Federální shromáždění ČSSR, 1986 – 1990 Společné schůze SL a SN

Ve svém diskusním vystoupení bych se chtěl však zabývat především evropskými otázkami. Není to proto, že bych si neuvědomoval vážnost ostatních světových problémů. Domnívám se však, že právě Evropa představuje složitý a propojený komplex zájmů států s rozdílným společenským řízením, států, které hledají už 14 let od závěrů helsinské konference cestu ke společné bezpečnosti, míru a spolupráci.

Důležitost řešení evropských problémů na pozadí problémů světových je umocněna i tím, že právě na našem kontinentě došlo k nejvyšší koncentraci vojenské síly, že právě zde je třeba respektovat více než kde jinde realitu jaderné epochy a samozřejmě i priority světa míru a spolupráce. Vždyť právě humanismus, vlastní socialismu, postavil otázku míru v míře hodnot na příčku nejpřednější.

Srovnáme-li vývoj v Evropě v uplynulých letech, domnívám se, že můžeme říci, že 14 let od podepsání Závěrečného aktu v Helsinkách přineslo pro Evropu mnoho pozitivního. Žádný z nás by si asi před 14 lety ani v nejbujnější fantazii nedovedl představit, že představitelé obou vojenských seskupení budou kontrolovat svá vojenská cvičení i demontáž jaderných raket. Stejně tak tomu je i v řadě jiných oblastí. Je to doklad toho, že situace v Evropě se postupně mění. Velkou zásluhu na tom nepochybně má tvůrčí a stupňující se aktivita Sovětského svazu a dalších států Varšavské smlouvy. S humanismem vlastním svému socialistickému zřízení právě tyto státy nabídly Evropanům skutečně mírové řešení, nové vztahy, jak to koneckonců dokládá i obranná doktrína zemí Varšavské smlouvy, vyhlášená více než před rokem v Berlíně.

Nesporným dokladem možného postupu vpřed v hledání cest míru a spolupráce je v poslední době i úspěšné završení vídeňské následné schůzky signatářů konference o evropské bezpečnosti a spolupráci. Shoda, k níž došlo, představuje přijatelný kompromis a otevírá cestu k řadě dalších iniciativ. Ty by měly posunout otázky bezpečnosti a spolupráce v Evropě ve všech oblastech dále kupředu. Jde o nadějný proces a socialistické země k této shodě přispěly aktivním a tvůrčím přístupem. Týká se to i československé zahraniční politiky. Praktický význam tu má, jak už bylo řečeno, i návrh generálního tajemníka ústředního výboru KSČ soudruha Jakeše na vytvoření pásma důvěry, dobrých sousedských vztahů a spolupráce na linii dotyku právě dvou největších vojenských seskupení. Realizace tohoto návrhu by mohla být začátkem řešení právě otázek konvenčního odzbrojení, odstranění útočných zbraní v této oblasti. Jde však i o komplexní řešení dalších problémů ekonomických, ekologických i humanitárních.

Závěry vídeňské následné schůzky byly přijaty i v naší veřejnosti s podporou, a to i přesto, že můžeme mít výhrady k tomu, že opomíjí námi navrhovanou širší spolupráci ekonomickou a vyhnuly se i jiným našim návrhům. Přesto všechno jej považujeme za konstruktivní dokument, který v nadcházejících letech umožní při dobré vůli všech stran vyřešit nejeden ožehavý problém současnosti. Proto naše veřejnost rovněž uvítala rozhodnutí naší vlády, že učiní vše pro realizaci tohoto dokumentu.

Před krátkou dobou již zahájila svou práci fóra, k nimž vytvořila podmínky právě shoda na vídeňské následné schůzce. Jde jednak o fórum všech 35 států, hledající nová opatření k posílení důvěry, jednak o fórum 23 států zemí Varšavské smlouvy a NATO, jež jedná o snížení konvenčního odzbrojení v Evropě. Země Varšavské smlouvy už v průběhu vídeňské následné schůzky oznámily dalekosáhlá opatření v oblasti konvenčního odzbrojení. V úvodu jednání přednesl Sovětský svaz další návrhy představující komplexní odzbrojující program. Na obou stranách byla zveřejněna čísla, která sice ukazují určitou asymetrii, ale nikoliv asymetrii jen jednoho seskupení, nýbrž asymetrii v různých druzích zbraní obou seskupení. Očekávali jsme proto, že i země NATO alespoň symbolicky ukáži svoji dobrou vůli - přijít do Vídně na tato setkání s určitými vstřícnými kroky ze své strany. Nestalo se tak. Naopak, se znepokojením jsme zaznamenali ty projevy, které ve Vídni zazněly na setkáních ministrů zahraničních věcí, které dokládají, že některé země NATO se znovu vracejí spíše k nekonečné diskusi o počtech nebo vyzývají země Varšavské smlouvy k dalším jednostranným krokům, aniž navrhují hledání společných cest k dosažení konvenční výzbroje na co nejmenší úrovni. Znepokojivé je i úsilí o modernizaci jaderných zbraní, a to i přes návrh SSSR snížit počet svých raket krátkého doletu a nemodernizovat je. Je zřejmé, že právě tyto kruhy v některých zemích NATO nepochopily novou filozofii spolupráce v Evropě, která je založena na obranné dostatečnosti, nikoliv však na jaderné odvetě, kterou NATO stále ještě vyznává. Chceme doufat, že v průběhu konference zvítězí realistický přístup. Věřím, že naše delegace k takovému konstruktivnímu vývoji ve Vídni ze všech svých sil přispěje.

Otázka míru, spolupráce a odzbrojení dávno však není jen otázkou diplomatických jednání. Právě zásluhou socialistických zemí staly se tyto otázky skutečným duchovním majetkem nejširších vrstev. Z toho vyvěrá i jejich každodenní úsilí ve všech evropských zemích podpořit cestu k odzbrojení, cestu k mírové spolupráci. Je to cíl dnes velice rozrůzněného mírového hnutí, které však přes různé ideologické přístupy i mnoho kontraverzních otázek, přece jen spojuje síly tam, kde se bojuje proti jaderným zbraním, proti zbraním chemickým, za konvenční odzbrojení.

Právě socialismus ukázal novou dimensi všelidského ideálu míru. Při jeho prosazování se přirozeně nezříkáme obhajoby hodnot svého socialistického přesvědčení. Náš společný boj za všelidský ideál míru umožňuje i těm silám, které vycházejí z jiných světonázorových pozic, ale bojují za mír jako my, lépe pochopit, proč právě my o uskutečnění tohoto odvěkého ideálu lidstva usilujeme. Mohu to dokumentovat i na zkušenostech Československého výboru pro evropskou bezpečnost a spolupráci, který už řadu let udržuje styky s řadou velice různorodých politických hnutí v evropských zemích a v dialogu s nimi hledá i společné přístupy k řadě otázek evropské bezpečnosti a spolupráce.

Cesta k dorozumění vede i přes vzájemné kontakty lidí. V těchto souvislostech bych chtěl uvést i zkušenosti z Československé společnosti pro mezinárodní styky, jejímž prostřednictvím nacházejí k sobě cestu nejenom hodnoty kultury evropských zemí, ale i lepší znalosti o skutečném životě. Je to výsledek nejen oficiálních delegací, ale živého styku desetitisíců našich občanů, kteří se v rámci naší Společnosti navštěvují, rozvíjejí družby partnerských měst a prakticky zjišťují, že právě z jejich přátelských vztahů může vycházet lepší porozumění i hledání styčných bodů vzájemné spolupráce. Což například družební dohody mezi Jihočeským, Jihomoravským a Západoslovenským krajem a příslušnými zemskými vládami v Rakousku nejsou právě předobrazem dobrého sousedství? Nezastupitelnou úlohu mají v tomto směru přirozeně i styky parlamentů, a to oficiální, i ty uskutečňované na půdě Meziparlamentní unie. Známe jejich hodnotu, která mnohde otevírá dveře ke spolupráci i na jiných úrovních.

Závěrem možno říci, že vedle zahraniční politiky, kterou v zájmu naší země uskutečňuje naše diplomatická služba, se tedy rozvíjí, jak řekl soudruh ministr, i jakási lidová diplomacie. Diplomacie politických stran a společenských organizací Národní fronty i společností, které byly vytvořeny k pěstování přátelských a mírových vztahů. I na nich bude nyní záležet, aby pozitivní výsledky, jichž bylo dosaženo, nebyly promarněny, ale byly plně využity k upevnění bezpečnosti a důvěry, k prohlubování všestranného rovnoprávného dialogu mezi státy při důsledném dodržování principů Závěrečného aktu.

Předseda FS A. Indra: Děkuji místopředsedovi Federálního shromáždění Bohuslavu Kučerovi. Soudružky a soudruzi, odpolední jednání bude řídit místopředseda Federálního shromáždění a předseda Sněmovny národů soudruh Ján Janík.

Jako první v pokračující rozpravě vystoupí poslanec Stanislav Tichavský.

V jednání budeme pokračovat ve 13.20 hodin.

(Jednání přerušeno v 11.50 hodin.)

(Jednání opět zahájeno ve 13.20 hodin.)

Předsedající předseda SN J. Janík: Vážené súdružky, vážení súdruhovia poslanci, pokračujeme v rozprave k správe ministra zahraničných vecí ČSSR.

Slovo má poslanec Stanislav Tichavský, pripraví sa minister národnej obrany ČSSR Milán Václavík.

Poslanec SL S. Tichavský: Vážený soudruhu předsedo Federálního shromáždění, vážené soudružky, vážení soudruzi poslanci, posuzují-li se otázky zahraniční politiky a československých vnějších vztahů, je třeba vycházet jak z nově se formujících vnitrostátních mechanismů hospodářského a politického života, tak ze zásadních změn, které probíhají ve světě.

Chtěl bych zdůraznit, že úsilí o přestavbu a zdokonalování socialistické ekonomické integrace zemí RVHP se nezrodilo naráz a už vůbec ne jako nějaká módní kampaň. Souvisí se stavem a pozicí jednotlivých členských států RVHP, s jejich vzájemnou spoluprací a zapojením do mezinárodní dělby práce. Souvisí také s dřívějšími pokusy o změny či reformy ve vnitrostátních i mezinárodních měřítcích.

Další pokrok a rozvoj na národohospodářské i podnikové úrovni vyžaduje v Československu nové a účinnější formy mezinárodního spojování sil a prostředků. Hospodářská efektivnost totiž může být dosahována pouze v rámci funkčního propojování se světem. Kritéria mezinárodní soutěže a spolupráce nelze podceňovat. To platí nejen pro nás, ale i pro celé společenství RVHP.

Samozřejmě, tyto komplexní otázky vyžadují pečlivé a kvalifikované propracování v centru i v podnicích a také náležité osvětlování v tisku a v dalších hromadných sdělovacích prostředcích. Nesmíme otálet, ale ani předbíhat událostem nebo je jednostranně interpretovat. A v tom jsou nemalá rizika a složitosti.

Z hlediska změn v RVHP se základní přístupy projednávají v orgánech s daleko větší otevřeností, kritičností a náročností. Je to o to důležitější, že v minulosti se v této oblasti vyzvedávaly pouze úspěchy.

V současném období navrhovaná opatření na podporu spolupráce v rámci RVHP a vůči ostatnímu světu začínají konkretizovat principy nového mechanismu socialistické ekonomické integrace. Nicméně řada problémů setrvává v nástrojích, metodách a formách mezinárodní spolupráce. Svědčí o tom nejen potíže při realizaci Komplexního programu vědeckotechnického pokroku členských států RVHP do r. 2000, ale i pokles vzájemného zahraničního obchodu.

Je třeba říci, že RVHP dnes neplní svou integrující funkci. Neplatí např. zásada jednat v prvé řadě s orgány RVHP a pak bilaterálně, tedy tak, jak v podstatě pracuje systém EHS.

To s sebou nese řadu negativních důsledků pro využívání přímých vztahů mezi podniky členských států, a to i přes řadu opatření přijatých na podporu jejich rozvoje (včetně těch, která mají formu zákonů schválených ve Federálním shromáždění ČSSR). Zde je nezbytná výraznější a systematická práce ministerstva zahraničních věcí.

Mnoho práce je tedy před námi. V centru se dopracovávají opatření k zabezpečení vzájemně výhodných a platebně rovnovážných vztahů se státy RVHP, zvažují se možnosti použití kursových nástrojů a cel při dovozu a vývozu, připravují se změny v pojetí mezinárodních smluvních nástrojů k jejich zefektivnění a zjednodušení. Formují se československé návrhy na reálnost přístupu zainteresovaných členských zemí RVHP k záměru na postupné vytváření podmínek pro vzájemný pohyb zboží, služeb a jiných výrobních činitelů. Jde o mimořádně závažné otázky pro budoucnost jednotlivých členských států RVHP i pro celé společenství. Tady nelze věci idealizovat ani podceňovat, či přeceňovat naše síly a možnosti. Zde se musí strategicky propojovat rozhodnutí centra s pravomocí a odpovědností podniků. Tady se musí respektovat nejen vztahy v rámci RVHP, ale také vztahy vůči ostatnímu světu a závazky, které pro jednotlivé členské státy RVHP vyplývají z členství v mezinárodních organizacích a z mezinárodních dohod, kterými jsou vázány.

Je třeba vzít velmi rychle na vědomí, že se výrazně mění situace ve vztazích s naším největším odběratelem, Sovětským svazem, ale i dalšími členskými státy RVHP. Mění se názory na obsah výměny zboží mezi námi a Sovětským svazem, když za dodávky surovin se požaduje především spotřební zboží, obráběcí stroje, případně výrobky potravinářského průmyslu. Zvyšuje se podíl dovozu strojních zařízení, který je opět orientován do určitých oblastí. K nejasnostem nastávajících vztahů přispívají i časté změny a úpravy v nástrojích zahraničního obchodu u ostatních zemí.

Rovněž s náběhem podniků v Sovětském svazu na samofinancování s určitou možností vlastních zahraničně obchodních styků vznikají nové momenty a končí v podstatě bilancování řady výrobků a nastává jejich prodej, což zatím nebylo. Při navazování přímých vztahů, kooperačních vazeb, jde nejen o specifikaci technickou, ale je nutné také znát platební schopnost partnera. To jsou nové situace, které musíme řešit. Proto ani my v Tatře nečekáme. Ukazuje se za nezbytné posílit a rozšířit síť technicko-ekonomických zástupců v Sovětském svazu a v Číně, včetně jejich rozmístění. Současně urychlujeme modernizaci T2 815, zaměřenou na zvýšení technické úrovně, zejména z hledisek dalšího snížení spotřeby a zabezpečení připravovaných ekologických norem. Reagujeme rychleji na speciální požadavky našich největších zákazníků. Kde musíme docílit rychlého obratu, je však zabezpečení náhradními díly, zejména cizích výrobců, a programově řešit oblast servisu. Totéž platí pro ostatní země RVHP. V této souvislosti však podotýkám, že musí dojít i ke změně přístupu některých pracovníků centrálních orgánů. Věci se totiž musí posuzovat fakticky z perspektivních hledisek a ne, jak se to někdy stává, například z momentální platební situace.

Soudružky a soudruzi, v současném období roste význam celoevropské spolupráce. Zlepšení vztahů Východ-Západ, podepsání deklarace o navázání oficiálních vztahů mezi RVHP a EHS a rozpracování těchto otázek na mnohostranném základě se pozitivně projevuje i ve vztazích mezi ČSSR a hospodářským společenstvím. Dohoda o obchodu průmyslovými výrobky je významným dokumentem, kterým se v podstatě normalizují vztahy mezi ČSSR a EHS a který vytváří prostor pro vzájemný obchod na nediskriminačních zásadách. Nelze však věci idealizovat. Dosud je brzděn rozvoj výměny technologií a vědeckotechnických poznatků, zůstávají zachovány i takzvané netarifní zábrany, tj. omezení kontingentů zboží, protidumpingové procedury, rozdíly ve standardech apod. Objevují se otázky a rozdíly ve financování vývozu i dovozu a podmínek poskytování úvěru.

K plnému využití možností hospodářské spolupráce s EHS bude třeba postupně měnit především strukturu naší výroby a exportu, zejména s ohledem na technické normy a další předpisy. Již dnes nám jejich normy způsobují řadu těžkostí a s nástupem opatření k vytvoření jednotného trhu v roce 1992 se náročnost ještě zvýší.

To vše si vynucuje, aby ve vztazích s EHS se postupovalo koncepčně a koordinovaně. Nezastupitelnou roli zde musí sehrát nové pojetí práce federálního ministerstva zahraničního obchodu a jeho zahraniční sítě s nově vytvořeným obchodním zastupitelstvím v Bruselu. Ovšem ani sebelepší koordinační činnost zahraničního obchodu nemůže nahradit práci ostatních zainteresovaných orgánů a organizací ve výrobní, vědeckovýzkumné a terciální sféře.

Podniková sféra musí svoje postavení uplatňovat s ohledem na nové tendence u nás, v obou integračních seskupeních a v jejich vzájemné spolupráci. Udržet a rozvinout pozice na trzích EHS je prioritním úkolem v relaci československých vztahů s vyspělými kapitalistickými státy. Současně však bude nutné vytvářet předpoklady pro realizaci dovozu z EHS. K tomu nás dohoda o obchodu průmyslovými výrobky zavazuje.

Stručně řečeno: na vládní, resortní a podnikové úrovni nás čekají náročné úkoly v celé šíři vnějších ekonomických vztahů a vůči všem státům, jejich seskupením či regionům.

Zvlášť náročně a komplexně je třeba rozvíjet vztahy s rozvojovými zeměmi. Jsou totiž tradičním a důležitým odběratelem československých strojírenských výrobků a investičních celků a zároveň dodavatelem řady produktů, surovin a polotovarů. Přitom některé z nich mají složitou hospodářskou situaci, což svým způsobem ovlivňuje spolupráci s námi.

Finančně devizová situace většiny rozvojových zemí však nemůže vést ke zjednodušování. Musí se hledat a nacházet nové formy a cesty k diferencovanému posuzování. Nevím proč například zástupci obchodní banky jsou pouze z Zürichu a proč nemáme zástupce i v zemích s našimi největšími aktivy, kde by tito mohli věci operativně řešit.

V současné době centrum i podniky musí preferovat hlediska návratnosti a rentability. Plánovací, finanční a kontrolní orgány nemohou, jak se někdy stává, redukovat problémy pouze na rozpory výroba - zahraniční obchod nebo zahraniční obchod - zahraniční politika. To by bylo nesprávné, ale nejen nesprávné, nýbrž i politicky i ekonomicky škodlivé. Nově musí českoslovenští bankovní a pojišťovací sféra přistupovat k diferenciaci jednotlivých oblastí. I tato sféra v daleko větší míře musí nést rizika ze spolupráce se zahraničím; zatím je jejich podnikatelský podíl minimální, omezují se na konzultačně poradenské služby. Je třeba počítat i s tím, že procesy změn probíhající v jednotlivých socialistických zemích či ve světové ekonomice, se neobejdou bez rozdílnosti názorů či těžkostí při jejich realizaci. Jde o to, aby výměna zkušeností z výstavby socialismu a srovnání s jinými mezinárodními integračními seskupeními sloužily tvůrčímu a konstruktivnímu pojetí mezinárodní spolupráce, k hospodářskému a sociálnímu rozvoji všech účastníků.

Československá zahraniční politika ve všech svých oblastech, uplatňováním principu rovnosti a vzájemné výhodnosti a těsnou součinností se SSSR a dalšími socialistickými státy, musí přispívat k naplňování procesu přestavby uvnitř ČSSR a v rámci RVHP i k naplňování myšlenek komplexního systému mezinárodní bezpečnosti a spolupráce v Evropě a ve světě.

Soudružky a soudruzi, chci ještě využít svého vystoupení k jedné poznámce. Zítra nám bude předložen materiál o zákonném opatření předsednictva Federálního shromáždění k ochraně veřejného pořádku. Chci k tomu říci svůj názor: jsem pro dialog a sám z vlastní činnosti vím, že při diskusích s mladými se člověk mnohokrát dívá z kolika hledisek se věci dají posuzovat. Ale každý dialog musí mít určitou morální nebo kulturní etiku a musí tam být zásadně pořádek, kázeň a řád. A proto doporučuji navržená opatření schválit.

Předsedající předseda Sněmovny národů J. Janík: Ďakujem poslancovi Tichavskému.

Súdružky poslankyne, súdruhovia poslanci, bol vám predložený návrh uznesenia k správe ministerstva zahraničných vecí. Prosím vás, aby ste do 14.30 hodín odovzdali prípadné svoje pripomienky.

Slovo má minister národnej obrany Milán Václavík, pripraví sa poslanec Jozef Puchmeltr.

Minister národnej obrany ČSSR Milán Václavík: Vážený súdruh generálny tajomník Ústredného výboru Komunistickej strany Československa, vážený súdruh predseda Federálneho zhromaždenia, súdružky a súdruhovia poslanci!

V období súčasného neobyčajne dynamického vývoja medzinárodných vzťahov, nové politické myslenie pozitívne ovplyvňuje aj riešenie zložitých problémov vojenskopolitickej situácie. Preukazuje svoju životnosť na viedenských rokovaniach o konvenčnom odzbrojení a opatreniach o posilnení dôvery a bezpečnosti v Európe. Vo vystúpeniach zúčastnených ministrov zahraničných vecí zaznel zhodný názor na potrebu likvidovať vojenské potenciály a štruktúry umožňujúce viesť rozsiahle útočné operácie a rozvíjať dôveru vo vojenskej oblasti na kvalitatívne vyššej úrovni. Veríme, že na pokračujúcich viedenských rozhovoroch sa tieto zámery podarí uskutočniť. Dôležité je, aby prevládal realistický zmysel zodpovednosti, presadzovaný krajinami nášho spoločenstva, to je dosiahnuť pozitívne výsledky bez nárokov získať prevahu a jednostranné výhody.

S uspokojením konštatujeme, že sa tiež v západnej Európe naliehavejšie pociťuje potreba prispievať k ozdraveniu situácie na kontinente. Popri verejnej mienke spochybňujúcej nebezpečenstvo z Východu pribúdajú hlasy tých realistických politikov, ktorí sa dožadujú nových prístupov v oblasti obrannej politiky a bezpečnosti. Proces vojenského uvoľňovania vítame, podporujeme a aktívne sa na ňom podieľame, pretože mierová stabilita v Európe je vecou záujmu, teda i našou, lebo znamená väčšiu bezpečnosť pre Československú socialistickú republiku.