Jaké důsledky má dlouhodobé nevyužití objektů ve vědomí dnešních mladých lidí? Těžko se léta vysvětlují při skládání účtů voličům objektivní potíže stavebních a jiných organizací.
Nebudu vás dále zatěžovat fakty svého obvodu, protože každý z vás může nyní na místě uvádět příklady podmínek v jakých připravuje školství ve vašem volebním obvodu mladé lidi na život a práci.
V dejvickém areálu fakult Českého vysokého učení technického sídlí v prostorově nevyhovujících podmínkách Vysoká škola chemicko-technologická. Naši studenti mají již několik let moderní ubytování v kolejích na Jižním Městě. Je společensky žádoucí, aby výstavba objektu školy, přesunutá z 8. do 9. pětiletky, byla dodržena s termínem zahájení v roce 1991. Tím pražské vysoké školství získá, obdobě jako plzeňská Vysoká škola strojní a elektrotechnická, nový ucelený komplex, tolik potřebný pro přípravu schopných, pro nové úkoly vzdělaných absolventů. Že je to požadavek oprávněný, prokazují vysoké školy svým přínosem pro praxi. O tom se přesvědčujeme nejen při poslaneckých průzkumech.
Soudružky a soudruzi, vážné problémy dnes již nejsou v počtu připravovaných pedagogických pracovníků, ale v přetrvávající feminizaci, vyjádřené podílem 73 % žen, a v úniku absolventů mimo svou profesi pedagoga. Jejich nezájem pramení nejen z vysoké náročnosti na výsledky práce, ale zejména z celkově nižší společenské prestiže učitelského povolání. Především z nedostatečné úrovně sociálního zabezpečení, zejména v neřešení bytových problémů a v průměru z nižšího ohodnocení, než činí průměr mezd v národním hospodářství. A přitom pedagogové se podílejí 36 % vysokoškolským vzděláním oproti asi 7 % celého národního hospodářství.
Přesto chybí i nadále ve známých lokalitách kvalifikovaní učitelé. Na místa určená pro graduované pedagogy přijímá školství nekvalifikované maturanty, a to bohužel i takové, kteří neměli sami uspokojivé studijní výsledky na středních školách, nebo se musí obracet na učitele v důchodovém věku. Jen v Praze nenastupuje jedna třetina absolventů, zvláště na základní školy, na jejich místech pracuje 7,5 % nekvalifikovaných pedagogů, z nichž si asi 40 % doplňuje vzdělání studiem na vysokých školách, a 5 % důchodců.
Soudružky a soudruzi, federální a obě národní vlády ve spolupráci s ministerstvy přijaly v březnu soubor mimořádně náročných opatření krátkodobé povahy s řešením úkolů do roku 1990 a dlouhodobé povahy do roku 1995. Bylo by účelné, aby nám první místopředseda vlády ČSSR soudruh Lúčan blíže vysvětlil, jak jsou tato opatření finančně zabezpečena. Víme, že jejich uskutečnění je podmíněno vytvořením příslušných ekonomických podmínek, jak o tom hovořil předseda vlády ČSSR soudruh Adamec. I proto by měla ministerstva odpovědně zvážit, zda neinvestiční výdaje na nákup výpočetní techniky 8 bitových počítačů řady PMD a obdobné techniky nejsou spíše hazardováním s finančními prostředky. To neznamená nevybavovat školy kvalitní technikou naší výroby.
Z praxe mohu uvést příklad: Na škole, kde pracuji, jsme obdrželi z centrální dodávky n. p. Komenium osm počítačů PMD s příslušenstvím pro rozšíření činnosti stanice mladých techniků. Z 24 komponentů po zapojení bylo 10 vadných. Rok trvalo, než jsem mohla se svými spolupracovníky učebnu uvést do provozu.
Je opravdu velmi těžké vychovávat děti k odpovědné práci, když samy vidí, že nedbalostí jsou promarněny hodnoty. Vždyť každý dostal za práci zaplaceno. Oprávněně se ptají, jak je dodržována zásada socialistického odměňování za výsledky práce.
Zároveň si musíme uvědomit, že pro většinu dnešních mladých lidí není tato technika v domácnosti nedostupnou. Praxe již dnes postrádá předstih školy, který by ve vybavování nejmodernější technikou měl být minimálně pět let. Vždyť šetření na vědeckotechnickém rozvoji, na přípravě mladých lidí se zákonitě projeví během několika let v poklesu kvalifikace pracovníků, absolventů středních a vysokých škol.
Diskuse naší veřejnosti ke školství ve sdělovacích prostředcích v podstatě skončila. Přitom by měl být - a nejen podle mé zkušenosti - dále rozvíjen dialog teoretiků a praktiků. Čeká nás totiž to hlavní - realizace v konkrétních podmínkách, s konkrétními lidmi. Nemá význam vypočítávat pouze nedostatky, o kterých všichni víme. Jsou potřeba noví lidé, po všech stránkách připraveni, kteří budou stačit na nové úkoly, kteří dokáží v rámci vědeckých koncepcí rozpracovat osvědčené náměty z praxe.
V nedávné době byl například posuzován návrh nového modelu řízení základního a středního školství v podmínkách společenské přestavby. Podařilo se integrovat výsledky práce řešitelského týmu a různých vědeckovýzkumných pracovišť, konfrontovat je s poznatky a zkušenostmi vedoucích pracovníků školské praxe. Rozhodnutí Ústřední rady ČSVTS k dopracování tohoto návrhu do konkrétní podoby považuji za účelné. Protože rostoucí význam školství pro další ekonomický a sociální rozvoj naší společnosti vyžaduje vytvoření modelu jednotného, pevného a koncepčního řízení garantovaného centrem, které zajistí každému občanovi našeho státu standardní úroveň vzdělání a výchovy. Obracím se na prvního místopředsedu vlády se žádostí, aby v souladu se závěry 13. zasedání ÚV KSČ usiloval o realizaci nového modelu řízení již v průběhu této pětiletky.
O jednání federální a národních vlád byla zveřejněna pouze stručná informace. Domnívám se, že naše veřejnost bude průběžně informována o přijatých vládních opatřeních ke zkvalitnění výchovně vzdělávací soustavy, o tom, jaké úkoly z vládního usnesení plynou pro resorty, jaké pro národní výbory, pro ostatní orgány státní správy, podniky a občany. Osud naší výchovně vzdělávací soustavy není nikomu lhostejný. Myslím si, že kdo byl ochoten ke konstruktivní diskusi, bude také schopen pomáhat školství i nadále, protože pochopil to základní, pochopil význam vzdělávání sebe sama a tudíž celé společnosti.
Školství bylo a je věcí všech čestných občanů, rodiny, celé společnosti. Protože jednotlivá opatření vlády jsou konkrétní, adresná a termínovaná, tím spíše je potřeba je popularizovat, řádně vysvětlovat a následovně, v souladu s programovým prohlášením vlády, vyhodnocovat plnění úkolů s osobní odpovědností.
Kladem pro celou naši společnost je, že došlo k posunu ve vědomí vládních orgánů, že výdaje na školství nelze formálně odměřovat, chápat je jako nejnutnější minimum. Nové je, že začínáme vidět školství jako přední zdroj a faktor růstu materiálního a duchovního bohatství celé společnosti. Ovšem k reálnému naplňování tohoto vědomí plnohodnotným obsahem máme ještě daleko.
Soudružky poslankyně, soudruzi poslanci, závěry 13. zasedání ÚV KSČ oprávněně kladou vysoké nároky na obsah a organizaci výchovně vzdělávací činnosti. Domnívám se proto, že každý poctivý občan naší vlasti ne slovy, ale konkrétními výsledky své práce, přispěje k dalšímu rozvoji socialismu. Vybudovat socialismus neznamená jenom růst ekonomické základny - ta je nezbytnou podmínkou. Zároveň s ní musí růst i lidé - rozumem i srdcem.
Práce s mladými lidmi je náročná, ale krásná. Bez trvalého optimismu, bez hrdosti na své povolání a lásky k němu si ji vůbec nelze představit. My, kteří ve školství pracujeme - a já mám za sebou 25 let a ještě 10 let mě čeká - potřebujeme klid pro systematickou práci, pořádek, podporu společnosti a dobré řízení, aby se naše školství dostalo zpět na přední místo ve světě.
Předložený státní závěrečný
účet československé federace za rok
1988 otevřeně hodnotí dosaženou úroveň
hospodaření, je dokladem trvalého úsilí
vedení státu a Komunistické strany Československa
urychleně zlepšit, co brzdí postup přestavby
a demokratizace společnosti a změnit některé
nepříznivé vývojové tendence.
Doporučuji jej poslancům ke schválení.
Děkuji za pozornost.
Předsedající místopředseda
FS Z. Žalman: Děkuji poslankyni Návratové.
Slovo má poslanec Lumír Sakmar a připraví
se poslanec Stanislav Toms.
Poslanec SL L. Sakmar: Vážený soudruhu generální tajemníku, vážený soudruhu předsedo Federálního shromáždění, vážené soudružky a soudruzi poslanci, vážení hosté, správně se orientovat a vyznat ve všem, co mění náš život, pochopit a fandit novému a nezradit to, čemu nás učili naši tátové, není zrovna snadné. Jedno však vím tak jistě, jako milióny našich občanů - urychlit hospodářský a sociální rozvoj, dosáhnout výrazného vzestupu životní úrovně, uspokojit zájmy a potřeby pracujících vyžaduje kromě jiného nejen zvýšení účinnosti všech funkcí státu, ale též poctivou práci na každém pracovišti, odpovědný přístup k plnění úkolů a život socialistické společnosti bez rušivých jevů.
Jedním z nich - a velmi nebezpečným - je hospodářská trestná činnost, která představuje podstatnou část kriminality. Její škodlivé důsledky se promítají jak v materiální sféře, tak i v oblasti lidských hodnot, zejména v morálce.
Patřím ke generaci, která obětavou prací budovala trvalé a pevné základy naší společnosti; nežilo se vždy lehce, bylo po válce, chybělo to i ono doma i v zaměstnání, nechyběla však chuť k práci, dobrovolná pracovní iniciativa, odpovědnost za plnění úkolů. Hodně se změnilo k lepšímu, ale i starostí je překvapivě více, ve společnosti, v hospodářství i s trestnou činností. Abychom se pohnuli znovu dopředu, zbavili se přetěžkého břemene problémů, nedostatků a chyb, pustili jsme se do komplexní přestavby, urychlení ekonomických a politických reforem. Program a postup přestavby vytyčila a konkretizovala jednotlivá zasedání ústředního výboru naší strany. Srozumitelně pro ty pracující, kteří moc netleskají, nespekulují, ale poctivě dělají. Cíle dosáhneme, když vytvoříme atmosféru vysoké náročnosti pro splnění úkolů, když dokážeme zmobilizovat dostupné zdroje, lépe využijeme ohromného potenciálu společenského vlastnictví a tolik připomínané intenzifikace ekonomiky. Nesmíme zapomínat na těsnější spojení osobních zájmů s potřebami společnosti, na rozvoj demokracie. Zkušenosti potvrzují, že musíme důrazně trvat na jednotě práv a povinností, včetně pořádku, kázně a dodržování zákonů. V této souvislosti bylo i v programovém prohlášení vlády ČSSR v listopadu 1988 jejím předsedou soudruhem Ladislavem Adamcem zdůrazněno: všestranně podpoříme úsilí orgánů činných v trestním řízení, bezpečnosti, prokuratury a soudů, o bdělou a důslednou ochranu našeho zřízení, socialistického i osobního majetku, zákonnosti a veřejného pořádku, práv a svobod občanů.
Ochrana socialistické ekonomiky patří k základním úkolům které realizuje stát. Musí být chápána a podporována jako celospolečenský životní zájem, který je v souladu s potřebami a tužbami jednotlivých členů společnosti. Hospodářská kriminalita, různé havárie, škody a ztráty, které v našem národním hospodářství vznikají, snižují do značné míry celkové výsledky hospodaření a - jak jste dnes slyšeli - není zatím důvodu k velké radosti. Já myslím, že není třeba dalších slov. S tím souhlasí kdekdo. Nakonec reakce lidí, kteří vzrušeně a kriticky odsuzují každý nešvar, to potvrzuje.
Jinak je to s osobním aktivním bojem proti kriminalitě. Převládá názor, že je pouze záležitostí orgánů chránících práva a zákony. Je to zřejmě hodně zjednodušený pohled.
Orgány činné v trestním řízení a trestní právo mají opravdu svou nezastupitelnou roli v tomto boji. Jsou součástí důležitou ale ne jedinou, v celém komplexu opatření, směřujících k odstranění příčin a podmínek zločinnosti.
My ostatní nemůžeme být přece hluší, slepí a němí a už vůbec ne shovívaví k těm, kteří žijí na náš účet. Nebylo mi veselo, když jsem se seznámil v materiálu generální prokuratury ČSSR s tím, kolik je amorálnosti, bezohlednosti, pohrdání zákony této země lidmi, kteří se zde narodili, kolik přetvářky a lstivosti je ve zrůdném jednání pachatelů destrukce ekonomiky. Není snadná odpověď na otázku, kde se vzalo tolik chamtivosti, neskrývané zištnosti, maloburžoazních představ a touhy po snadném či okázalém životním stylu. Z čeho vyrostla konzumní morálka, nekázeň odpovědných pracovníků, nerespektování zákonů a celospolečenských zájmů? Proč kradou a obohacují se ti, které jsme poslali do škol, umožnili jim vzdělání a zařadili je na odpovědné funkce? Nejsme tak bohatí, nekopeme zlato, ale uhlí, a proto nesmíme lhostejně přihlížet k tomu, jak hospodářská kriminalita požírá doslova jako kobylky výsledky tvořivé práce lidí.
Nemohu se smířit s tím, aby jedni pracovali do úmoru a druzí kradli jako straky.
Do vědomí veřejnosti se stále výrazněji prosazuje přesvědčení o nezbytnosti nekompromisního vystupování proti negativním jevům v hospodářském a společenském životě. Podstatně k tomu přispěla zásadní opatření stranických a státních orgánů. Připomínám soubor opatření vlády Československé socialistické republiky k předcházení neoprávněnému obohacování a zajištění účinnějšího postihu majetku a majetkového prospěchu, získaného z nepoctivých zdrojů a navazující dopis předsednictva ÚV KSČ k prohloubení účinnosti boje proti porušování zásad socialistické zákonnosti, morálky a disciplíny. Oba dokumenty mají trvalou platnost. Vraťme se k nim. Jsme jim hodně dlužni. Bude méně starostí, už proto, že neodhalené trestné činnosti je pořád mnoho. Odhalená a projednaná trestná činnost je jen špičkou ledovce vyčnívající nad hladinu, pod níž se skrývá početné množství dalších problémů, rafinovaně ukrývaných a jako zhoubná nemoc škodících.
Čas mi nedovoluje vyjmenovat všechny okolnosti umožňující oslabování ekonomiky. Rozhodně k tomu přispívají potíže v hospodářství, nedostatky v zabezpečování potřeb obyvatelstva, nerovnováha nabídky a poptávky, i sliby, které se sice dobře poslouchají, ale méně často s e plní. Dovoluje to nekázeň vedoucích pracovníků, nízká úroveň řídící a kontrolní činnosti, nedbalé přístupy revizních orgánů. Jsou slabá místa v ochraně objektů a skladovacích prostor. Umožňují to nepořádky v technické evidenci materiálu a zásob. Nepřijatelný a trestuhodný je vztah k majetku v socialistickém vlastnictví. O dvojí morálce raději pomlčím. Když k tomu přidáme zlo alkoholismu, negativní dopad výchovy na mladou generaci v rozvrácených rodinách, zesílenou ale u nás zřejmě podceňovanou "západní propagandu" hlásající kult spotřeby, násilí a měšťáckého způsobu života, pak snadněji pochopíme, proč kriminality neubývá. Jak tedy zabránit, čím působit proti rozkrádání, bezpracným ziskům, narušování hospodářské soustavy, nerespektování státní a finanční disciplíny, útokům na socialistický majetek? Jak zabránit činům obecně nebezpečným, jako jsou požáry, výbuchy, průmyslové havárie? Jak čelit spekulaci, úplatkářství, trestným činům veřejných činitelů, které tolik pobuřují veřejné mínění?
Prevenci kriminality nelze rozvíjet bez plné pozornosti stavu socialistické morálky, bez pořádku ve výrobě. Musíme se zasadit i ve Federálním shromáždění o větší aktivizaci příslušných kompetentních orgánů, aby důsledně plnily své poslání. Kulturní fronta, sdělovací prostředky si musí ještě více uvědomit svou odpovědnost při ovlivňování myšlení, chování a jednání lidí.
Větší úlohu, efektivnější než dosud, by měla sehrát rodina, škola, pracoviště a organizace Národní fronty i trestní zákonodárství, které řadou svých ustanovení plní i nesmírně důležitou preventivní i výchovnou funkci. Prostě všude třeba skončit s nedůsledností, neodpovědností, shovívavostí vůči různým nedostatkům a hlavně s malou náročností. Bez velkého mluvení, ráznými kroky.
Potírejme vulgární, urážející tvrzení, že "kdo nekrade, šidí sebe", "stát je bohatý a stejně plýtvá". Jsou to přece názory záměrně pomlouvající společenskou realitu.
Odpovědí i lékem neduhů společnosti by mělo být další zvyšování blahobytu lidu, zlepšení podmínek práce a života, významný pokrok ve zdravotnictví, vzdělání, kultuře, zkrátka zlepšení všeho, co napomáhá formování charakteru člověka.
Soudružky, soudruzi, vyhýbal jsem se naše starosti a trestnou činnost dramatizovat. Neuváděl jsem čísla, příklady ani jména. Ztráty jsou neuvěřitelně vysoké a hlavně do budoucna neúnosné.
Tvorba národního důchodu je věcí
všech pracujících, ale jeho užití
nemůže být přece záležitostí
těch, kteří parazitují na životě
socialistické společnosti.
Předsedající místopředseda
FS Z. Žalman: Děkuji poslanci Sakmarovi. Slovo
má poslanec Stanislav Toms.
Poslanec SL S. Toms: Vážený soudruhu generální tajemníku, vážený soudruhu předsedo, vážené soudružky poslankyně a soudruzi poslanci, ekonomický rozvoj je sice založen na objektivních souvislostech, k nimž patří například technika, výzkum nebo dostatek surovin, ale lidský faktor a vztahy mezi lidmi - i v mezinárodní oblasti sehrávají nezastupitelnou roli.
Chtěl bych se proto ve svém diskusním vystoupení zmínit o jednom z úkolů, který máme před sebou v současné době, tj. o našem postupu při naplňování závěrečného dokumentu vídeňské následné schůzky. Na základě usnesení vlády Československé socialistické republiky z 9. února letošního roku byl vypracován soubor celkem 68 konkrétních opatření, který přijala 22. dubna federální vláda a poté 5. května i předsednictvo ústředního výboru Komunistické strany Československa. Tato opatření jsou rovnoměrně rozložena do všech hlavních oblastí, tj. do politických principů, vojenskobezpečnostních otázek, ekonomické spolupráce, ochrany životního prostředí a otázek humanitárního charakteru.
Při zpracování celého obsáhlého materiálu bylo rovněž sledováno - jak ostatně ukládá Závěrečný akt konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě - hledisko vyváženosti mezi opatřeními, která budou realizována uvnitř našeho státu a opatření navenek, která by měla umožnit naše aktivnější působení vůči zahraničí. Přitom nemůže jít o nějakou jednorázovou akci, ale postupný proces, který má být dokončen do příští následné schůzky v Helsinkách v roce 1992.
Ze zkušenosti mnohaleté práce v zahraničních výborech obou sněmoven Federálního shromáždění, v jejichž zastoupení zde dnes vystupuji, mohu říci, že velmi živé a také velmi rozporuplné ve vztahu Československa se zahraničím, ale i v našem domácím prostředí, jsou zejména otázky humanitárního charakteru, problematika lidských práv, způsob jejich interpretace a názory na jejich dodržování nebo porušování.
Měl jsem v letošním roce, a to nejen já, ale i další členové zahraničních výborů, možnost ověřit si tuto skutečnost při setkáních s poslanci různých zemí Západu. Bylo to například v dubnu při meziparlamentní konferenci o cestovním ruchu v holandském Haagu a v květnu při návštěvě delegace našich výborů, vedené poslancem Miroslavem Štěpánem, ve Velké Británii a v Irsku. Na domácí půdě pak během Kolokvia o evropském domě, pořádaném Československým výborem pro bezpečnost a spolupráci v Evropě a při návštěvě poslanců Evropského parlamentu, jeho frakce Evropské strany lidové.
Celkem bez problémů jsme docházeli ke společným názorům ve vojensko-bezpečnostních otázkách, shodli jsme se na tom, že ekonomická spolupráce by měla být stále širší a užitečnější, v politických věcech byli všichni pro posílení míru a při projednávání problematiky životního prostředí se nakonec hledaly možnosti takové bilaterální a mezinárodní spolupráce, která by pomáhala všem, bez ohledu na hranice států.
Kde docházelo k rozdílnosti názorů, upozorňuji, že - až na nepatrné výjimky - bez pokusů o konfrontaci, to byla oblast humanitární, problematika lidských práv - tedy body 11 až 24 dohodnutého a přijatého závěrečného dokumentu z Vídně. Hlavní rozpory, když se přestalo hovořit o osobách nebo organizacích, se však týkaly rozdílného pohledu na lidská práva. My trváme na tom, že práva a svobody člověka jsou komplexní kategorií, že je nutné je prosazovat vcelku, protože takový přístup je založen v univerzálních dokumentech o lidských právech. Naši západní partneři jsou však vždy ochotni - a mají k tomu připraveny i materiály nadměrně zdůrazňovat práva politická nebo občanská, ale jsou velmi neradi, když se zavede řeč na práva ekonomická nebo sociální. Dokonce se tváří překvapeně, že něco podobného také existuje. Vědí totiž, že právě zde mají své slabiny a že by mohlo dojít k pro ně velmi nepříjemné konfrontaci, kdybychom chtěli přejít pouze na tento způsob dialogu.
My máme hlavní zájem na tom, abychom nacházeli společná východiska a společné cesty, a proto se snažíme i ožehavé fáze podobných jednání řešit klidně a bez emocí. Nemohu se však ubránit dojmu, že stále ještě většinou zaujímáme obranné pozice, že větší ofenzívnost a aktivita by byla prospěšnější. Přitom naši partneři při jednáních využívají každé skulinky, každé maličkosti.
My nechceme jít na podobný způsob jednání
a někdy k tomu ani nemáme dostatek informací
a faktů. Při posledním zasedání
našich zahraničních výborů jsem
měl zpravodajskou zprávu ke kontrolní zprávě
prvního náměstka ministra zahraničních
věcí soudruha Pavla Sadovského a tehdy jsem
uvedl, že i nám, poslancům, chybí právě
v této oblasti dostatek informací a faktů,
jimiž bychom mohli našim partnerům při
setkáních buď lépe vysvětlovat
a oponovat nebo - a to by mělo být v ideově
politické práci i naším heslem: daleko
více aktivněji a ofenzívněji vystupovat.
Ne s úmyslem konfrontace, ale pro získání
respektu s uplatněním pravdivosti a přesvědčivosti
v našich argumentech a postojích.