Aktuality

Nové archivní kulturní památky
Klíčové dokumenty z dějin Československa v Archivu Poslanecké sněmovny

Seznam archivních kulturních památek České republiky se rozšířil o pět nových, historicky významných dokumentů. Tyto archiválie, které spravuje Archiv Poslanecké sněmovny, nyní získaly statut, který je udělován pouze těm dokumentům, které měly zásadní vliv na dějiny společnosti. Zařazením do této kategorie je zajištěna jejich trvalá ochrana a podpora pro jejich veřejnou propagaci.

Mezi nové archivní kulturní památky patří:

• tzv. Orlandova adresa, významný dokument týkající se zahraničněpolitického uznání Československé republiky v roce 1918 
• soubor dokumentů ke vzniku ústavní listiny Československé republiky přijaté v roce 1920
• Ústavní zákon o vzniku československé federace z roku 1968
• Listina základních práv a svobod z roku 1991
• zákon o zániku ČSFR z roku 1992

O prohlášení dokumentů za archivní kulturní památky rozhodlo Ministerstvo vnitra 18. listopadu 2024 na základě návrhu archivu, přičemž přihlédlo k doporučení odborné komise.

AKP č. 186
Tzv. "Orlandova adresa" z 12. prosince 1918
Poselství ministerského předsedy Itálie Vittoria Emanuela Orlanda českému národu

Na zasedání Národního shromáždění Československé republiky dne 21. prosince 1918, po slavnostním prezidentském slibu T. G. Masaryka, který se právě vrátil do vlasti, bylo také předneseno poselství ministerského předsedy italské vlády Vittoria Emanuela Orlanda. V úvodu zaznělo: "Českému národu! Netřeba mi hledati frází na vyjádření veškerého obdivu, naplňujícího duši moji před nepřirovnatelným heroismem, kterým český národ získal samostatnost a svoji svobodu."

Italský ministerský předseda v tomto poselství připomněl, že smlouva o vytvoření politicky a právně samostatné československé armády, kterou 21. dubna 1918 podepsal za Českou národní radu Milan Rastislav Štefánik a za italskou vládu právě Vittorio Orlando, je prvním mezinárodním dokumentem skutečného uznání samostatného československého státu. Toto uznání není vyjádřeno pouze diplomatickými formulacemi, ale i formou, která potvrzuje existenci svrchovaného státu.

Poselství pochází z období po první světové válce, kdy došlo k zásadním změnám v politické mapě Evropy a vzniklo nové Československo. Dopis v sobě nese významný moment uznání samostatnosti československého státu a potvrzení jeho státní identity, což je klíčové pro pochopení československé historie. Tento dokument symbolizuje mezinárodní vztahy a podporu Československa, což má význam jak pro národní, tak pro mezinárodní dějiny.

Poselství reflektuje nadšení a hrdost československého národa v době, kdy se vzpamatovával z válečných útrap a snažil se definovat svou novou identitu. Slova italského ministerského předsedy poukazují na mezinárodní solidaritu a přátelství mezi národy.

Tento text jedinečně zachycuje události a atmosféru té doby, které jsou významné národní, kulturní a historické povědomí. Jeho autentický jazyk a formát ho činí cenným archivním materiálem. Dokument slouží jako paměťový nástroj, který nám připomíná historické události a ideály, na nichž byly postaveny moderní národy.
Archiválie je uložena v archivním fondu "Revoluční Národní shromáždění".

AKP č. 187
Soubor dokumentů ke vzniku ústavní listiny Československé republiky
(sněmovní tisky č. 26, 671, 2421 a 2472)

Jedním z hlavních úkolů Revolučního Národního shromáždění, které se poprvé sešlo 14. listopadu 1918, bylo vytvořit a schválit ústavu Československé republiky, která by nahradila prozatímní ústavu z 13. listopadu 1918. Někteří zákonodárci a představitelé stran se dokonce domnívali, že se jedná o jediný úkol tohoto zákonodárného sboru a přípravě ústavy bylo věnováno enormní úsilí.

Konvolut originálů sněmovních tisků, pozměňovacích návrhů, návrhu preambule a dalších materiálů, které se vztahují k přípravě a vzniku základní právní normy Československé republiky, je uložen ve fondu Revoluční Národní shromáždění pod inventárním číslem 4000. Tento soubor dokumentuje nejen proces tvorby ústavy, ale také klíčové politické a právní diskuze první republiky. Představuje důležitý zdroj pro pochopení raného vývoje demokratických institucí v Československu a snahy o vytvoření stabilního a funkčního právního řádu.

Úsilí Revolučního Národního shromáždění bylo završeno 29. února 1920 v brzkých ranních hodinách přijetím Ústavy Československé republiky, která byla klíčovým krokem k formování nového státu. Zákon, kterým se uvozovala ústavní listina Československé republiky, byl publikován pod č. 121/1920 Sb. z. a n., a tato ústava platila s menšími změnami až do roku 1948, kdy byla nahrazena tzv. Ústavou 9. května.

Význam těchto dokumentů přesahuje právní oblast – odráží politické, společenské a kulturní snahy nově vzniklého státu a dokumentuje první kroky k vytvoření demokratických tradic v Československu. Pro svůj obsah, historický kontext i jedinečnost by tento soubor měl být prohlášen za archivní kulturní památku. Svým významem přispívá k hlubšímu pochopení dějin nejen Československa, ale i celého středoevropského prostoru v období po první světové válce.
Soubor dokumentů je uložen v archivním fondu "Revoluční Národní shromáždění".

AKP č. 188
Usnesení Národního shromáždění
k návrhu České národní rady, Slovenské národní rady a vlády
na vydání ústavního zákona o československé federaci ze dne 27. října 1968

Ústavní zákon o československé federaci, přijatý usnesením Národního shromáždění Československé socialistické republiky dne 27. října 1968 a vyhlášený ve Sbírce zákonů pod číslem 143/1968 Sb., představuje klíčový okamžik v dějinách Československa. Tento zákon přeměnil dosud unitární stát na federaci, složenou z České socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky, a definoval Československo jako národní stát dvou národů – Čechů a Slováků. Zákon upravil rozdělení pravomocí mezi federací a republikami a stanovil nové federální a republikové orgány.

Slavnostní provedení tohoto zákona, vyvedené na ručním papíře a opatřené koženkovou vazbou, bylo podepsáno prezidentem republiky Ludvíkem Svobodou 30. října 1968 na Bratislavském hradě. Tato událost, spojená s přijetím federativního uspořádání, představuje významný historický milník a důležitý krok k uznání národní identity Čechů a Slováků. Dokument, který symbolizuje tento zlomový okamžik, má vysokou kulturní a historickou hodnotu nejen proto, že reflektuje politickou transformaci Československa, ale také jako hmatatelný důkaz snahy o narovnání vztahů mezi oběma hlavními národy státu.

Jeho slavnostní podoba, podepsaná prezidentem Svobodou na významném místě – Bratislavském hradě – zvyšuje jeho symbolický význam. Tento dokument je svědectvím důležitého kroku k federálnímu uspořádání, které zásadně ovlivnilo další směřování republiky.
Archiválie je uložena v archivním fondu "Národní shromáždění ČSSR – IV. volební období".

AKP č. 189
Ústavní zákon ze dne 9. 1. 1991,
kterým se uvozuje Listina základních práv a svobod
jako ústavní zákon Federálního shromáždění ČSFR
(sněmovní tisky č. 330, 331 a 392)

Ústavní zákon, kterým se vyhlašuje Listina základních práv a svobod, byl schválen po bouřlivém dvoudenním projednávání ve Federálním shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky dne 9. ledna 1991. Tento návrh zákona vzešel z iniciativy České a Slovenské národní rady a představuje zásadní milník v moderních dějinách Československa.
Dokument se stal zárukou ochrany práv jednotlivců a zároveň základem pro upevnění pluralitní demokracie a posílení právního státu.

Tato ústavní norma hrála klíčovou roli v přechodu Československa od totalitního režimu k demokratické a občanské společnosti. Opravením nedostatků bývalého režimu v oblasti lidských práv Listina otevřela cestu k začlenění naší země mezi demokratické státy a vytvořila nezbytné podmínky pro členství v evropských organizacích, včetně Rady Evropy.

Právě z těchto důvodů je Listina základních práv a svobod nejen historickým dokumentem, ale i klíčovým symbolem našich demokratických hodnot, které si zaslouží ochranu jakožto archivní kulturní památka.
Soubor archiválií je uložen v archivním fondu "Federální shromáždění ČSFR – VI. volební období".

AKP č. 190
Vládní návrh ústavního zákona
o zániku České a Slovenské Federativní Republiky
(sněmovní tisk č. 132)

Zákon o zániku Československé federativní republiky (ČSFR), přijatý 25. listopadu 1992, formálně ukončil existenci federálního státu a umožnil vznik dvou samostatných republik – České republiky a Slovenské republiky – s platností od 1. ledna 1993.

Tento zákon představuje jeden z klíčových momentů českých a slovenských dějin, protože zajišťuje mírové rozdělení Československa po více než 70 letech jeho existence. Zároveň odráží politický vývoj po sametové revoluci a schopnost řešit složité státní a národnostní otázky nenásilnou cestou, což bylo ve světovém kontextu tehdejší doby výjimečné.

Sněmovní tisk č. 132, nesoucí název Vládní návrh ústavního zákona o zániku České a Slovenské Federativní Republiky, dokumentuje celý legislativní proces, který předcházel přijetí tohoto zákona. Jeho schválení umožnilo přechod od federálního uspořádání k samostatnosti jednotlivých států, což se stalo základem pro současné právní a politické systémy České a Slovenské republiky.

Rozdělení ČSFR a jeho právní ukotvení v tomto zákoně významně ovlivnilo identitu a sebeurčení obou národů. Symbolizuje konec jedné historické éry a začátek nové, která ovlivnila život celé generace Čechů a Slováků. Tento zákon je důležitým pramenem pro pochopení transformace postkomunistických společností ve střední Evropě směrem k demokratickým státům a svědectvím o politických změnách, které měly zásadní vliv na celý region.
Archiválie je součástí archivního fondu "Federální shromáždění ČSFR – VII. volební období".