Z hľadiska programového vyhlásenia vlády
Československej socialistickej republiky si zasluhuje pozornosť
i súčasný stav miestnej kultúry, práca
kultúrnych zariadení rôzneho druhu. Nie vždy
a všade však zariadenia miestnej kultúry pracujú
na požadovanej úrovni, nie výdy žostáva
dosť prostriedkov na kultúru, nie vždy sú
doriešené kádrové otázky. Strácame
tak mnoho. Predovšetkým je to problém sídlisk,
kde kultúrne zariadenie sa niekedy otvára 15 až
20 rokov po dobudovaní sídlisk. Problémom
je aj ich vybavenie modernou technikou, v súčasnosti
predovšetkým videom. Žiadali by sa ráznejšie
opatrenia, predovšetkým keď vieme, koľko
sa k nám tejto techniky dostáva inou cestou a že
nie vždy je využívaná v záujme
našej ideológie. Pociťujeme to hlavne i v nedostatočnej
sieti mládežníckych klubov a klubovní,
kde pestrým a príťažlivým progra.
mom by sme mohli zaujať mladých ľudí a
takto sa podieľať na účelnom využívaní
ich voľného času.
V súčasnosti, v období zvýšeného
záujmu o veci verejné, osobitne sa akcentuje úloha
a zodpovednosť prostriedkov masovej informácie a propagandy
pri formovaní socialistického vedomia pracujúcich,
mládež nevynímajúc. A samozrejme, o
detskej a mládežníckej tlači to platí
dvojnásobne. Nechcem hovoriť o celom okruhu ich pôsobnosti,
to je na programe novinárskych zjazdov, nemožno však
obísť to najhlavnejšie. Ich úlohou je
pohotovo a pravdivo informovať, nezľavovať nič
z ideovosti, presvedčivosti, vyargumentovanosti. Aj pre
hromadné oznamovacie prostriedky však vyvstáva
požiadavka popri hľadaní zaujímavých,
príťažlivých foriem a prístupov,
ako mladým ľuďom objasňovať základné
hodnoty socializmu, na ktorých netreba nič meniť
a pre ktoré je ich treba len získavať, objasňovať,
vysvetľovať, konkretizovať zmeny, ktoré
sa pod vedením strany pripravujú v ekonomike, ako
aj vo všetkých oblastiach života. Programovo
sa o nich hovorilo na 5. zasadaní Ústredného
výboru Komunistickej strany Československa.
Revolučný dosah týchto zmien od znárodnenia
najväčší zásah do systému
riadenia hospodárstva, ako aj postup pri rozpracovaní
podnetov sovietskych komunistov, nové pojmy či nový
obsah známych pojmov, úsilie o viac demokracie,
to všetko si vyžaduje nielen objasňovanie informácií
akémusi pasívne prijímajúcemu pracujúcemu
či mladému človeku, naopak, to by bola neodpustiteľná
chyba. Práve premeny, ktoré si žiada doba,
si vynucujú plne zapojiť každého do diania.
Nejde a nemôže ísť o formovanie človeka
zvonku, cez účasť na akciách a podujatiach.
Účinne hormovať možno len aktívnou
účasťou na premenách, mladý človek
musí nachádzať odpovede nielen na veľké
otázky doby, ale tiež svoje otázky v tejto
dobe, musí vedieť, že sa s ním počíta.
V tomto smere môžu veľa urobiť práve
prostriedky masovej informácie a propagandy. Treba viac
skúmať, aký je dnešný mladý
človek, ako vidí a hodnotí skutočnosť
okolo seba, kde vidí zmysel svojho života.
V mnohých priemyslových a poľnohospodárskych
podnikoch či inštitúciách stoja dnes
mladí ľudia na čele pracovnej iniciatívy,
prichádzajú s vovými postupmi a metódami
práce, dobre ovládajú modernú techniku
a technológiu, angažujú sa a sú príkladom
vo verejne prospešnej práci, v spoločenskom
i politickom živote. Tých netreba získavať,
presviedčať, práve naopak, oni sú vyslancami
v radoch mládeže, ktorí môžu strhnúť
a zapáliť ďalších. Práve preto
by mali častejšie byť hrdinami dneška v
našich novinách, ich názory a skúsenosti
by častejšie mali odznievať v rozhlase či
televízii.
Samozrejme, nemožno byť ani proti popularizovaniu športovcov,
hercov, či spevákov, aj oni majú svoj vplyv
a význam pri formovaní vôlových vlastností,
cieľavedomosti a pod. Ale viac priestoru a v príťažlivých
formách by mohli dostať mladí ľudia z
výroby či vedy, ktorí cez poznanie, že
v boji nemusí byť hneď prvá bitka úspešná,
doviedli svoju prácu do úspešného konca.
Na druhej strane nemožno nevidieť, že i medzi mladými
sa stretávame s negatívnymi javmi, so snahou od
spoločnosti len brať, ale málo či nič
nevracať, žiť pohodlne bez vlastneho pričinenia.
Nemôžeme si zakrývať, že aj medzi
mladými sú lajdáci, nedisciplinovaní
pracujúci, ktorí nemajú vzťah k práci,
ani k zverenému majetku, ľudia, ktorí sa dostali
viackrát do rozporu so zákonomi Aj tu môžu
a mali by mať prostriedky hromadnej informácie a propagandy
hľadať svoje miesto, ukazovať, ako pomôcť
hľadať nápravu, čo zmôže kolektív
dobrým prístupom, ale aj vytváraním
atmosféry nezmieriteľnosti s nedisciplinovanosťou,
lajdáctvom, vandalizmom a násilím. Pravda,
nezdravé javy účasti mládeže
nemôžu viesť len k jej odsudzovaniu či
nebodaj poslúžiť na odsúvanie či
zakrývanie problémov, s ktorými mladá
generácia vstupuje do života. Aj to by sa m)alo stať
súčasťou obsahu pôsobenia prostriedkov
hromadnej informácie a propagandy, hľadania odpovedí
na ich otázky. Uvediem len niektoré príklady.
Pozitívny vplyv plnej zamestnanosti u nás,
teda sociálne istoty a profesionálne perspektívy,
je často oslabovaný takými nedostatkami,
ako je nevyužívanie pracovného potenciálu
mladých ľudí, ich vzdelania, schopnosti a umu.
A nejde len o vysokoškolské kádre, každý
tretí robotník pracuje mimo svojho odboru vyučenia,
každý štvrtý pracuje na mieste, kde sa
táto základná kvalifikácia nevyžaduje.
Ako ukazujú naše poznatky z práve prebiehajúcich
výročných členských schôdzí
v základných organizáciách Socialistického
zväzu mládeže i diskusia v príprave na
4. zjazd Zväzu mládeže, značnú
úlohu vo formovaní názorov mladých
ľudí zohrávajú tiež disproporcie
medzi princípmi socialistického odmeňovania
a reálnou praxou.
A čo povedať o rôznych javoch porušovania
zásad kádrovej práce počínajúc
protekciami uchározačov na rôzne druhy škôl
až po zaraďovanie na funkcie bez ohľadu na predpoklad.
Tiež niektoré dlhodobo exiistujúce nedostatky
a problémy v sociálnej oblasti sa nepriaznivo odrážajú
na formovaní mládeže k spoločnosti,
a teda k práci, k svojmu okoliu.
Nie v tom je problém, že by mladí ľudia
nechápali, že treba čakať na byt, vyšší
plat, na postup, ale v tom, že vidia, že existujú
takí, ktorí to majú ihneď a bez vlastného
pričinenia. Pravda, bytovú situáciu mladých
ľudí, vážne materiálne problémy
nie vo vzťahu k minulosti, ale k dnešnému štandardu,
ktorý nie je luxusom, ale potrebou, v ktorých sa
ocitá väčšina mladých ľudí
pri uzavretí manželstva, tiež nemôžeme
nevidieť. Vážne je to najmä v mestách,
kde po tzv. tradičnej rodine už niet ani stopy. Možno
aj prostriedky hromadnej informácie a propagandy by mali
spolu s odborníkmi začať odvážnejšie
hľadať budúce riešenie niektorých
problémov napr. z hľadiska výchovy detí
a toho, aby žena-matka nestratila svoju kvalifikáciu.
Bolo by vari užitočné pozornejšie sa tiež
pozrieť na skúsenosti s rôznymi variantami zamestnanosti
a pracovného času žien - matiek.
Chceme, aby sa mládež zapájala do riadenia
spoločnosti. Mnohí mladí ľudia v tejto
oblasti plne dokazujú svoje sohopnosti a zodpovednosť.
Mnohých však odradzuje - a to nemôžeme
nevidieť často pretrvávajúci formalizmus
na rôznych úsekoch. Nemožno zakrývať
- a prostriedky hromadnej informácie a propagandy by to
mali na konkrétnych príkladoch odvážnejšie
odhalovať - že pretrváva aj v mládežníckych
organizáciách, ale aj v ďalších
organizáciách združených v Národnom
fronte. Navyše mladí ľudia nevidia okolo seba
len čestné konanie, svedomitú prácu,
stretávajú sa žiaľ aj s rozpormi medzi
slovami a činmi, s pretvárkou, chytračením,
sebectvom. Varujúce je, že časť mládeže
považuje rozpor medzi slovami a činmi za normálny
spoločenský jav a viac či menej sa mu podriaďuje.
A z takéhoto poznania mladej generácie musíme
vychádzať pri formovaní zámerov nielen
v Socialistickom zväze mládeže a jeho Pionierskej
organizácii, ale aj v prostriedkoch hromadnej informácie
a propagandy, ako aj v pôsobení kultúrnych
zariadení. Ukazovať život mladých ľudí,
ktorí sa plne podieľajú na ďalšom
rozvoji našej socialistickej spoločnosti, ale aj to,
aké majú jednotlivé skupiny mládeže
ptoblémy, ako ich riešime. Aj za ich účasti,
samozrejme.
Od mladých ľudí musíme vyžadovať
iniciatívu, angažovanosť, obetavosť, odvahu.
Ale tak zareagujú za predpokladu, že si súčasné
ciele prisvoja, stotožnia sa s nimi.
Naša dnešná mládež je už druhou
generáciou, ktorá sociálne dozrela v socializme.
Áno, buďme k nej kritickí a nároční
v požia. davkách na kvalitu práce, pracovnú
disciplínu, spoločenskú zodpovednosť,
veď nastupujúca generácia robotníkov,
technicko-hospodárskych pracovníkov a vedeckotechnických
pracovníkov, ktorí nie sú zaťažení
extenzívnym spôsobom myslenia, je v porovnaní
s doterajšími generáciami lepšie kvalifikačne
pripravená na plnenie ná ročných úloh
intenzifikácie prestavby hospodárskeho mechanizmu,
zmeny štýlu práce vo všetkých oblastiach.
Ide o to, aby sa čo raz viac stávala aktívnym
subjektom života a spoločnosti.
Súdruh Husák, keď na 5. zasadaní Ústredného
výboru strany hovoril o kádrovej práci, nie
náhodou zdôraznil: "Veľmi naliehavé
je zvýšiť prílev mladých ľudí,
podstatne viac než doteraz ich priťahovať k práci,
odvážnejšie vyzdvihovať zdola hore do riadiacich
funkcií. Je to predpoklad kontinuity práce, predpoklad
toho, aby strana žila aj zajtra. Treba pritom prirodzene
venovať pozornosť ich príprave." Svoju úlohu
tu musia zohrať aj prostriedky hromadnej informácie
a propagandy v orientácii mladej generácie na nové
vo vede a. techníke, v riadení, v živote vôbec,
a v odhodlaní postaviť sa do čela - zápasu
o toto nové, progresívne, revolučné
vo vývoji spoločnosti. Ďakujem za pozornosť.
Předseda FS A. Indra: Děkuji poslanci Dvorskému.
Prosím poslance Hlavačku, připraví
se poslanec Štefánik.
Poslanec SL J. Hlavačka: Vážený
soudruhu generální tajemníku ústředního
výboru Komunistické strany Československa
a prezidente Československé socialistické
republiky, vážený soudruhu předsedo
Federálního shromáždění,
vážené soudružky a soudruzi poslanci,
poslední měsíce v naší společnosti
jsou naplněny velkým úsilím, řadou
námětů a poznatků směřujících
k pochopení úkolu přestavby našeho národního
hospodářství. Chtěl bych obrátit
vaši pozornost na problematiku, která nás pálí
pěknou řádku let a stále přes
zaváděná opatření nemáme
vnitřní pocit uspokojení, že se naše
úsilí daří v celé šíři.
Jedná se o investiční výstavbu.
V období příprav k tomuto vystoupení
jsme se s odborníky mého volebního obvodu
shodli na tom, že je nezbytné věnovat pozornost
kromě řídící a organizátorské
činnosti především vyhláškám
- které ať myšleny sebelépe - v sobě
v praktické aplikaci skrývají rozpor mezi
záměrem a výsledkem. Soustředím
se proto na vztah vy. hlášek k přípravné
fázi a samotné době výstavby.
Investoři uvádějí, že například
komplexní bytová výstavba o rozpočtovém
nákladu nad 10 mil. Kčs si vyžádá
přípravu investičního záměru
6 až 8 měsíců, vypracování
a zadání až 2 měsíce, zpracování
investiční studie 8 až 13 měsíců,
zpracování projektového úkolu 8 až
12 měsíců, stanovisko státní
správy oblastního plánování
je za 4 až 6 měsíců, schválení
projektového úkolu půl roku, registrace rovněž
půl roku, státní expertíza trvá
2 až 4 měsíce, zpracování původního
projektu 12 měsíců, jeho schválení
2 měsíce a zpracování prováděcího
projektu 1 rok. Celková doba přípravy je
tedy 5 a půl až 7 let. Je proto zřejmé,
že taková praxe v současných podmínkách
je z hlediska hospodářského mechanismu nepřijatelná.
Bylo by vhodné investorům přidělovat
u bytové výstavby limity a objemy prací
dodávek na celý obytný soubor, odstranit
roční přidělování limitů
a ponechat investorům na vůli, jaký zvolí
rozsah a skladbu občanské vybavenosti. Dále
zrušit technicko-ekonomické podklady a státní
expertízu pro malá sídliště do
300 bytových jednotek. To by přineslo zkrácení
termínu přípravy, přizpůsobení
struktury občanské vybavenosti potřebám
s ohledem na stávající vybavenost.
K 1. březnu letošního roku byla sice novelizována
vyhláška č. 105 z roku 1981, která však
kromě několika výjimek nepřinesla
zásadní urychlení předprojektové
a projektové přípravy.
Pokud se podíváme na samotný proces investiční
výstavby, je zarážející zkušenost,
kterou jsem získal z Přerovských strojíren,
dodávajících technologické celky jak
do tuzemska, tak do zahraničí. Proč několik
odborníků tohoto podniku mnohdy s málo kvalifikovaným
personálem dokáže zajistit montáž
zařízení během několika měsíců
a proč právě titíž odborníci
úkol nezvládají v tuzemsku? První
rozdíl spočívá v časové
náročnosti schvalovacího řízení,
jak už o tom bylo hovořeno. Druhým závažným
momentem je stavební nepřipravenost. U nás,
na rozdíl od zahraničí, se montuje mezi spoustou
stavebního lešení, nezakrytých prostor,
schodů bez zábradlí, nevybudovaných
kabelových tras atd. Takováto organizace práce
proti zahraničním podmínkám je ztrátová
časově i finančně.
Dalším momentem je vztah investora a dodavatele, který
je určován jednak hospodářskými
smlouvami a jednak režimem stavby. Tato dvojkolejnost v praxi
přináší situaci, kdy si dodavatel pro
sebe vybírá ten nejvhodnější
postup, který nemusí být celospolečensky
nejefektivnější. Za nesplnění
původních kvalitativních a kvantitativních
úkolů je dodavatel postihován v podstatě
iluzorními sankcemi. Je totiž tolik právních
možností, že jejich proplácení
se protáhne tak dlouho, až se stanou neúčinnými.
Přitom investor je současně také postihován
bankou. Část těchto prostředků
(mnohdy i celé) musí zaplatit ze svých mzdových
fondů. Paradoxem je navíc i skutečnost, že
nesplnění termínu stavební připravenosti
může použít i některý ze
subdodavatelů k uplatnění další
sankce vůči investorovi, který pak samozřejmě
zákonitě na prodloužení výstavby
jen doplácí.
Také změny v projektech, které mají
za následek vícenáklady, nejdou většinou
na vrub projektovým ústavům, ale platí
je investor z plánované rezervy rozpočtu
stavby. Je vůbec otázka, nakolik je vhodné,
aby projektová složka byla odtržena od výrobní
organizace a do jaké míry stávající
dělba práce projektantů a stavbařů
podporuje či nepodporuje snižování rozpočtových
nákladů.
Přemíra vyhlášek, jak se zdá,
určitým pracovníkům vyhovuje. Rozpory,
vznikající na většině staveb,
se pak v řadě případů neřeší
věcně, hledáním okamžitého
řešení v duchu soudružské spolupráce,
ale podle vyhlášky č. 157/1976, o režimech
staveb jsou rozpory provázeny nadměrnou a zbytečnou
formální agendou, ze které se vytrácí
podstata problémů. Proto i řešení
na vyšších úrovních je většinou
formální a vrací se zpět se zpožděním
k investorovi, aniž se opírá o kvalifikovaná
rozhodnutí. Rozporová jednání nakonec
ústí v hledání viníků,
spory se přesouvají na arbitrážní
orgány a mezitím stavba nepokračuje vůbec,
nebo jen "hlemýždím tempem".
Soudružky a soudruzi, jestliže jsem v úvodu hovořil
až o 7 letém procesu předprojektové
a projektové přípravy, pak se tento čas
nepříznivě promítá i do oblasti
technického pokroku. Dnešní exploze nových
poznatků, a nemyslím jen oblast strojně technologickou,
ale i samotné stavbařské postupy a využití
nových materiálů, se uplatňuje s obrovským
časovým zpožděním.
Shrňme si, jak působí nešvary investiční
výstavby, kterým jsem se věnoval. Dlouhá
rozestavěnost působí na zpoždění
v uplatňování poznatků vědy
a techniky, ale důsledky jsou i další. Hospodářské
smlouvy nemají svoji účinnost, což vede
k poklesu kázně dodavatelů. Investor se dostává
do situace, kdy ztrácí rozhodující
vliv a nemůže zaručit, že efektivnost
investiční výstavby bude na předpokládané
či vyšší úrovni. Většinou
nakonec při všech potížích hledá
cesty k zdůvodnění nižších
výkonů i u zařízení
z dovozu. Žádá zvyšování
rozpočtových nákladů a podobně.
A na čí účet? Na účet
celé naší společnosti.
Vážené soudružky a soudruzi, poznatky,
které mám z veřejných schůzí
z mého volebního obvodu se soustavně a niterně
dotýkají životního prostředí.
Nemám na mysli jen hlasy voličů, ale i orgánů
a organizací Národní fronty. Tato
bolest se dlouhodobě promítá i do politického
klimatu okresního města Přerova, je tedy
v popředí zájmu stranických a státních
orgánů města a okresu.
Například jen v měsíci lednu a únoru
letošního roku dosáhlo procento překročení
hygienické normy polétavého prachu 543 %,
u oxidu síry 880 %. Město tak patří
z tohoto hlediska na nezáviděníhodné
první místo v Severomoravském kraji.
Z rozborů jednoznačně vyplývá,
že město Přerov se řadí k nejvíce
postiženým oblastem a je na úrovni Severočeské
pánevní oblasti. Hlavní podíl na tomto
stavu mají zvláštní klimatické
podmínky města a okolí a významní
znečišťovatelé - teplárna Přerov
a Přerovské chemické závody. Přitom
z pohledu investiční výstavby místní
státní orgány vytvářely iniciativně
předpoklady k tomu, aby u dalšího teplárenského
kotle, který je nutnou podmiňující
investicí plánovaného rozvoje města,
byla respektována změna paliva z paliva nejméně
hodnotného tzv. ostravského "proplastku"
(který má mimochodem 43 % hlíny), na
zemní plyn.
Pro pokrytí existující disparity ve spotřebě
tepla ve městě Přerově bude zřejmě
nutno řešit situaci náhradními zdroji
po dobu výstavby, pravděpodobně použitím
mobilních zdrojů tepla na zemní plyn. Zde
se pak nabízí otázka nově posoudit
změnu palivové základny kotle na zemní
plyn, a to v návaznosti na předpokládané
zvýšení dodávek tohoto plynu ze Sovětského
svazu. Toto řešení by způsobilo oddálení
zahájení stavby minimálně o dva až
tři roky, nicméně by výrazně
přispělo k řešení kritického
stavu ovzduší ve městě Přerově.
Závěrem se pokusím shrnout zkušenosti
investorů z mého volebního obvodu z hlediska
zjednodušení a sjednocení vyhlášek
pro investiční účely.
Za prvé - dokumentaci většiny staveb a její
schvalovací řízení zjednodušit
a doplnit zvýšenou odpovědností účastníků
investičního procesu za dodržování
stanovených termínů a rozpočtových
nákladů.
Za druhé - sjednotit do jediné vyhlášky
všechny vyhlášky o dodávkách stavebních
prací, technologických zařízení,
fakturací a plánování.
Za třetí - z hlediska termínového
ponechat vyhlášku o režimech s omezením
agendy o rozporech, ponechat řešení rozporů
nejvýše na střední články
řízení, lhůty staveb ponechat jen
v oblasti dodavatelských vztahů a podle prvotních
rozhodovacích dokumentů. Za tím účelem
zrušit směrnici č. 8/1979 o řízení
při zvýšení rozpočtových
nákladů a změnách lhůt výstavby
a zrušit vyhlášku o lhůtách výstavby.
Za čtvrté - povolovací řízení
staveb ponechat plně jen v působnosti vyhlášek
o dokumentaci staveb, v plánovacích dokumentech
a v působnosti financujících orgánů.
Chceme-li dohnat svět, tedy zkrátit lhůty
staveb o polovinu, je třeba navrhnout systém zainteresovanosti
související s přechodem na chozrasčotní
principy organizací tak, aby motivoval všechny účastníky
výstavby k dosažení nejvyšší
hospodárnosti a řádného plnění
hospodářských smluv a uplatňování
nové techniky. Určující postavení
musí mít odběratel.
Na úplný závěr mi dovolte, vážené
soudružky a soudruzi, abych jménem Klubu poslanců
Československé strany lidové vyjádřil
plnou podporu všech poslanců lidovců zprávě
o plnění programového prohlášení
vlády Československé socialistické
republiky přednesené soudruhem Štrougalem.
Předseda FS A. Indra: Děkuji poslanci Hlavačkovi.
Prosím poslance Štefánika, připraví
se poslankyně Kocinová.