Federální shromáždění ČSSR, 1986 – 1990 Společné schůze SL a SN

Omluveni poslanci

Sněmovny lidu:

Brabenec, Búřil, Čumpl, Džupina, Flídr, Flösslerová, Herman, Kokavcová, Kontríková, Kučera Zdeněk, Kuljovský, Lenárt, Loberšíner, Löbl, Stránská, Svěrčina, Šimek, Šípek, Škula, Šoltés, Tajovská, Vrábelová, Žákovič

Sněmovny národů zvolení v České socialistické republice:

Erban, Haičman, Hrabíková, Hyková, Jenerál, Křenek, Šutka, Trejbal, Vacek

Sněmovny národů zvolení ve Slovenské socialistické republice:

Ivaničová, Šalgovič

Předseda FS A. Indra: Vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci, vážení hosté, všechny vás srdečně vítám. Zahajuji 13. společnou schůzi Sněmovny lidu a Sněmovny národů V. volebního období Federálního shromáždění Československé socialistické republiky.

Jménem všech přítomných co nejupřímněji vítám generálního tajemníka ústředního výboru Komunistické strany Československa a předsedu ústředního výboru Národní fronty Československé socialistické republiky soudruha Miloše Jakeše. (Potlesk.) Vítám i další vedoucí představitele Komunistické strany Československa, funkcionáře orgánů Národní fronty, společenských organizací a politických stran. Vítám členy federální vlády vedené jejím předsedou soudruhem Ladislavem Adamcem. (Potlesk.) Jsme rádi, že naše pozvání přijali také představitelé pražského diplomatického sboru a upřímně je mezi námi vítám. (Potlesk.)

Jsem přesvědčen, soudružky a soudruzi, že budete souhlasit s tím, abychom z naší schůze poslali srdečné pozdravy soudruhu Gustávu Husákovi s přáním brzkého uzdravení. (Potlesk.)

Soudružky poslankyně a soudruzi poslanci, dopisem ze dne 28. února t. r. svolal prezident republiky Federální shromáždění k jarnímu zasedání dnem 1. března.

Předsednictva Sněmovny lidu a Sněmovny národů navrhla na svých schůzích dne 7. března konat společnou schůzi sněmoven s pořadem, který je uveden na pozvánkách.

Doporučuji program jednání rozšířit o další bod:

Návrh předsednictva ústředního výboru Národní fronty Československé socialistické republiky na volbu soudce Nejvyššího soudu Československé socialistické republiky.

Tento bod bychom projednali zítra v závěru naší společné schůze.

Jsou, soudružky a soudruzi, k návrhu programu včetně navrženého rozšíření nějaké připomínky? (Nikdo se nehlásil.) Nikdo se nehlásí.

V této chvíli je v zasedací síni přítomno 173 poslanci Sněmovny lidu a ve Sněmovně národů 58 poslanců zvolených v České socialistické republice a 71 poslanec zvolený ve Slovenské socialistické republice.

Nejdříve prosím o hlasování poslance Sněmovny lidu.

Kdo z nich souhlasí s návrhem svého předsednictva na konání společné schůze sněmoven s navrženým pořadem? (Hlasuje se.) Děkuji.

Je někdo proti? (Nikdo.) Nikdo.

Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.) Není tomu tak.

Sněmovna lidu schválila návrh jednomyslně.

Nyní prosím, aby se vyjádřili poslanci Sněmovny národů.

Kdo z nich souhlasí s návrhem svého předsednictva na konání společné schůze s navrženým programem? (Hlasuje se.) Děkuji.

Je někdo proti? (Nikdo.) Nikto.

Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.) Není tomu tak.

I Sněmovna národů schválila návrh jednomyslně.

Konstatuji, že obě sněmovny se usnesly podle článku 34 odst. 2 ústavního zákona o československé federaci na konání společné schůze a schválily její program.

(Poznámka redakce: usnesení SL č. 111, SN č. 120)

Prvním bodem našeho jednání je

Prosím soudruha Johanese, aby se ujal slova.

Ministr zahraničních věcí ČSSR J. Johanes: Vážený soudruhu generální tajemníku ústředního výboru Komunistické strany Československa, vážený soudruhu předsedo, vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci, předstupuji před vás - poslance nejvyššího zastupitelského sboru našeho lidu, abych podal zprávu o zásadních otázkách československé zahraniční politiky. Abych informoval, jak postupujeme při zajišťování příznivých vnějších podmínek pro úspěšný mírový rozvoj naší socialistické vlasti, jak přispíváme k realizaci komplexního programu přestavby a demokratizace. Tedy čeho jsme dosáhli a o co usilujeme.

Naše zahraniční politika důsledně vychází z linie XVII. sjezdu Komunistické strany Československa, rozvinuté následnými zasedáními jejího ústředního výboru. V Programovém prohlášení vlády ČSSR ze dne 8. listopadu loňského roku byl stanoven konkrétní postup pro plnění této linie v nynějším období. Osvědčenou a neměnnou výchozí základnu našeho působení na mezinárodním poli přitom nadále tvoří těsná vzájemná součinnost se Sovětským svazem a ostatními státy Varšavské smlouvy.

Začátkem letošního roku vláda schválila zásadní zaměření československé zahraniční politiky na období do XVIII. sjezdu KSČ. Vycházela přitom z kritického hodnocení dosavadních postupů a získaných zkušeností. Vzala v úvahu vývojové tendence ve světové, zejména evropské politice, v mezinárodních ekonomických vztazích, rostoucí význam a úlohu integračních seskupení. Celou svou zahraničně politickou aktivitou usilujeme o co nejširší zapojení Československa do progresívních trendů současnosti, do dialogu o všech otázkách, které se dotýkají našich zájmů.

Naši mezinárodní činnost uskutečňujeme v neobyčejně dynamické době. Mnohotvárné, doslova převratné procesy mění tvář světa. Stále výrazněji se v něm projevují pozitivní tendence. V řadě oblastí konstruktivní spolupráce nahrazuje konfrontaci. Ve vztazích mezi Východem a Západem se zvyšuje vzájemná důvěra, rozšiřuje se sovětsko-americký dialog. Začal proces reálného odzbrojení. Bylo dosaženo pokroku při hledání cest k urovnání některých regionálních konfliktů. Dochází k užší součinnosti států při řešení globálních problémů. Roste autorita Organizace spojených národů.

V mezinárodních vztazích se tak stále více prosazuje nové politické myšlení. Rozhodujícím dílem k tomu přispívá mírová politika Sovětského svazu a dalších socialistických zemí, čerpající nové podněty z procesů revoluční přestavby, otevřenosti a demokratizace. Životní nezbytnost uchovat a upevnit světový mír v podmínkách jaderně-kosmického věku vyžaduje novátorské pohledy a přístupy. Prudký rozmach vědeckotechnické revoluce a široká internacionalizace mezinárodního života si přímo vynucují hledat kvalitativně vyšší formy spolupráce mezi státy, při respektování svobody volby a primátu mezinárodního práva.

Mimořádně významné impulsy ke společnému řešení naléhavých otázek současnosti přinesl projev Michaila Gorbačova na 43. zasedání Valného shromáždění OSN. Jde doslova o intelektuální průlom v přístupech k problémům dneška. I my se hlásíme k filozofii bezpečnějšího a lidštějšího světa XXI. století. Plně ji podporujeme a pomáháme uvádět do života.

Aktivně se podílíme na mírové přestavbě mezinárodních vztahů, opírající se zejména o jejich demokratizaci, demilitarizaci a humanizaci. To znamená zapojení do mezinárodního dialogu všech států - velkých i malých - jakož i širokého spektra politických, mírových, zájmových a náboženských organizací, hnutí a sil. Posílení politických a mezinárodněprávních faktorů bezpečnosti na úkor vojenských. Prioritu všelidských hodnot ve prospěch všech národů a životních jistot každého jednotlivce.

Tato zásadní rekonstrukce mezinárodních vztahů plně odpovídá národním zájmům Československa.

Celkovou situaci ve světě hodnotíme realisticky. Příznivé procesy se ještě nestaly nezvratnými. Nadále přetrvávají negativní momenty v některých klíčových oblastech. Přes veškeré úsilí a nadějné signály se nepodařilo zastavit horečné zbrojení. Pokračují pokusy vnucovat své přesvědčení a názory druhým. Vzrůstá ekologické nebezpečí. Přežívají různé formy hospodářské diskriminace. Zahraniční zadluženost rozvojových zemí dosahuje astronomické výše.

Přes všechny složitosti a problémy se rozšiřuje prostor pro konstruktivní dialog. Rovněž Československo se na něm aktivně podílí. Opíráme se přitom o přednosti a vymoženosti naší socialistické společnosti, o nemalý politický, ekonomický a kulturní potenciál, demokratické a humanistické tradice naší země, o vše pozitivní, čeho jsme v minulosti dosáhli.

Svět dnes připomíná široce rozvětvený strom. Žádný stát nemůže žít izolovaně. Stal by se suchou větví, neboť ze společných duchovních hodnot, zkušeností, mezinárodní dělby práce čerpá mízu a sklízí plody. Současně přijímá svůj díl odpovědnosti. Vedle práv též povinnosti, které musí respektovat, má-li zůstat živou částí tohoto společenství. I v tom spočívá jedna ze zvláštností dnešní doby.

Soudružky a soudruzi, naše úsilí o přestavbu a demokratizaci můžeme úspěšně naplňovat pouze v podmínkách trvalého míru a bezpečnosti. Uvolnění ve vojenské oblasti proto pokládáme za jeden z nejdůležitějších úkolů naší zahraniční politiky. Pokrok v odzbrojení by nesporně znamenal ozdravení atmosféry ve světě, větší bezpečnost a důvěru. Vytvářel by příznivější předpoklady pro prohloubení všestranné mezinárodní spolupráce.

V uplynulém období jsme se spolu s našimi spojenci i všemi realistickými silami aktivně zasazovali o upevňování důvěry, o odzbrojení. Vycházíme přitom ze zajištění stejné bezpečnosti pro všechny. Z nutnosti postupně likvidovat zbraně hromadného ničení a podstatně snížit konvenční ozbrojené síly a výzbroj v Evropě. Z potřeby uvádět do života princip rozumné obranné dostatečnosti.

Československo je jedním z devíti států, které se přímo podílejí na naplňování historické sovětsko-americké smlouvy o likvidaci raket středního a kratšího doletu. Přijali jsme na našem území příslušná kontrolní opatření a zajistili všechny podmínky pro první americkou inspekci.

Důsledně uskutečňujeme rovněž závěry stockholmské konference o opatřeních k posílení důvěry a bezpečnosti a o odzbrojení v Evropě.

Za prioritu z hlediska celkové mezinárodní bezpečnosti pokládáme sjednání sovětsko-americké smlouvy o 50 % snížení strategických útočných zbraní. Zasazujeme se též o zastavení jaderných zkoušek a o úspěšné završení rozhovorů o úplném zákazu a likvidaci chemických zbraní v duchu závěrů letošní pařížské konference ministrů zahraničních věcí. Naším příspěvkem v tomto směru bylo provedení experimentu v Československu, dokazujícího možnost účinné kontroly nevýroby chemických zbraní v civilním sektoru.

Společně s ostatními státy Varšavské smlouvy usilujeme o to, aby bylo co nejdříve zahájeno zvláštní jednání o taktických jaderných zbraních. Československu nejsou a nemohou být lhostejné snahy o modernizaci a kompenzaci jaderného potenciálu rozmístěného na západ od našich hranic.

Naše země leží v srdci kontinentu, na hranicích dvou nejmocnějších vojensko-politických seskupení. Máme své trpké, krví zaplacené zkušenosti. Mnichovský diktát a poté fašistická okupace v březnu 1939 byly tragickými událostmi v našich novodobých dějinách. Předznamenaly světový válečný požár, který vzplanul před 50 lety. Dějiny nás také poučují o tom, že bezpečnost republiky nemohla zajistit ani připravená a dobře vyzbrojená armáda, jestliže k tomu nebyly vytvořeny odpovídající vnitřní a vnější politické podmínky.

To jsou důvody, proč vojensko-politickým otázkám věnujeme tak intenzívní pozornost. Odráží se to i v našem přístupu ke dvěma -významným jednacím fórům - o konvenčním odzbrojení a o opatřeních pro posílení důvěry a bezpečnosti v Evropě - zahájeným počátkem tohoto měsíce na úrovni ministrů zahraničních věcí.

Po lednových schůzkách ministrů zahraničních věcí v Paříži a ve Vídni poskytlo i toto setkání příležitost vyložit na širokém mezinárodním fóru přístupy i návrhy československé vlády k otázkám bezpečnosti, odzbrojení a mírové spolupráce, zejména pokud jde o Evropu.

Za rozhodující pokládáme politickou vůli a připravenost k dohodám. Děláme vše pro to, aby se neopakovala neplodná polemika o početních stavech vojsk a zbraní, ve které uvízly patnáctileté neúspěšné rozhovory o snížení ozbrojených sil a konvenční výzbroje ve střední Evropě. Našim zájmům by odpovídala opatření především na středoevropském úseku linie dotyku Varšavské smlouvy a NATO. V tomto směru bude také delegace ve Vídni působit.

Významným podnětem pro tato jednání byla rozhodnutí o jednostranném snížení ozbrojených sil, výzbroje a vojenských rozpočtů, přijatá socialistickými zeměmi, včetně Československa. Patří k nim i odsun části sovětských vojsk, dočasně umístěných na našem území. Tyto dalekosáhlé kroky jsou výrazem jednoznačně obranné doktríny Varšavské smlouvy. Jsme přesvědčeni, že podobný konstruktivní přístup i ze strany států NATO by se pozitivně promítl do vídeňských jednání.

Snížením počtu osob, výzbroje a organizačními změnami v Československé lidové armádě sledujeme i pomoc národnímu hospodářství, zejména ve stavebnictví a dopravě. Plánujeme rovněž postupné omezování, případně i zastavení výroby v některých vojenských závodech a její převedení na civilní program. Jsme toho názoru, že problematika přechodu od vojenské výroby k civilní by se měla stát předmětem mnohostranného mezinárodního dialogu.

Naše aktivita na úseku odzbrojení pochopitelně neznamená, že snižujeme pozornost věnovanou obranyschopnosti země. Spolehlivé zajištění bezpečnosti a obrany státu nadále zůstává jedním z našich prvořadých úkolů.

Soudružky a soudruzi, jedním z hlavních směrů naší aktivity v mezinárodní oblasti je evropská politika. Jde nám především o další všestranné rozvíjení helsinského procesu. Od samého počátku jsme jeho spolutvůrci. Chceme, aby se prohluboval v plné jeho šíři v zájmu budování společného evropského domu. Aby přinášel prospěch ve všech jeho oblastech: rozvojem politického dialogu, pokračováním procesu reálného odzbrojení, úzkou součinností při ochraně životního prostředí, využíváním ekonomického a vědeckotechnického potenciálu, výměnou kulturních hodnot a zajišťováním lidských práv v celém jejich komplexu.

Významným mezníkem v tomto úsilí je vídeňská následná schůzka, která i naším přispěním posunula proces KEBS výrazně vpřed. Závěrečný dokument z Vídně, který jsme odsouhlasili spolu s dalšími 34 zúčastněnými státy, se zapíše do historie jako kapitola, otevírající nové stránky vývoje našeho kontinentu. Jak zdůraznilo předsednictvo ústředního výboru KSČ, tento dokument vytváří předpoklady pro kvalitativně vyšší úroveň celoevropského úsilí o rozvoj politické, hospodářské a humanitární spolupráce.

Vídeňská schůzka uvolnila především cestu k zahájení již zmíněných bezprecedentních jednání o konvenčním odzbrojení a o opatřeních k posílení důvěry a bezpečnosti v Evropě. Pozvedla na novou úroveň problematiku humanitární spolupráce. Přinesla silné podněty pro součinnost evropských států v oblasti ochrany životního prostředí. Přijetím bohatého programu 11 následných akcí vytvořila předpoklady pro dynamické pokračování helsinského procesu ve všech oblastech.

Závěry vídeňské schůzky vytvářejí nové možnosti i pro rozšíření spolupráce v oblasti ekonomiky, vědy a techniky. Otevřeně říkáme, že jsme tak jako řada jiných států chtěli právě na tomto úseku dosáhnout více. Budeme aktivně usilovat o realizaci těch částí dokumentu, v nichž se státy zavázaly vytvářet příznivé podmínky pro obchod a průmyslovou spolupráci, pro přímé kontakty mezi podnikateli, usilovat o snižování nebo postupné odstraňování překážek bránících obchodu, o výměnu vědeckotechnických poznatků a moderních technologií.

Stále většího významu ve vztazích mezi státy nabývá problematika lidských práv, kontaktů mezi lidmi, výměna kulturních a duchovních hodnot, jakož i informací. Závěrečný dokument obsahuje celou řadu ustanovení, jakým směrem orientovat spolupráci v této oblasti.

Dokument klade důraz na uplatňování lidských práv v celé jejich šíři, tedy práv politických, občanských, ekonomických, sociálních a kulturních. Zavazuje účastnické země, aby věnovaly zvláštní pozornost i problémům zaměstnanosti, bydlení, sociálního zabezpečení, zdravotní péče, vzdělání a kultury. Z toho musí vycházet všechny státy KEBS.

Pozvednutí spolupráce v oblasti lidských práv na skutečně vyšší úroveň vyžaduje, aby mezistátní vztahy nebyly zatěžovány ideologickou konfrontací, aby se skoncovalo s vnucováním svých názorů a představ jiným. Jak jsme zdůraznili již ve Vídni, o těchto otázkách je třeba vést seriózní a nezaujatý dialog. Upustit od nepodložených obviňování z neplnění přijatých závazků, stejně tak jako od pokusů ovlivňovat náš vnitřní vývoj zvenčí. Takové snahy odmítáme, protože odporují principům helsinského Závěrečného aktu, jakož i závěrům vídeňské následné schůzky. Otázky spojené s plněním vídeňského dokumentu musejí být posuzovány odpovědně, v souladu s jeho ustanoveními.

Československo začalo vídeňský dokument důsledně plnit. Byl u nás vydán v masovém nákladu. Příslušné resorty a instituce jej důkladně posoudily a předložily vládě návrhy a doporučení na další postup při jeho realizaci. Týká se to i postupného uvádění právních předpisů do souladu s jeho ustanoveními, tam kde je to třeba. Budeme se pochopitelně zabývat i tím, jak je dokument plněn v ostatních účastnických státech. Závazky, vyplývající z helsinského procesu, platí stejně na Východě jako na Západě. Toto si musí uvědomit i naši západní partneři.