Tuto zásadu, bohužel, v mnoha případech hrubě a dlouhodobě porušujeme. Stačí to, jak ukazují rostoucí příklady, např. spotřebních družstev nebo Agrokombinátu Slušovice, aby byla takto v praxi překonána problematika schopných a neschopných. Při respektování principů socialistické ekonomiky mizí také přítěž protekce, nejen problematika schopných a neschopných. Současně dostává tak celá socialistická ekonomika dostatečně instruktivní experimenty.
Výkonnost našeho systému v základně i nadstavbě, je ovšem třeba posílit také důsledně prováděnou zásadou osobní pravomoci a zodpovědnosti, při přípravě mládeže na kvalifikovanou, disciplinovanou a vynalézavou účast na pracovním procesu a jeho zdokonalování. Ani v této souvislosti nemusíme běhat jen za cizími vzory. Je třeba do hloubky studovat, jak to bylo doporučováno z nejvyšších politických míst, Komenského, který objevil veliký význam přípravy člověka na život v systému škol, dále Krupskou z hlediska socialistického humanismu, a nebojme se říci i zlínskou školu, z hlediska produktivnosti práce občanů. Nestyďme se za to, že v našich revolučních řadách po celá desetiletí zaujímali významná postavení ti, kterým se kdysi říkávalo "baťovci". Oni si totiž uchovali smysl pro tvrdou, disciplinovanou práci, zaměřenou ve prospěch všeho pracujícího lidu.
V našem Švejkovi máme velmi vážnou filozofii. Vezměme si jeho výrok "to chce klid". Je to výrok velmi rozporný. Já, soudružky a soudruzi, nejsem klidný, když pracující, nevinní, padajíce do propasti, se hádají mezi sebou podle zásad demokracie těch, kteří do propastí a pastí investují. Nejsem klidný, když po tolika katastrofách lidského rodu opakujeme staré chyby, pod vlivem nádherných hesel. Připomeňme si Mnichov, který spojil všechny zdravé, pokrokové síly, nakonec však příliš pozdě. Jde o to, do budoucna zabránit katastrofám a nejen o nich povídat, poněvadž o budoucí všelidské katastrofě by nikdo už nepovídal, ani by neinkasoval zisky.
Jako pražský poslanec jsem se dověděl z Voice of America, že na legální manifestaci velice rozporných sil v naší milované Praze bylo možné vidět a slyšet velmi zajímavá, pozměněná slavná hesla Velké francouzské revoluce. Jsou to hesla, jimž je těžko oponovat, hesla jako květiny na louce a vliv těchto květin na velké zápasy pracujících o právo na život a práci, což jedno jest. Pro ty, kteří tam nebyli a neposlouchali jejich bezdrátovou pravdu kandidátů světovlády, sděluji ona hesla: pravda, láska, svoboda. Podobně připomeňme: Odložme všechny brýle, černobílé i růžové, události našeho věku, velké i malé, které však umožňují vidět i slepým a zaslepeným skutečnou povahu našeho věku: rozhovor Hitlera s lordem Simonem a Edenem v roce 1935 - "Pánové, umožněte mně se vyzbrojit, tak zachráním nejen Reich, ale možná i celou Evropu". Lidice, Vietnam, Hirošima, předtím Mnichov. Znovu a znovu síly, které stály už předtím u vzniku nebo u kořenů strašných ničivých válek.
Byl jsem v Norimberku a sledoval jsem tam jednání mezinárodního soudu. Otřesné, že tam neseděl ani jeden z hlavních viníků strašných nelidských masakrů.
Soudružky a soudruzi, jak si všichni uvědomujeme, vstoupili jsme do století světovosti, jehož vývoj je určován souběžným a nezastavitelným revolučním procesem vědeckotechnickým a sociálně politickým. Katalyzátory, urychlovači v tomto procesu byly obě světové války a řada osvoboditelských revolucí.
Měl jsem příležitost před dvěma týdny v Německé spolkové republice, na "Evropské akademii", přednášet o vztahu naší země k Evropě, v minulosti a budoucnosti. Měl jsem příležitost tam vysvětlovat Němcům, že oni byli nakonec skutečnými vítězi obou válek, a Francouzům, že byli vlastně poraženi. Obě skupiny vlastenců mi dali s údivem za pravdu. Ale mezi vítěze těchto převratných událostí, za strašných obětí, lze počítat stamiliónové masy těch, kteří se stali lidmi, díky tomu, že použili jednoho z největších práv vykořisťovaných a utlačovaných - práva na revoluci.
Z hlediska teorie i moudrosti bychom měli doporučit sobě a všem bratrům v boji, abychom už - bez koketování s nějakými hesly světové revoluce - řekli jasně, že revoluce stamiliónových mas Východu, včetně naší země, po splnění velikých, nejhumánnějších úkolů XX. věku, skončila svým nejvlastnějším humánním posláním, a to velice úspěšně, až na stále ještě otevřenou otázku spásy lidstva.
Ve všech událostech, které předurčily vývoj našeho života a jeho perspektivní naděje, je nepřáteli neporažená Říjnová revoluce, dále porážka největšího barbarství hrozícího lidské kultuře, a konečně opět avantgardně za největších obětí a v nejtěžších podmínkách boj, ne už jen za kulturu lidstva, ale za lidstvo samotné.
Se studem, pokud jsme si ho uchovali, mysleme denně na ty, kteří trpěli a trpí, umírali a umírají. Byli ostouzeni a jsou ostouzeni pro svůj opravdový boj za mír, který sami nemají, proti bídě a nedostatku všeho druhu, kterého se při neustálém boji proti jeho příčinám nemohli zbavit.
Hemží se to po světě i u nás všelijakými proroky, karateli, kazateli, vůdci a svůdci. Pořádají protektorátní svačiny v luxusních hotelích - obávám se, že občas dokonce na účet státu. Těchto lidí je pořád dostatek. Pokud jde o mezinárodní hotely, budeme budovat další s mezinárodním kapitálem. To je zcela v pořádku. Ale moudré by bylo investovat - a stačí na to mít prostředky současně tak, aby voda netekla tam, kde nemá, a tekla tam, kde má. To je například situace lidí, Pražanů, v řadě míst našeho hlavního města. Tito lidé všední reality se obtížně získávají pro socialistické ideály a dělá se jim špatně, když čtou hesla o pravdě, lásce, bratrství atd. Přitom ani slovo o práci, která tvoří a odjakživa tvořila základ lidské existence a v socialismu, zbaveném různých zátěží, perspektivy lidskosti a lidské důstojnosti.
Připadám si jako v Alenčině říši divů - síla největšího bohatství a moci kandidátů světovlády investuje do stávek a barikád; síla útlaku v dějinách, bez nejmenší sebekritiky, rozdává po celém světě hesla o svobodě náboženství a svědomí. Nejen Hus, ale také Alois Jirásek se musejí obracet v hrobě. Náš lid, který po věky táhl jako kůň za cizí, táhl do dřiny i do válek. Měl by si dát pozor na to, co z člověka dělá koně - klapky na očích a chomout na šíji, i když pozlacený. Ora et labora, to vždy bylo heslem otrokářů pro otroky. Nemáme nic proti modlitbám, pokud nenahrazují občanskou aktivitu, natož proti práci - ta je matkou pokroku. Ovšem jen ta práce, která slouží pokroku. Například po Mnichovu všechno bohatství naší země, výsledky práce jejího lidu, všechny prostředky obrany před nepřítelem, se staly silou v rukou našeho největšího nepřítele, proti našemu životu, proti kultuře lidstva.
Na všechna taková hesla - láska, svoboda, jednota, demokracie - musí životní zájem a moudrost těch, kteří svou práci tvoří a udržují život, dávat odpověď: cui bono - komu ku prospěchu?
Soudružky a soudruzi, naše chyby, nedostatky i nepravosti, porušování velkých principů marxismu-leninismu s jeho materialistickou dialektikou a zkušeností, to všechno je objektivně, nechtěně spojencem nepřátel socialismu a hrozbou pro životní zájmy lidí. To všechno znevažuje dějinnou úlohu a úspěchy československého lidu v podmínkách socialismu. To snižuje autoritu revoluční strany, která má ze všech politických sil daleko největší zásluhu na československém jaru 1945, na vítězství národní a socialistické revoluce našich národů, lidu této země.
Glasnosť a perestrojka, to je heslo všech myslících, moudrých a pokrokových lidí na celém světě. Ale je škoda, že tato slova zůstávají jen v hlavním jazyku slavné země. Bylo by je třeba přeložit do všech jazyků světa, ale dbát o to, aby se stala vodítkem každodenní činnosti, úsilí, práce a myšlení dole i nahoře.
Musíme mít strach - po všech zkušenostech z minulosti před mlčením v politice a před záměrně rozpoutanými vášněmi. Obojí je nebezpečné pro opravdový lidský pokrok. Toto je třeba mít stále na mysli, počínat si energicky, moudře, a vidět, že budujeme v nesmírně složitých poměrech, s chybami a nedostatky minulosti i s velkými problémy, které stojí před námi.
Já bych skončil, abych nemusel být přerušen,
a další část na dvou stránkách
bych odevzdal písemně. (Poznámka redakce:
Uveřejněno v bulletinu pro poslance FS.)
Předsedající místopředseda FS J. Šimúth: Ďakujem poslancovi Erbanovi.
Hlási sa ešte niekto z poslancov do diskusie? (Nehlásí.) Nikto. Vyhlasujem diskusiu za skončenú.
O záverečné slovo požiadal minister
financií Československej socialistickej republiky
súdruh Jan Stejskal. Prosím, aby sa ujal slova.
Ministr financí ČSSR J. Stejskal: Vážený soudruhu generální tajemníku, vážený soudruhu místopředsedo Federálního shromáždění, vážené soudružky a soudruzi poslanci. především mi dovolte, abych vám jménem vlády ČSSR poděkoval jak za podporu, kterou jste vyjádřili předloženému návrhu zákona o státním rozpočtu československé federace na rok 1989, tak za otevřená slova a zejména náměty na zlepšení práce. Shodujeme se všichni v tom, že v roce 1989 nás čeká řešení celé řady mimořádně závažných úkolů, které svým dosahem se týkají jak závěrečných let této pětiletky, ale i období po roce 1990. V podstatě jde o souběh řešení věcných problémů ekonomiky a rozpracování a konkretizace nového hospodářského mechanismu do života tak, aby v plném rozsahu mohl působit od začátku roku 1990.
Rozprava k návrhu zákona obsáhla v podstatě všechny hlavní otázky hospodářského života, které se promítají ve finančním hospodařeni státu. Ve zpravodajských zprávách soudruhů poslanců Csémiho a Hůly a ve vystoupení soudruha poslance Vomastka a dalších poslanců byla značná pozornost věnována problematice finanční, rozpočtové a měnové rovnováhy a postupu jejího upevnění. Je to skutečně jeden ze základních principů, kterými jsme se řídili při pracech na návrhu státního rozpočtu. Chci znovu zdůraznit, že za východisko řešení této otázky považujeme především důsledné zabezpečení úkolů v růstu efektivnosti a hospodárnosti. To proto, že zde je klíč k řešení mnoha našich problémů. Napětí, které existuje ve finančních vztazích, je tedy nezbytné překonat především aktivními metodami, nikoli pouze jednostranným krácením výdajů. Současně se neobejdeme bez důsledného prosazování principů hospodárného vynakládání hmotných a finančních zdrojů ve všech organizacích. K těmto otázkám nechceme přistupovat paušálně a provádět všeobecnou restrikci výdajů. Při omezenosti zdrojů je nutno přednostně zabezpečovat celospolečenské priority. Z hlediska rozpočtových výdajů se jimi v posledních letech stále více stává sociální politika. Proto byly v rozpočtu na rok 1989 přednostně zabezpečeny prostředky na opatření v sociálním zabezpečení a proto také počítáme s poměrně značnou dynamikou růstu výdajů na zdravotnictví.
Ve vystoupeních řady poslanců v rozpravě byly nastoleny i koncepční otázky týkající se jak soustavy řízení, zejména důsledků přepočtu velkoobchodních a nákupních cen, tak i věcných problémů národního hospodářství. Vláda se těmito otázkami v návaznosti na své programové prohlášení intenzívně zabývá a bude je postupně, avšak bez zbytečných odkladů řešit.
Dovolte mi reagovat na některé konkrétní otázky, které byly na mne vzneseny v průběhu rozpravy.
Zpravodaj soudruh poslanec Csémi navrhl upřesnění § 1 odst. 2 bod A. II. písm. i) vládního návrhu zákona o státním rozpočtu, který vám byl předložen. Chci tento návrh plně podpořit.
Současně vznesl otázku, jakým způsobem chce vláda řešit problémy zdravotnictví a jak k této otázce přistupuje i federální ministerstvo financí. Považujeme výdaje na zdravotnictví za společenskou prioritu a tomu odpovídá i náš přístup k řešení problémů celého dalšího rozvoje zdravotnictví. Údaje, které jsem uváděl v rozpočtu na rok 1989 svědčí o tom, že růst výdajů na zdravotnictví je rychlejší než růst v ostatních položkách rozpočtových výdajů na společenskou spotřebu.
Rozsah 32,6 mld. Kčs, což je více o 2,5 mld. Kčs než v letošním roce a růst 8,2 % vyjadřuje tuto tendenci.
Jsme si však vědomi toho, že jen těmito čísly a procenty zřejmě nelze vyjádřit vzrůstající potřeby československého zdravotnictví do budoucna. Vyjadřuje to spíše rozsah prostředků, které jsme s ohledem na plánovaný růst národního důchodu a jeho rozdělování mohli vyčlenit v návrhu rozpočtu na rok 1989. Přednostně přitom počítáme s tím, že porostou výdaje na léky a speciální zdravotnický materiál, i na zlepšení materiálně technické základny zdravotnických zařízení.
Chci vás v té to souvislosti informovat o tom, že vláda ČSSR počítá ve svém plánu práce v dubnu 1989 s posouzením zásadního dokumentu o dlouhodobé koncepci péče o zdraví lidu a v té souvislosti i s posouzením rozvoje zdravotnictví. V letech 1989 a 1990 se tedy bude počítat s tím, že v ročních plánech se soustředí prostředky zejména na zabezpečení nejnaléhavějších potřeb zdravotnictví v Československu. Přitom budou připraveny návrhy na postupné řešení hlavních problémů péče o zdraví a rozvoj zdravotnictví včetně farmaceutické výroby. Tyto další úkoly budou promítnuty, jak už jsem uváděl, v posledním roce 8. pětiletky a současně bude projednána a schválena koncepce rozvoje zdravotnictví v 9. a 10. pětiletce.
Dále bych chtěl reagovat na připomínku, která nebyla sice formulována jako otázka, ale pokládám za účelné k ní zaujmout stanovisko. V podstatě vyjadřovala nespokojenost s tím, že při projednávání návrhu zákona o zemědělské dani nebylo využito připomínek, které byly uplatněny ve výborech pro zemědělství a výživu. Tyto připomínky, i když jich byla celá řada, se především týkaly dobrovolných příspěvků zemědělských podniků na financování některých opatření společenské spotřeby, konkrétně např. příspěvků na předškolní zařízení, příspěvků národních výborů na akce "Z" a některých dalších výdajů. V tomto směru jsme zaujali stanovisko už ve výborech pro zemědělství a výživu. Rovněž tak jsme zaujímali k témuž problému stanovisko ve výborech pro plán a rozpočet.
Chci v této souvislosti uvést, že jsme neodmítli z pozice ministerstva tyto připomínky a jejich řešení. Jde však o to, že opatření týkající se financování podnikové společenské spotřeby a otázky, které s ním souvisejí, musí být podle našeho názoru řešeny v rámci celého národního hospodářství jednotně, a to v souvislosti s komplexní úpravou odvodů a daní, které, jak jsem informoval ve svém výkladu, bude předloženo Federálnímu shromáždění v příštím roce. Myslíme si, že to byl hlavní důvod, proč jsme věcně nemohli zaujmout konečné stanovisko k těmto návrhům.
Druhý důvod spočíval v tom, že otázky společenské spotřeby a způsobu jejich financování nejsou dosud jednoznačně vymezeny, pokud jde o způsob jejich financování. Mám tím na mysli vymezení, které z těchto nákladů budou hrazeny přímo z nákladů příslušných podniků a organizací, které náklady budou hrazeny ze zisku a které náklady budou dotovány nebo financovány ze státního rozpočtu. Záleží na charakteru těchto výdajů, především z toho hlediska, zda je správné zahrnovat je do nákladů na reprodukci pracovní síly přímo v podnicích a organizacích, anebo je financovat z celospolečenských zdrojů. Například otázka příspěvku na předškolní zařízení je jednou z nich.
Nechci tuto otázku dále rozebírat, chci jen poznamenat, že při posuzování těchto věcí z hlediska daní musíme vzít v úvahu, že každá daň má dvě stránky: je to pochopitelně otázka odčerpání určité části finančních prostředků podniků, ale je to současně významný příjem státního rozpočtu a tedy i státu. Chci uvést, že v případě realizace návrhu, aby se například odečítaly některé položky ze základu daně, to současně znamená, že plátce daně v okamžiku dobrovolného příspěvku současně rozhoduje o tom, že v případě, konkrétně daně z objemu mezd, nedostane státní rozpočet 50 % odvodu či daně ze zisku v rozsahu takto poskytnutého příspěvku. I tyto věci - nechci je pokládat za rozhodující - musíme vzít v úvahu při konečném posouzení této otázky.
Chci ubezpečit, že jsme ty věci nevzali z programu a budeme se k nim vracet v souvislosti s přípravou celkové komplexní úpravy daňového systému i financování společenské spotřeby.
Dále bych chtěl zaujmout stanovisko a odpovědět soudruhu poslanci Laštovičkovi a současně i reagovat na vystoupení zpravodaje soudruha poslance Hůly týkající se zásob. Konkrétní otázka zněla, jaké se očekává překročení plánovaného stavu zásob koncem letošního roku a jaká konkrétní opatření a akce budou přijaty pro zabezpečení plánovaných úkolů v zásobách a v jejich využití v roce 1989. Jsme si vědomi, že stanovené úkoly, které se odrážejí i v návrhu rozpočtu, jsou velmi náročné.
Z dosavadních podkladů ministerstva financí i Státní banky československé se ukazuje, že koncem roku nebude splněn úkol uložený vládou v zásobách zhruba o 20 mld. Kčs, o které bude plánovaný stav zásob překročen. Toto překročení se soustřeďuje, jak už tady bylo i ve zprávách uvedeno, především v průmyslu a stavebnictví, a to zejména u podniků federálního ministerstva hutnictví, strojírenství a elektrotechniky. Chci upozornit, že nejde jenom o celkový objem zásob, že jde i o jejich strukturu, a proto také za způsob řešení nepovažujeme pouze globální ovlivňování zásob, ale vycházíme z předpokladu, že problematiku zásob je třeba řešit podle konkrétních příčin, jednotlivých druhů a sortimentů u jednotlivých podniků.
Na tom jsou také založena dvě základní opatření pro rok 1989. První z nich bylo uloženo vládním usnesením ze září letošního roku a spočívá v tom, že u vybraných podniků odvětví, o kterých jsem hovořil, má být provedena prověrka využitelnosti zásob. Na základě toho má být určeno, které zásoby lze využít urychleně v roce 1989, které nelze využít a bude nutno je využít mimo rámec příslušných podniků. Jde také o to, provést příslušná opatření na základě těchto vytříděných zásob k tomu, aby byl regulován nákup a aby byly regulovány v tomto směru i příslušné stavy zásob ve vnitropodnikovém řízení. To je jeden směr opatření. Toto vytřídění má být vyhodnoceno do 31. 12. letošního roku.
Druhé opatření se dotýká toho, co jsem rovněž uváděl ve svém výkladu - že u celé řady podniků mají být vypracovány konsolidační programy k řešení jejich složité finanční situace, především z toho hlediska, že základní příčinou jsou právě nadměrné zásoby. Mají být stanovena konkrétní opatření v jednotlivých podnicích, na která by byla vázána opatření k úvěrování, financování a hmotné zainteresovanosti.
Soudruh poslanec Laštovička se správně zmiňoval o tom, že dosavadními metodami řízení, dosavadním direktivním rozpisem, i když diferencovaným z centra, zřejmě nevystačíme do budoucna. I my jsme si toho vědomi, a proto bude kladen hlavní důraz na nástroje ekonomického řízení spočívající v tom, že se v budoucnu nebudou stanovovat úkoly v konkrétním dodržení limitu nebo stavu zásob, ale bude se vycházet ze záměrů jednotlivých podniků a na základě zhodnocení, zda tyto zásoby je nebo není možné úvěrovat. Podnik bude povinen krýt si tyto zásoby podle principu samofinancování především z vlastních zdrojů se všemi důsledky pro podnikovou hmotnou zainteresovanost včetně fondu odměn. Myslíme si, i přesto, že tento úkol je velmi náročný, tato opatření mohou přispět k zlepšení vývoje v této oblasti.
Soudruh poslanec Vomastek položil otázku, týkající se snižování dotací ze státního rozpočtu, poskytovaných podnikům, zejména v souvislosti s důsledky cenové přestavby. Má plnou pravdu v tom, že po přepočtu státního plánu a státního rozpočtu na nové velkoobchodní a nákupní ceny, se nám ukáže v novém světle důchodová situace jednotlivých podniků a tedy odhalí i ty podniky a organizace, které se do budoucna buď dočasně nebo trvale neobejdou bez dotací, abychom k nim na základě toho potom zaujali konkrétní stanovisko.
Vláda má ve svém plánu práce zahrnut program snižování dotací a omezování slev a odvodů do státního rozpočtu. Obsahem tohoto programu bude především snižování dotací u těch výrobků a organizací, kde dosud kryjí nízkou efektivnost nebo nedostatečnou efektivnost a ztrátovost, která vyplývá především ze subjektivních nedostatků příslušných organizací ve výrobě.
Druhou důležitou zásadou bude dočasnost a povinnost příslušných organizací, které budou dočasně dotovány, vypracovat programy postupného přechodu na rentabilní výrobu.
Konečně třetím směrem tohoto programu jsou otázky zahraničního obchodu, kde dotační politika bude zaměřena tak, že rozsah dotací pro výrobky na export bude postupně v jednotlivých letech snižován a na druhé straně bude využito těchto prostředků k podpoře exportu u těch vybraných výrobků, na kterých bude mít společnost zájem.
Postupně chceme dosáhnout toho, aby dotační politika byla využívána ne pouze jako pasívní nástroj krytí nedostatků v hospodaření podniků, ale jako aktivní nástroj podpory těch efektivních směrů rozvoje národního hospodářství, které jsou účelné z celospolečenských hledisek a přesahují podniková kritéria.
Na program vlády bude zařazeno posouzení tohoto programu ve druhém pololetí příštího roku.
Dále poslanec Vomastek vznesl otázku, proč
jsem organizoval tiskovou konferenci k otázkám státního
rozpočtu před schůzí Federálního
shromáždění. Soudružky a soudruzi
poslanci, neměl jsem nikterak v úmyslu dotýkat
se práv nejvyššího zákonodárného
sboru. Záměrem bylo usnadnit novinářům
pochopení podmínek, za kterých byl rozpočet
sestavován a složitých podmínek, za
jakých bude realizován v roce 1989. Proto také
celá diskuse, můj stručný výklad
i dotazy žurnalistů se dotýkaly především
těchto otázek. Nebyl v žádném
případě posuzován návrh zákona
ani důvodová zpráva k zákonu.