Federální shromáždění ČSSR, 1986 – 1990 Sněmovna lidu

Vlastní dotaz směřoval k tomu, zda v nových zákonech, které se týkají hospodaření státních podniků a odvodových povinností státních podniků budou výzkumné ústavy - tedy ty nerozpočtové - postaveny nějakým způsobem do jiné pozice. Mohu říci hned odpověď, že nebudou. Důvody, které vedou k tomuto rozhodnutí. jsou následující:

za prvé bychom měli velké potíže s tím, kdybychom chtěli spravedlivě definovat, v čem se mají státní podniky výzkumného charakteru lišit od ostatních státních podniků, protože státní podnik je státním podnikem, má pravidla a jestliže výzkumná organizace na to má, aby byla státním podnikem, pak není potřeba a priori zakládat nějakou výjimku do těchto zákonů o odvodových povinnostech.

Druhá věc, která vede k tomuto závěru je ta, že v zákoně o odvodech jsou možnosti, jak zmírnit tvrdost těchto dopadů do ekonomiky jednotlivých státních podniků. Je tam uzákoněna tolerance ve výši odvodových povinností o 10 bodů plus minus a zejména je tam § 26, který umožňuje, aby v případě, že se státní podnik, a tedy i výzkumný ústav dostane do velkých těžkostí, bylo možno mezi ministrem financí a předsedou Státní komise pro vědecko-technický a investiční rozvoj dohodnout opatření, která v podstatě mají charakter konsolidačního programu - právě tak, jako je u výrobních podniků. Z tohoto důvodu byl ve vládě učiněn tento závěr a domnívám se, že je potřeba ho podpořit. Odpovídá to i povědomí, které existuje ve společnosti, že v mnoha výzkumných ústavech je, řekl bych, takový poklid, který by měl být narušen tím, že si všichni na sebe musíme vydělávat.

Dovolte mi k tomu ještě dodat dvě skutečnosti, které svědčí o tom, že jsme si opravdu příliš mnoho nevážili peněz.

První příklad: vědeckovýzkumná základna byla každoročně hodnocena; každý výzkumný ústav byl někým řízen, každoročně skládal ten ústav do rukou nadřízeného orgánu bilanci o své činnosti, o hospodaření, o dosažených výsledcích. Je nutno konstatovat, že všechna tato písemná vyjádření byla vždy bez výjimky kladná. Všichni všechno splnili, všichni byli spokojeni, všechny výstupy úkolů se splnily... Ale současně s tím bylo v tisku, ve sdělovacích prostředcích, ve vystoupeních význačných osobností poukazováno na to, že vědeckovýzkumná základna je neefektivní, nepracuje správně atd. To je rozpor, který se musí odstranit, protože nepůsobí na vědomí lidí dobře. Je to rozpor, který si normální posluchač těžko dokáže vysvětlit. Druhá okolnost, která vede k tomu zpřísnění je ta, že mnoho výzkumných ústavů i dříve uzavíralo dohody, smlouvy, ale minimální počet těchto smluv byl rozporován. Když někdo podniká a uzavírá hospodářské smlouvy, musí počítat s tím, že jisté procento smluv dopadne špatně: odběratel tedy není spokojen s tím, co dostává, zdráhá se výsledek převzít a zaplatit. Ve skutečnosti to bylo 1-1,5 % případů, kdy docházelo ke sporům. Podle mého přesvědčení to svědčilo o tom, že se nezacházelo s prostředky jako s vlastními, ale že se prostě s lehkým srdcem udělal závěr, aby se dodavatelům zaplatilo a tím byla záležitost vyřízena.

Dovolte mi tedy na závěr konstatovat, že i když jsme si vědomi, že na výzkumné ústavy budou zvýšené nároky tím, že jim stoupne cena hodiny, že jim bude obtížnější získávat odběratele pro svou práci, že státní podniky mnohdy nebudou mít příliš mnoho prostředků, aby objednávaly výzkumné práce, že považujeme toto stanovisko za rozumné, že nevidíme možnosti plošného řešení nějakých globálních úlev pro všechny výzkumné ústavy, ale že se Státní komise pro vědeckotechnický a investiční rozvoj a další orgány musí snažit, aby byly vymýceny takové tvrdosti, které by vedly k rozbití kolektivů, do kterých společnost vložila velké prostředky a které nesmějí přijít nazmar, protože představují ohromné duševní bohatství.)e ovšem třeba duševní bohatství využívat tak, že se bude daleko důrazněji úkolovat, že se bude daleko výrazněji vyžadovat konkrétní kvalitní výsledek a že výsledek musí být také přiměřeně oceněn ve smyslu finančním.

Druhý dotaz se týkal otázek, jak vědeckotechnický rozvoj bude v budoucnu uplatňován v procesu inovačním a v procesu zvyšování kvality. K tomuto dotazu poslance Klihy mi dovolte, abych se omezil jen na tu stránku kvality, která nesouvisí s tím, že se na závodech a výrobních podnicích porušuje technologická kázeň, nedodržují normy a vzniká nekvalita. To s vědeckotechnickým rozvojem nemá nic společného. To je otázka výrobní disciplíny. Vědeckotechnického rozvoje se týká ta nekvalita, která vyplývá ze špatného technologického zařízení nebo ze špatné úrovně výrobního zařízení nebo ze špatné technologie.

Dovolte mi uvést, že v roce 1988 byla prováděna prověrka ve spolupráci s Výborem lidové kontroly, pokud jde o kvalitu parametrů výstupu ze státního plánu. Bylo prověřováno 130 úkolů, 4 byly vyřazeny, 7 pozastaveno a u 36 došlo k zprogresívnění parametrů. To je dostatečně vypovídající, a to v tom smyslu, že nelze asi říci, že všechny úkoly máme postaveny špatně, ale že je potřeba zmenšit procento případů, kdy do úkolů státního plánu se zakládají nízké parametry a tudíž nedochází k efektivnímu využití prostředků.

Velmi stručně chtěl bych říci, jakou máme představu o nápravných opatřeních nebo nových přístupech. Zdají se to přístupy jednoduché, ale prosím, abyste vzali na vědomí, že jejich realizace bude znamenat poměrně velký zvrat, velkou změnu v přístupech. Budeme se snažit, abychom státní prostředky, kterými stimulujeme vědu a výzkum, zejména na podnikové úrovni, financovali prostřednictvím realizátorů. Dosud jsme financovali výzkumné ústavy jako řešitele. Chtěli bychom, aby státní prostředky se dostávaly k výzkumným ústavům nepřímo, a to tak, že na vývoj a výzkum by dostal prostředky výrobní podnik a ten by si uvážil, u koho si objedná, ať už v ústavech Čs. akademie věd nebo v jiných ústavech to, co pro realizaci svého záměru potřebuje.

Za druhé bychom chtěli soustřeďovat naše prostředky zejména tam, kde se to jeví účelné. Například pokud jde o strukturální změny, budeme je dávat do těch směrů, kde se strukturální změny budou odehrávat. Myslím si dokonce, že ani nemusíme mnoho čekat na strukturální změny, poněvadž je elementární, že strukturální změny musí začít u těch oborů, které umíme dělat, kde dosahujeme určitou úroveň a kde se projevila minulá moudrost ze založení takových směrů, které jsou dnes perspektivní. Dovolte příklad: výkonové polovodiče ČKD. Tam budeme muset soustředit daleko více prostředků. Pramet Šumperk atd. Nechtěl bych dělat výčet, ale myslím, že není třeba čekat, až bude jednou program struktur změn schválen a projednán. To je škoda času. Myslím, že je třeba už teď na vlastní odpovědnost vybrat ty směry, které dosahují vysoké kvality, mají tradicí, které umíme dělat, a prodávat na světových trzích.

V dalším řízení bychom chtěli spojit zkušebnictví s výzkumnou základnou tak, aby zkušebna nejen ověřovala parametry a kvalitu výrobků, ale aby u zkušebny byla inženýrská organizace, která by poradila výrobci, co má s výrobkem dělat, jestliže mu výrobek neprojde z hlediska hluku, kvality a jiných parametrů.

Na závěr dovolte říci, že předpokládáme, že hlavní zlepšení a hlavní obrat bude v tom - i když to možná bude chvíli trvat, že si podniky po nějakém přechodném období uvědomí, že nemohou počítat jenom s tím, že budou vyvážet do jedné země, že musí mít výrobky na takové úrovni, aby odbytové cesty se mohly měnit podle toho, zda se někde uzavře nebo otevře trh, a k tomu vědu a výzkum budou potřebovat, aniž je k tomu někdo bude direktivně nutit a aniž kdo bude stavět otázku, kdo je v této společnosti odpovědný za realizaci, za velké prostředky, které se do vědy a výzkumu dávají.

Předseda SL V. Vedra: Děkuji místopředsedovi vlády ČSSR a předsedovi SKVTIR soudruhu Julišovi za jeho vystoupení. Ptám se soudruha poslance Klihy, zda je s odpovědí spokojen.

Poslanec F. Kliha: Ano.

Předseda SL V. Vedra: Děkuji. Prosím, aby se ujal slova první místopředseda vlády soudruh Bohumil Urban.

První místopředseda vlády ČSSR B. Urban: Vážený soudruhu předsedo, vážené soudružky poslankyně, soudruzi poslanci, já odpovím na tři dotazy a jednu vážnější připomínku.

Pokud jde o dotaz první, soudruh předseda Vedra se ve svém úvodním slově ptal na analýzu důchodové situace ve státních podnicích, kterou jsme za první pololetí měli provést a která nás měla zorientovat. Chtěl bych říci, že taková analýza byla provedena u celkem 612 podniků. státních podniků v průmyslu a měla tedy dost široký záběr. Všechny výpočty byly provedeny už v nových cenách po přestavbě velkoobchodních cen. Proti původním záměrům cenové přestavby dosáhnout v průměru 4,5 % rentability výsledek vychází, že jsme dosáhli 6 % rentability, tedy o 1,5 bodu vyšší. Rentabilita má však veliký rozptyl podle jednotlivých státních podniků od -18 % rentability až po + 34 - to uvádím extrémní případy - což ukazuje na značné rozdíly mezi podniky, a často nezasloužené rozdíly, samozřejmě ovlivněné cenami. V praxi to znamená, že tedy nám vznikla jedna skupina podniků, které budou mít nedostatek finančních zdrojů, zhruba ve výši 4,4 mld. Kčs, na druhé straně bude skupina podniků, které budou mít přebytek v celkové výši asi 9,8 mld. Kčs. Některé podniky samozřejmě velice objektivně upozorňují na skutečnost, že nové velkoobchodní ceny jdou často proti jejich záměrům a proti záměrům strukturálních změn. Poněvadž připomínek k cenám bylo poměrně mnoho, rozhodla federální vláda udělat k 1. lednu příštího roku ještě určité korekce velkoobchodních cen a vytvořit tak určitý soulad našich zájmů. Ale teď ještě, proč jsme to všechno dělali.

Dělali jsme to proto, abychom mohli určit nebo navrhnout výši odvodu ze zisku pro příští léta. Tato analýza nám k tomu dopomohla a v zákoně o odvodech také doporučujeme určitou výši lineárního odvodu ze zisku, která bude předmětem jednání nejbližších týdnů ve Federálním shromáždění. Nechci se do této problematiky nyní pouštět.

Soudruh poslanec Kryll se ptal na motivaci lidí v návaznosti na předpisy o usměrňování mezd. Je to na jedné straně jednoduchá a na druhé straně velmi složitá otázka. Chci na to odpovědět zjednodušeně tím, že to základní vazba mezd a hmotné zainteresovanosti kolektivů na hospodářských výsledcích zůstává. Nebude to jen prostá vazba na objem výroby, jak jsme byli dříve zvyklí, ale především na její efektivnost. K tomu je třeba dodat, že podíl fondu odměn se zvyšuje v roce 1990 až na 10 % celkového objemu mezd, což je dost výrazná závislost výdělků všech pracovníků na konečné efektivnosti. Je přirozené, že závislost výdělků je diferencovaná. Pracuje se na tom a já myslím, že to je správné, aby závislost mzdy ředitele nebo hlavního konstruktéra vedení, prostě lidí, kteří rozhodují, ale jejichž výsledky se fakticky ukáží až za dva, tři roky. byla jiná, než u těch, kteří pracují přímo ve výrobě. To znamená, že bychom neměli. z těchto odměn vyplácet vedoucí pracovníky okamžitě v plné míře, měl by se jim plat určitým způsobem někde hromadit, myslím tedy odměny, s tím, že by se vyplácely po určité době. Tato otázka bude ještě s příslušnými orgány a výbory včas prodiskutována. Závislost fondu odměn na disponibilním zisku je bezpodmínečná, o tom nemůže být diskuse.

Pokud jde o pravidla usměrňování mzdových nákladů, tam bude závislost buď na produktivitě práce nebo na úsporách pracovníků, v každém případě ovšem tam určitá regulace musí být. Všichni si přejeme, aby mzdové předpisy byly co nejjednodušší, ale musíme vzít v úvahu i inflační tlak a skutečnost, že jsme za první tři roky této pětiletky vyplatili o 9 mld. více, které nebyly kryty vždycky příslušným zbožím. Musíme také vzít v úvahu i celkovou nerovnováhu na našem trhu.

Tak, jak se nám bude nerovnováha vyrovnávat, jak se bude zlepšovat, tak se bude jistě ustupovat postupně od všech regulačních opatření k zásadám, které jsou v současné době nutné.

Soudruh poslanec Šoltés se ptal, jaká opatření byla přijata v souvislosti s průzkumem poslanců v Martině, zejména v řešení důsledků zrušení speciální výroby. Výrobky pro armádu byly dlouhá léta výhodným exportním artiklem, protože se platily hotově, jak v rublech, tak ve volné měně, ale mezinárodní situace se ve světě změnila, je tady snížení zájmu o tento sortiment, a proto je třeba to řešit. Vláda tuto objektivní situaci řeší útlumem tohoto sortimentu s tím, že uložila najít civilní programy, které budou postupně zaváděny. Hledání takového programu pro každou fabriku je velmi složité především proto, že se musí přihlížet ke strojnímu zařízení a také ke znalostem a schopnostem lidí, kteří jsou v této fabrice na něco naučeni. Řada návrhů na náhradní program už existuje, některé jsou jasné, některé se nyní počítají a vyhodnocují, ale zbývá zhruba třetina, kde se program ještě hledá.

Přechod na jiný sortiment se týká převážně roku 1991 a dalších let. Pokud jde o pracovníky, budou plně využiti, někteří rekvalifikováni, což je obecně známá věc. Celý proces ovšem budeme muset podporovat finančně a o to také soudruhům v průzkumu z části šlo, o změnu struktury, a nebude to záležitost levná. Určité centrální prostředky do toho přijít musí.

Názory a poznatky poslanců z průzkumu byly dány k dispozici federálnímu ministerstvu hutnictví, strojírenství a elektrotechniky a několika lidem, kteří tuto otázku sledují a na těchto otázkách dělají.

Chci říci poslední poznámku k vystoupení poslance Belka, který uvedl, že podniky byly rozčarovány omezením zahajování investic. To je možné a dovedu to pochopit. Federální vláda však neomezovala všechno, nechala ekologické stavby, komplexní bytovou výstavbu a to, po čem se volalo; modernizační akce, kde byl menší podíl stavebních prací, se to tak netýkalo. Byli jsme si vědomi určité tvrdosti zásahů a protože v Praze nemůže být znám každý detail, jak to bude působit, předsedové národních vlád dostali pravomoc určité tvrdosti odstranit ve svém rozhodnutí, což také použili jak na Slovensku, tak v České republice.

Toto rozhodnutí federální vlády je třeba chápat jako snahu reagovat na nerovnováhu v hospodářství, která existuje a má tendenci se zvyšovat. Také proto, že není normální, aby Československo při svém rozměru mělo tak velkou rozestavěnost, kdy máme evidováno 22,5 tisíc staveb, a to odečítám akci "Z", kdy hodnota rozestavěných staveb představuje 257 mld. Kčs. Je to číslo vysoké a nedostali bychom se přes něj k racionálnímu způsobu práce. Všichni mají nyní snahu - mluvím o podnicích - zahajovat investice. Řeknu otevřeně proč. Protože to nejde z jejich prostředků, ale z centra, protože, jak víte, dosud všechno bereme a zase všech no přerozdělujeme. Tato politika bude platit do konce tohoto roku. Musím také říci, že tato praxe od 1. ledna skončí.

Pro pochopení tohoto rozhodnutí: příští rok vstoupíme do podmínek samofinancování. Je potřeba vytvořit i určitý prostor pro podnikání ředitelů státních podniků. Když dnes plně na dva až tři roky obsadíme kapacity stavebních prací, že tam nebude žádné místo, tak si odpovězme na otázku, co bude dělat ředitel nového státního podniku, kterému říkáme "podnikej, podnikej, podnikej", když si bude chtít postavit malou halu nebo podobně a nenajde ve stavebnictví vůbec žádné kapacity. I toto byl důvod, abychom odpomohli stavebnictví a odstranili nerovnovážný stav, kdy stavbaře prosíme, aby prováděli stavby, místo toho, aby se ucházeli o stavby, kdo bude nejlevnější a nejrychlejší, aby je dostal. S tím jednou musíme přijít. Berte to také jako kousek takového začátku. Tolik k připomínce poslance Belka.

Vážené soudružky poslankyně a soudruzi poslanci, chtěl bych ještě jednou jménem federální vlády všem poslancům Sněmovny lidu a i ostatním, kteří se účastnili, poděkovat za zájem a za racionální a dobře myšlené připomínky. Děkuji.

Předseda SL V. Vedra: Děkuji soudruhu Urbanovi za jeho vystoupení. Byly předloženy tři dotazy. Poslanec Vedra je spokojen. Ptám se poslance Krylla, zda je spokojen? (Ano.) Ano. Poslanec Šoltés? (Ano.) Je také spokojen.

Prosím předsedu návrhové komise soudruha Hůlu, aby odůvodnil návrh usnesení Sněmovny lidu.

Místopředseda SL A. Hůla: Soudružky a soudruzi poslanci, návrhová komise vám v průběhu jednání předložila písemný návrh usnesení. K předloženému návrhu došlo od poslanců několik připomínek, které návrhová komise akceptovala. Dovolte mi tlumočit tyto úpravy.

Na první straně - 2. konstatuje: "schválení zákona o státním podniku je důležitým krokem k právní úpravě komplexní přestavby hospodářského mechanismu".

V témže odstavci: "založením státních podniků, které jsou základním článkem národního hospodářství, je plněn úkol organizační přestavby národního hospodářství".

Na straně druhé, odstavec 4: "činnost orgánů samosprávy má rozdílnou úroveň, ovlivňovanou především kádrovým složením a schopností členů samosprávy i úrovní spolupráce s vedením státních podniků. Část z nich dosud hledá své místo a praktické uplatnění, projevuje se i duplicita v činnosti ROH".

Strana třetí, druhý odstavec: "prohlubovat připravenost vedoucích kádrů státních podniků pro uplatňování nových principů řízení, organizovat takové formy doškolování, které povedou ke zvýšení efektivnosti a tempa v uplatňování vědeckotechnického pokroku".

Na straně tři - 4. obrací se, první odstavec: "organizovaly aktivní účast pracujících při realizaci zákona o státním podniku a důsledné uplatňování vnitropodnikového chozrasčotu".

To jsou připomínky, které vám doporučuje návrhová komise akceptovat. Jménem návrhové komise doporučuji, aby v tomto smyslu Sněmovna lidu usnesení schválila.

Předseda SL V. Vedra: Děkuji soudruhu Hůlovi. Má někdo další připomínky mimo těch, které byly uvedeny? (Nikdo se nehlásí.) Není tomu tak. Děkuji návrhové komisi.

Můžeme přistoupit k hlasování. V zasedací síni je přítomno 164 poslanců Sněmovny lidu.

Kdo souhlasí s předloženým návrhem usnesení včetně úprav, které přednesl soudruh Hůla, nechť zvedne ruku. (Hlasuje se.) Děkuji.

Je někdo proti? (Nikdo.) Nikdo.

Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.) Nikdo.

Konstatuji, že Sněmovna lidu schválila jednomyslně návrh usnesení ke zprávě o uplatňování zákona o státním podniku a jeho vlivu na plnění úkolů státního plánu rozvoje národního hospodářství.

Vážené soudružky poslankyně, soudruzi poslanci, uzavíráme jednání naší sněmovny. Pracovali jsme na její přípravě poctivě téměř celý rok. Její průběh prokázal, že to nebyla marná práce. Právě naopak. Přinesla dobré plody, dobrou úrodu. Chci proto upřímně poděkovat poslancům obou našich sněmoven a stejně tak poslancům České národní rady a Slovenské národní rady za účinnou spolupráci na hlavním směru - na posilování naší jednotné československé ekonomiky.

Náměty přednesené v rozpravě, například ve vystoupení poslance Bendy, Kapitoly i dalších, v práci sněmovny plně využijeme a ty, které přísluší centru, v krátké době zašleme předsedovi federální vlády, případně příslušným ministrům.

Uplatňování zákona o státním podniku a problémy spojené s rozvojem národního hospodářství budeme i nadále pečlivě sledovat. Nyní jde o to, abychom nadále postupovali jednotně při řešení závažných úkolů přestavby, zejména zákona o státním podniku. První krok - jak jsme si mohli ověřit v bohaté rozpravě - vytvoření podniku nového typu, budovaného na zásadách samostatnosti, samofinancování a socialistické samosprávy, máme za sebou. V této době musí státní podniky složit vpravdě státní zkoušku, docílit ve svém i společenském zájmu přesvědčivých výsledků v hospodářské a sociální činnosti. Docílí jich tehdy, budou-li jejich pracovní kolektivy pod dobrým vedením podniku i zakladatelů skutečnými hospodáři, kteří budou i svým srdcem usilovat o čest svého podniku, o vysokou kvalitu výrobků, nesoucí vizitku jejich státního podniku, vizitku výrobců ze socialistického Československa.

My, poslanci Federálního shromáždění, nechceme být pouhými pozorovateli, ale budeme při kontrole zákona o státním podniku aktivně napomáhat pozitivnímu vývoji.

Soudružky poslankyně, soudruzi poslanci, každé veliké dílo zákonitě přináší nejen úspěchy, radost z vítězství na frontě práce, ale také překážky a dočasné neúspěchy. Nepochybně i takové mohou přijít, zejména tam, kde zeslabíme naši výchovnou a organizátorskou práci, kde přenecháme pole protivníkovi. Takovým protivníkem může být staré či pohodlné myšlení, ústup od řešení "nepopulárních úkolů a přístup těch, kteří se budou držet zásady "bližší podniková košile než společenský kabát". A nepochybně se dostaví i akce těch sil, které budou přestavbu podkopávat. V takové situaci mohou vzniknout i pochyby, zda se nám naše obrovské, vpravdě historické dílo podaří.

V čem spočívá zdroj naší důvěry, že přestavbu úspěšně zvládneme? Je to v prvé řadě cílevědomý, promyšlený přístup naší Komunistické strany Československa a pod jejím vedením celé Národní fronty. Nepřešlapujeme ani na místě, ani nejdeme cestou neuvážených kroků a přemetů. Nepřenecháme pole silám, jimž jde o demontáž socialismu. Máme hlubokou důvěru v rozum a sílu naší dělnické třídy a všeho pracujícího lidu. Proto se znovu a znovu vracíme ke gottwaldovské zásadě "čelem k masám". Ano - zde je základ naší cesty, důvěra v pracující, naše úsilí být neustále s nimi, opírat se o jejich životní zkušenosti, jejich zájmy a potřeby, ukazovat cestu, jak tyto zájmy uspokojit.

A konečně - jsme společenským zřízením, které má za sebou téměř půl století velkého zápasu několika generací při výstavbě socialismu. Právě tato krátká, ale poučná historie vzdor některým chybám i omylům přesvědčivě dokazuje, co jsme od poválečné výstavby, přes Vítězný únor, industrializaci celé země až po vybudování prosperující zemědělské velkovýroby dokázali. V těchto výsledcích je zdroj naší síly i přesvědčení, že nové, náročné úkoly čestně zvládneme.

Dovolte mi, soudružky poslankyně, soudruzi poslanci, vyslovit přesvědčení, že kolektiv poslanců obou sněmoven Federálního shromáždění v historickém období, do něhož vstupujeme, čestně obstojí.

Končím 3. schůzi Sněmovny lidu. (Potlesk.)

(Schůze skončila v 15.50 hodin.)