství bylo řízeno převážně direktivními metodami při vážném zanedbávání metod ekonomického řízení. Hodnotové vztahy byly podřízeny hmotným záměrům, což znesnadňovalo kontrolu efektivnosti. Podcenila se schopnost předvídat vývoj proměnných vývojových směrů na zahraničních trzích, pružně se jim přizpůsobovat a efektivně je využívat.

Tyto a řadu dalších nedostatků, na které poukazovali i naši voliči, chce odstranit předložený návrh zákona o národohospodářském plánování, který má doplnit předchozí právní normy sledující strategii urychlení ekonomického a sociálního pokroku.

Návrh tohoto zákona jsme posuzovali spolu s řadou našich odborníků a z jeho projednávání vykrystalizovala dvě hlediska, týkající se jeho aktuálnosti a potřebnosti vzhledem k současnému přechodovému období řízení ekonomiky. Z nich první bylo zvážit možnost řešit stav provizoriem nižší právní účinnosti či zmocněním vlády a nový zákon přijmout až jako součást souboru vyšších právních norem definitivního či dlouhodobějšího charakteru - jednotných ekonomických pravidel a nástrojů - odvíjených zároveň od nové Ústavy ČSSR. Nicméně v průběhu dalších ujasňování jeho poslání - také jako možného dynamizujícího faktoru přestavby hospodářského mechanismu - se dospělo k druhému hledisku, že zákon o národohospodářském plánování ve formě, ve které je nám nyní předložen, vedle svého věcného poslání politicky podpoří pozice ekonomické reformy a demokratizace naší společnosti. Pozitivní rovněž je, že nově na 11 místech - navíc oproti původnímu návrhu - (tisk 143) , prezentuje starost o životní prostředí.

Je třeba vzít v úvahu, že nemáme k dispozici hotové, praxí ověřené cesty přechodu na nový způsob řízení a je nutno vycházet z dílčích výsledků experimentujících organizací, jakož i z poznatků z ostatních socialistických zemí. Ukazuje se, že zřejmě po získání dalších zkušeností budeme muset o konečnou podobu usilovat v procesu plánování v souvislosti i s úpravami jiných aspektů řízení. K tomu cíli budou patrně v budoucnu nutné i změny řady ustanovení, které jsou zakotveny v dosavadních zákonech, formulujících proces hospodářské reformy.

V předloženém zákonu je tedy možné spatřovat racionální základnu dalšího vývoje. Vytváří prostor pro koncepční práci centra a posílení odpovědnosti a pravomoci socialistických organizací.

Hospodářský mechanismus, který má být v ČSSR uváděn do praxe od 1. 1. 1990, bude do značné míry ovlivněn ne zcela příznivou situací pro zavádění nové hospodářské soustavy, zejména existující nerovnováhou ekonomiky. Změní se však některé nástroje centrálního ovlivňování aktivity ekonomických subjektů. Ustoupí se od části tradičních příkazních nástrojů a budou uplatněny některé nové nástroje, jež přejdou i do budoucí rozvinuté socialistické zbožní výroby.

Které jsou hlavní změny proti dosud platnému systému plánování, zejména z pozice nově formulovaného jednotného výkonného řídícího národohospodářského centra? Zákon vytváří předpoklady pro posílení dlouhodobosti plánování zvýrazněním úlohy dlouhodobých výhledů a pětiletých státních plánů, které se stanou základními nástroji centrálního ovlivňování národního hospodářství. Návrh naplňuje požadované relativní osamostatnění sféry centrálního řízení a sféry hospodářských organizací, vymezuje vztahy těchto dvou oblastí plánovacích aktivit, jakož i celkové pojetí způsobů, metod a nástrojů prosazení plánu centra do plánů hospodářských organizací. Nové pojetí se snaží využívat převážně ekonomické metody uplatňování řídící funkce státu, především ekonomické nástroje - finanční, cenové, měnové, mzdové, stanovení oborových, odvětvových normativů atd., a počítá se s tím, že postupným obnovováním strukturální rovnováhy a objektivizací hodnotových nástrojů bude rozsah rozepisovaných ukazatelů a limitů stále klesat. Zvýší se význam průřezových ústředních orgánů jako součásti jednotného výkonného řídícího centra. Podstatně se změní postavení odvětvových ústředních orgánů, které přestávají být plánovacím stupněm, ale zúčastňují se tvorby komplexního pětiletého státního plánu. Federální a národním vládám dává možnost být iniciátory jednotně organizované, nepřetržité a cílevědomé činnosti účastníků plánovacího procesu a usměrňovat realizaci hospodářského a sociálního rozvoje ČSSR a obou národních republik.

Zakotvení funkce prognostické práce do zákona posiluje jeho koncepční rysy. Při sestavování státních plánů se stávají rozhodujícími kritéria efektivnosti a rovnovážnosti národního hospodářství. Optimalizaci plánu budou provádět podle příslušnosti plánovací komise s využitím metod národohospodářského bilancování. Neobejdeme se bez tohoto postupu zejména u vrcholných ekonomických bilancí, např. u tvorby a užití národního důchodu, finančního plánu, při bilanci peněžních příjmů a výdajů obyvatelstva a devizové bilance státu a vůbec u strukturálních bilancí.

Možnost pružné reakce na základě informace zpětné vazby, do níž počítám i kontrolu státních plánů, považuji za podmínku pro zdárný chod naší ekonomiky. Jak centrum, tak socialistické podniky si budou muset novou metodiku řízení a plánování brzy osvojit. Centrum by mělo co nejšířeji rozvinout využívání stimulačních nástrojů, jež umožňuje zákon o národohospodářském plánování, k prosazení intenzifikačních akcí, zavádění vědeckotechnického rozvoje a k efektivnímu rozšiřování mezinárodní dělby práce.

V celku klade návrh zákona o národohospodářském plánování velký důraz a velké nároky na profesionální úroveň ekonomického řízení, předpokládá zvědečtění plánování a růst odborné a organizační schopnosti jeho účastníků. To ovšem neznamená, že by klesla odpovědnost a úloha zastupitelských orgánů všech stupňů, včetně Federálního shromáždění. Má-li skutečně vzrůstat úspěšnost národohospodářského plánování, musí se stát v maximální míře nejen vědeckým, ale i demokratickým, musí tedy probíhat pod demokratickou kontrolou.

Zároveň považuji za nezbytné zdůraznit, že cesta vpřed je dána nejen zákonem, ale i vědomím toho, čeho chceme dosáhnout, vyšším uspokojováním potřeb. Všichni pracovníci jednotného národohospodářského centra musí nejen uplatňovat nový způsob plánování, ale zejména měnit jak styl své práce, tak i práce všech ústředních orgánů. Nelze spoléhat jen na samočinné působení tohoto zákona.

Soudružky a soudruzi, v současné době se v Československé straně socialistické zabýváme formováním nástinu národohospodářského programu pro její X. celostátní konferenci. Pokud jde o nejbližší léta, horizont přelomu tisíciletí, vycházíme z národohospodářských rozborů, které potvrzují existenci rozporů mezi plánovaným hospodářským růstem a skutečnými ekonomickými výsledky, mezi probíhajícím extenzívním a potřebou intenzívního rozvoje. Přikláníme se k názoru, že hlavní směry budoucího rozvoje národního hospodářství možno zjednodušeně formulovat úkolem dosáhnout kvalitativní přeměny vytvářeného společenského produktu především růstem konkurenční schopnosti československých výrobků na náročných zahraničních trzích a dosažením vyššího stupně uspokojování potřeb vnitřního trhu. Postupné kroky, k nimž je nezbytné přistoupit, jsou: přestavba hospodářského mechanismu, změna struktury a modernizace národního hospodářství, které ve svém důsledku zabezpečí jak rovnováhu, tak i růst dynamiky a následně i směnitelnost československé koruny.

Soudružky a soudruzi, připomínky k zákonu o národohospodářském plánování by měly posloužit k zintenzívnění práce na tomto strategickém směru. Jeho zlepšení musí vycházet nejen z potřeby kontroly ze strany zastupitelských orgánů, která se týká jak provázanosti všech složek plánu, jeho zdrojové a výdajové části, tak i temp a základní struktury tvorby a užití národního důchodu, jeho členění na akumulaci, osobní a společenskou spotřebu, vývoje úvěrové emise a devizové pozice státu, relace vývoje maloobchodních cen a mezd, samozřejmě i rozdělení centralizovaných zdrojů mezi národní republiky v územních průřezech a jejich míry užití na řešení zásadních celospolečenských problémů. K těmto zásadám by mělo být přihlédnuto i při současném předkládání státního plánu a rozpočtu, včetně měnového plánu Federálního shromáždění, a tím vytvoření nezbytného předpokladu pro posouzení kvality vzestupu společnosti.

V čem především je nutno podpořit vládu? V jejím úsilí o změny národohospodářských struktur. Bez nich by přestavba mechanismu řízení neměla smysl a nepřinesla očekávané účinky. Byl by to začátek ztroskotání reformy. Musí jít o zásadní změny. Proto plně podporujeme myšlenku zprávy vlády o organickém propojení přestavby mechanismu s vypracováním nové - v naší historii první - dlouhodobé strategie strukturální politiky. Třeba vhodnými nástroji rozvinout konverzi výroby. Vytvořit ekonomicky tvrdé podmínky. Zbavit se tradicionalistického myšlení. Na úrovni potřeb se angažovat správným směrem, omezovat inflační tlaky a udržet strukturální změny v rámci socialistických principů. Přikročit k odstraňování skleníku nad řadou odvětví ekonomiky a konfrontovat ji s větrem konkurenčního trhu. To vše si vyžádá usilovnou práci, mobilizaci mozkového potenciálu a aktivizaci schopností a dovedností. Přitom zejména v přechodovém období nutno počítat s tím, že se vyskytnou problémy a otázky, které bude třeba ještě vyjasnit a dopracovat. Avšak přestavba je základ prosperity socialistické společnosti. Předložený návrh zákona považuji za platformu angažovanosti centra a hospodářské sféry pro přestavbu a demokracii.

Předsedající první místopředseda FS J. Marko: Ďakujem poslancovi Löblovi; slovo má teraz poslanec Stanislav Kukrál a pripraví sa poslanec Ján Pampúch.

Poslanec SN S. Kukrál: Vážený soudruhu generální tajemníku ústředního výboru Komunistické strany Československa, vážený soudruhu předsedo Federálního shromáždění, vážené soudružky poslankyně, soudruzi poslanci, vážení hosté, dnes projednávaný návrh zákona o národohospodářském plánování má ve svém poslání vytvářet předpoklady pro posílení dlouhodobosti zvýrazněním úlohy dlouhodobých výhledů. Základní metodou tvorby státních plánů, především dlouhodobých výhledů, je hledání cest k realizaci nejefektivnějších směrů rozvoje ekonomiky a její struktury. Základní poznávací bázi tvoří zejména prognostické práce, které se u nás od 80. let výrazně rozvíjejí a v dialektickém souladu začínají převažovat nad direktivou a adresností - základními znaky plánování, které nejenom u nás, ale i v ostatních socialistických zemích přetrvávaly úporně a dlouho. Demokratizaci socialistické společnosti je nezbytné spatřovat v tom, aby se široké vrstvy pracujících neformálně a aktivně zapojily do přípravy a tvorby společenských podmínek své další existence. K tomu musí disponovat potřebnými informacemi - objektivními analýzami dosavadního vývoje, jeho příčin a výsledků a kvalifikovanými variantními úvahami o jeho pokračování do budoucnosti.

Soudružky poslankyně, soudruzi poslanci, dva zákony - zákon o státním podniku a národohospodářském plánování - je nezbytné posuzovat z pohledu nejen jejich současné a budoucí funkce, ale i z pohledu místa, které zaujímají a mají zaujmout v procesu závažných změn hospodářského mechanismu. Ty vyplývají z poznání, že dřívější model socialismu, spojený s extenzívním hospodářským rozvojem, tuhou centralizací, příkazovými metodami řízení a omezenou demokracií vyčerpal své možnosti. Strnulé chápání socialistického vlastnictví a jeho forem bylo překážkou dynamického a efektivního rozvoje a zůstává bariérou na cestě hluboké obnovy socialistické ekonomiky. Až do poslední doby se totiž celá složitost procesu socialistické výstavby redukovala na rozvoj státního vlastnictví při současném omezování družstevního a osobního vlastnictví, jež byly považovány buď za nižší formy nebo takové, které do struktury socialistické ekonomiky nepatří. Druhou stránkou ryze formálního zespolečenštění bylo to, že tím se posilovala pozice hospodářské byrokracie, aniž nesla hmotnou odpovědnost.

Praxe počátečního období hospodářské reformy dále ukázala, že přehodnocení je nezbytné i v další sféře - v pochopení místa zbožně peněžních, tržních vztahů v ekonomické struktuře socialismu. V tradičním modelu byla sféra zbožně peněžních vztahů nejen administrativně omezována, ale byla výslovně prohlašována za protiklad plánovitého řízení. Současný vývoj hlubokých přeměn v myšlení umožnil přisoudit trhu a zákonu hodnoty to místo, které mu v socialistické ekonomice náleží - být jeho organickou součástí.

Současně s tím se mění i dřívější představy o plánovitém řízení. Tak jako jeho jádro dříve spočívalo v uplatňování tvrdých administrativních metod, všemocnosti centrálních úřadů, v přidělování závazných úkolů, které byly mnohdy plněny za každou cenu, dospělo se na cestu použití tržních nástrojů, normativů a pravidel určovaných státem. Činnost podniků je tím pouze usměrňována, podporuje iniciativu a podnikavost, odpovědnost za konečné výsledky. Na druhé straně ale nemůže ekonomika existovat bez silného a vlivného centra, bez sféry centrálních zásahů při měnících se jejich metodách. Přestavba hospodářského mechanismu vyvolala řadu radikálních zásahů vymezujících nově pravomoci centra a podnikové sféry s cílem rozšíření prostoru pro působení tržního mechanismu. Spojení plánu a trhu se pochopitelně bude prosazovat s mnoha problémy. Přitom jde o řešení problémů, s nimiž nejsou větší zkušenosti, jako například radikální přestavba cenové, bankovní a finanční soustavy. Ve zcela novém světle se odráží i místo a úkoly sociální politiky, kterou nelze považovat za pouhý přívěsek hospodářské politiky. Má aktivní a přetrvávající funkci ve vztahu k dlouhodobému problému - nivelizaci s přechodem na diferenciaci příjmů podle kvality, množství a významu práce. A tak by bylo možné pokračovat o nové podobě v oblasti vnějších ekonomických vztahů, řízení zahraničního obchodu až po změny a reformy vedené k demokratizaci postupů vyvolaných ekonomickým pokrokem, změnách metod stranické práce, cestách v politické nadstavbě.