Federální shromáždění ČSSR, 1986 – 1990 Společné schůze SL a SN

Předsedající místopředseda FS J. Šimúth: Ďakujem poslancovi Vomastekovi. Slovo má poslanec Jiří Nový, pripraví sa poslankyňa Věra Šuterová.

Poslanec SL J. Nový: Vážený soudruhu generální tajemníku, vážený soudruhu předsedo, vážené soudružky a soudruzi poslanci, jednou z nejdiskutovanějších otázek přestavby hospodářského mechanismu a celé naší společnosti je mzdová politika. Realizace změn, které se předpokládají uskutečnit ve mzdové oblasti, bezprostředně navazují na současné problémy v řízení mezd. Základní úkoly mzdové politiky, ze kterých se ve druhé polovině osmdesátých let vychází, byly promítnuty do záměrů 8. pětiletky. Ústředním cílem pro toto období bylo - prosadit a upevňovat princip zásluhovosti.

Systém tvorby mzdových prostředků byl upraven tak, aby mzdy byly těsněji spojovány s výsledky hospodaření a posilována pravomoc a odpovědnost výrobních hospodářských jednotek a podniků za hospodaření se mzdovými prostředky, a jejich využívání jako významného nástroje pro zabezpečování intenzifikace výroby.

Velký význam se v tomto období přikládal i zavedení programu zvýšení ekonomické účinnosti mzdové soustavy. Jeho podstata spočívala ve zkvalitnění základny technicko-hospodářských norem, včetně norem spotřeby práce, v posílení úlohy tarifních mezd a v rozvíjení pobídkových mzdových forem. V organizacích hlavních výrobních odvětví byl zaveden ZEÚMS v letech 1986-1987. V letošním roce vrcholí realizace v odvětvích materiálních služeb, především v obchodě, komunálních službách, místním hospodářství, organizacích řízených orgány Národní fronty apod.

Jaké jsou výsledky těchto opatření? Je pravda, že ZEÚMS si klade za cíl postupně zavádět pořádek do odměňování a v řadě podniků se to skutečně projevilo, ale pracující očekávali víc, očekávali také podstatné zvýšení výdělku. Hlavní příčinou, proč program ZEÚMS nesplnil toto očekávání pracujících bylo, že ve většině podniků nebyla splněna základní podmínka, tj. vytvoření mzdových prostředků pro zvýšení celkové mzdy, nejen mzdových tarifů.

V důsledku toho zvýšení tarifní mzdy bylo provedeno na úkor snížení prémiové složky a zachování doposud přiznaného osobního ohodnocení. Řada mzdových problémů tak zůstala otevřená a jejich řešení bylo přesunuto do dalších let. O tom jsem se přesvědčil i v organizacích svého volebního obvodu v okrese Benešov.

Program ZEÚMS umožnil výrazněji zvýšit mzdové tarify a společensky více preferovat úseky, kde se soustřeďuje vědeckotechnický pokrok.

K výraznému zvýšení tarifních mezd došlo například v závodě Tesla Votice, kde pracuji. Vyplývá to z přeřazení elektrotechnické výroby do vyšší tarifní stupnice. U většiny pracovníků v našem závodě byla použita IV. tarifní stupnice proti dříve užívané II. Tomuto zvýšení však neodpovídalo celkové zvýšení mezd. Při zařazování pracovníků do nových tarifních tříd docházely připomínky hlavně ze strany technicko-hospodářských pracovníků. Zařazení závodu do IV. kategorie umožňovalo zvýšit u mnohých pracovníků jejich dosavadní třídy. Příkaz generálního ředitelství však dovoloval jen takové zvýšení, aby průměrná tarifní třída se nezvýšila více než o 0,5 třídy. Tak některé oprávněné požadavky na vyšší třídu nebyly dosud splněny. Zvlášť aktuální je zvýšení tříd např. normovačů. Určité problémy máme i s odměňováním mistrů. Doporučuji prověřit vhodnost jejich zařazení do nižší třídy, než je T 10. Týká se to zvlášť mistrů nakládky a vykládky.

Soudružky a soudruzi, při přípravě svého dnešního vystoupení jsem se setkal také s kritikou složitosti mzdového systému a jeho administrativní náročnosti. Jde především o velký počet příplatků. Proto na základě poznatků z některých podniků bych chtěl doporučit maximální zjednodušení v této oblasti a případně i sloučení všech druhů příplatků do jedné položky, a to v rámci pravomoci jednotlivých organizací. Kritizována je i administrativní náročnost při uplatňování osobního ohodnocení.

S velkým uznáním přijaly podniky rozhodnutí, že v souvislosti se zřizováním státních podniků se přenáší na ně pravomoc a odpovědnost upravovat si vnitropodniková pravidla hmotné zainteresovanosti podle vlastních podmínek. Dosáhlo se i toho, že výjimky z kvalifikace pracovníků, kteří vykazují vynikající výsledky, bude povolovat ředitel podniku.

Soudružky a soudruzi, za nejsložitější úkol v současné době v oblasti odměňování pokládám přechod na zabezpečení vyšší zainteresovanosti všech pracovníků na konečných výsledcích podniku, kterými je zisk. Na jeho splnění bude vázána značná část výdělků. Bude se vyplácet z fondu odměn, jehož rozsah se proti dnešnímu stavu značně zvýší. Tento záměr se realizuje tak, že část mzdových prostředků, které se dosud vyplácely z nákladů, se stane součástí fondu odměn, jehož zdrojem je disponibilní zisk. Zvýšení fondu odměn je stanoveno tak, že v roce 1989 jeho podíl na celkovém objemu mezd má činit minimálně 7 % a v roce 1990 10 %. Zvýšení fondu odměn, který činil dosud zpravidla 3 % z celkového objemu mezd, se zvýší v roce 1989 zhruba o polovinu a v roce 1990 o další polovinu. V praxi to znamená, že přiměřená část mzdy každého pracovníka, a to diferencovaně, se bude uhrazovat z fondu odměn. U ředitelů, náměstků a dalších vedoucích pracovníků půjde zpravidla o celou nadtarifní složku mzdy a u ostatních pracovníků, i když to bude podstatně menší částka, její podmínění splněním podnikového zisku bude náročný úkol. Jeho náročnost spočívá v tom, že výplaty z fondu odměn nejsou zaručeny a mohou se vyplácet jen při jeho vytvoření.

Toto opatření, které schválila vláda v červenci 1988, vyvolává i v mém volebním obvodě určité obavy. Je to zejména z důvodů napjatosti a neprovázanosti hospodářských úkolů plánů příštího období v průmyslových podnicích. Tvorba a získání výsledkové složky mzdy je pak nereálná. V důsledku toho by při plném uplatnění pravidel mzdové regulace došlo ke snížení nominálních mezd všech pracujících v organizaci a toto opatření by nemělo žádoucí motivační charakter. Mzdová politika aplikovaná na závodech v těchto případech ztrácí funkci nástroje stimulu pracujících. Proto po konzultacích se zástupci podniků, například Blanické strojírny Vlašim, JAWA Týnec, METAZ Týnec, TESLA Votice a dalšími, doporučuji zvážit jiný postup pro zvyšování fondu odměn, a to zmrazit růst výdělků z nákladových mezd v jednotlivých organizacích, a to až do doby, než dojde z přírůstkových zdrojů organizací k doplnění fondu odměn na výši například 10 %. U organizace, která dosáhne stanovené výše fondu odměn pak uvolnit prostor pro úpravu průměrných výdělků z nákladových mezd.

Soudružky a soudruzi, přizpůsobení systému odměňování novým podmínkám vychází z celkového pojetí přestavby, jejíž podstata spočívá v aktivizaci lidského činitele. Pracovní kolektiv se stává hospodářem ve svém podniku a jeho členové skutečnými hospodáři na svém pracovišti. Toto konstatování má reálný odraz v zákonu o státním podniku, který upravuje účast pracujících na řízení podniku prostřednictvím orgánů socialistické samosprávy.

Tyto pravomoci v rozhodování jsou vyváženy odpovědností za celkové hospodářské výsledky, která je promítnuta do forem hmotné zainteresovanosti. Ta se bude uplatňovat diferencovaně jako výplata podílů, popřípadě dalších forem na hospodářských výsledcích. U dělníků a řadových technicko-hospodářských pracovníků budou činit tyto výplaty 5-10 % , u vedoucích vnitropodnikových útvarů 15-20 % a u vedoucích pracovníků podniku bude celá pobídková složka vázána na konečné výsledky podniku.

Nejpodstatnější změnou v tvorbě mzdových prostředků je přechod od závislosti na zdrojích, které si organizace vytvoří. Náročné ekonomické klima, ve kterém budou všechny organizace rozvíjet svou činnost, bude mít odraz i na tvorbu mzdových prostředků. Proti zvyklostem z minulých let rozdílné ekonomické výsledky budou o mnoho intenzívněji působit na prohlubování diferenciace ve výdělcích různých organizací. V této souvislosti je třeba počítat i s tím, že řada organizací bude ve mzdovém vývoji zaostávat a bude muset řešit sociální dopady novými formami. Proto i centrální orgány se budou muset včas připravit na případné zavedení konsolidačních programů ve špatně hospodařících organizacích.

V závěru svého příspěvku bych chtěl zdůraznit, že odstranění nivelizace, do všech důsledků zavedené spravedlivé, diferencované odměňování, je jeden z těžkých, ale nutných úkolů, které musíme při plnění 8. pětiletky zabezpečit. Už teď je jasné, že to bude přinášet konflikty, zpočátku i vnášet nesoulad do kolektivů, někde i narušovat vztahy mezi lidmi. Jedině tam, kde je pořádek a kázeň, kde se odměňuje za skutečně vykonanou kvalitní práci, existují v kolektivech pracujících podmínky úspěšného plnění náročných úkolů v rámci přestavby celé naší společnosti.

Předsedající místopředseda FS J. Šimúth: Ďakujem poslanci Novému. Slovo má poslankyňa Věra Šuterová.

Poslankyně SN V. Šuterová: Vážený soudruhu generální tajemníku, vážený soudruhu předsedo, vážené soudružky a soudruzi poslanci, vážení hosté, i když jsem poslední z písemně přihlášených do rozpravy, ráda bych upoutala vaši pozornost na otázky, které výbory pro kulturu a výchovu i já sama považujeme za mimořádně naléhavé.

Projednáváním návrhu státního rozpočtu československé federace na příští rok a jeho schválením vytváříme potřebné předpoklady nejenom pro splnění plánu na rok 1989 a úkolů 8. pětiletky, ale v mnoha směrech i pro plnění úkolů z hlediska dlouhodobých výhledů přesahujících hranici roku 2000. To se netýká jenom ekonomické sféry, ale v plném rozsahu i oblasti nadstavby.

Nechci opakovat obecně známé skutečnosti, že z náročných cílů, které jsme si stanovili, vyplývají stále náročnější úkoly, které mohou plnit jen daleko lépe politicky, odborně a morálně připravení lidé. Takový je požadavek doby.

Jestliže dnes v souvislosti s přestavbou a s požadavky dalšího rozvoje společnosti chceme nutně držet krok se světem a zlepšit parametry srovnatelnosti s průmyslově vyspělými zeměmi v oblasti výroby, kvality výrobků, produktivity práce, vědeckotechnického pokroku apod., pak by nás mělo zajímat i srovnání se světem v oblasti, která je prvním předpokladem celkového zvyšování kvality veškeré práce, to jest ve školství.

A tu zjistíme, že srovnání v této oblasti - i když se považujeme za kulturně vyspělou zemi - nevyznívá v náš prospěch. Přitom dnes si je už celý svět vědom toho, že investice do vzdělávání jsou nejefektivnější a společensky nejnávratnější investice. Zatímco například vyspělé průmyslové státy vyčleňují z národního důchodu pro školství podíl kolem 7-8 % (v Sovětském svazu 6 %) , v ČSSR tento podíl činí jen 5,5 %.

I u nás sice tento podíl roste, ale zdaleka ne tak rychle, jako v jiných zemích. ČSSR je trvale pod průměrem Evropy, Ameriky, Austrálie a Oceánie, i pod celosvětovým průměrem. V roce 1985 bylo Československo podle ročenky UNESCO svým podílem 5,1 % na 72. místě mezi státy světa.

Z poslední vydané ročenky UNESCO vyplývají i další nepříznivé údaje ze srovnání zejména vysokoškolského vzdělání. Např. našimi 6 % obyvatelstva nad 25 let, které má vysokoškolské vzdělání, se řadíme až na 47.-48. místo na světě.

Nejvyšší procento vysokoškolsky vzdělaného obyvatelstva (37,5 %) má Kanada, a USA s 32 % jsou na druhém místě. Jsme však daleko například i za NDR, která má 17,3 %, SSSR 8,3 % a předstihuje nás dokonce i Nepál s 6,8 %. Proto ne náhodou stanovil - XVII. sjezd KSČ v Hlavních směrech hospodářského a sociálního rozvoje ČSSR, že je třeba dosáhnout kvalitativního zlepšení ve školství, vytvářet příznivější podmínky pro výchovu mladé generace a realizací programu dalšího rozvoje československé vzdělávací , soustavy mimo jiné zvýšit počet pracovníků s vysokoškolským a středoškolským vzděláním o 50 % v porovnání s rokem 1985. To není voluntarismus, ale vyjádření objektivních potřeb společnosti.

Začátkem minulého roku uložilo předsednictvo ÚV KSČ ministerstvům školství obou našich republik, aby na základě výsledků dlouhodobého politického ověřování výchovně vzdělávací soustavy, která je v popředí zájmu společnosti, vypracovala hlubokou, komplexní analýzu, v níž bude využito všech racionálních myšlenek, názorů a zkušeností zejména pedagogických pracovníků, ale i široké československé veřejnosti.

Vedle pozitivních i negativních poznatků obsahového charakteru analýza potvrdila mnoho známých a řadu let kritizovaných nedostatků v oblasti materiálního zabezpečení ve školství, z nichž některé přetrvávají a některé se dokonce prohlubují.

Abych byla konkrétní: trvá nedostatek vhodných učebních prostor, zařízení pro pracovní, polytechnickou a sportovní výuku a výchovu, přetrvává směnnost ve vyučování, v jednotlivých třídách zejména městských škol je nadměrný počet žáků, snižují se možnosti pro mimoškolní výchovu v prostorách škol, přetrvávají nedostatky ve vybavování škol a školských zařízení potřebnými pomůckami, zhoršuje se stav školních budov a mnoho dalších. To vše při výuce omezuje možnosti individuálního přístupu učitele k žákům a studentům a ovlivňuje výsledky výchovně vzdělávacího procesu.

Řečeno vlastními slovy analýzy, hlavní rozpor ve výchově a vzdělávání spočívá v tom, že politicky správně, ale spíše proklamativně se zdůrazňuje význam vzdělanosti, avšak v ekonomickém pohledu se jeví zabezpečení výchovně vzdělávací soustavy spíše opačně.

Tento obecný poznatek lze doložit mnoha příklady. Chci poukázat na některé z mého volebního obvodu Blansko. Za zmínku stojí základní škola v Lomnici, která je stará 125 let. Shlédnout tuto budovu opravdu stojí za to. V budově chybí izolace, sklepy, manipulační prostory, topení je lokální, voda jenom studená, absolutně nevyhovující sociální zařízení. A mohla bych ve výčtu nedostatků ještě pokračovat. Tato škola přitom slouží pro žáky z jedenácti obcí v důsledku zrušení malotřídních základních škol.

Akce výstavby nové, plně vyhovující základní školy byla původně zařazena už na šestou pětiletku v objemu 30 mil. Kčs. Zajištěným dodavatelem byly Vojenské stavby Brno, avšak z pozdějších jednání vyplynulo, že podnik dostal zákaz z centra provádět výstavbu pro civilní sektor. Přesto, že akce 16třídní základní školy v Lomnici byla radou ONV Blansko navržena na první místo, Jihomoravský krajský národní výbor dal přednost výstavbě jiného objektu a stavba školy byla opět odsunuta.

Jelikož byla již počtvrté za sebou vyřazena z pětiletého plánu počítáme-li i návrh 9. pětiletky - je naléhavě třeba danou situaci řešit tím spíše, že jmenovaná základní škola patří bez konkurence k nejhorším školským zařízením v okrese Blansko. Chtěla bych ještě podotknout, že už v době, kdy byl ještě ministrem školství soudruh Havlín, byla tato škola označena za havarijní, a přesto se na ní bez jakýchkoliv změn doposud vyučuje.

Myslím, vážené soudružky a soudruzi poslanci, že byste i vy sami mohli uvádět podobné příklady ze svých volebních obvodů. To jen potvrzuje pravdivost závěrů vládního prohlášení o tom, že školství, tak jako zdravotnictví a kultura, se staly "doběrnými" úseky národního hospodářství. Vláda se zavázala tuto situaci změnit. Očekáváme proto, že v souladu s vládním usnesením i Jihomoravský krajský národní výbor přehodnotí dosavadní přístupy k výstavbě školy v Lomnici.

Problémy a nedostatky v oblasti školské investiční výstavby v působnosti národních výborů jsou známy. Proto je třeba ještě v osmé, ale zejména v deváté pětiletce ve větším rozsahu než dosud řešit zejména rozvoj kapacit gymnázií, středních odborných učilišť a škol v působnosti národních výborů, dále kapacity domovů mládeže, škol pro mládež vyžadující zvláštní péči i jiných zařízení.

Mimořádný význam pro moderní pojetí výuky i výchovy odborníků na úrovni současných moderních požadavků doby mělo přijetí programu elektronizace škol, který předpokládá plné finanční zabezpečení i schopnosti výroby a dodávek potřebných zařízení, přístrojů, výpočetní techniky apod., srovnatelné se světovou úrovní z hlediska kvality, cenových relací a servisu. V potřebném rozsahu však tomu tak není. Například v roce 1988 došlo ke zkrácení schváleného objemu finančních prostředků cca o 9,6 %.

Pro rok 1989 je vládou ČSSR schváleno uvolnění účelových -prostředků na elektronizaci v rozsahu rozpočtu na letošní rok - to znamená proti původnímu programu méně celkem o 30 %!

Zvláštní samostatný problém ve školství vzniká chronickým nedostatkem určitého množství a sortimentu učebních pomůcek, které zabezpečují organizace Komenium v České socialistické republice a Učební pomůcky ve Slovenské socialistické republice.

Zejména chybějí trojrozměrné pomůcky, transparenty pro odbornou výuku, moderní didaktická technika atd. Zde je situace zvláštní v tom, že i když mají školy rozpočtem zajištěné finanční prostředky, nemají je za co utratit, protože pomůcky nejsou. Navíc se situace zbytečně komplikuje nutností nákupu na fakturu, kterou však obchod nechce realizovat. Školy jinak nakupovat nemohou, a tak i když mají finanční prostředky, potřebné pomůcky nezískají.

Soudružky a soudruzi poslanci, tím, co jsem uvedla ve svém vystoupení, jsem chtěla znovu se vší naléhavostí upozornit na skutečnost, že souběžně s přestavbou společnosti probíhá i přestavba československé výchovně vzdělávací soustavy. Její realizace a podstatné zlepšení výsledků výchovně vzdělávacího procesu bezpodmínečně vyžadují i lepší vytváření materiálních podmínek pro její další rozvoj. Jen tak můžeme docílit vyšší odborné a vzdělanostní úrovně absolventů našich škol a také posunout československé školství na jedno z předních míst ve světě.

Jsem si vědoma toho, že stát může disponovat jen s takovým národním důchodem, jaký si vytvoříme. Jsem však přesvědčena o tom, že je v zájmu celé společnosti, aby do oblasti školství, tedy do kvalifikační a vzdělanostní přípravy budoucích generací byl vkládán vyšší podíl národního důchodu než je tomu dosud.

Dovolte mi zakončit slovy předsedy federální vlády soudruha Adamce, která zde pronesl při projednávání programového prohlášení vlády, kdy řekl, že země Komenského si nemůže klást nízké, opatrnické cíle. Se ztrátou pozic na tomto klíčovém poli zápasu o budoucnost se smiřovat nemůžeme.

Děkuji za pozornost.

Předsedající místopředseda FS J. Šimúth: Ďakujem poslankyni Šuterovej, ktorá bola posledná z písomne prihlásených rečníkov. Hlási sa ešte niekto z poslancov do rozpravy? (Ano.) Poslanec - Erban.

Poslanec SN E. Erban: Soudružky a soudruzi, jsem členem zákonodárného sboru od května 1945 - spolu se soudruhy Husákem a Davidem. Se soudruhem Husákem jsme měli dramatická přerušení v tomto členství.

Myslím, že my všichni si uvědomujeme, že prožíváme jako lid této země, i jako lidstvo vážnou dobu bez precedentu.

Projednáváme rozpočet na příští rok. Je to příležitost analyzovat si tak obraz naší společnosti, včetně mezinárodních vztahů, využít toho jako zrcadlo, v němž vidíme své nedostatky. Je to obdobné jako u mládeže: než ji začneme kritizovat, začněme vždy sebekritikou. Jen tak najdeme východisko z obtíží.

Předseda vlády v posledním vládním prohlášení, v němž konstatoval, že nemůžeme slíbit pokrok dříve, než od roku 1992. Naším úkolem je řídit a pracovat tak, abychom se nemuseli obávat, že do té doby neudržíme současný stav, ale že bude pokračovat pokles.

Předpokládám, že už školíme nebo připravujeme školení nových kádrů lidí na všech frontách našeho zápasu, kteří budou chápat, co je socialismus a co není. Chápat, že současný pokles nebo úpadek, po velkých triumfech socialismu, není úpadkem socialistického řádu, ale překonaného systému, který jsme si vytvořili na prahu socialismu, v oblasti politické a hospodářské, systému, který plnil - jak víme - v minulosti vcelku pozitivně své úkoly.

Uvědomujeme si, že nejde ani o úpadek marxismu-leninismu, ani naší materialistické dialektiky, že nejde o úpadek, zánik toho všeho velkého, v co věříme a o co bojujeme. To nebyla a není iluze, ale tyto nesnáze jsou v nás. Měl-li bych použít tak trochu historických termínů - nás špatných proroků a realizátorů zákoníků.

Ale nechtějme se jen bít do prsou a volat mea culpa. Musíme vidět velikou složitost doby, kterou prožíváme. Jde o úžasné měření sil starých, konzervativních, a sil nových, revolučních a progresívních. Velká změna je v tom, že nehodláme kvůli svým cílům riskovat existenci lidstva.

Chtěl bych pozdravit dva sympatické "provokatéry" mezi námi poslanci. Nedávno na jiném fóru poslankyně dr. Kantorová a dnes akad. Blažej. Poslankyně Kantorová, dorostenec v tomto vážném sboru, si troufla říci, co si myslí o základních příčinách naší situace. Poctivě a statečně se mýlila, takže od zkušeného politika "nedostane bonbóny". Mýlila se, když vyslovila názor, že jde o problém boje schopných a neschopných. To je ovšem problém, ale odvozený. Základ věci je v systému vlastnických a pracovních vztahů, přičemž stačí například jen respektovat marxisticko-leninskou zásadu - každý podle schopností, každému podle výsledků práce.