Federální shromáždění ČSSR, 1986 – 1990 Společné schůze SL a SN

Zemědělské podniky reagovaly na uvedený vývoj rozvojem přidružené výroby a jiných činností. Vedle zabezpečování materiálních potřeb pro průmyslové podniky i zajišťování nedostatkových výrobků pro obyvatelstvo se postupně tato činnost stávala stále významnějším zdrojem celkové úhrady zemědělských podniků. Jestliže např. v roce 1985 činil u družstevních organizací v okrese Přerov zisk z přidružené výroby 11 %, potom v plánu roku 1988 činí již 39 %. Ani uvedený nárůst zisku z přidružené výroby však nedokázal vyrovnat pokles celkového zisku, který je stále pod úrovní roku 1985, i když se v okrese Přerov hrubá zemědělská produkce zvyšuje v plánu roku 1988 o 8 %. Zdroje samofinancování je třeba hledat především v rezervách zemědělské výroby. Honba za ziskem z přidružené výroby - dovolte mi tento výraz - může být doprovázena stagnací zemědělské činnosti. Tímto směrem ovšem cestu vést nemůžeme.

Přidružená výroba zaváděná v zemědělských podnicích by na druhé straně měla přispět k aplikaci vědeckotechnického rozvoje a v tomto směru být zejména podporována.

Dovolte mi uvést příklad z mého volebního obvodu, který však svědčí o opaku. V JZD Nový směr se sídlem v Býškovicích byl vyvinut a je prakticky využíván nový energetický systém - kotelna s fluidním spalováním. K jejím výhodám patří dvojnásobně vyšší účinnost oproti klasickým kotlům, spalování netříděného nekvalitního uhlí při jeho nižší spotřebě, snížení nákladů na provoz o 75 %. Navíc prakticky vůbec nezhoršuje životní prostředí. Pořizovací náklady mají návratnost do tří let. Má tedy prokazatelný podnikový i celospolečenský přínos. O kotelnu je obrovský zájem ze strany zemědělských podniků i dalších organizací. Družstvo má již kolem 200 objed návek a je zájem o jeho opakovanou výrobu, jejíž zavedení naráží na značné překážky. Zemědělský podnik vložil do vývoje a uvedení do provozu vlastní fluidní kotelny finanční prostředky, další ještě potřebuje k odzkoušení a k vytvoření technických zařízení a k předzásobení pro zajištění opakovatelné výroby. Jedná se přibližně o 2,5 mil. Kčs, které družstvo může získat tehdy, pokud by svůj vlastní realizovaný nápad předalo výzkumnému ústavu, který se o existenci fluidního spalování dovídá, až ho někdo jiný vyvinul a uvedl do provozu.

Myslím, že současné administrativní bariéry by neměly být rozhodující pro zavádění výsledků vědeckotechnického rozvoje zejména v době, kdy snižování energetické náročnosti národního hospodářství nepostupuje stanoveným tempem.

Vážené soudružky a soudruzi, vedle již dříve zmíněných problémů zabezpečujících vstupy do zemědělsko-potravinářského komplexu a s tím souvisejících dodavatelsko-odběratelských vztahů, jsme si vědomi, že těžiště řešení závisí především na zemědělství, jeho službách a potravinářském průmyslu. Musíme zajistit uspokojování potřeb společnosti a obyvatelstva ve výživě potravinami a současně i rozvoj podniků ve vztahu k fondům i pracovním kolektivům. O to naléhavější je odhalení a řešení problémů v samotných zemědělských podnicích, tj. problémů v organizaci a řízení výroby, v nedostatečném využívání výrobních fondů, v nízké intenzitě výroby, v pomalém zavádění vědeckotechnického rozvoje a z toho vyplývající nízké efektivnosti především samotné zemědělské výroby.

O současných problémech zemědělství i potravinářského průmyslu svědčí značná mezipodniková diferenciace výrobních i ekonomických výsledků.

Nemůžeme se do budoucna spokojit s tím, že např. ve skupině podniků, které reprezentují průměrné podmínky výroby, se vyskytují podniky s hektarovým výnosem obilovin kolem 3 tun z hektaru, když jiné se blíží téměř k 6 tunám z hektaru. V téže skupině jsou podniky vykazující průměrnou roční dojivost kolem 5 tis. litrů na dojnici, ale také podniky s průměrnou roční dojivostí něco přes 3 tis. litrů na dojnici. Tyto rozdíly ve výsledcích výroby se pochopitelně promítají do ekonomických výsledků. Na druhé straně ale musíme do budoucna více brát v úvahu i to, že špičkové výsledky ve výrobě jsou dosahovány často s tak vysokými náklady, které jsou obecně neúnosné. Uvádím to proto, že nejde jenom o jednu stránku zdánlivě rychle mobilizovaných rezerv - ale i druhou stránku - cenu, za kterou lze reálně tyto naturální zdroje získat.

Nelze počítat s tím, že výrazná mezipodniková diferenciace v intenzitě a efektivnosti výroby se v nových podmínkách přebudování hospodářského mechanismu vyřeší sama o sobě. Naopak nové ekonomické nástroje, které svou koncepcí mají vyvíjet tlak na efektivní výrobu, na odstraňování rezerv, budou mít v podnicích s nízkou úrovní výroby negativní dopad. Vždyť úprava nákupních cen přinese objektivně a správně mnohem větší efekt podnikům s vysokou úrovní výroby, než podnikům zaostávajícím. To si také mnozí vedoucí pracovníci těchto zemědělských podniků uvědomují a mnohde podle toho hodnotí tvrdost i odůvodněnost nových ekonomických podmínek a nástrojů. Přitom je nutno zdůraznit, že v úpravách ekonomických nástrojů od 1. ledna 1989 se vytvářejí nástroje, které zpočátku zabrání absolutnímu propadu zaostávajících podniků. Dají jim možnost poskytnutím dočasných finančních prostředků ze soustavových rezerv překonat období stagnace a vytvořit si předpoklady pro zásadní obrat k efektivní výrobě a k samofinancování.

Takový postup pokládám za správný. Není možné nedat těmto podnikům šanci. Na druhé straně na ně musí být vytvořen tlak nespoléhat se na pomoc zvenčí, ale k odhalování a využívání vlastních rezerv. V tom, domnívám se, by měla být jedna z hlavních cest k řešení problémů. Plně souhlasím se stanovisky ÚV KSČ i vlády, že hospodářské organizace nemusí čekat na nové předpisy ani pokyny shora.

Vztah současné úrovně výroby i jejího zaměření k novým ekonomickým nástrojům a nutnost východisek ze současného stavu bych chtěla dokumentovat na příkladu dalšího zemědělského podniku z mého volebního obvodu.

Jednotné zemědělské družstvo Morava se sídlem v Kojetíně hospodaří podle nového zařazení ve třetí produkčně ekonomické skupině na výměře 3700 ha zemědělské půdy. Má klasickou strukturu zemědělské výroby v řepařské oblasti. Při úrovni výroby loňského roku by nové ekonomické nástroje měly mít dost výrazný negativní dopad do zdrojů k rozdělení. Na první pohled tedy zlá perspektiva. Zdroje samofinancování je nutno hledat především v rezervách zemědělské výroby. V případě tohoto družstva je známý fakt, že jeho úroveň ekonomiky stojí a padá na výsledcích rostlinné výroby. Zvýšení výnosů obilovin a cukrovky oproti jeho tříletému průměru na vysokou úroveň pro srovnatelné podniky by pro družstvo znamenalo v tržbách přínos 2,2 mil. Kčs. I když dosažení této úrovně nebude snadné vzhledem k prokazatelnému zamokření minimálně 400 ha orné půdy, jsou známé rychle mobilizovatelné rezervy, zejména v nižší úrovni organizace a řízení rostlinné výroby a mechanizace, promítající se do nižší kvality polních prací včetně nedodržování některých agrotechnických lhůt a do vysokých sklizňových ztrát. Řešení je tedy především v systematické kádrové práci, ve využívání místních agrotechnických služeb, ve zkvalitnění ekonomického subsystému uvnitř družstva.

V souvislosti s přestavbou hovoří se o potřebnosti nového myšlení. Mohli bychom však stejně hovořit i o potřebnosti nového či rychlého jednání. Totiž příčiny zaostávání, rozdílné výsledky hospodaření, jejichž vyrovnávání je zdrojem trvalého růstu výroby a ekonomiky i ty mnou zde uvedené, nejsou nové. Jsou dlouhodobě známy. Přesto nebyly důsledně vyřešeny.

Končím tím, čím jsem svůj diskusní příspěvek začala, tedy tím, že každý musí začít u sebe - i my, zemědělci. V nových ekonomických podmínkách mohou uspět jen ty zemědělské podniky, které budou mít dobré výsledky.

Zvýšení výsledné intenzity, efektivnosti a hospodárnosti zemědělské výroby především odstraňováním stávajících rezerv uvnitř JZD a státních statků je v současné době pro většinu z nich rozhodující podnikově a společensky prospěšnou reakcí na uplatnění nového hospodářského mechanismu v zemědělsko-potravinářském komplexu. Tuto tendenci však musí ekonomické i politické prostředí podporovat.

V tomto směru by měla být v řídících orgánech, ale zejména v podnicích neodkladně přijata účinná opatření.

Děkuji za pozornost.

Předsedající první místopředseda FS J. Marko: Ďakujem poslankyni Benešovej. Následuje poslanec Jozef Stank. Dávam mu slovo.

Poslanec SN J. Stank: Vážený súdruh generálny tajomník, vážený súdruh prezident, vážené súdružky a súdruhovia poslanci, po vypočutí výkladu k návrhu štátnych záverečných účtov s. ministra Žáka, spravodajských správ, ale aj uznesení vlád oboch republík, každého logicky napadne otázka, ako je to vlastne s úlohami päťročnice, či nie sú ohrozené predovšetkým sociálne istoty pracujúcich, založené na plánovanej tvorbe zdrojov. Tieto úvahy podnecuje proklamatívna úroveň viacerých opatrení, predkladaných ako východiská zo súčasnej situácie. Žiada sa obrat v intenzifikácii, rýchlejšia aplikácia vedy a techniky do praxe, väčšia iniciatíva a mobilizácia síl, výraznejšie zapojenie do medzinárodnej deľby práce, zníženie zásob a urýchlenie reprodukčného procesu. Z predložených dokumentov je zrejmé, že tieto požiadavky a zámery sa zatiaľ nedarí v plnom rozsahu plniť. Podľa dostupných informácií nie sú založené žiadne také výrazné projekty v oblasti technického rozvoja, medzinárodnej spolupráce, alebo v investičnej výstavbe, ktoré by mohli n avodiť obrat v tvorbe zdrojov národného dôchodku a vyrovnať neplnenie z predchádzajúcich rokov.

Všetci vieme, že plán je základný nástroj riadenia a ako taký, okrem iných, má tiež funkciu organizačnú, mobilizačnú, koordinačnú a kontrolnú. Je kritériom hodnotenia státisícov pracujúcich, úspešnosti a schopnosti, alebo neschopnosti vedúcich, je tiež základom pre posudzovanie politických prístupov a vyspelosti pracovných kolektívov. Z programového vyhlásenia vlády sme sa dozvedeli, že minimálne u troch veľkých odvetví je tento plán nereálny, hlavne v oblasti znižovania nákladov, z čoho sa môžeme domnievaf, že bude upravovaný. Takáto úprava už bola vykonaná napr. v rezorte Ministerstva priemyslu ČSR, čo sa prejavilo napr. zvýšením nárokov na dovoz a teda aj na devízové zdroje u domácich odberateľov a narušením celkových proporcií založených päťročnicou.

V záujme zachovania rytmu výroby sa táto situácia riešila, aj keď neskoro, po mnohých zložitých medzirezortných rokovaniach a často aj za cenu zmien vyrábaného sortimentu v ročnom pláne. Ako ukazujú výsledky, kompromisy tohto rozhodovacieho procesu síce znamenali splnenie objemových ukazovateľov, ale bez výraznejšieho vplyvu na celkovú rovnováhu ekonomiky, ak ju hodnotíme cez vývoj DOV a zásob, aj keď i tu pôsobí celý rad iných vplyvov. Pre posúdenie náročnosti úloh uvediem jeden údaj: Ak sa majú splniť úlohy dané päťročnám plánom pre rok 1989, musí sa medzi rokom 1988 a 1989 zvýšiť tvorba národného dôchodku o 6,6 % a upravených vlastných výkonov o 9 %. Ukazuje sa, že prekračovanie plánovaných palivovoenergetických a materiálových vstupov, nižší stupeň krytia rastu produktivity práce a dôsledky dírektívneho riadenia a zatiaľ nevýrazný prejav experimentu z prvých rokov päfročnice, nebude možné vykompenzovať úsporami v zostávajúcom období.

Môže vzniknúť otázka, prečo toľko starostlivosti o národohospodársky vývoj v dobe, keď užitie národného dôchodku, hlavne v oblasti osobnej a spoločenskej spotreby prebieha podľa plánu, pripravujeme na schválenie zákon o sociálnom zabezpečení,. ras tie životná úroveň. Má to ni ekoľko praktických dôvodov.

Jednak je to záujem našich voličov z pozícií, ktoré na minulom spoločnom zasadnutí uviedol v rozprave súdruh poslanec Češka, keď nám všetkým pripomenul zodpovednosť za výkon ústavnopolitickej kontroly, ktorej výcho diskom sú politické smernice KSČ, politika Národného frontu a zákony Federálneho zhromaždenia. Ďalej snaha o posilnenie autority plánu, ako nástroja riadenia so všetkými jeho funkciami, čo má bezprostredný vzťah k posilneniu dôvery v prestavbu hospodárskeho mechanizmu.

A konečne potreba formovania konkrétnych praktických prístupov k úlohám nových štátnych podnikov, ktoré vznikajú v rámci prestavby výrobno-technickej a obehovej základne.

Dovoľte mi k tomu stručné vysvetlenie. Sme aktívnymi účastníkmi prestavby, spoločenskej i hospodárskej. Na tomto zasadaní položíme jej legislatívny základ schválením rozhodujúcich zákonov. Uvedomujeme si tento obrovský pokrok, ktorý sme pod vedením strany, v príprave prestavby za posledný rok dosiahli. Už k 1. 7. sa pripravuje niekoľko stoviek organizácií k prechodu na hospodárenie podľa zákona o štá tnom podniku. Táto príprava je sprevádzaná nielen bohatou diskusiou, ale často i prvkami, ktoré odvádzajú pozornosť od podstaty a cieľa tohto procesu a hlavne v časti prestavby organizačných štruktúr. Mnohé podniky a závody motivuje k žiadosti o štátny podnik najmä doterajší spôsob direktívneho riadenia z generálneho riaditeľstva, alebo podniku a individuálna žiadosť je viac prejavom kritiky týchto metód, alebo osôb, než ekonomickým odôvodneným presvedčením o schopnosti zvládnuť na platforme samofinancovania a chozrasčotu svoj perspektívny rozvoj. Je to prejav nedôvery, že vo veľkých celkoch bude plnohodnotne fungovať samospráva, jeho vnútorných jednotiek, že kolektív skutočne rozhodne o smeroch rozvoja, o svojich vedúcich, o rozdelení zdrojov, ale tiež o orientácii celého podniku, napr. koncernového typu, vo výbere jeho riadiacich kádrov.

Nedávno som navštívil jedno JRD a presvedčil som sa, že poľnohospodári sú naozaj v uplatňovaní samosprávy a chozrasčotu objektívne ďalej ako priemysel. Tam vedúci dielne pridruženej výroby má takú právomoc a zodpovednosť a jeho hmotná zainteresovanosť, o ktorej z veľkej časti rozhoduje kolektív, je tak nadviazaná na výsledky jeho práce, že ho ani nenapadne uchádzať sa o právnu subjektivitu. Tým chcem povedať, že dovedenie týchto princípov, o ktorých sa zatiaľ diskutuje prevažne len v špičkách jednotlivých riadiacich stupňov, na dielne a pracoviská, vytvor í úplne iný vzťah k organizačnému usporiadaniu. Ak sa má uplatniť zákon o štátnom podniku, nemôže podľa mojej mienky nikde dôjsť len k "premaľovaniu tabulí". Všade, či v malom, lebo veľkom podniku sa zmení systém riadenia, ktorý dá jeho štruktúrnym jednotkám predovšetkým vysokú zodpovednosť a právomoc a novú kvalitu vzťahov medzi jednotkami navzájom a vedením podniku. K tomuto by predovšetkým mala výrazne smerovať celá príprava prestavby hospodárskeho mechanizmu.

Prestavba musí skutočne zvýšiť aktivitu a iniciatívu ľudí, mobilizovať k intenzifikácii a k lepšej hospodárnosti. Ale i úlohy musia byť mobilizačné. Nie všetky vysoké úlohy majú tento charakter. Dovoľte mi citát súdruha Adamca z diskusie na 7. zasadnutí ÚV KSČ, keď hovoril o českom priemysle: "Ukázalo sa že subjektivisticky postavené čísla, nepodložené ekonomickou analýzou a skúsenosťami straníckych, odborových a pracovných kolektívov, vedú v skutočnosti k demobilizácii. Vytráca sa pocit hrdosti na zručnosť nášho robotníka a technika, na tradíciu vysokej kvality vo svete uznávaných výrobkov a česť uznávanej značky."

Tieto nanajvýš správne a životom overené princípy nie sú vždy rešpektované. Podľa zásad schválených vládou sa na jednotlivé štátne podniky budú delimitovať všetky záväzné úlohy štátneho plánu 8. päťročnice. To vytvorí pre mnohé tieto organizácie veľmi napätú situáciu. Rozsah záväzností a spôsob hodnotenia ich plnenia nie je zatiaľ ceľkom jasný. Nebude pravdepodobne možné sledovať, ani vyžadovať plnenie všetkých doterajších ukazovateľov v novom systéme riadenia. Už experiment výrazne obmedzil ich počet.

Podniky chcú prirodzene ďalej vyrábať a veľká časť sa ich hlási k úlohám 8. päťročnice, čo často zastiera problém alebo ešte prehlbuje rozpor v kvalitatívnych ukazovateľoch, pretože pokračuje výroba materiálovo náročná s nižšou efektívnosťou, ako stanoví plán. Myslím, že je veľmi dôležité, aké podmienky budú vytvorené podnikom pre existenciu v novom ekonomickom prostredí, ako kvalifikovane sa podarí vymedziť priestor pre podnikateľské aktivity. Odchylky od päťročného plánu sú tak veľké, že ich nie je možné doriešiť delimitáciou na štátny podnik, ale obnovením národohospodárskych proporcií. Preto práve v záujme urýchlenia procesu prestavby, využitia chozrasčotných princípov a samosprávy, prehbenia demokracie, iniciatívy a súťaživosti pracujúcich, ich dôvery k nastúpenej línii je nanajvýš žiadúca analýza zabezpečenía úloh zákona o 8. päťročnom pláne s príslušnými závermi pre nastávajúce dva roky v celom komplexe tvorby a užitia národného dôchodku.

Na záver by som chcel ešte raz zdôrazniť na základe osobných poznatkov z priemyslu, že zásadný obrat v intenziifkácii bez ohľadu na to, akú cestu k tomu zvolíme, nemôže objektívne nastať bez štrukturálnych zmien, zúženia nomenklatúry vyrábaného sortimentu založeného na výraznejšom zapojení do medzinárodnej deľby práce, bez výraznej preferencie a úcty ku kvalifikovanej práci, ujasnenia stratégie vytvorenia socialistického trhu v rámci RVHP tak, ako o tom hovoril v závere rozpravy k programovému vyhláseniu predseda vlády súdruh Štrougal. Tu však nie je možné čakať výsledky už v tejto päťročnici. Napriek tomu sa však ponúka využiť súčasnú neopakovateľnú šancu prebiehajúcej prestavby hospodárskych mechanizmov jednotlivých štátov RVHP k možnosti koordinácie postupov, ale i ekonomických nástrojov a právnych noriem. Snáď to príliš nezjednoduším, keď poviem, že prestavba hospodárskeho mechanizmu a prestavba socialistickej ekonomickej integrácie by mala byť v istom zmysle nadradená prestavbám mechanizmov národných ekonomík. Politický priestor k tomu vytvorila nedávna porada tajomníkov ÚV bratských komunistických a robo tníckych strán socialistických krajín pre ekonomické otázky v Budapešti.

Vážené súdružky a súdruhovia poslanci, v zmysle uvedeného odporúčam Federálnemu zhromaždeniu schváliť štátny záverečný účet federácie za rok 1987.

Ďakujem za pozornosť.

Předsedající první místopředseda FS J. Marko: Ďakujem poslancovi Stankovi, ktorý bol posledným z písomne prihlásených rečníkov.

Napriek tomu sa pýtam, či chce ešte niekto z poslancov vystúpiť v rozprave. (Nikdo.) Nikto. Vyhlasujem rozpravu za skončenú.

Na o tázku predloženú poslancom Hůlom a poslancom Žižkom odpovie podpredseda vlády súdruh Obzina.

Místopředseda vlády ČSSR a předseda SKVTRI J. Obzina: Vážený soudruhu generální tajemníku ÚV KSČ, vážený soudruhu prezidente ČSSR, vážený soudruhu předsedo, milé soudružky poslankyně a vážení soudruzi poslanci" V 8. pětiletce bylo vyčleněno na ekonomické investice 17,6 mld. Kčs. Zvláštností tohoto aktu byly tři skutečnosti. Za prvé to bylo více než dvakrát tolik než v 7. pětiletce. Za druhé celá tato částka je účelově vázána pouze na ekologické stavby a nesmí být převáděna. Za třetí vzhledem k připravenosti jak investiční, tak i projektové nebylo možné rozčlenit tuto částku více méně rovnoměrně na pět hlavních faktorů ochrany a tvorby životního prostředí, tj. na ochranu půdy, vody, ovzduší a lesů a na bezodpadovou technologii, ale vzhledem k připravenosti bylo rozhodnuto o tom, že více než 45 % bude věnováno problematice ochrany vody, především investicemi na čistírny odpadních vod. Zbývající část bude rozčleněna mezi další čtyři faktory, o nichž jsem hovořil, tedy víceméně nerovnoměrně.

V současné době po dvou a půl letech realizace tohoto programu, který byl soustředěn ve zvláštním spise ekologických investic Státní plánovací komise, lze říci toto: s investiční výstavbou ekologických staveb za první dva a půl roku tohoto roku nemůžeme být z vážných důvodů spokojeni. Dokonce je situace alarmující, a to proto, že za první dva roky z plánovaných 144 staveb nebylo zahájeno 31 a jestliže přidáme i rok 1988, kdy je plánováno zahájení 61 staveb, avšak reálně se očekává zahájení pouze 45 staveb, znamená to, že 16 dalších staveb nebude pravděpodobně v tomto roce zahájeno. Z hlediska objemu finančních prostředků za první dva roky bylo vyčerpáno - včetně těch staveb, které byly zahájeny v letošním roce - přibližně 8,1 mld. Kčs. To znamená, že za tři roky pětiletky nebude vyčerpáno ani 50 % plánovaných investičních zdrojů a na zbývající dva roky, roky 1989 a 1990, zbývá investičně užít více než 54 % plánovaných investic. To je mimořádně náročný, nesnadný úkol.