Zároveň odyznelo aj opačné stanovisko, ktoré sa opieralo o nadradenosť celospoločenského záujmu nad konkrétnu situáciu ktoréhokoľvek štátneho podniku. Znamená to, keď menovitú úlohu vo vymenovaných prípadoch nemožno pri vzniku straty pre príslušný podnik pokryť z centrálnej rezervy, ktorá pre tieto účely by mala byť vytvorená na úkor zdrojov potrebných pre celé národné hospodárstvo. K tomuto názoru sa v závere priklonila väčšina poslancov a všetky výbory vo svojich uzneseniach súhlasili s formuláciou podľa pôvodného vládneho návrhu s úpravou uvedenou v tlači č. 154. Chcel by som však v tejto súvislosti vyjadriť názor mnohých poslancov, že by sa malo v takýchto prípadoch postupovať v súlade s odsekom 1 a 2 paragrafu 19, podľa ktorého má centrum vopred zvažovať ekonomické dôsledky ukladaných menovitých úloh a predchádzať prípadným negatívnym ekonomickým vplyvom pre socialistické organizácie, alebo prijať nevyhnutné opatrenia na ich riešenie. V podstate ide o to, vytvárať pre všetky hospodárske organizácie, pokiaľ možno, jednotné ekonomické pravidlá a možnosti uvedené v odseku 3 využívať skutočne iba v nevyhnutných prípadoch.
Poslanci vyjadrili tiež podporu, aby rezorty tvorili rezortné fondy v súlade s príslušnými zásadami, ktoré budú využívané na riešenie dôležitých zámerov príslušného odvetvia.
Z ekonomického hľadiska je žiadúce objasnenie, z akých zdrojov budú tieto tvorené a na aké účely budú používané. Vychádzame z časového obmedzenia prerozdeľovania finančných prostriedkov v zmysle zákona o štátnom podniku, v ktorom sa uvádza, že toto bude uskutočňované do roku 1995.
I pri prerokúvaní tohto návrhu zákona bola zvýraznená potreba skvalitnenia dodávateľsko-odberateľských vzťahov a zásobovania vnútorného trhu. Preto boli pripomienky na adresu zakladateľov štátnych podnikov, aby vyžadovali prerokúvanie a plnenie zmluvných záväzkov v zmysle pripravovaného nariadenia vlády Československej socialistickej republiky o povinnom prerokúvaní dodávateľsko-odberateľských vzťahov a konkretizácii záväzných výstupov štátneho plánu.
Tieto požiadavky vyplynuli z poznatkov, ktoré sa začínajú v praxi u zriadených štátnych podnikov uplatňovať, keď niektoré štátne podniky v snahe získať devízové prostriedky, predovšetkým z nesocialistických štátov, vyvážajú svoje výroby na úkor dodávok pre vnútorný obchod, prípadne na úkor dodávok vo väzbe na zabezpečovanie inej dôležitej výroby.
Poslanci poukázali tiež na nesprávne tendencie výrobných podnikov, ktoré vypúšťajú z výrobného programu výrobky, ktoré nie sú pre podniky efektívne napriek tomu, že sú žiadúce na vnútornom trhu, respektíve pre kompletizáciu priemyselných výrobkov dlhodobej spotreby. O týchto tendenciách bolo hovorené i v správe ÚV KSČ na 14. zasadaní, ktorú predniesol generálny tajomník súdruh Jakeš.
Predpokladáme, že pre uvedenie zákona do praxe budú vydané príslušné metodické pokyny. Škoda, že sa nepodarilo tieto vypracovať súbežne s návrhom zákona, pretože by bolo možné ešte kvalitnejšie posúdiť obsah zákona a vylúčilo by sa nahradzovanie prípadných medzier v zákone ďalšími predpismi.
Vážené súdružky, súdruhovia poslanci, uvedomujeme si, že schválením predloženého vládneho návrhu zákona nebudú vyriešené všetky otázky súvisiace so zvyšovaním efektívnosti a kvality plánovacieho procesu, a že jeho uvedenie do praxe bude postupné a bude odvislé od zodpovedných pracovníkov, ako títo budú schopní uvádzať tento zákon do života.
Uvedomujeme si tiež dôsledky, ktoré môžu byť spôsobené zneužívaním zákona rôznymi špekuláciami, keď budú preceňované záujmy štátnych podnikov na ujmu celospoločenských.
Bude treba, aby poslanci vo svojej poslaneckej práci v rámci kontrolnej činnosti s odstupom času hodnotili, ako je tento zákon dodržiavaný v praktickom živote. Takýmto postupom vyjadríme, že poslanci nielen zákony prerokúvajú, podieľajú sa na ich tvorbe, schvaľujú, ale kontrolujú aj ich účinnosť.
Keďže príslušné výbory, ktorým
bol vládny návrh zákona (tlač č.
143) prikázaný prerokovať, odporuči
po pripomienkach vládny návrh zákona schváliť,
odporúčam ako spoločný spravodajca
výborov Snemovne ľudu, aby Snemovňa tento schválila
vrátane zmien obsiahnutých v spoločnej správe
výborov (tlač č. 154).
Předsedající první místopředseda
FS J. Marko: Ďakujem poslancovi Belkovi. Slovo
má teraz spoločný spravodajca Snemovne národov
poslanec F. Samec.
Společný zpravodaj výborů SN poslanec F. Samec: Vážený soudruhu generální tajemníku ústředního výboru Komunistické strany Československa, vážený soudruhu předsedo Federálního shromáždění, vážené soudružky, vážení soudruzi poslanci, dovolte mi, abych se v úvodu zpravodajské zprávy nejprve připojil ke zdůvodnění návrhu zákona o národohospodářském plánování prvním místopředsedou vlády ČSSR soudruhem Urbanem, jakož i ke zprávě poslance Belka, s nimiž plně souhlasím.
Nové pojetí centrálního řízení a plánování v podmínkách přestavby národního hospodářství vyžaduje orientovat činnost ústředních plánovacích orgánů a dalších orgánů jednotného řídícího centra v prvé řadě na konkretizaci programových cílů hospodářské a sociální politiky Komunistické strany Československa v dlouhodobých výhledech a komplexních státních plánech, na rozpracování dlouhodobých strategických programů rozvoje ekonomiky, výrazné upevnění rovnovážnosti a proporcionality, na soulad hmotných zdrojů a finančních prostředků při podstatném omezení direktivně administrativního řízení.
Vládní návrh tohoto zákona je zpracován v souladu se Směrnicemi k zabezpečení komplexní přestavby hospodářského mechanismu a představuje jednu z klíčových norem řízení československé ekonomiky v novém systému řízení.
Podle důvodové zprávy k návrhu zákona se při realizaci zákona nepočítá se zvýšenými nároky na státní rozpočet ani na zvýšení potřeby pracovních sil. Bude však třeba vytvořit rezervu na úhradu eventuálních náhrad majetkové újmy socialistickým organizacím podle § 19 zákona.
Z hlediska ústavněprávního se jeví předložený vládní návrh bez závad. Podle článku 8 odst. 1 písm. a) ústavního zákona o československé federaci patří plánování do společné působnosti Československé socialistické republiky a obou národních republik. Zásady národohospodářského plánování jako jednotně organizovaného procesu a tvorby zajišťování národohospodářských plánů a kontroly jejich plnění, jakož i vymezení jejich soustavy, funkcí a vztahů, upravují zákony Federálního shromáždění. Zákony Federálního shromáždění upravují též vztahy orgánů a organizací při této činnosti a sankce za neplnění povinností - článek 10 odst. 2 ústavního zákona o československé federaci.
Zpravodaj výborů Sněmovny lidu poslanec Belko informoval o průběhu projednávání návrhu zákona ve výborech sněmovny. Považuji však za potřebné ho doplnit o to, že při projednávání připomínek výborů ve výborech ústavně právních bylo doporučeno připomínky výboru pro sociální politiku k § 14 a 19 návrhu tohoto zákona řešit takto : v prvém případě šlo o návrh doplnit zákon o samostatný paragraf pojmu "dotace". Dospělo se k názoru, že takové ustanovení bude třeba vzhledem k jeho charakteru specifikovat v. zákoně o rozpočtových pravidlech, který se současně připravuje.
Pokud šlo o doporučení vypustit v § 19 odst. 1 slovo "konkretizace", bylo po zvážení a promítnutí do praxe upozorněno na závažný dopad, neboť tím by se zbavily ústřední orgány povinnosti ověřit si výsledky svého rozhodnutí i ve stadiu konkretizace jmenovitých úkolů pro socialistické organizace.
Výbory ústavně právní se podrobně zabývaly i připomínkami výborů národních rad. Všechny byly pečlivě posouzeny, a protože většina z nich byla již diskutována i ve výborech sněmoven Federálního shromáždění, byly buď zapracovány do společné zprávy výborů sněmoven nebo jejich nepřijetí bylo předkladatelem řádně zdůvodněno.
Soudružky poslankyně, soudruzi poslanci, také
já, jako společný zpravodaj výborů
Sněmovny národů, jsem přesvědčen
o potřebě přijetí vládního
návrhu zákona o národohospodářském
plánování, a proto navrhuji, aby Sněmovna
národů schválila předložený
návrh se změnami, uvedenými ve společné
zprávě výborů obou sněmoven
- tisk 154.
Předsedající první místopředseda FS J. Marko: Ďakujem poslancovi Samcovi.
Písomne sa prihlásili do rospravy tieto poslanci:
Václav Šípek, Karel Löbl, Stanislav Kukrál
a Ján Pampúch. Otváram rospravu a udelujem
slovo poslancovi Václavovi Šípkovi.
Poslanec SL V. Šípek: Vážený soudruhu generální tajemníku, vážený soudruhu předsedo, vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci, po bezmála 20 letech projednáváme dnes nový návrh zákona o národohospodářském plánování. Jde o další důležitý krok na cestě komplexní přestavby hospodářského mechanismu.
Občané Severočeského kraje i voliči v mém volebním obvodu oceňují, že i v novém hospodářském mechanismu, který do značné míry rozšiřuje prostor pro socialistické zbožní vztahy, zůstává osou hospodářského a sociálního rozvoje naší země plánovité řízení. V návrhu nového zákona se sice podstatně mění obsah, funkce, působnost, úkoly a základní vztahy plánů, dál však představuje nezbytný nástroj dynamického a proporcionálního rozvoje národního hospodářství a cílevědomého růstu hmotné a duchovní úrovně lidu.
Souhlasím s předloženým návrhem, s jeho zdůvodněním, které zde přednesl první místopředseda federální vlády soudruh Urban, i doporučeními obou zpravodajů, včetně navržených úprav. Chci se vyjádřit k jedné dílčí otázce návrhu nového zákona - k problematice oblastního plánování, jeho úloze a k některým poznatkům a zkušenostem, které s ním máme u nás, na severu Čech.
Oblastní plány nejsou něčím úplně novým. Počítal s nimi už zákon z roku 1970. V praxi však byly zatím uplatňovány jen sporadicky, jen tam - jak tomu bylo v našem Severočeském kraji, kde vznikly vážné problémy nerovnováhy rozvoje výrobních sil, nevýrobní sféry a sociálního rozvoje, které se stávaly limitujícími pro další rozvoj ekonomiky i zabezpečení potřeb lidí.
V důsledku toho máme v našem kraji už téměř desetiletou zkušenost s využíváním oblastních plánů a s jeho přínosy k proporcionálnímu rozvoji i postupnému řešení problémů ekonomiky a podmínek života pracujících a obyvatelstva kraje.
Náročné úkoly v rozvoji zejména palivoenergetické základny a rozsáhlé investiční výstavby v nedávné minulosti, při současném nedostatku pracovníků i kapacit, v neuspokojivém stavu terciární sféry a životního prostředí vedly k vypracování oblastních plánů rozvoje Severočeského kraje na 7. a poté i na 8. pětiletku. Jejich význam a závažnost byla posílena i tím, že byly schváleny federální i českou vládou a vzhledem k značnému rozsahu organizací federálních resortů byla jejich koordinací pověřena komise vlád ČSSR a ČSR. Její nedávné zrušení nepovažujeme za nejšťastnější a měla by se podle našeho názoru, byť v jiné formě, obnovit.
S úkoly a cíli oblastních plánů byly seznámeny nejen podniky, národní výbory, ale i občané. Oblastní plány se tak prakticky jako jediné svého druhu staly sjednocujícím velmi účinným nástrojem vysoké mobilizace a aktivity pracujících při zabezpečování hospodářských úkolů a komplexního rozvoje kraje. V 7. pětiletce byly právě s pomocí oblastního plánu v našem kraji v relativně krátké době řešeny problémy spojené s rozvojem palivoenergetického komplexu, byl zabezpečen dostatek uhlí a elektrické energie pro celé národní hospodářství. Umožnila to nejen včasná příprava a uvolnění území pro těžbu, ale i zvýšení rozsahu stavebních kapacit a stabilizace pracovních sil, zlepšilo se i plnění zvýšených úkolů v komplexní bytové výstavbě a postup řešení nedostatků v terciární sféře léta kritizovaných našimi občany.
Byl položen základ k ucelenějšímu řešení zdravotně sociálních a životních podmínek pro zastavení záporné migrace. Zároveň byly připravovány i podmínky pro možnost řešení složitých problémů v životním prostředí.
Zpracovaný oblastní plán na 8. pětiletku navázal na tyto dobré výsledky a založil vedle stabilizace palivoenergetické základny a vytváření podmínek pro intenzifikaci chemického a spotřebního průmyslu další vyrovnávání proporcionálního rozvoje nevýrobní sféry v nezbytném programu péče o lidi. Nejzávažnějším cílem se v něm stalo - technicky a ekonomicky dostupnými opatřeními zastavit růst znečišťování ovzduší a zhoršování krajinného prostředí.
Došli jsme k názoru, že při absenci oblastního plánu by tyto úkoly nebylo možno v našem kraji řešit. Odvětvové plány jednotlivých resortů sledují totiž především samotný rozvoj ekonomiky, často bez ohledu na územní možnosti a potřeby.
Význam oblastního plánu vidíme proto především v tom, že umožňuje národním výborů koordinovat plány resortů, efektivně kloubit úkoly. ekonomického, sociálního i ekologického rozvoje oblasti ve prospěch celého národního hospodářství. Jsme přesvědčeni, že v nových ekonomických podmínkách, do nichž právě vstupujeme, jejich význam a úloha ještě více vzroste.
Naše zkušenosti ukazují, že zpracování oblastního plánu vedlo pracovníky a funkcionáře národních výborů i centrálních plánovacích orgánů a resortů k praktickému osvojení komplexního přístupu, konzultačních metod přípravy formou dialogů mezi záměry centra, resortů, podniků a územních stranických a státních orgánů. Poznali jsme, že právě ze střetů a konfrontací se rodí nejoptimálnější varianty k dosažení vytyčených cílů.
Naše praxe potvrzuje, že nejsložitějším v komplexním rozvoji území není sestavení, ale důsledné zajištění realizace oblastního plánu. I při schválení oblastního plánu na 8. pětiletku vládami a zvlášť v současné době přechodu na nový hospodářský mechanismus a samofinancování, dochází k řadě konfliktů při zajišťování a realizaci některých opatření a akcí.
V našem kraji oblastní plán byl a stále je i závažným politickým nástrojem a předmětem veřejné kontroly. Je předmětem zájmu a iniciativy lidí. I v tom vidíme jeho sílu a účinnost. Stal se velmi účinným nástrojem národních výborů a pracujících při zabezpečování komplexního rozvoje našeho kraje.
V současné době se zájem občanů o oblastní plán dále zvyšuje. Je to dáno zejména rostoucí naléhavostí řešení aktuálních otázek životního prostředí.
Z navrženého zákona o národohospodářském plánování je zřejmé, že oblastní plány se mají stát obecným jevem pro zabezpečení komplexního rozvoje všech území. Počítá se s nimi nejen na úrovni krajů, ale i okresů a obcí. Jde o správný krok, neboť tím bude dána přednost komplexním přístupům v rozvoji územních celků. Naše zkušenosti to plně potvrzují. Potvrzují i správnost zrušení resortních plánů, což by se mělo projevit ve zvýšení autority komplexních plánů federace, republik i oblastí.
Stále ovšem zůstává v metodice oblastního plánování mnoho nejasného, zejména z hlediska nových ekonomických podmínek.
V rámci našich oblastních plánů byly alespoň částečně využívány oblastní ekonomické nástroje v podobě zvýhodnění stavbařů, zásobování, dotací na výstavbu rodinných domků apod., které se vesměs osvědčily při zabezpečování vytyčených cílů. Jak tomu však bude za nových podmínek? Budou mít národní výbory k dispozici jiné účinné nástroje, které jim umožní usměrňovat komplexní rozvoj?
Zatím takové nástroje nutné k dodržení cílů oblastních plánů nejsou v návrhu zákona specifikovány. Upozorňuji na to proto, že v současné době po počátečních dobrých výsledcích se při plnění zásadních úkolů oblastního plánu na 8. pětiletku začínají projevovat vážné nedostatky. Celostátní problémy ve stavebnictví se negativně promítají nejen do realizace zdravotně sociálního programu a občanské vybavenosti komplexní bytové výstavby, ale i do vážného opožďování akcí k řešení, v našem kraji tak naléhavé oblasti jako je životní prostředí, zvláště čistota ovzduší a vod. Proto považujeme za nezbytné vedle vytváření optimálních podmínek pro rozvoj vlastních stavebních kapacit posílit je diferencovaně, zejména na úseku životního prostředí a zdravotnictví jinými kapacitami. Jinými cestami nemůžeme další komplexní rozvoj kraje zabezpečit. K tomu potřebujeme vytvořit v současných podmínkách i odpovídající ekonomické předpoklady.
Pociťujeme také naléhavě potřebu oblastní diferenciace sazeb odvodů a daní, případně dotací pro podniky tak, aby bylo možno zajišťovat jejich potřebný rozvoj a využití území. Jde především o pohraniční oblasti se ztíženými podmínkami jako Krušné hory, Šluknovsko, Frýdlantsko a další, kde jsou vážné problémy nejen v ekonomickém rozvoji, ale i v podmínkách života lidí proti ostatním oblastem. Zatím si nedovedeme dost dobře představit, jak v nových podmínkách hospodářského mechanismu bez příslušných oblastních ekonomických nástrojů bude možno tyto otázky účinně řešit.
Rovněž celá sféra životního
prostředí vyžaduje urychleně vyjasnit
nejen systém poplatků za využívání
přírodních zdrojů, ale i eventuálních
dotací na jednotlivé akce, což je již
dnes problémem při jejich přípravě,
jako tomu je např. se spalovnou Spolku pro chemickou a
hutní výrobu v Ústí nad Labem a dalšími
ekologickými akcemi, na jejichž realizaci podniky
mají nedostatek zdrojů.