Federální shromáždění ČSSR, 1986 – 1990 Společné schůze SL a SN

Vládny návrh zákona o zmenách a o doplnení Hospodárskeho zákonníka prerokavali na svojich zasadnutiach výbory branný a bezpečnostný, pre kultúru a výchovu, zahraničné, pre priemysel, dopravu a obchod, pre plán a rozpočet, pre poľnohospodárstvo a výživu a odporučili snemovniam schváliť predložený návrh novely Hospodárskeho zákonníka v predloženom znení.

Súdružky poslankyne a súdruhovia poslanci, na základe uvedených skutočností a v zhode so stanoviskom spoločného spravodajcu za Snemovňu ľudu navrhujem Snemovni národov predložený vládny návrh zákona o Hospodárskom zákonníku (tlač 68) so zmenami uvedenými v spoločnej správe výborov (tlač 82) schváliť.

Ďakujem za pozornosť.

Předsedající místopředseda FS B. Kučera: Děkuji poslanci Hrubjakovi. Písemně se do rozpravy přihlásila poslankyně Věra Petrželková, prosím, aby se ujala slova.

Poslankyně SL V. Petrželková: Vážený soudruhu generální tajemníku, vážený soudruhu předsedo, soudružky a soudruzi poslanci, předložený vládní návrh úpravy a doplnění hospodářského zákoníku nezahrnuje všechny oblasti, které dosud platný hospodářský zákoník obsahuje. Úprava se v podstatě týká jen těch ustanovení, která se týkají podnikavosti státních podniků, družstevních organizací a ostatních článků národního hospodářství. Navrhované změny mají vyjádřit zvýšenou odpovědnost těchto organizací za uspokojování potřeb společnosti i novou koncepci vztahů mezi hospodářskými organizacemi a centrem. Úpravy se dále týkají otázek vzniku a likvidace podniků, řešení sporů, náročněji se stanoví zásady odpovědnosti za škody apod.

Chtěla bych na některé změny zvlášť upozornit. V návrhu se rozlišuje "vlastnické právo" a "právo s něčím hospodařit". Je tím vyjádřen i nový vztah, který vyplývá z nových vztahů a funkcí různých druhů organizací. Upozorňuji na to proto, abychom se s tímto rozlišením naučili zacházet i v praxi.

V § 12 odst. 1 je nové a zajímavé to, že věc může být současně v celospolečenském vlastnictví a vlastnictví družstevních nebo jiných socialistických organizací. Myslím, že se s tímto jevem budeme často setkávat a je proto třeba, aby je ekonomové a finančníci včas a pečlivě rozpracovali.

Z § 18a vyplývá, že právo maloobchodního prodeje výrobků mají automaticky ty organizace, které vyrábějí, upravují nebo jinak zpracovávají prodávané výrobky a poskytují práce nebo výkony s prodejem související. Toto ustanovení by mělo podle mého názoru být impulsem, aby výrobci rozvinuli síť podnikových prodejen, servisních středisek apod.

Pro podniky bude výhodná možnost maloobchodního prodeje vlastních výrobků. Např. v textilním průmyslu budou mít podniky možnost prodeje výrobků, které byly vyrobeny jako modely při přípravě kolekcí, jako ověřovací série, které nebyly kontrahovány státním obchodem. Prodejny mohou sehrát velkou roli v ověřování trhu. V nových podmínkách bude muset podnik pečlivě zvažovat nákup nové techniky i materiálů, bude muset mít podrobné znalosti o vývoji světového trendu a tím i o požadavcích spotřebitelů. V současné době se někdy stává, že státní obchod nekontrahuje hlavně v textilu progresivní módní výrobky, protože se obává o odbyt. Vlastním prodejem si budou moci výrobci ověřit nejen požadavky obchodu, ale i zájem samotného spotřebitele. Svými prodejnami se podniky budou prezentovat ve společnosti v rámci své podnikatelské činnosti. Bude zde možnost prodeje rozmanitých výrobků, které lze vyrobit jen v krátkých sériích, např. z příležitostných dodávek materiálu.

V § 18a odst. 2 je nové to, že socialistické organizace mohou vykonávat i jinou hospodářskou činnost, než je stanovena v zakládací listině § 18a odst. 1. Tuto novou možnost jsme si podrobně objasnili ve výborech pro průmysl, dopravu a obchod. Poznatky jsem využila a informovala jsem o nich vedoucí funkcionáře okresního podniku místního hospodářství v Havlíčkově Brodě. Po schválení zákona uvažujeme se zavedením dvou nových služeb. V prvním případě chceme využít skutečnosti, že kvalita a spolehlivost různých elektrospotřebičů se zlepšuje a pak se uvolňují kapacity opravářů. Zavedením nových služeb chceme v podmínkách samofinancování získat další zdroje pro podniky na jedné straně a lépe uspokojovat poptávku po službách na straně druhé. Uvažujeme o tom, že budeme provádět opravy výtahů, které pouze zajišťuje Kovopodnik Pardubice. Ten však nestačí pokrýt všechny požadavky, a tak čekací doby na opravy výtahů jsou dlouhé.

Zavedení nové služby naším podnikem je však závislé na tom, zda nám bude Transporta Chrudim dodávat náhradní díly potřebné k provádění oprav výtahů.

Zavedení další služby nám rovněž umožní úprava tohoto zákona. Jde o možnost poskytovat dopravní služby při provádění oprav elektrospotřebičů v domácnostech. Stávající situace je taková, že při požadavku na opravu televizoru nebo pračky musí často zákazník čekat na opraváře i několik hodin. Nyní to chceme udělat tak, že po skončení jedné opravy bude možnost, aby opravář zajel pro zákazníka do jeho zaměstnání a po provedení opravy ho dopravil zpět.

Tato služba poskytovaná na požádání zákazníka bude mít oboustrannou výhodu. Bude ekonomickým přínosem pro podnik a současně bude přínosem pro zákazníka, kterému odpadnou časové ztráty v zaměstnání.

§ 25a stanoví, že pokud k platnosti smluv nebo dohod mezi organizacemi je třeba souhlasu dalšího orgánu, pak tento souhlas nebo stanovisko musí být sděleno do jednoho měsíce. V případě, že tento nedá v uvedené lhůtě vyjádření, je toto považováno za souhlas. Navrhovanou úpravou je vyvíjen tlak na nadřízené organizace, aby pohotově reagovaly a plnily své povinnosti. Navrhovaný postup je progresivní a měl by urychlit všechny schvalovací procesy. Nebudou však problémy s výkladem tohoto paragrafu v případech, kdy k prošetření a ověření před vydáním rozhodnutí je reálně a nesporně třeba delšího času než jeden měsíc?

Na druhé straně bychom neměli připustit, aby nadřízené orgány v těch případech, kdy chtějí dát souhlas, vůbec neodpovídaly s tím, že po uplynutí měsíce je souhlas automatický. To by zase vedlo k prodlužování termínů.

Podle § 26a orgány hospodářského řízení, tj. ministerstva a ústřední orgány státní správy, národní výbor i Ústřední rada družstev nesou majetkovou odpovědnost ze svých rozhodnutí vůči organizacím. To znamená, že budou muset podniku nebo družstvu uhradit škodu, která jejich rozhodnutím podniku prokazatelně vznikla. Myslím, že toto ustanovení bude předmětem řady sporů, protože úhrada těchto škod bude kryta ze státního rozpočtu československé federace, rozpočtu republik a rozpočtu národních výborů. Bude třeba dobře promyslet, jaké zdroje v těchto rozpočtech rezervovat nebo zda potřebné prostředky získat půjčkou. Myslím, že by v rozpočtech těchto organizací neměly být vytvářeny rezervy a tak umrtvovány prostředky, ale naopak, že by tyto orgány měly mít možnost vypůjčit si v případě potřeby příslušnou částku v bance a tu pak splácet a řešit úhradou.

Dosud nezvyklé je také opatření v § 26b odst. 2, podle kterého je orgán hospodářského řízení povinen projednat opatření před jeho vydáním se socialistickou organizací, jíž má být určeno. V praxi to bude znamenat, že než ministerstvo podniku něco nařídí, musí to s ním předem projednat. Tento postup by měl vést k tomu, aby orgány hospodářského řízení dobře znaly situaci ve státních podnicích. Současně však nemůže být uplatňováno těchto opatření mnoho, protože jejich projednání by blokovalo pracovníkům ministerstev spoustu času. Bylo by tomu tak zejména v případech, kdyby uvažovaná opatření měla mít působnost pro všechny podniky v rámci příslušného ministerstva. Např. v resortu hutnictví, strojírenství a elektrotechniky by muselo ministerstvo jednat s více než 200 státními podniky. Je představa o tom, kolik takto vznikne nových jednání?

Pro případ, že podnik bude špatně hospodařit a dojde k jeho likvidaci, zákon stanoví i postup při uspokojování pohledávek. Jedná se o případy, kdy výtěžek z likvidace nestačí k úhradě všech dluhů. V takovém případě podle § 27c uspokojí likvidátor nejprve pohledávky pracovníků likvidovaného podniku, potom teprve pohledávky státu na odvody, daně a poplatky. Ostatní pohledávky uspokojí úměrně. Uvědomila jsem si v tomto případě znovu naprostou odlišnost přístupu socialistického státu proti praxi v kapitalistických zemích. Z § 27c vyplývá, že ani státní podniky jako věřitelé nemusí dostat všechny své pohledávky od likvidovaného podniku a vznikne jim tudíž ztráta. Z uplatnění tohoto paragrafu vyplývají dva hlavní závěry. Za prvé, že zákon počítá s možností likvidace podniku pro špatné hospodaření a neschopnost platit dluhy. Za druhé, že se podniky budou muset starat, v jaké finanční situaci je jejich odběratel a zákazník, aby měly jistotu, že bude solventní. To je něco nového, na co nejsou naše podniky zvyklé s výjimkou podniků zahraničního obchodu, a budou se muset učit.

Domnívám se, že navrhovaný postup je správný. Bude to škola pro přímé jednání i se zahraničními organizacemi. Budeme si však muset odpovědět na otázku, zda dodavatel může přerušit dodávky zákazníkovi, jestliže zjistí, že ten nemá prostředky na zaplacení.

Soudružky a soudruzi, z případů, které jsem uvedla, je zřejmé, jakým opatřením je v předloženém návrhu zákona řešeno zabezpečení nového postavení podniků, přesněji řečeno organizací a centra i metody a formy jejich vzájemných vztahů. Je zde vyjádřeno i řešení některých současných problémů, např. tlak na kvalitu dodávek formou placení vyššího penále z nekvalitní dodávky, ať už to jsou výrobky nebo služby.

Je zřejmé, že návrh novelizace zákona obsahuje progresivní opatření v souladu se záměry přestavby hospodářského mechanismu. Musíme však dbát, aby jejich výklad i realizace byly zajišťovány v souladu se stanovenými záměry. Pak bude novelizace přínosem.

Doporučuji předložený vládní návrh zákona schválit v souladu s návrhy společných zpravodajů.

Děkuji za pozornost.

Předsedající místopředseda FS B. Kučera: Děkuji poslankyni Petrželkové. Poslankyně Petrželková byla jedinou písemně přihlášenou do rozpravy. Ptám se proto, zda se hlásí ještě někdo z poslanců do rozpravy. (Nehlásí.) Není tomu tak. Vyhlašuji tedy rozpravu za skončenou.

Žádá o závěrečné slovo soudruh ministr Čalfa? (Ne.) Nežádá. Děkuji.

Žádá o slovo společný zpravodaj výborů Sněmovny lidu? (Ne.) Nežádá. Děkuji.

Žádá o slovo společný zpravodaj výborů Sněmovny národů? (Ne.) Nežádá. Děkuji.

Můžeme tedy přistoupit k hlasování. Při schvalování tohoto zákona platí podle článku 42 odstavce 2 písmena m) zákona o československé federaci zákaz majorizace. To znamená, že ve Sněmovně národů budou hlasovat odděleně poslanci zvolení v České socialistické republice a odděleně poslanci zvolení ve Slovenské socialistické republice. V zasedacím sále jsou přítomni 174 poslanci Sněmovny lidu, 63 poslanci Sněmovny národů zvolení v České socialistické republice a 68 poslanců Sněmovny národů zvolených ve Slovenské socialistické republice. Obě sněmovny jsou usnášení schopné.

Nejdříve prosím o hlasování poslance Sněmovny národů zvolené v České socialistické republice.

Kdo z nich souhlasí s návrhem zákona ve znění společné zprávy výborů Sněmovny národů, nechť zvedne ruku. (Hlasuje se.) Děkuji.

Je někdo proti? (Ne.) Není.

Zdržel se někdo hlasování? (Ne.) Ne.

Poslanci Sněmovny národů zvolení v České socialistické republice zákon schválili.

Nyní prosím o hlasování poslance Sněmovny národů zvolené ve Slovenské socialistické republice.

Kdo z nich souhlasí s návrhem zákona ve znění společné zprávy výborů Sněmovny národů, nechť zvedne ruku. (Hlasuje se.) Děkuji.

Je někdo proti? (Ne.) Ne.

Zdržel se někdo hlasování? (Ne.) Není tomu tak.

Také poslanci Sněmovny národů zvolení ve Slovenské socialistické republice zákon schválili.

Konstatuji, že zákon, kterým se mění a doplňuje hospodářský zákoník, byl Sněmovnou národů schválen.

Nyní prosím o hlasování poslance Sněmovny lidu.

Kdo z nich souhlasí s návrhem zákona ve znění společné zprávy výborů Sněmovny lidu, nechť zvedne ruku. (Hlasuje se.) Děkuji.

Je někdo proti? (Ne.) Není.

Zdržel se někdo hlasování? (Ne.) Ne.

Také poslanci Sněmovny lidu zákon schválili.

Vzhledem k souhlasnému usnesení obou sněmoven konstatuji, že Federální shromáždění Československé socialistické republiky schválilo zákon, kterým se mění a doplňuje hospodářský zákoník.

(Poznámka redakce: usnesení FS č. 48, SL č. 82, SN č. 91.)

Budeme pokračovat v programu naší schůze. Nyní projednáme

Prosím soudruha ministra Čalfu, aby vládní návrh zákona odůvodnil.

Ministr vlády ČSSR M. Čalfa: Vážený súdruh genedálny tajomník, vážený súdruh predseda Federálneho zhromaždenia, vážené Federálne zhromaždenie, novela zákona o hospodárskej arbitráži, ktorú vám vláda ČSSR predložila na prerokovanie a schválenie, zapadá do súboru nových a novelizovaných zákonov ako kameň do mozaiky. Je nevyhnutnou a neoddeliteľnou časťou celku nových zákonných úprav. Nadväzuje úzko na navrhovaný zákon o štátnom podniku a návrhy zákonov o poľnohospodárskom i tzv. nepoľnohospodárskom družstevníctve a najmä odvíja sa od návrhu novely Hospodárskeho zákonníka.

Podstatným zámerom prestavby, ktorý sa premieta i v navrhovanej novele zákona o hospodárskej arbitráži, je posilniť demokratickú zložku pri zabezpečovaní výrobnej a inej hospodárskej činnosti v podnikoch a družstvách a zároveň zdokonaliť centrálnu zložku, tzn. činnosť riadiacej sféry v národnom hospodárstve. Hospodárske riadenie sa má stať nielen koncepčným, oslobodeným od operatívy, ale najmä má sa uskutočňovať iba právom dovolenými prostriedkami. Orgány hospodárskeho riadenia budú voči podnikom a družstvám používať iba tie - v zásade ekonomické, nepriame - nástroje, ktoré stanovia právne predpisy.

Tento veľmi významný postulát prestavby doznáva svoj výraz v predkladanej novele zákona o hospodárskej arbitráži predovšetkým v dvoch smeroch.

Pretože zákon o hospodárskej arbitráži je v prvom rade právnym predpisom procesným, upravujúcim proces rozhodovania hospodárskych sporov medzi socialistickými organizáciami pred arbitrážnymi orgánmi, v navrhovanej novele musela sa premietnuť požiadavka ochrany socialistických organizácií - podnikov a družstiev - proti neoprávneným alebo nežiadúcim opatreniam orgánov hospodárskeho riadenia, vrátane poskytovania náhrady škody a náhrady spôsobenej majetkovej ujmy, ako je zakotvené - v hmotnoprávnom predpise - v novele Hospodárskeho zákonníka.

Z týchto dôvodov sa v návrhu novely zákona o hospodárskej arbitráži upravuje konanie v nových druhoch arbitrážnych sporov. Arbitrážne orgány budú rozhodovať vo zvláštnom konaní o neplatnosti opatrení orgánu hospodárskeho riadenia, a to zvyčajne na návrh postihnutej organizácie - podniku alebo družstva, prípadne i z vlastného podnetu. Ak sa ukáže opatrenie orgánu hospodárskeho riadenia ako protiprávne, vysloví hospodárska arbitráž jeho neplatnosť a tým i neúčinnosť takéhoto opatrenia. Arbitrážne orgány budú rozhodovať taktiež hospodárske spory o náhrade škody a o náhrade majetkovej ujmy medzi organizáciami a orgánmi hospodárskeho riadenia. Povinnosť k náhrade škody určí arbitrážny orgán vtedy, ak bude opatrenie orgánu hospodárskeho riadenia v rozpore s právnymi predpismi. V prípadoch a za podmienok stanovených v novele Hospodárskeho zákonníka môže arbitráž stanoviť, že orgán hospodárskeho riadenia zodpovedá za majetkovú ujmu, ktorá spočíva v zhoršení hospodárskych výsledkov podniku alebo družstva, spôsobeného opatrením vydaným orgánom hospodárskeho riadenia, a to vtedy, ak príslušný orgán hospodárskeho riadenia neuspokojil nárok organizácie dobrovoľne.

Nové ustanovenia o rozhodovaní o zodpovednosti orgánov hospodárskeho riadenia za súlad ich opatrení s právnymi predpismi, o zodpovednosti za škodu a o zodpovednosti za spôsobenú majetkovú ujmu majú predovšetkým veľký význam preventívny; majú pôsobiť na riadiace orgány tak, aby sa vyvarovali týchto nežiadúcich zásahov do činnosti organizácií.

Významnou zmenou, ktorú prináša návrh novely zákona o hospodárskej arbitráži, je zrušenie doterajšieho oprávnenia hospodárskej arbitráže založiť, zmeniť alebo zrušiť právny vzťah medzi organizáciami, čo v doterajšej praxi znamenalo, že arbitrážne orgány mohli v ktoromkoľvek prípade podľa svojho uváženia uložiť podnikom a družstvám hospodárske záväzky alebo tieto záväzky zmeniť alebo zrušiť. I pri tejto novej úprave sa posilňuje hospodárska samostatnosť organizácií, a tým i ich zodpovednosť za plnenie hospodárskych záväzkov a celkové hospodárske výsledky.