Jestliže [Také tento odstavec není v usneseních sjezdů z r. 1601, 1602 a 1604; za to však podobné ustanovení nacházíme v usneseních sněmů z r. 1596 a 1598. Nařízení sněmu z r. 1598 o výzbroji lidu jízdného i pěšího, o němž se tu činí zmínka, shoduje se skoro docela s tím, co o té věci předpisuje usnesení tohoto sjezdu.] by také kdo jízdného aneb pěšího lidu svého tak oupravně, jak to sněmem léta 98. nařízeno jest, nevypravil, tehdy nejvyšší nad týmž jízdným i pěším lidem království Českého ihned na náklad těch nebo toho bude moci jiné hodné jízdné neb pěší najíti a objednati dáti a ty tak náležitě nevypravené zase domů k jich vrchnosti odeslati, a ta jedna každá vrchnost bude povinna ten náklad i s škodami na to vzešlými nejvyššímu zase navrátiti beze všeho prodlévání. Pakli by toho neučinil neb neučinili, tedy to na nich bude moci dobýváno býti listem zatýkacím od desk zemských tak, jako by se na něj přísudek stal. A když by také který ten rejthar neb pěší z pole bez povolení nejvyššího odjel nebo odešel, ten každý na hrdle trestán býti má. Též také nejvyšší, rytmistři ani hejtmané žádného z ležení bez povolení téhož nejvyššího propouštěti nemají pod skutečným trestáním.
Však jestliže by toliko díl toho lidu a ne všecken ze všech krajův království tohoto vyzdvižen byl, tehdy toliko ti, kteříž vyzdviženi budou, tu berni domovní sobě poraziti mají; jiní pak zouplna ji odvésti mají a povinni budou.
S takovou při tom žádostí, aby J. Mt. cís. podobnou hotovost s stavy markrabství Moravského, knížetství Slezských, též Horních i Dolních Lužic, nicméně i s Chebskými [V usnesení sjezdu z r. 1601 jmenují se na tomto místě ještě Kladští a Loketští, usnesení z r. 1602 a 1604 však jich tu neuvádějí.] podlé milostivého zakázání svého také co nejdříve jednati dáti a tu při nich pro jich i naši ochranu spůsobiti ráčil - a co tak při Chebských J. Mt. cís. milostivě objednati ráčí, takový počet lidu jízdného i pěšího témuž nejvyššímu království Českého odeslán a k lidu našemu připojen být má [Tato vsuvka není v usnesení sjezdu z r. 1604 ani sjezdů dřívějších.] -; dále také aby J. Mt. cís. s kurfiršty, knížaty a hrabaty, pány i městy, kteříž léna od koruny České drží, skrze vyslané své, ano s many statky lenní držícími a pod hejtmana německých lehen náležejícími, obešlíc je skrze komisaře své v jisté místo, buďto do Hba, aneb kdež se J. Mti. cís. zdáti a líbiti bude, a tu netoliko pro nynější, ale také i pro budoucí J. Mti. cís. bezpečnost a koruny České pohodlí podle milostivého J. Mti. zakázání jednati dáti ráčil. Nebo aby dotčení manové z těch statkův a panství znamenitých k koruně České náležejících jaké pomoci činiti měli, o tom vědomosti že žádné není; protož se nám za spravedlivé býti vidí, aby v této nás všech se dotýkající potřebě také spolu s námi jednostejnou rovnost nesli. A [Také tato věta jest v usnesení tohoto sjezdu nově přidána.] což tak koli lidu jízdného i pěšího jim se vypraviti přijde, takový lid obojí, jízdný i pěší, k témuž lidu našemu připojen a nejvyššímu království Českého spůsobem výš psaným odeslán býti má. Přišla-li by pak kdy jaká tak veliká potřeba na toto království a země k němu připojené (čehož pán Bůh milostivě uchovati rač), tehdy poníženě prosíme, aby J. Mt. cís. kurfirštům a knížatům říšským, kteříž s J. Mtí. cís. a korunou Českou dědičné smlouvy a erbanuňky mají, časně v známost uvésti, a aby se vedle týchž erbanuňkův, byla-li by toho potřeba, chovali, jich milostivě napomenouti ráčil. [O Chebských, Loketských a Kladských se najde více dále.]
Naposledy také J. Mti. cís. též poddaně prosíme, poněvadž jsme prvé k milostivému J. Mti. cís. zalíbení veliké a prvé neslýchané pomoci nad míru svolili, nadějíce se, že tudy všeho nebezpečenství dalšího prázdni a svobodni budeme, a nyní pak opět nad to výš pro ochranu J. Mti. cís., nás i jiných zemí k tomuto království připojených tuto nyní nařízenou hotovost, kteráž bez znamenitého našeho nákladu a těžkosti býti nemůže, podlé moci sobě sněmem propůjčené jsme nařídili, že to J. Mt. cís. jako král a pán náš nejmilostivější od nás milostivě a vděčně přijíti a naším nejmilostivějším králem a pánem býti a zůstávati ráčí. [V českém textu usnesení i v německém překlade následují tu ještě dvě formy listů přiznávacích k veřejné hotovosti, kterých tu neotiskuji, protože se shodují docela s formami otištěnými při artikulích sněmu hromničného.]
Im namen der heiligen und unzertrennlichen Dreyfältikait, aines wahren alimechtigen Gottes hochgelobet in alle ewighait. Amen.
Demnach der allerdurchleuchtigiste und unuberwündlichste füerst und herr h. Rudolf der Ander, von Gottes gnaden erwöhlter Römischer kaiser, auch zu Hungern und Behaimb kunig, unser allergnedigister herr, die obristen landofficier und landrechtsitzere des kunigreichs Behaimb, ir Mt. rate des hof- und cammerrechtens, desgleichen di personen aus allen den craisen dieses kunigreichs, so mit gemainem landtag dieses 1605. jahres tempore lichtmess erwehlet worden, auf das Prager schloss genedigist erfordert und inen die hohe und angelegene not, ja auch di grösste gefahr, welche der gantzen christenhait, sonderlichen aber diesem kunigraich und denen darzu gehörigen ländern von dem erbfeind dem Turgen und mainaidigen Heyduggen und ungrischen volk wegen der verschlagenen praktiken gemeltes feinds nicht allaine sich nicht mindert, sondern je lenger je mehr wegen des wider ihro obrikait beschehenen aufstands und nach dem raub trachtendes pövel wechst und zunimbt, welche da ihrer gewöhnten tyrannei nach mit mord und brand und einnemung stett, markt und viler furnemen vestungen (vergissen das christeniiche bluet grausamlich ohne ainichen underschaid) bis an die gränitzen des marggrafttumbs Mährern nicht aufhören; nichtsminder, dieweil der Tuerg von gemeltem Botschkay und zu ime gefallenen hungrischen volk ursach und gewünschte gelegenhait hat, tag und nacht dichten und trachten, sich auch gewaltig darzu praeparirt, das mit unerhörter macht und stärke, welche er diese jähr hero niemals in dem kunigreich Hungern gehabt, sebst persönlichen in gemeltes kunigreich zeitlichen kommen, dasselbe under sich bringen, die statt Wien zu belagern, das ertzhertzogtumb Niederösterreich zu veröden, in diese länder einfallen und allerseits mit mord, brand und gefangen hinwegführung in ewige dienstbarkait des armen christenlichen volks seine tyrannei zu üben, anzubringen und benebens aus dringender not vleissig und genedigst zu ermahnen [geruhte], das si vermöge des inen von den stenden auf gemainem landtag eingeraumbten gewalts umb aine gewise anzahl volk zu ross und zu fuess, so da aus diesem kunigreich zu schütz und rettung desselben und deren darzu incorporirten länder fortgeschikt werden möchte, sich vergleichen und gewisse anordnung tuen wolten: [Viz č. 51. Následující text usnesení shoduje se mutatis mutandis z největší části věcně i formálně s usneseními podobných sjezdů z l. 1601, 1602 a 1604; na vážnější rozdíly upozorňuji v poznámkách. Poznamenávám však, že valnou část ustanovení zde obsažených nacházíme již také v starších sněmovních sneseních o veřejné hotovosti, zejména v usnesení sněmů z r. 1596 a z r. 1598.] so dann dis alles di obristen landofficir und landrechtsitzere dieses kunigreichs und ir Mt. rät des hof- und cammerrechtens, desgleichen die personen, so mit ofterwehnten landtag aus den craisen dises kunigreichs hierzu erwehlet worden, in ihrer erwegung gehabt und aus irer Mt. gnedigistem anbringen verstanden, das solches diesem kunigreich und denen darzu gehörigen ländern zum höchsten vonnöten sei, haben si sich mit irer Mt. vermöge des inen von den stenden eingeraumbten gewalts underredet und verglichen:
Zuforderist das von irer Mt. Herrschaften, der herrn-, ritterstand, Präger, berg- und andere stette, alle drei stende, nichtsminder di inwohner der grafschaft Glatz und herrschaft Einbogen, [Zmínka o obyvatelích hrabství Kladského a panství Loketského byla na tomto místě vsunuta teprve v usnesení z r. 1602; usnesení z r. 1601 stanovilo, že se s Kladskými a Loketskými má stejné jako s Chebskými teprve jednati o podobnou hotovost. V usnesení sjezdu z r. 1601 jmenují se na tomto místě ještě Kladští a Loketští, usnesení z r. 1602 a 1604 však jich tu neuvádějí.] desgleichen di abbte, probst, nonnen, priester, pfarrer, die auf den pfarren sein und landgueter haben, und andere closter, item di magistři, collegiaten, mannen, erb, freipauern, hofleut, scholtesen, gefreite richtere, welche da was fuer guter, es sei gefreite oder verschriebene, haben, wi auch cammerzins und stattgschoss, item welche da gelt auf zins und sonsten an andern nützungen haben, desgleichen di kaufleut, leziaken inhaimische und uber feld, welche in diesem kunigreich seind und ihren gewerb treiben, sambtlichen bekantnusbriefe von ihren landguetem und ihrer handlungen, wi auch von parem gelt vermöge der Schätzung a. 57. nach rechtmessiger aufsuchung, nemlichen dienstag nach Exaudi negstkunftig [24. V.], hernachgesätzten musterherrn bei der musterung uberschiken sollen. [Podle usnesení sjezdů z l. 1601, 1602 a 1604 mely se listy přiznávací odváděti nikoli "mustrherům při mustruňku", nýbrž hejtmanům krajským a v Praze hejtmanům měst Pražských, podle usnesení sněmů z r. 1596 a 1598 pak krajským berníkům. V usneseních sjezdů z l. 1601, 1602 a 1604 následovalo na tom místě ještě toto ustanovení: "kteříž také v týchž listech přiznávacích, co a kolik osob jednomu každému vypraviti se dostane, jmenováni býti mají. A když tak ti listové přiznávací těm nahoře psaným osobám odesláni budou,"mají je ihned přehlídnouti, vejtahy z nich, co komu na týž mustruňk vyslati přijde, učiniti, a ty k budoucímu mustruňku pohotově míti mají".] Und gemelte musterherrn sollen alspald solche bekantnüssen diesen personen nemlichen: Christofen von Lobkowitz, Adamen von Sternberg, Wolfen Nowohradsky von Kolowrat, Zdenkhen von Lobkowitz, Hanns Georgen von Schwanberg, Adamen dem Jungern von Waldstein, Ferdinanden burggraven von Dohna, Hansen von Klenau und Janowitz, Burgharten Totznyk, Christofen Wratyslaw von Mitrowitz, Hendrichen Kapaun von Swojkow, Tiburtiusen Sahrer, ohne ainiche dilation und aufs lengste mitwoch nach pfingsten negstkunftig [1. VI.] auf das Prager schloss uberschiken. [Na sjezdu z r. 1604 byl k přijímání listů přiznávacích zvolen krom všech osob tuto uvedených ještě Karlštejnský purkrabí Jan z Vřesovic, který však zemřel v březnu 1605. K stejnému úkolu byla většina těch osob volena již také r. 1601 a 1602; podle sněmů z r. 1596 a 1598 měli úkol ten vykonati nejv. berníci zemští.]
In weichen bekantnusbrieven ein jeder, was er dazumal fuer gueter vermöge nehebeschriebener Schätzung oder anderwerts, wi solches anno 88. und 95. besehenen, in possess und gebrauch oder wi vil geld er auf zins oder in seiner handlung und gewerb hat, desgleichen nach abzehlung der undertanen, das er hievon den 20. gebürlichen, wi es auf ainen fussknecht gehörig, zu den hernachgesätzten musterplätzen ausrüsten kunte, mit namen setzen und speeificiren [soll]. Do auch jemands bei dem bern dis, was sein guet berührtes 57. jahrs geschätzt worden, sich erkundigen wolte, soll ainem jeden ohne ainichc verwaigerung aufgesucht und kundgetan werden. Desgleichen do auch in der zeit ein enderung ge schehen, es sei, das er von dem guet was zuoder verkauft hette, oder das sich di brueder und vettern umb das guet getailt, dasselbe soll ein jeder ordentlich überschlagen, und wessen also ein jeder in possess ist, hievon soll er sich, wi oberzehlt, bekennen, und hievon, was ainem vermöge der Schätzung - von 5000 fß gr. an landguetern und 12.500 fß gr. an parem gelt zu raiten ainen gerüsten reuter, welcher under sich ein guetes pferd, darauf zwei wolverwahrte röhr sambt den zugehörungen und uber sich aine schwarze rustung, nemblichen hinderund vordertail, ringkragen und Sturmhauben und aine guete saitenwere [hätte] - auszurüsten gebühret, in gemelte bekantnusbrieve einstellen. Jedoch soll auch achtung gegeben werden, das ein jeder, weme sechs pferd auszurüsten gebühren wird, das er mit solchen 6 pferden aine herrn-, ritterstandsoder andere taugliche person mitfortschike; do aber irer etliche 6 pferd ausrüsten würden, sollen si sich alle zeit mit ainander vergleichen, damit si mit denselben aine person herrn-oder ritterstands mitfortschiken. Im fall aber bei etzlichen guetern oder anderer hab ein solche verenderung zu befinden, das man sich der vorgehunden Schätzung anno 57. nicht erkundigen kunte, soll sich ein jeder auf vorgeschriebener Schätzung schetzen und sich hierinnen rechtmessig verhalten.
Und dieweil es di hohe not erfordert, das bei diesen gefährlichen zeiten dis kunigreich zu schütz irer kais. Mt. des kunigreichs und deren darzu incorporirten länder auch mit fussvolk gebürlichen versehen werde, haben wir uns undertenigist verglichen, das ein jeder, wi obge[melt], den 20. seinen angesessenen undertan. aus den stetten den 15., zu gemelier notturft in beraitschaft halte dergestalt, das allweg aus den fortgesch[ikten] ein jeder ein langes röhr sambt ainer pulferflaschen, köcher, ladungen, Sturmhauben und ainer gueten saitenwehre und der dritte aine helleparten oder ainen gueten spiss, so wol auch aine guete saitenwere und auf dem köpf aine Sturmhauben haben solle. [V usneseních sjezdů z l. 1601, 1602 a 1604 následovalo na tom místě ještě toto ustanovení: "kteříž také v týchž listech přiznávacích, co a kolik osob jednomu každému vypraviti se dostane, jmenováni býti mají. A když tak ti listové přiznávací těm nahoře psaným osobám odesláni budou,"mají je ihned přehlídnouti, vejtahy z nich, co komu na týž mustruňk vyslati přijde, učiniti, a ty k budoucímu mustruňku pohotově míti mají". Že zde toto ustanovení vynecháno, souvisí patrně se změnou uvedenou výše.]
Die musterungen gemelten volks, der reuterei, so wol auch des 20 manns zu fuss, sollen dienstag nach dem sontag Exaudi negstkunftig [24. V.], wi dasselbe von irer Mt. durch deroselben mandata in den craisen ohne ainiche dilation menigelichen kundgetan werden solle, in ainer jetweden craisstatt, nemlichen: im Bechiner crais zum Tabor, im Prachensker krais zum Pysek, im Schlaner crais zu Schlan, im Leutmeritzer crais zu Leutmeritz, im Kaurzimer crais zu Kaurzim, im Czaslauer krais zu Czaslau, im Moldauer crais zu Sedltzian, im Podbrdskr crais zu Beraun, im Plzner crais zu Pylsen, im Buntzier crais zum Buntzel, im Grätzer crais zu Qrätz, im Rakonikher crais zu Rakonikh, im Chrudymer crais zu Chrudym, im Satzer crais zu Satz, von hernachgeschriebenen personen verrichtet werden.
Do auch auf ainen der Schätzung nach nicht ein gantzes pferd auszurüsten komme, sollen si sich mit andern vor der musterung vergleichen und solches gerüste pferd, wi oberzehlt, gesambt auf angesätzten tag und ort auszurüsten schuldig sein und gemelte craismusterherrn, alspald si an ainem ort di reuterei und das fussvolk gemustert haben werden, und ob sich di antzal völlig vermöge der bekantnusbrief gefunden, sollen dasselbe irer Mt. und den obristen landofficirn berichten. Welche da auch aus den inwohnern dieses kunigreichs ihre gueter in zweien oder mehr craisen netten, mag ein jeder von denselben, wi di reuterei also auch das fuessvolk in den crais, welcher ime gefeilig, so wol auch di bekantnusbriefe uberschiken.
Hernachgeschriebene seind in den craisen zu musterherrn erwehlet worden: im Bechiner crais: Friedrich Mitzian, herrenstand, Jeronim Haslauer, ritterstand; im Prachensker crais: Mathes Diepolt von Lobkowitz, herrenstand, Jan Hortzitze, ritterstand; im Schlaner crais: Jan Nowohradsky von Kolowrat, herrenstand, Jan Wodolan Pietypesky, [ritterstand]; im Leutmeritzer crais: Sigmund von Wartenberg, herrenstand, Adam Hrzan, ritterstand; im Kaurzimer crais: Carl Mratzky von der Daub, herrenstand, Jeronim Czeyka von Olbramowitz, ritterstand; im Cziaslauer crais: Adam der Junger von Waldstein, herrenstand, Wentzel Poppell von Wesce, ritterstand; im Moldauer crais: Jan von Wrtby, herrenstand, Adam Welernisky, ritterstand; im Podbrdsker crais: Jan Litwin von Rzitzian, herrenstand, Wentzel der Junger Wratyslaw, ritterstand; im Pylsner crais: Wilhelm von Lobkowitz, herrenstand, Dionisius Margkwart, ritterstand; im Satzer crais: Leonhard Colona von Fels, herrenstand, Christof Fitzthumb, ritterstand; im Buntzler crais: Carl von Wartenbergk, herren| stand, Georg Wantzura von Hrzenytz, ritterstand; im Grätzer crais: Albrecht Gotfrid Krzinetzky, herrenstand, Niclas von Bubna, ritterstand; im Rakonickher crais: Wilhelm von Landstein, herrenstand, Wenzel Chotek, ritterstand; im Chrudymer crais: Dionisius Lacembok Slawata, herrenstand, Georg von Gerstorf, ritterstand.
Aber in den Prägerstetten sollen di haubtleut ainer jetweden statt gemeltes volk, so ihnen auszurüsten gebühren wird, zu ross und zu fuss mustern. Jedoch da der haubtman der Neuen statt Prag dazumal nicht anwesend wäre, soll Hanns Wentzel von Lobkowitz, haubtman der Alten statt Prag, di musterung auf der Neuen statt verrichten. [Ustanovení, že hejtmana Novoměstského, kdyby nebyl přítomen, má zastupovati hejtman Staroměstský, nacházíme již v usneseních sjezdů z l. 1602 a 1604, kdežto v usnesení sjezdu z r. 1601 nic takového není. Hejtmanem Nového města Pražského byl v těch letech Jan Kavka Říčanský na Štěkni, který v 1.1602 a 1603 prodal své zděděné statky Cehnice a Žichovice v Čechách a získal Broumov (Brumov) na Moravě. S tím snad nějak souvisí ono ustanovení.] Da auch jemands auf solche zeit, wi obgesetzt, seinen bekantnusbriev den craismusterherrn oder auch die anzal der pferd und zu fuess nicht überschiken wurde oder auch dieselben, wi sichs gebühret, nicht ausrüsten, dasselbe wollen ir Mt. neben den obristen landofficiren keinesweges nachsehen und fuer geringschätzig achten, welchem ime ain jeder di schuld selbsten zumessen wird.
Dieses kriegsvolk, wann es nun ins feld ausgerüst wird, soll ein jede obrigkait dasselbe im veld, nemlichen di reuterei, auf ihren aigen costen zu underhalten schueldig sein; und sobald di ausrustung ergehen wird, soll ein jeder seine ratam auf di pferd drei monat uber der herrn- oder ritterstand person, so under den 6 pferden sein wird, entrichten, von welchem gelt gemelte person sich selbsten, das gesind und die pferd auszuhalten schueldig sein soll. [Druhá část této věty, počínající se slovy "a ihned..." není v usneseních z l. 1601, 1602 a 1604.] Aber zu underhaltung des fussvolks sollen di undertanen aine solche anlag under sich machen, das alle zeit ihrer neunzehen dem 20. wöchentlichen ainen taler geben, welches geld gleichesfals dieser person, so di pferd führen wird, zugestellt werden solle, welche inen solches gelt obgeschriebenerweise raichen und geben soll. Jedoch soll niemands diese anlag von den undertanen, ehe und zuvor di ausrustung nicht ergehet, (nicht vor)dern, noch auch dieselben uber dis, was (oben geschri)ben, weiter nit beschwären bei unnachlessiger [straf], was das landrecht darüber erkennen [wird].
Und soll dieses kriegsvolk zu ross und zu fuss nur zu beschützung dieses kunigreichs deren darzu incorporirten lander gebraucht werden. Da aber dis kunigreich Behaimb sambt denen incorporierten landern sich so grosser gefahr nicht zu besorgen hette, und das gemeltes volk zu ross und zu fuss von berührter gränitz ausser gefahr abziehen möchte, als haben sich obgedachte obriesten landofficier, landrechtsitzere, ir Mt. rate und di erwehleten personen aus den craisen underredet und verglichen, da di statt Wien oder Uywar, wi solches ir Mt. gnedigist begeren und noch darüber zu irer Mt. gnedigistem gefallen, wann Gran und Gomorn vom Turgen belagert werden solte, das gedachtes volk zu ross und zu fuess zu entsetzung dieser vier orter (sonsten niergends anderstwohin) zum tail oder gar hingebraucht werden möge; [Podle usnesení sjezdu z r. 1601 měla česká hotovost přispěti pomoci pouze městu Vídni, podle sjezdu z r. 1602 a 1604 také Ujváru a Komárnu. Zde dodán podle usnesení sněmu hromničného ještě Ostřehom.] welches dem bestälten obristen uber gedachtes volk und seinen undergebenen rittmeistern und haubtleuten zu ihrer vleissigen erwegung gestelt wirdet, jedoch wann solchergestalt von der mahrerischen oder schlesischen gränitz berührtes volk zu ross und zu fus zu der obgenanten vestungen ainer hingebraucht werden solle, soll der bestälte obrieste jedesmals dasselbe den obristen landofficirn und landrechtsitzern ohne ainiche dilation zu wissen tun.