Pracovitost, um, důvtip, fortel a řemeslná dovednost, organizační talent a smysl pro spravedlnost a racionalizaci patří k uznávaným hodnotám většiny našeho obyvatelstva. Dosavadní systém direktivně administrativního řízení, vznik druhé, tzv. stínové ekonomiky, vyplácení nevydělaných peněz, zneužívání monopolního postavení a diktátu výrobců i nekvalitní produkce tyto hluboce vžité tradice oslabily. Jsme přesvědčeni, že uplatnění samofinancování, chozrasčotu, vytvoření podmínek pro překonání rovnostářství a široký rozvoj iniciativy tento stav v nepříliš vzdálené budoucnosti umožní překonat.
Předkládáme program větší dynamiky sociálního a ekonomického rozvoje. Národní hospodářství potřebuje k urychlení, ke startu do nových podmínek, určité prostředky. Schůdnou cestou však není vynaložení dostatečných zdrojů, ale jejich přerozdělení, ne rozšíření investic, ale naopak jejich omezení a soustředění na vybrané úseky. Nelze počítat s dalšími nákupy energií a surovin, ale naopak jít na jejich podstatně vyšší zhodnocení. První cesta by byla samozřejmě jednodušší a méně konfliktní a nemáme na ni a nic dobrého by nám ani nepřinesla.
V důsledku vysokého stupně vyčerpání materiálových a finančních zdrojů nám nezbývá jiné řešení než urychlený obrat k výkonnější a současně úspornější ekonomice. K jeho provedení máme velice krátkou dobu. Čím lépe ji využijeme, čím více zkrátíme termíny uváděním jednotlivých prvků nového hospodářského mechanismu do života, tím dříve přinese tato orientace své ovoce.
Za klíčovou záležitost proto považujeme vytvořit si na všech úrovních, v podnicích i centru nezbytné zdroje k urychlenému provedení strukturálních změn. Půjde o postupný přesun proporcí mezi základními národohospodářskými komplexy, o nové vymezení vývozních odvětví, o podstatné rozšíření jedněch a omezení jiných druhů výrobků. Je samozřejmé, že tomu bude muset odpovídat i zásadní přehodnocení místa a zaměření vědeckovýzkumné základny. Nejde jen o změnu odvětvové struktury ve prospěch služeb a přechod od standardizovaných výrobků k technologicky náročnějším, vysoce zhodnocujícím kvalifikovanou práci. Jde o vytvoření zdrojové úsporné ekonomiky. Takový typ národního hospodářství je jediným perspektivním východiskem. Jen za těchto předpokladů můžeme seriózně uvažovat o dosažení životní úrovně srovnatelné s nejvyspělejšími evropskými státy.
O potřebě takovýchto hlubokých a nákladných zásahů dlouhodobě ovlivňujících hospodářství i životní úroveň lidu se v minulosti jen mluvilo. Draze jsme za to zaplatili a ještě zaplatíme. Svědčí o tom i zkušenosti pracujících se zhoršujícím se materiálně-technickým zásobováním i s mnoha poruchami v dodavatelsko-odběratelských vztazích. To se negativně projevuje v rytmičnosti výroby, kvalitě produkce i v samotných výdělcích. To má vážné následky i v politické atmosféře a v celkové spokojenosti lidí s pracovními podmínkami.
Vláda vysoce oceňuje obětavou snahu dělnické třídy, pracovních kolektivů pražských i dalších závodů čestně se vyrovnávat s úkoly plánu i za tak obtížných podmínek. V odhodlání pracujících překonávat tyto těžkosti spatřujeme ničím nenahraditelný přínos k vyšší tvorbě zdrojů a k ozdravění celé ekonomiky.
Zabývali jsme se oprávněnou kritikou poruch v zásobování určitými sortimenty. V uplynulých dnech jsme učinili řadu rozhodnutí k překonání nedostatků některých. druhů zboží. Tato opatření považujeme za mimořádná a dočasná. Do budoucna centrum problémy za výrobní a obchodní organizace řešit nebude, ale odpovědné pracovníky přísně povede k odpovědnosti. Za základní cestu vedoucí k trvalému zlepšení považujeme i předcházení výpadkům. Jedním z takových opatření je i omezení vývozu vybraných druhů nedostatkového zboží v rámci cestovního ruchu od 1. prosince letošního roku. Tímto rozhodnutím vycházíme vstříc často se opakujícím stížnostem obyvatelstva a jsme přesvědčeni, že bude přijato se souhlasem.
V plánu na příští rok stanovíme takové exportní úkoly, aby to nebylo na úkor zásobování vnitřního trhu nezbytnými výrobky. Pro podniky vyrábějící spotřební zboží to musí být prioritou - jak pokud jde o objemy, tak i potřebné sortimenty.
Národní vlády musí přijmout také účinná opatření k podstatně lepšímu zabezpečení potřeb obyvatelstva stavebními materiály. V zájmu získání nové techniky a technologie na obohacení vnitřního trhu půjdeme cestou širšího přijímání účelných oboustranně výhodných úvěrů.
V této souvislosti vysoce oceňujeme zásluhy našich zemědělců a potravinářů o stabilní zásobování obyvatelstva potravinami. Vážíme si výsledků dosažených při letošní sklizni obilovin. Nelze ale zapomínat na slabá místa, zejména na vysokou nákladovost a další věci. Také k půdě a její úrodnosti se dosud nechováme jako starostliví a moudří hospodáři. V zájmu racionální výživy budeme usilovat o přechod k zdravotně výhodnější skladbě potravin, ke kvalitnějšímu zpracování surovin a bohatšímu sortimentu nabízených výrobků.
Vláda si je vědoma vážnosti závazku, který na sebe bere. Víme, že na tom záleží spokojenost lidí a v mnohém i fungování celé naší ekonomiky. Zlepšení situace na vnitřním trhu není věcí jednoho měsíce ani jednoho roku, ale v průběhu dvou až tři let ji změnit můžeme a musíme.
V souvislosti s tím zdůrazňujeme nepřípustnost neopodstatněného zvyšování maloobchodních cen a snižování výroby levného zboží, po kterém je mezi obyvatelstvem poptávka. Proto posilujeme řízení tvorby a kontroly cen a z porušování stanovených zásad vyvodíme přísné závěry. Vycházíme z toho, že politika maloobchodních cen musí odpovídat úkolům zvyšování životní úrovně lidu, dokonalejšímu uplatňování zásad sociální spravedlnosti a stimulování vysoce produktivní práce. Jednotu hospodářské a sociální politiky, aktivního využívání celého mechanismu tvorby a užití zdrojů chápeme jako trvale platnou zásadu, od které neustoupíme. Také z těchto důvodů nejsme spokojeni se snižujícím se tempem růstu národního důchodu v posledních měsících. Nebudeme orientovat ekonomiku na růst za cenu prohlubování nerovnováhy v našem národním hospodářství. V plnění plánovaných úkolů nelze nikomu nic odpouštět. Máme právo žádat, aby také podniková sféra začala pracovat novým způsobem.
Jaké má vláda k dispozici nástroje k zastavení dlouhodobě působících negativních tendencí, k překonání stagnačních jevů? Především je to účinnější vedení podnikové sféry k přednostnímu plnění kvalitativních ukazatelů plánu. Překračování objemových ukazatelů na úkor růstu výrobních nákladů a zásob považujeme za mrhání společenskými prostředky, za vážné narušování plánovací a státní disciplíny. Budeme rozhodně postupovat proti nezvyklým praktikám plnit plán za takovou cenu. Základním kritériem každého resortu i státního podniku musí být jedno: zabezpečení potřeb společnosti na vymezeném úseku v požadované úrovni užitných hodnot i dosahovaného zisku, konkrétního přínosu pro spokojenost lidu.
Množící se signály o potížích v plnění plánu v letošním roce a o vážných problémech přípravy plánu na příští rok vyžadují neodkladné zjednání nápravy. Na působení nových mechanismů čekat nemůžeme. Smiřovat se s dalšími výpadky je nepřípustné, protože by to vážně ohrozilo zavádění nového hospodářského mechanismu. Proto musíme jednoznačně odmítnout staré požadavkové přístupy podniků k plánu, obcházení celospolečenských zájmů a neodpovědný vztah k potřebám odběratelů. Víme, že současné podmínky takové chování podnikům ještě umožňují. To však nemůže být ani výmluvou, ale ani omluvou. Jsme odhodláni proti takovým to postojům těžce poškozujícím celé národní hospodářství i oslabující důvěru k hospodářské politice strany i socialistického státu postupovat nekompromisně. Spekulace na úkor státu, vědomé zakrývání rezerv, klamání nebo dokonce falšování výkazů nejsou slučitelné s vedoucí hospodářskou funkcí. To říkáme otevřeně a budeme také podle toho postupovat.
Trváme na osobní odpovědnosti každého za plnění povinností vyplývajících z jeho funkce i za výsledky práce jemu podřízených kolektivů. V tom nikomu nemůžeme nic odpouštět a s alibismem se dál smiřovat nehodláme. Zvyk, věnovat více času a energie na zdůvodňování nesplnitelnosti úkolů než na řešení věcí, je oprávněně kritizován. Se všemi, kteří takové škodlivé praktiky odsuzují, najdeme určitě společnou řeč a poskytneme jím plnou podporu.
Vážené soudružky a soudruzi poslanci, vnitřní a vnější podmínky se rychle mění, ale naše ekonomika se tomu přizpůsobuje příliš pomalu. Názorným dokladem je neúměrná výrobní spotřeba a příliš vysoká pracovní náročnost. Chci to ukázat na příkladu hospodaření s pracovními silami. Podle představ podniků chybí na dvě stě tisíc pracovníků. V případě ekonomického využívání kapacit ve vícesměnném provozu by to bylo dokonce sedm set padesát tisíc lidí, které samozřejmě nemáme. Ale zvyšováním počtu pracovníků, a tím snižováním produktivity práce a efektivnosti výroby v žádném případě jít kupředu nemůžeme. Tím bychom posilovali extenzívní faktory, dále snižovali produktivitu práce a efektivnost národního hospodářství. To by ve svých důsledcích omezovalo možnosti modernizačních akcí a nákupu progresivních technologií a mělo i negativní vliv na vývoj životní úrovně. Jsme pro více a lépe zaplacenou práci s méně lidmi a s výkonnější technikou. Kult svědomité, kvalifikované práce přinese prospěch národnímu hospodářství, závodům i jednotlivcům.
Nejednou se klade otázka odkud bude nejsprávnější to spletité klubko rozmotávat. Začínáme měnit hospodářský mechanismus a vytvářet podmínky pro aktivnější působení výrobních vztahů. Jak ukazují zkušenosti Sovětského svazu, širší využití velkého potenciálu socialistického vlastenectví, různých podob osobní a kolektivní zainteresovanosti, důsledné a tvořivé uplatňování chozrasčotních principů, představuje nemalou rezervu. Její mobilizace umožňuje získat značné prostředky pro nástup k intenzifikaci národního hospodářství na široké frontě, trvalý obrat k větší efektivnosti. Umožňuje v co nejkratší době nastoupit kurs zásadních strukturálních změn založených na nejprogresivnějších trendech vědeckotechnického pokroku. V závodě se soupeři a časem, nesmí kůň kulhat ani na jednu nohu, to platí i o celém národním hospodářství. Ani ono se nemůže efektivně vyvíjet bez jednotného působení a zásadního souladu zájmů lidí, účinných metod řízení, moderní struktury a potřebného vědeckotechnického zázemí. Vláda je přesvědčena, že program obnovy ekonomické rovnováhy má naději na úspěch jen na základě zvládnutí požadavků ekonomické reformy.
V přestavbě hospodářského mechanismu se už něco udělalo, ale i zde musíme postupovat rozhodněji, důsledněji a bez nezdravých kompromisů. Týká se to i některých rozhodnutí o organizaci výrobně technické základny. Odmítáme snahy o administrativní koncentraci, o další zvyšování počtu velkých závodů. Ani zde nejsme zastánci gigantománie, která bývá doprovázena vysokou administrativní náročností, těžkopádností a dalšími škodlivými průvodní mi jevy monopolizace. Rozhodující není velikost organizace, určující jsou kritéria prosperity, pružnosti a rychlých inovací. Více se musí přihlížet i ke stanoviskům samotných pracovních kolektivů.
I nadále počítáme s tím, že přestavbu organizačních struktur podnikové sféry ukončíme k 1. 7. příštího roku. Také práce na komplexní přestavbě velkoobchodních a nákupních cen, devizových normativů, devizových fondů i celního systému vstoupily do závěrečné fáze. Dosažené výsledky v průběhu příštího roku vyhodnotíme a uděláme potřebné úpravy. Nepovažujeme to za jednorázovou akci, ale počítáme s plynulou aktualizací cen, aby mohla důsledně plnit své ekonomické funkce.
Vážné starosti nám dělá neplánovaný vzestup mezd a cen. Množství finančních prostředků v rukou státu, podniků a obyvatelstva musí odpovídat rozsahu výrobků a služeb. Proto považujeme omezování inflačních tendencí za jeden z hlavních úkolů měnové, finanční, úvěrové, cenové a mzdové politiky. V zájmu zabezpečení reálných mezd nemůžeme připustit nedodržování stanovených pravidel, nekázeň a živelnost. Řešení však nevidíme jen v administrativních opatřeních, v omezujících limitech, ale v aktivním využívání hodnotových nástrojů.
Budeme rozhodně čelit tlakům na financování nevyužitelných a neefektivních investic a na úvěrování neúměrně vysokých zásob a rozestavěnosti. Za velmi vážnou považujeme otázku emise úvěrů a peněz. Budeme se zabývat i novými pravidly rozpočtového hospodaření, především z hlediska omezování nadměrné přerozdělovací funkce ústředních rozpočtů, federálního a republik.
Nechceme přecházet skutečnost, že okolo cenových a měnových záležitostí čas od času vznikají některé nejasnosti a pochyby a chceme jim předcházet a čelit operativní širší informovaností. Chtěl bych z tohoto místa jednoznačně prohlásit vyskytující se dohady o přípravě nějakých radikálních zásahů do životní úrovně za zcela neopodstatněné a nepravdivé.
Za zvláště důležité považujeme jednoznačné vymezení vztahů vlády ke státním podnikům. Půjdeme cestou vytváření rovnoprávných a spravedlivých podmínek pro všechny hospodářské organizace. Jednotná a objektivnější kritéria pro rozlišování dobře a špatně hospodařících povedou k větší diferenciaci v důchodech organizací a příjmech pracujících v souladu s jejich zásluhami. Dáme všem stejnou šanci, ale současně také odstraníme licitaci o co nejnižší plán, slevování těm horším a zvyšování úkolů těm nejlepším, snížíme rozsah přerozdělovacích procesů.
Uplatníme velmi přísnou cenovou politiku. Odstraníme dotace, které kryjí nehospodárnost a výjimky z pravidel omezíme skutečně na minimum.
Budeme požadovat dlouhodobou prosperitu organizací, které si musí samy vydělat na svůj rozvoj, na růst mezd a dalších sociálních potřeb.
Jsme si vědomi, že podniky nemají stejné podmínky pro úspěšné hospodaření. S odstraněním nejzávažnějších rozdílů počítáme. V odůvodněných případech organizacím pomůžeme, ale jen za předpokladu jistoty trvalého zlepšení. V zásadě však musí - ať chceme či nechceme - platit, že trvale ztrátový výrobní podnik nemá ani v socialismu právo na existenci.
Podnikům nebudeme zasahovat do jejich vnitřního hospodaření. Ponecháme jim na vůli, jak náročné plány si sestaví. Současně je však celým systémem řízení budeme nutit k podnikavosti, k tomu, aby se chovaly v souladu se zájmy společnosti. Samy se musí přesvědčit, že je pro ně životně nezbytné, aby měly programy modernizací a inovací, aby měly na potřebné úrovni i vnitropodnikové řízení a chozrasčot. Půjde o to, aby ve vlastním zájmu usilovaly o světovou úroveň produktivity práce a užitných parametrů, o schopnost konkurovat na náročných trzích. Jen tehdy mohou úspěšně plnit své poslání.
Mimořádně závažnou roli v řízení výroby mají mistři. Mnohaleté zkušenosti ukazují, že přes nemálo usnesení se nedaří vybírat do těchto funkcí lidi s autoritou a kvalifikací, dát jim potřebné finanční ohodnocení a nezbytné pravomoci. Dlouho tomu bránilo množství různých omezení a málo užitečných předpisů. Odmítli jsme tuto záležitost řešit novými direktivami. Považujeme za správné předat tuto věc tam, kde k tomu jsou konkrétní znalosti potřeb, možnost optimálního posouzení podmínek, a to není nikde jinde než přímo v podnicích. Pokud bude ještě někde něco překážet a váznout, bude to jen a jen z viny podnikových ředitelů.
V rozvoji demokratismu, v utváření orgánů socialistických samospráv a ve volbách řídících pracovníků vidíme nenahraditelný prostředek aktivizace a zhodnocení nemalé politické, organizační i morální síly pracovních kolektivů. Stejně jako v každé nové věci nelze ani zde podceňovat nebezpečí samoúčelnosti, kampaňovitosti a formalismu. Očekáváme, že demokratizace řízení posílí zájem pracujících na zvyšování efektivnosti výroby, na vysoké kvalitě výrobků, pořádku ve mzdách a normách a že povede i k uvědomělejšímu postoji lidí k pracovní a technologické kázni.
Soudružky a soudruzi, v souvislosti s přípravou XVIII. sjezdu KSČ a koncepce příští hospodářské politiky, včetně 9. pětiletky, musí Státní plánovací komise, Státní komise pro vědeckotechnický a investiční rozvoj spolu s národními vládami a federálními resorty předložit ucelený projekt strukturálních změn. Jsme si přitom vědomi odpovědnosti zajistit sociální jistoty pracujících příslušných podniků, včetně přípravy jejich rekvalifikace. Tímto směrem bude orientováno i zaměření vědeckotechnického rozvoje. Kromě vyčleňování nemalých prostředků ze státního rozpočtu budeme z centra shodnými ekonomickými nástroji podporovat i krátkodobé a vysoce efektivní inovační záměry v podnicích, které si v nových podmínkách hospodaření budou vytvářet potřebné prostředky z vlastních zdrojů. Na nich bude záležet, jak účelně těchto prostředků využijí, zda půjdou cestou vlastního výzkumu a vývoje, mezinárodní spolupráce nebo zda novou techniku a technologii budou dovážet.
U mnoha našich hospodářských vedoucích stále ještě přetrvává názor, že technicko-ekonomická úroveň jejich výroby je dostatečná a že s ní i nadále vystačí. Tento hluboký omyl a nezdravé sebeuspokojení je třeba co nejrychleji překonat. Důsledky nízké efektivnosti celého reprodukčního procesu nelze dále anonymně přenášet na celou společnost, ale je třeba nechat je plně dopadnout na konkrétní výrobce.
K výraznějšímu propojení musí dojít mezi vědeckotechnickým rozvojem a plánováním a řízením investiční výstavby. Je známo, že do ní vkládáme v současném období zhruba 30 % národního důchodu, což snese srovnání i s nejvyspělejšími státy světa. Přitom však s dosavadními výsledky nemůžeme být zdaleka spokojeni. Koncepce investiční politiky se musí stát jedním z hlavních účinných nástrojů realizace efektivních strukturálních změn a modernizace výrobně technické základny.
Stojíme před náročným úkolem, dosáhnout rovnováhy mezi poptávkou po investicích a dodavatelskými kapacitami. Očekáváme, že k potřebnému obratu v celkovém vývoji účinnosti výrobních a základních fondů přispějí výsledky prověrky investičních akcí 8. pětiletého plánu, kterou nyní dokončuje zvláštní komise federální vlády.
Pokud jde o palivoenergetickou politiku, hodláme důsledněji než dosud prosazovat racionální program hospodaření palivy a energií a tím výrazně omezit dosavadní růst její spotřeby. K tomu budou přispívat strukturální změny ve výrobní sféře i ve sféře zdrojů, paliv a energie a působit ekonomické nástroje centra.
Při rozhodování o alternativních investičních akcích dáme přednost těm, které přinášejí největší efekty z hlediska snižování energetické náročnosti. Zaměříme se na budování centrálních zdrojů tepla. Neodkladně chceme přistoupit k vypracování koncepce úspornějšího kotelního hospodářství, kolem které přešlapujeme už více než tři desetiletí.
Vláda bude dbát na snížení investiční náročnosti jaderných elektráren při zvýšení jejich bezpečnosti a využití i pro zásobování teplem.
Naše záměry ve vědeckotechnickém rozvoji, v intenzivnějším procesu inovací, opíráme o možnosti zapojení do mezinárodní zejména socialistické dělby práce. Navážeme na pozitivní výsledky mnohostranné i dvoustranné spolupráce se členskými státy RVHP. Půjde však o to, překonat staré administrativní přístupy, přejít na novou kvalitu součinnosti v řízení i na netradiční formy styků.
Vláda bude aktivně a důsledně přistupovat k rozpracování a realizaci závěrů 44. zasedání RVHP, zejména kolektivní koncepce mezinárodní socialistické dělby práce na léta 1991-2005, velkých cílových vědeckovýrobních a technologických projektů. Podporujeme přestavbu mechanismu integrace a jsme pro postupné vytváření jednotného socialistického trhu.
Rozhodující místo v našich vnějších ekonomických vztazích má široká a vzájemně výhodná spolupráce se SSSR. Dosavadní formy a metody součinnosti však už nestačí. Orientaci na kvalitativní a perspektivní změny připravujeme v koncepci hospodářské a vědeckotechnické spolupráce mezi ČSSR a SSSR na 15-20 let. Pozornost budeme věnovat rozvoji přímých vztahů, budování společných podniků a důraz klást na skutečné ekonomické přínosy.
Nedávná jednání s nejvyššími sovětskými představiteli potvrdila pochopení pro naše problémy. Na základě přijaté dohody připravíme konkrétní návrhy k projednání na počátek příštího roku. Nejsme spokojeni ani se současným objemem, strukturou a efektivností našeho obchodu se socialistickými zeměmi. Budeme usilovat o rozšíření našich hospodářských vztahů s vyspělými kapitalistickými státy. Normalizace vztahů mezi RVHP a EHS umožňuje aktivizovat též naše styky s těmito zeměmi. Máme zájem i o prohloubení spolu práce s rozvojovými zeměmi. Ve vnějších ekonomických vztazích budeme prosazovat rovnovážný rozvoj devizové pozice státu, který by vedl k podstatnému zvýšení exportního potenciálu ekonomiky a zabezpečení devizové návratnosti.
Soudružky a soudruzi, nedostatečná dynamika tvorby zdrojů se nepříznivě odráží v sociální oblasti. Ani zde nevynakládáme celkově málo prostředků, ale z hlediska proporcí a způsobu rozdělování a zejména dosahovaného efektu, musíme mnohé nově posoudit. Působí zde škodlivě i návyk význam sociální oblasti zdůrazňovat více slovy, ale plánem jí ponechávat charakter jakési zůstatkové sféry.
Přestavba sociální politiky vyžaduje
přestat s výrobou pro výrobu, dát
všem hospodářským plánům
výrazné sociální zaměření,
aby se skutečně staly prioritou veškerého
snažení.