Federální shromáždění ČSSR, 1986 – 1990 Sněmovna lidu

Očakávame v tejto oblasti veľmi úzku spoluprácu s priemyslom na báze odberatelsko-dodávateľských vzťahov.

V tomto spojení s praxou hľadáme a chceme rozvíjať nové vzťahy vzájomného pôsobenia a spolupráce, aby naše výstupy vedeckovýskumnej práce ovela viac ovplyvňovali výrobkovú a technologickú inováciu našich družobných VHJ a podnikov, na druhej strane chceme zvyšovať ich spoločnú zainteresovanosť a zodpovednosť za skvalitnenie úrovne prípravy našich absolventov a ich uplatnenie v praxi.

Očakávame, že i organizácie strojárstva a elektrotechnického priemyslu by sa mali viac a aktívnejšie podieľať na spolupráci so školami, a to budovaním problémových laboratórií na vysokých školách a vysoké školy zase budovaním detašovaných oddelení katedier vo vybraných podnikoch a spoločne sa aktívne podieľať na výchovno-vzdelávacom procese. Rovnako bude potrebné odvážnejšie zakladať spoločné výskumné kolektívy pri riešení spoločných výskumných úloh, intenzívnejšie pomáhať pri materiálno-technickom vybavení vysokých škôl. Táto spolupráca je predovšetkým k prospechu a v záujme týchto rezortov, je to vklad do zvýšenia kvality toho najcennejšieho - vysokokvalifikovanej pracovnej sily.

Ešte nedávno sa začalo hovoriť o určitej nadprodukcii absolventov vysokých škôl technických. No extenzívny rozvoj sa uspokojil so 4 až 8 percentami inžinerov z celkového počtu pracovníkov, a ako sme sa i zo správy podpredsedu federálnej vlády súdruha Ladislava Gerleho dozvedeli, podiel tvorivých konštruktérov a technológov na celkovom počte pracovníkov sa v rokoch 1960-1985 znížil z 8,5 % na 5,1 %, zatiaľ čo u predných zahraničných firiem tento podiel trvale rastie a dosahuje 10-20 % podľa charakteru a zložitosti výrobkov. I u nás, s postupným presadzovaním vedeckotechnického rozvoja do výroby má sa podiel inžinierov nutne zvýšiť na 20-40 %, a na to budú musieť byť vysoké školy technické i samotná prax dobre pripravené. A nielen to, budeme musieť ovplyvniť i spoločenskú atmosféru, ktorá bude prirodzene podnecovať záujem o túžbu po technickom vzdelaní, aby najnadanejší predovšetkým dávali prednosť inžinierskemu štúdiu. Prax potrebuje tvorivé talenty, ktorým treba dať priestor na realizáciu, tieto nielen pestovať, povzbudzovať, vytvárať podmienky pre rozvoj ich sociálnej aktivity, ale musí ich aj ochraňovať. Toto veľké spoločenské bohatstvo musíme oveľa efektívnejšie využívať.

V správe ma zaujala ešte stať, kde sa hovorí o zvýšení počtu ašpirantov v aplikovanom výskume a vo výrobe. S tým treba len súhlasiť, ale aká je prax?

I doterajšie možnosti formou účelových ašpirantúr sa veľmi málo využívajú, skôr sú to výnimky než pravidlo. Aj umiestnenie vedeckého pracovníka vo výrobnej praxi naráža na mnohé ťažkosti a nepochopiteľný nezáujem. Na tomto úseku bude potrebné zo strany priemyselných rezortov veci radikálne riešiť a vytvárať podmienky na podstatné zlepšenie doterajšieho stavu.

Rovnako naliehavé je doriešenie problémov okolo návrhu zákona o postgraduálnom štúdiu. Ak vysoké školy podľa zákona č. 39/1987 Zb. sú najvyšším stupňom československej výchovnovzdelávacej sústavy, je celkom logické, že by okrem pregraduálneho štúdia mali by zabezpečovať i postgraduálne štúdium, pochopiteľne za úzkej spolupráce s príslušným rezortom. K úlohe štúdia nových špecializácií, inovácii poznatkov alebo rekvalifikácii absolventov vysokých škôl nemožno pristupovať len z hľadiska existujúcej organizačnej štruktúry rezortných ministerstiev a VHJ, ale predovšetkým z hľadiska celospoločenských potrieb a prierezových činností.

Na záver mi dovoľte zdôrazniť, že si plne uvedomujeme, že o realizácii stratégie urýchlenia bude rozhodovať politická zrelosť, odborná zdatnosť, tvorivá schopnosť, morálne i charakterové vlastnosti našich pracujúcich, pre ktorých doba, do ktorej sme vstúpili po 5. zasadnutí ÚV KSČ, vytvára široký priestor a nebývalé možnosti pri napĺňaní záverov XVII. zjazdu KSČ. Ďakujem za pozornosť.

Předseda SL V. Vedra: Děkuji poslanci Pažákovi. Slovo má poslanec Neubert. Připraví se poslanec Tichý.

Poslanec J. Neubert: Vážený soudruhu předsedo, vážené soudružky a soudruzi poslanci, XVII. sjezd Komunistické strany Československa zdůraznil, že realizace strategie urychlení sociálně ekonomického rozvoje naší společnosti je podmíněna zabezpečením nové kvality ekonomického růstu, který se bude vyznačovat výrazným zvýšením výkonnosti a efektivnosti, urychlením procesu intenzifikace národního hospodářství, především na základě širokého a rychlého využívání výsledků vědeckotechnického pokroku ve výrobní praxi a širšího zapojení československé ekonomiky do mezinárodní socialistické ekonomické integrace, zejména prohloubení ekonomické spolupráce se Sovětským svazem.

Bylo řečeno, že zabezpečení nové kvality ekonomického růstu je v rozhodující míře odvislé od strojírenství a elektrotechnického průmyslu, jako hlavních nositelů technického rozvoje celého našeho národního hospodářství.

Každodenní praxe stále naléhavěji prokazuje, že zabezpečení náročných úkolů ve strojírenském a elektrotechnickém průmyslu vyžaduje urychlit technický rozvoj v těchto odvětvích a i tady šířeji rozvíjet ekonomickou a vědeckotechnickou spolupráci především s členskými zeměmi Rady vzájemné hospodářské pomoci a zejména se Sovětským svazem, na bázi komplexního programu vědeckotechnického pokroku zemí RVHP do roku 2000 a rozvíjením přímých vztahů mezi výrobními hospodářskými jednotkami a vědeckovýzkumnými organizacemi bratrských socialistických zemí.

I když bylo v tomto směru dosaženo některých pozitivních výsledků, je nutno konstatovat, že současný stav zdaleka neodpovídá potřebám. Zatím totiž můžeme vykázat pouze několik dobrých příkladů. Nebyl však zdaleka vytvořen stav, o kterém bychom mohli prohlásit, že výrazně přispívá k intenzifikaci společenské výroby v naší zemi. Koneckonců výsledky dosahované v intenzifikaci našeho národního hospodářství jsou toho dokladem.

Pro ilustraci: Zatím byly v Československu vytvořeny tři mezinárodní hospodářské organizace, z toho dvě se sovětským partnerem a jedna s maďarským partnerem.

Mezi několika desítkami našich podniků a VHJ a příslušnými organizacemi v socialistických zemích sice existují přímé vztahy, nejsou však zdaleka vyčerpány možnosti, které tato progresívní forma spolupráce nabízí.

Tak kupříkladu v resortu hutnictví a těžkého strojírenství bylo uzavřeno cca 50 dohod a protokolů o navázání přímých vztahů s organizacemi v SSSR, v resortu všeobecného strojírenství zhruba 35 a v elektrotechnickém průmyslu asi 10. Rozbor dohod však vyúsťuje v poznání, že jejich obsahem je v převážné většině vědeckotechnická spolupráce, případně výměna zkušeností, v některých případech naturální směna výrobků. Avšak zcela sporadicky jsou navazovány přímé výrobní vztahy. Jinými slovy řečeno - přímé vztahy mezi našimi organizacemi a organizacemi bratrských socialistických zemí jsou orientovány především do předvýrobní a povýrobní etapy a nikoli do samotné výroby.

Přitom je zřejmé, že široká vnitroodvětvová výrobní kooperace spolu se spojováním sil v oblasti vědeckotechnického rozvoje je to hlavní, to rozhodující, co výrazně přispívá k zvyšování výkonnosti a efektivnosti jednotlivých odvětví i celého národního hospodářství.

Realizace přímých vztahů mezi podniky socialistických zemí naráží dosud na celou řadu problémů. V čem spočívají tyto problémy? Jak bylo uvedeno mnohými účastníky 43. mimořádného zasedání RVHP a jak potvrzují i naše zkušenosti, předně ve faktickém stavu věcných problémů ekonomik členských států Rady vzájemné hospodářské pomoci, v rozdílné úrovni hospodářského rozvoje jednotlivých bratrských socialistických zemí i v systémových předpokladech, mimo jiné v málo účinném mechanismu spolupráce a socialistické ekonomické integrace zemí RVHP. Z tohoto hlediska je nutné ocenit reálný a věcný přístup naší delegace, vedené předsedou federální vlády s. Lubomírem Štrougalem, na jednání 43. mimořádného zasedání RVHP konaného minulý týden v Moskvě.

Záměry sledující postupně vytvářet podmínky pro volný pohyb zboží, služeb a dalších výrobních činitelů, dospět ke společné cenové, finanční a měnové politice, k vytváření jednotného trhu členských zemí RVHP, zasluhují naši plnou podporu.

Z toho, co bylo uvedeno, je zřejmé, že cestu k uvolnění přímých vědeckotechnických, výrobních i dalších vztahů mezi podniky socialistických zemí je nutno spatřovat i v zdokonalení a v našem případě v zásadní přestavbě národního hospodářského mechanismu.

Dosavadní poznatky totiž potvrzují, že ani náš hospodářský mechanismus nevytváří potřebný tlak a podmínky k tomu, aby naše organizace, zejména výrobní, vstupovaly podle svých potřeb, v celospolečenském zájmu, do přímých vztahů, zejména výrobních.

Na základě dosavadních zkušeností, kupříkladu poznatků o uzavírání dohod o přímých vztazích mezi podniky v mém košickém volebním obvodě, mezi podniky Východoslovenského kraje a Zakarpatské oblasti SSSR, mohu konstatovat, že vedle řady administrativních zábran je hlavní bariérou rozvoje přímých vztahů nedostatečná samostatnost základních hospodářských článků. Navazování přímých vztahů se provádí zprostředkovaně, za pomoci nadřízených orgánů. To efekt přímých kontaktů snižuje a vlastně popírá jejich podstatu.

Přímé vztahy, aby byly skutečně progresívní metodou rozvoje mezinárodní socialistické integrace, se musí stát výhradními, nezprostředkovanými vztahy mezi hospodářskými organizacemi, jejichž prostřednictvím budou realizovány všechny formy integrační spolupráce vyplývající z pravomoci a odpovědnosti těchto organizací. Jinými slovy - jde o to, aby navazování přímých vztahů se přesunulo z makroúrovně na mikroúroveň.

Jak už bylo řečeno, východiskem pro řešení tohoto základního problému je přestavba našeho hospodářského mechanismu. Její pozitivní význam signalizuje v současné době všelidová diskuse o návrhu zákona o státním podniku. Je velmi důležité, jak uvedl ve svém vystoupení na 43. zasedání RVHP soudruh Lubomír Štrougal, že "prointegrační orientaci zabezpečujeme v hospodářském mechanismu jako celku a nikoli vytvářením samostatného systému řízení".

Dosavadní systém řízení hospodářských organizací, jejich malá samostatnost, nejsou zdaleka jedinou překážkou rozvoje přímých vztahů.

Vedle cenových a devizových problémů, zejména zatím neřešené problematiky směnitelnosti národních měn v procesu přímé výměny zboží, brání rozvoji přímých vztahů i řada v současné době platných právních norem a předpisů. Jako příklad je možné uvést, že založení společných podniků je podmíněno schválením nemalého počtu výjimek ze stávajících čs. předpisů. Ačkoliv na jedné straně nacházíme zábrany rozvoje přímých vztahů v dosud platných právních, finančních, cenových a dalších předpisech, na druhé straně je třeba uvést, že podniková sféra není v dostatečné míře seznámena s rámcovými pravidly pro navazování přímých vztahů přijatých federální vládou a s dalšími navazujícími předpisy. Podniková sféra si také musí uvědomit, že navazování a realizace přímých vztahů není věc přání nebo plnění direktiv nadřízených orgánů, ale objektivní potřebou. Musí vycházet z přísné technickovýrobní a ekonomické reality, např. z poznání vzájemných vývojově konstrukčních a výrobních kapacit, z přesného vymezení práv a povinností a z ekonomického propočtu dopadů do hospodářských výsledků u každého partnera.

Přitom se ukazuje, že organizace, které již získaly určité zkušenosti z realizace přímé spolupráce, mají zájem o tyto progresívní formy spolupráce a zejména se sovětskými partnery projednávají návrhy dalších dohod. Z předběžných ekonomických ukazatelů vyplývá, že přímé vztahy přinesou zkrácení termínů společně vyvíjených výrobků, prohloubení specializace a kooperace výroby, zvýšení technicko-ekonomických parametrů vzájemně dodávaných výrobků a v důsledku specializace výroby i úspory investičních prostředků.

Soudružky a soudruzi poslanci, při realizaci vyšších forem mezinárodní spolupráce se četné problémy projevují i v souvislosti se zakládáním společných československo-sovětských podniků. Tyto problémy vyplývají z rozdílných právních předpisů Československé socialistické republiky a Sovětského svazu v sociální a občanskoprávní oblasti; zejména je nutné vyjasnit podmínky pro práci československých a sovětských pracovníků ve společných podnicích na území druhého státu. Mezinárodní sdružení a společné podniky se dosud mohou ustavovat jen na základě výjimek z našich platných předpisů. Naše zákonodárství zatím nestanovilo komplexní podmínky pro zahraniční specialisty pracující v naší zemi.

Četné zkušenosti v tomto směru byly získány v Mezinárodním vědeckovýzkumném sdružení INTERROBOT, kde nevyjasněnost koncepce vlastní činnosti sdružení a nekomplexnost ve zřizovacích a dalších dokumentech založila možnost rozdílných výkladů a přístupů zúčastněných stran, především v oblasti sociálních otázek. Tyto rozpory byly řešeny až dodatečně, převážně z iniciativy Ústřední rady odborů a byly vyřešeny přijetím výjimky vládou ČSSR.

Soudružky a soudruzi poslanci, dosavadní, byť zatím skromné, výsledky v navazování přímých vztahů mezi podniky bratrských socialistických zemí přece jen potvrzují, že zapojení podniků jako bezprostředních účastníků integračních procesů výrazně přispěje a může přispět k intenzifikaci společenské výroby v naší zemi a samozřejmě i v ostatních socialistických zemích. Proto je potřebné pro jejich rozvoj vytvářet jak z centra, ze strany vlády ČSSR a dalších centrálních orgánů, tak ovšem i v podnicích všestranné podmínky, využít dosavadní zkušenosti a odstraňovat překážky, ač mají podobu předpisů, malé informovanosti a nebo mnohdy i obyčejné lhostejnosti. Děkuji za pozornost.

Předseda SL V. Vedra: Děkuji poslanci Neubertovi. Slovo má poslanec Tichý, připraví se poslanec Laštovička.

Poslanec R. Tichý: Vážený soudruhu předsedo, soudružky a soudruzi poslanci, mluvit o významu strojírenství a elektrotechniky pro rozvoj vyspělé ekonomiky je nošením dříví do lesa. Za uplynulých 40 let socialistické industrializace sehrála tato odvětví pro nás i pro ostatní státy socialistického společenství roli, kterou teprve později s odstupem času bude možno patřičně docenit. Vždyť i v současné době probíhající zápas o intenzifikaci národního hospodářství se bude ve své materiální podobě opírat o strojírenskou a elektrotechnickou základnu. Jaká je však dnes jejich výchozí situace?

Strojírenství jako celek dosahovalo v minulosti nadprůměrné efektivnosti základních fondů, a to za cenu čerpání vnitřních rezerv nad únosnou míru, zejména v zanedbávání provozuschopnosti výrobní základny. Jsou však značné diference mezi podniky. Jsou takové podniky, kde se investovalo málo a výroba rostla nadprůměrně - jako např. ZVÚ Hradec Králové, Královopolská Brno, Tesla Jihlava, ZVL Bytča, Karosa Vysoké Mýto, Aero Vodochody a další. Naopak se do některých podniků investovalo nadprůměrně a přírůstky výroby jsou zatím malé - např. Bratislavské automobilové závody, Trnavské automobilové závody, Jihočeské strojírny Velešín, TOS Trenčín a další.

Na jedné straně máme tedy nové kapacity s rezervami. Tyto kapacity stárnou a jejich využití je podmiňováno dalšími investicemi k doplnění technologie. Pak jsou staré a dále stárnoucí kapacity bez rezerv, na jejichž modernizaci nezbývají ani peníze, ani progresívní technologie. Dodávky z nich stěží stačí na krytí závazných úkolů vlády pro nové nosné programy. Současně je pravda, že ploch i strojů je dost, ale většinou ne na požadované, alespoň světové průměrné technické úrovni. Problémem je však i nedostatečné využívání výrobních kapacit. Pracovní místa dělníků v přetržitých provozech jsou využívána na 63 %. Při normované směnnosti 1,74 je v poslední době neobsazeno 735 tisíc pracovních míst, to je 28 % z celkového počtu. Také vybrané stroje jsou využívány pouze na 67 % z použitelného fondu pro dvousměnný provoz.