Federální shromáždění ČSSR, 1986 – 1990 Společné schůze SL a SN

Problematika lidských práv, dříve považovaná za záležitost čistě vnitrostátních zákonů, se stále více - abych tak řekl - internacionalizuje. Nejde vůbec o to, aby všechny státy měly na tuto problematiku stejné názory nebo dokonce totožné zákonodárství, protože zabezpečování jednotlivých práv a svobod je například u nás v Československu podmíněno materiálně technickými možnostmi socialistického státu, upevňováním důvěry a bezpečnosti a rozvojem spolupráce mezi signatáři Závěrečného aktu helsinské konference. Přesto však, nebo právě proto chceme, aby naše právní úprava byla v souladu s převzatými mezinárodními závazky s cílem dosáhnout v některých oblastech lepšího souladu mezi československým právním řádem, právní praxí, výkonem státní správy a vídeňským dokumentem. Je výhodné, že příprava návrhu nové Ústavy ČSSR přišla právě do období, v němž je možné konfrontovat znění některých jejích navrhovaných paragrafů se závěry vídeňské následné schůzky.

Vážené soudružky poslankyně a soudruzi poslanci, dovolte mi, abych jako člen Československé strany lidové a člen předsednictva jejího ústředního výboru obrátil vaši pozornost k jedné dílčí, ale velmi důležité otázce lidských práv u nás doma. Týká se přes 6 miliónů věřících občanů, sdružených v 19 církvích a náboženských společnostech. Vlivem zahraniční propagandy a dílčím působením i některých vnitřních sil se dostala otázka dodržování práv věřících u nás několikrát do popředí zájmu a navozuje určitý neklid i v Československé straně lidové, i když drtivá většina jejích členů pomáhá upřímně a obětavě budovat naši socialistickou vlast.

Že je to důležitá otázka, o tom svědčí i skutečnost, že jí věnoval pozornost generální tajemník ÚV KSČ soudruh Miloš Jakeš, který ve svém projevu na 14. zasedání ústředního výboru KSČ řekl, cituji: "Některé síly zřejmě spekulují s tím, že v důsledku vývoje, který probíhá v socialistických zemích by se jim mohlo podařit učinit z církve vlivný politický faktor destabilizace socialistického společenského zřízení. To je třeba vidět, a tím důsledněji pokračovat v uskutečňování politiky vůči věřícím a církvím v duchu naší ústavy. Věřící jsou řádnými a rovnoprávnými občany v naší zemi, v uspokojování náboženských potřeb jim nejsou kladeny překážky." - konec citátu.

Slova o důsledném dodržování povinností i práv by si měli vrýt v paměť nejen věřící, ale všichni ostatní občané. Uvedu příklad : v roce 1954 byla u nás zrušena registrace věřících, tj. evidence členství v církvích nebo náboženských společnostech. Zmizela sice rubrika z dotazníků, ale ještě dnes si někteří naší členové stěžují, že v hodnocení na pracovišti nebo v doporučení žádosti o přijetí na vyšší školní stupeň se to stejně objevuje. V této praxi by se podle našeho názoru nemělo dále pokračovat.

My v Československé straně lidové vyžadujeme od našich členů, aby dodržovali povinnosti občana socialistického státu, a oni nám pak vytýkají, že nehájíme jejich práva zaručená jim ústavou. Proto vítám, že naše vláda chce řešit a také už řeší otázky práv věřících a náboženství včetně chystaných zákonných úprav. Je to jediná správná odpověď domácím i zahraničním kritikům.

Vážené soudružky poslankyně a soudruzi poslanci, v zahraničních výborech obou sněmoven Federálního shromáždění věnujeme pravidelnou a soustavnou pozornost mezinárodní politice našeho státu. Podle § 48 zákona o jednacím řádu Federálního shromáždění se budeme i nadále podílet na její tvorbě a realizaci, přičemž nezapomeneme ani na kontrolní činnost. Chceme přitom vycházet z vládního prohlášení z 8. listopadu minulého roku a z dnešní zprávy předsedy vlády ČSSR soudruha Ladislava Adamce o jeho plnění.

Doporučuji proto schválit zprávu předsedy federální vlády o vývoji národního hospodářství a současných úkolech. Děkuji za pozornost.

Předsedající místopředseda FS Z. Žalman: Děkuji poslanci Tomsovi.

Soudružky a soudruzi poslanci, máme tu ještě tři diskusní přihlášky písemně - zatím, pokud se ještě někdo nepřihlásí. Protože požádali členové vlády, aby mohli reagovat na diskusi, musíme počítat s jejich vystoupením. Proto nyní uděláme 15minutovou přestávku. Ale prosím, abyste dodrželi čas.

(Jednání přerušeno v 17.54 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 18.10 hodin.)

Předsedající místopředseda FS Z. Žalman: Soudružky a soudruzi, budeme pokračovat v přerušeném jednání. Prosím nyní, aby se ujal slova poslanec Baruš, připraví se poslanec Jonáš.

Poslanec SL V. Baruš: Vážený soudruhu generální tajemníku Komunistické strany Československa, vážený soudruhu předsedo Federálního shromáždění, vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci, v bohaté rozpravě jsme posoudili zprávu předsedy federální vlády soudruha Adamce a státní závěrečný účet v podstatě s jediným cílem, jak dosáhnout kvalitativního i kvantitativního obratu v sociálně ekonomickém rozvoji v naší vlasti v zájmu všech pracujících, našich voličů.

Proces přestavby, jak je vládou prosazována, není formální úpravou, ale skutečným nástrojem k intenzifikaci národního hospodářství. To má ovšem nejen naše vnitřní specifická úskalí a problémy, ale stále více i širší mezinárodní souvislosti, a to pozitivní i negativní. Považuji za nutné zdůraznit, že žádný z voličů v našich volebních obvodech není dnes lhostejný, ale všichni se zajímají o další osud společného mnohaletého budovatelského úsilí ČSSR a MLR, kterým je soustava vodních děl Gabčíkovo-Nagymaros. Je dobře, že je naše veřejnost široce a objektivně o tomto díle a o jeho víceúčelovém významu informována sdělovacími prostředky. To nám, poslancům, usnadňuje orientaci v záměrech a jednoznačných stanoviscích naší vlády k tomuto problému. Bez emocí, spekulací a politických kalkulací či osobních ambicí vyjádřila naše vláda ochotu seriózně a věcně posoudit problémy další výstavby z pozice rovnoprávných partnerů. Tedy v tom duchu, který se výstižně nazývá novým myšlením. Tomuto myšlení je podle u nás obecně přijímaného názoru vlastní úsilí o vytvoření společného evropského domu a v něm o vytvoření podmínek pro dosažení odpovídající životní úrovně také pracujících socialistického Československa i Maďarska. K tomu měla přispět svým dílem i společná výstavba soustavy vodních děl Gabčíkovo-Nagymaros, a to už v dohledné budoucnosti. Měla také být jednoznačným kladným příkladem spolupráce ve vědě i technice zemí střední Evropy, zvláště podunajských států.

Nebudu zacházet do technických a ekologických detailů, faktem však je, že tato naše společná rozměrná investiční akce se společně připravovala s odborníky MLR už od roku 1952, kdy se poprvé sešly k tomuto problému vládní delegace obou zemí. Že půjde o velký zásah do krajiny při realizaci tohoto investičního záměru, bylo jasné oboustranně od samého začátku. Pravdou také je, že v podstatnější míře jde o zásah do krajiny na našem území, což si vyžádalo z naší československé strany i mimořádná vědecká i nákladná technická řešení.

K tomuto cíli, to znamená minimalizovat negativní dopady a nebo je i zcela vyloučit, směřovala po téměř deset let také spolupráce Československé akademie věd a Slovenské akademie věd a maďarské Akademie věd, která byla vždy vysoce oboustranně vysoce hodnocena, a to i při našem nedávném společném jednání 15. června tohoto roku.

Zdůrazňuji, že naši vědci a technici jsou připraveni a nevyhýbají se konfrontaci a řešení nových okolností, které snad dříve nebyly známy a mohly by vážně narušit životní prostředí MLR nebo i naší republiky, jak vyplynulo z jednání předsedy naší vlády soudruha Adamce a předsedy vlády Maďarské lidové republiky soudruha Németha.

Problém je ovšem v tom, když se takzvané nové okolnosti, údajně dříve neznámé, prokážou jako řešitelné a nebo jsou již řešené v normálním chodu a harmonogramu výstavby. To je velmi reálný pohled na současný stav a zčásti i doplňující informace k dotazu poslance Hůly.

Naši voliči se oprávněně ptají, kdo ponese ztráty z prodlužování výstavby tohoto vodního díla. Odpověď je jednoznačná: budou to pracující Maďarské lidové republiky i Československa, nižším růstem tvorby národního důchodu a tím i životní úrovně. Na co nikdo z nás nemusí být velkým teoretikem, to vyplyne z následujícího konstatování. Zatímco politika se na minuty a hodiny neměří, věda a ekonomika ano, a to velmi tvrdě a přesně v kapitalismu, ale i v socialismu. Proto bychom měli, soudružky poslankyně a soudruzi poslanci v zájmu našich voličů výrazně podpořit úsilí naší vlády o urychlené rovnoprávné partnerské řešení tohoto problému. V dané situaci je jednoznačný vědecký názor, že nedokončením soustavy vodních děl Gabčíkovo-Nagymaros nelze vrátit toto zájmové území do původního stavu. Právě naopak. Lze oprávněně očekávat, že negativní vlivy z ekologického hlediska se mohou ještě zvýšit, a to bez jakéhokoliv ekonomického efektu.

Zdůrazňuji, že nikdo nikdy nezastíral, že výstavba této soustavy vodních děl si vyžádá oběti na přírodě a krajině. Ale také jsme dělali a děláme vše, aby byly co nejmenší. Bylo by proto zbytečné ztráty v sociální i ekonomické oblasti, vzniklé dočasným přerušením nebo zastavením této stavby skutečného přátelství československého a maďarského lidu, dále zvyšovat. V tomto názoru bychom měli být, soudružky poslankyně, soudruzi poslanci, zcela jednotni. Je to stanovisko poslanců, členů výborů pro sociální politiku obou našich sněmoven, kteří se připojují ke stanovisku krajského sdružení poslanců Západoslovenského kraje, předneseném dnes soudruhem poslancem Feketem.

Plně podporujeme návrh stanoviska Federálního shromáždění ČSSR, které jste obdrželi jako tisk 162, v pořadí významnosti a užitečnosti soustavy těchto vodních děl: pro ochranu území, pro zemědělství, pro dopravu a vodní hospodářství a konečně pro energetiku a další oblasti národního hospodářství.

Děkuji vám, soudruhu místopředsedo, za udělení slova.

Předsedající místopředseda FS Z. Žalman: Děkuji poslanci Barušovi, prosím, aby se ujal slova poslanec Jonáš. Jako poslední se přihlásil poslanec Štrougal.

Poslanec SĽ P. Jonáš: Vážené súdružky a súdruhovia poslanci, riešenie nahromadených problémov v našej ekonomike, ale i v ďalších oblastiach spoločenského života vyžaduje zásadné zmeny metód mechanizmu riadenia a z toho vyplývajúcu prestavbu hospodárskeho mechanizmu a ďalšie prehĺbenie demokratizácie našeho života.

Žiadnemu z nás nie je ľahostajná budúcnosť socializmu v Československu a nemôžu byť teda ani dnešné prístupy k formovaniu tejto budúcnosti. Vychádzajúc z tejto skutočnosti cítim sa povinný stručne sa vyjadriť ku správe predsedu vlády o stave nášho národného hospodárstva.

Vážené súdružky a súdruhovia, keď som sledoval dnešnú rozpravu veľmi som sa zamýšľal nad tým, či vôbec vystúpiť.

Dochádzam k názoru, že podľa tejto rozpravy nie je oblasť, odvetvie, v ktorom by neboli problémy. Kladiem si otázku: ako je to možné v tak tradične vyspelej krajine, s tak vysokým mozgovým potenciálom, dosiahnuť takýto stav? Kde a kedy sme sa dopustili chyby, veď prakticky väčšina z nás, čo sedíme asi v tomto sále, sme boli pri tom. Prosím, aby moje vystúpenie nebolo považované za obhajobu skupinových či rezortných záujmov. Pokúsim sa objektivizovať niektoré činitele, ktoré sú často podnetom veľkej kritiky.

Súdruh predseda vlády hodnotil pomerne dobrú úroveň poľnohospodárskej výroby, zásobovanie trhu potravinami a ocenil úsilie poľnohospodárov a potravinárov v plnení náročných úloh. Za týmto uznesením však nasledovali slova kritiky na nedostatky a rezervy, ktoré v odvetví existujú. Zdôraznil, že vážnym problémom poľnohospodársko-potravinárskeho komplexu je nesúlad rastlinnej a živočíšnej výroby, neúmerne vysoké náklady na živočíšne produkty, zaostávanie v pestovaní cukrovej repy a tým aj vo výrobe cukru. V podstate, súdružky a súdruhovia, je možno s týmito kritickými pripomienkami súhlasiť, a sú hádam pravdivé a správne.

Je pravdou, že v poľnohospodársko-potravinárskom komplexe sú problémy zhodné s ostatnými odvetviami nášho národného hospodárstva. Pri hodnotení vysokej nákladovosti treba však brať do úvahy, žepoľnohospodárska prvovýroba sa na týchto podieľa necelými 40 percentami. Zvyšok je záležitosťou iných odvetví, ktoré sa na výrobe potravín spolupodieľajú.

Dovoľte mi uviesť niekoľko príkladov: v priebehu celého obdobia od roku 1967, kedy sa začala uplatňovať nová ekonomická sústava v poľnohospodárstve, ceny vstupov ustavične rástli. V rokoch 1976-1987 sa materiálové náklady v poľnohospodárstve zvýšili o 90 %, čo bolo spôsobené 52percentným zvýšením cien vstupov predovšetkým pohonných hmôt, priemyslových hnojív, kŕmnych zmesí a celkovej techniky, a len z 25 % bolo toto zavinené zvýšením naturálnych dodávok. V rokoch 1980-1987 vzrástli ceny dodávok do poľnohospodárstva o 30,6 % a nákupné ceny poľnohospodárskych produktov len o 27,2 %. Z uvedeného vyplýva, že nie je možné zo zvyšovania nákladovosti obviňovať len samotnú poľnohospodársku prvovýrobu, i keď táto má, samozrejme, tiež na nich veľkú zásluhu.

Jednoznačne podporujeme nutnosť otvorene hovoriť o problémoch, nedostatkoch v národnom hospodárstve a v rámci neho i v poľnohospodársko-potravinárskom komplexe. Do ich riešenia treba zapojiť celú spoločnosť - robotníkov, roľníkov, inteligenciu, mládež, ženy, skrátka všetkých, ktorí sa na rozvoji našej spoločnosti podieľajú. V tom nie je iná možnosť, ani iná cesta.

Pri riešení aktuálnych úloh treba využívať objektívnu informovanosť, seriózne štatistické neskreslené medzinárodné porovnávanie. Pôsobenie ekonomických záujmov je všeobecne platné a tento fakt nemôže ovplyvniť pozitívny alebo negatívny vzťah k niektorým odvetviam, podnikom, či družstvám.

Historická skúsenosť nám dokazuje, že prechodné opatrenia móžu dočasne uvoľniť ventil, ale nikdy nevedú k trvalému riešeniu hospodárskych a sociálnych problémov národného hospodárstva a jeho odvetví, skôr vo svojich dôsledkoch túto situáciu ďalej komplikujú. Vychádzajúc z tejto skutočnosti v súčasnosti staviame do popredia ďalšiu intenzifikáciu poľnohospodárstva, odkrývanie jeho rezerv a zdokonaľovanie racionalizácie riadenia. Snažíme sa o štrukturálne zmeny, smerujúce k ďalšiemu rozvoju nášho poľnohospodárstva, aby sa toto dalo porovnávať s najvyspelejšími poľnohospodárskymi krajinami.

Otvorene na tomto fóre hovorím, že napriek všetkým nedostatkom v poľnohospodársko-potravinárskom komplexe, chybám minulosti vo výrobe, ekonomike, investičnej výstavbe, odmeňovaní je veľkou prednosťou pre našu spoločnosť a celé naše národné hospodárstvo v tejto náročnej dobe, že nemusíme riešiť potravinový problém, ako naši priatelia v Sovietskom zväze, v Bulharsku a ďalších krajinách. Ponaučením nám je i obsah rokovaní zjazdu ľudových poslancov vo Zväze sovietskych socialistických republík, ktorý podrobil hlbokej kritike túto oblasť, hľadal východiská zo zložitej situácie, výživy ľudu, položil na prioritné miesto jej riešenie a zdôraznil, že je jedným z predpokladov úspešnej realizácie prestavby a demokratizácie sovietskej spoločnosti.

Súdružky a súdruhovia, v poslednom čase som mal možnosť hovoriť s početnými zahraničnými družstevnými delegáciami, ako napríklad zo Sovietskeho zväzu, Spojených štátov severoamerických, Francúzska, Talianska, Fínska, funkcionárov FAO a s členmi medzinárodného družstevného zväzu. Tí, ktorí navštívili naše poľnohospodárske podniky, jednotné roľnícke družstvá, štátne majetky, naše dediny, nešetria slovami uznania nad ich úrovňou, solídnou ponukou potravín, sociálnym rozvojom dediny a životnou úrovňou poľnohospodárov. Jednoznačne konštatujú, že československé poľnohospodárstvo sa svojou úrovňou zaraďuje medzi pľnohospodársky vyspelé štáty.

Súdružky a súdruhovia, to nie je len ocenenie odvetvia poľnohospodárstva a výživy, ale aj uznanie sily socializmu a správnosti uplatnenia Leninovho družstevného plánu vo vyspelej krajine. Úrovňou výsledkov v tejto oblasti sme dokázali životaschopnosť socialistických poľnohospodárskych podnikov, vyvrátili buržoáznu teóriu o jedinej ceste rozvoja poľnohospodárstva formou rodinných fariem na báze súkromého vlastníctva. Je na škodu veci, že domáce hodnotenie výsledkov nie je adekvátne medzinárodnému. Zrejme sa niekedy držíme príslovia, že doma nie je nikto prorokom.

My, ktorí pracujeme v odvetví, sme si vedomí problémov vysokej nákladovosti. Treba však otvorene povedať, že tok informácií nie je vždy celkom objektívny. Teda aká je skutočná situácia v nákladovosti?

Dovoľte mi uviesť niekoľko porovnaní so zahraničím, i keď snáď trošku konfliktné. Mnohokrát sme upozorňovali, že údaje Prognostického ústavu Československej akadémie vied sú nepresné, ba dokonca nepravdivé. Napriek tomu však niektoré inštitúcie ich používajú a snažia sa dokazovať, že naša poľnohospodárska výroba je neefektívna. Údaj o 80-100 % vyšších nákladoch československej poľnohospodárskej výroby oproti Nemeckej spolkovej republike vychádza z celkom nereálneho ocenenia marky, ktorú hodnotia výškou 4,35 Kčs. Z toho vyplynulo, že náklady na výrobu i ceny poľnohospodárskych produktov sú v Nemeckej spolkovej republike omnoho nižšie. Skutočnosť je však taká, že oficiálny obchodný kurz je cca 8,- Kčs, čo je takmer o 84 % viac ako ocenenie Prognostickým ústavom, a v tom je tajomstvo dvojnásobných nákladov v Československej socialistickej republike.

V správe vlády sa uvádzajú vysoké dotácie na potraviny, čo je neodškriepiteľným faktom. Domnievam sa, že tieto však nezaviňuje len samotná poľnohospodárska prvovýroba. Veľký podiel na nej má naša sociálna politika, ktorá zabezpečuje už niekoľko desaťročí rovnaké ceny základných potravín, s výnimkou kvalitnejšieho mäsa, zemiakov a takzvaných inovovaných výrobkov.

Porovnanie cien napríklad s cenami krajín, združených v Európskom hospodárskom spoločenstve ukazuje, že i po zvýšení nákupných cien k 1. 1. tohto roku o 20 % je cenová úroveň v Československej socialistickej republike v podstate zhodná s krajinami EHS s tým, že ceny rastlinných výrobkov sú prevažne nižšie a ceny živočíšnych výrobkov o niečo vyššie.

Aká je teda situácia v intervenciách? Podľa informácií, ktoré máme k dispozícií, dotácie na potraviny v súčasnosti u nás sa pohybujú okolo 60 mld. Kčs. Často sa nesprávne tvrdí, že táto výška je spôsobená už spomínaným zvýšením nákupných cien. Treba si však uvedomiť skutočnosť, že zvýšenie cien bolo vyvolané rastom daní a odvodov v poľnohospodárstve, ktoré v roku 1989 sa zvyšujú osemnásobne a z toho vyplýva, že 60 % dotácií na potraviny je kryté daňmi a odvodmi z poľnohospodársko potravinárskeho komplexu, ktoré v tomto roku dosiahnu cca 35 mld. Kčs. Pre porovnanie dovoľte ešte raz uviesť, že v NSR dotácie na potraviny robia 35 % a v ďalších krajinách EHS približne 45 %. A podobne by som mohol uviesť ďalšie, hovoril o tom predo mnou poslanec Škoviera. To znamená, že sme zhruba porovnatelní s týmito vyspelými krajinami. Treba brať do úvahy, že agrárna politika všetkých vyspelých krajín má svoje zvláštnosti. Dôvody sú hospodárske, politické a sociálne. To v plnej miere platí aj pre Československo, kde cestou vyriešenia diferenciálnej renty udržujeme poľnohospodársku výrobu v pohraničí, v horských oblastiach, ktorá si vyžaduje vyššiu nákladovosť, ak však chceme zabezpečovať sebestačnosť, pri obmedzenej výmere pôdy, inej cesty niet.

Poľnohospodársko-potravinársky komplex ako prvé výrobné odvetvie začal uplatňovať prestavbu hospodárskeho mechanizmu. Pri jeho realizáci bol celý rad hlasov z poľnohospodárskych podnikov, vyjadrujúci obavy z novej ekonomickej sústavy, náročnosti, ústiacej až do tvrdenia, že výsledkom bude deštrukcia trhu potravín. Prejavovalo sa to i na rokovaniach orgánov ZDR. Trpezlivo sme vysvetľovali nutnosť tohto opatrenia, vedomí si skutočnosti, že i odvetvie poľnohospodárstva a výživy musí svojím podielom priespieť k riešeniu zložitej situácie v národnom hospodárstve, pritom sme ubezpečovali diskutujúcich o trvalej starostlivosti straníckych a vládnych orgánov, ktoré budú vývoj pozorovať a v prípade negatívnych dôsledkov sa príjmu závery, ktoré zaistia motiváciu podnikov k ich ďalšiemu dynamickému a efektívnemu rozvoju. V tomto slova zmysle, sme rokovali i s predsedom vlády súdruhom Adamcom.

Chcel by som Federálne zhromaždenie ubezpečiť, že poľnohospodári sú rozhodnutí riešiť problémy a doterajšie dobré výsledky vo výrobe a v realizáci prestavby to dokazujú. Dovoľujem si upozorniť vládu na dodržiavanie zákona č. 90/88 Zb. o poľnohospodárskom družstevníctve kde sa v § 78, odsek 3 hovorí: citujem "Návrhy obecne záväzných právnych predpisov, týkajúce sa základných otázok hospodárskej politiky družstiev, prerokúvajú príslušné orgány so Zväzom".Nie vždy je táto zásada dodržiavaná, ako napr. pri koncipovaní návrhu zvýšenia cien nafty. Prosím vládu, keď bude prerokúvať otázky hospodárskeho a sociálneho rozvoja družstiev a členov JRD, aby zvážila nutnosť kolektívneho posudzovania spoločenskej organizácie triedy družstevného. roľníctva.